Nazdar lidi, strašně dlouhou dobu jsem tu nebyl, ale teď bych si potřeboval vylít srdíčko a poslechnout nějaké rady, co bych měl dělat dál.

Předem se chci omluvit, jestli bude můj dotaz zbytečně dlouhý a popisný, ale jinak to ani neumím a je potřeba dobře nastínit situaci, abyste mi mohli „dobře“ poradit. O co jde?

Máme s přítelkyní takové dilema ohledně společného bydlení. Je nám oběma 30 let, oba ještě bydlíme u rodičů, protože já nemám stálou práci (přítelkyně ano - pracuje ale zatím přes 2 roky) a nemáme dostatečně našetřeno. Studoval jsem vysokou (informatika) ale nedokončil jsem bakaláře (odkládal jsem věci, nenaplňovalo mě to a ani jsem k tomu neměl vztah). Každopádně jsem si nemohl nějaký čas najít práci, ale nakonec se našla práce ve fabrice, avšak přes agenturu (jsem tam přes 2 roky, neustálé prodlužování smlouvy pouze na 3 měsíce, až teď naposledy prodloužili na 6 měsíců, což je samozřejmě o ničem). Takže problém je ten, že nemám jistou práci a pokud nemám smlouvu, tak mi asi půjčku nikde nedají. (Přítelkyni by půjčku určitě dali, jenže ona se do toho bojí jít, pokud já nemám stálou práci a z jejího pohledu minimálně 20 čistého).

S přítelkyní už společné bydlení řešíme hrozně dlouho a nemůžeme se nějak rozhodnout. Situace je taková, že přítelkyně chce z finančních důvodů bydlet "nad svými rodiči" - neboli si rekonstruovat horní patro v jejich domě (celkově oddělit obytné jednotky, každý svůj vchod atp.). (Fin důvody jsou to, že se bojí, kdyby mě náhodou vyhodili, že nebude moct splácet hypo, které bychom si asi museli vzít. Abych to nastínil - ona vydělává docela hodně, já takový průměr (nevím, jestli sem mám psát částky, pokud bude potřeba a bude to "nutné" tak sem napíšu, zatím ale ne)) a kdyby šla na mateřskou, tak se bojí, že bysme "to neutáhli" z mého nejistého platu a její mateřské. Všechno se má tak, že její otec je ale opravdu strašně nesnesitelná osoba, nepřející, závistivá a do všeho se plete (je doma, má ČID a jen leží u televize a otravuje okolí. Její maminka je v pohodě(rok do důchodu), ale je přesný opak jeho - pracovitá a furt něco dělá a když on se "nudí" tak do ní furt rýpe a popichuje a ona je z něho nervní). A to je taky ten důvod, proč se já bojím jít bydlet k nim (i kdybychom si oddělili obytné jednotky). Četl jsem spoustu diskusí na téma "společné bydlení s rodiči" a vždy je to údajně peklo (častokrát i s oddělenýma prostorama nebo dokonce v jedné vesnici). A to ani nemuseli mít ze začátku špatné vztahy - a teď si vemte, že už teď je její otec nejnesnesitelnější osoba, co jsem kdy viděl (to byste museli zažít, tak nepřejícího, nepříjemného a závistivého člověka).

A aby toho nebylo málo tak přítelkyne má staré auto po rodičích (otec už v něm nemůže nikdy jezdit, neboť po jeho úrazu, chodí o francouzských holích a je často mentálně "mimo" – něco jako počínající demence, alzheimer nebo něco podobného (taky taková forma deprese nebo nevím – v podstatě se vůbec nesměje), takže by to napral do nejbližšího sloupu, což už se jednou stalo, ještě v době, kdy byl "celkem ok" a její mamka se řízení auta bojí a tím pádem jím jezdí denně přítelkyně do práce, ale bojí se, že už dlouho nevydrží (to auto a tak má už přibližně našetřeno na nové, jenže to by pak zase nebyly peníze na bydlení, ale auto potřebuje denně.(Má v plánu si ho koupit v létě, protože do té doby má to staré technickou – jenže co pak – žádné peníze). Já auto nemám, do práce se dopravím busem a mám to mnohem kratší trasu.(I když už je na mě tlačeno, abych si nějaké koupil – možná si koupím, ale bude mi asi stačit nějaké staré, kolem 20-30 tisíc).


 No a teď raďte, jak to vyřešit. Nějaké nápady, zkušenosti, podobné situace, co byste navrhovali. Už spolu chceme začít nějak žít, protože takhle se vídat o víkendech (a to ještě ne vždy, protože teď jsem "povýšil" a dělám dlouhý-krátký týden a tím pádem mám každý druhý víkend (pátek,sobota,neděle) pracovní (dvanáctky-ranní nebo noční), a když se k tomu přidají občasné služby mé přítelkyně o tom víkendu,(má cca 3-4 měsíčně různě porozhazované v týdnu a někdy to vyjde na víkend) kdy mám zrovna já volno, tak se neuvidíme i 3 týdny - no děs. 

