http://www.youtube.com/watch?v=s9s8IqHFDjA

legendární scéna z klasickýho českýho filmu Kristián(zatim jsem ho neviděl celý, což musim napravit  ) Každopádně tahle scéna je parádní. Všimněte si, jak je HB ze začátku úplně chladná, snaží se ho odratit a rejectnout, ale on přesto pokračuje a jde si pořád za svym. Postupem času se situace úplně otáčí a naopak ona ho chce, začíná se o něj zájímat, ptát se na otázky. Taky je skvělý, jak Kristián dokáže pracovat s emocema a sdělovat jí emoce, hlavně v tom vyprávění příběhu. 

Tady z toho bychom se všichni mohli učit. 

Taky jsem rád, že jsme se vyrazili ven, pokecali, dali nějákej ten cvičnej approach. Po tý době co jsem ležel doma s angínou jsem už potřeboval vypadnout někam ven a provětrat se. Ikdyž opět to byl spíš takovej pokec, každopádně konečně jsme se alespoň k něčemu dokopali. Já poslední dobou zjišťuju, teda spíš si to potvrzuju, že nemám problém s tim oslovit, spíš mám problém říct si, že jdu a dokopat se k tomu.  Myslel jsem si, že po tý dlouhý už jsem to všechno zapomněl, ale neni to tak. Sice jsem trochu vypad z tempa, ale to co jsem se předtim naučil už mě nikdo nevezme, pořád to mám v sobě. To samý je to i s tebou. Urazili jsme pořádný kus cesty, ale jde o to pokračovat na tý cestě a jít pořád dál za svejma cílema.  Dneska jsme se o tom trochu bavili. Dost lidí objeví pickup, vrhnou se do toho po hlavě, ale po čase když zjistí, že to nejde tak jak by chtěli, tak to vzdají. U nás to bylo podobný, o prázkách když jsme začínali jsme byli pořád na streetu, pořád jsme se zlepšovali a posouvali dál, byly to skvělý časy a pořád na ně vzpomínám, ale pak přišla škola a začlo to jít hůř, už jsme nebyli venku tak často a nedařilo se tak, jak bychom chtěli.

Každopádně teď budou plesy, kde se dá taky skvěle sargeovat, tam to pořádně rozjedem  (zkusim ti sehnat ten lístek na náš ples  ) pak jsou tady pořád kluby, na kterých musíme pořádně zapracovat, protože tam je to z naší strany zatim tragédie.  Musíme vzhlížet k světlejšim zítřkům. Když si třeba uvědomim, jak jsem na tom byl tuhle dobu minulej rok, tak jsem udělal opravdu neuvěřitelnej krok dopředu. Ale je mi jasný, že na sobě musim pořád makat a posouvat se dál a za rok, za dva můžu bejt zase úplně někde jinde. 


A na závěr ti posílám jednu hitovku od Mr.kissera.  Je to docela dobrý náhodou. 

http://mrkisser.wz.cz/partyboy.mp3

http://www.youtube.com/watch?v=vM3q65fmzb0

Úvodní píseň z legendárního filmu Samotáři.  Pohodovej song 

http://www.jenpromuze.cz/video/silenosti/10011-nadrzeni-panicove-z-vut-nataci-spoluzacku

 

[Gran Torino]

Gran Torino

V první půlce jsem si říkal, co je to za pytlovinu a jak to může mít tak vysoký hodnocení, ale ten konec mě naprosto dostal.  Jako Neil Strauss někde zveřejňoval seznam 100 knížek, který by měl každej za život přečíst, tak tenhle film bych přidal do seznamu, který by měl každý vidět. 

Zajímavý téma.

