[Stop prokastinaci!]

Stop prokastinaci! od Lea Babauty  Kniha pro všechny chronické odkladače 

[Miluji odmítání!]

Jooo, ten strach je nejhorší. Zažívám úplně přesně to stejný, bojim se odmínutí a proto nedělám nic. Na tohle mi dost pomáhá, že si v hlavě řeknu Sakra dyt o nic vlastně vůbec nejde, JUST DO IT  A pak když ten strach překonáš, tak zjištuješ, že opravdu o nic nešlo a ten člověk ti nic neudělá, jenom ti prostě řekne NE. To samý to je i s holkama a s AA. Je to daný evolucí, protože dřív, když nějákej muž neuspěl, tak byl odsouzen celym kmenem a byl vykázanej, proto se tak bojíme odmínutí.

Mě dřív docela pomohla knížka Miluji odmítání!. Každopádně jsem jí měl pouze vypůjčenou a už je to docela dlouho, co jsem jí četl a cítím, že dost věcí jsem zapomněl, takže mi to vnuklo myšlenku, že bych si jí mohl koupit a osvěžit si ty rady, co tam byly. Afirmace jsou určitě taky dobrá věc, dřív když se mi relativně dařilo, tak jsem si říkal, že je nepotřebuju a je to zbytečný, ale teď vím, že jsou potřeba, takže je chci začít více využívat. Jinak já mám ještě na ploše takovou litanii(modlitbu) proti strachu, takže vždycky když zapnu notebook jí mám na očích. 

Já si jí spíš pamatuju z LOST 


Basshunters girl Aylar lie 

[Každý týden zkusit něco nového, neznámého, vzrušujícího. Bojovat proti stereotypu.]

Trochu aktualizuji své cíle. Ikdyž ty předchozí pořád zůstávají a stále na nich pracuji, tak mě mezitím napadli další, kterými určitě puzzla potěším, protože příliš nesouvisí s holkama, ikdyž částečně ano. Poslední dobou jsem si uvědomil, že můj život je hrozně stereotypní a monotóní. Je to pořád dokola, škola, posilka, učení, občas street nebo klub, ale nic novýho. Tenhle způsob života mě hrozně deptá a ničí. Poslední dobou spíše přežívám místo toho, abych žil.  Bohužel mám jako flegmatik velikou tendenci sklouzávat k tomuhle stylu života, ale rozhodl jsem se s tím bojovat a zkoušet pořád nové věci.

Teď tedy k těm mím cílům:

• Každý týden zkusit něco nového, neznámého, vzrušujícího. Bojovat proti stereotypu. 
• Psát si denní úkoly a po jejich splnění se motivovat. Například dát si za úkol oslovit direktem 5 holek na ulici a po splnění si můžu dát pivko. Nebo učit se 2 hodiny matiku(kterou opravdu nejvíc ze všeho nenávidím  ) a po splnění se mrknout na nějáký dobrý film, oblíbený seriál. Tímto vybudovat disciplínu, kterou mám velmi slabou.
  
  • Být pořád někde venku, pořád něco dělat, mít co na práci.
  • Challenge 30 dní bez masturbace. 
  
  Ještě jedna taková osobnější věc. Beru teď přášky na akné na snížení tvorby mazu, ve kterých je obsažena léčivá látka Isotreninoin, která má jako vedlejší účinky deprese. Nevím jestli je to nutně z toho, ale od té doby co je beru, tak pociťuju velmi silné deprese, špatnou náladu, nechuť cokoliv dělat. Možná, že je to spíše tím, že jsem si to vsugeroval do hlavy a do podvědomí, ale teď je 2 dny neberu, protože doktorka má dovolenou a nenapsala mi zatim další recept a pociťuji zlepšení nálady, jsem najednou plný energie a mám chuť do života. Každopádně teď zažívám velké dilema, protože se silným akné mám problémy už od svých 13 let a mělo za následek dost i moje snížené sebevědomí a to, že se mi nedařilo s holkama, teď je tady skvělá možnost, jak se ho zbavit jednou pro vždy. Tento lék je vůbec to nejsilnější, co může být, u drtivé většiny pacientů dochází po léčbě téměř k úplnému odeznění a potom se léčí případně už jenom lokálně, ale zase na druhou stranu pokud to má za následky ty deprese, tak to není zrovna ideální. 
  