Díky za každou radu – už jsme celkem zoufalí, co dál, kdybyste měli nějaké doplňující otázky, rád zodpovím. (Jinak jsme spolu už hrozně dlouho, od svých 18)

Dny jdou dál a pár věcí se mění, i když ne zas tak moc. Tohle bude možná o tom si utřídit myšlenky a budu rád i za nějaký feedback. Posledním lednem jsem skončil v práci, kterou jsem měl ze začátku spíš jako brigádu, ale prodloužila se na 7 měsíců. Pak mě z důvodu toho, že nás tam bylo moc (na expedici) a já tam byl nejkratší dobu a tak nějak jsem nebyl "akční" (dle paní vedoucí, kterou jsem popisoval v některém příspěvku nazpět. Ze začátku jsem si o ní udělal obrázek, který se v dlouhodobém horizontu potvrdil - nemám rád lidi, kteří jsou do své pozice 1-dosazeni po známosti (to není ještě tak hrozné) 2.ale hlavně tomu, co dělají nerozumí a ještě 3.což bylo pro mě jako člověka, který se trochu zajímá o psychologii byla často zcela arogantní, nerozumná, náladová, infantilní a nelogické chování z její strany a hlavně vůbec neuměla jednat s lidmi!! (má gympl)-původně sekretářka nebo co byla zcela neschopná a tak ji dosadili sem )
Ale hlavní je to, že jsem tam svou činnost ukončil (posledním lednem) a teď jsem na ÚP. Od února jsem se připravoval na přijímačky psychologie, které se skládali z tsp a oborovek. Ale tsp jsem hlavně kvůli nevyspání a trémě zmrvil (a pořád jsem se čuměl na hodinky) a nedosáhl nikterak valného percentilu. Za měsíc byly oborovky, ze kterých výsledky zatím nevím, ale tam jsem si celkem jistý, že jsem asi uspěl. Kdo ví, jak probíhá výběr na MUNI, tomu nemusím vysvětlovat.

A teď se opět pouštím do hledání jobu (což je pro mě celkem stresující záležitost). A to je právě ten můj problém. Vzhledem k tomu, že mé vzdělání je "jen" maturita z IT (programování neovládám a celkově se o to tak nezajímám). Nejhorší je to, že na 99% prací je potřeba urč. specializace, tu nemám (teda počítače, ale to opravdu netuším, co bych měl dělat, když v podstatě nic z toho pořádně neumím). Taky mě napadlo něco jako obchodní zástupce, jenže podle toho, co jsem si zjistil že  dělají (větš. nutí nějaký produkt nebo pojištění a často je to formou "podomního prodeje" či odchytávání lidí na ulici a přesvědčování a tlačení do nějakých smluv a tak - na to fakt náturu nemám ani nejsem asi na takové úrovni výřečnosti, abych na to měl. A i kdybych měl svou vlastní klientelu (což pochybuju) tak je tu furt to, že jim musím něco vnucovat, a to bych asi nepřenesl přes svou "spravedlivou" povahu).

Určitě si řeknete, že jsem rozmazlený a že bych měl chytnout někde za lopatu a začít makat(což už se mi v jedné diskusi stalo), jenže mě taková práce (myslím tím "dělat ve fabrice" u pásu, prostě nějakého dělníka) nebude naplňovat a prostě chci z života vytřískat víc (ne že by dělníci byli "horší", jen by mě ta práce psychicky udeptala (což jsem poznal v té expedici - žádný růst, opakujících se pár věcí, co člověk dělá bez možnosti se někam posunout. Opravdu jsem cítil, že by mě taková práce zcela psychicky odrovnala - a taky že mě odrovnávala - ještě štěstí, že tam byli i 2-3 mladí lidi "mého" věku, se kterýma se dalo bavit o normálních věcech a ne jen ti "starší-35-40" a hodně staří(50+), kteří v podstatě často řeší takové blbosti, že kdybych tam měl být jen s nima, tak se asi taky stanu o min. 25 let starším)

Jsem takový idealista a snílek. Nejvíc mě drásá to, že vím, že mám na něco talent (nebo bych ho chtěl mít) jenže pořád na to nějak nemůžu dojít. Zní to určitě namyšleně a hloupě, když tu o sobě říkám, že mám na něco talent, ale dosud přesně nevím na co. Řekl bych, že by to mohlo být něco v oblasti umělecké. Nejvíc mě láká spisovatelství. Nejhorší je, že se o nic nepokouším, protože nevím o co. Prostě nevím, co mám dělat, ve zkoušení věcí mi často brání mé nižší sebevědomí nebo spíš by se to dalo nazvat určitá rezignace se o něco pokoušet, když vím, že mě to asi přestane za čas bavit. Vím, že si to musím vyřešit sám (a ono to je skoro vždy tak), ale rád bych možná slyšel nějaká povzbudivá slova, inspiraci nebo i nadávky, jak kdo uzná za vhodné.

1)   Snažit se o vzdělání, tituly, postavení nebo ne?

2)   Žít život v poklidu, spokojeně nebo se hnát za úspěchem a penězi a trávit v práci mnoho hodin?

3)   Bavit se s lidma „bezduchou“ konverzací, stěžovat si? Nebo se stranit a žít si život v klidu bez většího zapojování se do společnosti?