Taky k tomu něco přidám co se týče mě. Pořád sice žiju s oběma rodičema, ale naši jsou dost rozhádaný a doma to občas bejvá dost vyhrocený. Navíc když jsem byl malej, tak táta dost pracoval a moc jsem ho nevídal, takže jsem v něm neviděl taky neměl žádnej extra vzor mužství. Momentálně se s nim moc nemusim, nelíběj se mi vůbec jeho názory na svět a vůbec, většinou si nemáme moc říct, že by to byl můj velkej vzor to se říct nedá. Ale teď můj hlavní problém o kterym chci psát. Když jsem byl malej, tak mě naši docela rozmazlovali, dostal jsem to, co jsem chtěl a dá se říct, že jsem měl hodně snadnej život. Byli ke mně opravdu dost hodný a skoro všechno mi dovolovali. Když jsem byl větší, tak jsem ani neměl moc zájmů, naši mě nenutili abych si něco hledal, abych se něčemu věnoval a chodil třeba do nějákejch kroužků nebo dělal nějákej sport, takže můj život probíhal tak, že jsem přišel ze školy a pak pařil naky hry na počítači až do večera, to zná většina lidí tady.  Každopádně pořád jsem nemusel nic řešit, nemusel jsem se ani moc učit do školy, proplouval jsem docela v pohodě a našim to stačilo, nikdy mě nekontrolovali jestli se učím, jestli něco dělám, bylo jim to vcelku jedno.  Pak když jsem přišel na střední, tak jsem si začal uvědomovat, že je něco špatně. Postupně jsem se začal víc začlenovat do kolektivu, víc se bavit s lidma a stávat se společenštější. Ze začátku jsem se i docela učil, k čemuž jsem se sám dokázal donutit, ale postupem času mě to přestávalo bavit. Ovšem býval jsem spíš takovym typem, že když někdo něco uspořádal, tak jsem se přidal, ale že bych sám něco organizoval a vymejšlel tak to ne. No a pak jsem objevil pickup a uvědomil si, co všechno jsem dělal špatně a totálně se změnil. Začal jsem si víc řídit svůj život, víc se starat o svý vlastní věci, atd. Jenže to jak na mě byli rodiče v dětství hodní a všechno mi dovolili, nic moc jsem nemusel dělat, ani jsem moc nemusel doma pomáhat, mě bohužel dost negativně ovlivně. Mám totiž docela problém se donutit něco dělat. Protože jsem byl zvyklej, že mě nikdo do ničeho netlačí, nemusim nic dělat, všechno přijde samo, ale teď si uvědomuju, že ne a jsem vcelku dost pohodlný člověk, takže donutit se třeba učit se do školy je pro mě dosti neřešitelnej problém.  Těžko říct zda je to dáno spíš mou leností a pohodlností nebo i výchovou rodičů, ale myslim si, že ta výchova na to má určitě taky svůj vliv. 

Kurna, včera jsem koukal na ten film Samec a musim říct, že ty by ses na tu hlavní roli narámně hodil.  Opravdu paráda 

[Samec]

Po doporučení kluků jsem skouknul film Samec s Ashtonem Kutcherem v hlavní roli.    Neni to něják extra skvělý filmový dílo, na který by se roky vzpomínalo, ale z hlediska pickupu si myslim, že je to ohromně užitečný. Všímejte si jeho řeči těla a toho jak jedná s holkama. On se neptá, on prostě dělá! Dále mě hodně zaujalo jeho podání ruky. Je to takový jiný a víc ženský  ne jako klasický podání ruky, který se podle mě spíše hodí na pozdrav mezi obchodními partnery než na seznámení s holkou. 