  Na závěr ještě jeden citát, tuším, že je od Styla. 
  
  

  Chce-li člověk v něčem vyniknout, musí vždycky překonávat nejrůznější překážky, nástrahy a výzvy. Z těch, kteří nepřestanou usilovat o dosažení svého cíle a jsou přitom připraveni čelit bolesti, vyčerpání, ponížení, odmítnutí nebo ještě horším věcem, se potom stávají šampioni.

"Vy chlapi posedáváte, honíte si a tam venku se miliony žen každé
ráno líčí, doufajíce, že se vám budou líbit."

tuším, že to byl DavidX 

[momentum]

Jo jo, to znám, to je skvělej pocit. To jsou právě ty chvíle, kdy dokážeš oslovovat úplně v pohodě, napadaj tě skvělý situační openery a skvělý reakce, všechno se ti daří. Kluci z RSD tomu říkají momentum. Je rozdíl mezi chvilkovym momentem, co si začíval právě teď a momentem dlouhodobějším, který může trvat třeba týden, měsíc, někdy i celý život.
Bohužel ještě pořádně nevím, jak se sám cíleně do tohoto stavu dostat, většinou to dokážu jen "náhodou". Minulý léto jsem měl jedno takový období, kdy jsem asi týden prožíval právě to dlouhodobější momentum. Každopádně čim častěji budeš zažívat tyhle krátký momentum, tak budeš mít větší šanci udržet si právě to dlouhodobý a držet si ho třeba i celý život. 

Tak asi proto, že tenhle deník je především o holkách  Hlavně předtim jsem tu psal především o tom, jak se zaměřuju na svůj vlastní život a zlepšování životní úroveň. Tohleto si myslim jsem docela vylepšil, začal jsem znova posilovat, víc chodit na různý akce s kámošema, začat se víc učit anglicky, teď chci rozjet novej byznys, ale ty holky tam prostě chyběj. A proto tyhle cíle, který jsem si sem teď napsal a na kterejch chci pracovat. Jinak samozřejmě mám i svý cíle, který nesouvisí s holkama a na kterých dál pracuji, ale to jsou spíše cíle dlouhodobější. 

Včera jsem byl poseděta pokecat s Abruzzim a Barzim na pivku a dost věcí jsem si uvědomil. Hodně mi to pomohlo srovnat si myšlenky a priority. Mojí hlavní prioritou pořád zůstává momentálně LTR, respektive vztah, ale chci na to jít trochu jinak. Hlavně chci pořád makat na sobě a zdokonalovat sám sebe. V poslední době jsem se hodně zaměřoval na vylepšování svýho života, zlepšování životní úrovně, ale o holky jsem se zase téměř nezajímal. Podle mě je ohromně důležitý mít tyhle 2 věci skvěle vybalancovaný. Třeba když jsem se bavil s jednim kámošem pickuperem, tak ten teď momentálně má spoustu zájmů, má parádní život, je spokojenej, ale ty holky nemá a někdo zase má úspěchy s holkama, ale ten život má na prd a neni štastnej, takže pro mě je důležitý mít tyhle dvě věci v rovině a vyrovnaný.

Chci si sem taky napsat pár poznatků a cílů, na kterých chci teď pracovat. Mohl bych si to sice napsat do svého papírového zápisníčků, který jsem si pořídil a občas si tam vylejvám srdčíko, ale radši to budu mít tady všechno pohromadě. 

Takže moje hlavní cíle teď jsou:

• Rozšířit svůj SC ve škole, a to především o holky. Bavit se s co nejvíce holkama a udělat si z nich kámošky.
• Najít si nějákou dobrou kámošku s kterou se budu moct bavit o holkách a bude mi dávat případně nějákej feedback a rady. Většinou jsem o rady a názory žádal pickupery a pohled z druhý strany je podle mě k nezaplacení
• Být alespoň jednou týdně někde s holkou. Nemusí to být nutně date, právě třeba někam zajít s kamarádkou, spolužačkama, organizovat různý akce. Prostě si zvyknout na tu jejich společnost, což si myslim, že mi může dost pomoct třeba i při daytech
• Začít se opět věnovat streetgame. Ikdyž už nechci jet tak masivně jako předtim, zjistil jsem, že jsem z toho úplně vypadl. Chci to teď teda hlavně jet jako trénink a ne na výsledky. Chci zkoušet nové, různé věci a trochu si tim zase zvednout sebevědomí. Hlavně se chci spoléhat sám na sebe, bez wingů, abych dokázal oslovovat i v běžných denních situacích.
• Rozehrát mojí bejvalou jednolitidu ze školy z nižšího ročníku, u který jsem to dřív posral. Vytáhnout jí ven a zkusit to hrát na LTR.

