Ahoj kluci , přináším vám něco jako report z uplynulých týdnů.

V první řadě mě zajímá, jestli jste se někdy setkali s pomluvami od lidí, kteří snad ještě nikdy v životě neměli holku. Navázal jsem pár rozhovorů v buse s několika holkama a ono jak ráno, tak odpoledne je v tom buse poměrně ticho. Jediné, co všichni dělají je, že poslouchají písničky nebo naši konverzaci . Potom se od kamarádů dovídám věci, že se o mě šíří nějaké klepy o tom, že něco musím brát, že snad prý fetuju, protože pořád do někoho něco hustím . Co mě na tom nejvíce sere je fakt, že to dost shazuje můj sociální důkaz. Taky se mi už jednou stalo, že se mi holka přestala kvůli tomu, že se mi údajně všichni v buse akorát smějí, ozývat (všichni je dost nadsazené slovo -> přesněji je to: ty malé děcka, co nikdy neměli holku). Tihle lidé mě pomlouvají a hned vzápětí říkají, že si za mě příště musí sednout, aby to všechno mohli slyšet.

Další věc co mi vadí je ta, že nevím, co mám dělat na day2 (day3, atd...). Neustále vymýšlet něco atraktivního, co lidi bude bavit a přitahovat mi prostě nejde. Znám pár psychologických her, které ale většinou použiju hned na day2. Jinak řečeno, jaké používáte vy věci na to, aby jste tu holku nažhavili? Mám pocit, že první den mi to jde poměrně dobře (i když jsou tam pořád dost velké mezery), druhý den ještě taky, ale další dny už se spíše propadám na pozici toho hodného kamaráda... Možná si málo všímám IZ a nevyužívám ty šance, těžko říct.

Včera jsem byl v klubu a seznámil se s několika dalšíma lidma. Byl jsem tam s kamarádkou a ta mi hezky pomáhala dělat můj sociální důkaz např tím, že za mnou jen tak přišla a dala mi na líčko pusu, když jsem tam kecal s cílem. Opět jsem se ale dozvěděl, že jsem byl několika lidem pro smích. Konkrétně vím o dvou holkách, které se mi tam chvílemi smáli. Jedna z nich byla i můj první cíl, se kterým jsem se ten večer bavil. Můj problém bude taky v tom, že nedokážu udržet dlouhodobě konverzaci. Neustále mám tendenci odbíhat a chodit za jinýma nebo odejít za kamarádem. Možná to dělám až moc často a vypadám dost jako tajtrlík co neustále někde pobíhá. A to dělám ze dvou důvodů: 1) jednak proto, že už mnohdy nevím, jak dál rozvádět konverzaci, aby to nebyla jenom vata... 2) taky proto, že chci aby o mě ten cíl měl větší zájem... Nevím co si myslet. Byli tam lidé, co se mi smáli, ale taky tam bylo dost lidí, kteří se semnou chtěli bavit.

Konkrétně bych vám chtěl popsat konverzaci s holkou, která byla u stolu středem pozornosti a kterou jsem si vyhlídl jako jeden z cílů.
Přišel jsem ke stolu, kde byla kamarádka a měla tam s sebou asi 5 dalších kamarádek (mezi něma i 2 kluci, kteří nebyli zrovna výřeční). Stůl byl rozdělený asi na 3 skupinky. Se všema jsem si podal ruku a představil se. První jsem se věnoval dvěma holkám, co seděly na kraji stolu. Byla tam jedna NG5 a druhá HB7, dělal jsem to, co jsem se naučil. Bavil se s NG5 a minimální pozornost věnoval HB7 + přihodil jí pár negů. Po chvíli se ke mě nakláněla a chtěla slyšet všechno, co říkám. Potom mi ale začaly docházet osvědčené rutiny a já nevěděl jak pokračovat. Ta NG5 nebyla zrovna moc výřečná... Skončilo to tak, že jakmile řekla něco, co mi zrovna nepolichotilo odešel jsem, čímž jsem chtěl té holce říct: tohle na mě nezkoušej. A šel se věnovat ke stolu svojí kamarádce. Neústále jsem při tom přebíhal od jednoho stolu k druhému a bavil se i s jinýma lidma, které jsem převážně znal. Když jsem se pak vrátil ke stolu s holkama a začal číst kamarádce z ruky, ozvala se ta hlavní osoba u stolu . Zakřičela přes celý stůl: „Hej, showmane, předčti mi taky něco z ruky...“ odbyl jsem ji odpovědí, že si to teď nezaslouží a věnoval se dál kamarádce. Cosi mi k tomu řekla a já ji odpověděl, že jestli něco chce, tak ať si dojde, já za ní chodit nebudu. Nakonec přišla sama. Podíval jsem se na její ruku a jezdil prstem po dlani, jakože něco zjišťuju. Po chvíli jsem jí řekl, že z její ruky nejde nic vyčíst, protože má moc mastnou kůži (nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo...) -> měl to být první neg. Po pár dalších větách jsem se do ní pustil negem, které jsem těsně před odchodem z domu viděl na Mysteryho DVD 1. Konkrétně jsem jí řekl: Víš pro stojíš za prd?... a pokračoval... kdo viděl to DVD, tak ví. Použil jsem pár osvědčených rutin abych jí ukázal, že jsem člověk, co má rád adrenalin a opět přihodil další negy. Když už mi opět docházely slova, vytáhnul jsem Mysteryho příběh s jeho exotickou tanečnicí v Camaru cestou do hotelu (taky z Mysteryho DVD 1), akorát jsem jej přizpůsobil mým poměrům. Holka dost zvědavě poslouchala, ale nevím jestli to byl dobrý nápad. Měl jsem v úmyslu jej použít na překážky, ale určitě to bylo lepší než mlčet. Nakonec se tam z čista jasna objevila další kamarádka a sedla si ke mě. Blondýna řekla, že nás nechá o samotě a odešla. Celá ta konverzace s ní se ještě komplikovala tím, že téměř všechny negy, co jsem na ni použil měla tendenci vytroubit přes celý stůl svým kamarádkám a měla z toho děsnou srandu. Po chvíli jsem ji upozornil na to, že je jejím kamarádkám k smíchu . Řekla něco ve smyslu, že je jí jedno, že se jí smějí. Těsně před odchodem jsem se ještě bavil u stolu s její kamarádkou a ona tam zase přišla a měla tendenci se do té konverzace neustále vměšovat, ale nevšímal jsem si jí. Po pár minutách odešla, což nebyl můj záměr...

