Joei to myslel dobře. Nebýt naštvaný - budeš v pohodě, až si od toho setkání nebudeš tolik slibovat A až se nebudeš vázat na jednu jedinou holku. Chápu tvoje pocity, ale časem se to naučíš brát s odstupem. Navíc je fajn nevkládat v téhle fázi tolik energie (a už vůbec ne očekávání) jenom do jedné holky. Poznávat víc holek současně pomáhá klidu na duši )

Dík kluci za postřehy a rady!

Puzzle: timhle pohledem jsem se na to nekoukal, hezky

Barz: Já třeba rozumím důvodu, že je holka ve vztahu nespokojená a hledá někoho nového. Asi prostě musím přijmout to, že obecně nevěra existuje, to beru jako take-away message.

Abruzzi: To samé vyplývá i z tvého příspěvku. Nevěra asi to nezapadá do mé představy o tom, jak by měl svět vypadat. Musím se s tím nějak smířit A jít dál. Díky.

Nikdy jsem se nedokázal smířit s nevěrou a jak rozšířená ve společnosti je. Mám tendenci hledat citový vztah a tak se mě to kolikrát dotklo víc než bych potřeboval. Ještě jsem trochu pod parou ze včerejší rozlučky v práci, kterou jsem pořádal a ze které jsem před pár chvílema přijel.

Jsem si blízký s jednou kolegyní, která mě fyzicky nepřitahuje nijak výrazně, ale vážím si jí. A včera večer jsme se bavili na téma nevěra. A říkala mi více méně to samé, co slýchám nebo čtu z pickup scény - nepřebírat v tomhle zodpovědnost za holku. Pokud má přítele a přesto chce, tak se nebránit. A že když ženská nedostává co chce od přítele/manžela, tak to hledá jinde. Když jsem se ptal, jak to mají její kamarádky, tak prý nezná jedinou, která by tak nebo onak nepodvedla. Sorry, ale nedokážu se přes to přenést. Úplně mě to odrazuje si připustit nějakou holku k tělu a cokoliv k ní cítit. Hlavně u mě celkově taková holka dost klesá a nevážím si jí. Jestliže se takhle chová většina holek, nemám do toho vůbec chuť a tak trochu mě to posouvá do té role, že nesmím tolik lpět na citech. Zahodit srdce je pro mně osobně jako zahodit smysl života. Je jiná možnost jak žít s radostí, než přistoupit na všechny ty věci, které mi tak vadí? Díky za všechny názory.

Tohle slouží spíš pro to, že to potřebuju pro sebe nějak vyjádřit: Stalo se víc věcí, ale chci sem napsat něco, co mě mrzí. Oslovil jsem jednu moc sypmatickou holku v metru. Moc jí to potěšílo. Ale jak jsem se snažil vyplnit pauzu, kdy jsem nevěděl co říct, řekl jsem jí, že jsem v metru ještě žádnou neoslovil. Vypadlo to ze mě ani jsem nechtěl. Jsem zastánce toho, že člověk lhát nemá, ani při balení; o to víc mě teď mrzí, že jsem to udělal a zrovna u holky, na který mi záleží víc než na ostatních...

Se neznáme, ale přeju good luck!

Tohle je pecka Proste jde to... Mas muj obdiv.

Jo taky ti s ní držim palce, i přesto tě musím upozornit, že z toho asi nic nebude Přeci jen je to zadaná, hodně luxusní holka, která má takovejhlech nabídek denně spousta, takže jedině nějak zaujmout
Každopádně tu Hvězdnou bránu jsem jim tam nakonec nakreslil, ale oni asi vyměnili plátno, tak si jí asi neviděl ;D

Zatím to podle nekomunikace tak slibně nevypadá no Třeba se to zrovna povede
No ta tabule byla plná a já hledal kam to vlastně mam nakreslit Procházeli jsme spolu ty výtvory a komentovali je, ale Hvězdnou bránu jsem tam neviděl, asi bych ji i přehlíd v tom všem

Denisa: Koukám že si potkal "mojí" hostesku , taky jsem se s ní krátce v sobotu bavil, trochu jsme flirtovali, ale bylo mi celkem jasný, že z toho nic nebude, protože je placená za to aby byla příjemná na lidi.. ještě mě tahala na to čtvrteční cosi s umělcem, tak se tam s Markem zastavíme a uvidíme
(btw u Airbank jsem si minulej čtvrtek zakládal účet a musim uznat, že je to fakt klasa , když jsem tam byl v tu sobotu, další ženská tam od nich se se mnou bavila o Hvězdný bráně a věděla toho snad víc než já )

  ..no co na to říct Napadlo mě že by se to mohlo stát. Za sebe doufam že bude moje A jinak držim palce s hvězdnou bránou

[Denisa]

