<honzik> hele musime neco udelat s nasima babama...
<b> s jakejma?
<honzik> no s tema co nemame
<b> jo s temahle
 
..aneb Lamer nikdy nezklame

Málem jsem před chvílí dostal 2000,- pokutu za jízdu na kole v jednosměrce.. Nejvíc mě na tom ale štve, že tam denně jezdí třeba 200 lidí a dneska to vyšlo na mě..

Sakra hoši, jestli se mi o tý Voříškový bude zdát, tak nevim nevim kdo mi to vypere

Sice jsme to spolu už všechno probrali včera a všechno si řekli, ale vyjádřím se ještě tady.. jako aby se neřeklo
Pro mě tohle léto bylo taky absolutně nejlepší. A to díky pickupu, který mě probral a taky díky Tobě, Joshi  Kdyby jsme od začátku nehecovali jeden druhýho, asi by jsme právě teď oba seděli doma a hráli na PC nebo čuměli na TV..
Zbytek asi hodím do svýho deníku, ať ti to tady moc neplním.

Napíšu jenom dva, který jsem viděl v nedávné době na ČT2 (jedou tam zrovna filmy z Amerického nezávislého léta).
- Alpha dog - Podle skutečné události, na konci jsem měl hodně divnej pocit. Film ovšem kvalitní.
- Hank a Mike - Trhlá komedie s velikonočními zajíčky 

Teď jsem si vzpomněl i na další )ten už ale na "dvojce" nedávali) - Orel deváté legie.

Chlapec: Jdeme hrát hru na hasiče?
Dívka: OK, jak se to hraje?
Chlapec: Já ti půjdu prsty po noze nahoru a ty pak řekneš červená a já zastavím.
Dívka: Ok (Kotník, koleno, stehno)
Dívka: Červená!
Chlapec: Hasiči nezastavují na červenou ;D

Já mám zase problém spíš opačnej. Skoro pravidelně po půl až třičtvrtě roce se nadchnu pro něco jinýho, co mě pak přestane bavit, ale nechci se toho vzdát.. a když už, tak až po delší době, když mě to začíná spíš štvát.
Asi od školky až do šestý třídy jsem dělal entomologii (dost zajímavej koníček, na 11-12 letýho kluka). To mě přestalo bavit, ale nechtěl jsem se oddělit od tý přírody, kam jsem kvůli němu tak často chodil. Začal jsem teda hrát airsoft, rok na to basket. Potom jsem objevil pickup a vloni jsem začal hrát na klarinet. Zhruba před půl rokem jsem ještě začal navštěvovat posilovnu. Mimo jiné se snažím i lyžovat a jezdit na kole, ale to jsou spíš takový sporty, na který je potřeba mít podmínky (myslím to tak, že v létě si těžko zalyžuju a v zimě zase na kole taky jezdit nebudu).
Mám těch věcí tolik, že je ani nedělám všechny pořádně. Jenže se jich nedokážu (nebo snad jen nechci?) vzdát a zůstat jenom u těch, který mě opravdu baví.
 
Tady na fóru jsem přesně jeden rok, jeden měsíc a osm dnů. Za tu dobu se člověk dokáže vyšplhat hodně vysoko. Já jsem pořád jenom u občasných SG, ke zakončuju jenom NC a KC. Basket kterej hraju asi čtvrtej rok - jsem na tom tak, že nedokážu obehrát hráče tak jako to dokáže kamarád kterej začínal ve stejnou dobu co já. Klarinet - dodnes neumím noty A posilovna? Tam jsem cítil účinky jenom na začátku, kdy mě to vážně bralo.
 
Můj problém je teda opačný a myslím že do tohodle topicu se taky hodí. Myslíte, že s tím jde něco provést? 

Abych se Ti přiznal brácho, tak tiše závidím  Doufám že se časem vypracuju aspoň na takovouhle úroveň

Normálně je tak beru téměř vždycky. Jenže ona byla úplně jiná než všechny, s kterýma jsem předtím ven chodil. Stejný názory, stejná hudba, byla na svůj věk dost inteligentní, podobnej humor..
Ale zase všechno lý je k něčemu dobrý. Na tenhle víkend a příští tejden jdu ven asi 5x a pokaždý s jinou holkou. Ikdyž Ani o jednu nemám zájem - jsou zadaný, nepřitahujou mě, znám je moc dlouho..  Ale aspoň si rozvinu komunikační schopnosti, který poslední dobou hodně ochably

Dnešní sarge jsem zapsal k Joshovi, aby to bylo pěkně přehledný. Pro zájemce, odkaz: http://forum.qark.net/vase-velke-testy/josh-a-jeho-pokusy/125/..

