Hmm, nemůžu editovat příspěvky...

• Zamilovanost je sobecká. Čím více člověk miluje, tím egoičtější je. Ve svém protějšku totiž vidí ideálního já a toho zbožňuje. Zajímavý link tady: http://psychologie.cz/pribehy-ctenaru/jsem-narocny-zarlivy-neucte-se-druheho-mit-rad-zajimejte-se-o-nej/
• Muži mají vždycky pravdu. Ženy mají vždycky VĚTŠÍ pravdu.
• Lidi řeší věci, které nemůžou změnit častěji, než ty co ano.

[Puzzle ty nejsi žádná oběť. Jsi lovec!]

V čem je teda pointa, puzzle?

Stěžuješ si, žes vyrůstal bez táty. Možná to chceš teď změnit (=najít ho a vyrůstat s ním). Ale změní to i tebe? Doženeš tím ta "ztracená" léta, o která jsi "přišel"? A opravdu přišel?

Co kdybys jej dneska potkal na ulici. Jaký bude? Jaké bude mít vlastnosti? Bude rozhodný, bude pevný, bude to opravdový chlap...? Budete si spolu rozumět? Co když ne? Budeš ho mít rád? A nebo to bude jako u ostatních kluků?

Hledáš se. PU ti může ukázat cestu. Stejně jako ti ji může ukázat kdokoli a cokoli. Třeba život.

Fakt, že jsem kdysi do googlu napsal "jak balit holky" a následně se dal na PU, je způsobený mou výchovou.

Aha, takže za to může xxx ? Je to tedy na koho svést! A já se ptám, pomáhá nebo resp. už ti to pomohlo?

Puzzle ty nejsi žádná oběť. Jsi lovec!

Nemá smysl si na ni hrát. Vyhledávat lítost ostatních. Ty ji nepotřebuješ!

Psychicky se odpoutat od matky, tak abych jí bral spíše jako starší kámošku - tzn. aby mi nedělalo problém třeba přímo před ní balit ženské nebo se před ní dívat na erotický film

Myslíš, že ti pomůže (dosaď libovolné slovo "PUA, otec, kamarád, návštěvník tohohle fóra, psycholog...)? Proč problém neřešíš u zdroje? Promluvil sis s ní o tom někdy? Mám na mysli PROMLUVIL, ne takové to "no, pořád se o tom bavíme"



Já se se svým otcem moc nemusím. U štědrovečerní večeře jsme se málem pobili. Má choť nemůže svou matku ani vystát. Prý nikdy nechce být jako ona. Co to o mě či o ní vypovídá, netuším. Není to pro mě tak důležité.

[EDIT]Ale pokud bych žádného otce neměl a přál bych si nějakého mít, dozajista by to byl tento pán: http://www.podnikatel.cz/clanky/ivo-toman-musite-zmenit-sebe-nebo-jine-lidi/ Má to v hlavě dost srovnané. A taky to neměl lehké (nebo to alespoň říká).

[skončila rychleji, než začala]

Má dráha profesionálního baliče skončila rychleji, než začala. (Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy! ) Dojel jsem na poslední zastávku.

Oženil jsem se

A popravdě, nikdy mě nenapadlo, že by se mi ve 22 letech někdy mohlo něco takového stát. Zvlášť připočtu-li všechny své trable a neřesti. Všechen vztek a nepochopení jiných slečen.

Již nějakou dobu můžu říct změnil jsem se! Možná nezměnil, ale došlo mi to. Zjistil jsem o čem to celé je. Prozřel a pochopil.

Nebylo to zadarmo. Stálo to mnoho úsilí a času. Stovky přečtených stránek a listů knih. A spoustu hodin praxe. Ta mi dala asi nejvíc.

Ale nebyl jsem v tom sám, čímž musím poděkovat této komunitě (zvláště a jmenovitě Puzzlemu a Alešovi, kteří mě s tou "opravdovou hrou" seznámili) a pak také všem ostatním klukům a slečnám. Protože o vztazích si lze povídat opravdu s kýmkoli (to ale neznamená, že každý umí dobře poradit).