4)   Obětovat se práci(přesčasy, víkendy), honbou za penězi a úspěchem, vidinou bohatství nebo si užít každý den a mít radost z toho, co je?

5)   Lajnovat si cíle a sny a snažit se jich za každou cenu dosáhnout, nebo si prostě v klidu žít a brát to, co přijde?

6)   Užívat si života takový jaký je, nebo se snažit z něho vyzískat ještě víc?

Moc nevím, o čem bych chtěl přesně napsat(je toho víc a chaotické), ale pokusím se to nějak uspořádat a když někdo z toho něco pochytne a bude chtít reagovat (na cokoliv) tak budu rád.

Práci dělám, abych neseděl doma a vydělal si nějaké peníze. Nejsou valné, ale co se dá dělat. V té Zbrojovce v expedici trčím furt už půl roku a prodloužili mi smlouvu (o měsíc) ještě do konce ledna, tak nevím, jestli mi prodlouží i dál nebo mě pak vyhodí – což je pravděpodobnější(nebude práce?). Náplň mé práce je většinou balení krabic, ve kterých jsou zbraně do velkých krabic na přepravu, zapáskování a převezení na místo, odkud se budou později nakládat na auta a odvážet. Je to vlastně expedice – je nás tam víc. Nebo když zrovna není balení a nakládání, tak děláme, co je potřeba nebo-li v podstatě dělat něco, jakože pracujem (něco počítat(zásobníky..), dokonce jsme umývali okna a já utíral zem.)
Kolektiv je celkem fajn, i když už mi občas leze někdo na nervy. Vedoucí je prostě vedoucí a snaží se často pozvednout si své sebevědomí na úkor každého z nás (těch mladších více).

 Zajímalo by mě, co třeba děláte za práci vy a jestli vás naplňuje? Když tak přemýšlím - jde vůbec u nás v ČR dělat práci, která někoho baví a ještě k tomu mu přinese nadstandardní výdělek?

Další věc – jsem divný, když v 27 letech nemám náladu někde po večerech cárat po diskotékách, hospodách a dalších zařízeních na ztřískání se do němoty a radši sedím doma nebo jsem s přítelkyní? Třeba zrovna dnes mě moje drahá 35 letá teta snad půlhodinu přesvědčovala, abych s ní šel do jednoho podniku (kde mimochodem v 18 letech si tam člověk připadá nejstarší na parketu) a já se jí snažil říct, že nikam nejdu a že jsem z takových akcí dávno vyrostl(nikdy mi to nic neříkalo). Další věcí je to, že tato teta měla manžela, s tím se rozvedla(mají spolu dceru), pak měla dalšího (přítele), a dnes jsem se dozvěděl, že má moje 35 letá teta 27 letého přítele, který teprv studuje – což mě teda dostalo. Pravda že teta byla vždy a je taková věčná puberťačka (a že některé puberťačky by se od ní mohly učit tomu puberťačení). Potřebuje si něco dokázat? Vždyť takový vztah nemá budoucnost. Ona je prostě ženská, která potřebuje chlapa, který bude dominantní a bude nad ní držet přísnou ruku, když to přeženu, protože ona je fakt jak blázen někdy.

Ahojte, napíšu sem, jak se věci vyvíjí a měl bych nějaký dotázek. Takže zatím jsem v té fabrice na zbraně - prodloužili mi smlouvu do konce roku, protože oni ji prodlužují vždy na 3 měsíce a málokomu dají stálou smlouvu (stejně tam nechci zkysnout nějak extra dlouho, protože už mě tam začíná štvát pár věcí, ale není to tak hrozné). Jedna z hlavních věcí, které se mi tam moc nelíbí je naše vedoucí. 40 let, velice udržovaná, štíhlá, AKČNÍ a taková prostě ta speeďačka, hodně si zakládá na tom, jak vypadá, fouká si vlasy v práci, chodí na podpatcích (takže ji slyšíme za dveřmi, když přichází - prostě taková modélka .

Jsem tam 4 měsíce a už mi leze na nervy tím, že mně jednou za čas (už se to stalo víckrát) říká to svoje - buď trochu akčnější (přitom dělám normálně jako každý), zajímej se o věci, dívej se pod ruky ostatním. Chce, abych se zajímal o program, který načítá zbraně čtečkou (asi abych pak mohl někoho zastoupit, když onemocní,odejde atp.) - to by mě zajímalo jak, když mám plno práce s balením a odvážením balíků zbraní do skladu a dalších věcí. K nám se chová tak nějak "nevybíravě" a chladně (většinou, ale má i světlejší dny), ale když tam dojde nějaký zákazník nebo kdokoliv z venku, tak je hned veselá, usměvavá a žertuje a zkráceně leze jim do prd... Pochvalu jsem od ní neslyšel ještě snad na nikoho, ale připomínek, že někdo nedělá něco, co má, má častokrát plnou pusu.

Její profil je asi takový, že má asi jen gympl nebo něco tak, dřív dělala nějakou sekretářku nebo jak říká jeden spolupracovník "vařila kafíčko a mazala chleba šéfovi:) ", na místo vedoucí se dostala tak, že někdo vypadl kvůli průšvihu a tak ji tam ze známosti dosadili - tak si teď léčí komplex dřívější méněcennosti tím, že je až moc sebevědomá (nezdravě) a "akční" a snaží se pořád vypadat upravená(i když ty stresy, co má, ji ve tváři hodně let přidaly).

