Já bych ve věci adopcí nechal současnou právní úpravu. Zákon o rodině umožňuje, aby dítě adoptoval i jednotlivec... a nikde není psáno, že ten dotyčnej nemůže žít nebo dokonce být registrovanej s jinou osobnou stejnýho pohlaví. Na druhou stranu má při adopci dítěte vždycky přednost manželskej pár... a tak by to podle mě mělo zůstat.
Argument, že by dítě vychovávaný 2 chlapama bylo vystavený šikaně, moc neberu. I za cenu nepochopení ze strany okolí je pro dítě určitě lepší vyrůstat v prostředí blízkých lidí, co ho maj rádi, než v dětským domově.

Co se týče těch růžových afektovaných buzen - jak už jsem psal, moc je nemusím, nejsou mi moc sympatičtí, přijdou mi trochu trapní... ale nesnášet je?? Sorry, nejsu až tak zamindrákovanej, abych někoho nesnášel jen kvůli tomu, že se mi nelíbí jeho vnější projevy.
Jiný by to bylo možná v situaci, kdy bych byl nucenej s takovým člověkem trávit určitej čas, např. v práci, to by mi asi začal brzo lízt na nervy. Ale zatím můžu říct, že mi i tihle hošani jsou celekm jedno.

Nalezeno na facebook v sekci nejhorsi videa na youtube, ale mne se to celkem libi:)
http://cz.youtube.com/watch?v=XBGmRbhtt4I

Nic ve zlým, ale já bych s tím zařazení do sekce docela souhlasil. Jestli někomu z borců opravdu na smrt onemocněla holka, tak chápu, že hudba je způsob, jak to ventilovat... i když to nic nemění na nic moc kvalitě toho songu. A pokud je to celý vymyšlený, tak o to víc je ten text lacinej.
Ale jako vždy, proti gustu žádný dišputát...

Můj oblíbenej AFC song: 
http://www.youtube.com/watch?v=cwTdvY6QVmo

Jak jsi přišel na to, že jsem to zahodil hned? Ono to ve skutečnosti trvalo nějakých pár měsíců, než jsem ji trochu poznal, posléze zjistil že mě chce a nakonec po dlouhé snaze sám sebe přesvědčit abych do toho šel, zjistil že nechci.
Vlastně když na to koukám zpětně, byly tam i jiný ne zrovna zanedbatelný důvody, než moje neochota mít vztah, ale to do tohohle topicu až tak nepatří...

Já Joeiho plně chápu. Mě se taky nechce do nějakýho vztahu jen tak, když k tý holce nic necítím. Jsem tak trochu opačnej extrém oproti některým lidem (hlavně holkám), co musí mít nějakej "vztah pro vztah" prostě dokud jsou sami, tak se cítí nějak neúplně, či nepatřičně.

Je tu ovšem problém, že na získávání holek na "one night sex" jsu příliš nesmělej (nesebevědomej, neatraktivní... whatever) čili výsledkem je určitá frustrace a deprivace (jj, vím že ženský nejsou jen na sex, ale tyhle potřeby holt člověk má) radši ani nepočítám, kdy to bylo naposledy   
Proto jsem si, když o mě jedna holka projevila zájem, vyčítal, že nejsem schopnej začít s ní chodit, protože tam holt nebyla ta jiskra. Jinej borec by si řekl, že není špatná, rozhodně lepší než nic, chodil by s ní s tím, že si má aspoň s kým vrznout, ale mě tohle nějak nejde...

Už jsem o tom na fóru mluvil, tak sorry že se opakuju, ale tak mi to přišlo, že se sem tenhle můj příklad hodí...

Koukám že ty Skořenice jsou nějaký známý. Já jsem o tom slyšel od kámošovy bejvalky, která je odtud a myslel jsem, že je to nějaká widlotéka pro diskanty z východní části východních Čech. Ale koukám že to znají i borci z Prahy a navíc jsou tam i CELEBRITY celonárodního významu.
Tak přemýšlejte, jaký rutiny použít na Agátku a čím znegovat Dominiku.  

Bohužel zrovna s těma z Francie nebylo možný kámošit, protože si hned mysleli, že se s nima vyspím a servírovali se mi do postele. Obrat o 100 stupnů nastal ve chvíli, kdy jsem jim dala najevo, že nic nebude. To mě pak měli problém i pozdravit. 

To aj my běloši máme občas pokrk holek, co chcou akorát pokecat a kámošit se, ale nechcou nám dát. Akorát to nedáváme tak okatě najevo

A jaky je to pomer noh?

