Ahoj, jak jste na tom s touhle pro ženy vysněnou větou? Já mám tak celkově zakódováno v hlavě, že chlap TO moc často neříká... a když ano, tak je opilý, nebo to říká proto, že cítí, že už je "zle"... Tak jak to je?

smoula_007: Nepotěšil jsi mě... :-/

Jinak vám chci všem poděkovat za rady, cením si toho, že někteří ten můj problém vidí podobně jako já (neříkají mi, ať si pokecám s kamarádkama apod.), ale i těch ostatních názorů, prostě že to berete vážně. Fakt díky

smoula_007: A jak to s tou holkou dopadlo? To mi taky říká, že jsem vztahovačná... a že zbytečně všechno řeším.

[D9:]

L88K: řeknu ti něco, co asi nechceš slyšet, a sice:  Fakt, že dělá to, co dělá (sere na tebe), je hlavní důvod, proč ho chceš...

D9: Hmm, něco na tom asi bude...

AV4: Takže chceš říct, že jsem si nevšimla jeho náznaků? Ale já jsem dost vnímavá, a když vidím sebemenší problém, chci ho okamžitě vyřešit. Tudíž to znamená, že náznaky žádné nebyly... i když... možná jsem jim nepřikládala velkou váhu. Ale kdybych měla každou "prkotinu" zveličovat, to bychom se asi nikam nepohnuli... Je těžké rozeznat, co je náznak a co ještě ne 

Aleš: Ano, dává mi to za vinu. A když se zeptám z jakého důvodu, odpověď zní asi takhle: "Nevím, nemyslel jsem to tak." Nechce se o tom bavit.

Asi jste mě, pánové, nepochopili... Nechci s ním vykecávat o blbostech, stačilo by mi, kdyby mi jen řekl (ať už do telefonu, nebo osobně), že přemýšlí o tom, že by někam vyjel na brigádu... a ne, že mi oznámí: "Hele, zítra jedu. Tak se tu měj, jak chceš." Teď jsem to schválně přehnala, abyste to lépe pochopili. Prostě mě mrzí, že ho nenapadne se mě zeptat na názor, jasně, že bych ho podpořila, ale takto mi mozek říká, že mě vlastně odsouvá na druhou kolej. Nebo vy byste snad své přítelkyni neřekli, že vás napadlo, že byste vyjeli na několik měsíců z republiky?

A pak mám ještě jednu otázku: Když muž řekne zničehonic partnerce, že jim to poslední dobou neklape... chce ten vztah ukončit, nebo to nějak řešit? (Vezměte v potaz ale to, že je vcelku nekomunikativní, viz výše).

Díky.

Proběhla výměna názorů... prý jsem, cituji: "psycho". Tak to už bylo moc... nabídla jsem jako poslední řešení rozchod, zatím se neozval... Takže jsem tě v podstatě poslechla. Uvidíme, jestli se ještě nějak vyjádří... Ale nechci ho ztratit, krom toho, že mi nic neříká, je úžasný (ironie, co?), jen bych chtěla, aby pochopil, že to není mnou, že komunikovat bude muset v každém vztahu. Párkrát už jsem slyšela i narážky typu: "Tss, já nejsem žádný podpantoflák!" Tak mohlo by to být tím? Že má pocit, že se mě musí doprošovat o každou prkotinu?

[NEkomunikativností]

Ahoj, před pár měsíci jsem tady psala o tom, že jsem se zamilovala do milence - bylo to oboustranné, takže teď jsme spolu. Nicméně stále platí, že se vídáme jednou za 14 dní (vztah na dálku). Vztah klape, když jsme spolu, ale jakmile nastane 14denní komunikace po telefonu, dochází v poslední době stále častěji ke konfliktům způsobených jeho NEkomunikativností. Prostě jde o to, že mi nic neříká. Už jsem mu vysvětlovala, že komunikace je pro mě ve vztahu strašně důležitá, a není to tak, že ho chci kontrolovat (i když to má něco do sebe  ), jen bych byla ráda, kdyby na mě bral větší ohledy. On ale argumentuje tím, že v životě nemusel nikomu nic říkat, s nikým nic řešit, tak to nebude dělat ani teď. Prý je samotář.
Teď tomu nasadil korunu, když mi zničehonic oznámil, že pojede na 4 měsíce na brigádu do Německa, po půlnoci po telefonu. A strašně se divil, že jsem se naštvala, řekla dobrou noc a šla spát. Pak mi ten "zkrat" (jak sám říká) oplatil tím, že následující den nereagoval na sms a volání.
Tak nevím, když to takhle půjde dál, tzn. on nebude komunikovat a já budu protivná, nejspíš to jeden z nás ukončí. Ale já to chci vyřešit kompromisem. Poradíte?

Ava: Asi máš pravdu, nestojím mu ani za blbou sms. Už jednou se mi týden neozval - pak jsem mu napsala, že takhle to teda dál nejde, a že bude lepší to ukončit. Jenomže ho mám ráda, a on to zase ukecal. Samozřejmě se neustále brání tím, že to měl být jen sex a já věděla, do čeho jdu. Pak mi řekne něco ve stylu, že mě má hrozně rád, ale že je škoda, že mě nepotkal až o 2 roky později. Je to vlastně takový manipulátor... ví, že když se mi neozve, já to nevydržím a napíšu mu. Hrozně mi tím ubližuje, ale zároveň mě u něj něco drží (a není to jen sex). Chtěla bych mu nějak říct, že tohle všechno, co dělá, není fér - vlastně ví, že jsem se do něj zamilovala a dost toho využívá. Občas mám pocit, že je rád, že "mě má" a pak mu rupne v bedně a ani se neozve. Myslím, že by byl schopný to nechat úplně vyšumět... Chce si užívat, tak ať, ale už beze mě. Myslím, že mu tím nijak neublížím, ale uleví se mi. Chtěla bych mu napsat e-mail... ale nevím, co v něm napsat. Nechci být ani zlá, ani zoufalá... jen chci, aby věděl, že jsem s ním opravdu chtěla být, měla jsem ho ráda, ale on to vlastně všechno svým sobeckým chováním "zkazil"? Nevím... to jsou celkem výčitky, ne? Jen už to chci konečně ukončit, protoe on to neudělá...