Abych se všem přiznal - myslel jsem že otevření po delší době půjde dobře.  Bohužel se však opak se stal pravdou. Prvnímu mému otevření předcházela obrovská nervozita. Konverzace vázla a tak bylo lepší to ukončit. Jak píše Josh - my nervózní a ony nemluvný.
Druhej set otevřel Josh. Konverzaci vedl spíš on. Já jen doplňoval. Vážně z nich nic novýho nevypadlo. Holky ve mě moc velkej zážitek taky nenechali...

Třetí set. To už bylo o něčem jiným. Nejdřív jsme jen dobu chodili a už přemejšleli že to zabalíme, když se to stalo. V dálce jsme viděli nějakej dvojset. Chvíli jsme se dohadovali kdo z nás otevře. Když už to vypadalo že je necháme plavat, jako spoustu dalších setů terý kolem nás předtím jenom prošly, tak jsem rychle zakročil a otevřel. Maličko jinak než psal Josh, ale ve výsledku skoro stejně. "Holky můžu vás zastavit? Nevíte kde je tady ta pouť?" Věděl jsem totiž že je jedna ve druhým, vedlejším městě, tak aby to vypadalo že jsme zabloudili a dala se třeba i vtipně navázat konverzace. To že tady bude pouť za týden jsem netušil, tak se maličko změnil můj předpokládaný scénář, ale vůbec to nevadilo, protože Josh to dokázal skvěle zahrát tak, aby s námi děvčata šla. On si vzal na starosti vyšší hnědovlásku, já menší blondýnku.
Popravdě jsem jim oběma tipoval o dva roky víc, než jim ve skutečnosti bylo. Snažil jsem se držet konverzaci, probrali jsme snad všechno. Od místních hnědočechů, přes hudbu, sport a dokonce i to že oba chceme v budoucnu vypadnout z ČR. Mluvil jsem tak o 80% víc než ona. Často jsem nevěděl o čem mluvit, protože ona se moc aktivně nezapojovala. Když jsme došli na autobus domů, všichni jsme se rozloučili, rychle jsem si vzal číslo (nadvakrát, poprvé jsem ho nějak neuložil  ). Zapoměl jsem jí v tom momentě prozvonit, tak jsem jí z autobusu poslal zprávu, že jsem na to zapoměl a tak teda posílám esemesku, kdyby se jí někdy chtělo napsat. Nečekám od toho nic, jenom menší zkušenost..

Když Josh vystoupil a já pokračoval dál, autobusem domů, všiml jsem si na zastávce jedný fakt supersexy holky. Kouknul jsem se na ní, ona na mě a oba jsme drželi asi desetivteřinovej oční kontakt. Hrozně se mi rozbušilo srdce. Po chvíli se to opakovalo, s přidaným úsměvem z obou stran. Netušil jsem v tu chvíli co udělat abych jí mohl oslovit, v autobuse se pomalu zavíraly dveře a šofér startoval. Kdyby byl čas, klidně bych i vystoupil a jel za hodinu, čas jsem měl - nikam jsem nepospíchal.  Škoda že to bylo tak rychlý. Hned bych využil situace. Teď můžu jen doufat že jí příští týden potkám na místním mezinárodním festivalu. Ikdyž jsem v tom asi hodně naivní. Lidí tam je spousty, nevím jestli je místní a jestli tam vůbec bude... co se dá dělat, příště se musím víc rozhlížet

Byl to den kdy jsem aspoň nemyslel na Kláru, i když jí teď mám zase plnou hlavu Snad to ze sebe nějak dostanu

Ahoj. Předem bych Vás, čtenáře, chtěl upozornit, že následující text bude se vší pravděpodobností obsahovat necenzurované vulgarity a hodně textu o mém alkoholovém opojení. Taky si tam budu hodně ,,vylejvat srdíčko", takže jestli na to nejste zvědaví..