Denisa
Aktuální věc. Včera jsem se dal v obchoďáku do řeči s jednou hosteskou. Když jsem šel okolo ní, díval jsem se ji do očí a lehce jsem se usmál, ona mě původně si myslim nechtěla, ale jak jsem se usmál, tak mě oslovila (já jsem v ten večer neměl koule na to oslovit první). Chtěla po mně něco namalovat na nějakou tabuli, prej co mám rád. Byla tak HB8. Povídám že to co mám rád tam nemůžu namalovat, že by se to nehodilo Jí to došlo po chvilce, bylo to slyšet z jejího "ahá" ) No a tak jsem ji navrhnul, že můžem namalovat něco spolu. Ona že nemůže, a že tam jsou kamery. Ptám se kde, ona se mi to snažila popsat. Na to jsem jí řek, že jí to nakecali, že tam nic neni A myslim že tehdy jsem se představil, ona že je Denisa. A začal jsem se jí ptát co dělá a tak. Docela příjemně jsme si povídali. Nakonec jsem tam něco namaloval. Měla fixky v takovym váčku připnutym u pasu vepředu a když viděla že jsem se rozhodnul, tak mi to jako nastavila, ať si vyberu. To jsem nečekal a než jsem si tam stačil šáhnout, tak mi jednu vyndala. Namaloval jsem to a jak se bavíme dál, řekl jsem si o číslo. Ona že má přítele. Nenechal jsem se tím odradit.
"A je to vážný?"
- "No docela právě jo..."
"A jak dlouho jste spolu?"
- "Právě dlouho. Pět let "
(jsem se trochu usmál, že by to nemuselo bejt tak ztracený) "Takže to jste spolu začali kdy?"
- "No v patnácti "
"A klape vám to?"
- "No jako ne, hlavně teda z mojí strany vůbec" (tak rezolutní vyjádření jsem nečekal )) )
(jsem se usmál už docela zeširoka, že nám nic nebrání) "Takže se můžeme sejit "
"Jo, můžeme " (další šok, jak stačilo pár vět a od věci, co se zdála bejt ztracená, je tady najednou holka, která mi se zájmem říká, že můžeme)

Začala mi diktovat číslo a dodala: "hlavně prosímtě až mi budeš psát, tak ne večer, víš jak to myslim" Chvíli jsme se ještě bavili, než jsem se začal loučit a viděl jsem, jak se nakláněla ke mně jakoby pro pusu. Ale to jsem neměl v tu chvíli v plánu. Odešel jsem na nákup do potravin, kam jsem šel původně. A jak mi to furt mlelo v hlavě, tak jsem vymyslel, že koupim gumový medvědy a když půjdu okolo ní, tak ji můžu ještě nabidnout. No ale když jsem to udělal, tak nechtěla, prý že hostesky nemůžou jíst ani pít, když nemají pauzu. Tak jsem se tomu podivil a po chvilce se pro ten den rozloučil a odešel.

Psal jsem ji dneska v 10 ráno, ve smyslu že jsem rád, že jsem ji včera potkal. A já blbec jak to psal, tak jsem špatně vyspelloval hosteska a napsal to jako "hostestka." Jak to odcházelo, tak jsem si rval vlasy :-D Ale nějak bych to okecal. Doteď ale neodpověděla. Možná dostala strach ze změny, nevim. Nemáte někdo podobnou zkušenost? jestli se neozve, chci počkat tak dva dny a napsat ji nějakou nevyčítavou upbeat zprávu, s nějakou otázkou, která by ji vybízela k odpovědi.

Sisi
Další co se stalo před chvílí a zatím k tomu nějak radu nepotřebuju, tak spíš pro info Přiběhla mě zase v obchoďáku oslovit nabízečka fitka HB7 (takže moje iniciativa to nebyla, občas to tak mám, že si potřebuju pozitivníma zkušenostma dokázat, že na mně holky reagujou dobře a pak teprv když je dobrej den, tak mám snahu oslovovat). No ona prej jestli prej nechci prohlídku, já že bohužel nemám čas. A ona že nevadí, že ji můžu dát kontakt a oni si se mnou dohodnou prohlídku jindy

"To ne, oni by mi pak volali a otravovali pořád "
- "Ne, to oni si s váma jenom dohodnou schůzku a vy přijdete a máte tam hodinku zdarma a..."
(jsem ji přerušil) "no já to myslim tak, že oni to číslo pak zařaděj do databáze a budou mi volat i jiný firmy s různejma nabídkama... "
- "aha, no to ale nedělají"
"Fakt? Můžete mi to slíbit? "
- (trochu váhavě, ale kývala a už chtěla tahat můj kontakt) "Tak jo, a jak se jmenujete?"
"Tak víte co? Vy mi dáte ale číslo taky a jestli to neni pravda, tak si to s váma vyřídim )"
- "tak jo "
"Jak se jmenuješ?" (původně jsem přistoupil na vykání, se kterým začla ona při oslovení)
- "Cecílie"
"Já jsem Joe" (podali jsme si ruce)
Střídavě jsme se ptali na svoje jméno, příjmení a číslo a každej si ho zapisoval, já do mobilu, ona do papíru pro tu firmu.
"Tak jo a jak ti říkají kamarádi? Žádnou Cecílii neznám " (až pak jsem si uvědomil že vlastně jo, ale je to Mexičanka, tak se mi to nespojilo :-D)
-"Tak různě, Sisi,..."
"Fajn Sisi, já se ti ozvu, rád bych tě zase viděl. Zatím ahoj "
- (přemýšlela a kývala hlavou) "Ahoj "

Nepoužíval jsem žádný rutiny, nemám to zažitý, jsem tak nějak přirozenej. Ale potřeboval bych se nějak nastavit, abych moh improvizovaně říkat věci, který zvýšej attraction... Když to po sobě čtu, je to takový nudný a vlastně tam jako šťáva moc nebyla. Až na konci, když jsem ji říkal že bych ji rád viděl. Ale neviděl jsem žádný IZ, oproti Denise zevčera. Tu bych chtěl radši. Sisi je nakonec v prváku na střední, což mi vyrazilo dech, tipoval bych prvák na vejšce, podle vzhledu. Ale říkal jsem si proč ne. Dnes večer ji napíšu kontaktní SMS. Se uvidí

