Doufám, že tyhle vtipy tu snad snad zatím nejsou...



Muži zkrátka patří k těm šťastnějším lidem, protože:
 Celý život jim zůstane jedno příjmení.
 Garáž mají celou pro sebe.
 Jejich svatební přípravy se dějí samy od sebe.
 Čokoláda je pro ně jen jedním druhem svačiny.
 Nemohou nikdy otěhotnět.
 Do vodního zábavního parku si mohou vzít bílé tričko.
 Automechanici jim říkají pravdu.
 Svět je pro ně jeden velký pisoár.
 Nikdy nemusí jet na další benzínku, protože záchod na téhleté je hrozně špinavý.
 Nikdy nemusí přemýšlet o tom, kterým směrem se utahuje matička.
 Stejná práce, lepší plat.
 Vrásky přidávají na charakteru.
 Svatební šaty 10 000; pronájem smokingu 1 000.
 Lidé jim nikdy nezírají na hrudník, když s nimi mluví.
 Příležitostné umělecky ztvárněné říhnutí se od nich vlastně očekává.
 Nové boty je netlačí, nemrzačí a nedělají puchýře na nohách.
 Pořád stejná nálada.
 Na pětidenní dovolenou jim stačí jeden kufr.
 V pohodě si otevřou všechny sklenice, které potřebují.
 Dostane se jim ocenění i jen za trošku ohleduplnosti.
 Když je někdo zapomene pozvat, stále zůstává jejich přítelem.
 Spodní prádlo pro ně stojí 90 korun za 3 kusy.
 Tři páry bot je víc než dost.
 Nikdy jim na veřejnosti nepadá ramínko.
 Prostě nevidí, že mají zmačkané oblečení.
 Každá věc na obličeji má svou původní barvu.
 Stejný účes jim vydrží roky, ne-li desetiletí.
 Holit si musí jen obličej a krk.
 Celý život si mohou hrát s hračkami.
 Břicho jim většinou schovají široké boky.
 Jedna peněženka, jedny boty stejné barvy, pro všechna roční období.
 Mohou nosit kraťasy bez ohledu na to, jak vypadají jejich nohy.
 Mohou si "upravovat" nehty zavíracím nožem.
 Mohou si vybrat, jestli chtějí nebo nechtějí nosit knír.
 Dárky pro 20 příbuzných nakoupí za 25 minut 24. prosince.


Žádáme maminku malé Natálky, aby si přišla vyzvednou bačkůrky ke lvímu výběhu.


Žena přinese domů psa, muž se s ní pohádá,že to zvíře půjde z domu,
 že nepatří do bytu. Vezme ho pod paži, zanese ho tři bloky dál a pustí
 ho do parku.
 Vrátí se a pes už sedí přede dveřmi.
 Naštvaně ho naloží do auta, zaveze za město a vypustí v lese .
 Vrátí se domů a pes už zase sedí přede dveřmi.
 Chlap je z toho na prášky, opět ho naloží do auta, odveze nějakých
 dvě stě kilometrů do druhého okresu a vypustí v nějakých bažinách.
 Asi za půl hodiny volá ženě: "Pes je doma?"
 "Ano před chvílí přišel".
 "Dej mi ho k telefonu, kurva, já jsem zabloudil!!"


Proč si najít další ženu, když už jednu máte?

 -Udrží vás to neustále ve střehu
 -Jedna žena vás už dneska neuživí
 -Budete si muset stále procvičovat mozek, což je důležitý faktor předcházení Alzheimera
 -Procvičíte si logistické a organizační schopnosti, což se vám bude hodit v zaměstnání
 -Dvě jsou víc než jedna
 -Víc hlav víc ví
 -Jak říká James Bond, žijeme jenom dvakrát
 -Ostatní možná ano, ale vás přece nemůže uspokojit jen jedna žena
 -Nechcete být průměrný
 -Jednu má spousta lidí, vy máte na víc
 -Dneska už je to standard
 -O problémech se ženou se nejlépe poradíte s jinou ženou
 -Bez záložního plánu se obejdou jen nezodpovědní hazardéři
 -Abyste si našel třetí, musíte si logicky nejprve najít druhou
 -Schopnost lhát, zastírat a hrát dvojí roli se vám skvěle hodí pro případ, že by Českou republiku napadl