Tím myslím ne moc tlustý stehna, ale taky ne moc tenký (to pak opticky hrozně zvětšuje zadek). a taky samozřemě je lepší když jsou nohy delší (zas ale ne jak žirafa)
Jinak co tady na fóru někde byla tvoje fotka, tak si myslím, že nemáš důvod být nespokojená se vzhledem.

šmoula: Jasný, neříkám že holka MUSÍ mít nějakej ideální poměr, jinak není hezká. Individuální to taky je, ale jak říkám do určitý míry. Málokomu se bude líbit úplný prkno, nebo sud, nebo holka co má tělo jak kluk... Třeba kámoš je vysazenej na silnější holky, obzvláště ty s velkým pozadím a taky má přítelkyni s... dámy prominou... "prdelí přes dva hajzly". Jenže právě to se mu na ní až tak nelíbí, říkal, že to je moc už i na něho. Takže je s ní spíš pro to, že je na něj hodná... a že se mu zatím nepodařilo ulovit nějakou jinou...

Konečně se asi dneska zlomila moje znuděnost a krize. Dneska ráno jsem se probudil a měl parádní velikou...

erekci? s tím ta chuť do života možná souvisí... 

Taky bych si objednal pokračování

Co je pro chlapy telo akorat?

Chceš li to vědecky, tak hodně jde o tohle: http://en.wikipedia.org/wiki/Waist-hip_ratio

Zní to sice šíleně, že by se něco takovýho jako krása postavy dala vědecky zkoumat, ale podle mě na tomhle něco bude.
Ono se totiž nedá říct, že by holky v rozmezí určité váhy nebo hubenosti byly sexy a jinak ne. Fakt pěknou figuru (danou správným poměrem pasu, boků a taky noh) může mít silnější baba i čtyřicetikilová lolitka... oproti tomu ženská, která je váhově tak akorát může být totálně nezajímavá.
Samozřejmě je to taky o osobním vkusu.. ale vocaď pocaď 

Nj, teď když mají v Iráku jakž takž demokracii, tak to se podobný taškařice realizovat dají (a člověk za to dostane podmínku nebo pár let max.). Ale chci toho hrdinu vidět, jestli by si takhle troufnul hodit botu po Saddámovi. docela pochybuju
Ale konec politiky, konec OT, chce to vtip

Jak přetaktovat vysavač

Jelikož člověk je tvor neustále s něčím nespokojený a po vyšším výkonu
čehokoliv toužící, je vždy jen otázkou času, kdy se najde fanoušek,
který se čemukoliv podívá pod kapotu a laděním získá vyšší výkon.

Této činnosti se říká přetaktování, nebo také ovrklokin. (všimněte si
mé skvělé anglické výslovnosti). Komunita ovrklokerů vznikla původně
okolo fanoušků počítačů, kteří se snažili dostat ze svých miláčků co
nejvíce a tak různými nastaveními nutí pracovat procesor či paměti
rychleji, než připouští výrobce. Být počítačový ovrkloker není nic
složitého, stačí jen trefit náhodně správné hodnoty v nastavení
základní desky vyšší než váš kamarád z druhého vchodu, ale stále ještě
pod hranici, při které týrané součástky shoří. Kdo přestřelí, není
ovrkloker, ale lama -a musí napsat ježíškovi o nový počítač.

Problémem je, když je někdo třeba tak chudý jako já, (dělat redaktora
Aktovky-X není úplně nejlépe placená práce) nemá peníze na počítač,
ale přes to by rád něco ovrkloknul.

Jako vždy, když je člověk génius, nevadí, že je socka - nebudeme
přetaktovávat počítač, který nemáme, ale přetaktujeme něco, co doma
máme. Třeba vysavač. Ten má doma každý.

Stát se slavným přetaktovávačem vysavačů ale není úplně jednoduchý, za
prvý je tam nastavená laťka dost vysoko (viděl jsem na to přetaktování
dokonce reklamu v televizi, ženská měla tak přeboostrovanej lux, že
přes podlahu dokázala vytáhnout chlapa z nižšího patra z gauče až ke
stropu a tam s ním smýkat - fakt, taky nekecám…). Možná si řeknete,
že reklama přehání, já souhlasím… ale znám i jeden případ od nás z
ulice: tím geniálním ovrklokerem vysavače je totiž můj kámoš Lojza
Macháček, tomu ovrklokin pomohl vyřešit krizi v maželství.

