[ý]

Ezio: Tak třeba tady. Namátkově jsem vylosoval třeba stranu 254, druhý řádek: "Je to divný, ale seš první, komu jsem to chtěl říct."
"A jakej z toho máš pocit?"

Takovými komoleninami je proseta celá kniha. Stranu 254 jsem vybral vyloženě náhodou.

Já jsem si nedávno knihu také koupil (abych nedělal reklamu tak veřejně neprozradím kde, jen naznačím, že v jistém knihkupectví ve Zlínském kraji) a víceméně splnila očekávání. Nečekal jsem manuál, ale to, co v knize je, tj. vyprávění a životopis. Jen mi připadají některé pasáže nudné a nezáživné. Momentálně jsem někde na straně 310. Je tam krásně vidět rozdíl mezi mentalitou lidí v USA a třeba u nás. O američanech se říká, že jsou takový pohodovější, nebo daleko otevřenější. Kdežto středoevropan je takový uzavřenější do sebe, nedůvěřivý. Já si neumím představit, že bych třeba jen tak došel za holkou a začal předvádět nějaké kouzla jako Mystery. Neumím si to v našich podmínkách dost dobře představit. Jak bylo řečeno výše, mnohé si lze z knihy vzít jako jakési ponaučení. Co bych ale vytknul překladatelovi je přílišné používání pražského nářečí, takové té "pražštiny". Podle mého názoru tam nemá co dělat. Já když překládám text z cizího prostředí, taky do něj necpu slovácké nářečí (i když je to prostředí, ve kterém žiju). Style ani další postavy děje pražským nářečím nemluvili, tak proč jej cpát do knihy?

Hehe, já řeším něco podobného. Byli jsme ve středu v bazéně, náhodou jsem tam potkal kamaráda s jeich bandou a seznámil jsem se jednou jeho kámoškou. Trochu jsme zablbnuli, jenže oni najednou zjistili, že jim za pár chvil jede vlak (poslední spoj v ten den), zmizeli jak pára nad hrncem, tak jsem si nestihl ani vzít kontakt. Ale jelikož existuje facebook, tak jsem ji dohledal. Věděl jsem jen křestní jméno a vesnici kde bydlí. A jistý si taky 100% nejsem, protože na fotkách na fb vypadá jinak než ve skutečnosti. Napsal jsem jí, zatím čekám na reakci, uvidíme.

Teď v zimě se dá zajít třeba k řece nakrmit labutě. To by jeden nevěřil jaká je u toho sranda. V našem městě je takové profláklé místo, každoročně tam bývá kolem třiceti labutí, jsou zvyklé na lidi, často i vylezou na břeh a zobají přímo z ruky. S jednou slečnou jsem to vloni zrealizoval následovně: Na rande jsem dorazil s několika rohlíky v batohu, napřed jsme zašli do muzea, kde byla výstava Ladových obrázků (to žádná ženská neodmítne) a po hodince jsme se šli projít ven, k řece je to od muzea cca 300m. Došli jsme k mostu, labutě už samozřejmě pluly ke břehu, ona "jé, dívej, už mají hlad chuděry a my pro ně nic nemáme." Já:"kdo říkal, že nic nemáme???" Vytáhl jsem rohlíky a začala sranda. Labutě se praly o sousta, kačeny jim to kradly z pod zobáků a my se dobře nasmáli. Zvěčnili jsme mobilem pár momentek na památku a pěkné zážitky máme uschované abychom je v budoucnu mohli ukázat dětem  Investice: 10,-Kč za rohlíky, návratnost: vysoká.