A hlavně nehrotit a neřešit zbytečně věci. Žijeme jenom jednou a je potřeba žít naplno a nezabývat se všelijakejma blbostma. Když nejde o život, tak jde o hovno. 

Dneska jsem se o tom zrovna s Barzim bavil, že byl nedávno sám v klubu a taky mě do toho hecoval.   Je to opravdu velká výzva a myslim, že tě to může hodně posunout.

Můžeš mi, puzzle, dyžtak do PM napsat o téhle knížce víc? Včera jsem se na ní byl mrknout  v Luxoru a dost zvažuju její koupi. 

Díky  Ve spoustě věcech máš pravdu, už jsme se o tom dřív bavili, že je potřeba mít ty zákonitosti v podvědomí a dělat je automaticky.  Problém většiny pickuperů je, že nad tim prostě moc přemejšlej a analyzujou ty věci.  Mě v tomhle hrozně pickup uškodil. Taky v tom, že chci opravdu všechno hned a většinou naběhnu s tim křikem do útoku, ale pak to nedokážu dotáhnout dál, toho si hrozně moc všímám. Třeba nedávno jsem se bavil s jednim kámošem, kterej prostě o pickupu nic moc neví, každopádně neni úplně bezradnej měl pár vztahů a teď randil s nějákou holkou. Jeho rande probíhala přesně tak, že jí vzal do hospody.  No a pak mi jednou říkal, že jí asi po 6 měsících FCčkoval a byl z toho úplně vyplesklej. A to je právě o tom, každej pickuper by to už dávno vzdal a říkal si, že to nemá cenu, ale on šel a dotlačil ten puk do branky. 

Jinak ten večer z mojí strany byl dost na prd a za to se omlouvám. Byl jsem od začátku totálně bez nálady a dost přešlej a nakazil jsem ti i ostatní, i na Vojtovi to pak bylo znát. Měl jsem tam dost kámošů a dobrou social proof, na čemž jsem měl stavět, ale já jsem prostě naučenej z pickupu pobíhat po klubu/sále a vyhledávat vhodný cíle na approache.  Každopádně social proof je mocná zbraň a troufám si říct, že i jedna z nejlepších.

V čem to posloucháte?  Ve windows media playeru mi to nejde pustit. 

To bylo ještě před plesem.  Proč? Tvářil jsem se sklesle už tam? 

Tenhle "report" bude dost depresivní a prakticky o ničem, ale potřebuju se vypsat, jinak bych dneska neusnul.

Ležim na posteli, koukám na motto: Ten kdo se vzdává nikdy nevítězí a ten kdo vítězí se nikdy nevzdává. a v hlavě se mi honěj různý myšlenky. Přemýšlim o různých věcech, o životě, o holkách, o dnešnim večeru.

Měl to být legendární večer, ples naší školy, který jsem si chtěl náležitě užít a rozehrát několik holek ze školy. Každopádně přepadá mě takovej pocit svázanosti, nedokážu se dostat do statu, ale nechci si pomáhat alkoholem jako kdejakej vohnout, chci umět balit holky i bez chlastu. Tenhle večer mi však připadalo, že jsem sice fyzicky byl tam, ale duševně jsem byl mimo. Co vám budu povídat byl to totálně na hovno večer, na jehož konci jsem si říkal: Do prdele proč já radši nezůstal doma a nečuměl na po*no?  Ano, takhle špatný to bylo, ale je to pouze něčím ve mě. Ten večer jsem prostě nebyl sám sebou. Čim víc jsem se snažil s tim něco udělat, tim víc jsem se cejtil na hovno a upadal do větších sraček. Když jsem se nakonec po dlouhý době dokopal k jedomu approachi a šel se zeptat nějákej holek v kolik začíná afterparty, tak byly dost nepříjemný a nakonec se tam začali bavit s nějákým týpkem vedle a vyignorovaly mě. 