Nebýt toho všeho, asi by se mi nepodařilo z

„nechci se citit byti k nekomu vazana“ a „proste si chci uzivat svobodu, delat si co me zrovna napadne“, anebo třeba „Nechtela bych z toho delat neco, co to neni a mozna ani nikdy nebude. Je mi s tebou moc hezky, jenze to mi nestaci na nejaky novy zacatek.“

udělat

Připadám si tak hloupě, nemám právo ti psát. Mrzí mě, jak to dopadlo. Omlouvám se. (...) Celou dobu se cítím hrozně, protože jsi to TY a komukoliv jinému bych... (...) Dneska se mi o tobě zdálo a od probuzení mám hrozně silné nutkání ti napsat, prostě NĚCO, COKOLIV. Nečekám, že mi odepíšeš. (...) Kdybys aspoň nebyl tak nesnesitelně přitažlivý, bylo by to všechno jednodušší...

...dostat do postele pár holek jen za pomocí dotazovacích se vět (znáte Partičku? http://youtu.be/DqG1QhaD6Wk ) či dvě holky naráz za použití taktiky: nehybně, znuděnecky a bez-emočně sedíc v křesle a nic neříkajíc při poslechu jejich sexuálních zážitků... (A fakt se to vyplatilo! )

No prostě - nasbíral jsem spoustu zkušeností, myslím, že by bylo ode mě fér je zase poslat dále.

Témata o kterých se dá mluvit s kýmkoli
Každý člověk je jiný. Každého zájem se liší. Ale na 99% lidí funguje magická formule VARP (spojitost s anglickým slovem warp [zbortit, nalomit, ohnout] není vůbec náhodná ). Doplnit si za ni můžete cokoli. Já ji používám v tomto pořadí, ale není to nutné.

• vzdělání - škola, a obecně zájmy (u matematiků matematika, informatiků počítače, vzpěračů vzpírání...) nebo také třeba aktuální dění
• aktivita - sport, cestování, filmy, knihy, počítačové hry, vaření, hudba...
• randění - vztahy (společenské, rodinné, sexuální...), společnost obecně
• peníze - práce, finance, nakupování

Nebalte je!
Nedělám si srandu. Pokud má jít o něco víc, je mnohem účinnější se nechat sbalit. Holky chodí balit kluky mnohem častěji, než to děláme my kluci! A jestli mi nevěříte, tak se prostě jen pořádně rozhlédněte kolem sebe!

Jde-li kluk s kamarády do kina, málokdy tam jde primárně balit slečny. Jde prostě do kina. Jde se bavit. Možná, pokud se tam nějaká objeví, toho (ne)využije...
Kdežto, jde-li holka s kamarádkami na pizzu, do čajovny, na pouť, na diskotéku... (Cítíte ten rozdíl?)

A vůbec - jaký je rozdíl "Klofla jsem Brada Pitta!" × "Sbalil mě Brad Pitt!" ?

Co teda dělám? V čem jsem se změnil? Co jsem vylepšil?

Jsem zajímavý!
= Dělám zajímavé věci. Nebo se o to snažím.
A vůbec jí o nich sám od sebe neříkám. Čekám, až se sama zeptá. A když se zeptá, moc jí toho stejně neřeknu Dost často si z ní dělám srandu. Nechávám místo ke spekulacím. Bude si to totiž muset zjistit sama, bude odhadovat, přemýšlet, bude nade mnou snít... Což je velký krok k tomu, aby se zamilovala a o to mi jde.

Zajímám se o ni!
Kladu jí osobní otázky. Ptám se na její přání a její sny. Nepřímo jí nabízím pomoc. Rozvíjím její touhy a snažím se řešit její problémy. Jsou-li extrémně pitomého rázu, alespoň dělám, že se snažím. Semtam jí zalichotím. A snažím se najít společný zájem - to je asi nejtěžší, ale vyjde-li to, její zamilovanost poroste a obecně celý vztah se prohloubí.

Někdy ale naopak dělám, že si nepamatuji "důležité" věci, které mi řekla. Domnívám se, že jí tím dávám lehce najevo, že jí tak moc nežeru.