Budu rád za jakékoliv rady a připomínky

Tak jsem tu zas a se spoustou nových pocitů a zážitků .

Nechci už otevírat téma mé bývalé přítelkyně, protože by mě to opět potopilo, ale na jednu věc bych ještě rád reagoval. Na začátku vztahu jsem měl na celou věc stejný pohled jako vy a to sice ten, že si za to může sama. Později jsem ale změnil názor. Zkusme se na to podívat s jiného hlediska. Kolik děcek je ve 14 natolik rozumných, aby samy věděly co se může a co ne. Od toho jsou tu rodiče, aby nás vychovávali a říkali nám co můžeme, jenomže tahle holka žádnou stabilní výchovu neměla! A proto jí přišlo normální hulit trávu, kouřit (od 13 s matkou), chlastat a na školu kašlat. Ve 14 letech jsme prostě trdla, ať chceme nebo ne. Když rodiče selžou a všude okolo vás vidíte, že to vaše kamarády naplňuje a v podstatě vám to nikdo ani nezakazuje, snad vyjímaje školy, na kterou mimochodem vy i vaši kamarádi z vysoka kašlete, tak si sami nemáte jak uvědomit, že to je špatně a že se to nedělá. Vinu dodneška připisuji její matce, která sama tyhle kulturní návyky nemá a nebyla schopná svoje děti pořádně vychovat.


A teď k té veselejší části
Začal jsem číst psychologické knížky, abych pochopil sám sebe, naučil se zvládat svoje deprese a konečně se zase vrátil do pohody. Strašně moc mi v tom i pomohla a pomáhá moje psycholožka a prášky, co jsem dostal od psychiatra. Teď se cítím opravdu fajn, jako kdybych v sobě měl nějakého ducha, co nevydrží sedět . Mám strašlivou chuť se jen tak bavit s lidmi, které ani neznám, mám chuť neustále tančit nebo se hýbat, mám chuť stále někoho oslovovat a užívat si tu komunikaci, mám chuť žít!  Zatím je to teda dost křehké, občas se znova potápím do deprese, ale už je to jednou za pár dnů a rozhodně to není tak silné, abych to nezvládal . Některé z knih, které jsem přečetl v sobě zahrnovaly i řeč těla a různé vzhledové poznatky a psychologické hry, které jsem začal nevědomky využívat při komunikaci s holkama . Rozečetl jsem i Hru a napasoval na Mysteryho techniku svoje psychologické kecy, takže je ze mě v terénu něco jako psycholog. Člověk by nevěřil, jak se těm lidem líbí, když je někdo zkoumá a rozebírá jejich chování a posunky do detailů . Teď jsem přesně přišel na to, co mě v životě naplňuje a to je svádění. Chci poznat i další holky v posteli, zatím jsem měl jenom svoji bývalou přítelkyni. Chci si užívat života .

Zavedl jsem si sešit, kde sepisuji svoje otvíráky a různé negy, co mě jen tak napadají, abych je potom odzkoušel v terénu. Taky bych si chtěl změnit nick. Tento mi dost připomíná svoji minulost. Psal jsem tady předtím jenom kvůli tomu, abych zjistil jak řešit situace se svojí přítelkyní. Pokud to tedy půjde, byl bych moc rád, abych si nemusel zakládat nový účet nebo tady zůstávat pod tímhle. Nové jméno, které bych chtěl používat jako naprosto nový člověk je: Sens.

V prvé řadě všem děkuji za podporu, moc mi to pomáhá.

