Jestli si chcete trochu potrénovat tvořivost a originalitu: https://www.facebook.com/pages/K-%C4%8Demu-se-d%C3%A1-vyu%C5%BE%C3%ADt/210223905804635

Pro holky, které ještě nenašly toho pravého http://www.youtube.com/watch?v=tUladnL_MT0

(A pro Arfíka )

Já bych ji v tom podporoval, je super, když na tobě holka není totálně závislá a má se čím zabavit i bez tebe. Super je i to, že něco dělá, je super, když se lidi takhle intenzivně něčemu věnují. Taky myslím, že až tak nezáleží na množství společně stráveného času jako spíš na tom, jak si společné chvíle užijete (do jisté míry). A dlouhodobě to může být i lehce ku prospěchu, protože se na sebe budete víc těšit, když spolu nebudete pořád.

Trochu blbé může být, že ze dne na den může být všechno jinak. Máte třeba domluvený výlet a najednou se ji plány změní. Asi by bylo fajn zlepšit plánování, aby k tomuhle nedocházelo (nevidím důvod, proč by to nešlo, aspoň když píšeš tak obecně).

Kamarád tam měl přítelkyni. Ta na mě taky koukala ale né tak vyzývavě. Nějak jsem s s ní dal do řeči protože ona jediná tam taky moc nemluvila (na můj vkus asi moc bujará akce). Kecali jsme dlouho ale nemohl jsem to vést podle svého gusta protože tam byl furt její přítel.

Vohnul bys kamarádovu holku? To v tom vidím, to se mi nelíbí.

Zajímavý jak to má každý jinak, pro mě byl den rozchodu nejplodnějším dnem za hodně dlouhou dobu, udělal jsem toho tak 3x tolik, co jindy a byl jsem efektivnější. V tomhle ohledu bych potřeboval víc rozchodů. Pravda ty nepříjemný okamžiky přišli, leč až po delší době.

Jako problém vidím, že tvá aktivita nevychází z touhy po růstu, leč z emocionálního vyčerpání. Nevidím u tebe touhu zlepšovat se (viz ty měsíce nicnedělání co popisuješ), to všechno u tebe přišlo až s nepříjemnou okolností. Pokud teda budeš žít šťastně, můžeš stagnovat. Asi by bylo fajn s tím něco dělat a třeba úmyslně se házet do nepříjemnýho prostředí. Teda pokud stagnaci nepovažuješ za životní krédo. Zároveň si nemyslím, že jeden rozchod by tohle drasticky zlepšil. Vzpomínky vyblednou jako fotka za sklem psacího stolu a ani se nenaděješ a zjistíš, že žiješ zase ve stejných kolejích. Držím palce, abys to měl jinak.

P.

Myslím, že je to v dobrém vlákně, je totiž třeba si o tom promluvit, domluvit se o tom, jak to nastavit nově.

Proč nedáš na Joeiův názor? Co se ti na něm nelíbí, že chceš znova zodpovědět stejnou otázku?

[Fleetwood mac]

Fleetwood mac

www.youtube.com/watch?v=2w9QM9JmTWQ
https://www.youtube.com/watch?v=pcawnRIyeok

http://www.ted.com/talks/lang/cs/ken_robinson_how_to_escape_education_s_death_valley.html

http://www.stream.cz/peklonataliri/804442-peklo-na-taliri-cepovani-piva-pro-pokrocile

Zajímavé. Znali jste to?

Tě péro,

něco sem napíšu, i když odpovídáš si zdatně sám.

efektivně se naučit slovní sebeobranu, JAK? Co stím? Jak nejlépe to provést

Odpověď vidím viz. to, co sis napsal hned jako další:

mnohem lepší než slovní sebeobranu je zlepšit svou innergame

Záleží ještě, co si pod pojmem innergame představuješ. Já to, abys poznal sám sebe, což může probíhat do konce tvýho života.

Jak nejlépe?