cizí stát a vy jste se zapojil do odbojového diverzního hnutí.
 -O něco snižujete pravděpodobnost, že jste si snad vybral špatně
 -Zábavné historky budete moci vyprávět hned dvakrát
 -Když někdo bude vyprávět, že si kromě své přítelkyně našel ještě jinou, můžete poznamenat "jasně, to

znám" nebo "vím, o čem mluvíš"
 -Nezbude vám zbytečná volná hotovost, kterou byste jinak uspořil a neposlal roztáčet kola ekonomiky
 -Máte dobrý důvod, proč jedna žena nemůže okupovat veškerý váš čas
 -Poznatky o ženách můžete získávat a ověřovat si na větším než jednočlenném vzorku
 -Učí to toleranci
 -Přestanete si ženy zbytečně idalizovat a přeceňovat, jako se to často stává v případě, když chodíte jen

s jednou. Nebo naopak si přestanete myslet, že jsou všechny beznadějně příšerné, jako se to často stává v

případě, když chodíte jen s jednou.
 -Je větší pravděpodobnost, že vám bude včas odhaleno přisáté klíště
 -Obohatíte si ústní mikrofaunu a zvýšíte imunitu organismu
 -Získáte o jeden zdroj kontaktů, informací a konexí navíc
 -Přispějete k vyvrácení ošklivého bludu, že jeden chlap - jedna žena (a naopak)
 -Máte dvakrát větší (ale pořád relativně malou šanci), že narazíte na ženu, která umí vařit lépe než vy.
 -Nebudete se cítit tak provinile, až jednu z nich na dovolené vyměníte a stádo velbloudů nebo karton

cigaret.
 -Až budou chtít kolegové doporučit nějaký hotel, nebudete to muset zdlouhavě googlovat.
 -Konečně začnete sexuálně žít.
 -K narozeninám se vám bude přát dvakrát a dostanete víc dárků.
 -Kvalitní filmy zhlédnete dvakrát.
 -Budete mít dvojnásobnou šanci stát se otcem.
 -Kolegyně v práci se na vás budou dívat jako na pořádného kance.
 -Vždycky se najde někdo, kdo vám vypere nebo vyžehlí
 -Málokdy menstruují obě najednou
 -Budete stále nad věcí, protože jedním rozchodem se váš život nezhroutí
 -Můžete být schizofrenní a nikdo nic nepozná. Stačí jen vychytat chvíli, kdy na vás přijde změna nálady,

a odjet za druhou.
 -Lépe se seznámíte s problematikou dámských parfémů, šamponů a make-upů.

Atto: U ostatních chyby ani nehledám...  proto jsem se ptal na nějaké metody sebeanalýzy 


Daidalos: Díky, přečtu zkusím... 


Abruzzi: Neboj, jako útok to zaručeně neberu...  jsem rád za každý komentář a nejradši za konstruktivní kritiku, protože jen to může člověka posunout dál... 
Co je "alfa" jsem si v podstatě nikdy přímo nestudoval (i když tady na fóru se tomu tak úplně nevyhnout nedá    ), ale vytvářel jsem si svoji představu na základě vlastních "pozorování".

Možná jsem se špatně vyjádřil nebo jsme se jen nepochopili. Já si o sobě samozřejmě nemyslím, že jsem dokonalý a lidi/svět  beru jací jsou.

Jen občas narazím na lidi, kteří mi ze zcela pro mě nepochopitelných důvodů vadí. A právě proto jsem psal, jestli někdo nezná nějaký způsob jak ve mně odhalit proč, abych na tom mohl zapracovat. Příklad se sourozencem jsem psal jen proto, abych ilustroval situaci, kdy se takovému člověku nemohu vyhnout.