A teď trochu objasním to znásilnění, protože všechny 4 příspěvky co jste mi napsali směřují k pochybnostem ohledně toho, co se jí stalo.
Ten první den, co mi to řekla mi nepověděla natvrdo: Byla jsem znásilněná.... Řekla to tak nějak, abych pochopil, co se jí stalo. Za tu dobu, co jsme spolu byli jsme to několikrát probírali. Pokaždé, když o tom byla řeč, histericky plakala nebo se třepala .

Když jí bylo 14, jela za kamarádkou do vedlejšího města. Večer prý šly s nějakými kamarády (nějací feťáci = mám potvrzeno!) té kamarádky ven a dost pili. Ona sama vypila snad celou flašku rumu. Vzpomíná si z té noci jenom na útržky, jak se na ni někdo sápe. A když se ráno probudila vedle ohniště, kde v noci byli, bolelo jí v podbřišku. Šla přes město do nějaké hospody kde už ta banda byla a nějací kreténi od toho stolu na ni začali pořvávat: L. se nám zamilovala... Takže se tím to hovado i pochlubilo, ale jelikož to byli stejní hajzlové jako on, tak to nikdo nebral jako znásilnění!!! . Nějakou dobu po tom, co se jí to stalo, ji kluci nepřitahovali a říkala, že se snažila zamilovat do holek. Povídala i o nějakém chatu, ale to teď není podstatné... Byly chvíle, kdy jsme se spolu milovali a ji to zabolelo. V tu ráno úplně ztuhla, hystericky se rozplakala, drápala se odě mě pryč, začala mě bít, nadávat mi pod cizím jménem a křičet věty jako: Zašukal sis?!!! . Nemohl jsem k ní jít a obejmout ji, protože kdykoliv jsem se přiblížil, bylo to ještě horší . Jediné co jsem v takových chvílích mohl dělat bylo na ni mluvit... Trvalo třeba půl hodiny, než se trošku uklidnila a pak začala ta její dezorientace. Ptala se mě kdo jsem, kdy jsem se narodil a kde to je ona ...

Jako první o tom řekla svojí sestře, se kterou měla dobrý vztah. Já byl další, komu to řekla. Svojí matce to řekla až zhruba v polovině našeho vztahu, takže někdy po 2 letech od doby, kdy se jí to stalo. Největší sranda na tom všem je, že ten den, kdy se to její matka dozvěděla pak chodila celý den po bytě a neustále opakovala větu: Já jsem selhala ve výchově... A na druhý den už po tom ani pes neštěkl. Bylo jí to jedno, od té doby se o tom už se svoji dcerou ani nebavila. Ani jedenkrát za ní nepřišla, jestli si o tom nechce popovídat nebo nějak pomoct!!! Ani jednou!!! A podpořila třeba někdy mě? Hah...

Ahoj, po delší době váhání jsem se konečně dokopal k tomu, tady napsat. Přemýšlel jsem, jestli spíše nenapsat do rubriky O rozchodech, ale nakonec píšu tady, protože bych zde chtěl psát pravidelně a nejenom o tom bolestném, co se mi přihodilo. Řekněme něco jako forma veřejného deníku .

Co od toho očekávám?
Nejspíš něco jako podporu, vysvětlení nebo rady, abych v sobě tak nějak mohl uzavírat různé kapitoly, na které jsem zatím nenašel odpověď.

Nejlepší bude začít od začátku...
Je tomu už více jak 2,5 roku zpátky, kdy jsem byl vyrovnaný, podle okolí vtipný, usměvavý kluk. Teď je mi čerstvě 19 let, té holce čerstvě 18. Někdy od 15 jsem začal chodit na zábavy a pokoušel se bodovat u holek. V těch letech jsem dost často chodil i tady a přečetl některé knížky, které mi měly pomoct při "lovu". Jednoduše řečeno, dost jsem se zajímal o balení. Asi po roce (někdy začátkem 16 roku) jsem se ale začal ohlížet po nějakém vztahu, už mě nebavily ty krátké známosti (k sexu nikdy nedošlo). Chtěl jsem holku, kterou budu mít rád, za kterou se budu těšit, když budu sedět ve škole a která se mi především bude líbit . A pak BUCH! Z ničeho nic tu byla holka jakou jsem vždycky chtěl! Krásná, na svůj věk chytrá, na první pohled pohodová holka. Ze začátku jsem s ní chodil ven jenom proto, že se mi líbila. To dělalo v té době strašně moc kluků, ale já to vyhrál. Po měsíci přeskočila jiskra a začal jsem ji mít rád (i z její strany to dávala dost citelně najevo - konkrétně se mi vybavuje situace, kdy jsem s ní byl venku, nějak jsme se nepohodli a tak jsem odjel domů, někdy v půlce cesty mi přišla SMS: Vrať se, copak nemyslíš na city druhých? - a bylo toho více...). Ještě dříve než jsme spolu měli začít chodit mi ale chtěla něco říct . Jednu noc venku z ní vypadlo, že byla znásilněná... Bylo mi 16, nevěděl jsem do čeho jdu a i kdybych to věděl, tak už pro mě nebylo cesty zpět, měl jsem tu holku rád a nechtěl bych ji v tom nechat samotnou. Později jsem si všiml jizev na jejím těle, často se taky třepala...