Vystavovat se složitým situacích, úmyslně "žít na hraně".

vzít vpotaz, že lidi se mně snaží podrazit na každém rohu aby tím získali.

Takové sebenaplňující se proroctví. To, co si myslíš je pravdivé ve svých důsledcích. Podle mě je lepší zaměřit se na kooperaci a vidět a hledat v lidech to lepší + ne všechno je v charakteru, záleží také na situaci, ve které se lidé nacházejí. Občas tě někdo podrazí, často to ten člověk ani neudělá úmyslně, důležité správně komunikovat (sám se sebou a s druhými), tím se spousta situací vyjasní.

jak přestat být tolik ovlivnován ostatními a jak se zbavit strachu o tom co si o mně myslí ostatní.

Opět poznat sám sebe. Co tě motivuje, jaké jsou tvoje hodnoty, ... Dál v tom zase hledej spíš příležitost, znám lidi, co se nikdy nenechají olivnit a občas to lidi odrazuje (tvrdohlavost, hádavost, ...). Jak můžeš využít tvojí ovlivňitelnost?

Měj se, směj se

Říkal jsem si něco podobného, ale každou další serií seriálu byla hezčí.

Došlo to i rejžovi zaměstnal lepší maskérky

Já se toho obličeje úplně leknul. Jak když chce někoho zabít. Nemluvě o tom, že mi přijde, že to je taková testosteronová nálož, místo krásných ženských rysů.

  ne

Jestli je čajka česky racek, tak se tahle knížka dá najít zpracovaná jako mp3 nahrávka a pustit si ji třeba cestou do školy.

Přijde mi, že se na sebe dokážeš konstruktivně podívat. Přiznáš si problémy i to, co ti jde. To považuju za důležitý a je vidět, že to dokážeš.

K té žárlivosti a konfliktům s naturálem. Jak by ses cítil, kdyby ses ho zeptal, jak to dělá? Co myslíš, že se stane, když se od něj budeš učit namísto bojování? Myslíš, že je pro tebe přínosné mít kolem sebe někoho schopnýho a učit se od něj? Co se od naturála můžeš naučit? Jak se to naučit? Jak ho požádat o pomoc? S kým tě on může seznámit? Jaké příležitosti můžeš naturálovi přinést? V čem ho můžeš rozvinout ty? Myslíš, že pro tvůj rozvoj je lepší s ním soupeřit, nebo spolupracovat? (Btw. já na to odpovědi neznám, ptž každý to má jinak, jen mi přijde zajímavý si na to odpovědět.)

Píšeš, že máš dislexii a diskrafii, které si schopný překonat tak, že chodíš na střední a máš známky jako ostatní lidé, kteří tyto zvláštnosti nemají. A to všechno si zvládnul díky sobě a rodičům. Upřímně si myslím, že tohle je jedna z tvých největších výhod. A to z několika důvodů: víš, jaký to je být podceňovaný, takže až ti někdo v budoucnu bude říkat, že něco nezvládneš, už to pro tebe nebude nová situace, a tím pádem máš větší šanci situaci nepodlehnout a zvládnout ji s pozitivním nastavením; prošel sis procesem od neúspěchu k úspěchu, už víš, jak ta cesta vypadá - jaká to pro tebe byla motivace, když tě chtěli poslat do zvláštní? nebylo to tak, že díky tomu ses ještě víc zatvrdil, že to teda ne, že ty zvládeš chodit s ostatními do běžné školy? píšeš sám, že holka s perfektní paměti nemá motivaci, ona stagnuje, ona si musí nalézt motivaci sama v sobě (okolí jí motivaci nedá, ptž jí považuje za dokonalou), kdežto ty nemusíš věnovat energii hledáním motivace v sobě, ty ji máš z okolí díky tomu, že tě podceňují, to je přece perfektní. Je to o úhlu pohledu, kterým se na věci budeš dívat. Tohle je tvůj deník, tak se tu chci věnovat tobě, každopádně tohle ode mě nejsou řeči z knihy Jak správně myslet, já mám taky svoje zvláštnosti, se kterými si žiju a tohle je něco, co jsem pochopil na sobě.