Jinak děkuji za všechny komentáře... 

Zdravím,

neznáte někdo nějaký způsob, pomocí kterého by se dalo zjistit, co mě na určitých lidech vadí ??

Myslím si, že se po většinu času projevuji jako "alfa", ale u některých lidí mám pocit, že "jsou stále na živu jen proto, že jsem zatím nenašel kličku v zákonech, abych je mohl legálně zabít". Jestli víte jak to myslím.  U většiny dokážu přijít na to proč, ale u některých mám pocit, že mě neštve ani tak co/jak/kdy/apod dělají, jako spíše že "vůbec existují".

To se ale podle mě k chování alfy nehodí. Správný alfa by měl podle mě tolerovat bez problému všechny, protože se si je jistý svou "nadřazeností". Uvažoval jsem to řešit stylem "zatnout zuby", chovat se jako by nic a "nejkratším přiměřené čase" se plynule přesunout do "příjemnější společnosti". To ovšem nejde vždy. 

Například v poslední době mám takový pocit i z bratra se kterým žijeme v jedné domácnosti, i když v k tomu nevidím důvod.
Původně jsem si myslel, jestli mu ve "skrytu duše" něco nezávidím. Když jsem se nad tím ale zkusil zamyslet, tak jsem dospěl k závěru že nemám co. V podstatě s ním nemám společné zájmy, okruh lidí se kterými se stýkáme, cíle, styl ( oblečení které nosí on bych já nevzal ani na vytírání dílny a naopak )... takže mu v nemám co závidět a ani proč.
Přesto mám někdy chuť na něm vyzkoušet metody inkvize, i když ho třeba slyším jen v předsíni.

To je ovšem něco co se mi nelíbí a rád bych to na sobě změnil. K tomu je ale podle mě nutné příjít na to, co mi na něm/nich vadí.



Předem děkuji za každý návrh a doufám, že jsem to podal dostatečně srozumitelně.
Alucard

Ty musíš být ten iniciativní a navrhovat místo a čas setkání, obzvlášť v takovýhle situaci.

Jj, to mě taky napadlo... ale bohuzel jak se říká "pozdě bycha honit" 
Ale když to budu brát z té pozitivní stránky tak si alespoň vyzkouším něco nového....  A když se to bere jako "hra" tak koho by to bavilo, kdyby se občas nevloudila nějaká chybka. 

Zdravím,
nedávno jsem byl na kamarádově maturitním plese a uviděl tam  velmi pěknou dívku. Tak jsem si řekl: "nač váhat" a šel ji požádat o tanec a když souhlasila tak jsem šli tančit. Po jedné nebo dvou skladbách chtěla jít najít své kamarádky tak jsem jí za nimi doprovodil. Po celou dobu jsme si povídali a poté co jsme je našli jsem se na chvíli zdržel a po chvíli se omluvil a šel se podívat po svých přátelích.
Potom jsem se s ní ještě několikrát sešel na parketě a měl jsem pocit, že se mi povedlo získat "podporu" i jejích dvou kamarádek které tam měli přítele (pokaždé když mě někde potkali mi říkali, jestli bych s ní ještě nešel na parket, že je jim líto že tam s nikým není apod. někdy jsem šel, někdy si našel jiný program ).
Když jsem si jí na konci plesu řekl o telefonní číslo, tak mi ho dala a ještě se zeptala jaký operátor by se mi hodil více.  A na otázku jestli by nechtěla zajít do bazénu nebo podniknout něco jiného mi odpověděla kladně (při zpětném pohledu si říkám, že jsem měl zkusit rovnou domluvit nějakém konkrétním termínu, ale po bitvě je každý generálem ).

