Tak teď jsem úplně mimo.) Tu poznámku D9 pořád nechápu, jak do tohodle zapadá. Nevím kam míříš.

Jinak Petaxi díky za tip. Zkusím to i s jinou. Hodit to na sestru je dobrý nápad, k tomu nejde nic namítnout, jen k té situaci na terase by se to asi moc nehodilo.
Takže je to v podstatě dvousečná zbraň. Doprovod ti zvýši atraktivitu, ale kterou je obtížné využít.

Každý bydlíme v jiném městě, máme to k sobě necelých 300 km.
A víc bych asi nechtěl, nějak jsem nad tím ani nepřemýšlel.

Jak to myslíš ? Nějak nevím, co mám za ty tři tečky dosadit.

[Jak to ale navlíct]

Zdravím, mám pár postřehů z návštěvy u kámošky. To, že atraktivitu muže zvyšuje jiná žena po jeho boku je známá věc, zvlášť když je pohledná a upravená. I před tím jsem se o tom přesvědčil, ale teprve tento víkend jsou hmatatelné výsledky.) Myslím, že to je tím, že jsem měl doprovod.Ale má to pár háčků, se kterými si nevím rady.

Po obědě jsme se šli projít na Prýgl. Pár navázaných očních kontaktů, jsem spokojený. Vracíme se zpátky na parkoviště a míjíme dvě holky, ta druhá nevím, ale z té jedné jsem nemohl spustit oči, nešlo to. A ona ze mě také ne, procházela těsně kolem, úplně jsem cítil jak tála pohledem. Bylo to tak intenzivní, že jsem měl sto chutí se otočit a běžet za ní. Jak to ale navlíct ? Nenapadlo mě nic, a to si s tím pořád lámu hlavu.

Večer sedíme na terase poblíž centra, na protějším konci sedí skupina holek, nejspší kolegyně. Hezká bruneta, vlasy po ramena, téměř aristokratického vzhledu ( to asi není přesné, ale nic lepšího me nanapadlo ), po mě občas hodí očkem. Tenhle oční fotbal se odehrává prakticky celou noc. Byl jsem hodně unavený, ale nemohl jsem spát... pitomý úplněk, tak jsem jen odpočíval a užíval si dobrého pití a příjemné společnosti.
Nevím kdy přesně, pár hodin po půlnoci jdu dovnitř pro účty. Narazili jsem na sebe u vchodu, tak jsem jí pozdravil a k tomu nějaká vata jestli taky nemůže spát, bo úplněk a bla bla bla. Tak jsme se seznámili + kiss close, ale že už musí jet. Tak navrhuji se sejít jindy, a říkám si o číslo. Následuje krátký rozhovor:

A: A nebude to vadit tvé holce?
Já: Ne, nechodíme spolu, jsme kamarádi.
A: To říkají všichni, všichni chlapi jsou hajzli.

A odešla pryč. A ne, nebyla opilá. Překvapilo mě, jak v mžiku otočila o 180°. Kde jsem udělal chybu?

A pár poznámek na konec, pro doplnění kontextu.
Kamarádka je moje stálice, známe se téměř 6 let, a nerad bych o ní přišel.
Kámoška nemá ráda když se o mě zajímají jiné.

[Ne, není možné aby člověk změnil svojí osobnost]

Změna – jde to vůbec ?
Tak zní nadpis tohoto vlákna. Odpověď na tuto otázku již znám …