Malá miss Sunshine 

[Příležitosti jsou všude kolem nás]

Příležitosti jsou všude kolem nás


No co Vám budu povídat. Rok 2012 pro mě nezačal vůbec dobře. Měl jsem v tuhle dobu bejt na cestě na hory s naší třídou, ale místo toho ležim doma s angínou.  Byl jsem trochu nachcípanej už před silvestrem, ale říkám si něják to překonám a časem to zmizí. Jenže to začínalo bejt čim dál tim horší a tak jsem zašel k doktorce, která mi oznámila angínu. Takže teď ležim doma a přepadá mě deprese, protože jsem si na novej rok dal spoustu cílů na kterejch jsem měl začít pracovat, ale takhle to jde těžko. Poslední dobou jsem na tom byl fakt hodně špatně, přepadali mě hrozný stavy s tim, že se mi nedaří splnit všechny cíle a předsevzetí co jsem si dal. Říkal jsem si Sakra, už je mi 18 a dokázal jsem v životě velký hovno. Byl jsem fakt dost dole. Ale pak jsem si uvědomil, že právě tyhle těžký chvíle člověka nejvíc posunou. Uvědomil jsem si pár věcí, že toho spoustu můžu změnit, ale musim proto začít kurna něco DĚLAT! Taky jsem si uvědomil, že chci všechno moc rychle. Pickupu se aktivně věnuju necelej půl rok, ze začátku jsem nasadil neuvěřitelný tempo, ohromně se posouval, ale pak když přišly první překážky a zjistil jsem, že to nepůjde tak lehce, tak jsem polevil a nesnažil se tolik, což je podle mě chyba. Taky jsem si uvědomil, že moc analyzuju věci a všechno hrotim.  Podle mě by měl mít člověk určitej nadhled a odstup k životu. Ikdyž něco nejde, tak se zbytečně nestresovat, ale naopak zůstavat klidný, zachovat chladnou hlavu a myslet pozitivně. A hlavně by se měl vším bavit.  Tamten šuká, tamten má větší péro, tamten má víc peněz. Ale to je špatně, měl bych zlepšovat sám sebě, abych to taky dokázal a ne jim závidět.  Naopak když si uvědomim kde jsem byl před rokem, tak si říkám, že jsem udělal opravdu neuvěřitelnej pokrok a musím vytrvat a neustále se zlepšovat a za rok můžu bejt už úplně někde jinde. 


Abych se vrátil k tomu nadpisu a k tomu o čem chci dneska psát. Byl jsem si dneska vyzvednout balíček na poště. Nebylo mi zrovna nejlíp, takže si řikám. Ok, zajdu tam a rychle zase zpátky do postele. Každopádně musim říct, že mě to vypadnutí z domu hodně prospělo. Konečně jsem byl zase na chvíli mezi lidma a na vzduchu. Poštu upřímně nemám moc rád, většinou je tam hrozně moc lidí a nepříjemný ženský za okénkem. Ale dneska to bylo jiný. Po chvilce se rozsvítí moje číslo a tak se vydávám k okénku. Ještě rychle kontroluju jestli je to opravdu moje číslo. Ale na druhý straně tentokrát neni žádná nepříjemná ženská, ale naopak pěkná mladá blondýnka.  Doufám, že jsem tady správně., prohlašuju. Jo jo odpovídá a usmívá se na mě. Řikám si, sakra měl bych jednat, ale jak.  Napadá mě jí říct, že si k balíčku vezmu ještě její číslo, ale tam je dost silná šance odmítnutí. Pak mě ještě napadlo zeptat se jí v kolik končí a říct jí, že jí po práci zvu na kafe, jenže nemůžu moc nachcípanej lítat venku. Pak mě napadlo říct jí, že takhle přes okénko se špatně mluví a že bych s ní rád viděl normálně a zašel s ní na date, at mi dá číslo. Každopádně vykecávat se moc nemůžu, to je jasný, ona je v práci a za mnou čekaj lidi, takže musim jednat rychle. Pak mě žádá o občanku, což je pro mě mírný DLV když vidí mojí hroznou fotku ještě ze základky, navíc tam vidí i můj věk. Tipoval bych, že ona byla určitě starší, tak přes 20 jí bylo určitě. Pak jí ještě podepisuju, že jsem to převzal, vydává mi balíček, já jí poděkuju, naposled se na ní usměju a odcházim.


