Mně hlavně vytáčí, že se nechávám vytáčet   

Asi takhle. Ono by to šlo se vidět i třeba každej tejden, těch 10 hodin na cestě a spoustu prachů v tom vem čert, ale jak ona, tak i já máme nějaký další aktivity, kterých se nebudeme vzdávat. Přes tejden na ně čas není, maká se, takže prostě nějakej ten volnej vejkend je třeba, přestože je to na úkor partnera.

Že jí to nebaví, to jí věřím, mně osobně taky ne, ale prostě takhle jsou rozdaný karty, ona to ví, má v pohodě šanci z toho v klidu vycouvat a já bych ani nepípnul, ale nedělá to. Jen se chová tak, co mě nasírá. Jestli v tom je někdo jinej, to mi je u zadnice, dokud mi to neřekne sama, tak se tím netrápím.

No, včera jsme dali docela dlouhou a ostřejší řeč, konečně se mi jí podařilo vyprovokovat (možná blbý slovo) k tomu, že na rovinu řekla, co jí štve, co chce, co potřebuje. Já udělal to samý, takže mantinely nastavený. Uvidíme, jestli to bude fungovat, nebo zůstane jen u slov... 

Já jsem v tomhle složitej. Konkrétně třeba ta televize.... je to asi rok, co mi při koukání na zprávy ruplo v bedně (tý mojí, na krku) a řekl si, že tohle už fakt ne.... a vyhodil jsem jí, respektivě daroval zdarma, přestože nebyla levná a jen asi půlrok stará. Od tý doby na ní nekoukám, jen občas přes net, když je nějakej zajímavej sport, atd. Jinak jí ignoruju i když jsem někde, kde je. Je to fajn, každýmu doporučuju 
Hodně sedím u kompu, to ano, ale je to moje práce a zároveň zábava, takže to neberu jako něco negativního, ale přináší mi to užitek i radost, takže proč ne, že jo. Navíc si ty prosezený hodiny kompenzuju sportem, takže snad v pohodě.

Filmy, muzika, křepčení, to je všechno moc fajn, jenže to je vhodný, když člověk má nic-moc náladu, ale ne, když jí vůbec nemá a nemá chuť se ani pohnout a nejradši by jen počkal do druhýho dne na ráno. Nebo na příští století, to se v tu chvíli zdá stejně vzdálený. V ten moment opravdu nejsou myšlenky na jakoukoliv dobrou komedii (ostatně, kolik jich existuje, který ještě člověk neviděl 1000x, komedie se téměř netočí).
A stejný je to i s kamarádama, s chutí chodit kamkoliv. Občas se dokopu, to ano, ale prostě se nikde extra nebavim, začnu se rychle nudit a nakonec si řeknu, co tam vlastně dělam, když můžu dělat něco užitečnýho. A třeba jdu uprostřed noci pracovat. Prostě mi to přijde smysluplnější.

K hudbě- zkoušel jsem, téměř úplně jsem přestal poslouchat death a black metal  Občas se mi zasteskne a něco si střihnu, ale už jen málo. Spousta lidí mi říkala, ať zkusím nějaký to elektro, no..... opravdu nic pro mně, já u toho trpím. Fakt si už radši dám Hložka s Kotvaldem, hudba taky nic moc, ale aspoň se člověk zasměje 


K těm myšlenkám, konkrétně si říct "proč se cejtit špatně, když k tomu nemám důvod" ... co když ti pak v hlavě "někdo" odpoví- a co když máš? Dej na svý pocity, cejtíš se blbě, něco se děje.... 


Abysme si rozuměli, já nejsem zralej na léčení jak je rok dlouhej, to ne, zasměju se, pobavím se, někdy žasnu, jak je venku fakt hezky (a jindy hnusně  ), pracuju, dřu, nekopu do psů ani důchodců, ale jednou za čas na mně sedne nějaká deka a vůbec nic se mi nechce. Nechce se mi pracovat, nic poslouchat, nikam jít, s nikým mluvit, ale zároveň mě štve, že si s nikým nepokecám, jsem sám a všechno mě obtěžuje.  Prostě se mi najednou v tý palici začnou motat naprosto nelogický myšlenky, který si navzájem odporuju a to mě dostává do kolen.