Věci jakštakš zařídí(ale na místo vedoucí "charakter" moc nemá), ale plno věcí (podstatných) zapomíná, častokrát chce věci, které jsou zcela zcesty a nepotřebné a musí mít vždy pravdu (i když ji nemá:).
No, tak jsem se trochu vypsal z toho, jak mě moje vedoucí štve, a že není přirozená a hraje divadlo na okolí.
A mám takový dotaz - vzhledem k tomu, že jsem klidné povahy a jen tak něco mě nerozhodí a jsem jednoduše takový flegmatik, tak jak se k ní mám chovat - častokrát mám chuť jí něco odfrknout nebo tak.  Prostě jak se mám chovat - mám dělat "hodného" pracovníka nebo si můžu i trochu vyskočit?

Asi se pomalu začnu poohlížet po dalších nabídkách práce a po novém roce uvidím, co a jak dál.  

Ne, nerezignoval jsem úplně na život, ale snažím se ten svůj smysl (vášeň) najít a moc se to nedaří. Asi žádnou nemám nebo jsem částečně citově oploštělý . Jestli jsem dosáhl v posl. době nějakých úspěchů? Hm, tak skončil jsem se školou, po pracáku jsem si sám našel práci v jedné velké fabrice na zbraně a dělám tam zatím na tři měsíce ve skladu. Žádná velká sláva (spíš otrava), ale alespoň mám náplň dne a nějaké peníze. Dlouhodobě tam rozhodně být nechci, možná tak (pokud si mě tam ještě další 3 měsíce nechají) do konce roku, nebo i další 3 měsíce. S přítelkyní jsme ok, jenže já zde přítelkyni neřeším, já tu řeším svůj život (ne že by do něho nepatřila, jenže v tomto ohledu jsem spokojen) a můj vývoj a směr. Jinak jsem se rozhodl (snad už od 18 jsem měl "sen") a snažím se připravit na dálkové studium psychologie, kdy chci zkusit po novém roce přijímačky. U mně je "problém", že jsem nikdy neplánoval nic moc do předu v horizontu měsíce, půl roku, roku a už vůbec ne víc let. Žiju prostě tak nějak "ze dne na den".

Tak zrovna teď - co mě (ale hlavně taťku pořádně vytočilo - a to je maximální kliďas). Jsme na dvoře a zkoušíme motor na tomto letadle (má to dvě 80 cm vrtule dělané na zakázku- tady je s křídlama, ale teď byly zdělané až po ty motory).


S bráchou jsme každý drželi vzpěry pod křídly aby stálo na místě a taťka nahazoval motor (vrtuli) z mé strany a zkoušel to doladit. No a tak jsme zkoušeli, zrovna byl nahozený motor u mé strany a asi si dokážete představit, jaký tah to musí mít, aby se tento gigant vznesl. No a babička byla zrovna věšet prádlo nebo co, a nenapadlo ji nic jiného, než mě obejít ze zadu s kýblem a hurá kolem, na maximum točící se 80 cm dřevěné vrtule. Taťka si jí nevšiml, protože dolaďoval něco u kokpitu a byl sklopený, já jsem k ní byl zády a měl jsem co dělat, abych letadlo udržel na místě, když jela vrtule na plný výkon. Tak teda za mnou přešla i s tím kýblem a naráz rána jak z děla. Kýbl, který nesla v pravé ruce rozmašírovaný dopadl na zem a vrtule byla - promiňte mi ten výraz - na sračku. No a pak nastalo samozřejmě nadávání, co kolem toho chodí, že jí to mohlo klidně zabít, taťka naštvaný, protože s tím měl tolik práce a ještě vrtule, kterou teď bude muset nechat znovu dělat (cena cca min. 1000 kč) - no asi si to dokážete představit. Tak to je náš dnešní příběh, který naštval mě, ale o hodně víc mého taťku.

Tak mě zase něco chytlo a musím (spíš chci) se vypsat a napadlo mě to hodit sem. Ono je to až trapné, ale furt se to točí kolem toho samého. Už nevím,co jsem psal ve svém úvodním příspěvku ani se mi to teď nechce číst a není to podstatné. Nějaké sebevědomí už skoro neřeším, ani není proč. Myslím, že když ho člověk pořád řeší, tak ho má jen nižší. A tak ho poslední dobou nějak neřeším a přijde mi, že je to ok.

Za sebevědomí považuju to, když se dokážu vklidu bavit s lidma bez toho, abych se cítil trapně nebo hleděl na to, co říkám a jak to říkám atp. Prostě už to mám asi v sobě, že necítím potřebu se bavit s lidma, pokud nemusím nebo pokud k tomu nevyplyne situace (taky záleží hodně na náladě). No a jak říkám, v poslední době se to zlepšilo tak, že nějakou trapnost nebo ostych při bavení s lidma nepociťuju (což jsem rád) - což může být i teoreticky způsobeno jakousi "laxností" k lidem, které neznám a nic k nim necítím.

