Krutej fakt: Když tě bude chtít holka skutečně podvést, tak si způsob, místo a čas vždycky najde a ty s tim nic neuděláš. U mě se osvědčila věta: "Je to hezká holka, chce jí hafec kluků, ale vybrala si mě. Miluje mě, já jí"

Stručně řečeno: určitě bych jí pomoch. Někam jí pozvat, pokecat, zavzpomínat. Možná by to pomohlo. I když ne, tak tim určitě nic nezkazíš. V nejhoršim (možná v nejlepšim) nasadíš tý holce brouka do hlavy.

Nedokážu poslat jenom jeden vtip, takže posílám tři nejlepší   


David dostal k narozeninám papouška. Dospělého, s příšerným chováním a ještě horším slovníkem. Každé druhé slovo bylo sprosté. Ta slova, která nebyla sprosté, byla alespoň urážlivá. David se snažil papoucha převychovat, neustále na něj vlídně hovořil, hrál mu jemnou hudbu, dělal všechno, co ho jen napadlo, aby mu dal dobry příklad. Nic nepomáhalo. Řval na papoucha a papouch na něj řval nazpátek. Třásl jim ale to papoucha jen rozčílilo a byl ještě sprostší. Nakonec papoucha v největším zoufalství strčil do mrazáku. Nějakou chvíli se ozývalo kvičeni, kopáni a křik. Pak vše ztichlo a pul minuty bylo ticho. David se vyděsil, ze se papouchovi něco stalo a rychle otevřel dveře. Papouch pokorně vystoupil z mrazáku, vkráčel do Davidových nastavených rukou a řekl: "Domnívám se, ze jsem Vás patrně urazil svým neomaleným jazykem a akcemi. Budu usilovat o to, abych to napravil. Je mi to opravdu líto a prosím o odpuštěni." David užasl nad tou změnou ptákova chováni a chystal se zeptat, co zapříčinilo tu dramatickou změnu, když tu pták pokračoval: "A mohu se zeptat, co provedlo kure?"

Kohn koupi mluviciho papouska, ktery se umi modlit hebrejsky. Rozhlasi to po meste, uzavrou se sazky, sjedna se termin, kdy papouska predvede. Kohn papouska prinese, schvalne prijde pozde, aby syn jeste stihl vsadit vic, ale papousek mlci. Kohn strasne nastvanej, prijde o spoustu penez, odnese papouska zpatky chysta si pusku, ze ho zabije a tu najednou papousek rekne: "Pockej do pristiho tejdne, uvidis ten kurz."

Finále mistrovství světa ve volným stylu...
Nastupujou proti sobě Franta Voháňka, 180 na 85 a Rus Saša Medveděv,
2 metry 20, 130 kilo, neporaženej šampión...
Trenér si k sobě naposledy zavolá našeho borce: "Hele, Franto,
proti němu stejně nemáš moc šanci, ale hlavně tě nesmí dostat do toho svýho
preclíku. To je jeho speciální chvat, ze kterýho se ještě nikdy nikdo
nedostal. Pamatuj si to, hlavně ne do preclíku... A drž se!"  Borci naběhnou
do ringu, chvíli se tak jako okopávaj, oplácávaj, tahaj za rukávy, až
najednou Franta letí vzduchem, švác ho na zem a už je v preclíku. Zkroucenej,
jak vánočka, chytá dech a sleduje po očku rozhodčího, kterej se chystá
odpískat konec. Když tu si všimne těsně u svý hlavy trenek, kterým koukaj z
nohavice koule. Tak s obrovskou námahou  natáhne krk a vší silou se do nich
zakousne. Ozve se hroznej řev a najednou letí vzduchem pro změnu Saša,
práskne sebou na zem, na něj náš Franta,až Rusovi vyrazí dech. Za pár vteřin
je po zápase a ohromenej trenér nadšeně plácá vítěznýho Frantu po zádech:
"Člověče, to bylo něco naprosto fantastickýho!  To ještě nikdy nikdo
nedokázal! Jak se ti to, prosím tě, podařilo?  Já myslel, že už je
hotovo..."  "To já v jednu chvíli taky," oddechuje Franta, "ale to byste,
trenére, nevěřil, jakou v sobě člověk najde sílu, když si kousne do svejch
vlastních koulí..."