Ne, není možné aby člověk změnil svojí osobnost

Ale může změnit názor na svět, prostě se najít. Mě se to povedlo. Jako všechny velké změny, i tato byla plíživá, a její důsledky jsem si uvědomil v posledních pár dnech.  Když si po sobě čtu mé příspěvky výše, skoro se nepoznávám.
Teď už nehledám vztah, to pro mě není přirozené. Bylo naivní, když jsem si myslel že můj život dokáže ovlivnit jediná žena, se kterou můj život bude sluníčkový. Vždyť jsme chlapi, a jedna ženská přece nemůže ovlivnit naše počínání. Muž musí být hlavně rovný, sám před sebou.
Je sice fajn, že jsi dobrý ve škole nebo v práci, ale o tom život není. Správný muž je podnikavý a má své zájmy. Já svůj zájem našel v realitách. Koupil jsem starší bytovku v centru města, a předělávám jí na současné standardy bydlení. Sporty jsou také fajn. Začal jsem jezdit na závody po republice a sbíral jsem medaile i v jiných městech. Ego boost byl nastartován.
Celý pick-up, se všemi otvíráky, rutinami, negy atd… je vlastně návod, jak ovládnout ženinu mysl. To není k zahození, ale podle mě je důležitější ovládnout svojí mysl. Svůj život. Síla mysli a vědomý je neskutečná. Začalo mě štvát mé povadlé tělo, tak jsem se dal znovu do cvičení. Sledovat zlepšení je příjemné. Když jsem začal, udělal jsem jen 4 poctivé shyby nadhmatem. Dnes udělám též 4, ovšem na jedné ruce.
Pick up se staví k ženám až moc technicky. Podle mě je skutečnost jednoduší…. Pro mě jsou to jen malé holky, úplně ty samé, kterým jsme na základce zvedali sukně a tahali je za culíky.) Myslel jsem si dříve, že jsou zkušenější než já ve vztazích a tak, když oni nějaký měli a já ne. Brr, tak to vůbec není. Mám rád holky, ale my jsme chytřejší. Odlišná logika jejich myšlení hraje pro nás.
V létě jsem poznal dívku, a ta mě úplně pobláznila. I když jsem si ze začátku hlídal odstup. To mě vyléčilo. Začal jsem chodit ven mezi lidi, na jídlo jsem chodil pěšky místo autem a navazoval oční kontakty s holkama co šli kolem. Během pár dní jsem doslova cítil jak mám navrch.
Usmířil jsem se (opět) s kamarádkou, o které jsem se zmiňoval v prvním příspěvku, krycí jméno Ester.
Porušil jsem diskrétnost, kterou jsme mezi sebou chovali. Styděl jsem se za to a přišel za ní s omluvou. Je správné přiznat si svojí chybu. Jsou to už 2 měsíce, a chová se docela jinak, než předtím. Domluvit se s ní bývalo těžké, ale teď mi odepisuje s předstihem a dokonce se mi i omluvila, když nestíhala. Před rokem bych si to těžko představil. Chová ke mně úctu. Ano, tu moc ovlivňoval své okolí máme všichni.
A ještě jedno důležité ponaučení jsem si odnesl.

Lov je cennější než kořist

Na závěr přidávám něco jako terénní zprávy z minulého týdne. Pokusil jsem o stručnost.

V klubu
Pátek … dopoledne jen schůzka s právničkou, zbytek dne jsem proseděl doma nad papírama. Nuda.
Nechci trávit večer doma, tak jsem se rozhodl jít mezi lidi. Do místního klubu, bude to poprvé. Nedělám si iluze, podobné prostředí nevyhledávám, ale cítím se v pohodě. Hluk a plno lidí. Tak tady se schází místní společnost. Stoly jsou plné, stejně jako bar. Nechci stát někde v rohu a usrkávat pivo, všímám si menší blondýnky, co sedí u baru. Později se dozvím, že se jmenuje Olívie. Jdu k ní a říká jí „ Vstaň, sedíš mi na místě“. Asi to neznělo tak vtipně, jak jsem si myslel, vstala a pustila mě. Sednul jsem si a přitáhl jí k sobě a vysvětlil jak se věci mají. Smála se, prý je tu prvně a teprve se rozkoukává.
Zbytek večera strávila u mě, bavili jsme se, hrál jsem si s její náušnicí a s jejíma drobnýma ručkama. Kozičkama mě pořád šťouchala do lokte a letmo se mi opírala o stehno. Občas jí k sobě stáhla nějaká skupinka šamponků, ale vždy se vrátila ke mně. Ego rostlo do nebe. Nikam jsem nespěchal, bylo jasné že odejde se mnou. Půlnoc. Už mě to tu nebaví, je čas odejít. Jsme venku, a Olivie trvá na tom, že pojede k sobě domů, sama. Nevadí, říkám si o číslo a navrhuji se sejít v týdnu. Odmítá, prý není holka, co dává každému číslo (?). Říká mi, že se tu uvidíme příští týden. To těžko, měla se rozmyslet hned, mě už tam neuvidí. A to je celé .)