Začal bych tím, že dva dny od mého posledního příspěvku mi přišla zpráva - chtěl bych podotknout že slečna se nezmohla ani na blbou esemesku - s hodně nemilou /alespoň pro mě/ zprávou, která ve stručnosti obsahovala sdělení, že jsem sice strašně moc fajn, ale že teď zkrátka vztah nechce.. V tu chvíli jsem si říkal že to zkousnu. Jenže se mi moc nedařilo. Snažil jsem se na to nemyslet. Šnorchloval jsem, chodil plavat, s kámošem na pivo kde jsem lehoučce flirtoval s barmankou.. ale moc to nepomáhalo. Začal jsem si teda alespoň psát s holkama, který se mi aspoň trochu líbily a byly z okolí mého bydliště.

Ty holky byly asi čtyři a se všema jsem se na něčem dohodnul. Když jsem přijel z dovolený, pokračoval jsem v tom, ale moje plány se moc neplnily .
Teď, minulý víkend u nás ve městě byla pouť. Trvala sice jenom tři dny, ale za tu dobu se tam toho vždycky dalo stihnout hodně. Dohodl jsem se s Joshem že přijede a něco otevřeme.
Ze začátku se nám moc nechtělo -což byla chyba- a později už to nedopadlo vůbec. Od začátku jsem byl v hodně "veselé" náladě, což se později ořelilo v náladu o hodně veselejší. To ale moc předbíhám.
Byl jsem domluvený s Blankou (psal jsem o ní v reportu ze dne 26.6.) že tam bude. A nezklamala mě. Dali jsme pívo (moje už asi pátý, takže si můžete představit jak jsem se asi pohyboval a mluvil :-/ ) a chvíli pokecali. Jenom chvíli proto, že tam měla ještě 3 další kámošky. S jednou jsem šel na autodrom, ale vůbec nic jsem nehrál. Byl jsem rád že jsem něco uřídil. Chvíli po jízdě si zase šli sednout do hospody, kde jsme nechali věci. Jenže konverzace mezi námi také vázla - měla tam ty svoje kámošky, já zase svoje kamarády a většinu času jsme věnovali jim.
O hodině desáté se tam taky vždy koná ohňostroj. Doslechl jsem se, že je tam Klára a tak jsem se rozhodl jí najít. Našel jsem ji. Vůbec jsem netušil co dělat. Ptát se co se stalo mi přišlo blbý. Tudíž jsem s ní strávil asi jen deset minut, které zahrnovali asi jenom tři minuty mluvení. Když jsem od ní odcházel, byl jsem z toho dost v hajzlu. Pořád jsem k ní strašně moc cítil, což se bohužel děje stále. Nechtěl jsem na to moc myslet, tak jsem prostě začal ještě víc pít..  Byla to chyba. Velká.

Navrátil jsem se za ostatními, jenže tu chvíli už to tam Joshe asi moc nebavilo a zavelel směr náměstí, kde byla ta pouť a plno setů. Proč ne, aspoň nebudu myslet na Kláru. Omluvili jsme se a  oznámil lidem co jedou posledním autobusem domů, že se potkáme na zastávce. Bohužel už jsme měli oba dva hodně upito a tak jsme usoudili, že cokoli otvírat asi nebude nejlepší nápad.
 
Ještě před tím, než Blanka odjela, jsme se stihli domluvit že za tři dny spolu pojedeme na cyklo výlet. K tomu se vrátím později.
Po tom co už ale byli pryč si moc nepamatuju. Přecejenom se na mě hodně podepsal národní mok. Takhle nalitej jsem nikdy nebyl To se dělo asi v jedenáct hodin. Ve dvě hodiny jsme si ještě sedli k jedné rodince, která sebou měla i svojí dcerku. Rodinku jsem bohužel malinko znal. Jenže to mi v tu chvíli vůbec nevadilo. I před jejíma rodičema jsem jí prý zkoušel balit. Dokonce jsem to snad zakončil i KC na tvář, dokonce i od její máti Hlava rodiny se na to nejspíš moc pěkně nedívala.. Prý píšu proto, že zhruba od půl dvanácté do rozbřesku mám jen hodně strohé útržky a tak většinu vím jenom z vyprávění. No, všichni aspoň říkali že se tak dlouho nenasmáli.. ani se jim nedivím :-/ Už nikdy!
Druhej den jsem zažil tu nejhorší kocovinu za celej svůj život. Hned jsem nažhavil mobil a omlouval se všem lidem který jsem potkal, včetně dcery tý rodiny..