Když se vidíme, tak je to bez problémů, resp. je prej maximálně spokojená (sama to říká), tam problém nebejvá. Jen to okolo je holt jiný. Problém je, že když se tak dlouho nevidíme, tak abych radši nevylejzal ani ven, jak jsem nadrženej 

Měl bych ještě jeden takovej obecnější dotaz. Určitě to potkalo mnohý z vás, jde o to, že je někdy člověk naprosto a totálně vycuclej, nejradši by jen seděl/ležel a bolí ho i koukat do blba. Prostě bez zájmu, bez energie cokoliv dělat.

U mně to teď začalo s příchodem blbýho počasí, přestože jsem na nějaký podzimní deprese nikdy netrpíval, teď jsem téměř každej večer celkem podrážděnej a i se mi blbě usíná a spí, ráno se proberu většinou v pohodě, plnej energie a s úsměvem, vždycky si akorát pomyslím, co jsem zase večer blbnul a co za kraviny se mi honilo hlavou, když je všechno fajn, ale vydrží mi to tak 2-3 hoďky a začne to pomalu mizet. A večer zase na hovno.

Myslím si, že nejsem nějakej flákač, pravidělně kondičně obden cvičím, téměř každej večer chodím běhat (abych nedřepěl s blbou náladou doma), jenže to jsou jen takový chvilkový vylepšení, na dlouho to náladu nezlepší a energie mi z toho významnějc nepřibejvá. Za chvilku jsem zase buď apatickej, nebo podrážděnej. Zkoušel jsem i zajít s kámošema do hospody, ale... nebaví mě to, nějak zjišťuju, že si s nima nemám co říct a nebaví mě se jen křečovitě usmívat a bavit se o kravinách, co mě neberou. Když si narvu do palice, je to celkem ok, ale chlastat není řešení, alespoň ne pro mně 

Určitě to má co dělat s psychikou, páč fyzicky jsem na tom dost dobře, nějakej ten partnerskej problémík, kamarádce zjistili leukémii, na kterou mi před ne zrovna dlouhým časem zemřel kamarád, další úmrtí v rodině, kterýho jsem byl bohužel (bohudík) svědkem (ne, nejsem jeho příčinnou  ), jeden pěkně hnusnej rozchod, atd... zkrátka poslední 2 roky byly docela hodně emočně náročný, nicméně za dost věcí z toho si můžu i sám a vím to a na osud nenadávám, protože ho neuznávám.

Prostě se potřebuju nějak znovu pořádně nakopnout, jenže mi na to jaksi nezbejvá energie. V hlavě si všechno proberu 1000x (nebudu řešit minulost, nezměním jí, nebudu se trápit ostatníma lidma, není to můj život, atd.), jenže .... povětšinou zůstane jen u těch myšlenek a ne činů. Vnitřně mě moje chování a stagnace ubíjí, ale zároveň si neumím dát sám přes držku, respektive ještě jsem nenašel něco, co by na mně samotnýho platilo.

Nemáte s něčím podobným taky zkušenost? Ať už ve větší či menší míře. Rady, ať si zajdu k psychologovi nechci, to si nechávám až jako poslední možnost, chci se s tim nějak porvat sám (a proto píšu sem, jaká ironie  )

dobrá otázka... někdy si jí sám pokládám, je to něco mezi setrvačností a nějakýma citama, nebo co.... 

Tak on to už vlastně ani žádnej vztah není, že jo. Alespoň ten si já představuju krapet jinak 

...ženský maj slušný změny v chování, to jo, ale že by to bylo třeba i na 3 měsíce? 
No nevím, no, občas mě to nasírá a často z toho mám zase pěknou srandu, tak jsem zvědavej, kam se to fakt ještě posune 

Přestože už nejsem nejmladší, pořád mě zaráží ženský chování a neschopnost cokoliv říct na rovinu. Uvedu vás do mýho "problému".

Vztah na dálku, z objektivních důvodů, který musí pochopit každej trošku soudně uvažující člověk, se cca. 3/4 roku vidíme jen víkend jednou za 14 dní- 3 týdny. Nicméně mezitím proběhla 14ti denní dovolená, atd. Teď, když bysme maximálně do 2 měsíců (spíš ale dřív) už konečně měli bejt spolu a hledám dobrý bydlení, tak paradoxně vlastně asi všechno odpískám.