Na ulici
Další věc, která mi dělala problém, je seznamování se na ulici. Nemám problém bavit se s holkama, pokud to plyne z nějaké situace, ve které se nacházíme. Ale oslovit jen tak cizí holku je jiná věc. Abruzzi může potvrdit, že jsem s tím měl problém
Občas jsem viděl kolem mého domu procházet pěknou blondýnu, asi 20 let, bledá a jemná pleť jako sníh, větší zadek a výrazné boky. Přesně tohle mám rád. Říkejme jí třeba Amanda. Už kolikrát jsem se nadechoval, že něco řeknu, ale ten okamžik byl tak prchavý, že jsem ze sebe nevydal ani hlásku. Strach.
Úterý, vstávám před polednem. Nasnídám se a jedu pro materiál. Vykládám pytle a házím je na paletu v chodbě. Vycházím na ulici a vidím jí před sebou, jen pár kroků… Ne, tentokrát jí nenechám jen tak projít. Stoupnu si před ní a zastavuju jí. Říkám, že jí tady vidím občas procházet, že se mi líbí a chci s ní jít někdy ven. Usměje se a navrhuje mi, abych jí doprovodil domů. Bingo, zamykám auto a jdu s ní. Po cestě kecáme nejdřív o škole, práci, o naší čtvrti ( jsme sousedi ) , potom se debata točila k erotice a sexu. Doprovod se trochu protáhnul, a k jejímu domu jsme přišli asi za 2 hodiny. Vypadá to, že je to všechno, říkám si o pusu na rozloučenou. Pusa se trochu protahuje, líbáme se. Sakra, dostávám velmi silnou erekci, už je to k nevydržení. Strčil jsem jí dovnitř, chytnul za zadek a natlačil na zeď. Říká jen, že tady ne, ať jdeme k ní do pokoje. Valíme se u ní na posteli, rozepínám kalhoty a nechám jí, aby si s ním hrála. Sundavám jí svetr a triko. Nemá bříško, jak jsem si myslel, má štíhlý pas …hmm, to zdůrazňuje její boky. Doslova z ní strhávám zbytek oblečení, full close. Sám nevěřím, že se to stalo tak rychle. Ale je to skutečnost, na kterou budu vzpomínat do konce života. Ležím na posteli s umaštěným pinďourem, a dívám se, jak se před zrcadlem obléká. Na stěně visí plakát Futuramy. Rovná si bokovky před zadek a na mě to jde znovu. Stáhnu jí k sobě a svlékám jí, teď už je mnohem víc uvolněná, směje se na celé kolo a piští.) Opět FC. Hlavu má položenou na mé hrudi a hladím jí po vlasech a po tváři. Je tak jemná a něžná, skoro se bojím, že se rozplyne. Kromě toho myslím na to, jak odsud odejít. Na co asi myslí ona, snad si nestaví vzdušné zámky o nás dvou. Otáčí se ke mě zády a loktem mě dloubla do žeber. To neměla dělat. za trest jsem jí počmáral liho-fixem. Nejlépe strávené odpoledne v mém životě je za mnou. Sedám do auta a ještě se mi jemně chvějí ruce, z toho vzrušení. Fakt to není o vzhledu nebo o oblečení. Když jsem jí oslovil, měl jsem na sobě spíš pracovní hadry, a auto, u kterého jsem zevloval, byl starý pick-up truck.  Cítím se absolutně vyrovnaný.