Lojzova manželka Magda, po několikaletém vztahu náhle začala
odmlouvat, flákat domácí práce, uklízela málokdy a jedinou její náplní
bylo telefonování si s kamarádkami. A krátce nato, si stejně jako
spousta jiných manželek, které se doma nudí a neví co roupama dělat,
(poněvadž jim chybí tvrdá ruka a silný řetěz), pořídila bišonka. To je
takovej ten malej pejsek, kterej vypadá (a chová se) jako dlouhosrstá,
mentálně retardovaná myš po předávkování efedrinem. Jenže bišonek, na
rozdíl od hlodavců, kteří se snaží být co nejméně hluční a nápadní,
neustále skákal po bytě a na všechno ňafal. Což Lojzu, kdykoliv přišel
zmožen po dlouhé pracovní směně z továrny domů, řádně vytáčelo.

Párkrát se snažil nepozorovaně bišonka odkopnout někam mezi květináče
s úmyslem mu ukázat, kdo tady velí, bohužel ne dost rychle, takže vždy
skončil s prokousanými ponožkami, ponížením z neúspěchu v boji s něčím
tak malým a navíc se tryskomyší ňafání od té chvíle kdykoliv se ocitl
doma… zmnohonásobilo.

Dalším nápadem byla logicky mikrovlnka. Jenže…, Lojzova averze k
bišonkovi byla v rodině i mimo více než jen tušená, takže pozadí
zamýšlené nešťastné náhody by bylo patrně ihned jasné. Navíc, Magda
byla schopná si na žal okamžitě pořídit bišonky nejméně dva, což
rozhodně nebylo jeho cílem.

Patrně nejvíc ho vytáčelo, když jeho paní s oblibou předváděla
kamarádkám, co dělá bišonek ve chvíli, když se pustí vysavač. Vytočené
zvíře poskakovalo vztekle jak v berserkovém záchvatu před ústím hučící
hadice a ze všech sil na ní štěkalo.

A tehdy se mu v hlavě zrodil nápad s přetaktováním. Co, to nebylo jen
přetaktování, to byl přímo tunning. A Lojza na to šel vědecky. Nejprve
si v OpenOffice.org sešitu navrhl převodní tabulku, kam dosadil
hodnoty: váha psa, sací výkon a průměrná vzdálenost od ústí hadice -
manželka, která měla vysávání v ruce, intuitivně věděla, jak daleko
musí vysavač od neupevněných předmětů být, aniž by je proud vzduchu
stáhnul… a cílem bylo tuto hranici s velkou rezervou překonat.
Výpočtem mu vyšlo, že musí odmotat polovinu závitů z transformátoru a
přepnout nastavení vstupního napětí z 220V na 120V, čímž dosáhne
efektu krátkodobé, leč kýžené turbovývěvy.

Pak si Lojza vzpomněl na článek v Blesku, kde psali, jak nějaký kocour
přežil celý prací program v automatické pračce, včetně žídmání. Dostal
strach. Pár vteřin, než přetavená pojistka motor vypne patrně nebude
stačit.

Ale… naštestí měli ten den k večeři bramborový salát. Tedy, štěstí
nespočívalo v salátu, ale v tom, že Lojza -anžto si chtěl večer
vrznout - a jak poradily Magdě kamarádky: měl by si to zasloužit -
musel při vaření pomáhat a za úkol dostal velmi ponižující práci,
totiž protlačovat vařené brambory skrz kovové kolečko s drátěným
výpletem. Lojza je bystrý hoch a jak tak frustrován pozoroval, co se s
bramborami děje… tak ho napadlo…, prostě… druhý den nebylo
kolečko na krájení v šuplíku jako vždycky… ale nějakou záhadou se
dostalo dovnitř hadice vysavače, kde se (velmi pevně) zaseklo napříč
mezi spojovacími díly. Takže cokoliv, co se mělo dostat do útrob,
muselo přes kolečko taženo proudem vzduchu proletět.

Zbytek už jsem pak zažil na vlastní oči, protože jsme ten den byli
pozvaní na oslavu bišonkových prvních narozenin. V půlce večera přišla
na program scénka z vysavačem. "Heleďte, co dělá!" řekla Magda a
vytáhla ze skříně lux. Lojza se omluvil a odešel do kuchyně
připravovat utopence. Zvíře, jakmile spatřilo přístroj, sedlo si na
zadek a začalo zuřivě štěkat. Magda namířila hadici na psíka a stiskla
tlačítko do polohy ON. Ozval se zvuk motoru stíhačky. Pak zvuk
meluzíny. Pak lupnutí, jako když chytnete krikeťák do rukavice. A pak
něco…, asi jako když srknete ze lžíce horkou polívku, ale velmi…
velmi rychle. Pak vypadl proud.