Horší je to už s mou další věcí, a tou je nějaká "motivace".  Jenže nejedná se tu jen o tu samotnou motivaci, je zde zahrnuto mnoho dalších věcí (a možná ještě víc, o kterých ani nevím). Takže zkusím to nějak popsat - nerad dělám věci, které jsou takzvaně jalové (tzn. které k ničemu nevedou), které pro mě nemají nějaký větší smysl. A v tom je asi ten probém. (v testu MBTI mi vyšlo, že jsem INFP - snílek (charakteristika zdehttp://ografologii.blogspot.com/2011/02/infp.html)).
Ve výsledku toho testu se tak na 95 procent vidím. Rutinní práce mě nudí, což jsem mohl poznat v práci (brigádě), na které jsem nedávno byl měsíc a půl (v jedné fabrice), kde jsem prováděl vpodstatě pořád jednu práci-brousení ozubených kol(občas mi dali na čas jinou, ale hlavní bylo broušení). Ne, že by rutinní práce nenudily asi každého, ale cítím, že jsem prostě člověk, který chce vidět ve své práci "silný smysl" aby tu práci dělal (s chutí a nasazením), ne jen tak, že ji "udělám".

Je docela možné, že za to může i nějaký skrytý perfekcionismus, protože se většinou nepouštím do věcí, o kterých nejsem na stopro přesvědčen, že vyjdou (když se jedná o větší věci samozřejmě) a to mě vždycky hodně brzdilo. 

Ale teď ten můj největší problém, na který už jsem asi i zčásti rezignoval a už ho prostě neřeším a jen tak "proplouvám". A tou věcí je "nevím co chci". Přesněji řečeno nevím, kde se mám ukotvit, kam jít. Velká většina světa je ovlivněna materialismem, konzumem a pokrytectvím. Lidé v mnoha případech jen předstírají kamarádství (ikdyž si to asi ani sami neuvědomují), vládne celkové nespokojení a bezcílnost, nejistota. Ano, taky mám rád pěkné věci, peníze, sex (hodně)... Ale stejně cítím, že chci něco víc, než toto pozlátko a iluzi štěstí. Dokonce jsem si i párkrát říkal, že bych se odstěhoval někam, kde se žije prostým životem (někde do Tibetu, do trop. pralesa nebo někam, kde bych nemusel být vůbec s lidma).

Mnohokrát si říkám, co my lidi to vlastně řešíme za pitominy a nepodstatnosti, ale pak si zase uvědomím, že by se pak nemohlo řešit nic, protože 99 procent věcí jsou nepodstatné voloviny. Celý tento systém nás všechny do jednoho tak semlel, že ani nevíme, co je a není pravda a správné. Samozřejmě že je i hodně těch, kteří tuší a nejsou tak ovládání celou touto mašinérií, a ještě míň je těch, kteří jsou tak nějak "povzneseni" nad celou tuto situaci a "ví". Asi jsem moc zabředl do filosofických a podobných úvah, jinak se to ale říct nedá.

Možná, že bych místo tohoto tlachání se měl zase začít posouvat někem dál. A má to vůbec cenu? Asi rozhodně jo, jenže těch cest a možností je tolik. A to je na tom asi právě to krásné

Norku, docela by mě zajímalo, co mají např. za předměty při studiu psychologie. Klidně i podrobněj.

Film jsem viděl a moc se mi líbil. Nebyl by tu někdo, kdo by tuto knihu měl v el. podobě česky? Na netu je sice slovensky ale to není ono. Byl bych moc rád, kdyby byla.

Noviny dneska nabízej miliony prací. "hledám zaměstnance do mladého týmu.....nabízíme slušný plat...apodobně" Stačí zvednout telefon pak zadek a jít za svym cílem.

S tím samozřejmě souhlasím. Něco dělat a nebrečet. Jenže nadruhou stranu, z podobných inzerátů se nakonec vždy vyklube call centrum, pouliční prodej nebo nějaké letadlo (OVB, Partners apod.) Opravdová práce (kde vytvářiš nějakou hodnotu, nemusíš se za ni stydět a vyděláš nějakou korunu) se hledá trochu hůř.

Souhlas, mám bohužel stejnou zkušenost. Je toho plno, samé takovéto "nic neříkající" nabídky plné superlativů (flexib. prac. doba, nadstandardní výdělek, možnost práce z domu atp) jsou ty různé nabízečky a podbízečky lidem.  

Jinak snad jen pro doplnění mého úplně prvního příspěvku - vydal jsem se špatnou cestou (technika-informatika), ikdyž mě vždycky bavilo něco objevovat (mikroskopování, dinosauři, tajemno, vesmír, lidské tělo) a přemýšlet o nich, a matematika, fyzika a informatika mi nikdy zvlášť nešla. A pozdě jsem zjistil, že jsem udělal blbost, když už jsem měl maturitu z it oboru. Nechal jsem se ovlivnit (jsem na to dost náchylný - nebo alespoň jsem byl) tím, že rodiče v informatice viděli to, že informatici a technici vydělávají hromadu peněz, tak abych měl prachy. Jenže na to, že mě to musí bavit (což mě nebavilo) nějak nebrali asi potaz. Nechci je obviňovat, jen říkám, jak to bylo. A proto, až budu mít (jestli) jednou děti, tak je chci vychovat a podporovat v tom, aby dělaly to, co je opravdu bude bavit a půjde jim to, ne to, z čeho se dají vytřískat peníze.