Nehraju s ní její hry moci!
Ale vyhrávám!
Eric Berne ve své knize Games people play krásně popisuje, jaké mocenské hry probíhají v každodenním životě (Mimochodem OT většina lidí má zafixováno moc = peníze, imho je to moc =  talent, šarm, schopnosti (a ty případně vedou k penězům)). Sebedůvěra a silná vůle je sakra důležitá - lidé takovéto lidi milují, poslouchají je a následují. Člověk s vysokou mírou sebedůvěry se nenechá zviklat. Je emočně stálý a tím si získává převahu nad situací. A to holky přímo žerou!

Příklady her moci:
"tys mě úplně zblbnul!" -> "ne, to..." × "a líbilo se ti to?"
"s kým jsi byl v kině?" -> "s jednou vysokou blondýnou. Je nechutně chytrá, právnička, veselá, známe se už dlouho... A cos dělala ty? (měl jsem chuť pokračovat v diskuzi, ale nechtěla Šlo o sestřenici)
"kdes byl?" -> "na měsíci!" "nekecej! neřekneš? tak teda ne tak si to nech pro sebe já to nepotřebuju vědět  já ti taky neřeknu, co jsem dělala" "já ti to řekl. Teď je řada na tobě. "

Získal jsem a ještě získám tuny zkušeností!
Praxe. Praxe. Praxe. Co víc říct?
Všímám si lidí. Koukám se po okolí, co lidi rádi, co neradi. Něco málo přebírám i z filmů a seriálů, sám jsem tomu nevěřil, ale lidi toto dělají úplně běžně. Snažím se toho co nejvíce pamatovat.

Ale je klidně možné, že něco z toho dělám špatně. Pak tedy doufám, že na to čím nejdříve přijdu!

Obecně platné skutečnosti
ke kterým jsem tak nějak v průběhu došel

• Nezkušené (případně nadržené) holky většinou na všechno jdou rychleji („spěchají“). Někdy je to milé, jindy otravné. Kdežto těm druhým si nevadí chvíli počkat. BLBOST! Obecně platný názor, který je ještě k tomu přesně naopak.
• Pojem nezdravá sebedůvěra neexistuje. Jen spousta sebevědomých neempatických blbců!
• Lidé dost často (i nevědomky) napodobují někoho v televizi. Existuje přímá úměra mezi nástupem internetu v česku a holením se tam dole. Proč asi?

Tohle je vážně praštěná situace! Zajímá mě, jak dopadne! Držím palce!

Za sebe ti můžu říct, že N je v abecedě blíž než R. A zase taková Nina je kratší než Radomíra!

N: "Kam tě pozval? No přece do místní cukrárny!" R: "Nekecej! Mě taky! A co jste dělali?" N: "Měli jsme kremroli a pak mě pozval k sobě domů..." R: "Nekecej! To mě taky!" 

Promiň, nechal jsem se unést (prej se nikdy nemám omlouvat, ale teď mi to přijde na místě). Chvíli jsem si myslel, že mám za tebe rozhodnout se kterou budeš chodit, ale ten pocit už je naštěstí pryč

Ale budeš fakt frajer, když si z té cukrárny odvedeš v levý ruce držíc N a v pravý R! (záměna možná)

[datum:]

datum: 16. dubna 16h - 01h úkol: seznámit se s technikami ostatních

Puzzle mě přes noc NCcknul a tak jsme se dohodli na společném Sarge. Po delším hledání jsme se scukli před vchodem do Palladia. Inu, ten kluk už od pohledu vypadal sympaticky. Přestože menšího vzrůstu, byl v davu fakt vidět - lehký úsměv, stylové oblečení (dlouhý černý kabát, pěkné boty). Vedle něj stál podobně stylově oblečený "svůdník".

Pro mě jednou zapamatovaný obličej "tohle je Puzzle" se najednou představil jako Pavel. (Wtf problesklo mi hlavou?) Dříve než jsem si uvědomil, že to je fakt jeho jméno, představil jsem se nějakým náhodně vygenerovaným (Haha, na mě si nepřijdeš!). Ale naštěstí to přišlo divné jen jeho wingmanovi, Lucasovi. (Toto teda pěkně začíná! )

Vydali jsme se na Matějskou. Hned ze startu si mě hezky proklepli. "Tak tuhle!"

Ne moc pěkně namalovanou dívku jsem bez problému otevřel, ale jí furt přišlo divný, proč na nás tamti dva tak koukají (fakt šli vidět). Číslo mi nedala, a to ani, když jsem řekl, že jde o sázku! (Ta musí bejt fakt "dobrá" kámoška!)