Tři dny na to jsem jel s Blankou na ten cyklovýlet. Docela jsme se oba nasmáli když jsme se ohlédli za tím co se stalo. Doufal jsem že v její přítomnosti nebudu muset myslet na Kláru. Jenže jsem se spletl. Mám jí stále v tý svojí palici a netuším jak jí dostat ven. Nic mezi námi ani nepřeskočilo. Uvědomil jsem si že lepší, než špatnou známost bude mít lepší kamarádku a tak jsme celej den prokecali o blbostech.
Den po tom -5.8., tudíž už včera- jsem měl jít na výlet s další holkou. Psal jsem o ní 22.4. -bývalá spolužačka-. Večer jsem jí volal jak to bude. Nedovolal jsem se. Poslala mi později zprávu, že musí být na povinné praxi od školy a zapomněla na to. Psala že to určitě vypadá jako výmluva, ale upřímně jí to mrzí a moc ráda by šla - snad to dopadne jindy.
Opět jsem si přál, že když budu s jinou, nebudu myslet na Kláru.

Zítra, teď už vlastně dnes, jedu s Joshem na street do města ve kterým skoro nikoho neznám, tudíž se nemusím bát pomluv a rozjet to ve velkým . Další příležitost kdy na ní nemusím myslet.
No, snad to naše řádění sepíšu co nejdřív a né jako teď!


Ten zakopanej pes a hlavní pointa tohodle příspěvku je ta, že bych vás vlastně chtěl poprosit o radu, co mám teď dělat. Musím na ní pořád myslet. I když mezi námi vlastně skoro nic, kromě pár MC a lehký ošahávačky neproběhlo, jsem z ní pořád posranej. Chvíli to bylo dobrý a bral jsem to i pozitivně, ale co jsem jí teď znovu viděl, je to čím dál tím horší . Smazal jsem všechny její fotky, zprávy.. i písničku kterou jsem jí poslal a měla jí jako vyzvánění, aby mi náhodou někdy nezačala hrát. Ať dělám co dělám, mám jí pořád plnou hlavu. Chodím ven s jinejma, jenže se ani o nic nesnažim. Hrozně mi to kazí hru a drásá sebevědomí. Mám domluvený další dvě holky. Nemám v úmyslu je nějak balit, protože jedna někoho má a s druhou by to asi taky nebyla úplná výhra. Ale rozumím si s nima...
..Když si s ní ale občas píšu na chatu, moc toho nenamluvíme a odpovídá celkem lakonicky. Domluvil jsem se s ní, že aspoň půjdeme ven. Doufám v to, že se bude chovat zle a už na ní nebudu mít chuť, ale zároveň i v to, že jí znova sbalím a budu s ní šťastnej. V prvním případě to asi bude OK a najdu jinou - lepší. V tom druhým se bojím toho, že kdyby se tak stalo, nevydrží to dlouho a já na tom budu ještě hůř.

_{Jestli se opakujou slova, tak se omlouvám. Jsem už unavenej a nečetl jsem to po sobě..}

Maťko, prave ze si myslim to same.. Psal jsem jejimu spoluzakovi -mj. muj kamos - jestli nevi jak to ma a rikal, ze ona za klukama moc nelita. Pry letos mela jen jednoho a drzela se ho 2 mesice. V jine spolecnosti taky neni moc divoka.
Uklidnuju se tim ze nema kredit a smsky z internettu nejdou odesilat do zahranici.

Puzzle - uz to potrebuju jako sul. Dneska jsem zacal premyslet ze to vybalim na servirku v mistni kavarne, odkud pisu Do zitra vymyslim nejakej nevinnej otvirak a jdu na vec

Za diakritiku se omlouvam, pisu z mobilu.

Odpověděl jsem pravdu. Stejně bydlím v takový díře, že kdyby se zeptali každýho druhýho, dozvěděli by se to od něj.. Což se prakticky vlastně i stalo

Jinak dnes je to už asi třináctý den co jsem se s Klárou neviděl a už jsem z toho jak na trní  Když si představím že je ještě asi deset dnů předemnou a vůbec to neutíká. Nejradši bych odsud odjel. Třeba i na kole.. nebo stopem
Nejhorší je, že na internet se dostanu jen občas a jen na chvíli. Když se tu potáme tak jeden z nás musí brzo jít. Na SMSky neodepisuje. Prý nemá kredit, tak píše z internetu a to mi do zahraničí nedojde. Bojím se že se něco děje..

 

Díky, bro
Bojím se ale že je to z mojí strany silnější.. nechci aby se třeba stalo to, že z ní ten cit za tu dobu co se neuvidíme 'vyprchá', nebo se objeví někdo jinej...
Jinak Stoudy, měl bys nějakou konkrétní radu prosím?