Pro Abruzzi: Taky bych řekl, že jsem tak nějak dospěl pozdě, nebo že od svých 22-23 let prožívám svou "opožděnou" pubertu, kterou jsem v těch 17-19 neměl myslím takovou, jaká obvykle bývá, protože jsem byl neprůbojný, nesebevědomý a tichý. To že nejsem houževnatý a jsem rozvážný (až moc) jsi trefil dobře, a že nevím, pro co se rozhodnout mě provází celým mým životem. A dobře vím, že to musím vzít do svých rukou. Jinak teď zrovna práci mám (zatím jsem v ní měsíc a prodloužili mi to o další dva) ale je to práce dělnická, ikdyž docela ok, ale rozhodně ji nebudu dělat delší dobu než ty tři měsíce(doufám). V průběhu si budu muset urovnat, co bych chtěl a taky hledat další uplatnění.

Abych reagoval přímo na dotaz - asi určitě ano - v dlouhodobém vztahu (zdravém) by se člověku sebevědomí mělo zvýšit. Z mé zkušenosti - první přítelkyni jsem měl v 18 letech, kdy jsem ještě byl hodně nesebevědomý a ušláplý člověk. S touto přítelkyní už jsem 8 let a to sebevědomí z té doby 18 let se s dnešním nedá srovnávat. Samotný vztah na sebevědomí má určitě velký vliv, ale myslím, že je to dáno i tím, že je to "dlouhodobý", tzn. že se člověk v průběhu toho vztahu nějak vyvíjí(a vyvíjel by se i bez partnera).
Jinak k tomu s tím zdravím - je to bohužel pravda, že ty výživové hodnoty dnešních potravin (ze supermarketů) jsou hodně "okleštěné". Je to dáno vývojem - hledí se na kvantitu - všeho musí být moc, tak to nacpeme různýma urychlovačema růstu. Je to hodně smutné, a nevím jestli se z tohoto kolotoče dá ještě vycouvat (myslím tím v ČR-ale asi i jinde). Taky bych se nejradši odstěhoval někam, kde je to "zdravější", kde si lidé tolik nezávidí(závistivým nepřejícným způsobem), kde nejsou tak pomstychtiví, závistíví atp. Samozřejmě že tu není každý takový, ale myslím, že známá všeobecná mentalita českého národa se od toho (bohužel) moc neliší. Ale pořád věřím ve zlepšení

Jak už jsem řekl, IMHO univerzálním smyslem života jsou děti. Zkuste mi to vyvrátit.

  tak toto nějak vyvrátit nejde - kdyby se teď přestaly rodit děti, tak do cca 80 let by všichni vymřeli (pokud neuvažujeme umělá oplodnění) a pojem "smysl života" by pozbyl významu.
Ano, zachování lidského pokolení je "nezbytným" předpokladem (toto je bráno hlavně z pohledu "globálního, celosvětového", protože když zemřeš, tak ti pak asi bude "teoreticky! celkem jedno, jestli lidstvo přežije už jen dalších 10 nebo 1000 let), ale musíme uvažovat taky smysl života jednotlivce jako takového, pokud neuvažujeme ono zachování rodu za jeho smysl.
No, nějak jsem se do toho zamotal, snad to chápeš 

Ahoj, Frajerlada (i ostatní)

díky za tip na smyslzivota.net, pěkné stránky a doufám že se rozjedou - taky se tam asi regnu. Jinak dreamlife je taky stránka, kterou denně navštěvuji, a dokonce jsem si ji před pár dny dal jako svou domovskou, protože mě už naštval seznam, kdy pokaždé, když naskočila, tak jsem četl samé negativní zprávy v okně novinek (vražda, zabití, politici..).

Ale hlavně jsem se chtěl zeptat, jestli máte ty knížky (Dr. Paul a Lenochovu cestu k bohatství) někdo v el. podobě k uploadování sem (na netu jsem nenašel).

Jo, a k tomu smyslu života - tím jsem se zabýval notně dlouhou dobu (z pohledu mě, ale vpodstatě i člověka jako takového). Popravdě řečeno bych to nedoporučoval provozovat moc dlouhou dobu, protože pak z toho má člověk max. tak depky, když zjišťuje, že žádný "universální" smysl života není. Jinak jsem se ale dopracoval ke svému (a myslím i globálnímu) významu smyslu života (a nepovažuji to za svůj objev). Ony jsou vpodstatě dva –
1) smysl života jako takový není (vpodstatě nemusíš dělat,být,mít vůbec nic. Prostě jen „jsi“ – i to je vlastně smysl)
2) smysl života si každý určí sám pro sebe (každý má jiné "priority“).
(a možná ještě že smysl života je žít - neboli život sám)

Velice rád se zůčastním této diskuse a doufám, že budou přibývat další příspěvky.

