použij zrcadlo:-D dobrej způsob, jak někoho vyšachovat nebo vyvolat bitku...

A: ses debil
B: ses, no.
A: ty kokote, neser
B: ty, no
A: ses ubohej
B: ses, no
A: dostanes na tlamu
B: tak pod pitcho

Tak přesně tenhle styl hádky nenávidím. Osobně mi to přijde dost trapný, že se ten člověk nevzmůže na nic lepšího, než jenom opakovat.

Nejdůležitější požadavky na dlouhodobou (LTR) partnerku:
1) nekouřit, nebrát drogy, pít s mírou
2) mít rozhled, vzdělání, vědět co chce
3) stejné hlavní priority a podobné názory (+ zájmy) jako já (trošku zmateně napsáno)
4) Musí s ní být zábava - žádnou 100% upnutou na školu/práci nechci

No a samozřejmě se musíme navzájem milovat a přitahovat se - tj jasné... Možná že jsou ty požadavky šílené, ale já prostě jinou LTR nechci - nezamiloval bych se do ní... Ale existují takové, teď jsem jednu měl...

Mě ty požadavky zas tak šílené nepřijdou. Sama znám takových holek spoustu a jsem jednou z nich... i když na vzdělání se zatím ještě pracuje Stačí jen hledat trochu jinde, než kde možná hledáš, když ti takovou holku najít přijde jako šílenství. =)

Mě tvůj brácha teda docela připadá jako hajzl. Bejt hnusnej na mámu a na psa?! Na ženskou, která ho miluje ze všech lidí nejvíc a na němé zvíře? A tebe využívá protože ví, že na něm vysíš.
Rodina nerodina, proč sakra dáváš přednost zrovna jemu před kámoši? Nejlepší je mu dát otevřeně najevo, že ho nepotřebuješ. Začni se otevřeně stýkat se svými přáteli a dej mu najevo, že ti nezáleží na tom, co si o nich myslí. Dělej si co chceš ty a ignoruj jeho kecy.
Je to, jako bys ty pobral všechnu dobrotivou povahu a na tvojeho bratra zbyla jen potřeba zvyšovat si na ostatních své ego. Podle mě by ses za ním měl přestat tahat jako ocásek a vybudovat si svou vlastní skupinu. Já vím, že je to těkžý, taky mám dva bratry a jednoho ignoruju a na tom druhým, je to hnusný, ale pro mě lepším, docela vysím a občas se taky tvářím, že jeho názor je můj, i když si myslím něco jinýho. Nidky bych ale sebou nenechala takhle zametat.
Najdi si svůj vlastní svět a ukaž mu, že je ti ukradenej, i když to třeba není pravda. Třeba pak začne mít potřebu být úžasnej i pro tebe

Tak to nakonec nedopadlo tak špatně, jak jsem čekala a lidi ve třídě byli celkem přátelští. =) Hned mi podávali ruce a seznamovali se.

Pak jsi asi hezčí, než si myslíš...

Já ale nikde nenapsala, že si myslím, že jsem ošklivá. Jen jsem nečekala, že by mohl můj vzhled až tak pozitivně zapůsbit... Ale děkuju, potěší, když tohle někdo napíše, aniž by mě viděl

Tak to nakonec nedopadlo tak špatně, jak jsem čekala a lidi ve třídě byli celkem přátelští. =) Hned mi podávali ruce a seznamovali se.

No peněz moc nemám, smysl pro humor mám docela zvláštní, kterej většina lidí nechápe, ale ten vzhled podle mě není tak špatnej Něco na mě se tem lidem ze začátku asi musí líbit, jinak bych celé dny seděla doma a nikdo mě nikam nezval, což pravda není. Bohužel sama nechápu, proč mě třeba zvou i opakovaně, když už vědí, že stejně jen sedím v rohu a mlčím. Většinou si to vysvětluji jako nějakou schovívavost nebo lítost z jejich strany, jako "Nijak mi ta holka nevadí ani nepřekáží, tak ji pozvu, ať v pátek nesedí sama doma." Já osobně si myslím, že jsem zajímavá, jen to tem lidem neumím ukázat...

No máte ve spoustě věcí pravdu. Když chci něco říct, tak většinou mluvím potichu a kolikrát si ani nevšimnou, že jsem něco říkala Budu muset mluvit nahlas, když chci dostat slovo... A taky máte pravdu v tom, že když se napiju, tak víc mluvím a cítím se uvolněněji. =) Bohužel ale pít nemůžu pořád a já bych chtěla mluvit i za střízliva třeba v té škole.
Jinak jsem tak nějak nepochopila to s tím, že se mám chovat tak, abych zapadla do skupiny. To vážně není jiná cesta ke společenskému životu, než zapadnout mezi řadu robotů opakujících všechno vzájemně po sobě a nemající vlastní názor? Když se s někým nebudou bavit, tak se s ním taky nemám bavit, i když mi je třeba trochu sympatický? Když si jdou zapálit, tak mám taky i když nekouřím? To mi přijde lehce ujetý...