V průběhu toho 2,5 letého vztahu jsme si procházeli peklem, viděl jsem věci, kteří si mnozí z vás nejspíš ani nedokážou představit (možná některé v dalších příspěvcích zveřejním), dost často jsme se oba trápili, i když to nebyla chyba ani jednoho z nás. Asi první rok to tak nějak šlo, bojoval jsem, protože jsem měl spoustu energie, byl jsem vyrovnaný a dost často jsem se smál. Zhruba po roce až po roce a půl mě to ale začalo měnit. Stal se ze mě zakomplexovaný jedinec, přecitlivělý, až příliž ostražitý, málo si užívající života. Skoro ve všem jsem viděl hrozbu vůči té holce. To co jsem zažil mě prostě změnilo k nepoznání...

Je to zhruba měsíc, co mě opustila. Prý jsem ji nedával dost volnosti. Asi před týdnem mi psala, že by si chtěla popovídat, že ji to všechno moc mrzí (nejspíš si uvědomila, že to není moje chyba), ale já ji poslal k čertu. I když bych chtěl, nemůžu jí odpustit. Dřel jsem pro ni jako mezek, aby byla šťastná, i když mě za to nikdo kromě ní nepochválil! Byl jsem s ní, když mě potřebovala, ale kde byla ona, když jsem ji teď potřeboval já? Já ji taky nenechal umřít, i když k tomu měla blizoučko! Vztah s ní mi narazil do hlavy určitě bloky, které mi zakazovaly dělat některé věci. Například nepouštět ji ven s lidmi, co jsem neznal (v dalším příspěvku možná řeknu, co se dělo, když chodila s takovými lidmi ven). Krátce po tom rozchodu jsem začal chodit na terapii k psycholožce, dost mi to pomáhá, teď už i k psychiatrovi, kvůli práškům. Zanedlouho maturuji a nemůžu se na nic soustředit, proto ty prášky. Snažím se chodit mezi lidi, ale příliš přátel teď nemám. Na všechny jsem se vykašlal, když jsem ji poznal. Byla tu nová a neměla žádné kamarády, se kterými by mohla chodit ven a když bývala samotná, dost špatně to dopadalo... Takže jsem se snažil být s ní a proto museli jít mí kamarádi stranou. Dost tomu pomohla i ona. Musela mít moje heslo na FB, jinak bylo peklo a děly se hrozné věci. Když ho měla, posílala moje kamarádky do háje a mazala mi je. Heslo bych jí nikdy nedal, kdybych to byl já, ale někdy od poloviny vztahu jsem to já už nebyl, změnilo mě to a nechtěl jsem, aby se trápila. Neustále mě podezírala, že si s někým píšu za jejími zády a pak bylo zase peklo...

Co to vlastně je to peklo?
Hysterické pláče, trhání vlasů, ubližování si, ztráta orientace (mnohdy nevěděla kde je, kdo je, kdo jsem já, ptala se kdy jsem se narodil a jak se jmenuji ..)

Hodně lidí mi říká, že je ta holka nemocná. Ano, já to vím. Chodila asi půl roku k psychologovi, ten jí pak řekl, že jí nedokáže pomoct a poslal ji k psychiatrovi, to už mi pak ona sama řekla, že ji ta paní nedokáže pomoct, i když by chtěla a snaží se. Hledat podporu v její rodině = nemožné! Otec ji opustil, když jí bylo tuším že 8, její matce zůstaly 3 nedospělé holky na krku. Její matka s nimi měla vztah spíše kamarádský. Všechny její dcery jí často říkaly křestním jménem, všechny podporovala v kouření! Konkrétně tu moji už od 13 let!!! Prý jí řekla, že pokud chce kouřit, tak ví, že to bude dělat za jejími zády a proto klidně může chodit kouřit s ní. Takže vlastní matka podporovala svou dceru od 13 let v kouření! Často u nich nebylo ani co jíst... Jednou řekla L. svojí matce: Mami, tady není co jíst a já jdu do školy, dáš mi peníze na svačinu?... Matka: L. já nemám... o 5 min později na svoji starší dceru: P., zajdi do hospody pro dvoje cigarety... Takže jsem té holce většinou nechával peníze já, aby měla alespoň na svačinu. Dost často jsem jí vozil jídlo i z domu, aby nemusela být hlady. Když jsem ji poznal, byla jednou nohou ve světě drog, moc nejedla a neustále kouřila. Za zhruba 3 měsíce se mi podařilo ji odnaučit kouřit, z hulení jsem ji vytáhl téměř okamžitě, když jsem jí dal jasně najevo, že nebudu s holkou, která tyhle věci dělá a chodí s takovými lidmi ven! Jíst jsem jí taky naučil pravidelně, i když to trvalo trochu déle. Já pocházím z takové řekl bych bezproblémové rodiny, takže jsem měl dost jasný přehled o tom, jaké věci jsou špatné a dokázal jsem jí to i vysvětlit. Nechci aby to vypadalo jako samochvála, ale snažím se to popsat snad co nejvíce, abyste tomu mohli porozumět. Těch věcí co bych vám chtěl říct je ještě mraky... U psychologa mi to trvalo asi 4 hodiny čistého času.