Taky jsem se chtěl zmínit o tom, že jsem na ní nepoužil jedinou rutinu, něco z knih, příruček, tohodle fóra nebo podobně. Dostal jsem jí pouze na svoji přirozenost. Myslím že můžu říct, že za ten rok co tu jsem (bez šestnácti dnů  ) udělal velkej skok dopředu

Myslím že od mého posledního příspěvku uběhly asi 2 tejdny a je zase čas na to, abych vám sdělil své zážitky.
 
Začnu tedy tím že vám všem hned na začátku sdělím to, že Nikolu jsem nechal plavat. Day2 byl sice poměrně dobře rozjetej, byla sranda, hodně jsem kinoval, častý oční kontakt... no ale stalo se to, že najednou, jakoby ukázala svoji odvrácenou tvář - přestala se bavit a že najednou musí domů a se semnou ani nepočká na autobus... Když mě teda dotáhla kousek od jejího domu, ptal jsem se jí, jestli příjede na takovej menší místní hudební festival. Odpověď byla hodně, hodně negativní..
To mi opravdu dost zkazilo chuť do toho jít. Když jsem totiž jel já za ní, byl jsem jí dobrej, ale když by to mělo být obráceně..

Vrátím se ale ke Kláře. Když jsem na Nikolu změnil názor a řekla že na festival nepřijede, vzal jsem hned mobil a abych netrávil celej den jenom v chlapský společnosti, napsal jsem Kláře. Řekla že může, ale až od osmi (volal jsem jí totiž hned co jsem tam došel - asi o půl třetí). Nevadí. Lepší než nic. Na místo jí dovedl její táta a "macecha".
Během večera jsme si poslechli koncert naší společně oblíbený kapely, šli asi na tří kilometrovou procházku (kde jsme mimo jiné našli mého bývalého spolužáka tak zpitýho v hromadě hlíny, že jsem musel sehnat jeho mámu, aby ho nenašel nikdo jinej a nezavolal třeba záchytku), zatancovali si a... no protě se bavili. Když jsme se rozhodli že půjdeme domů, zrovna hráli nějakou pomalou oldschoolovou písničku asi z 70.let. Chytil jsem jí teda kolem pasu.. no zkrátka první pusa na pusu kterou jsme si dali (né že by k tomu dřív nebyla příležitost, ale zkrátka se mi začala tak zamlouvat, že jsem se bál abych něco nepřeskočil a celý to nezkonil). Potom co jsem jí doprovodil až před dům, zjistila že nemá klíče a tak musela počkat na svýho tátu. Byl to celkem pohodovej chlapík, ale hned jsem byl podrobenej výslechu, čí že to vlastně jsem Když jí odemkl barák a zašel domů, padlo při loučení další pár KC... Nechtěl jsem ale eskalovat na MC. Co kdyby to přece bylo jen tím omámením z toho skvělýho večera?
Ještě jsme se domluvili na další schůzce a šli oba domů.
Ve čtyři hodiny ráno mi ještě přišla zpráva, že nemůže usnout protože jí o mě stále vypráví její otec. Že byl ze mě prej úplně vyplácanej..Že jsem prej hrozně slušnej, přirozenej a správně sebevědomej - díky chlape že to konečně někdo uznal, taky na tom makám celej rok
Na další schůzku jsem se nemohl dočkat. Byl jsem z ní úplně hotovej! Je chytrá, máme strašně moc společnejch názorů, navíc se mi strašně moc líbí (je to tak HB 8,5   ).. no a kdyby jste viděli ty nohy   ! Když jsem se ale dočkal, uznali jsme že lepší než v horkým městě městě to bude v přírodě. Strávili jsme spolu asi 5 hodin, než jsem jí zase doprovodil domů. Celou tu dobu jsem přemýšlel jaký nadhodit téma, abych se dostal na MC. Nechtěl jsem totiž používat žádný rutiny. Chtěl jsem tomu dát úplně přirozenej průběh a nic urychlovat. Potom co jsme tedy zase došli k ní, musela jít na oslavu narozenin její babičky. Sice šla pozdě, ale pořád jsme byli spolu. Ani jednomu z nás se nechtělo jít.
Pak to přišlo. Objali jsme se a už to bylo. Dlouho jsem se nelíbal s holkou která by to uměla tak dobře jako ona. Nebudu vám lhát - ruce se mi klepaly ještě půl hodiny po tom
Hned jsme si ještě řekli že se druhej den (respektive včera - ve čtvrtek) musíme vidět znova. Jede totiž dnes na týden do Chorvatska a vrací se den po tom, co do Chorvatska odjíždím já. Takže se neuvidíme 23 dnů a já se strašně bojím že se třeba něco stane. Já tam tak strašně nechci!!
Z žádný jiný holky jsem nikdy nebyl nikdy tak zblázněnej. Jsem jak zdrogovanej. Normálně se v noci budím protože na ní musím myslet..  Včera jsem jí viděl a teď mi přijde jako by to byl rok. Nedokážu si vůbec představit tu dlouhou dobu..!
A to jsem si vždycky myslel, že jsem proti těmhle věcem imunní  .