Po víkendu, kdy jsem byl zaneprázdněn jinak jsem jí napsal, kdy by měla čas, ale nedošla žádná odpověď.
Toto si vysvětluji třemi možnostmi.
1.) Dala mi špatné číslo - kdyby mi chtěla dát špatné číslo, proč by se mě ptala na operátora který se mi hodí více.
2.) Udělal jsem chybu při jeho psaní k sobě do telefonu - kdybych si špatně opsal, tak by se mi měla vrátit informace, že zprávu nelze doručit nebo by se ozval někdo, že to je   "omyl"
3.) Nebo neměla zájem - toto je další možnost (ta se mi líbí nejméně, protože se nemůžu vymluvit na techniku...  ) , ale proč v takovém případě nepoužila nějaké "nezávazné" odbytí něco jako: "někdy, možná, uvidíme"...

Proto by mě zajímalo, co by jste mi poradili vy. Samozřejmě nemam problém si říct: "Pro jedno kvítí slunce nesvítí" a kašlat na to. Ale na druhou stranu se mi docela líbila a tohle je pro mě situace kterou jsem ještě nezkoušel(být odkázán jen na tel. číslo  takže je to příležitost k rozšíření obzorů na poli svádění), protože dřív když jsem se snažil sbalit nějakou dívku, tak to byla bud dívka kterou jsem "dokázal potkat dle potřeby" nebo jsem nebyl vázán odvozem Kamarádů a nebo ona neměla odvoz takže jsem jí ho jako pravý džentleman mohl nabídnout  ...


Předem děkuji za všechny rady a postřehy

Tak jsem jsem si dal tu práci a teorii ozkoušel v praxi...
Našel jsem slečnu která byla ochotná tuhle hru hrát, ale ve výsledku jsem dospěl k názoru, že pro mě tento styl není(nebo alespoň zatím není)...
Z počátku mě to bavilo, ale po pár schůzkách mě to už "netěšilo" a začal jsem mít pocit, že by to mohlo směřovat k "needy chování" a tak jsem změnil taktiku. Nevím, jestli to bylo "nezkušeností s tímto stylem" nebo mám v tomto směru nedostatečnou fantazii nebo něco jiného...

Takže abych to shrnul:
Pořád se mi to zdá jako zajímavý postup, který vnese změnu do zažitých stereotipů pokud se pro něj vhodné podmínky, a proto se budu pokoušet ho v příznivých případech rozvíjet (už jenom jako určité duševní cvičení  ), ale asi se zatím pro běžné použití vrátím k jiným metodám, které už mám více zažité...
 

Tady posílám pár vtipů co se mi v poslední době celkem zaujaly.... Doufám, ze nikoho nepohorší, neurazí nebo tu už v nějaké verzi nejsou..

Život je jako penis. Když je trvdej tak si užiješ a když ne tak s tim stejně nikdo nic nenadělá....

Přijde Schwarzenberg do nebe a strašně se směje. "Co je tu k smíchu, kníže?" diví se sv. Petr. "Ále... dole probíhá asi 3 minuty zasedání a oni si myslí, že jsem zas jen usnul!"

Personální oddělení v ČEZu se rozhodlo udělat test na téma korupce.
 Jedna z otázek byla:
 "Kolik času potřebuješ, aby sis z úplatků koupil BMW?"
 Odpovědi byly následující:
 firemní personalista: 2-3 měsíce
 firemní právník: Asi tak 6 měsíců
 vysoce postavený manažer: 2-3 ROKY!!!
 U manažera se komise zarazila a zeptala se: "Tak dlouho?"
 Odpověď manažera byla: "Hele, netlačte tak na pilu, BMW není zrovna malá firma."

Podle ankety jsou nejoblíbenější české kreslené postavičky Palacký, Destinová a Masaryk.

ONA: Chtěla bych se ti k něčemu přiznat.
 ON: Copak?
 ONA: Já jsem panna. Měla jsem sice pár schůzek, ale ty budeš první.
 ON: Počkej, to jsi jako úplně nezkušená? Nevíš co a jak?
 ONA: Ale jo, nějaký po*no jsem už viděla.
 ON: Takže abych si to ujasnil: Jediné srovnání, jaké máš, je mezi mnou a pornoherci?