Někdy na konci základky jsem po ICQ kontaktoval jednu holku. Byla z druhýho konce republiky. Docela dobře se s ní psalo, poslala mi i fotku (jen hlava, za svitu svíčky, no že to nevypovídá moc o realitě, jsem zjistil až pozdějc :-D ). Byla mi díky tomu psaní blízka. Ale samozřejmě to byla jen moje představa o ní. Když jsme se nakonec sešli a já ji viděl, tak jsem chtěl utýct. Ale bylo mi to blbý vůči ní. Tak jsem zůstal a poprvý se i líbal, ikdyž jsem na to s ní neměl chuť a vůbec mě nepřitahovala. Ale já už přestal vnímat, co se mi líbí a co ne. Byl problém, že jsem tak moc stál o někoho blízkýho, že jsem přizpůsoboval svoje názory tomu, co ona očekává. To mě začalo podlamovat, aniž jsem to tušil. Vždycky když se mě na něco ptala, já přemejšlel, co by ráda slyšela za odpověď. No hloupost, která mi uškodila. Trvalo to asi rok a párkrát jsme se viděli, byl jsem s ní v posteli, kde mi ho vykouřila, ale k sexu nedošlo. Její rodiče si to výslovně nepřáli :-D A já to dodržel no.

To se táhlo přes střední. Tenhle vztah na dálku ve mě nastartoval deprese a změnil mě z pozitivního kluka se zdravym sebevědomym základem na někoho, kdo všecko viděl negativně. Přestal jsem vnímat pocity. Prostě žádná radost, spíš tak prázdno. Bál jsem se projevit svůj názor a bál jsem se vyniknout - opak toho, co mi dělalo tak dobře na základce. Tak jsem prožil celou pubertu. Začal jsem se izolovat od lidí, když se kluci ve třídě bavili o holkách, já se za tu svoji zkušenost styděl a nikdy jsem se nezapojil do těch "chlapskejch" debat. Když to téma nastalo, měl jsem z toho dost velkou úzkost. No díky tomu že jsem se strašně uzavřel, jsem přišel o kamarády ze sídliště, se kterejma jesm chodíval ven hrát fotbal, basket a tak. Vyhýbal jsem se diskotékám, kam se začalo chodit. A tím víc jsem si připadal mimo a tím víc jsem se uzavíral. Navíc jsem si našel jednu další kámošku, která byla dost depresivní, strašně nad všim přemejšlela a to mi vůbec nepomáhalo. Úplně jsem se ztratil. Jelikož jsem odsuzoval drogy, nikdy jsem k tomu nesklouznul, ikdyž jsem se nechal překecat na pár brk ve škole - a pod jejich vlivem se mi to zdálo všecko ještě horší.

Rozjela se mi sociální fóbie. To že to bylo ono, jsem dokázal pojmenovat až zpětně. Jel jsem autobusem do školy (každej den dojíždění hodinu a půl tam a pak zpátky), a připadalo mi, že na mně všichni koukaj a chtěj mi nějak ublížit. Měl jsem stažený břicho a hrudník a krk, že jsem skoro nedejchal. Ve třídě to samý, protože jsem čekal, kdy přijde další ostřejší vtípek na moji osobu - úplně jsem ztratil schopnost se slovně bránit. Takže jsem se pokoušel dělat neviditelnýho, nevzbuzovat moc pozornost, známky mi klesly až do podprůměru třídy. Vyhejbání byla moje strategie. Začal jsem chodit za školu, docela dost. A začal jsem jezdit stopem, to riziko mě paradoxně vůbec nevadilo, protože tam hlavně nebylo hodně lidí a já jak mluvil s tim jednim člověkem, jsem neměl pocit, že by mi něco hrozilo.

Přes tu depresivní kamarádku jsem ale poznal její kamarádky a ségra jedný z nich se mi strašně líbila. Mně bylo 18 a jí 14. Poprvý jsme se potkali, když jsme přenocovávali pod širákem na jedný zřícenině, na čarodky. Zjistil jsem si na ni potom číslo. Byla to první holka, ke který jsem něco cejtil. A můj první pocit vůbec po dlouhý době. Kristýna. Byla pozitivní a to bylo pro mně strašně osvěžující. Nedokázal jsem eskalovat, takže byly akorát líbačky, nepamatuju si že bych jí třeba šáhnul cíleně na prsa, ona mi sama ale posouvala ruce nahoru, když jsem ji objímal zezadu ) Docela jsem se bál intimity. Prostě vystrašenej, ještě v depkách. Ale tohle bych řek nastartovalo změnu k lepšímu. Ikdyž jsme se rozešli, ani nevím kvůli čemu. Ale doteď ji mám rád a vzpomínám na ni v dobrym, ikdyž jsem ji od tý doby vůbec neviděl.

Přes ty všecky sračky ve kterejch sem byl, jsem dokázal perfektně odmaturovat. Angličtinu jsem měl tak dobrou, že takovou tam prej ještě neslyšeli. To byla totiž jedna z mála věcí, která mě bavila. Angličtina a Amerika. Díky tomu, že mi z fyziky náš supr učitel pomoh a dostal jsem z ní za 2 a ne za 4, tak jsem šel do Brna na VUT bez přijímaček. A řek jsem si, že v Brně začínam znova. Chvíli ale trvalo, než jsem si dokázal přiznat, jak na tom ve skutečnosti společensky jsem a byl jsem schopnej to začít měnit.