Podle mě je ta otázka správna. Proč se trápit rozchodama? Když k rozchodu dojde, tak to určitě má nějakej důvod, kterej je vždycky alespoň pro jednoho v tom vztahu důležitej. Nemá cenu to lámat a trápit se kvůli tomu. Když budu citovat věty z knižní verze románu Harry Potter, kterou řekl Hagrid myslim na konci čtvrtý knihy: "Co má přijít, to příde a na nás potom je, abychom se s tím vyrovnali" - a to je pravda. Je na každym jak se s tim vyrovná.

Samozřejmě, že teď může někdo namítnout, že jsem nikdy nebyl do holky zabouchlej. Na to mu můžu odpovědět jedině, že je to pravda. Nevim nikdy jsem si nepouštěl přítelkyně k tělu (ačkoliv si oni mysleli, že jo). Žádná přes tu pomyslnou bariéru nepřešla, ale i tak mě štvalo, když jsem se s holkou rozešel nebo ona se mnou a tu holku to potom trápilo. To bylo pro mě nejhorší, že to trápí jí.

1) V šestnácti
2) Byla to náhoda. Balil jsem jí já, ale neuvědomoval jsem si to. Poněvadž to byla kámošova kamarádka, tak jsem si myslel, že je tabu a choval jsem se normálně nikoliv stydlivě a dělal jsem prostě blbosti. Škádlil jsem se s ní, utahoval si z ní, lochtal jsem jí a dělal jsem to všechno naprosto nezištně - bez cíle, jenom pro zábavu. Jenomže ona to vzala asi jako úmyslný balení. Každopádně to byla moje první zkušenost, když jsme se při jedný etapě lochtání dostali do komunikace po francouzsku.
3) Změnilo se všechno. Před tímhle jsem si myslel, že sbalit holku je těžký, byl jsem nehorázně stydlivej intelektuál, kterej dokázal přednášet cokoliv před celou školou, ale nikoliv se bavit s jednou holkou o kterou jsem měl zájem. Po týhle zkušenosti jsem zjistil, že na tom nic neni, přestal jsem z balení dělat vědu a už jsem se jenom učil a smál se. Teď skoro rok poté jsem si na měsíční brigádě vysloužil pověst sukničkáře (takže změna je celkem patrná).

Pohladit po vlasech a když tě nechá tak se prostě přiblížit a políbit jí. Může dojít ke třem hlavním situacím:
a) nechá se (zažil jsem)
b) nechá se ale pak ti vpálí "Co to děláš" (zažil jsem a reagoval jsem "dávám ti pusu" a oba jsme se začali tlemit - takže ok)
c) po pohlazení se tě zeptá "Co to děláš". V tomhle případě bych asi řek, že se mi líbí její vlasy a zeptal bych se na šampón. Žádná inteligentní reakce mě nenapadá

Tohle používám často i na diskotékách při tanci (teda hlavně při pomalejch) nebo když chci holku políbit a nejde to samo.

Tenhle víkend bych nazval skutečně balení (ne)přející, poněvadž jsem zaznamenal dva úspěchy, které se mi bohužel zvrtly. V sousední vesnici byla pouť a hned mi kámoš představil svoji kamarádku s kterou jsem si celkem padl do oka a všechno bylo na nejlepší cestě. Já když jsem na pouti, tak pořád žeru jak nezavřenej, takže jsem do sebe ládoval klobásu, zmrzlinu, vatu, pendrek, potom skleničku vína (dobrá kombinace co?), která se mi pravděpodobně stala osudnou. Večer jsme začali brázdit atrakce jenomže bohužel druhá navštívená atrakce se mi vzhledem ke slušné kombinaci jídel stala osudnou a po skončení jízdy jsem měl co dělat abych stihl doběhnout na místo, kde bych byl v soukromí. Bylo mi dost blbě, takže jsem již nezkoušel vzhledem ke stavu pokračovat v nabalování

Dnes jsem musel povinně na pouť s rodiči a babičkou. Když jsem si šel pro pití tak jsem viděl fakt hezkou holku. Neodolal jsem a přišel jsem k ní a radostně: "Čau Lucí" samozřejmě se otočila a zpozorněla. Já: "Jé promiň, ze zadu ses strašně podobala kámošce ze školy..." a už jsem začal kecat, oba jsme se tomu zasmáli atd. a asi čtvrt hodiny jsme probírali všechno možný (už jsem měl i číslo telefonu), jenomže se vrátila babička s rodiči a já musel babičce dát srdce z pouti, tak jsem se omluvil, že musim zmizet, ona se otočila a koukala jinam tak jsem honem vytasil perníkové srdce a dal ho babičce. Jenomže znáte tuhle generaci. Moje babička je ještě k tomu z Francie, takže jsem dostal dost solidního hubana a jako naschvál se předmět mého zájmu otočil. Všichni propukli v totální výtlem, včetně mě, protože na tohle nic nešlo říct A ještě k tomu jsem nedostal ani šanci to urovnat, protože jsme jeli domů. Takže se radši na to číslo neozvu 

Tak se bavte 

Dnes jsem kvůli tomu za školou.?Budou to určitě všichni vědět a bude ostuda.