Poslední dobou zjišťuju jednu zásadní věc a to, že moc řešim lidi okolo místo toho, abych se zaměřoval sám na sebe, na svůj život. Říkám si: ty jo támhleten má pěkný hadry a támhleten má holku a já ne a to mě sere. A tohle myšlení mě nehorázně užírá.

http://www.youtube.com/watch?v=buVta82W5p4&feature=endscreen&NR=1

Tohle video z Rockyho je skvělý a myslim si, že na mě skvěle sedí. Tim, že se budu litovat a budu si řikat, jak je život na hovno nic nezměnim. Nikdy nemůže bejt pořád dobře a dařit se, tim bychom se nikam neposunuli. Naopak takovýhle špatný období nás může posunout daleko více, učinit nás silnějšími, odolnějšími v tomhle světě. Ale jde o to vytrvat i přes těžký rány si jít za svym a nepolevit. Jedině tak se dá uspět...

Jasně, v tom máš pravdu, puzzle. Já to nemyslel tak, že budeš každej den lítat na streetu. Oba dva jsme si timhle prošli. Dalo mi to docela dost, ale dlouhodobě se to udržet nedá. Ono jde právě o to, že většína lidí má ze začátku hrozně elánu vlítnou do toho s hroznou energií, jenže to se dlouhodobě udržet nedá, jak si správně poznamenával s tím florbalem. Cílem by právě podle mě mělo být po malých krůččích, ale pravidelně, vytrvale trénovat. Třeba já si teď dal za cíl, že se naučím pořádně anglicky. Mohl bych se hned přihlásit na všelijaký kursy, vrhnout se do toho pořádně po hlavě, ale pak by mě to nejspíš přešlo a neměl bych čas na nic jiného. Takže jsem se vydal jinou cestou a to takovou, že jsem si řekl, že každý den tomu vyhradím alespoň 10, 15 minut. Třeba když jedu ze školy, tak si prostě něco přečtu, nebo se mrknu na nějákou přednášku v angličtině. Chci si z toho udělat ten zvyk a dělat to takhle fakt třeba rok, to mi může dát daleko víc, než kdybych se tomu měsíc věnoval naplno a pak na to sral.


Jinak s tim časem s tebou souhlasim. Samozejmě nic nejde hned. Každopádně když budu doma sedět na zadku, v pohodlnosti svý komfortní zóny, tak se nikam neposunu ani za 10 let. 

[pravidelnost.]

Zdar lidi,

chci se tady s váma podělit o mojí teorii co se týče pravidelnosti oslovování a seznamování se s novýma lidma. Na začátku bych chtěl říct, že se jedná pouze o můj subjektivní názor a o to, co docela platí na mě. Samozřejmě rád uvítám konstruktivní kritiku.

Vy, kteří čtete můj deník, tak víte, že poslední dobou jsem téměř přestal chodit na SG a začal jsem se zaměřovat spíše na SC, školu, protože mým cílem je momentálně LTR. Ano, to je sice pěkný, ze SC se dá uhrát LTR určitě daleko snadněji, ale je tu jeden problém. Přecejenom každý z nás má omezený svůj SC. Říká se, že člověk se může pravidelně vídat se 100 lidma, z toho může být takových 50 holek a z toho pouze takových 5 pěkných holek, s kterýma byste si dokázali představit LTR. To neni zrovna velký počet. Ano, jsou to sice fakt skvělý a pěkný holky na LTR, jenže je jich pouze 5 a vy podvědomě víte, že pokud Vám to s ani jednou nevyjde, tak už nemáte z čeho vybírat a vaše podvědomí jim začne zbytečně přisuzovat vyšší hodnotu, začnete na nich být více závislí a přitom s nima ani nic nemáte, začnou se z nich stávat vaše jednolity, protože máte pouze omezený výběr, nevídite ty možnosti, nevídíte příležitosti.