Na Eiffelově věži v Paříži stojí Američan, Francouz, Čech a Cikán.
Američan začne dolů házet dolary a křičí:
"Máme jich dost, můžeme Je vyhazovat."
Francouz začne dolů házet lahve šampaňského a křičí:
"Máme jich dost, můžeme je vyhazovat."
Cikán se otočí na Čecha říká:
"Né aby tě napadla nějaká píčovina!!!"

Děkuji všem za projevené názory.
Na podobné téma jsem se bavil i s pár kamarádkami/kamarády a od kamarádů se mi dostalo podobných názorů jako tady. Kamarádky se na druhou stranu tvářili, že by to "mělo šanci na úspěch" nebo by to alespoň vzbudilo zvědavost, ale možná je to jak píše Av4: něco o čem tajně sní, ale doopravdy to nechtějí.  Tak jsem dospěl k názoru, že nejjednodušším způsobem jak to ověřit je to vyzkoušet naživo.

Jsem docela zvědav jak to dopadne, ale určitě sem dám vědět.... :

Já jsem nikdy podobný příběh neslyšel. Ani od rodičů, ani od babiček ani od nikoho jiného.... leda ve filmu.

Něco podobného mi vyprávěla jedna kamarádka, že se takhle dali dohromady s přítelem se kterým už jsou spolu asi 3 roky. A že jí tímhle přístupem i zaujal, protože tohle byl první kluk co "na to šel jinak"...

Jj, jak jsem psal není to vhodné na každou. Proto mě zajímají vaše názory, jestli to byla vyjímka nebo to má nějakou "použitelnou" šanci na úspěch...

Zdravím,
jak si tak pročítám jednotlivé příspěvky na fóru, mám takový pocit, že každý chce osobu která ho "zaujala" svést nejlépe v 5 větách
Tady napíšu takový "modelový" příklad, vím že v reálu to je složitější, ale pro názornost to myslím to stačí.

1.) Ahoj, jmenuji se Jóžin, nevíš prosím kolik je hodin ?
2.) Ahoj jsem Eržika, je 17:10.
3.) Moc děkuji, jsi milá, nechceš se podívat na mou sbírku motýlů ?
4.) Ty opravdu sbíráš motýly ?
5.) Tak to se ráda půjdu podívat...

Ale někdy si říkám, zda to není škoda, podle mě se tím ochuzujeme o takový ten pocit "protahování magických okamžiků", kdy na obou stranách je pomalu hmatatelné napětí, které je dále jen stupňované jistou dávkou tajemna.

Představoval bych si to například jako "hru" na Tajemného ctitele. Kdy by se "vyvolené" posílala třeba každý (druhý apod.) den růže s dvojverším básně, balady (nejlépe vlastní, ale bohužel ne každý máme tyto schopnosti) a podpisem Tajemný ctitel. Potom, když by to okolnosti umožnili, si s ní dá schůzku například na maškarním plese a jít např. za "tajemného muže v černém" + škraboška(ta k tomu dle mého názoru patří) atd. V průběhu zábavy zvyšovat napětí pomocí dotyků, hezkých slovíček pronášených tím správným hlasem, potom jí doprovodit domů, tam se s ní  ve vší galantnosti rozloučit a v tomto duchu (samozřejmě fantazii se meze nekladou) několikrát zopakovat(samozřejmě podle podle reakcí dívky, když jí to bude bavit může to pokračovat déle, když jí to po druhé schůzce začne nudit, tak nač to protahovat).
A potom si až vychutnat zaslouženou "koncovku".