Na místě, kde ještě před několika pikosekundami stál pes, zela díra po
pěti chybějících parketách a bišonkův stín, protože zmizel tak rychle,
že na to světlo ani nestihlo zareagovat.

Magda okamžitě dostala hysterický záchvat. Za táhlého vytí se vrhla
dobývat z útrob vysavače nebohé zvíře. Jenže… lapač prachu byl jen
plný mokrých, hnědočervených pilin, po psovi ani památky.

"To jsou ty tvoje debilní nápady." konstatoval suše zrovna příchozí Lojza.
A od chvíle, kdy se Magda vrátila zpět z psychiatrické léčebny, zase
poslušně myje nádobí, vyšívá a nepřeje si žádné domácí zvíře.

Inu, jak je vidět, i ovrklokin v rukou odborníka může mít velmi praktické využití.

J/R: na názorech okolí záleží... já bych nemohl nikdy chodit s holkou, za kterou bych se styděl...

Netvrdím, že okolí můžeš úplně ignorovat, ale... Nedokážu si představit situaci, kdy holku na jednu stranu chci (respektive chtěl bych) a na druhou stranu nechci, abych se nemusel stydět před okolím.
Protože pokud by měla nějakou vadu, kvůli které bych se za ni musel stydět (např. naprosto zjevná a závažná tupost), tak by to odradilo i mě samotnýho bez ohledu na okolí.

No tak jestli je chlapec přímo z Afriky,je tu vyšší riziko, že bude mít nějakou pohlavní chorobu; to není rasismus, to je fakt. Další možný problém je, že takových holek, kterým se bude líbit, budou asi mraky a pokud toho náležitě využívá... 
Ale jinak do toho určitě jdi, pokud se ti líbí. To, že by do něj nešla kamarádka, přece není vůbec směrodatný. Panebože, proč ženský v tomhle mají tak hroznou potřebu řídit se názorama okolí... to fakt nepochopím.

Nakonec sem to nechal nějak vyšumět. Ono nemá cenu to lámat přes koleno, když se člověku fakt nechce.
Sice si teď občas řeknu, ty vole, mohl jsi mít docela hezkou a fajn holku a jseš pořád sám. Ale pak si stačí vzpomenout, jak jsem se tehdy nutil a nechtělo se mi a řeknu si, že se holt nic moc jinýho nedalo dělat...

Chlapík jde po Las Vegas a najednou si všimne nádherný prostitutky.
Dá se s ní do řeči a nakonec se zeptá: „Za kolik?”
Prostitutka: „Začíná to na 500 $ za ‚ruční práci’.”
„500 dolarů! Za vyhonění?! Kristepane! Žádný vyhonění za takový prachy nestojí!”
„Vidíš támhletu restauraci Denny's na rohu?”
„Jo.”
„A tu další restauraci Denny's o blok dál?’
„Jo.”
„A kus za ní tu třetí restauraci Denny's?”
„Jo.”
„No,” povídá slečna s úsměvem: „Tak ty patří mně. A patří mně proto, že dělám ‚ruční práci’,  která stojí za každej těch 500 dolarů."
Chlapík na to: „No co... Žiju jenom jednou. Tak to zkusím.”
Zajdou do motelu kousek dál. O chvilku později sedí chlapík na posteli a uvědomuje si, že právě zažil nejlepší ‚ruční práci’ svýho života, která opravdu stála za každej cent z těch 500 dolarů.
Je z toho tak překvapenej, že povídá: „Počítám, že pusou by to bylo za 1000 dolarů...?”
A slečna na to: „1500”
„To bych za orál v životě nedal!”
„Tak hele, koukni tady z toho okna. Vidíš támhleto kasino přes ulici? To kasino je taky moje. A je moje, protože dělám orál, kterej stojí za každej z těch 1500 dolarů.”
Chlapík, ještě celej vyjevenej z tý předchozí ‚ruční práce’, se rozhodne, že nový auto může ještě rok počkat a povídá: „Tak jdem na to.”
O deset minut pozdějc sedí na posteli, ještě ohromenější, než předtím. Zdráhá se tomu uvěřit, ale cítí, že opravdu dostal za co si zaplatil. Rozhodne se, že trochu pustí žilou svýmu důchodovýmu spoření za jeden úžasnej a nezapomenutelnej zážitek.
Zeptá se: „Kolik by to stálo na tvrdo?”
Slečna povídá: „Pojď sem k tomu oknu, chci Ti něco ukázat. Vidíš jak se před náma rozkládá celý město Las Vegas? Všechny ty zářící světla, herny a paláce?”
„Sakra!” povídá chlapík v úžasu, „ty vlastníš celý tohle město?”
„Ne, ale určitě by mi patřilo, kdybych měl kundu!”

