Ad HA: taky jí někdy holky berou jako léky..

Ano (PMS). Může u některých vyvolat hormonální imbalanci -> deprese, suicidální tendence.
Pokud bere HA, hormonální hladina je vesměs stabilní. Nudná dnes? Pak nudná celý měsíc ...

Nechat, hledat sobě rovnou.

Bylo to popsáno  , říká se tomu external locus of control.

Pomluva je negativní emoce z venku. Pomluva od ošklivého člověka může bolet stejně jako pomluva od hezkého člověka; záleží kolik vl. emocí na toho člověka fixujeme (má-li naše emoce být obdiv nebo odpor, nezáleží). Kolik emocí vložíme, tolik se nám pak vrátí.

Se změnou se začíná HNED (ne po obědě, ne po šlofíku, ne zítra).

Vyhodit televizi, skartovat počítač ... 

spinkos > Toi tak funguje obecne? Je to necim opodstatnene - jako nejakou psycho- vedeckou teorii?

jestli jo tak me to docela desi - to bych musel approachovat intuitivni extrovertky, protoze me za 10 let zadna sama nezbalila, a tezko uz zbali kdyz to neudelala dokud sem byl krasny jinoch

Různých teorií osobnosti je jako po dešti; ale ano, můžeme si stoupnout za hypotézu, že se "protiklady přitahují" - v urč. teorii osobnosti, kde opravdu existují protichůdné typy.

Pro rozdělení lidí dle přístupu k životu, způsobu komunikace a chápání reality mi osobně stačí dvě škály: introvert<->extrovert a racionální<->emocionální (takový zjednodušený meyers-briggs).
Je to určitě zjednudušení, protože takhle ti vzniknou čtyři archetypy ... a teď někteří lidé plavou na hranici mezi dvěma typy, vyvíjejí se, dle nálady mohou kolísat, atp. ... ale jako s orientačním vodítkem  se s touto typologií dá pracovat (tj. nebrat doslova).

(RI) racionální introvert ... zkrátka chytrák. třeba ty, nebo já. rád poučuje, čte knihy, atp.
(RE) racionální extrovert ... aktivní člověk. sportovec, přímočarý, atp.
(EI) emocionální introvert ... umělec, básník, citový člověk, tj. takový "emo"
(EE) emocionální extrovert ... sociální člověk, samá party, akce, spousta povrchních známých

Je potřeba si uvědomit, že tyto typy lidí se projevují různě. Z patra mě napadá takový blbý, kýčovitý případ ... dejme tomu, že šáhneš náhodné holce na zadek. RI se urazí, a řekne ti, že jsi nějaký nevychovaný uchyl. RE ti dá do držky. EI se začervená, či prostě uteče. EE z toho bude mít srandu, a třeba ti nějak tu tvoji drzost oplatí.

Když se ve vztahu potkají dva ...
RI, tak se budou poučovat, intelektuálně patlat. Nuda na druhou!
RE, tak se bude třískat dveřmi a hrát o moc. Vztah skončí drsně, a to sice tak, že jeden zničí toho druhého.
EI, tak se budou rýpat v intimnostech a nezdravě si vylívat srdíčka (kdo viděl Twilight ... )
EE, tak nastane jeden divoký kolotoč bez cíle. Mohou např. skončit na drogách, atp.

Když se potkají RI <->  RE, či EI <->  EE, tak to skřípe míň, ale také to není ideální ...

Dlé této teorie je zdravá osobnost někde uprostřed, má to nejlepší ze všch čtyř světů (50% introvert a 50% extrovert, 50% emocionální, 50% racionální). Chápeme?
Dvě osy(R-E, I-E), takže si znázornění osobnosti urč. jedince můžeme představit na ploše - uvnitř čtyř kvadrantů čtverce.