Na Matějský jsme se měli setkat s dalšími pickupery. První byl Aleš, dost dominantní kluk, co si z ničeho nebral servítky, a už od první chvíle bylo jasný, že tenhle má největší zkušenosti. Nebo se tak alespoň umí tvářit. Druhej Petr, kterej se tvářil nenápadně, ale později se ukázalo, že jeho síla spočívá ve vtipu.

Skupinka pěti borců se tedy vydala na lov. Aleš s Puzzlem hrdě ve předu ukazovali, jak se to dělá. My tři zbývající se krčili vzadu čekajíc na "vhodnou" situaci. Ve skutečnosti žádná nenastala, a tak jsme chodili sem a tam a cítili se v porovnání s těma dvěma možná trochu méněcenně.

Vůbec mi to nesedělo, a tak jsem se po chvíli namíchnul a odpojil se a začal oslovovat holky, které mě jen trochu zaujaly (popravdě, za celou návštěvu lunaparku se mi fyzicky líbila jen jedna). Nenapadaly mě žádné vhodnější otvíráky než "Ahoj, jaká atrakce je nejlepší" nebo "Ahoj, kam bys vůbec nešla". Po chvíli bloudění mě samy otevřely holky, které prodávaly takové malé plyšové hračky- magnetky. Zdráhal jsem se ji koupit a čekal, co ty dvě vymyslí. Dost dlouho jsme se bavili o prkotinách, a když jsme se pomalu dostali k "ty si žádnou koupit nechceš, že", řekl jsem že se mi líbí, ale že si je prostě koupit nechci. Ptal jsem se, jestli by si ony nějakou koupily apod...

No a tak jsem jednu dostal. Takovou míchaninu mezi želvou a zelenou krávou. Napadlo mě, že bych to mohl použít jako otvírák, a tak jsem se ptal lidí, cože to vlastně je. Už si nevzpomínám přesná čísla, ale myslím, že jsem skončil na 51 pro želvu, 28 pro krávu a 1 pro žirafu (wtf?).

Po chvíli mi přišla sms, kde se sejdem s ostatními pickupery. Alešovi chvíli vrtalo hlavou, proč jsem oslovoval tolik lidí, bez nějakého účinku (bez čísla, či jiné koncovky). Prostě mě to bavilo, no A rychle mě proškolil, co a jak. Takový výcuc několika knih a měsíců praxe.

Následně jsme se přes KFC dostali do jakéhosi parku s kyvadlem a vyhlídkou na Vltavu, potažmo celou Prahu. Po celou dobu jsme nemohli najít "ten správnej set", a tak nebylo divu, že některé z nás otupovala únava (já se i přes své 4 hodiny spánku docela držel). Pomalu se smrákalo, a tak se openery najednou změnily na "Ahoj, neznáš nějakej dobrej klub?". Puzzleho s Lucasem už to ale moc nebavilo, byli unavení, a tak se dissmisnuli...

Chvíli jsme bez většího úspěchu bloudili všudemožně, až najednou naskočila ta "správná hodina" a holky se začali chytat. Alešovi se podařilo otevřít dvojset normálních holek. Petr se najednou fakt rozjel. Pálil vtip za vtipem. A já se nestačil divit. První větší, potažmo "kvalitnější" úlovek - holky ochotně rozdaly své čísla.

Nálada se rapidně změnila. Ti dva se ukázali v pravém světle - v Clubgame byli jako ryba ve vodě. Znali opravdu dost dobrejch klubů.

U Palladia Aleš (zase on!) otevřel dvě moc pěkné holky s dotazem jestli neznaj nějakej klub "Jasně, teď do jednoho jdeme". Přidali jsme se k nim a došli do Mafiánského klubu, kde jsme dostali "havajské (zn:umělé) květinové věnce" a free drink. Aleš to s jednou z nich zakončil koncovkou s líbačkou. Čuměl jsem, jak to jde jednoduše.