Vím, že toto není nijak univerzální postup(chce to dívku, která by byla ochotná tuto hru hrát, u které budete vědět kde jí zanechat "propriety" na první fázi, pak nějaký způsob jak zjistit její reakci atd.), který nejspíše hodně čtenářů fóra zavrhne už v zárodku a předpokládám, že se ozve/si pomyslí i několik lidí že jsem snílek nebo romantik, který ztratil kontakt s realitou. Ale podle mě tato "stará škola" má pořád  své kouzlo.

Předem děkuji za každé vyjádření názoru. Především bych chtěl požádat dámské osazenstvo co si o tomto "stylu" myslí a zda má vůbec cenu snažit se najít "pokusný cíl" na kterém bych to mohl vyzkoušet nebo toto ocení jen jedna z tisíce.

Takhle pracuje pravidelný "pečlivý" čtenář zdejšího fóra   

Představte si veliký, obrovský mnohopodlažní supermarket v USA, ve kterém dostanete všechno.
 Šéf přijímá nového prodavače, s tím, že jej vezme na zkušební dobu, aby viděl, jak se osvědčí. Po zavírací hodině si jej zavolá do kanceláře.
 „Tak kolik jste dnes měl zákazníků?"
 „Jednoho, šéfe."
 „Cože!? Jednoho? Naši prodavači udělají průměrně šedesát až sedmdesát zákazníků denně! Co jste celý den dělal!? A kolik jste vlastně utržil?"
 "Tři sta osmdesát tisíc dolarů."
 Šéf zalapal po dechu.
 "Tři sta osmdesát tisíc? Proboha, co jste prodal?"
 "No, první jsem prodal malinký háček na ryby. Pak jsem zákazníka přesvědčil, že by si mohl vzít ještě i střední a velký háček. Pak jsem ho přesvědčil, že by si měl vzít i nějaký vlasec a k němu jsem mu prodal tři pruty - malý, střední a veliký. Dal jsem se s ním do řeči, zeptal jsem se, kde bude rybařit. Povídal, že na mysu, dvacet mil na sever. Tak jsem mu prodal ještě pořádnou větrovku, nepromokavé kalhoty a gumáky, protože tam dost fouká. Přesvědčil jsem ho, že na pobřeží neberou, tak jsme šli vybrat motorový člun. Pak jsem se ho zeptal, co má za auto a vylezlo z něj, že dost malé, člun by na něm nemohl odvézt. Tak jsem mu prodal ještě přívěs."
 "A tohle všechno jste prodal člověku, který si přišel koupit jediný háček na ryby!?"
 "Ne. On původně přišel koupit vložky pro svoji ženu. Tak jsem mu navrhnul, že když si teda o víkendu nezašuká, že by si mohl zajít aspoň na ryby."

Tady jsem našel jeden co mi celkem poprvé líbil.... jen je ve slovnštině

Zasneženou Sibírou sa ženú sane, ktoré prenasleduje svorka vlkov. V
 saniach sedia Američan, Nemec, Rus a Slovák. Rus zrazu chytí Amíka a
 so slovami "To máš za Hirošimu" ho vyhodí zo saní. Vlci ho zožerú,
 trocha sa zdržia, ale o chvíľu sú zase za saňami. Rus chytí Nemca,
 vraví "Dobre ti tak, ty fašista" a vyšmarí ho tiež zo saní. Keď vlci
 znovu dobiehajú sane, Rus vytiahne kalašnikov a RATATATATA....všetkých
 vlkov postrieľa.
 Slovák sa ho pýta: "Prečo si to neurobil hneď?" Na to Rus vytiahne
 fľašku vodky, ponúkne mu a hovorí:
 "Pre štyroch málo, samému nechutí!"


a potom jestě jeden co se mi docela líbil:

Po narození 13 dítěte přichází za šťastnou maminkou reportér a ptá se: "Maminko kdy jste se rozhodla, že budete mít takto velkou rodinu ??"
A dostane odpověď: "No, já si nejsem jistá jestli jsem pro to rozhodla... Ale 15let jsem místo antikoncepce brala antidepresiva, takže teď mam 13 dětí, ale je mi to uplně jedno..."