Do prdele, tak tos posral, říkám si. Měl jsem to alespoň zkusit. Asi v dohledný době zase zajdu na poštu.  Každopádně mě to opět utvrdilo v tom, že příležitosti jsou prostě všude kolem nás, akorát je musim kurna začít využívat. 


Píšu to sem taky z toho důvodu, že mě docela zajímá, co byste v týhle situaci udělali vy. Řekli byste jí o číslo rovnou(to je podle mě dost AFC). Nebo byste jí zkusili vytáhnout někam hned po práci?


Díky všem za názory a rady a s přáním všeho nejlepšího do nového roku se s vámi loučí

lustrigol

Souhlasim s tebou, Alucarde.  Mám na to hodně podobnej názor. 

["Pickup nezačíná, když otevřeš ženu...začíná, už když ráno VSTÁVÁŠ."]

"Pickup nezačíná, když otevřeš ženu...začíná, už když ráno VSTÁVÁŠ."
z knihy Badboy lifestyle

Víte jaký je rozdíl mezi mužem a ženou?

Muž má mezi nohama pořád stejnýho ptáka 

Díky za rozbor, Atto. Vypadá to hodně zajímavě. Připíšu si to na seznam knih, které si chci koupit.   

Podle mě je problém v tom, že si na to šel čistě racionální. Podal si racionální argumenty, že ten její expřítel je hajzl a ty si lepší. Jenomže ženský přemejšlej emocionálně a ne racionálně. To znamená, že v ní musíš vzbudit silnější emoce, než v ní vzbudil její ex. To že ho miluje i nenávidí znamená, že v ní dokázal vzbuzovat neuvěřitelný pozitivný emoce, ale taky negativní.

Ta vyhlídka je určitě dobrej nápad na date, ale podle mě si to zkazil tim, žes tam začal racionálně řešit tyhle věci. Místo toho si měl hodit třeba nějákej příběh, kterej se ti stal na tý vyhlídce, jaký máš vzpomínky, vzbudit v ní emoce a pak jí začít svádět.  Teď bych jí bejt tebou dal chvíli čas a pak jí zkusil ještě někam vytáhnout. Ale místo kecání jí začít svádět, vyvolat v ní extra silný emoce, pořádně jí vzrušit a ne do ní hustit racionální argumenty, proč by s tebou měla bejt.

Každopádně je potřeba si uvědomit, že rozhodně neni jediná na světě. Když to nevyjde, tak máš spoustu jinejch bab, který můžeš mít. Doufej v nejlepší a počítej s nejhorším. 

Ser na nějáký icq a prostě s ní di ven a bav se s ní tam

Neni důležitý, co holka řekne, ale jak to řekne.  Někde na fóru byl odkaz na ženskej překladač.  Tady to je podle mě ukázková věta. V překladu ti říká: "Jasně, že mi bude vadit, když budeš někde s kámošema. Chci abys byl se mnou." Podle mě se prostě akorát bála ti to říct na rovinu, což je problém u většiny holek, vymejšlel si všelijaký výmluvy a ptákoviny, aby nemusely mluvit narovinu. 

Tak to stejný udělej s dnešní clubgame a přijeď okamžitě do Prahy. 

Víme co jsme, ale nevíme, co můžeme být.

Wiliam Shakespeare

[Když jí neoslovíš ty, udělá to někdo jiný.]