Raději se s Vámi ale rozloučím, milí čtenáři, než si tady začnu vylejvat srdíčko  
Takže se mějte fajn a ať neuděláte takovej průser jako já, protože si asi budu muset sehnat prášky na spaní

Taky mě napadlo že bych se rovnou pozval, ale taky jsem si říkal - zvát se na dárek ode mě?
Je hodně pravděpodobný že ty holky znáš. Jsou tam od vás
Co se týče toho oslovování, do doby než začnu vést konverzaci se cítím tak nějak divně. Jako bych se bál otevřít pusu. Jakmile ale začnu mluvit najednou to ze mě všechno spadne.
Na bujarce budu určitě. Už jen ty kapely si nenechám ujít. Ale bojím se že tu pouť asi nebudu moct. Však jsi to četl - druhá schůzka.

A do příspěvku jsem zapoměl zmínit, že maminka mi taky napráskala, jak se na mě Nikola těšila Prý dokonce běhala po bytě a křičela že přijedu... to bude ještě veselý

Čau,
možná už to bude i snad znít blbě, ale s holkou z konce příspěvku ze 21. dubna to taky nevyšlo.. Byli jsme domluvení na ten výlet, ale ráno, kdy jsme měli jet mi přišla zpráva, že jí není dobře. Říkám si fajn, za dva tejdny budeš určitě zdravá. Zdravá byla, ale na férovku mi zase napsala, že se jí prostě nechce, nemá čas a že se mi omlouvá.. Prostě hromada excusů jen aby nemusela jet. Mávnul jsem nad tím rukou a napsal jí, že až se jí teda bude chtít a bude mít čas, ať napíše.. Od tý doby jsme si už nepsali.
Asi týden na to jsem klikl na její profil na tom modrém zlu - facebooku. Měla tam status zadaná. Koukl jsem se na datum a bylo to den po tom, co jsme spolu měli jít ven.. Co se dalo dělat, život jde dál..

Tenhle pátek jsme měli ve škole něco na způsob majálesu. Téma bylo "prvňáci". Proto jsem si doma našel starý oblečení, aktovku, šílený plastový 'doplňky' a velkýho plyšovýho medvěda.  No zkrátka by jste to museli vidět Když jsem dorazil do školy, zjistil jsem že jsem ze všech asi tak nejlíp oblečenej Všichni mě zdravili a ukazovali na mě Možná i díky tomu jsem se seznámil se dvěma holkama z vedlejšího oboru. Oběma bylo sedmnáct. Jednu jsem sice znal od vidění (spíš trošku UG), ale o tý druhý (HB 7, nazývejme jí třeba Blanka) jsem ani netušil, že je od nás ze školy...
Když jsem se po dopoledním programu doma převlíknul, šel jsem s nima do hospody. Společně s náma ještě 4 moji spolužáci, ale nevadilo mi to. Stejně se bavili spolu
Po hospodě jsme všichni museli na odpolední průvod. S kámošem jsme šli úplně první a nesli transparent. Když jsme došli na místo večerního programu, přišla tam další holka. Vůbec jsem jí neznal, tak jsem si s ní podal ruku a seznámil se (třeba Bětka). Zjistil jsem že je to spolužačka holek se kterýma jsem tam byl. Měla tam ještě ségru - mladší (říkejme jí Klára). Vypadaly jako dvojčata, ale s Klárou jsem si víc popovídal. Po chvíli odešly a já se opět začal věnovat Blance. Všiml jsem si že má fakt nádherný oči. Takový jsem snad ještě neviděl. Řekl jsem jí že si je aspoň vyfotím, když mi je teda nenechá
Po druhým pívu mi to začalo strašně moc povídat. Vážně jsem pořád něco kecal.. Říkal jsem vtipy, parodoval moderátora, vařil polívku z hranolek a Coly.. No prostě kraviny, ale všichni se smáli..
Když jsem dlouho neviděl Kláru, rozhodl jsem se že jí najdu. Nebylo to moc těžký. Bylo tam dohromady tak 100 lidí.. Byla s Bětkou a partou opilejch holek (mimochodem, koukat se na ožralý holky, válející se po špinavým chodníku je fakt hnusnej pohled..). Sama ale nepila. Rozjel jsem teda hru naplno. I když bylo kolem spousta lidí, včetně mého "nejrejpavějšího" kamaráda. Ten mi to trochu kazil.. Potom mě další kámoš začal otravovat ať už s ním jdu domů a nenechal se odbít, zakončil jsem KC na tvář (samozřejmě od ní) a NC. Mít trochu víc času, minimálně u MC by to skončilo..
Když jsem se probudil, měl jsem na FB asi 5 žádostí o přátelství.. Přidal jsem si je ale trochu nerad. každopádně s Klárou jsme domluvený že jakmile bude trochu času, půjdeme na date..