Došli jsme do P. M., kde bylo dost holek - takových 70% návštěvníků byly slečny. Bylo mi naznačeno, že teď už musím přestat sledovat a taky se zapojit do hry. A tak kluci ukazovali na různé targety "tak běž do téhle" a "teď zkus tuhle". No teda v porovnání s nimi to bylo dost slabý, chce to holt trénink. Jedna holka mě dokonce odmítla tak razantně, že z půli rozhovoru prostě odešla. Nerozházelo mě to, ale něco takovýho se mi ještě nestalo.

V klubu se mi líbila jedna holka - výstavní "hosteska" Lara Croft alias Nikola. Celé to najednou probíhalo jinak, tak nějak uvolněně, a tak jsem tuhle "pařanku" porazil v Kinectu, prohodil pár slov a byl vyrušen jejím "zaměstnavatelem".

Když jsem pak seděl s kluky a jakýmsi imho pofiderním sedmi-setem holek, kde Aleš jednu opravdu intenzivně balil, slečna Croftová mi sedla na klín s tím, že se musíme nechat vyfotit.

A to bylo asi tak nejblíž "cíli", kde jsem se za celý večer dostal


Nicméně, co mi bylo vytýkáno, a musím se naučit:

• Jsem moc dobře vychovaný, používám fráze "prosím" a "mohu se tě..." - to prej NE, je to sice hezký, ale dělá to ze mě hodného hocha, ne "budoucího vášnivého milence"
• Jsem pomalej -> zrychlit! Jinak ztrácím zbytečně čas. Buď jí sedím a šlo by to, nebo ne a tedy je lepší jít...
• KINO!!! Furt se jí dotýkat! Tyhle ryby berou na dvě věci - na všelijaký kecy a pak na dotyky všeho druhu. To znamená: letmé dotyky, chytání (držení) se ruky, tváře..., nebo třeba jen "plácaná"
• Když sedím, moc se nakláním dopředu -> raději si držet odstup!
• Neptát se na kraviny, které se nedají rozvíjet v další konverzaci. Vyvarovat se otázkám, na které se dá odpovědět ano/ne
• Podle kluků je v těchto luzích a hájích nejlepší metoda: direct
• Nejtěžší ze všeho je sám otevírat dvojset. A přestože jsem se původně domníval, že je to nejlepší možnost, není tomu tak. Jde o to, že člověk se většinou baví s jednou. A co ta druhá? Kamarádka kamarádku nenechá jen tak napospas se slovy "Bav se sama".

Pokud budu mít energii, zítra (pro neupíry dneska, 17.4.) to chci s nově nabytými zkušenostmi vyzkoušet znova. Tak snad se dobře vyspím

Ahoj, sic nejsem žádnej PUA ani PUK či PIN , ale zítra (dneska, prostě 16.4) mám v plánu se jít po Praze rozhlédnout, chceš-li můžeš se ke mě přidat!

Jsem věčně na ICQ 601017311

[@joei]

@joei Inu, domnívám se, že hravý jsem. Možná se to trošku slučuje s tvým "umět vyvolat emoce". A tady se nabízí otázka, co tím myslíš. Já to chápu jako "umět ji rozesmát", což by i šlo. Prvotřídní vtipálek asi nebudu, ale ono dost závisí na situaci. Pokud však "vyvolat emoce" míníš jako nažhavit ji, vzrušit ji, pak uznávám, I sux at it.

Knížku jsem kdysi četl, ale protože si ji vůbec nevybavuji, dávám si za domácí úkol: podívat se na ní znova, případně vypsat výpisky!

@stoudy Vyčerpávající komentář. Budu odpovídat na jednotlivá "catchy words".

Romantika: Přemejším nad tím, a asi na tom něco bude.
Intelekt: mám a bezpochyby (na LTR či jak to zkracujete) chci takovou, se kterou si budu mít, co říci
Charisma: ještě mi nikdo neřekl, že bych ho měl dost. S nadhledem, přesněji z výšky 180+ cm, se na ten svět už pár let dívám, máloco mě rozhází a "tys byl vždycky originální" či "máš fakt šílený nápady" už jsem mnohokrát od slečen slyšel. Hledám tedy zakopaného psa a možná to tou křečovitostí sedí.