Kdežto když vyrazíte někam ven do ulic, třeba se projít, tak uvidíte spoustu hezčích holek, uvidíte ty možnosti. A pak když se i přes velký strach dokopete k tomu nějákou takovou fenu na ulici oslovit, tak uvidíte, že ty možnosti jsou opravdu všude, už nebudete zbytečně přisuzovat těm 5 holkám nějákou vyšší hodntu, kterou opravdu nemaj. Nemusíte ani ty holky na ulici closovat, stačí si s nima pokecat, trochu poflirtovat, nebo pokecat třeba s nějákou prodavačkou. Hlavně vám oslovování holek přijde naprosto normální, přirozené, asi jako čístění zubů, takže pro vás pak nebude problém oslovit třeba ty holky ve škole, budete se chovat jinak.  Já osobně v tomhle dost pociťuju rozdíl. Dříve, když jsem dost streetoval jsem se k těm holkám choval jinak, měl jsem i daleko větší sebevědomí a energii, kdežto když jsem přestal streetovat, tak jsem viděl pouze omezený možnosti, začínal jsem se chovat víc needy, víc jsem se bál, přisuzoval jsem jim zbytečně vysokou hodnotu.

Další věc, co bych chtěl ještě dodat je, že je důležitý mít vyrovnanej život. Nebrat to sebevědomí jenom z pickupu a z toho, že nás nějáká holka zvaliduje. Dělejte různý sporty, různý koníčky. Dělejte něco, v čem jste opravdu dobří a z čehož budete mít vysoké sebevědomí a lidi vás budou uznávat. Na druhou stranu to musí být v rovnováze. Pokuď budete v něčem extra dobrý, šéf podniku, ale v životě neoslovíte holku, tak to pro vás bude také nesmírně těžké. Takže je podle mě nejvíc důležité tyhle dvě věci zkombinovat. To znamená budovat si lepší život, dělat věci, které nás baví a naplňujou, mít spoustu koníčku, ale přitom i pravidelně oslovovat holky a udržovat se v kondici.

Ono totiž, když pravidelně běháte, tak máte skvělou fyzickou kondici, ale jakmile běhat přestanete, tak se ta kondice začně snižovat, a to samý podle mě platí ve všem. Když pravidelně oslovujete, je to pro vás normální a nedělá vám to žádný problém, když pravidelně daytujete, připadá vám to normální a citíte se daleko uvolněnější při daytu. Když pravidelně šukáte, připadá vám to normální a nemáte s tím problém, atd. Důležitá je hlavně ta pravidelnost. Když z toho pak vypadnete, tak tu kondici musíte nabírat znova od začátku, což je nejhorší. Jak říkal tuším Aristotelés: Jsme to, co opakovaně děláme. Vynikat v něčem tedy není čin, ale zvyk.

Ještě další věc, vyhýbejte se excuserům(ano, ode mě jako od největšího excusera to neni dobrý říkat  ), ale pokuď půjdete na sarge s někým kdo excusuje, jak se dá, tak vás stáhne dolů. Pak akorát budete nasraný, že jste nic neudělali a k ničemu se nedokopali a zbytečně ztráceli čas. Dejte si prostě nějáký cíl a za ním děte, dokuď ho nesplníte. Když ho nesplníte, tak nechoďte domu. Třeba včera jsem byl s kámošem, který taky poslední dobou dost excusuje venku. Vůbec se nám do ničeho nechtělo, ale řekli jsme si, že dokud nedáme alespoň jeden approach, tak nejdem domů a za odměnu, když jeden dáme, tak jdem za odměnu na pivko. No excusovali jsme tam asi 2 hodiny, celý promrzlý a s bolavejma nohama už jsme to chtěli vzdát, kámoš to chtěl už zabalit, ale já si říkám, že to jen tak nezabalim, a tak jsem se prostě překonal a šel. Sice z toho nic nebylo, ale ten uvolňující pocit, když se překonáte je parádní a můžu vám říct, že to pivko potom chutnalo úplně jinak. 

Cílem tohohle by mělo být to, abyste zařadili oslovování do běžnýho života a dokázali ho využívat všude. Abyste dokázali oslovovat když budete sami a pojedete třeba do školy, ve škole, v metru. Každopádně tohleto je už vyšší level a k tomu, abyste na něj mohli přejít, musíte mít nějákou kondici, musíte mít něco nastreetováno. Když budete chtít běžet maraton, tak ho bez tréninku těžkou uběhnete. Budete musít začít pravidelně trénovat a zlepšovat kondici a až potom se k tomu maratonu můžete dostat.