Mám strach, že se nikdy nezbavím pocitu, že jsem ji nedokázal pomoct, i když to vypadalo dost nadějně. Mám strach, že už vždycky, ať budu s jakoukoliv holkou, budu mít ten přehnaný strach a budu mít depresi pokaždé, když půjde někam beze mě. Mám strach, že se s tím nikdy nevyrovnám a už nikdy nebudu takový jako dřív....

Koukám, že to některým lidem příjde k smíchu, ale ona to zas taková sranda není, když přijedete za svou milovanou s dobrou náladou a vidíte, že ji něco trápí, nechce se mazlit a už vůbec vám nechce dát pusu. Napadne vás otázka, co se stalo? Teď mluvím konkrétně o dni, kdy ji osahavála ta pakáž, když šla ze školy. Trápilo jí to a já se jí nedivím. Když byla mladší a ještě jsme se neznali, staly se jí hodně nepěkné věci, které ji poznamenaly do konce života. Snažil jsem se ji dělat šťastnou celou dobu, co jsme spolu byli, nebylo to tak lehké. Mnohdy jsem měl deprese i já. Nepřál bych vám zažít ty pocity... Její kamarádi mi vůbec nevadí, protože ti se k ní chovají jako kamarádi a ne jako nadržení hajzlové, kteří si myslí, že jim patří svět. Kdyby ji jakýkoliv její kamarád poznal na kafe, nevadilo by mi to (mimochodem na kafe ji zval řidič autobusu, kterému bylo snad 40). Něco jiného je, když nějakému člověku neustále dokola říká, že nemá zájem a on je pořád dotěrnej jak veš. Ti lidé nejsou jejímy kamarády. Takže neplést kamarády s nekamarády.

V odstavci jsem použil minulý čas ve spojistosti s našim vztahem. Včera večer jsme se rozešli, ukončil jsem to já. Dnes ráno mám něco jako výčitky, necitím se dobře a je mi líto toho, co jsem provedl. Bylo toho na mě už strašně moc. Nikoli kvůli osahávání nebo dotěrnosti, ale neustálé problémy, které působila její matka a sestra, občas i problémy z minulosti . Bylo to pořád dokola, nedalo se to vydržet. Mám špatný pocit z toho, že ta holka přestane žít, vykašle se na školu a spadne do drog nebo si začne ubližovat. Je to velmi křehké stvoření, které mi včera napsalo, že jsem ji zničil.

Byl jsi ve správný čas na správném místě a zároveň ve špatný čas na špatném místě. Potkal jsi fajn holku, padli jste si do oka, jenže měla přítele a příletěla bůhví z kama, takže mohla na svůj bezvadný vztah pozapomnout a osvětlilo se jí to, až když byla opět se svým milovaným. Za ty dva dny se toho mohlo hodně odehrát. Např. Promluvili si a zachránili svůj vztah před rozpadem nebo si prostě sama něco uvědomila, to už se nejspíš nikdy nedovíš. Největší hloupost, kterou by jsi teď mohl udělat je, že by jsis s tím lámal hlavu a zabýval se tím, kdeže jsi to udělal chybu?! Příjde jiná slečna, se kterou to třeba výjde , hodně štěstí.

Je to tím, že je to strašně pěkná holka. Když měla ještě profil na lidech, psalo jí hodně společností a fotografů, jestli by něměla zájem o zkoušku v modelingu nebo o focení do kalendářů či módních časopisů. Obléká se jinak než obyčejné holky, ale vyzývavé to rozhodně není. Samotné by jí to nebylo příliš přijemné, navíc já to nesnáším a ona to ví.

Nikdo jiný než já ji momentálně nezajímá, tím jsme si jistý. Jde o to, že ji ti lidé obtěžují a ona i přesto, že jim dá silně najevo nezájem, jsou pořád dotěrní a mnohdy nadržení. Pověz mi co udělá holka, která projde okolo party lidí, kteří ji osahají? Většinou jen něco řekne, ale nic neudělá, protože má strach, kor když nikdo jiný v okolí není a to je přesně jedna z těch věcí, která mě strasně žere! Možná jsem to v úvodu špatně vysvětlil.

Čekal jsem, že mi text vyplivne trochu detailnější pohled na to, proč už spolu nejste, ale asi se budu muset spokojit s tímto. To je možná jeden z důvodů, proč tě to pořád takhle drtí i přesto, že jsi o tom mluvil s nejlepším kámošem. Pořád v sobě dusíš spoustu detailů.

Tohle je krize, která prostě musela přijít. Po 2 letech je to normální. S tím, že se již líbala s jinýma se budeš muset nějak vyrovnat a promluvit si s ní o tom, pokud s ní chceš být. Ber to jako daň za tvou zbrklost. Časem se s tím smíříš a nebude tě to žrát. Zajdi si s ní znovu ven, znovu si promluvte, ale tentokrát zkus hledat příčinu problému v kořenech. Je hloupost po 2 letech zahodit tak úžasný vztah => rozumíte si, příliš se nehádáte (protože kdyby ano, tak je těch rozchodů daleko víc), měli jste spolu první sex, žádné podvody, téměř žádné rozchody a spoustu zážitků. Není tohle náhodou téměř dokonalý vztah (když vezmeme v potaz, že dokonalý vztah neexistuje)? Řekl bych že ano.