(Mimochodem nejsi trochu detailista, když jsi se v té třířádkové závorce neztratil? )

Právě že, tohle je styl, kterej se mi po minulých dvacet let nikdy nezamlouval. A taky to bude pro mě ta nejtěžší část "proměny". No, ale už v tom (psychicky) jednou nohou jsem. A já málokdy couvám (když jde o život, tak maximálně uteču )

@Rend Píšu si: bezmyšlenkovitě, instinktivně a přirozeně. Ale něco takového člověk získá opravdu jen praxí.


datum: 15. dubna 19h++ úkol: sesbírat co nejvíce telefonních čísel

Z toho mála, co jsem si tady na fóru přečetl, jsem si všiml, že pravidelně provádíte "hony na děvčata" vyrážejíc do klubů a tak podobně.

Nuž, rozhodl jsem se, že to taky zkusím. A sice, že mým úkolem bude sehnat pár telefonních čísel.

Ale pěkně pro pořádek: Přestože mám v profilu psáno lokalita: Praha, nejsem z ní a navíc mi nějakou dobu trvá, než se tam dopravím. Ale to není takový problém jakožto, že to v ní zrovna moc neznám. Ale co už, who cares?

Ve vlaku směr Praha seděl jeden jediný člověk. Fousatý pán s riflovou bundou, pokecanou béžovou mikinou a plandavými šusťáky a úplně novým notebookem na sedadle naproti. Rád pozoruji lidi (hle první úchylka! ), a tak jsem si sedl přes uličku. Furt mi na něm něco nesedělo. Vypadal jako bezdomovec s notebookem. Ale měl pěkné boty, a říká se, že jak se lidi chovají k botám, takoví i jsou.

Z čistajasna jsem vyhrkl: "Je kradenej?" (V hlavě mě blesklo typicky Britney-Spearsovské Oops!... I Did It Again! Ona je holt dobrej řečník )
"Prosím?" zeptal se docela přívětivě mnou osočený pán.
"No, ptám se, jestli je ten notebook kradenej." (Alexi, už kurva mlč!)
"Ne, proč si to myslíte?"
(Tak a teď sakra rychle něco vymysli!) "Já nevím, mě zaujalo, že jste ho postavil na bok. Nikdy jsem to neviděl, lidi je běžně pokládají na ty strany, které mají větší plochu..."
"Vidíte, nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Já to tak dělám pořád."

A dali jsme se do řeči, zjistil jsem, že pracuje (opravuje elektroniku ) a bydlí blízko dráhy, takže ho vůbec nebaví se převlékat do čistšího. Když se ode mě dozvěděl, že jedu do Prahy "sbalit nějakou slečnu", přál mi, ať si najdu tu nejmilejší a nejhodnější na světě. Rozesmálo mě to (Alexi, zkrať to, nepíšeš knihu!) Probrali jsme jeho zkušenosti s holkama, jeho zlobivou patnáctiletou dceru a když musel vystupovat, zeptal se mě, jestli nechci jeho číslo. Když odcházel, smál jsem se. Tak tohle šlo teda rychle.  Už mám první "úlovek"

Po příjezdu do Prahy jsem... byl v Praze. A co teď? Najít nějaký místo, kde se vyskytují slečny. Je docela pozdě, balit holky v parku bude v tuhle noční hodinu vypadat docela úchylácky. Hmm, takže zkusit nějakej klub (moc kluby nemusím, ale to se poddá). Nejlépe tam, kde se neplatí vstupné a není tam prázdno. Zkusil jsem se zeptat tří kolemjdoucích, a dozvěděl jsem se, že nejsou odtud.

Tak tohle fakt nepude. Alexi mysli! Tohle je centrum, jsou tu památky, taxíky a luxusní hotely. Co někam, kde žije studentstvo? Bez jízdenky (fuj!), páč jsem měl nejmenší kovovku padesátikorunu, jsem se vydal směr Dejvice.