Ve vinárně
Prohraboval jsem se v krabici starých fotografií a vzpomínal. V jedné obálce je asi 30 fotek , docela odvážných fotek. Fotil jsem je já na stařičký zenith, a je na nich 19 letá studentka, opět blondýna. Na zadní straně fotky je datum 29.12.2003. Jsou deset let staré, a já na ně úplně zapomněl. Stydím se, na fotkách jsou totiž první prsa, která jsem viděl a osahal. Byl to můj první erotický zážitek, a na další 3 roky také poslední. Jméno jsem si pamatoval … Tara. Našel jsem jí pomocí facebooku a napsal jí zprávu, jestli si na mě vzpomíná. K mé radosti si pamatuje . Navrhuji schůzku třeba ve vinárně, a dnes skoro 30 letá žena nadšeně souhlasí.)
Pátek… Je den schůzky. Budík mám až na 11:30, abych byl odpočatý. Neskutečně se na ní těším, chci totiž dotáhnout do konce, to k čemu mohlo dojít už před deseti lety. Leštím polobotky, do kabátu dávám balíček fotek v obálce z ručně dělaného papíru a vyrážím za ní, do sousedního města.
Vinárna je malá, ale útulná místnost v podzemí, vcházím přesně v 21:00. Zabírám malý kulatý stůl v rohu pod svícnem. Chvíli na to se ve dveřích objevuje ona . Těžko skrývám úsměv, vypadá totiž bezvadně, vůbec se nezměnila… Také se směje, sedá si ke mně a dáváme si pusu. Docela mě i zajímá, co všechno prožila za poslední roky, ale k jejímu překvapení i radosti dávám na stůl balíček jejích fotek. Zbytek večera měl erotický nádech. Bral jsem to ležérně a netlačil na pilu. Ve stavu naprosté blaženosti jsem sledoval její tvář a dotýkal se její ruky, nejdřív však jen konečků prstů. Víno stoupalo do hlavy a z dlaně jí sálalo teplo. Před půlnocí se zavírá a vycházíme na ulici. Navrhuje, že můžu přespat u ní. Success. Já ale trvám na tom, že budu spát v autě ve spacáku.) Nechávám jí, aby mě dovlekla k sobě. Někdo na  nás na chodbě vyběhl, ať jsme zticha. „Zalez, nebo ti urvu ruku a nacpu do prdele!“ oplácím vřelá slova. Žena vedle mého boku propadá v pubertální záchvat smíchu. Zabouchl jsem za sebou dveře a role se obrací, iniciativy se chopím já. Nespěchal jsem, tohle si chci užít. Užíval jsem si, jak se přede mnou ladně vlnila se skleničkou vína v ruce, prý to byly nějaké taneční kroky… Tenhle pohled bere dechy, rozumíš. Byl jsem jako v tranzu a užíval si ten pohled na její nahé tělo. Život je prostě krásný.  Z kabátu vylovím Leicu a navrhuju, že uděláme další fotky, tentokrát trochu peprnější. Odmítnutí mi nevadí, teď už není na co čekat. To co následovalo, si nechám pro sebe, abych někomu nenarušil mravní kodex . Spát jsme šli až ve čtyři ráno. Byl jsem k smrti unavený, ale šťastný. Ne, tohle koťátko mi nebude dělat společnost naposled.


Víc takovýc týdnů
Vím jaký jsem, navenek nevýrazný, ale pod povrchem zkažený a zvrhlý. Se mnou žádná holka nebude chtít chodit, ani plánovat rodinu. Ale to mě vůbec nevadí.
Ahoi, jmenuju se Vít, a jsem šťastný .)

Zdravím všechny po delší pauze.
Ležím doma nemocný, tak mě napadlo že bych si mohl čas zkrátit napsáním pár řádků sem, co jsem vyváděl předchozí půl rok.

Lustrigol psal, že bych mohl mít nějaký blok znemožňující vztah. Něco takového jsem si myslel už dávno, tak jsem začal chodit na terapie k psycholožce. Někde na fóru jsem četl, že to někomu pomohlo, tak jsem to vyzkoušel také.
Ve zkratce - nepomohlo to. Celkem to trvalo 6 měsíců, na konci mi psycholožka řekla že mi neumí pomoci, a že je u mě vlastně vše v pořádku. To mě moc nepotěšilo. Terapie ale měly vedlejší účinek, povýšil jsem v práci - bod pro mě. A začal jsem lépe vycházet s kolegy ( rozuměj, jsou mi úplně ukradený ). Jinak vztahy atd. pořád bída, až na pár světlých vyjímek.

Ta první je krátký románek v létě. Znali jsme se přes přátele už z dřívějška, ale bydleli jsme od sebe asi 90 km, proto jsem to asi moc neřešil. Ale někdy v létě jsem si na ní vzpomněl, že jsme si celkem rozuměli, tak jsem jí začal psát. A zjistil jsem, že máme společných pár věcí. Namátkou, že jsme oba ještě neměli vážný vztah, v jejím případě tedy vůbec žádný vztah. Navrhl jsem schůzku, a dostal jsem pozvání k ní na chatu, takže jsem jel za ní a to setkání dopadlo dobře, dokonce tak dobře, že další týden přijela za mnou. To pro mě ještě žádná holka nikdy neudělala, hrozně mě to potěšilo. Další schůzku jsme si dohodli napůl cesty - v Praze. Byl to hodně povedený den. Na jeho konci jsem s ní odjel k ní domů ( její nápad ).Pár dní jsem u ní zůstal ( její nápad ). Pěkně jsme si užili prodloužený víkend, večer jsme chodily ven, přes den jezdili po okolí na výlety. Na závěr dne jsme se pak k sobě tulili v její posteli - já si na spaní zabral místo na gauči, i když byla proti. Dokonce mi půjčila její Oktávku. Sice to byla hrozná plečka, ale měla ve mě důvěru a to bylo příjemné. Pak jsem musel odjet na Slovensko, než jsem přejel hranice tak jsme si volali, a domluvili si další schůzku v Praze. Když jsem se vrátil, tak už se mi s ní nepodařilo spojit. Telefony mi nebere a na zprávy neodpovídá. Nevím co se mohlo stát, asi mám malou fantazii. A moc mě to mrzí, dával jsem tomu hodně šancí.