Pokud to teď vzdáš, budeš toho jednou litovat.

PS: Když hledáš východisko z problému a nemůžeš ho najít, zkus hledat na jiných místech. Každý problém jde vyřešit, jen musíš najít ''uzel'' .

Smekám před tvým přístupem, sám dobře vím, jak těžké začátky jsou. Vzpomínám si na své první úspěchy, taky jsem byl na druhý den vysmátý jako ty . Užívej si těch pocitů, s postupem času ztratí na kráse. Spoustu věcí, které děláš ti zanedlouho přijdou samozřejmé a nebudeš do toho tolik ponořený. Radost s dosaženého cíle zůstane, ale to nadšení a vcítění se do dané situace to ochabne. Ať se daří .

 

http://www.youtube.com/watch?v=k5t54-kA7SU

Pořád samé: nevím jestli se jí líbím, nevím jestli u ní mám šanci, nevím jestli jsem to neuspěchal, nevím nic. Už to je jeden z důvodů proč s tebou nikdy chodit nebude. Hodně o sobě pochybuješ, což svědčí něco o tvém sebevědomí a to hraje v tvůj neprospěch. Holka potřebuje chlapa, ne srágoru co o všem, včetně sebe, pochybuje. Pamatuj si, že vždycky máš šanci! Nehledě na to, jak vypadáš.

Řekl bych, že už většina z vás v takových situacích byla. V situacích, kdy vám někdo dělá do vaší holky či ji nějak obtěžuje. Mnohé lidi (hlavně ty zamilované) to nepěkně žere, tak jako mě! Jsem ze svou holkou 10 a půl měsíce. Za tu dobu provokativních lidí nebylo mnoho, ale většinu z těch případů mám na paměti pořád, i když je to už nějaký čas zpátky a s dotyčnými jsem je vyřešil.

Většina lidí z okolí mě zná a nechtějí se mnou mít problémy, proto jsem se doposud nesetkal s tím, že by ji otravoval někdo, koho znám, ale řekněte tohle lidem, kteří mě v životě neviděli a nevědí, že s ní chodím. Cikánům, kteří mi ji osahávali, když šla domů ze školy, nadrženému řidiči autobusu, který ji přede všemi cestujícími v autobuse zval na kafe, říkal jí, jaké dny jezdí a dal jí své číslo se svým jménem i přesto, že mu několikrát, když s ním jezdila domů řekla, že nemá zájem a že má přítele, spolužákovi ze třídy, kterému několikrát vysvětlovala že nic víc kromě kamarádství mezi nimi není a nebude a který přesto měl tu drzost a neustále ji obtěžoval, budil nás brzy ráno trapnými SMS... a mohl bych jmenovat dál.

Většině lidí, kteří ji obtěžovali jsem se představil, některým trochu drsněji a všichni, se kterýma jsem byl ve styku dali pokoj. Jenže to, co se stalo už se nedá vrátit a i když je to uzavřená věc mnohdy si na to vzpomenu a štve mě to! Štve mě, že jsem v danou chvíli nebyl s ní a nezabránil tomu! Trvá mi i několik měsíců, než se s těmi věcmi smířím, i když ve většině případů ''o nic'' nešlo. Myslím, že mi to tolik vrtá hlavou právě proto, že se něco mohlo stát, něco horšího než jen osahávání, zvaní na kafe 40ti? letým řidičem nebo provokace spolužákem, který se neustále o něco pokoušel a testoval tak mou trpělivost.

Proč tedy vůbec zakládám tohle téma? Chci zjistit, zdali je na tom někdo s výčitky podobně jako já a jak se s tím pere nebo jak by jste se s tím poprali vy, kteří jste tohle nikdy nezažili nebo to neřešili. Uvítám každou radu...

Já se s nevěrou zatím nikdy nesetkal a nikdy bych se ji ani nesnažil překousnout. Když to holka udělá jednou, udělá to i podruhé a pak se ze vztahu vytratí důvěra. Nedokážu představit, jak si to rozdává s nějakým cucákem a já bych ji to odpustil a byl s ní i nadále. Můj instinkt mi radí: odpouštět nevěru = cesta k dojebání se... Mladá moc dobře ví, že kdyby mě podvedla, tak se na ni vyseru. Btw: pokud jste alfa, tak se nevěry nikdy nedočkáte...

Víte, jak udělá baba z chlapa milionáře?

Tím, že byl miliardář...

Nechápu jak může konverzace váznout, když se máte rádi a jak čtu tak spolu nejste až zas tak dlouho. Určitě máte co říct, jen se toho nebát. S polibky, dotyky a podobnými věcmi nespěchej, máš přece spoustu času. Klidně počkej až s tím partnerka začne sama, nebude to trvat dlouho ;-). Hlavně na ni nenaléhej a nespěchej, to by mohl být kámen úrazu.