Potkat toho pravého/ tu pravou znamená najít někoho, s kým se budeme doplňovat, s kým se "vycentrujeme". Znamená to umět vhodně komunikovat, rozumět si.
Takže, vhodné páry jsou:
RI <-> EE
RE <-> EI
Jasně, každý má určité charakterové vady. Ale s tímto přístupem budeš přesně to, co ten druhý potřebuje - svými přirozenými postoji nabídneš druhému to, co mu schází.
I určitá místa mají urč. subkulturu. RI např. nejlépe hledat na univerzitách, v v knihovnách; RE na sportovištích, v "praktichých" zaměstníních, EI v galeriích a v divadlech, EE na tanečních parketech ... atp.

Teď si rýpnu: v této pick-up komunitě spousta autorit a "guru" předpokládá, že jste EE (nebo se vás snaží předělat na EE). Když už tu vedle v diskuzi padlo jméno Mysteryho, našel jsem si ho na youtube.com, a tento pán je rozhodně EE. Jeho "metoda" pak, přirozeně, funguje různým lidem s různou úspěšností

A nakonec dodám, že tento model osobnosti rozhodně není všechno. Rozhoduje např. vývojová úroveň charakteru (představ si třeba, jaký vztah by to byl s třináctiletou holkou, "táto"), náležitost k soc. skupinám, osobní zájmy.

special friend mi nepřijde jako moc dobrej náznak..."čehosi víc"

special friend = friends with benefits ?

Nasbírá-li dotyčný člověk dostatek negativních zážitků v konkrétní zkušenosti (např. různé mýty, pověry i surová odmítnutí od atraktivních žen ....

Jenze proc by to clovek vubec mel brat jako negativni zazitek? ...

Protože emoce nefungují skrze (tvůj oblibený) intelekt. A to, co jsi napsal potom, to je racionalizace jako Brno.

Jedinec se obecne boji spatneho hodnoceni od ostatnich, a to ma zcela racionalni zaklad, protoze s kazdym takovym spatnym hodnocenim klesa jeho pozice ve skupine coz ho evolucne poskozuje.

Jedinec se bojí? -> Strach
Strach z externího "zranění". To nemá s racionálnem mnoho společného.

Nevím jak s evoluční strategií pozice jedince ve skupině, podle mě tu jde o určité emoční "zranění" - vyčerpání vl. emoční energie ("vůli k životu", chceš-li) zásahem externího stimulu.
Určitě, bavili jsme se také o evoluční psychologii. Musíme ale rozlišovat mechanismus zdědění nějakých predispozic se samotným prožíváním urč. situace.

Huliče mám rád. Ono je něco tak pohodového na jejich osobnostech ... tedy do té doby, dokud nejste jejich šéfem, podřizeným či spolupracovníkem ( to už je pak horší ).

Takže jestli mu chceš něco říct, tak opatrně. Já osobně bych si ho nevšímal. Časem by si to měl uvědomit.

Něco mu říct ... ono je to takové zodpovědné, ba přímo otcovské řešení. Můžu dotyčnému pomoci, když jsem v dané rovině osobnosti vyspělejší než je on. A sám musí chít.

Fobie z navazování komunikace s atraktivními ženami je ale mýtus.

Počkat, počkat. Chápu to dobře, že spinkos veřejně vyvrací koncept Aproach Anxiety jako neexistující fenomén? 

Teda, koukám, že jsem to docela hrubě popletl ...
Některé diagnózy jsou klinicky popsány jen proto, aby psychiatr mohl určité chování úspěšně označit. Jestli se strach z atraktivních žen stane rozšířenou záležitostí, je možné, že se v (dosud nevydané) příručce DSM-V tato fobie objeví.

Nevěřím však, že se jedná o instinktivní chování (což možná tvrdí nějaký "guru", aby vypadal jako odborník). Fobie mohou vznikat: na začátku je obecný, iraconální strach z neznámé zkušenosti, který je sám o sobě předpokladem pro další negativní zkušenosti. Nasbírá-li dotyčný člověk dostatek negativních zážitků v konkrétní zkušenosti (např. různé mýty, pověry i surová odmítnutí od atraktivních žen - celé se to může v mysli nakupit jako rakovinový nádor), vytvoří toto dostatečný "kámen na srdci", aby vznikla fobie (tj. potřeba vyhnout se urč. stimulu za každou cenu).