Dopíšu příště. Teď zas v dalšim postu něco aktuálního, kde bych potřeboval vaši radu )

[vizualizace]

Tak lidi, chci o sobě něco napsat, protože je to už nějakou dobu, co jsem se tu registroval a něco napsal - a bylo to jen pár příspěvků. Ani si už nepamatuju, kolik jsem toho napsal. Ale přijde mi fajn začít můj příběh od začátku.

Chystám se sem psát o svých úspěších, neúspěších, a osobních výzvách. A je fajn je vidět v širším kontextu, jednak pro vás, jednak pro mně jako referenci. Nebude to jen o pickupu, ale obecně o přístupu k životu. Taky je neděle večer a to je čas, kdy mám takový vnitřní klid a nadhled a tak nějak si vždy pár věcí utřídím, zhodnotím týden a taky mám takovou náladu, kdy koukám do budoucna. Tenhle stav vždycky přijde automaticky, je to asi můj vnitřní očistný mechanismus.

To mi připomíná první věc, o který chci mluvit, a to jsou vizualizace. Jako malej kluk jsem se vždycky těšil do postele. Jednak proto, že jsem skvěle spal a zdály se mi dobrý sny, ale hlavně jsem se těšil na to usínání. Vždycky jsem si přehrával různý situace z toho dne - věci, který se mi nepovedly, kdy jsem "prohrál," a přehrával jsem si je tak dlouho, dokud jsem nepřišel na to, jak v tý situaci zvítězit. A pak jsem si tu upravenou situaci přehrával pořád znova a znova a moje sebevědomí a vnitřní klid rostl. A já prohru otočil na výhru a příště, když nastala obdobná situace (spor, hádka, výměna argumentů), tak jsem byl pohotovej a připravenej a šel jsem do toho s klidem. Pak jsem si taky přehrával situace, který se vůbec nestaly, ale chtěl jsem, aby se staly. To byl můj způsob, jak si navodit příjemný pocity z něčeho, z čeho jsem vyšel poraženej a co mi leželo v hlavě. Doporučuju, funguje to perfektně. Tuhle schopnost jsem potom ztratil vlivem různých událostí, o kterých budu psát, a nacházím ji znova teď.

Asi to celý rozdělím na díly Disclaimer: bude to hodně osobní. Kdo nechce číst, nemusí

Vyrůstal jsem jako jedináček. Za rozmazlenýho v klasickym smyslu (že bych se nerad dělil) se vůbec nepovažuju. Ale určitej vliv to na mě mělo, jak si teprv zpětně uvědomuju. Táta byl vždycky ten hodnej, laskavej a férovej, měl jsem ho jako svůj morální vzor. Taky by mi ale všecko dovolil, ale já to nikdy nezneužíval - v souladu s morálníma principama, který jsem na něm obdivoval. Máma byla často ostrá jak na mě tak na tátu a já to nesnášel. Bývala nefér v situacích, kdy já měl pravdu a ona to nikdy neuznala, jen z principu, abych z toho nevyšel vítězně. A často jsem cejtil, že mi mívala za zlý, když jsem se zastával táty v různejch situacích, kdy se máma chovala nefér. Táta se nechtěl hádat a kolikrát nevěděl co říct no a tehdy jsem se ho zastal a trefnym argumentem jsem mámě ukázal, že to může bejt i jinak (což se obrátil proti mě v tom, že na mě měla za to zlost). No dost jsem se na ní naučil pohotově argumentovat, což se mi hodilo ve škole jako obrana. Nikdy jsem nebyl útočnej typ, ale vždycky jsem byl dobrej v obraně (to platilo i ve fotbale :-D ). Vychovanej jsem byl jako "hodnej kluk." Až moc hodnej. Myslím, že hodně z vás ví, o čem mluvím a co z toho vyplývá. Zároveň tam ale byla taky drzost, díky tomu, jak jsem často vystupoval proti mámě. Ale vždycky jenom z pozice toho co je v právu.

Takže jsme u základky. Tíhnul jsem k těm hodným, kteří byli většinou slabší, a zastával jsem se jich před útoky těch, který se kvůli něčemu posmívali a tak. Vybudoval jsem si postupně každej rok víc a víc pozici morální autority. A taky docela srandisty. Byl to úžasnej pocit, cejtit co říct a vědět, že až to řeknu, celá třída (kolikrát včetně učitele) se bude smát. Dávalo mi to obrovský sebevědomí. Líbil jsem se tam jedný holce, Markétě. Ale nevěděl jsem co s tím. V tom věku je to celkem normální, bych řek. Ale pamatuju si na moment ke konci základky, kdy mi ona dávala k nějaký příležitosti nějakej svůj výtvor, kterej udělala jenom pro mně. Možná to bylo přání k narozeninám nebo něco, bylo to na tvrdym papíře. Každopádně to byl projev náklonnosti. A dávala mi to o přestávce před celou třídou a já neunes tu situaci, zmačkal to a vyhodil to. Jakkoliv se to možná bude teď jevit absurdně, pamatuju si, že mě úplně omráčila představa, že si na nás ostatní ukazujou jako na zamilovaný a tak (ve smyslu - "zrovna tihle dva"). Místo toho, abych na to byl hrdej a stavěl na tom, tak jsem to nezvlád. Nakolik je to běžná zkušenost, to nevím, nikdy jsem o týhle události s níkým nemluvil. Taky jsem tam měl jednoho problémovýho spolužáka, Roberta. Patřil do skupiny, který jsem nerozuměl a která si často dělala legraci z ostatních. Kolikrát mi to přišlo přehnaný a zbytečný. Na základce se mi ho dařilo usměrňovat a většinou vítězně odpálkovat. Neseděl mi do mýho pojetí světa, že všichni se maj k sobě chovat s respektem - což jsem taky ve třídě prosazoval. A doteď je to moje téma.