Jsou 3 blondýnky na ostrově a chytnou společně zlatou rybičku, která splní každé jedno přání.


První: Přeji si, abych byla chytřejší, než jsem teď......... stane se z ní černovláska, skočí do vody a odplave z ostrova.

Druhá: Přeji si, abych byla ještě chytřejší, než ta první......... stane se z ní hnědovláska, postaví vor a odpluje z ostrova.

Třetí: Přeji si, abych byla ještě chytřejší, než ta druhá......... stane se z ní můž a odejde z ostrova po mostě.

Těžko posoudit z toho, co jsi tu napsal. Chtělo by to trochu více rozvést. Ale podle mě to vypadá na nějaký velký problém, který ju trápí a který nejspíš nikdo neví (nebo jen ti nejblížší, u kterých má důvěru) => je na to sama a to je špatně. Zkus trochu přitvrdit v tom zjišťování, ale určitě se nesnaž to z ní páčit. Promluv si s ní o tom, ukaž jí, že tě to zajímá a že jí podáváš pomocnou ruku. Možná je po 3 týdnech brzo na to, aby ti řekla životní problém, ale zkusil bych to už teď, dokud máš na ten vztah ještě trpělivost.

Mám nutkání k tomuhle zapomenutému topicu napsat vlastní názor, protože jsem buďto nepochopil názory 80% lidí co zde psali a nebo s nimi prostě jen nesouhlasím.

Rozhodně nesouhlasím s tím, že mluvení umrtvuje prožitek ze sexu a že je lepší u sexu mlčet. Tady je už trochu zádrhel... SEX? to je hodně široký pojem a těžko říct, co si pod tím každý představuje.

Já za sex neberu jen sex ''samotný'' (partner je v partnerce), ale i předehru, dráždění, různé hry a hrátky atd..Při předehře (někdy se to zvrtne v orgasmus ) velmi často na partnerku mluvím a za tu dobu co spolu sex provozujeme jsem zpozoroval, že si pak orgasmus mnohem více vychutnává, než když mlčím a jen ju dráždím. Jsou to většinou jen krátké tázací nebo výhružné věty, na které se nedá odpovědět jinak než ANO/NE... věty, kterými jí dávám najevo, že já jsem ten, který rozhoduje o tom, kdy a jak udělá se udělá a jestli se vůbec udělá. Jednou jsem zkoušel věty stejného typu s tím rozdílem, že na ně nešlo odpověděm ANO či NE, teprve to se partnerce nelíbilo. Mluvím na ni i když se blíží orgasmus, ale těsně před ním jsem vždy potichu (to rozeznávám podle vzdychání a křiků). Mlčím také když jsem v partnerce, to mi příjde jako umrtvování sexuálního prožitku, ale při předehrách určitě ne. Proto nesouhlasím s tím, že je dobré při sexu mlčet. Myslím, že správné věty dokážou sex udělat pěknějším či alespoň zajimavějším především v dlouhodobých vztazích, kde stereotyp zabijí.

Řekl bych, že na to byla ''sama'' a prostě to jen musela někomu říct a ty jsi byl v tu chvíli po ruce. Taky si myslím, že toho kluka má hodně ráda, protože se s ním chtěla vyspat (teda pokud jsem to dobře pochopil), ale nějak se to nepovedlo. Málo která holka spí s klukem a když se to nepodaří, tak je z toho špatná... Všechno to u nich napraví čas a zkušenosti, moc nadějí asi nemáš...

Hox: Nepochopil jsi mě ve spoustě věcech. Já vím co má rada, několikrát jsem se o tom sní bavil a taky se jí ptám co konkrétně se jí líbí a co by chtěla. Stereotypní určitě není, jak říkal Avarang3r, jsme spolu teprve 2 měsíce a pokaždé zkoušíme při milování nové a nové metody. Tím připravováním je myšleno líbání po celém těle + jemné dráždění na intimních místech (nechci se o tom otevřeně bavit na veřejně přístupném fóru ). O to, aby si to užila ona se snažím vždy a (u ní) málo kdy hledím na sebe.

Sorry za spam, ale jsem trochu ve skluzu...

Nebo můžeš bejt velká alfa a může ti bejt jedno co si myslí

A ty najednou po dvou měsících na ní vychrlíš, že se ti to nelíbí, takže jsi jí prostě celou tu dobu "lhal" ... jinak říct holce, která neni moc dobrá, že neni moc dobrá, je pěkná zhovadilost... to jí akorát sníží sebevědomí a nic se nezlepší. Docela nechápu, proč jsi jí hned řekl tohle a nezkusil jsi jí nejdřív v posteli říct, co chceš, aby dělala... ona by to dělala a třeba by to bylo hned lepší... ale né, ty jí prostě narovinu řekneš, že tvoje předchozí byly lepší než ona...