Debilnebil: Zkus si ustřihnout malej kus drátku (třeba měděnýho, nebo mosaznýho) udělat z něho kroužek, nasadit na ucho a uvidíš jak to bude vypadat. My jsme s  kámošem takhle zjistili, že on by naušnici klidně nosit moh, zato já vůbec ne

Ale je rozdíl mezi ukecat a ukecat (prosím, prosím, prosím, prosím, prosím )

Až takovej blb a zoufalec nejsem, abych se doprošoval  

Spíš není můj styl jakýkoli ukecávání, většinou věci řeším: "Cheš? OK. Nechceš? Tvoje chyba." A to jsem ten večer trochu porušil...

... ale i když se klukovi se vzhledem moc nepoštěsilo, tak může holku vždycky ukecat 

Dokud ho to ukecávání nepřestane bavit... 
Nedávno sem to zkoušel na kámošku, o které jsem měl informace, že se jí celkem líbím, tak sem si řek, že překousnu i to, že o ona mě nějak extra ne a jdu do ní. Nemůžu být koneckonců příliš vybíravej. Nakonec mi vůbec nedala, ale byla z toho docela solidní líbačka. A pocity docela smíšený: Nejdřív sem měl radost, že se mi ji podařilo překecat aspoň k něčemu, přestože zpočátku nechtěla vůbec. Ale ráno sem si řek, jestli mám za potřebí se takhle vnucovat...

Ahoj,
jak už jsem psal do jednoho obskurního tématu , nechal jsem si před nedávnem razantně zkrátit vlasy. A jelikož v tom zatím neumím chodit, byl bych vděčnej za nějaký vaše rady a tipy ohledně toho jakej přípravek a jakým způsobem používat (gel, pěna, lak atd...).
Nejde mi o to vytvořit si nějakej supercool účes, žádný bodlinky a tak, disko styl mi není blízkej a borci s dvěma kilama gelu na hlavě na mě působí poněkud slizce. Původně jsem ani nepočítal s tím, že bych něco na tenhle způsob používal. Ale problém je v tom, že po umytí mi vlasy slehnou a udělá se taková "helma" což vypadá blbě, nebo mi to dělá účes typu plochej vrch a postupně se rozšiřující boky, což je eště blbší, takže je potřeba to nějak tvarovat, ideální by byl mírnej rozcuch...
Tak něco doporučte, nebo jen napište, co používáte vy. Díky.

Už se šviháte? 

Když už sporťák, tak Pontiac Firebird Trans Am třetí generace 

http://www.youtube.com/watch?v=Mlt4GQ45TXg

Nj, když se díváš první 2 minuty tak je to možná k smíchu koukni na celé...

Pokud se budem denně aspoň hodinu švihat přes záda důtkama, tak ten konec světa odvrátíme. Začněme už zítra...

A nebo by se tam mohla hodit fotka Richarda, protože on je úplně nejvíc nejlepší a úspěšnej je taky

Mě napadla fotografie tančícího mladého páru, ale ne jen tak ledajaká:
chtělo by to - přirozené civilní oblečení (ať to nevypadá jak reklama na Stardance)
- přirozené prostředí - ulice, autobusová zastávka (ať to nevypadá jako reklama na nějaký klub)
- žádná komplikovaná figura (důvod viz dva řádky výše) spíš něco co vyjadřuje radost... když to tak vezmu tak smích (úsměv) je tam možná i důležitější než ten tanec, i když ten by se tam rozhodně hodil, aby to ozvláštnil a dodal tomu dynamiku

Nemusí to být vyloženě šlapání zelí a dost pěkných věcí se dá vykouzlit s holkou, různý spiny a takový věci, pokud neni moc těžká můžeš ji při tanci parkrát zvednout...

Jo, pokud už tančím s holkou tak je to v pohodě, to si i docela užívám; problém nastává, když je člověk na parketě sám nebo s kamarády stejného pohlaví (popřípadě opačného pohlaví, který si ho nepustí k tělu... i když ty jsou i tak dobrý aspoň na to, že člověk vypadá už díky jejich přítomnosti míň jak zoufalec )