A za druhé se ke mě před 2 měsíci vrátila slečna kterou jsem vzpomínal v mém prvním příspěvku, se kterou jsem byl 10 měsíců. Obyčejně nejsem příznivec návratů, ale než mi začala psát, tak jsem na ní zrovna myslel. Kdyby s tím nezačala ona, nejspíš bych začal já. Tak pokračujeme tak kde jsme skončili. Jediná změna je ta, že už není zadaná. Ani nevím co si mám o tom myslet, tak radši nemyslím a jen si užívám.

Moc děkuju za podporu

Proběhlé konverzace si nepamatuju, nikdy jsem si neplánoval dopředu jak to bude probíhat. Měl bych s tím začít ?
Vím, že nejsem moc citově zaměřený, takže na dalších schůzkách, kdy dochází ke sbližování začínám tápat. Zbytek setkání je pak takový "chladný". Další už obvykle nenásleduje.
Jasně, že jsem trochu nervózní, hlavně když si uvědomým že všichni moji kamarádi nebo kolegové z práce mají přede mnou velký náskok. Mají za sebou aspoň jeden roční nebo delší vztah. A i když jim třeba skončí, tak stejně mají zkušenosti na kterých můžou stavět další.
Ale zajímalo by mě, jak mám začít pracovat na tom, jak být veselý a nespoutaný. V podstatě si dělám co chci, ale to se do toho asi nepočítá ?

Ahoi
Rád bych se s vámi podělil o věc, která mě v poslední době trápí

Přemýšlel jsem nad svým dosavadním životem, hlavně co jsem dělal špatně. O co jde ve zkratce? Odstartovaly to smutné události pře 3 týdny. Blbá frajeřina na motorce a sebevražda – stává se to pomalu každý den, ale přijít o dva kamarády navíc v jednom týdnu je prostě na ho*no. Nevím  jak to popsat, sloh mi nikdy nešel. Ani jsem nikdy nepsal do internetových diskuzí a počítače mi moc neříkají.
V lednu jsem navíc usnul za volantem cestou z noční, a poslal to do svodidel. Jako obvykle jsem si z toho dělal srandu, jako že mi pojišťovna zaplatila novou půlku auta a tak. Dnes už se moc nesměju.

Ale už k věci… Můj největší problém je ten, že si nedokážu najít a udržet trvalý vztah s holkou. Ten nejdelší trval snad až 2 měsíce. Obvykle se to ale omezuje tak na 2 – 3 rande. S postupem času je pořád těžší se seznamovat, když vím, že to stejně dopadne jako vždy. Ať dělám co dělám.

Jediné co se mi daří, tak je udržovat vztah se zadanými holkami. Jak se tomu říká, milenecký vztah? Jeden trvá už 5 let, a nedovedu si představit, co by se muselo stát, aby skončil. Pořád si rozumíme a máme si co říct. Druhý trval přes rok a půl. A Nedávno skončil ten třetí asi po 10 měsících, když se rozhodla být věrná svému příteli. Všechny jsou mladší než já.

Říkám dost. Vždyť jsem nikdy od holky neslyšel „ miluju tě“, „mám tě ráda“, nebo jen „ záleží mi na tobě“. Dřív mi to bylo jedno, ale už není.

Chci udělat změnu a najít si holku, která mě bude mít ráda a bude jí na mě záležet, ale nevím kde začít. Jsem samostatný, mám zajímavou a jistou práci, koníčky, ztenčující se okruh kamarádů, které znám roky a sport ve kterém jsem opravdu dobrý. No nevím, kde dělám chybu.
Jsem zvědavý na vaše názory nebo připomínky. Myslím že pohled někoho nezúčastněného může být užitečný.