Tobě je 20, jí 15. Pokud vydržíš ještě minimálně tak 2-3 roky takovéto "výstřelky" z její strany, tak by vám to snad mohlo klapat. Ale pak je tu zase ten problém, že po čase, jak (jestli) spolu budete chodit 5-8 a víc let(nebo dokonce i svatba), tak s největší pravděpodobností narazíte na problém "přechozenosti". Měl jsi ji radši potkat, až bude vyzrálejší (hlavně rozumově . Takto si jen zaděláváš na zbytečné trápení, až tě odkopne, protože dnešní holky si chcou většinou užívat a rozhodně se nevázat někdy v pubertě, a podle toho, jak ona se chová, tak si užívat chce. Je to sice tvrdé, vím že to nechceš pochopit, ale jestli tím chceš procházet dál, tak se hodně obrň trpělivostí a tolerancí, a moc "úspěchu" nečekej. Toť ode mě vše, sorry za tak tvrdé a realistické zhodnocení situace.

A myslíš že to má budoucnost, když už po půlletém vztahu se takhle hádáte? Možná jo, ale to by se děvčica musela trochu změnit a přestat být tak panovačná a občas přistoupit na ten kompromis, jenže to už vzhledem k jejímu věku asi nebude tak lehké, protože měnit člověka, pokud sám nechce je skoro nemožné. Takže buď si na to zvykni jaká je, nebo jí dej ultimátum, ať se jí to líbí nebo ne. Nenech si srát na hlavu.

Jen doufám, že si z toho zakladatel topicu něco vezme, a nebo se může nechat dál "vláčet", aspoň bude mít do zásoby nějakou zkušenost a bude vědět do budoucna.

Chlape, asi tě moc nepotěším, ale musíš s ní skončit, jestli si chceš udržet trochu té cti. Vím o čem mluvíš, taky jsem měl chvilku něco s 17 letou, a řeknu ti - sice fajn, ale tyhle holky jsou na vztah "nepoužitelné". Prostě ještě hledají, a rozhodně se nehodlají usadit s prvním klukem, na kterého narazí. Ty její výlevy jsou přesně to, co vídám na fb od těchto holek 0 - 17(18) let každý den -  jsem nikým nemilovaná, bezradná, nikdo mě nemá rád, jsem chuděrka, proč se to děje právě mně, nikdo mě nechápe, politujte mě a další bezduché výkřiky, kterýma se snaží na sebe jen upozornit - to je dnešní móda.

Vím, že to bude ze začátku těžké se přemoct a říct si, že to stejně nemá smysl, ale překonej ho. Fakt to nebude klapat, a to vás dva ani nemusím znát. Něco jiného bude, až jí bude tak min. 18 - 20, to už začínají holky "trochu" dostávat i rozum.

Na úplně stejnou práci jsem se hlásil před létem. Akorát asi u jiné "firmy".

Přesně by to bylo co píšeš zdravá výživa,výživa pro sportovce, upravená strava pro lidi s kteří mají třeba akné, nebo vyrážky atp.
Pružná pracovní doba. Zaškolení v průběhu 1-3 měsíců podle toho jak bys byl aktivní. Říkala tam že doktoři se zabývají nemocemi a oni se zabývájí zdravím.

K těm skriptům to bylo tam kde jsem byl vysvětlený tak, že bys dostal tabulku s různýmy problémy a tu bys dal klientovi. Ten by pak zatrh problémy který má a ty podle toho vyhledal v těch skriptách "řešení".

Na začátku prý bych se taky musel registrovat u Herbalife a koupit něco od nich za 3 000,-. K těm penězům tam to bylo nastavený první schůzka s klientem 200,- za hodinu s tebou. A pak by se to odvíjelo podle toho co byste spolu řešili. Co se týče výdělku byl by tak velký jak moc bys měl schůzek, klientů....

První reakce byly u mě pozitivní, ale když jsem si to nechal projít hlavou tak jsem zjistil, že by to nebylo pro mě. Z části proto, že bych do toho musel investovat ze začátku moc času a výdělky nic moc první 1-3 měsíce (zase podle toho jak moc bys byl aktivní). Až by ses to naučil tak bys začal "opravdu" vydělát.

Snad jsem ti poradil....

Tak přesně tohle je tento případ. Úplně jak píšeš, 3000 herbalife výrobky, 200 dostanu za hodinu s klientem, přesně tabulky těch nemocí.. Sedí to do puntíku. Díky moc za info(máš ode mě karma+:). Taky jsem z toho byl ze začátku, jak mluvila nadšený. Ale tak po půl hodince, jak zmínila ty 3000 jsem se zasekl a už věděl, že to nebude jen tak. No radši pryč od toho..

Tak, prodiskutoval jsem to s otcem, a ten řekl, ať se na to vykašlu. Že žádná seriozní práce po člověku nechce nějaké "vstupní" investice, natož 3 tisíce. Pravděpodobně jí napíšu mejl, že děkuju, ale o práci nemám zájem. Pravda, měl jsem se zeptat, jestli je tam nějaký základ, co mi dá bez toho, aniž bych něco musel prodat a tak, ale z toho,co jsem pochopil, tak asi ne. Valila na mě dost informací, tak než jsem se vzpamatoval, tak byl konec a já šel dom. No, ještě si to nechám projít hlavou a nejspíš odmítnu. A ani to není "regulérní" práce, tzn. pravidelná a s "nějakými pravidly", což jsem chtěl a myslel si, že to tak bude.