Týden ještě před majálesem jsem zjistil že kamarádka (budu jí říkat Nikola), se kterou jsem se seznámil asi před dvěma nebo třema rokama na táboře, má narozeniny. Napsal jsem jí, že jí nebudu přát online, ale že za ní přijedu, tak ať si v sobotu udělá čas  . Hned mi psala že je to super a tak, že už se těší. Ve zprávě taky bylo že věcné dary nepřijímá. Chvíli jsem teda přemejšlel co jí dát. Kytku? Moc obyčejný.. Nakonec mě napadl ananas
Když jsme se setkali, popřál jsem jí a dal kytku. Úplně jí to dostalo Pozvala mě na zmrzlinu a šli jsme se projít.
Ve městě kde jsme byli byl zrovna fajn program. Byl to moderní cirkus a umělci z něj byli v ulicích a předváděli co umí. Takže jsme se ani chvíli nenudili.
Je to fakt pěkná holka. Má pár takovejch sexy znamínek a z jejího výstřihu jsem si málem vykroutil oči Ať  žijou sluneční brejle Bavili jsme se hodně ve dvojsmyslech a pořád  jsme se smáli. Dokonce mě vzala k sobě domů - škoda že měla doma rodiče. Zůstal jsem proto jen před prahem.
Po nějaký době co jsme byli spolu řekl že musí někomu zavolat. Osobu u druhýho telefonu oslovovala "Macina" a domluvila si s ní schůzku. Po mojí otázce jestli si na mě zve posilu mě ujistila že se nemusím bát. Když jsme došli na místo kde měla čekat, zjistil jsem že Macina je její máma. Nejdřív jsem vůbec nevěděl co dělat, ale Macina byla úplně mrtě v pohodě a byla s ní sranda. Myslel jsem že to dopadne zle, opak se naštěstí stal pravdou.
Potom jsme už jen šli na pizzu, bavili se a pak už mi jel autobus. Zakončili jsme to pouze KC, i když jsme možná oba cítili že chceme víc. Domluvili jsme si date2 na další neděli (respektive na tuhle) a já jel.
Večer jsem našel na Fb vzkaz, že se jí to líbilo a ve zprávách, že se těší na příště...

Nikola je holka se kterou si pokecáme fakt o spoustě věcí. Pořád se bavíme, i na chatu. Ani jí nevadí (jako spoustě jinejch holek), když si z ní udělám srandu.
Zkrátka jestli z tohodle nebude nic, tak si začnu myslet že jsem už nějak prokletej...

Díky za přečtení a omlouvám se, jestli to bylo trochu nepřehledný a zdlouhavý. Psal jsem to totiž z mobilu asi 2,5hodiny (mám totiž teplotu, tak ležim) a chtěl jsem to ze sebe zase všechno dostat.
Marshal.

Přiznám se - jestliže jsem to někdy řekl nahlas, tak jen jednou a určitě jsem to nemyslel vážně. Asi to bude znít blbě, ale i přes to, že jsem pár holek ž měl, nikdy jsem ten vztah nebral tak vážně, že bych tohle vyslovil.
Všem těm holkám to prý vadilo a byl to prý důvod ke všem mým, respektive asi třem rozchodům...
Ale dneska jsem se zamiloval nejmíň dvakrát...