------

O střední napíšu v příštím příspěvku. Ale abych napsal něco k pickupu ze současnosti, tak tady dávám jeden příběh navíc  

Je to situace před rokem, ale ve smyslu toho kde se s holkama nacházim, je to nedávno, ikdyž teď to mám v hlavě mnohem víc srovnaný. Měl jsem trénink, jeden bojovej systém, no a zpátky jedu metrem, dobře vymlácenej, cejtil jsem hodně tý mužský síly v sobě, jel jsem se hned najíst nějakýho pořádnýho masa. No a jak tak stojim blízko dveří (stání mi přijde lepší, člověk vynikne, jako maják), koukám nalevo přes rameno, že sedí na sedačce na konci vagónu čelem ke mně moc hezká holka, měla krásnou tvář. A sluchátka v uších. A jak na ní koukám, usmívám se. Vyšlo mi to poprvý v životě, že jsem se byl schopnej přirozeně usmát v MHD na nějakou holku. To určitě tim, jak jsem měl vyčištěnou hlavu z tréninku No a ona mi koukala do očí a usmívala se zpátky. To bylo taky poprvý, co mi cizí holka opětovala úsměv. Několikrát jsem se po ní kouknul a vždycky to byla pozitivní reakce z její strany. Často jsem se do tý doby odhodlával oslovit hezkou holku někde v metru a vždycky to skončilo tak, že jsem byl strašně nervózní. V tu chvíli jsem ale byl úplně v klidu a měl jsem jasno, že vystupuju s ní, ať jede kamkoliv. Nakonec vystupovala někde na přestupu, když vstávala a šla k těm dveřím, u kterejch jsem stál tak se na mě usmívala. Vystupoval jsem první a počkal na ní venku před dveřma, ona jak mě tam viděla čekat, tak si hned vyndávala sluchátka. Říkal jsem jí že se krásně směje. Představil jsem se, ona mně, a začali jsme si trochu povídat. Vrhala po mně krásný svůdný pohledy. Netrvalo to moc dlouho, pár minut, a řekl jsem si o číslo a ona mi ho dala. Šlo to perfektně a ani jsem to nečekal. V tu dobu jsem svoje sebevědomí co se týče mýho vzhledu a attraction pro holky nehodnotil moc vysoko. Takže v tu chvíli jsem si připadal jako borec, že jsem takovou pěknou holku dokázal oslovit a ona mi dala číslo. Byla to Martina.

Domluvil jsem si s ní myslím druhý den přes SMS schůzku na asi tak za týden. Šli jsme se trochu projít a zarezervoval jsem krásnou restauraci na Petříně, kam jsme šli jenom na víno. Je tam nádhernej výhled, myslím že se to jmenuje Bella Vista. Byl jsem tam ale o poznání nervóznější a ona mi taky přišla trochu jiná. Žádný svůdný pohledy. A trochu jsem se zalekl toho, jak byla pracovně zkušenější. Působila mnohem sebejistějším dojmem. Vůbec jsem neeskaloval, ani jsem tenkrát nevěděl jak. Ale měli jsme si pořád o čem povídat - tak nějak ale spíš jako známý. Když jsme skončili a šli domů (bylo chladno, ikdyž  nám přinesli deky - to se mi fakt líbilo), šli jsme pěšky dolů přes Malostranské náměstí až na metro Malostranská. Já byl takovej skleslejší, cejtil jsem že mi to nevyšlo. Ona se se mnou pak rozloučila, že mi sama dala pusu na tvář a že děkuje za krásnej večer. Já neměl v úmyslu se jí ozvat, ale nakonec jsem jí druhej den napsal SMS, jestli se nechce ještě sejít. (taky špatná formulace ). Vůbec mi pak neodpověděla. Takže výsledek nic, ale pro mně první pozitivní zkušenost s approachem, kterej jsem dotáhnul na date.

Další příspěvek budu psát o období na střední a přidám zase nějaký další aktuální příběh. Zatím dík za pozornost těm, kdo to čtou až sem )

Maťo, máš můj obdiv. Jak jsi psal o čtyřech holkách se kterýma chystáš rande - co se u tebe změnilo, co se týče komunikace s holkama? Působí to na mě jako bezva rychlá změna, psal jsi tady v jednom příspěvku, že na pozornost od holek nejsi zvyklý. A nejednou bum, holka ti chce dát na naorzeniny Supr!

Puzzle: No, nevim jak bych to číslo moh zneužívat :-D Dám ti vědět, dík.

Jinak se rád potkám i s ostatníma z Prahy, kdo by měl zájem.

No můžem se přinejmenšim sejít, pokecat a uvidíme jaký na to máme oba názory Mně momentálně posouvá tohle: www.girlschase.com. Spousta skvělejch rad.

Čaute. Je tady teda někdo rozumnej z Prahy, se kterym by se dalo chodit balit? Sorry Hugovi, že jsem nereagoval, měl jsem jiný starosti.

Díky za tipy! Pár deníků jsem si prošel. A u Thyraela jsem se inspiroval s tou anektou, jak psal na začátku ) Joei, máš v plánu někdy přijet do Prahy?