No když je ticho a čas něco říct, tak už většinou to, co jsem chtěla, není aktuální a tak zase mlčím... Se mnou je to fakt těžký Ale je zajímavé, že to takhle funguje jen ve větší společnosti. Když jsem sama s jednou, dvěma kamarádkami, které dobře znám, tak mám pořád o čem povídat a jsem i docela ukecaná. Vlastně třeba s každým člověkem dokážu osamotě tak nějak obstojně mluvit, ale jakmile jsou všichni pohromadě, tak se jakoby zablokuju a zase mlčím. Nechápu, proč se se stejnýma lidma o samotě bavím o tolika věcech a když jsou ty lidi pohromadě, tak ze sebe sotva vymáčknu větu. =/

No, já žádnej spešl návod na spřátelení nemám, většinou se nějak rozpovídám a jde to samo.
Taky si myslim, že všechno co se píše nemusí být pravda . A taky existujou lidi, který jsou spíš něco mezi extrovertem a introvertem. Třeba ani nejsi takovej introvert, jak si myslíš. Pokud se chceš zapojit do rozhovoru, tak neutíkej do "svýho" světa a poslouchej, o čem se lidi baví.. Pak můžeš vstoupit nějakym svym názorem nebo poznámkou.. No a když se tě na něco někdo zeptá, tak prostě řekni svůj názor. Nijak to nehroť
Co se týče tý nálepky tichý myšky, tak to taky nemusí být tak horký.. Připadá mi to jako docela dobrej příklad labellingu.. - člověk se začne chovat tak, za koho ho lidi označí..

No když poslouchám, o čem se baví a chci něco dodat, tak většinou stejně mlčím, protože všichni mluví moc rychle a každý chce něco říct a já než vůbec stihnu otevřít pusu, tak mluví někdo další. A za skákání do řeči pak akorát dostanu vynadáno

Teď máš dobrou příležitost si na střední najít kamarády. Buď přirozená, milá a angažuj se do rozhovorů.. Teda v rámci možností, abys pak nebyla vtěrka Neboj, půjde to.. v prváku je každej takovej vyplašenej a kamarádi se tam nehledaj tak složitě

Právě, že já nejdu do prváku, ale do druháku. Přestupuji z jiné školy. Proto se toho dost bojím, protože se tam všichni budou znát a už zdaleka nebudou tak vystrašení...

Ahoj lidi, už nějakou dobu si pročítám stránky i forum, a tak jsem se rozhoupala pořádat váš o radu.
Jsem uzavřená a nekomunikativní a chtěla bych to změnit, nějak se mi to ale pořád nedaří. =(
Když jsem někde ve společnosti, většinu času trávím zahrabaná ve svých myšlenkách a do hovorů se moc nezapojuji. Dostávám pak nálepku "tichá a nudná", a to se mi moc nelíbí. Když se mě snaží do hovoru zapojit a na něco se mě zeptají, myšlenky zmizí a najednou mám v hlavě úplně prázdno a zaboha nevím, co odpovědět. Prostě mě nic nenapadá, a tak většinou řeknu nějakou kravinu, nebo krátké, nudné "ano," nebo "ne".
Četla jsem, že introvertům nevadí jejich myšlenkový svět a to, že jsou odříznuti od reality, ale mě to vážně vadí a chtěla bych být trochu otevřenější svému okolí.
Teď navíc přestupuji na jinou středí školu a tak se vlastně oběvím sama uprostřed spolužáků, kteří se znají a nechci, abych zase dopadla jako ta, se kterou se mluví jen, když je potřeba opsat úkol
Nemáte někdo nějakou radu, jak mě rozpovídat? Já sama už jsem totiž vážně bezradná. :/

Holky a jak se vám na klucích líbí tzv. "vánočka" na břichu? ... myslím tím vyrýsované a dobře viditelné břišní svalstvo ...

No většině holek, které znám, se to líbí a mě taky

No já teď sice brýle nosím, ale když jsem je ještě neměla, tak se mi docela dlouho líbil jeden kluk s brýlemi a ještě teď mám pro takový kluky slabost. ^^ Ale nesmějí to být žádné kulaté brýle ala Harry Poter nebo tatínkovy mouchy Ty brýle mi musí ke klukovi sedět, většinou dávám přednost hranatým, tmavým obroučkům. =) To pak dělá s celou image kluka divy.