Zatím.

[Hustle]

Hustle - http://www.csfd.cz/film/165808-podfukari/ - seriál má celkem 8 řad po asi 6 dílech, mně se na něm líbí ty charaktery hlavních postav, zejména Mickey Stone a Albert.

Zmínil ses, že rád čteš. Za sebe ti můžu doporučit knihy od podnikatelů - podívej se třeba do zdejší sekce o knihách, sám jsem tam některé dával, případně ti mohu další doporučit, pokud máš zájem. Ženských se to netýká vůbec, leč můžeš z toho dobře pochytit ten princip jít si za něčím, být průbojný, nenachat si srát na hlavu a asi ještě něco. Mně třeba víc pomůže, když si o těhle principech přečtu jen tak mezi řádky, než když mi to někdo vpálí přímo do očí.

HonzaR popsal něco, co se mi líbí. Já si dokonce myslím, že s okolím nejde slušně komunikovat bez toho, abys znal nejprve sám sebe. Respektive jde, leč je to povrchní komunikace. Zároveň objevit to, co tě fakt baví, je někdy na pěkně dlouho, každopádně dá se slušně bavit i tou cestou, protože můžeš zkoušet tisíce věcí a ono tě už něco chytne.

Jinak já jsem si mnohokrát ověřil, že nejlepším budovatelem vztahu (jakéhokoli, nemusí se jednat jen o partnerský vztah s přítelkyní) je upřímnost + jistá dávka vyjadřování emocí. Přijde mi, že často se staví rovnítko mezi upřímností a slabostí. Prostě že to má jakousi negativní konotaci. Každopádně podle mě ne. Umět jasně pojmenovat to, co mi nejde, co se mi nepovedlo, v čem jsem dobrý, co mě bavilo, z čeho jsem nadšený, co mě naštvalo etc etc. je podle mě základ. Ono třeba říct kamarádovi "Mně se líbí Adéla, myslím, že bychom mohli mít fajn vztah, každopádně mám strach z toho počátku, kdy moc nevím, jak to celé udělat tak, abychom spolu byli. Napadlo mě třeba... no... baví mě pádlování, minule se mi povedlo se překonat a mám další cíle. Tohle bych mohl Adéle ukázat a tuším, že bychom si u toho užili spoustu srandy a zároveň bych neměl v téhle situaci strach se pokusit o něco více..." podle mě tohle je top master level v komunikaci... všimni si, že to je naprosto upřímný (jasně můj smyšlenej příběh, ale všimni si principu), prostě říkám, že něco mi jde, něco ne... no a? tak mi něco nejde, právě proto o tom komunikuju... ostatní pak mají šanci mi dát zpětnou vazbu, poradit, nasměrovat. Chce to mít docela odvahu, protože riskuješ, že se ti druhý vysměje, bude to považovat za prkotinu nebo tě s tím pošle do háje. A zase na to řeknu no a? Za pokus to stojí, co když naopak kamarád řekne něco, co tě nakopne tak, že Adélu sbalíš?