Ehm, takže jak bych začal. Je toho docela dost, co bych měl napsat. Nejedná se sice o žádnej report, ale jedná se spíš o moje momentální myšlenky a pocity. Po minulym příspěvku tady jsem udělal to, co mi tady většina lidí radila, a to sice dát si pauzu. Nebyly to sice dva měsíc, každopádně na měsíc jsem prostě vypustil pickup vypustil z hlavy a vůbec to neřešil. A troufám si říct, že mi to ohromně pomohlo. Srovnal jsem si myšlenky, ujasnil svoje priority a cíle a teď chci s čistym štítem odstartovat nový rok. Co bylo, bylo, je to minulost, kterou nezměnim, ikdyž často jsem si třeba vyčítal některý approache s dost dobrejma HB, který jsem nedokázal dotáhnout dál, ale nedá se nic dělat. Je potřeba se z toho poučit a jít dál. Čeká mě vůbec první nový rok, který budu začínat s tím, že znám pickup, že vim jak na to a můžu toho využívat.  Když zhodnotim ten poslední půlrok co jsem začal s pickupem, tak musim říct, že mě to posunulo opravdu ohromně dopředu. Ikdyž jsem občas přemýšlel a říkal si, jestli by nebylo lepší pickup nikdy neobjevit, tak teď vím, že rozhodně ne. Poznal jsem díky tomu spoustu skvělých lidí, získal nové kamarády, seznámil se s pár novejma holkama, ale hlavně jsem získal úplně jiný náhled na život.Taky mě zaujala jedna věc, když jsem jedna věc, když jsem nedávno potkal kámoše ze základky a viděl jsem, jak se vůbec nezměnil. Jak pořád žije svůj nudnej život, jde do školy, pak paří celý dny na kompu a takhle pořád dokola. A naopak já se od tý doby dokázal neuvěřitelně změnit a posunout a vim, že v tom můžu pokračovat, protože podle mě by se člověk měl pořád posouvat kupředu.

Dnes jsme po dlouhé době vyrazili s Eziem ven, původně jsme chtěli jít streetovat, ale spíš to byl takový pokec, protože jsme se opravdu dlouho neviděli. Sešli jsme se ještě s pár lidma z SD před NY a procházeli klasickou cestou přes Příkopy. Byl tam takovej zajímavej týpek, kterej s sebou měl velký rádio jako peacocking a pouštěl nahlas hudbu, takže když jsme procházeli, každej na nás koukal. Byla to docela sranda.  Ten týpek měl takovej dost zajímavej styl, výraznej peacocking, právě tohle rádio, atd. Byl prostě jinej, každopádně je to jeho styl a já mu to neberu. Potom jsme se z Eziem radši rychle vytratili a šli se nahoru do Paládka najíst. Za chvíli se k nám připojil Spike, že už ho ten týpek začíná srát a radši mu zrdhnul  Využil jsem přítomnosti zkušeného svůdce a zahltil ho dotazy, které mě ležely na srdci. Musim říct, že jeho nadhled a postoj k životu mi neuvěřitelně pomohl ujastnit si některý věci, případně si nějáký věci potvrdit. Kecali jsme takhle asi půl hodiny a dal mi opravdu spoustu skvělých rad, za což mu chci poděkovat.  Hlavně jsem si tímto uvědomil jednu věc. Že klasickej street, procházení Příkopů a tak, je spíš na trénink, když chci zkusit něco novýho, vylepšit nějáký věci, vyzkoušet nový věci, tak je to ideální, protože mám spoustu holek, který můžu otevřít a vyzkoušet to na nich a zjistit jak reagujou. Jenže pokud chci něco víc, pokud se chci dostat k FC, k FB, LTR atd., tak to neni ideální. Hlavně jsem si uvědomil, že ty streety mě opravdu štastným neudělaj a už mě něják extra neposunou. Proto se chci momentálně zaměřit hlavně na daygame. To znamená, že prostě když někam pojedu nebo půjdu a uvidim pěknou holku, která se mi líbí, tak jí prostě oslovim. Příležitosti jsou všude kolem nás, jenom je potřeba je využívat. Propůjčim si jednu hlášku od Abruzziho a Barziho Když jí neoslovíš ty, udělá to někdo jiný. 