Cestou jsem se taky nic nedozvěděl, a na místě taky ne. Žádný ukazatele, nic. Tak jsem se vydal nějakým směrem a objevujíc krásy tunelu Blanka jsem došel k názoru, že tohle je wrong direction. Na autobusové zastávce stála pěkná maminka s ještě pěknější, snad osmnáctiletou, dcerou. Oné starší dámy jsem se zeptal, jak se dostanu na Strahovské koleje, neb mě napadlo, že by se tam mohlo pohybovat studenstvo, a to se rozumí, že by tam mohly být i nějaký holky, potažmo čísla. Paní řekla nějakou trasu a já se jí vyptával na všetečné otázky okolo ("A dá se dojít pěšky z..."). Mladší slečna se do rozhovoru snažila zasáhnout, ale její mamince jsem se asi líbil více, páč ji okřikla "Hele děvče! Zpomal." Snažil jsem se udržet smích, ale vypadalo to dost "nuceně" (promiň Stoudy). V tramvaji, páč jsme jeli stejnou, jsem prohodil pár slov i s dcerou. Když vystupovaly, nepožádal jsem ji ale o číslo. Dostal jsem zase ten "uvědomělý" pocit. I když věřím, že bych ho dostal.

V další další zastávce jsem promluvil na jednoho kluka - "Ahoj, nevíš, která tramvaj jede na Strahov?" a dostal takovou tu krásnou odpověď "Jaá Njiěmlju-víím čéski" Po chvíli eng konverzace z něj vylezlo, že jede taky na "Strachof". Na místě jsem se přidal k partě přiopilých studentů "Čau, jdete do nějakýho klubu?" "Jasňéé"

Check it out! Stále jsem nedostal žádný číslo od holky!

Dorazili jsme na Strahov jedničku. Na docela malej klub hrála dost velká (=hlasitá) hudba. Rozhlídl jsem se po okolí a bylo tam přesně pět holek, tři zabraný, dvě evidentně lesbičky. Nu což, sedl jsem si s přiopilým Filipem, Antonem a ani nevím, jak se ti zbývající jmenovali. Víc jsme teda mlčeli, než konverzovali páč tam nešlo nic slyšet (jak já toto na klubech nesnáším). Po vypitém Redbulu (klasické "ty nepiješ?") jsem se vydal hledat dále. Dorazil jsem do dalšího studentského klubu, spíš nic, než něco prohodil s barmankou (pěkně se usmívala), objednal si s tím, že to tady po tak dlouhém hledání na chvíli zakotvím. Všichni tady byly spárovaní. Zaujali mě dva smějící se "buřtíci" (to se mi líbí ) hrající kulečník. Zeptal jsem se, komu mám fandit. Kluk okamžitě ukázal na holku a ona udělala to samé. Pobavilo mě to .

Chvíli jsem pozoroval okolí, až jsem si všiml kluka hrajícího šipky. Vypadal jako profesionál. Zeptal jsem se ho, jestli hledá spoluhráče a jestli ho můžu porazit. "Hoho. Uvidíme." odvětil. Po prvních třech ranách se mě zeptal, jestli jsem to kdy hrál. Přiznal jsem se, že nikdy a že nechápu, jak to poznal, když jsem se třikrát trefil do toho velkého kruhu.

Hráli jsme pár her, bylo my vysvětleno co a jak se má dělat. Řekl bych, že mé schopnosti se z bodu nula alespoň o stovku znásobili (matematik by možná tvrdil, že 100×0=0, ale k čertu s tím!). A když se neúprosně blížila doba odjezdu mého posledního vlakového spoje, požádal jsem ho o číslo, že budu usilovně trénovat a pak mu zavolám, abych ho mohl porazit.

Na zastávce se krčila slečna, ale byla moc defenzivní na nějakou dlouhou řeč. Holt bylo fakt pozdě na balení.

A tak jsem dneska svůj úkol nesplnil, ale pravdou je, že jsem se příjemně pobavil. A vůbec to stálo za to! Příště by však chtělo dopředu znát nějaký lokality, mno... (Ale já jsem moc "pohodlnej" na to, abych je hledal na internetu )

Zítra (16.4.) bych to chtěl zkusit znovu. Možná i trochu dříve. Takže jestli má někdo z vás, jenž to dočetl až sem (klobouk dolů! a slibuji, že příště budu psát kratší zprávy!), chuť se ke mě přidat, budu moc rád!

[„A dost! Už toho bylo dost!“ řekl jsem si po tolika zkažených rande a ještě horších krátkých vztazích.]

Ahoj,
rád bych se s vámi podělil o svůj příběh.

„A dost! Už toho bylo dost!“ řekl jsem si po tolika zkažených rande a ještě horších krátkých vztazích.