P.S.
Doufám, že tu ještě nejsou....

Možná mám hodně "zromantizovaný" pohled na věc, ale podle mě by při podobných činnostech jako je svádění mělo jít o tu "koncovku" až v nějaké "nižší"(možná až poslední)  řadě. Podle mě je svádění taková obdoba lovu, kdy správný lovec neloví proto, aby si měl co vystavit doma na poličce a potom to mohl ukazovat přátelům. Podle mě správný lovec by si měl vychutnávat spíše pomalé přibližování ke kořisti, kdy každá nepatrná změna větru ho může vrátit zpátky, kdy musí svým vrozeným citem a získanou zkušeností využívat okolního prostředí až nakonec zasadí finální ránu. Něco na způsob našich prapředků, kteři lovili pomocí kamenů a oštěpů, se kterými každý metr, o který se dostali ke kořisti blíže mohl být rozhodující o konečném výsledku. Na druhou stranu podle mě takovéhle "rádodajky" tento "ušlichtilý sport" degradují na obyčejnou střelnici, kdy nezáleží na schopnostech lovce.
 
Promiňte mi tohle možná poněkud nešikovné přirovnání k lovu, ale dle mého názoru jak v lovu tak ve svádění platí, že správného lovce nemůže těšit "kořist" která si k němu sama přisla proto, aby byla ulovena.

Asi jsem se v prvním příspěvku špatně vyjádřil. Já ne že bych se o holky vůbec nezajímal... samozřejmě když potkam nějakou pěkně rostlou "spoluvysokoškolačku" v lehkých letních šatičkách tak takový pohled dokážu náležitě ocenit . Jen nemám žádnou výraznou touhu se o ní nějak blíže zajímat... Stručně řečeno jsme zatím single a vyhovuje mi to... Ale nechci se ve 40 probudit a zjistit, ze vsichni znami maji rodiny apod, jen já jsem stále "spokojený solista"....  Takže spíše by mě zajímalo, jestli je to něco z čeho časem "vyrostu", jen to u mě trvá déle(dle mého názoru od doby rozdělění pohlaví na samce a samice, musí časem každý "kluk" dospět alespoň k nějaké potřebě předávání genů => musí se aktivně snažit sehnat nějakou "dívku") nebo je to něco co bych měl začít aktivně řešit například nějakým sociálním cvičením....

Předem díky za každý váš názor, nový úhel pohledu nebo zkušenost... 

Zdavím všechny,
zajímalo by mě jestli je možné třeba alespoň částečně změnit "povahu". Jsem samotář, který radši než by jel s kamarády na chatu nebo nějakou akci radši "přejde" se psem  "půl hor, lesů.....". Nemám problém s lidmi navazovat kontakty, ale většinou to je spíše "funkčního" charakteru(oni něco potřebují ode mě/já od nich), protože jinak se s nimi bavím  chvíli a pak "ztratím" zájem. Jako příklad bych uvedl: na zastávce u školy mě oslovila docela pěkná holka, já jsem jí odpověděl, pak bylo pár takových klasických frází jako: co studuješ, kam jedeš... ale než přijel autobus tak "už mě nazajímala". Jinak když chci tak nemam ve společnosti problém. Občas chodím několika kamarády do klubu na pokec, tam nemam problém se zvednout a jít oslovit kohokoliv (i největší roštěnku na kterou si "nikdo" okolo "netroufá"). Když je potřeba dokážu sehrát i roli "parťáka" který rozptyluje kamarádky, dívky o kterou má některý z mých kamarádů zájem, ale věnuju se jim jen proto, abych pomohl kamarádovi a ne že by mě nějak dlouhodobě zajímaly.

Předpokládam, že zde nenajdu žádnou zázračnou radu, díky které bych se stal vrchním "pařmenem" a extrovertem, jen by mě zajímalo co si o tom myslíte.
Předem díky za každý váš názor nebo nový úhel pohledu.