Bavili jsme se o tom už několikrát předtím a vždy z toho byla taková menší hádka. Je pravda, že jsem jí nikdy neřekl co PŘESNĚ po ní chci, ale řekl jsem, ať zapojí představivost, že já taky "vařím" z vody. Všímám si toho, co se jí líbí + kombinuji to s jejíma tajnými představami a chtěl bych, aby se pokusila o něco podobného... V úvodní zprávě jsem to psal, asi to z toho nevyplynulo dost zřetelně.

Zdravím. Chodíme spolu 2 a půl měsíce a pořád není naše milovaní to, co bych chtěl. Snažím se partnerce přivolávat ty nejpěknější orgasmy co dokážu. Podle jejího prosení a zvuků, které u toho vydává bych řekl, že to co jí dělám ještě nezažila, jenže... Partnerku vzrušuji klidně i 2 hodiny v kuse a až vidím, že se celá chvěje nebo že se už snaží udělat samá nebo používá hrubou sílu k tomu, abych ji už konečně dodělal, tak teprve pak dílo dokončuji. Když vidím, že jí je něco nepříjemné, tak toho nechám, i když se mi to líbí. U jiných holek bych takové věci nedělal, hleděl bych především na sebe, ale tuhle miluji a chci, aby si to se mnou užívala... Chci od ní něco podobného, ale pokaždé se dočkám "jednorázového" udělání (žádné mučení ani dlouhodobá provokace ani přerušování onanie těsně před vyvrcholením => prostě "jednorázové" udělání = pro mě nic moc...). O orálním nebo análním styku ani nemluvím. Ona chce, abych byl šťastný (udělá mě vždy, když si o to řeknu), jenže chybí zkušenosti, které se jí snažím už delší dobu ukazovat, bohužel neúspěšně. Již několikrát jsme spolu řešili naše nejtajnější erotické sny, ale ani tak se pro mne situace nezměnila. Včera jsem jí na rovinu řekl, že naše milování není to, co bych chtěl a to, co jsem dříve (s jinýma) zažíval. Viděl jsem v jejím obličeji zklamání, ale říct jsem jí to musel. Počítám s tím, že to dnes budeme řešit, ale ani tak nedoufám, že se něco změní. Díky za rady...

Taky se mi to už párkrát stalo a řeším to jednoduše...

Pár situací, na které jsem si vzpomněl...

Byli jsme byli u ťamanů v restauraci a kupovali jsme si gyros a ona říkala, že to za mě zaplatí, že mě na něj pozvala (přitom to nebyla pravda, prostě jsme si chtěli někam sednout do tepla). Vetřel jsem se před ní a zaplatil to celé (i to její)... čekala, že jí k tomu něco řeknu... naprosto vážně jsem řekl něco v tom smyslu, že se mi těch přebytečných 30kč co jsem měl v peněžence nelíbilo. Že bych je jinak vyhodil nebo si snad myslí, že bych za ni utrácel peníze?

Měla jet do Prahy a prosila, ať jedu s ní (jinak by s ní jela její mamka), že z toho bude pěkný výlet. Jenže já neměl dost peněz, nabízela mi, že mi cvakne kompletně cestu, ale to mi přišlo trapné. Tak mi máma dala, ale i přesto to nestačilo. Cestu mi platila částečně ona. Peníze vracet nechtěla. Říkala, že jestli jí ty peníze chci vrátit, tak ať za ní nejezdím (na druhý den). Přijel jsem a ty peníze jí dal, řekla že je nechce a že si je nevezme..... řekl jsem, že jsem ty peníze našel před vchodovými dveřmi do bytu a že jsem si myslel, že jsem její, tak jsem je vzal a tady jí je dávám... <= bylo tam trochu "přátelského" přetlačování... ona říkala, že pokud jsme je našel, tak bych si je měl nechat, ale já ji to furt vyvracel a tvrdil své ...

Něco podobného "aplikuju" i na ostatní věci. Např. jsem si zašel 3 km, aby nešla sama ze zábavy domů (to bylo ještě, když jsme spolu nechodili). Když jsme se rozcházeli každý jiným směrem děkovala mi za to, že jsem šel s ní. Já ji řekl, že nevím za co děkuje, že jsem si nezacházel kvůli ní, ale kvůli tomu, že jsem se chtěl projít, protože jsem touhle cestou už dlouho nešel a ať si nemyslí, že jsem šel tak daleko kvůli ní...

Za ty dva měsíce co jsem s ní, už jsem to řekl v hodně situacích a vždycky to na ni platí a myslím, že na jiné holky bude taky...

Všechno jsem to říkal strašně vážně, bez špetky náznaku toho, že to myslím, ze srandy ... Na každou situace se najde v okamžiku kravina, na kterou se dá vymluvit. Čím větší blbost= tím větší úspěch .

Vidím, že jsem to špatně vysvětlil. Týden a půl spolu "oficiálně" chodíme, ale už měsíc předtím jsme spolu bývali denně. Začínáme si dávat pauzy, jenže ani to nějak nepomáhá.

Jouda: tohle jsou ty její depky způsobené tím zvěrstvem z minulosti - nezkouší mě. Právě mi došlo, že já a ona jsme snad jediní dva, kteří tohle můžou plně chápat.