Budu rád za všechny vaše názory

Tak určitě  Abruzzi má pravdu. Kdyby neměla zájem, tak tě nejspíš vyignoruje a nebude ti ani odpovídat. Chce ti to udělat těžší, aby ses víc snažil a ukázal jí, že o ní opravdu stojíš.

Mě to hodně připomíná pláštěnku z mýho deníku.  Když jsem se jí snažil vytáhnout na nějákej day4, tak mi taky psala, že nemá čas, vymýšlela si různý výmluvy a tak jsem si říkal, že je to ztracený a vysral jsem se na to. Ale pak když jsem se s ní bavil s odstupem času, tak mi říkala něco ve smyslu, že jsem se měl víc snažit.  Takže jestli je to holka o kterou opravdu stojíš a chceš jí na LTR, tak bych to určitě ještě nevzdával.  Protože Ten kdo se vzdává, nikdy nevítězí a ten, kdo vítězí se nikdy nevzdává! 


Jinak s tim telefonováním je dobrý zavolat předtím nějákýmu kámošovi, rozkecat se, dostat se do pohody a pak zavolat jí. 

http://blog.peoplecomm.cz/clanek/proc-skola-zabiji-kreativitu

http://www.youtube.com/watch?v=suRsxpoAc5w

Joooo, Honzo, to bohužel sám nevím.  Nejspíš proto, že jsem hroznej alibista    Mám hrozně moc teorie, ale ta praxe mi chybí no. 

[MÍŇ KECAT, VÍC DĚLAT]

Máš pravdu.  Dřív, o prázkách kdy se mi dařilo, tak sem nepřemýšlel a prostě šel a ono to šlo. Jak prostě říká Qark, nepřipravovat si, co říkat, ale jít a ono to samo něják vyplyne, dá se mluvit úplně o všem, třeba i o tom, že zrovna nevíš o čem mluvit. 

Ono introverti právě bývaj víc takový přemýšlivý, což je občas dobře, dokážou žít život víc do hloubky, ale zase v některých věcech je to špatně. Takže to chce se řídit poučkou: MÍŇ KECAT, VÍC DĚLAT A taky TEĎ A TADY

U mě je taky docela problém, že jsem se moc upínal na budoucnost a zapomněl jsem žít v přítomnosti a přitom právě tou svou přítomností tvoříme budoucnost. 

Mohl by si mi dyžtak poslat do PM nějáký ty materiály k tomu, jak o tom mluvil puzzle. 

[Takže prosim moderátory, aby smazali tohle téma.]

http://www.qark.net/clanek/vadi-vam-ze-jste-introverti

Přečetl jsem si tento skvělý článek od Qarka, ve kterém jsem se úplně našel a v mnohém mi odpověděl. Především v tom, že moc analyzuju věci a moc o všem přemýšlím a beru věci moc vážně. Dřív, když se mi dařilo v pohodě oslovovat, tak jsem prostě šel a nepřemýšlel, ale jednal, kdežto ted pořád vymyšlím co by bylo jako nejlepší otvírák, co bych měl říkat, atd.


Takže prosim moderátory, aby smazali tohle téma.  

Zdar lidi, potřeboval bych poradit s takovým problémem, který pociťují poslední dobu. Jsem rozený introvert a dřív jsem se s nikým moc nebavil, pařil celý dny na kompu, ale postupem času se to začlo zlepšovat a v mym SC jsem se dokázal víc bavit. Když jsem objevil pickup a začal chodit na streety, na kterých jsem byl o velkých prázdninách téměř denně, tak se moje komunikace neuvěřitelně zlepšila, ze začátku to sice šlo těžko, ale dá se říct, že se ze mě začal stávat extrovert, začalo mě bavit komunikovat s lidma a vyhledával jsem jejich společnost. Také ve škole a SC byla znát změna, většinou jsem byl ten nejvíce uvolněný ve skupince a dokázal jsem se bavit i s lidma s kterýma jsem si dřív neměl co říct. Jenomže jak začala škola, začalo být daleko více času a navíc mě už klasický streety přestávaly bavit. Přesto jsem pořád dokázal ve škole celkem dobře komunikovat a bavit se téměř o čemkoliv. Jenže jsem prostě zpohodlněl a zlenivěl a postupem času přestal komunikaci procvičovat, jak přišla zima, často se mi nechtělo vycházet ven, takže jsem opět trávil dost času o samotě doma a s nikým se moc nebavil.