Jinými slovy: za approach anxiety si můžeme sami, z vl. blbosti

D9: Dungeon master mluví nesmysly, tlustá holka irituje smíchem. Toť k XYZ.

oba dva odsuzuješ podle neskutečně povrchních vjemů... to alfa nedělá...

Nevím co dělají vlci v přírodě ve smečce (a už vůbec nevím, co to má společného s touto diskuzí), ale uvažmě, že tyto vjemy nemusí být povrchní, že může jít o docela přesnou intuici.

Jaký je přirozený proces, spojený se vznikem každé sociální skupiny? Jedinci se dají dohromady, utvoří se urč. uspořádání ve skupině, dojde na konflikty a jejich řešení (skupina se rozpadne, urč. jedinci odejdou, skupina se utuží a nedorozumění se vyřeší, atp.) ... což je jen cesta ke zdravé sociální skupině.

Mimochodem, je možné (a já předpokládám), že oba výše zmínění jedinci působí na skupinu negativně, slabou sebekoncepcí. A mohou stáhnout ke dnu i ostatní.
Přirozený průběh je takový, že si ostatní ve skupině těchto jedinců nevšímají, až se jedinci dostanou na okraj a odpadnou ... anebo se jedinci vzchopí a pomocí vl. ozdravných psychických mechanismů se dají "dopořádku".
Řeč stočím k "nadšení", jako urč. emoci, motivátoru k životu. Úspěšní jedinci mají této emoce dostatek, neúspěšní málo. Nadšení se dá získávat, dá se ale s ním též plýtvat (špatná osobní integrita). Můžeme své nadšení do někoho investovat; to ale pro nás má cenu jen tehdy, když naše investice k něčemu bude (nemá cenu, aby nás zmíněný člověk jen vyčerpával a táhl ke dnu).

Bude-li se Zambrota dále stýkat s výše zmíněnými, bude muset dospět k určitému rozhodnutí: dát je dopořádku (pokud to půjde), nebo jim odříznout cestu. Protože je to také jeho život, který ono rozhodnutí ovlivní.

Co takhle zkusit si dotyčného odvést někam stranou a oznámit mu taktně něco jako "Necítím se dobře, když se na mě ve společnosti v jednom kuse lepíš a děláš XYZ, které je mi nepříjemné. Uvědom si, že se sám takovým chováním shazuješ. Takže to prosím už nedělej." ?

Tj. co pro sebe můžeš udělat, to je vztyčit nějaké hranice, respektovat sebe sama. Ostatní to pochopí (*), a také tě budou respektovat. Lepší než být klaunem pro všechny.
(*) jedinec se slabým charakterem se může urazit, udělat scénu, šířit o tobě pomluvy, atp. S tím ale nic neuděláš, jeho chování je jeho zodpovědnost.

ad hlasovani synapsi - OK, jak to tedy je na neurofyziologicke urovni? O tehle problematice mam predstavu jen z popularizacni literatury. Docela by me zajimalo jak je to poradne, aniz bych to musel studovat. Chtel sem maximalne zjednodusit asi tuhle myslenku: Nektere synapse maji dopaminove receptory, nektere synapse treba serotoninove,.... signal na nekterych synapsich podnecuje neuron k vyslani vlastniho vzruchu, signal na jinych sinapsich naopak. Alkohol utlumuje jen nektere typi synapsi resp. prenaseni nekterych typu neurotransmiteru. Oprav me co chapu spatne?

Vyjádřil jsem se tak, že v otázce efektu opilosti na náš úsudek nemá cenu nějak detailně mozkové pochody na neurofyzické úrovni rozebírat. Když to řeknu ještě jinak, metaforou, tak je to jako v procesoru - nezajímá tě milion primitivních operací za sekundu, ale výstup programu, který právě běží.

Mozek se skládá z mnoha částí - limbická soustava, cerebellum, medulla, hypotalamus, atd.; tyto části mají na starost různé funkce, navíc jsou anatomicky odlišné (plus individuální odlišnosti) - takže efekt alkoholu na jednotlivé části se projeví různě. Můžeš usnout, uvolnit se, mít potíže s pamětí, podnítit sklony k urč. formě chování, atd. Takže se naučit o jednotlivých sub-centrech mozku, o jejich funkci a o možných změnách, způsobených hormony, substancemi ... receptory nám toho samy o sobě moc nepoví ...