Jmenuji se Alex. Navenek jsem docela mlčenlivý, ale to je jen zdánlivý stav. Uvnitř jsem upovídaný teda řádně! Lidé tomu říkají přemýšlivý, ale oni toho nakecaj…

A jsem tvrdohlavý!

Je mi dvacet, trpím přehnanou chutí neustále něco dělat, a tak mám půl miliardy koníčků, milióny životních cílů, tisíce rozečtených knih a nedodívaných filmů a další hausnuméra neřestí. (zkrátím to) Asi díky své všestrannosti mám dost přátel, jsem oblíbený a asi jsem v očích slečen úspěšný, takže o nabídky nemám nouze. Ve své uvědomělosti (jiný pojem pro sebestřednost) však 99% z nich odmítám.

„Tahle je moc tlustá, tahle zas hubená, tahle má křivý nos a tadyta zas moc rovný, a tamta? Má nos moc normální!“

Závidíte mi? Tak zase rychle přestaňte!

Mým problémem je, že jsem moc hodný. Hmm. Pitomé slovo, pod tím si každý představí něco jiného. Tak jinak, k těm dívkám, které by podle mě teda jako šly (a že mám dobrej výběr! se chovám jako k bohyním. Takové to „Snesu ti modré z nebe.“  Vůbec celou tuhle záležitost pokládám za něco hlubokomyslného. Chci, aby to bylo perfektní. Chodit, líbat se a šukat s Alexem musí být dokonalé!

A není.

Přistihuji se v situacích, kdy nemám co říct, a tak pitomě mlčím. Nevím co udělat, jestli ji pohladit, či ne, kdy je ta správná doba na pusu, či něco jiného. A tak jsem nervózní. Červenám se až za ušima. Zakoktávám se, a vůbec to nejsem já! Nebo asi možná jsem, ale nejsem ten, který chci být. (Že se to nestává jen mi?)

A tak od těchhle superžen dostávám SMS typu „nechci se citit byti k nekomu vazana“ a „proste si chci uzivat svobodu, delat si co me zrovna napadne“, anebo třeba „Nechtela bych z toho delat neco, co to neni a mozna ani nikdy nebude. Je mi s tebou moc hezky, jenze to mi nestaci na nejaky novy zacatek.“

A to mě vždycky tak dokonale namíchne!

Přitom nechci mnoho! Chci slečnu, do které se dokáži zamilovat (priorita numero one!), chci k ní být kamarád, chci ji sem tam políbit, vést při svitu měsíce romanticky za ruku a to taky vyžaduji od ní!

Nejsem frajírek-bouchač, frajírek-slibuji_hory_doly, frajírek-chci_to_zn:_hned_teď, ani frajírek-mám_hluboko_do_kapsy či frajírek-jsem_největší_svině_na_světě. Nejsem! A nikdy být nechci!

Připadám si pomalu jako Ted Mosby z HIMYM. A možná, že až někdy pochopím, proč ho všechny ty holky odmítají (protože mě přijde jako fakt správnej chlápek)… Naopak s přístupem Barnyho Stinsna se vůbec neztotožňuji (i když věřím, že pro většinu diskutérů tady bude modla). Je vtipný, mám ho rád. Ale pokaždé mít jinou mi prostě nesedí. Nepřijde mi to jako můj styl.

Ale stále nabývám dojmu, že pokud nechci skončit takhle: http://www.youtube.com/watch?v=hoQRYyoXCAM, bude to muset začít býti mým stylem. Trochu se bojím.

Otázka tedy zní: Opravdu jsou hodní hoši odsouzeni k záhubě? Co dělají kurňa špatně? A co kua dělám já špatně?! Neumím v holce vyvolat vášeň, či zamilovanost? Cožpak se o to celou dobu nesnažím?

Štve mě to. A moc! Tak moc, že jsem se rozhodl holky na potkání balit, i ty co nemiluji (a evidentně nikdy nebudu). Chci získat co nejvíce zkušeností, chci být dobrý milenec. Chci být připraven pro tu další bohyni, a tentokrát pro ni chci býti já tím „božským“.

A tak jsem tady! Snad tady máte ještě místo

Ahoj lidi,

je zde někdo z okolí Ostravy, kdo má v plánu jet na konferenci?

Pořád se nemůžu přesvědčit, abych přijel sám... Zvláště cena mi to moc neulehčuje...