Takže buďte upřímní, pánové... Má mě jako pojistku na "horší" časy?

Nevím, co udělám... Jen se to snažím co nejvíc přiblížit, ale pokud vám to přijde jako zbytečné, tak se opravdu omlouvám...

Na sex si může přece najít kteroukoliv jinou z Pardubic... a nebude ho stát cesta 600,- ...

Fajn... tak ještě něco navíc. Nedávno sjem měla problémy doma. A on mi řekl (po 4 měsících známosti nebo jak to nazvat), ať se k němu nastěhuju. Bydlím totiž v Ostravě a on v Pardubicích... od začátku měl připomínky ke vzdálenosti, ale spíš to bylo myšleno ve srandě. No, a teď mi to předhazuje neustále... A k tomu vztahu jednou za rok. Říkal, že mu vztah nevydrží déle než 4 měsíce, tak že si pak vždycky dá do konce roku "pauzu". Proč by mě chtěl teda ukecávat, když mě nechce na vztah 

Tvrdí, že má zásadu jeden vztah ročně. A ten jediný letošní povolený vztah, který měl, trval 1 měsíc a tu slečnu podvedl se mnou. Takže teď mě zajímá váš názor...

Čekala jsem, jak celý tento "příběh" dopadne... ale tohle mě nenapadlo. Co říct? Snad jen, že ta holka je absolutně mimo a opravdu za to nestála. Pozná, co ztratila, ale to už bude opravdu pozdě. Vím, že teď to tak nevypadá, ale v podstatě jsi vítěz. Jistě, miloval jsi ji, ale teď lásku pravděpodobně vystřídá hněv a nenávist. A můžeš jí poděkovat, takhle aspoň nebudeš mít žádné výčitky, že jsi třeba udělal něco špatně apod. A pro příště jsi poučený (i když to není taky jisté?), že zadané holky za tu námahu a nervy nestojí. 

Asi si rochu zapomněla jak si s ním začala. Nejdřív si ho chtěla jen jako zábavu, on to přijmul, tak se nemůžeš divit, že v tom chce pokračovat a nechce se vázat. To ty si změnila svůj postoj k němu, on se chová pořád stejně, takže se tomu tolik nediv. 

Prý on to přijmul... ještě aby ne!  Právě že se nechová stejně! Vždyt jsem to psala. Tak já to teda ještě popíšu jinak... Nevím, jestli vy chlapi to máte stejně, ale já jakožto žena, rozlišuji mezi sexem a milováním. A ač jsem mladá, myslím, že poznám, jak vypadá sex... a to, co my spolu provádíme, je milování. A takových podobných "maličkostí" je daleko víc. Co tím naznačuji? Že ke mně musí taky něco cítit, ne? Anebo jsem paranoidní a úplně mimo...

A co když je zamilovaný - akorát se tomu brání? Vždyť na tom není nic špatného, já vám nerozumím. Najdete ženskou, se kterou vám je po všech stránkách úžasně, prostě splňuje vaše představy na 200% a pak vám zahlodá v hlavě: No joo, já si ještě dostatečně neužil, přece se teď nepřipoutám... // Víte, ono čekat 3 měsíce a zamilovávat se do něj čím dál víc, není zrovna jednoduché. Nemluvě o tom, že mi pak řekne, že ještě "není připravený" a stejně to skončí, akorát to bude víc bolet. Zvláštní je, že ani jeden jste mi neporadil ho pustit k vodě. Že byste se s ním tak ztotožňovali? No, pokud ano, tak to má jen k dobru, protože aspoň vím, že je to pohlavní záležitost 

Ahoj, popíšu vám moji situaci a budu ráda, když napíšete nějaký svůj názor. Takže: je mi 21 a chtěla jsem si najít milence, protože na přítele nemám čas. To se taky stalo. Je mu 23, a bydlí 300km ode mě. Vídali jsme se na střídačku co 14 dní a říkali tomu "volný vztah". Já sice tenhle typ vztahu neměla, ale myslím, že by neměl vypadat takhle: volali jsme si každý den (máme na sebe volání zdarma) a jeden druhého jsme naprosto nenásilnou formou představili celé rodině. A nejlepší na tom je, že se ke mně chová lépe než kterýkoliv chlap, kterého jsem kdy měla, a že jich nebylo málo.  No, a jak už to bývá, já se do něj zamilovala - a ano, ví to. Jenomže on mi tvrdí, že tento rok určitě nechce žádný vztah. Prý po Novém roce by to připadalo v úvahu, ale teď ne. Prý jsem nejlepší holka, kterou kdy potkal, ale nechce se vázat. Nechci se moc rozepisovat, ať se vám to dobře čte, takže hned položím otázky. Je nějaký fígl na to, aby se chtěl přivázat? A nebo mám čekat? Nebo ho pustit z hlavy, pže si mě nezaslouží?  (A upozorňuji, že je to mnohem složitější, než se zdá. ) Klidně se ptejte, ráda něco dovysvětlím. Díky moc.

[/color]