Jak to píšu, tak si všímám, že právě tohle lidem vůbec nejde. Zaprvé lidi nekomunikují skrz své emoce, tzn. místo "tohle mě naštvalo" řeknou "petr je debil". Všimni si, že tím jednak přenášejí zodpovědnost mimo sebe a jednak v tomhle případě i zraňují okolí, protože už se vyjadřují o někom jiném, už někoho jiného nálepkují a přitom na petrově straně ani nemusela být chyba. Zadruhé lidi zveličují: něco se jim povede a jsou mistři světa, pak se jim některá věc nepovede a hned sami sobě nadávají do kreténů, říkají sami sobě, že za nic nestojí etc etc. Ani v jednom není pravda. Pořád tady budou věci, který umíš a které ne, umění komunikovat je i v tom, že si vzpomeneš na věci, které umíš ve chvílích, kdy ti v hlavě vyjednou negativní emoce. A naopak v době, kdy máš tendenci být vůči ostatním arogantní, ptž si třeba sbalil tu hustou babu a najednou děláš ramena na kamaráda panice a máš tendenci ho posílat k šípku, když tě požádá o radu, tak je dobrý si uvědomit, že vlastně ty rovnice ve škole si tuhle nepochopil a je třeba se na to ještě podívat. To ti zase dodá kus pokory k okolí, takže si neznepřátelíš lidi v dobách, kdy máš sebevědomí napumpovaný. + ještě mě napadá, že je možný si třeba jenom uvědomovat, kdy máš tendenci k nálepkování a odsuzování druhých a předkázet té situaci... třeba já k tomu mám tendenci v době, kdy jsem uvanevý, pak často situaci dlouho nezkoumám a nálepkuju... tak se vyhýbám tomu být unavený... prostě znát sám sebe, všímat si sám sebe v různých situacích a takovýhle věci odhalovat.

Pokud by tě tohle zajímalo víc, budu o tom rád vést nějakou diskusi. Vím, že v tom mám pořád dost mezery, i když za poslední rok jsem to hodně zlepšil, z čehož jsem nadšený.

Díky za odpověď

Piš dál, zajímá mě to. Třeba se mi líbí tvoje myšlenky o vyjadřování emocí a sebevzdělávání.

Čau.

Píšeš o škole:

Jsem na oboru s obchodním zaměřením. Takže umět se prodat sem si vypěstoval docela solidní.

Co jste ve škole dělali, že ti to pomohlo? Je to tím, že VŠ je prostě o tom, že se o tebe nikdo nestará, vše si zařizuješ sám, nebo si myslel i něco v rámci výuky?

[Improtřesk 2013]

Improtřesk 2013

Festival divadelní improvizace. http://improtresk.cz/

Je možné vybrat si z několika představení, která budou v rámci festivalu probíhat: http://improtresk.cz/predstaveni.html

Festival má také své Facebookové stránky, kde se dozvíte více novinek: http://www.facebook.com/improtresk

Rozhodl jsem si občas psát blog na adrese: http://pavelsam.blogspot.cz/ Chci se trochu procvičit v psaném projevu a případně touto formou dostat zpětnou vazbu od jiných lidí. Konkrétní zaměření blogu minimálně teď nečekejte, třeba časem to vykrystalizuju k nějaké konkrétní formě.

Díky za příspěvky, pánové. Dalo mi to nové podněty.

Atto: K těch finančním cílům... děláš s tím něco? Jakože s tím teď také pracuju, diskuse mi pomůže.

Jouda:

Ke škole: zažil jsem si více postojů ke škole. Chápu, jak to myslíš. Loni jsem byl víc jak půl roku bez školy, zkoušel jsem vlastní projekt, ten nevyšel, nyní jsem ve škole. Dneska se na věc dívám tak, že škola je důležitá, když víš, co od ní chceš. Já teď dělám ve škole to, co mě přiblíží k mému životnímu směřování, takže si školu užívám. Pravda, většina chce jen papír s diplomem. Také jsem se o škole bavil s již dlouho pracujícími/podnikajícími lidmi a pravda je, že jejich názor, že VŠ vypovídá spíše o tom, jak dokážeš dotahovat věci do konce (přecjenom nějakých 10 semestrů je kurevsky dlouhá doba) či jaká je tvoje touha učit se, nejsou úplně mimo. Možná ne v tvých očích, leč žijem ve společnosti, a ta to takto často vnímá.

Někdy tak číst First Class je výborné. Člověk pohlédne na věci pod jiným úhlem.

http://www.firstclass.cz

Taky vám přijde, že se lidi dokážou jen těžko soustředit na nějakou činnost?