Pro ruzne socialni reakce ( davova psychoza, sociofobie, mozna potazmo i uceni se jazyka ) ale existuji "hardwired" predispozice v lidskem mozku, nebo i o tom v popularni literature lhali? Prijde mi docela realisticke ze strach z cizich lidi, nebo strach chovat se priliz vyrazne je hardwired evolucni adaptace

Určitě.Třeba strach z výšek je přítomen téměř u všech savců.
Tady máš mírně objemnější knížečku: http://www.amazon.com/gp/product/0890420254/ref=assoc_qcb_im ... najdeš tam v definicích sociální fobii, gynofobii, a to je tak blízko strachu z "approachu", jak jen to jde. Fobie z navazování komunikace s atraktivními ženami je ale mýtus.

Bezbreha pozitivnost totiz neni vzdycky nejlepsi pro zivot

S tím souhlasím. Ale ten zbytek příspěvku ...

Mozek se vyvinul tak aby zvazil jestli se neco "vyplati udelat".
a) jestli bys do toho neinvestoval zbytecne moc energie a casu
b) jestli tim nepodstupujes moc velke riziko

+

(Mystery napr. pise ze se praclovek zcela opravnene obaval toho ze kdyz approachuje nejakou samici z vlastniho kmene a ta ho rejectne tak ho pak rejectnou vsechny, a kdyz z ciziho tak ho pak zabijou samci toho kmene).
V mozku jsou nektere synapse s pozitivni vazbou a nektere s negativni (tj. jakoby hlasovaly PRO a PROTI). Alkohol pusobi tak ze utlumi tu ktere jsou PROTI.

+

Napr. ten ukol: Proc by si mel treba delat ukol do cestiny, kdyz treba usoudis ze te to moc nenauci, 5ku za nej nedostanes, a misto toho se muzes treba ucit programovat nebo jit balit holky   - to je podle me evolucne uspesnejsi strategie nez delat ukol

=
Bájná tvrzení; motání evoluční psychologie, základních názorů na sebe sama a instinktivního chování dohromady. Není to tak, jak píšeš.

Mozek současného člověka se vyvinul z reprodukčně nejúspěšnějších předchůdců jeho druhu. Reprodukčně zvýhodňující vlastnosti byly zděděny, znevýhodňující vlastnosti byly zavrženy. Ale pouze instinkty, žádné uvažování (neexistuje genetická paměť).
Druh se vyvíjí v uzavřených komunitách (x globalizace světa), po dobu stovek generací (x technologická revoluce, prudké změny během jedné generace) - divoké rozpory mezi jedincem ("pračlověkem") a přetechnizovanou společností.

Mystery (kdokoliv to je) tvrdí zcestně. Strach z oslovení je strachem z neznámého (srovnej schopnosti socializace mužů se ženami ve dvou skupinách - muži se sestrami X muži izolovaní jedináčci).

Synapse nehlasují pro a proti. V běhu je jedincova osobnost (její iracionální složky), percepce světa, okolní stimuly vyvolávající v jeho osobnosti pozitivní/neutrální/negativní reakce.

S alkoholem to má ale málo společného ...

Neuropsychologie ...
Hodně zjednodušeně řečeno, alkohol utlumuje přenos dat na neuronech. A mozková centra si v opilosti nevyměňují podněty (stav -> emoce, k tomu zde bezprostředně nedojde).
Jedna věc je, že nebudeš mít zábrany proti dělání úkolu. Když si ale nad ten úkol sedneš, zkus dát dohromady nějakou složitější myšlenku. Nepůjde to.
Stejně tak mohou lidé v alkoholovém opojení zažít zdánlivě bezvýchodnou depresi, činit hloupá a náhlá rozhodnutí ...

sem se dozvěděl že holku potěším třeba kytkou třeba když bych jí dal dejme tomu jednu růži ? nebo třeba malé plyšové srdíčko a samozřejmě taky tu nejlepší věc polibek