Sakra Artiste, cos mi to provedl? Teď se mi o tý holce s tím motorem bude zdát...   

Tak teď jsi mi nasadil brouka do hlavy... budu se ho muset dobře optat jak to teda vlastně je.
Ale raději to tu přestaňme Artymu spamovat, přecejenom je to jeho deník a na tohle by se opravdu spíš hodilo nějaké "specielní" téma..

Joudo, píšeš že BCAAčko by se mělo brát po tréninku, ale je úplně jedno, jestli si to vezmeš před nebo po něm. Chlapík co nám dělá trenéra je nějakej předseda Český dietologický společnosti a myslím, že se v tom poměrně dobře vyzná. Na otázku jestli si to mám brát před nebo po cvičení mi odpověděl, ať si to prostš vezmu kdy budu chtít. Před cvičením ti to ochrání svaly a po cvičení ti je zase rychle zregeneruje...

Pořád si tu povídáte o bílkovinách a co cukry (Cukrů je hodně druhů)? Zajímalo by mě, jak po tréningu doplňujete do svalů spálený glykogen.  
Takhle anabolizaci svalů moc nespustíte.

Při cvičení sachariďák, po něm trianabol. Doma občas Milku

Pokud jsem si to převedl dobře, tak pokud chci nabrat svalovou hmotu, měl bych spíš přestat cvičit vytrvalostně a víc si naložit, ale jet to méněkrát?!  + zkvalitnit jídelníček...

Podobnej jídelníček jsem dodržoval cca jen deset dnů (přecejen abych musel mít doma pořád něco extra k jídlu přestalo bavit i rodiče) a na konci jsem byl o kilo a půl lehčí.. Takže zůstávám přibližně u 100 gramů bílkovin denně (slyšel jsem že by se mělo denně sníst 1,5gramu bílkovin na 1kg vaší váhy, těch deset co mi ještě chybí budu muset dohnat třeba v mlíku..). Cvičením jsem ostatně moc nenabral, ze svých původních 76kilo mám 73.. v čem bude ta chyba? Přitom žeru pomalu 1,5x tolik. Sice zdravěji a přidávám si ty proteiny, ale stejně..
Jinak vyzkouším ty větší váhy po míň opakováních. Uvidím.
To jak svaly přesně vznikají jsem nevěděl a to se docela zajímám o biologii i biologii člověka.. Asi mě to nějk minulo, díky..
Vyzkouším to a dám vědět. Přidám tu pátou sérii a uvidíme. Ještě se ozvu.
Díky za rady, M.

Čau chlapi. Mrknul jsem se do tohodle deníku a všiml jsem si, že tu řešíte cvičení.. chtěl bych se zeptat jak dlouho jste cvičili než jste zaznamenali nějakej příbytek svalové hmoty na břiše nebo prsákách. Já chodím pravidelně 2x týdně od ledna a zatím nic moc. Sice se mi udělal "rejč", mám větší sílu, nohy se mi taky docela dobře změnily v pevnější, mám silnější ruce ale na břichu nebo kozách jsem to zatím moc nepoznal.. Láduju se bílkovinama v podobě vajec, mlíka a tvarohu ale taky si nemyslím že by mi to nějak extra pomáhalo..
Můj nynější  cvičební plán je v pořadí - legpres (150kg), zanozovani v leze (kazda noha zvlast 25-30kg), benchpres (zatím směšných 50kg, ale vzhledem k tomu že na něj chodím necelý měsíc a začínal jsem jen s tyčí... ), veslování (50kg, taky nově), činka ve stoje, tlaky za hlavou (tohle mi dává úplně nejvíc zabrat, asi proto že už to mám skoro ke konci - holá tyč, 30kg, ale nechodím na to pokaždý), přednosy, hyperextenze (to si nakládám ještě 15kg na záda)... všechno dělám ve čtyřech sériích po dvanácti opakováních... Nejsou to moc velký čísla nebo tak něco, ale jedu spíš vytrvalostní tréninky a vzhledem k tomu, že než jsem začal cvičit jsem udělal hodně stěží 5 kliků a teď třeba stovku (s malejma přestávkama)..
Nevíte co bych si tam měl přidat, či co je naopak zbytečnost?? Nebo v čem můžu dělat chyby?
Díky za všechny rady a připomínky.. M.
Jestli si to tu necheš "zadělat" mými příspěvky "nepick-up" tématu, odpověz klidně s citací do mého deníku "Ahoj, já jsem Marshal"..