Zdravím, lidi. Před nedávnem jsem se přestěhoval do Prahy a chci si konečně dořešit svoji slabou stránku - dokázat si sehnat fajn holku. Musím to přestat svádět na to, že mám na holky smůlu. O pickupu jsem se dozvěděl před pár rokama. Začal jsem číst Qark.net, Neil Strauss a tak. Líbily se mi možnosti, který to nabízelo. Některý věci jsem zkoušel, ale odrazovalo mě to v tom, že jsem měl pocit, že mě to nutí se přetvařovat, což nesnáším

Potom jsem na doporučení z netu narazil na AMP - Authentic Man Program. Sehnal jsem si jejich DVD a dozvěděl jsem se, že se hra dá rozdělovat na Outer Game a Inner Game. A AMP je o Inner Game. Přijde mi, že se tam nepřetvařujou a všecko působilo přirozeně, podle toho co jsem viděl.

Takže jsem spíš v oblasti teorie a zatím se mi nepodařilo to převést do praxe, kvůli nervozitě, sebevědomí, strachu z toho že budu holku nudit a nastane trapný ticho (jako se už párkrát stalo), tendence vidět věci moc tragicky... Je tady někdy z Prahy, kdo chápe moje přípomínky a důvody, má zkušenosti a od koho bych mohl vidět jiný pohled na věc?

Gratulace! Hezký. Jinak můj názor na to září je, že je to moc daleko, během tý doby se stane spousta věcí a počítal bych spíš s tim, že už se s ní neuvidíš. Mám podobnej případ, kterej odjel na prázdniny domů (já jedu pryč). Psal jsem ji SMS, že si zrovna balím a odlítám, "tak si užij prázdniny, holka, jasný?". Odpověděla že závidí a že se třeba někdy ještě setkáme a já ji povykládám. Na to jsem jí napsal, že když bude hodná A že na mě působila jako milá holka, že bych jí rád viděl. I přesto si spíš myslim, že jí asi neuvidim, ale kdo ví, žejo.

To seš stejná krev jak já, to vypadá Jak jsem četl.. já teda neměl ze vztahu strach z toho, že by mě omezil.. ale tenkrát z toho, že jsem si snad i myslel, že na žádnou nemám, že ostatní by začli závidět a kritizovat, protože sami žádnej neměli. Tak jsem postupně tak zabřednul do průměru, jen abych na sebe moc neupozorňoval... což mi nesedí Teď je to už naštěstí jinak, člověk na to dokáže koukat s nadhledem.

Tohle fórum je bezva, dodává mi to ještě větší chuť )

[Joei]

A pro tebe Joe: ta holka mohla mít fakt jen na spěch a proto si ten čas neudělala. Pokud by vážně neměla čas, nejspíš by ti odepsala v krátkosti nebo vůbec, ale evidentně jsi ji zaujal a hold ale nemá čas:-)

A jinak se to i docela dobře čte a mám radost, že jsi na sobě začal makat a nezůstal v ulitě, jako to dělá spousta lidí nejen tady:-)

Ciao Joei! Bezva příspěvek Dík rua.

Co se týče mojí motivace, proč jsem to sem napsal: jednak kvůli tomu, abych se zeptal na radu; na druhou stranu vím, že jsem už udělal kus práce, a kdyby se ve mně někdo poznal, bude vidět, že to prostě jde se sebou něco udělat, když se chce, i z tak obtížný situace, do který jsem se dostal. A rád se o zkušenosti, který mám, podělím.

Asi bych to taky tak viděl, že skutečně nemá čas, kde přespat, atd. Ona mi ten den v šalině několikrát opakovala, že se sem bude vracet o prázdninách. No tak až pozbírám síly, zkusím oslovit další Ale tahle holka je milá, rád bych se s ní viděl.

Já už si udělal jasno v tom jak je to se mnou a s pickupem. Nejde mi o to aby ta holka byla jen další v pořadí. Když čtu Hru, přijde mi, že ta komunita tam měla takovej přístup. Prostě jen trénink donekonečna Já jsem na vztahy. Takže to beru tak, že si vybírám holku na vztah a chci k ní bejt vždycky maximálně upřímnej. Ale že už se nespokojim jenom se situacema, kdy je to naprosto ideální a že už nebudu tak pasivní, ale vezmu to do svejch rukou.

Podle mě na tom není vůbec nic neuvěřitelnýho, prostě normální pokecání s holkou v šalině atd. A jak se ti omlouvala, tak už nepřipustila jiný termín schůzky? Klidně věřím tomu, že opravdu něco měla.

Čau! No v ten den co jsem jí poznal, tak jela zrovna za kamarádama a řikala, že druhej den už večer odjíždí domů, že už skončila rok ve škole. Já sem chtěl dopoledne mít čas zajet do města, tak sem jí navrhnul čtvrtou hodinu, že by to mohlo bejt tak akorát.. No a to že nemůže, mi zdůvodňovala dneska v SMS tím, že chce něco pořešit ve škole ohledně jejího modelu (módní návrhářka), a že neví jestli to stihne do 4 zpátky. Pak jsem moc nechápal co to mělo znamenat dál, ale asi že si u svý tety bude nechávat věci z kolejí, že na ni musí počkat, že má přijet kolem páté. No, vypadá to na nabitej program

Ale právě nemám zkušenosti s tim, do jaký míry se dá zaujmout, aby si třeba čas udělala (třeba jela o den pozdějc ), jestli je to vůbec možný a jestli se to někomu někdy povedlo. Abych věděl, jestli se mám zaměřit na tu attraction, nebo jestli bylo všecko v pohodě, když mi teda to číslo dala...