Jen malou, jízlivou poznámku: americký hollywoodský romantický paskvil má hodně daleko od reality a není to vůbec dobrá předloha pro jakékoliv počínání ve vztahu.
(současné globální pro-genderové představy, založené na ideji korektnosti a rovnosti, neodpovídají moc dobře skutečným, instinktivně daným reprodukčním strategiím obou pohlaví)

A tohle je slabé manipulování. Mam knihu "Zakázaná retorika" a jsou tam mnohem vražednější kousky. A pokud někdo se stal rozvíjeným postupem alfou, který se narodil jako AFC a pomůžou mu tyhle, pro Vás tak zvané "WTF?" věci, tak nevidím problém to dělat.

Ale, copak je tohle? Výmluva pro bezcharakterní jednání jen proto, že účel světí prostředky?
Nesvětí (toto není žádný vývoj osobnosti, toto je nehybnost duševního vývoje). Budovat charakter, nevyužívat "zázračných a zakázaných" podrazů.
Skutečnost, že jsme obklopeni lidmi se slabým charakterem naše počínání nijak neospravedlňuje.

Zamysli se.

žádná pravá neni

To určitě. Pro každého ale existují "vhodné" a "nevhodné".
Když už máš ve svém podpisu toho Meyers-Briggse (typologie osobnosti), hledej svůj protějšek. Jsi extravertní intuitivec, zajímavá by pro tebe mohla být introvertní sensuálka (IST-, ISF- ?). Na ty dvě zbývající škály (T-F, P-J) nehledět, ty jsou v této teorii osobnosti fakt jen "do počtu".

[Nové cíle:]

Nové cíle:
- Vyhrát boj s Naturálem !!!

Jen stručně, nabídnu ti ještě jiný úhel pohledu ...

Vyhrát někdy znamená prohrát. A prohrát může znamenat vlastně vyhrát. V jiných případech můžeš i vyhrát/prohrát, ale výsledek vyzní jako remíza.
Život s přístupem bojovné mentality ti garantuje jednu jistotu: jednou prohraješ.
Ono se dá i nezávazně věnovat vlastním věcem, nechat ostatní, ať se věnují svým ... 

Oblékat se a pucovat obličej jako ošklivé káčátko

Je to vše v rámci průzkumu
Určitě by si přišla jako nějaká laboratorní krysa.

No ... ano.
Situace "vědecký experiment" vyvolává v lidech tendence vyhovět autoritě.

Ty ale začínáš s interakcí v jiné situaci a navíc je zavádějící, jestli chceš přejít na "experiment" (toto je čistě  intelekt-intelekt forma komunikace, tj. žádné emoce, žádné "balení").

Ja jsem obecne dost kreativni clovek (doma), ale ve spolecnosti me moc podnety nenapadaji ani kdyz sem bez zabran.

Bez zábran? Nikoliv ...
Jsi v cizím prostředí. Přesto, vymýšlet podněty lze, stačí nebýt fixován na domácí prostředí a vnímat dění v přítomnosti.

Napalo me ze treba jak jsou rutiny "jak zabavit HB" ze budou i nejake rutiny jak zabavit spolecnost. Napr. Alpha se projevuje z velke casti tim ze je aktivni a iniciuje veci a dava podnety do diskuze, potreboval bych se naucit jak davat podnety ktere jsou pro spolecnost pritazlive. Prtoze i kdyz me nejake podnety napadaji, jsou vetsinou hned odsouzeny nebo ignorovany, asi jsou trapne, nebo se spolecnost radeji bavi jinak.

"Společnost"? Potřeba uvážit, že každá společnost je sestavena z určitých individuí, z nichž každý disponuje určitým charakterem; i celá společnost má svůj charakter - definovaný těmi, kteří se na společnosti podílí. A daná společnost může být více či méně zdravá/nezdravá, či snad vhodná/nevhodná tvému stylu osobnosti. Tím chci říci, že exsitují společnosti, ve kterých budeš v porovnání s jinými společnostmi větším přinosem pro ostatní a ostatní přínosem pro tebe.