No a poslední dobou to začíná být dost znát. Moje komunikace se zase vrací zpátky, stagnuje, vracim se opět k mojí povaze introverta.   Dřív mě prostě hned napadaly různý věci, hlášky hned, ale teď to nejde. Dřív mě napadaly i různý situační openery, ale teď jsem si už hooodně dlouho na žádnej parádní nevzpomněl. Dá se říct, že mám hodně dobrou pasivní slovní zásobu, protože dost čtu, ale s tou aktivní je to horší. Ono je to možná dáno docela i tim, že si občas nemám s lidma ze školy co říct, protože i díky pickupu přemýšlim trochu jinak než oni a jsem trochu jinde, tak si třeba radši čtu knížku místo toho abych se s někym bavil podle mě když člověk umí dobře komunikovat, tak se dokáže opravdu bavit s každým.


Moje otázka teda zní, jak co nejvíce procvičovat svojí aktivní slovní zásobu a dlouhodobě se dostat do toho stavu, abych dokázal v sobě co nejvíce tuto introvertnost potlačit? Co byste mi poradili?  

Mám staženou knížku Mluvte jako mluvčí, takže chci zkusit udělat nějáký cvičení tam. Samozřejmě je jasný, že nejvíc to zlepšim mluvením s lidma, ale je problém v tom, že mě to poslední dobou moc nebaví jako dřív a ani většinou nemám chuť se s někym bavit, spíš mě to otravuje, a tak si třeba radši čtu.   Každopádně to je teď můj hlavní cíl, na kterym chci začít pracovat a prostě být co nejvíce někde ve společnosti a bavit se s lidma.  

Už jsem ti k tomu říkal něco na fejsbuku. Je určitě dobrý, že tě to NC nakoplo a donutilo tě to zase dál makat a zlepšovat se. Nemyslim si, že si udělal nějákou zásadní chybu, ale je to prostě tím, že když tam přídeš, tak je zaujmeš protože si jinej než ostatní týpci a tak ti to číslo/fejsbuk dá, ale potom když dorazí domu, tak se na to podívá racionálně a řekne si Sakra, dyt já toho kluka vůbec neznám, tak proč bych si ho měla přidávat, brát mu telefon?  Hodně dobře to popisoval Jouda ve svý teorii, kterou tady postoval někde na foru, tak ti to s jeho dovolenim můžu poslat, případně ti to sám může poslat. Příště je určitě lepší zkusit brát hned na instant a tam vytvořit alespoň nějáký raport, aby měla důvod tě dál vidět, anebo se prostě domluvit hned na ten date a číslo si brát jenom kdyby se něco stalo. 

Každopádně je dobře, že si nezahálel a hned si domluvil date s holkou z tanečních. Ze začátku, jak nemáš tu praxi a nedatuješ, tak seš nervózní a máš strach, ale časem se do toho dostaneš a je to v pohodě. Určitě je skvělý zapojovat hned od začátku kino a tý holky se dotýkat, aby si na to zvykla. Já třeba teď tohle trénuju i na kámoších/kámoškách ve škole, prostě abych si zvyknul na to, že dotýkat se lidí je úplně normální a občas je to už začíná pěkně srát.  Ten konec je na prd, snad to bylo jenom něco chvilkovýho a příště už to bude v pohodě. Ale stejně si myslim, že pokud chceš holku na LTR, tak neni potřeba až zase tolik tlačit a neMCčkovat tu holku na prvnim datu. Naopak takhle jí ještě víc nažhavíš a bude se těšit, že jí máš ještě co dát, kdežto když jí hned MCčkneš, tak pak to může brát třeba jenom jako takovej úlet. Být tebou, zkusil bych to v neděli na těch tanečních. Buďto to můžeš zkusit rovnou při tanci, kdy je na to skvělá příležitost, anebo si jí vzít třeba někam stranou, případně jí zkus někam vzít po tanečních, třeba na jídlo. 

http://www.youtube.com/watch?v=XaaifdkC53U