Víš co, mně to nakonec i lichotí co tady píšeš Prosil jsem radu ohledně tý holky, jestli jsem třeba někde udělal chybu, že nakonec odřekla. Nikde jsem nepsal že byla puberťačka (byla v prváku na VŠ, takže jí mohlo bejt okolo 19). Dost věcí sis domyslel. Další - holky koukaly spíš po cestě v metru, taky jsem nenapsal že všechny v autobuse, taky sis to domyslel Co píšeš dál.. jo, ještě ty puberťačky, ty se se mnou nebavily. Jen nastupovaly. Tady koukam že sem to napsal blbě a chápu že se to dalo pochopit jaks to pochopil ty. Bavil jsem se pořád jen s tou stejnou holkou. CO ještě... jo že mi snad sama řekla svoje jméno a chtěla na mě číslo, tos čet taky špatně, zkus to znova. Napovím ti - obojí byla moje iniciativa.

Tu omluvu beru, ale s holkama to zdaleka neumim jako Qark, proto sem se taky zaregistroval. Čekal jsem teda dobrý i špatný rady, ale ne tohle ) Možná lidi co jsou o pár let starší mi napíšou něco, co bych mohl nějak využít. Předem dík, lidi.

Věřit mi nemusíš a já zas nemám potřebuju nikoho přesvědčovat

Někdo s hodnotným komentářem?

Čau lidi!

Zaregistroval jsem se nedávnou na fórum, tak tady chci pozdravit ostatní.

No a něco na úvod... Kdo chce přeskočit, může až na značky hvězdiček o pár odstavců dál )


Začínal jsem s holkama jako spousta ostatních. Na základce jsem se styděl Když jsem byl s holkou poprvý v kině, asi v osmičce (byli jsme na Spice Worldu ), tak mi celou tu dobu tak bušilo srdce a furt jsem sbíral odvahu abych se jí zeptal, jestli se mnou chce chodit )) Byla to spolužačka, no nebudu to dál rozepisovat, nic přínosnýho pro ostatní v tom neni. Jen že jsem se jí líbil a já nedokázal nic říct.

Dál v devítce jsem se doslech, že se líbim jedný holce z jiný třídy. Udělalo mi to radost a zároveň jsem o tom nechtěl slyšet...byl bych první borec ze třídy, nějak jsem tu tíhu nemoh unýst. Co se týče sebevědomí jinak, byl jsem na tom na základce moc moc dobře. O tom ale jindy

Teď jsem dokončil VŠ... a vzhledem k problémům se sebevědomím na střední, což souviselo s mojí první vážnou známostí, jsem pak dlouho žádnou neměl. Sebevědomí bylo tak nízký, že kdekoliv jsem byl, přišlo mi, že ostatní se na mě dívaj a v duchu si řikaj "to je ale nula". A dost jsem se uzavřel, což bylo proti mojí přirozenosti, rád jsem vynikal a řikal vždycky co si myslim. To jsem v sobě postupně potlačil a dost to bolelo. Byl sem docela ztracenej.

Na VŠ jsem šel do Brna. Novej začátek. Bylo to zezačátku těžký, ale začal jsem. Chtěl jsem se sebou něco udělat, tak jsem byl i na pár návštěvách v jedný poradně. Nebyla psycholožka, nedokázala tak dobře vést a já si dost věcí vyložil špatně, s čimž sem se pozdějc musel vypořádat. Ale byl to začátek. Nový kámoši, legrace, hospody, diskotéky ) Jsem se v prváku vyblnul a doháněl, co jsem nestihnul. Furt jsem se hledal

Uprostřed druháku přišla jedna holka, který sem pomáhal s kufrem do autobusu. Byla moc vděčná a když sme seděli, zaklepala mi na rameno a řikala že neví jak poděkovat, a dala mi nějaký exotický ovoce ze Španělska, zrovna odtamtud totiž přijela z univerzity domů. Byla dost latino typ, tak 9/10 a o 3 nebo 4 roky starší. Druhej den jsem ji pozval na oběd na pizzu a připadal jsem si jako borec Ale zas to nevyšlo, protože letěla zpátky. Furt jsem hledal nějakej ten vážnej dokonalej vztah a byl jsem ten "kamarád".

Minulej rok začla nová kapitola, kdy sem tu práci na sobě vzal vážně. Dost věcí jsem si už ujasnil. Koupil jsem si self-help knžíky, co se týče úspěšnýho prosazení a slovni sebeobrany. Byly tam věci, který mi byly tak přirozený na základce, ale já je v sobě během střední potlačoval. A v tomhle období jsem si taky začal psát "deník". Musel jsem v sobě překousnout dost falešnejch představ o sobě a překonat moc překážek. Ale zjistil jsem, že když něco napíšu na papír a dám ten problém do slov, najednou už to neni takovej problém A když neni nikdo s kym by to člověk chtěl probírat, je to skvělej způsob. Taky jsem se odhodlal k návštěvě psycholožky. Jestli někdo s timhle váhá, tak doporočuju neváhat ) Nikdo to nemusí vědět, když to nebudete chtít řikat, a vám to pomůže, je to skvělej pokec a člověk si dost věcí sám uvědomí.

Odjel jsem minulý léto na práci do USA, což mi hodně dalo, co týče komunikace s lidma. Nezapomenutelná zkušenost, i jeden románek jsem tam měl. Ale hlavně to sebevědomí zase narostlo.