Tyhlety klasický street jsou spíš od toho potkat starý známý s kterejma jsem se třeba dlouho neviděl, pobavit se co je novýho, vyblbnout se na chvíli, vyzkoušet nový věci, ale ono street je prakticky to, když vyjdete ven na ulici. Už tady se dá oslovovat a toho chci právě teď využívat. Chci se zaměřit na svoje věci a zařadit oslovování do mýho běžnýho života. Ještě když se vrátim k tý konverzaci se Spikem, tak jsem si tam taky uvědomil jednu věc. Že většinou když jsme šel approachovat, tak mym cílem bylo získat číslo. To se mi většinou podařilo a byl jsem spokojenej, takže jsem šel se skvělym pocitem pryč. Jenže pak když jsem tý holce volal, tak jsem to musel celý hrát úplně od začátku, což bylo dost na prd. A to je ten důvod, proč jsem měl relativně dost NC, ale neměl jsem z toho prakticky nic. Ale když jdu approachovat, tak by mělo mým cílem získat tu holku. 

Taky jsem změnil názor na jednu věc. Dřív, když jsem sem psal, jsem jasně říkal, že žádný LTR nechci. Že chci hlavně zlepšovat svojí game a spíš si hlavně užívat. Ale teď jsem na tohlento změnil názor. Momentálně je mym hlavnim cílem LTR, teda hlavně prostě vztah. Na to se chci momentálně zaměřit. Domnívám se totiž, že právě tohle mě může posunout nejvíc dál. To vůbec jak se chovat ve vztahu, řešit problémy, který vzniknou a jak dlouho vůbec dokážu takovej vztah udržet. Takže asi takhle. 


Takže to je asi tak všechno, co jsem chtěl napsat. Teď si du sepsat cíle na příští rok, hlavně se k jejich zdolávání chci vydat teď trochu jinym stylem. Chci teď vyzkoušet novej systém, co se týče plánování a organizování času s kterym jsem měl docela problémy, tak jsem na tom zvědavej. Věřím, že příští rok mi přinese spoustu nových zážítků, splněných cílů a hlavně samozřejmě spoustu nových holek.  Hlavně věřím, že mě posune zase o kus dál

Ještě bych chtěl poděkovat joeimu za doporučení knížky Lovec Větru od Steva Fossetta. Ten chlápek byl opravdu neuvěřitelně cílevědomvej a šel si za svými sny. Podle pickuperský mluvy, to byl prostě alfamen.  Je pro mě skvělou inspirací a dodává mi odhlodlání jít si za svýmy sny taky. Rozhodně doporučuju přečíst každému. 

Na závěr ještě přidám dva citáty, který mě nesmírně zaujaly a myslím, že jsou opravdu pravdivý. 

It's not only about picking up a beautiful women, It's about building a life!

Mystery

Víme co jsme, ale nevíme, co můžeme být.

  Wiliam Shakespeare

Av4, ta je hodně dobrá. 


ještě jsem hodim taky jednu parádní

http://www.youtube.com/watch?v=jIzEEhZkthY

Tak to tam asi někdy zajdu    U nás hrajou hitovky 80 let 

http://www.youtube.com/watch?v=3OnnDqH6Wj8

neuvěřitelná pecička 

Je opravdu veliká škoda, že přestáváš přispívat na fóru. Tvůj deník byl jeden z nejlepších a vždycky jsem se těšil, až jsem si mohl přečíst novej report. Vždycky mě to hrozně motivovalo a inspirovalo něco dokázat. Ale život je o změnach a o tom posouvat se pořád dopředu, o čemž vlastně pickup především je, takže ti přeju hodně štěstí na americkém fóru. Teď je nejspíš na mě, abych navázal na tvý skvělý reporty a držel zástavu nás qarkovců vysoko vzhůru.  

Každopádně doufám, že budeme nadále v osobnim kontatku a nadále mě budeš inspirovat a i díky tvým radám se budu moct posouvat dál.  

Taky se připojuju k přání krásných a hlavně klidných Vánoc.