-Do knihkupectví mi dorazila knížka Nejbohatší muž v Babyloně

joei, díky za reakci a nečerti se hned, já jsem to dal jako příklad to mlm-letadlo. A jinak co jsem po netu četl, tak ten herbalife cpou snad všude, taky ho nemusím. Je to prostě byznys. Myslím že tento druh obchodu pro mě (zatím) není,jak říkáš, ještě nejsem dost "otrkaný". Možná časem, možná ne, ale rozhodně ne teď.

Zdravím, zakládám téma protože bych se chtěl poradit, co mám dělat. Kdo by chtěl, může si přečíst můj "život" v jiném topicu na tomto foru, který jsem založil. Neúspěšně jsem skončil VŠ informatiku a hledám práci. Neříkám, že nechci dělat v it, ale radši hledám i "alternativy"(nic z it pořádně neumím,bohužel).

A teď kvůli čemu píšu - právě dnes jsem byl na pohovoru na práci wellness poradce - pro jednu pobočku své firmy hledají člověka(lidi) na tuto pozici. Vzhledem k tomu, že mi je tato problematika celkem blízká(chodím do posilovny,snažím se zdravě jíst a celkově mě to baví), tak jsem si řekl, že to zkusím. Pohovor byl fajn. Samozřejmě bych se musel nejdřív postupně naučit různé jejich programy pro výživu atd. (což bych pak používal na své klienty a vedl je, jak se mají stravovat atd.).

Jednalo by se o "volnou pracovní dobu", tzn. že bych si určoval, kdy ke mně přijdou klienti a tak podobně.  Nabídka této firmy zahrnuje např. různé bilance kondice a životního stylu, konzultace ve výživě, různé programy pro sportovce, redukce váhy, stimulace nárustu sval. hmoty, řešení civilizačních chorob, a různá měření tělesných vlastností  atd.

Ze začátku a v průběhu bych měl "kouče",který by mi pomáhal a zaškoloval.

První věc, která mě zarazila bylo to, že mi paní řekla, že k těm skriptům, ze kterých bych se učil (různé ty výživové plány atd.) bych si musel koupit za 3000 kč i nějakou měsíční "výživu" od Herbalife pro to, abych to na sobě "vyzkoušel", abych to pak mohl doporučovat svým klientům - a na základě tohoto bych dostal a podepsal smlouvu(teda dostal bych smlouvu, skripta a asi ten Herbalife za 3000 abych se mohl začít učit a pracovat). Trochu mi to připomíná ono známé "letadlo (MLM)", což mě trochu zarazilo. Ale web-stránky mají udělané, sídlí ve Zlíně a adresa je tam na ně udaná, takže snad by to neměl být žádný podvod, jen říkám mě tam zarazil ten "poplatek".

Ve čtvrtek dopoledne se mám s paní znovu sejít a doprobrat nějaké další věci atd.
Závěrem snad plat: klient by platil za poradu, za cílené programy nějaké provize(prý 25% z toho programu by bylo pro mě).
No, celkově to bylo moc informací naráz, že jsem to taktak stačil pobrat.

Co si o tom teda myslíte? Setkali jste se někdo s něcím takovým? Myslíte že to má cenu(budoucnost), něco takového začínat?  Popř. co bych se jí měl na té další schůzce zeptat, dát pozor atd. Budu vděčný za každou radu...
 

Asi to je úplně mimo mísu (jen tak pro zajímavost) jsem si udělal dva testy z přijímaček na ff mu psychologie, no a byl jsem celkem překvapen, že jsem dosáhl "docela" vysokých výsledků na to, že jsem nikdy psychologii nestudoval, jen ji mám jako "koníček", že mě baví číst "psychologické" knížky (ne přímo psycholog. učebnice, spíš "aplikované" - populární - Ivo Toman, Dr. Murphy aj.).

A moje výsledky? První test z roku 2004 jsem dal z fleku za 45 minut na 38 správných odpovědí z 60 a druhý (tam bylo moc odborých termínů a byl těžší) jsem udělal na 29 správných z 60. Což mě mile překvapilo, protože jak už jsem psal, jsem nikdy psychologii nestudoval ani nic podobného, jen mě to prostě zajímá a sem tam něco čtu na netu..
Tady jsou testy(je jich tam i víc), můžete si je zkusit taky udělat, zajímalo by mě, jak budete úspěšní, budu rád, když se podělíte o výsledky (jen ze zvědavosti).

http://files.psychologie.webnode.cz/200000021-9671e976c2/oborovy_test_psychologie_2004.pdf

http://files.psychologie.webnode.cz/200000022-84e7d85e23/oborovy_test_psychologie_2006.pdf

(ps: zkopíroval jsem text z pdf do txt abych samozřejmě neviděl správné odpovědi)
Zkuste si je někdo udělat a napsat, že jste je dali na alespoň 50 bodů, aby mi "spadl hřebínek".