Všechno bylo po celou dobu odloučení, v rámci možností, v pohodě, sms, maily, volání téměř každej den, až najednou někdy před 2 měsíci šlo všechno do háje. Začala mě tak nějak ignorovat, ne vždycky, ne totálně, ale prostě sama od sebe se přestala téměř úplně snažit. Víceméně nenapíše, nezavolá vůbec, když odpovídá, tak tak nějak nijak  vždycky z toho mám pocit, že jí spíš obtěžuju. Když jsem naposled přijel na 4 dny, chovala se divně, odtažitě a každej večer se přiopila (až opila), což mě poměrně zaskočilo, protože jsem jí nikdy předtím neviděl vypít víc jak 2 skleničky vína.
Zkoušel jsem si s ní na tohle téma promluvit, jako co se děje, jestli je nějakej problém, ale prej ne, prej to nemám řešit a nedělat z komára velblouda. Tak jsem to nějakou dobu neřešil a nechal bejt, sázel jsem na to, že to je jen nějaká dočasná nasranost, nebo se stalo něco, o čem nechce mluvit. Nicméně nic se nezměnilo. Respektivě se změnilo jen to, že když se stáhnu a nesnážím se o nic, tak mi pak "vynadá", že na ní kašlu a když jsem snažící se o komunikaci, sere na mně. Logika až na Mars...

Jsem ctitelem hesla "nedělej pro ní nic, co by neudělala ona pro tebe" a proto jsem se rozhodnul, že nepřijedu, dokud na oplátku nezajede ona (jak tomu bylo dřív, střídali jsme se). Jenže ona nejeví vůbec zájem přijet, zatím mi přijde, že se jen zamotává do výmluv, možná to vidím trošku pokřiveně(mám o vztahu asi trošku archaický představy), protože nevím všechno, ale to není můj problém, že ano, když mi všechno (nebo pravdu) neřekne. Pak mám právo na blbej závěr. Zkrátka mi minule řekla, že nepřijede, protože něco musí urgentně udělat, ale neudělala to, čert ví, co vlastně dělala a teď nemůže opět přijet, protože to musí udělat. Výsledkem je, že se neuvidíme minimálně 2 a půl měsíce. Nicméně faktem je, že na pařby s kamarádkama (o kamarádech nikdy nemluví, ale blbej nejsem, že jo, spíš to je pro mne takovej varovnej prst, když o nich nemluví, jako kdyby věděla proč... přitom mně je to celkem šumák) si času udělá vždycky dost. Neposrali byste se z toho?

Na rovinu jsem jí řekl, že takhle ne, buď mi řekne o co jde, nebo končíme, protože na takovýhle jednání nejsem zvědavej, nechci nic, než férovost, jestli jí nebavím, někoho má, ok, ale ať to řekne. ... prej ne, nechce to končit, vidí v tom dál smysl a budoucnost, atd. ...jenže se tak zkrátka nechová a mně už to nebaví, proto.... jsem to vnitřně zabalil, jen jsem jí to neřekl, protože jsem zvědavej, kam to až bude směřovat. Prostě mě zajímá, co za tím je a chci, aby si to vyžrala do konce.

Čím to, že ženská, doprdele, nedokáže říct, co vlastně chce? Co jí štve? Furt se mluví o tom, že chlap nedokáže nic vyjádřit a je jak sfinga, já mám spíš opačný zkušenosti. Chlap toho třeba tak moc nenakecá, ale když něco řekne, tak je to jasný a na férovku, ženská ne... jen mlha, mlha, mlha....snaž se a trap, blbečku... dost mě to vytáčí 

Co konkrétně byste dělali na mým místě vy? Zajímá mě každej názor, protože vím, že se někdy chovám poměrně netakticky a blbě, jenže...emoce  A přiznám se, že vlastně mám tak trochu strach, jestli se neděje něco blbýho (tím nemyslím, že by mě přestala mít ráda, to není konec světa), protože ten zlom v jejím chování je fakt velkej, oproti dřívějšku. A když mi pak do telefonu najednou řekne, že teď pijou s kámoškama furt... 

A ještě bych dodal, že nám oběma táhne na třicet, takže by už holka mohla trochu tušit, co a jak....