Poslední dobou mě téma soustředění hodně zajímá. Ačkoli jsem si to dřív nemyslel, měl jsem problém se pořádně soustředit na nějakou činnost, nastavit svojí hlavu tak, abych se plně zapojil do nějaké činnosti. Uvědomil jsem si to, až když jsem začal hrát improvizační divadlo, kde je třeba být i několik hodin v kuse plně soustředěný a netěkat myšlenkama jinde. Začal jsem na soustředění pracovat, dneska je to o mnoho lepší, i když pořád jsou chvíle, kdy sklouzávám zpátky - a to hlavně ve chvílích, kdy jsem uvavený.

A právě takhle přes sebe jsem si toho začal všímat u druhých. A co vidím... ve škole je běžný, že po ani ne hodině přednášky lidi začnou hrát třeba hru na mobilu nebo se bavit o něčem jiném. Buď je přednáška nebaví, ovšem pak nechápu, proč zůstávají a věnují svůj čas něčemu, co dle nich nemá smysl. Nebo je to problém se soustředěním, kdy po hodině už nedokáží udržet pozornost, a tak ji přenáší jinam. Pozoruju to i jinde. Vrátil jsem se z hor, na kterým jsme v rámci fakulty byli. Poslední den proběhla diskotéka, docela jsme se vyblbli, jenže spousta lidí je schopných v polovině téhle zábavy odejít a překontrolovat si Facebook. Nejen, že mi to přijde neslušný k ostatním, přijde mi to jako problém se soustředěním, problém s prožíváním nějaké události na plno (buď se plně věnuju facebooku nebo pařím, ale jde dělat s plným zapojením oboje?) Podobných případů se dá jistě najít víc.

Jako častý rozptylovač pozornosti mi přijdou sociální sítě, jako by to byl velký magnet přitahující pozornost. Mně třeba nepřijde v pohodě, když jedna z prvních vět po příjezdu do Alp na lyže je, zdali je na hotelu wifi. Být v kontaktu s lidma na síti je kolikrát důležitý a člověku to může dát hodně nových podnětů, jenže proč to dělat zároveň s něčím jiným? Jako lepší řešení mi přijde vyhradit si speciální čas a v danou chvíli nědělat nic jiného.

Pak je tu kapitola jakéhosi soustředění dlouhodobého (jak tomu říkám). Uvedu to na příkladu. Chci třeba v létě cestovat, takže si spočítám, že na to potřebuju určitou částku peněz. Rozhodnu se vzít si brigádu. Jak jde čas, tak si vydělávám rabat na brigádě a léto se blíží. Sem tam se ozvou kámoši, ať s nima jdu zapařit. Jdu jednou, jdu podruhé a se začátkem léta zjistím, že jsem propařil víc, takže už toho cestování tolik nebude, protože na něj nezbývají prachy. Podle mě se děje to, že lidi ztratí svůj cíl a nechají se lehce zlákat k tomu, aby uspokojovali své krátkodobé potřeby spíše než ty dlouhodobé. Beru to jako chybu v soustředění, i když se to jistě dotýká více oblastí. S úžasem jsem před nějakou dobou pozoroval, jak lehce jsem dokázal rozprášit nějakých 30 tis. Kč a ani pořádně nevím za co. Leží mi tu třeba taneční podložka, na které jsem za ten rok, co ji mám, stál tak 4x. Udělal jsem tu chybu, že jsem si neřekl a nepřipomínal si, co vlastně chci, takže jsem se nechal zlákat kde čím. Dobrá zkušenost.

Co si o tom myslíte? Pracujete na zlepšení soustředění? Jak?

Na závěr odkaz na hru: http://www.soakyourhead.com/dual-n-back.aspx, která mi v mém snažení pomohla (mluvím-li o prvním případě, ne o cílech). Hrál jsem ji pravidelně po dobu 32 dní a pozoroval jsem zlepšení pozornosti.

Uvítám diskusi.

P.