Tak, zdravím po dlouhé době a jsem tu s novým problémem  Nechce se mi zakládat nové vlákno a myslím, že to sem i celkem sedí, tak to tu plácnu. Tak tedy takhle: seznámila jsem se s jedním velmi sympatickým mladým mužem. V ten den seznámení jsme se moc nebavili, protože během pár minut dorazil jeho kamarád, tak se pak věnoval jemu. Tak nějak jsem se nemohla zbavit pocitu, že ho už odněkud znám a pak jsem na něj narazila na fb, zjistila, že máme docela hodně společných známých a že jsem se s ním fakt asi 2 roky zpátky bavila. Což byla docela dobrá záminka k tomu mu napsat, tudíž jsem mu pár denním váhání poslala sms (číslo jsem měla přímo od něj) s tím, že jsem si vzpomněla odkud je mi povědomý a bla bla bla...Téměř okamžitě přišla odpověď s tím, že si taky vzpomíná + dodal pár dalších podrobností, takže si fakt vzpomínal  Následovala výměna několika sms a nakonec mě pozval ven. Sešli jsme se hned následující den, strávili spolu pár (podle mě) příjemných hodin. Byli jsme se projít, sednout na zahrádku na pivo, řeč nestála, docela jsme se spolu nasmáli, prostě mi s ním bylo moc fajn. Chtěl za mě zaplatit (nenechávám se zásadně zvát) a doprovodil mě na tramvaj. Při loučení řekl něco na způsob, že by jsme se zas mohli někdy vidět, že to bylo fajn, přesně si to už nepamatuju. Den na to jsem si ho přidala na fb a tady tak nějak příběh končí. Ve středu to bude týden, co jsme spolu byli a zatím se neozval, což mě poněkud mate, protože mi přišlo, že se to celé vyvíjí dobře. Mám ještě čekat, že se ozve sám nebo se mu mám ozvat já? Je možné, že celé to odpoledne viděl úplně jinak než já? A nebo je nesmělý a bojí se ozvat (chvílema vypadal docela nervózně, což mi ale moc nesedí k tomu, že to setkání vlastně inicioval on) ? Budu vděčná za každou radu, pohled na věc, pokud není něco úplně jasné nebo jsem se dostatečně nerozepsala, tak to ráda doplním. Bylo mi s ním vážně dobře, tudíž bych se s ním znova ráda viděla, ale zase ho nechci nijak uhánět...

Tak vypadá to, že příčina problému je nalezena Prý jsem spíš chlap, než ženská, myšleno tím bylo chování. Takže asi informatiku vyměním za práva, nechám za sebe platit a doprovázet se domů přes celé město, naučím se ženskou logiku, přestanu sledovat hokej a jiné "chlapské" sporty a možná bych i měla přestat nosit kalhoty  Ale teď vážně: to je to fakt až takový problém? Nikdy mi nepřišlo, že bych byla nějaká mužatka a to, že mám spíš chlapské zájmy mi přišlo přirozené vzhledem k tomu, že jsem v podstatě vyrůstala mezi samýma chlapama... Takže má otázka na vás zní: ženská s chlapským myšlením a zájmy = neatraktivní? 

@Maxx: Jasně že nepočítám s tím, že mě někdo bude "lovit" na ulici. Spíš jde o to, že i když jsem někde, dejme tomu třeba na té diskotéce, tak nepociťuju žádný zájem ze strany chlapů a přičítala jsem to právě vzhledu. Popravdě na diskotéce jsem se nikdy s nikým neseznámila, i když je to takové klasické seznamovací místo a většinou jsem tam šla přímo za tímhle účelem 

http://www.youtube.com/watch?v=8pFR_Q9mtmA      Koukám, že se tu objevujou i motivační songy, tak přispěju špetkou do mlýna. Tahle písnička je neskutečně nakopávací a po poslechu mám pocit, že zvládnu cokoliv, co si usmyslím  Holky uměly, škoda jich, obzvlášť naživo to byla pecka.

Moc díky za názory, tohle jsem teda nečekala  Takže problém bude asi trochu jinde, než jsem myslela.

Tlapkatelná  moc pěkný výraz   

btw doufám, že koukáte na hokej a pořádně fandíte!

Všem moc děkuju za názory

Tak podle toho, co popisuješ, tak tlustá rozhodně nejsi. a ty říkáš, že tě chlapi neoslovují? ani v baru, ani na ulici, ani na jiných akcích jako jsou plsesy apod? tak pokud nechceš čekat na svého prince,t ak mu běž naproti:-)

Nope, fakt nikdo. Ok, možná tak 2 měsíce zpátky nějaký vocápek, který ji měl jak z praku, ale tohle se snad ani nedá brát vážně

Jinak rozhodně bych se nehodnotila jako krásná , takže se podle toho ani nechovám, jsem spíš plachá, stydlivá, vzhledově průměr. A že bych byla tak krásná, aby si nikdo netroufl mě oslovit tak to už vůbec ne   Asi bude jednodušší fakt poslat fotku, ať vás nemotám a můžeme se bavit nějak konkrétněji. Takže kdo by měl čas a náladu na trochu objektivní kritiky, hlaste se mi prosím  

A k těm technikům - popravdě jsem ještě nepotkala nějakého takového typického, který by s ženskou nebyl schopný promluvit, spíš naopak, překvapilo mě, jak společenští lidi to jsou a úplně nejúžasnější jsou teoretičtí informatici, což by asi nikdo moc nečekal

co mate proti vysokym zenskym? merim asi 178cm,vaha kolem 60kg,hybu se pravidelne,takze postava snad ok.vlasy si myju,dbam na hygienu,dokonce se i maluju
S kamaradkama je to slozitejsi - mam asi 3(zadane),jinak s zenskyma nevychazim,nechapu jejich mysleni,takze mam spis kamarady.
Fotku bych teoreticky mohla jako PM poslat,aaale radsi bych se bez toho obesla
A moc dik za reakce

Zdravím
Podle čeho se rozhodujete, jestli holku oslovíte apod? Předpokládám, že prvotní dojem na vás udělá vzhled. Takže se zeptám trochu jinak: CO vás zaručeně nezaujme nebo rovnou odpudí a naopak přitáhne, zaujme?Jasně, sto lidí, sto chutí, ale určitě existuje něco, co vámi vybrané slečny mají společného(stejně tak jako ty nevybrané). V podstatě nikdy mě žádný chlap neosloví a už vůbec ne něco víc, takže hádám, že problém bude někde ve vzhledu. Nemyslím si, že bych byla vyloženě nějaká ohera, proto mě to trošku zaráží, ale podle všeho mám na sobě NĚCO, čím vás děsím/odpuzuju/nelíbím se/whatever, co bych ráda našla a zbavila se toho. Jasně, nejsem zrovna nejprsatější, nejblonďatější, nejhubenější apod., ale pořád bych řekla, že je to aspoň průměr  A abych se trochu popsala: vysoká, štíhlá, tmavé vlasy, zelené oči.( Je mi jasné, že je to málo, ale tak aspoň přibližně by to mohlo stačit   ) A ještě bych dodala, že studuji VŠ technického směru, takže 90% spolužáků jsou chlapi.