Proto doporučit urč. zájmovou činnost vždy závisí na typu osobnosti. Obrýlený, vážný muž koketující se stereotypními šedými myšemi ve fakultní knihovně je špatná volba společnosti, protože obě zůčastněné strany si evidentně nemají v emocionálním spektru co nabídnout (pasivně racionální - pasivně racionální interakce). Pokud však do knihovny příjde nějaký zvláště veselý pouťový klaun, následující mezilidská interakce bude mnohem zajímavější. (no to jsou příklady )

Ad "jak se projevuje Alpha": s touto kulturněcentrickou teorií mezilidských interakcí, založenou na ideji draní se na výsluní spol. žebříčku, mám problém. Dominance nejde ruku v ruce s činěním rozhodnutí a ovládat ostatní osoby je ošemetné, nemožné ("skoč z okna"), a v případě výskytu jiných, dominantně založených jedinců vytváří tenzi, dysfunkční společnost (nic, čeho být členem). Mít obrovské ego není nutně a výhradně pozitivní skutečností.

Jiné, mimoevropské společnosti jsou odkázány na odlišné vztahy mezi jednotlivci a představu o morálce, akceptují-li polygamii a/nebo polyandrii (neuvažujeme-li reprodukční strategie jednotlivých pohlaví, ideje kdesi mezi evoluční psychologií a biologií). Nezavrhuji monoitické vztahy; pouze je vhodné vědět, z jakých důvodů dva zůčastnění do takového vztahu vstupují (... a vystupují).

Co mi připadlo na diskuzi zajímavé:

mým cílem je vybudovat si harém

Ale aby se holky vyspala s někým jiným to bych nikdy nezkous a hned bych se na ni vykašlal.

Zhodnocení situace? Toto bude rychlé, eleyne: pokud muž neprojevuje zájem, pak typicky nemá zájem.
Překvapuje mě, že to ještě nikdo nenapsal ...

[dvěmi]

už asi tak dva měsíce si spolu každý den píšeme a na icq, dvakrát jsme spolu jeli nakupovat oblečení, byli jsme na pizze, na zmrzlině, na pouti, asi třikrát jsme se u mě v autě dívali na film, občas procházky a tak atd. Začalo mi s ní být strašně krásně. Teď si všichni z okolí myslí, že spolu chodíme( asi to tak vypadá). Ale nechodíme  . Když jsme se asi tak před dvěmi týdny pohodli a potom řešili vztahy, tak mi řekla, že teď nikoho nechce.

Dvěma.

Ta ambiguita ženského vyjadřování ...
No není úžasná?

měl bys vzít situaci do svých rukou. Tj. pokud se budete líbat, bude to proto, že ty chceš.

Do svých vlastních rukou ... jako když cvičíš psy 
Psi jsou mi nicméně sympatičtí tím, že dají jasně najevo, co chtějí (také jsou často psychicky vyrovnanější než ženy).

Poznal jsem že takhle v rychlosti ale pořád neumím rychle zareagovat a vymyslet třeba dobou otázku a odpověď

Toto je klíčové. Tvůj blok může být časový (vhodná reakce se dostaví např. až za 5s) nebo i situační (tenze - nezvyk socializovat ve vzniklé situaci) ... anebo něco uplně jiného (nemám patent na rozum).
Člověk bez schopnosti vhodně reagovat je typicky zaneprázdněn něčím jiným, než vzniklou situací (atribuce zážitků z minulosti ke vzniklé situaci, intuitivní představy a "pseudoteorie" na ovlivnění budoucnosti).
Pověz nám víc.

Takže naplánovat a pak provést.

Hlavně provést, a to třeba i naslepo. Plánovat může tak dlouho, že se k ničemu neodhodlá (znám takové - nejisté, pochybovačné, neodhodlané). Provede-li však i hodně špatný plán (žádný plán), dostane se mu odezvy.
Zjednodušeně řečeno: aktivita=život, pasivita=smrt (deprese směřuje k pasivitě)

A slovo "scůdné"

Slovo "scůdné" je očividně překlep. Oceňuji ironii