*****

Poslední semestr jsem se začal vážně zajímat o balení Přišel s tim kámoš, nasadil mi brouka do hlavy. Takže jsem sednul na net a první odkaz na kterej klikám z googlu byly stránky Qarka. Dokonalý!! Úplně mě to pohltilo. I jeho styl, jak si holky váží. Na sebevědomí furt pracuju, ale už mám určitou úroveň, kdy mi nedělá problém komunikace ani s cizí holkou a dokážu při tom bejt dost uvolněnej.

Takže první report: moje druhý inženýrský číslo (první na ulici).

Bylo to dokonalý. Zrovna jsem přijel do Brna, hotovej po cestě, protože vedle mě seděli zrovna nějaký divný chlapi, jeden co byl navoněnej starou smradlavou kolínskou, to bylo k nevydržení. Dojel jsem na koleje a že pojedu do města si koupit triko. Byl jsem zrovna i v náladě, ikdyž unavenej. Po cestě jsem čet HRU, kterou jsem si pár dní předtim koupil. Mám dobrou vlastnost, že se rychle učim nový věci. Takže to ze mně i muselo vyzařovat, protože najednou se začaly holky po mně víc koukat, aniž bych cokoliv řikal. Jenom jsem v sobě měl obrázek sebe jako neodolatelnýho

Triko jsem si nevybral a jel jsem zpátky. Čekám na šalinu, na zastávce jsem si stoupnul vedle jedný blondýnky, která sice nebyla můj typ, ale byla jinak tak 8/10. Neměl jsem už v plánu žádnej kontakt, ale stalo se něco, co vyloženě vybízelo k oslovení. Přijela šalina, já že stál na úrovni toho druhýho vagónku a rád jezdim v prvnim, tak jsem pomalu prošel okolo tý holčiny ke dveřím prvního. Ona byla rychlejší a šla taky do prvního, mačkala tlačítko u jeho posledních dveří, ale ty dveře se furt neotvíraly. Tak jsem zkoušel já a taky nic Tak když sem se rozbíhal k prostředním, který byly otevřený, řikam jí: "poď, to stihnem!". Ona se rozeběhla za mnou, vlítli sme do tramvaje a sedli sme si, ona za mně a vyměnili sme si úsměvy, že to nakonec vyšlo

Vypadalo to na příjemně upovídanou holku. Mám docela odhad na lidi. Tak jsem se s ní dal do řeči, seděl jsem na sedačce jakoby bokem, do uličky. Říkám jí, že radši jezdim v tý první části tramvaje, blablabla, ona povidala že ona právě taky! Pak chvíli blablabla, potom jsem ale nějak nevěděl co řikat, tak jsem do příští zastávky mlčel a dělal unavenýho

Potom nastupovaly 2 puberťačky, co zakoply na schodech a děsně se tomu smály. Tak to byl takovej podnět zase navázat kontakt, jen jsem se na ní podíval a usmál se, ona už se smála taky. No a začli sme se bavit, ptal sem se jí kde vystupuje, s tim jsem si chvíli vystačil Dělal jsem si z ní legraci, protože přesně nevěděla název zastávky. Neřek sem jí ho hned a chtěl po ní, ať vzpomíná a hádá. Jinak když se usmála, byla 9/10 Představil jsem se, ona taky. Bylo to fajn. Zjistil jsem co dělá tady v Brně, povidala že jinak je jí tady smutno, že jí přítel nechal (toho měla dřív v jejím městě). Tak řikam že tady v Brně je spousta kluků a třeba někoho potká. Trochu sme o tom mluvili a řikam jí, ať mi dá číslo, že ji pozvu na kafe. Ona řikala "nó... tak to já si vezmu číslo spíš na tebe - " a v tom jsem jí přerušil, řikam "ne ne ne, dívej, už tady mám na mobiu napsaný tvoje jméno, tak šup ". Tak nakonec řikala že dobře, ale že normálně čísla takhle nedává. A že fajn, že zajdem na kafe a já jí protáhnu Brnem. Tak sem jí řek "víš co, zajdem na kafe, a potom se uvidí." Cejtil sem, že se pokouší mě někam nasměrovat, jakoby to bylo automatický. Byla zvyklá na pozornost no ) A pak jí to překvapilo, když jsem to nebral tak automaticky, ale že se uvidí až jaký to bude na kafi. Povidala, že už musí druhej den domů... Pak se mě ještě znova ptala na jméno, vzpomněla si. A než vystupovala, mluvil jsem o tom, jak je pro mně někdy těžký si zapamatovat jména cizích lidí, ale že je na to trik, kterej sem jí hned řek (neměl jsem jí ho řikat hned). Pak se rozloučila, popřála mi hodně štěstí v USA a zvenku zamávala.

Dneska ráno jsem jí napsal, že ve 4 bysme se mohli sejít na český (pro nebrňáky - takovej meeting point, jako v praze kůň na václaváku ). Odepsala mi hned, ale strašně se mi v dlouhý SMS omlouvala a vysvětlovala, že to nevyjde. Tak sem ji napsal jen že škoda, že sme mohli mít hezkej podvečer A rozlučil jsem se.

Úspěch s číslem jsem měl, dál už ne. Nejsem si jistej, jestli fakt má povinnosti, nebo jestli se vymluvila. Možná, kdybych jí dokázal víc předtim zaujmout, možná  by si čas udělala.

A proto uvítám komentáře všech, co si o tom myslej Teda, koukam na náhled týhle zprávy a je to až hrozivě dlouhý.