Tyhle dvě věty mě na tvým příspěvku úplně nejvíc zaujaly. Všichni to zákonitě vědět nemůžou a i kdyby se to náhodou dozvěděli i lidi u kterejch bys zrovna nechtěl, aby o tom věděli, tak se v podstatě nic neděje, protože si udělal něco úplně normálního. Pozval si holku a dostal si kopačky. Máš nový zkušenosti a určitě tě pár lidí přestane brát za kluka, kterej se k ničemu neodváží. Možná, že si do tebe rejpnou, tak je lepší chovat se, že ti to nevadí a ještě si z toho dělat legraci. A já se vůbec řídím tim, že je mi jedno co o mě řikaj ostatní, pokud kámoši stojej při mě. A ty při mě stojej, takže mi o nic nejde.

Ostuda je v podstatě podobná strachu. Pokud si jí nepřipustíš, tak jí nemáš. A ostuda za chvíli vyšumí.

Právě že ne. V tom případě, bych ucuknul dost rychle. Byl to takovej jako sklíčenej hlas - já nevim jak to nazvat, ale každopádně kdyby existovala stupnice přístupnosti hlasu a 5 by byl průměr (10 nejsladší) tak by se to dalo nazvat na 5,5.

Po přečtení jednoho dotazu ve fóru "Jak na ženský" jsem narazil na příspěvek, kterej řiká, že když holku chytnu za ruku a ona neucukne, tak jsem vyhrál. Něco podobnýho se mi stalo při jedný oslavě, kdy jsem vzal holku za ruku, podívala se na ruce skřížený v pár, podívala se mě do očí, pozval jsem jí (už si nepamatuju kam) a ona odmítla dalo by se říct téměř neutrálním hlasem (myslím, že řekla něco "Radši ne (a nějaký mumlání)". Ještě chvíli jsem jí za ruku držel a pak jsem jí pustil a pokračoval v normální konverzaci.
Hrála to na mě tenkrát, že nechce nebo jak to teda bylo. Je to už celkem dlouho co se mi tohle stalo, ale že jo <<chybama>> se člověk učí.

Doporučuju Orlickou přehradu. Blízko jsou Solenice, takže tam disko je (Středa a sobota), hospod je v týhle oblasti požehnaně. Tam by to docela šlo.

Zkus to takhle. Nedělej si nic z jejích kámošek a pozvi jí třeba na nějakou akci nebo někam kam s ní třeba i ty kámošky pudou. Kámošky pravděpodobně taky nejsou blbý a časem zmizej a nechaj Vás na pokoji nebo se můžeš ty chopit iniciativy a tý holce před kámoškama klidně říct "Poď na skleničku" nebo "Poď si zatancovat" nebo já nevim (asi sklídíš pár zajímavejch pohledů a možná ta holka bude trošku překvapená, roztržitá apod. - nevim, neznám jí), ale každopádně odtáhnout jí od těch kámošek to zvládneš. Potom se k nim vracet už nemusíš a máš to v suchu. Si s ní sám 

Já vim, že parta tvý holky může bejt občas dost otravná. Vim to z vlastní zkušenosti, když jsem jednou chodil s jednou holkou a velice často s sebou měla kámošky (ty mi ani moc nevadily), ale víc mi vadil její kámoš s kterym jsem měl naprosto vyvracející názor na určitou věc. Jenomže i když mě s tim svym názorem sebevíc štval a už jsem měl chuť ho někam kopnout atd. tak jsem mlčel a dělal jsem neutrálního panáka, protože kdybych si s nim vjel do vlasů, pravděpodobně bych o tu holku přišel - to se nakonec i stalo.

Nedělej si z jejích kámošů nic, protože i kdyby si s ní začal chodit, tak by ses určitě nevyhnul situaci, kdy by si s nima musel bejt. Tak prostě di suverénně do toho. Hodně štěstí.

ja nemam ani nagelovany vlasy a ani nejsem frajirek (nevim jestli se zatichlej introvert vubec muze chovat jako frajirek )

to by me ale zajmalo jak holka muze vedet (pokud s dotycnym ani nemluvila) ze je slizoun (pokud to neni o vzhledu) ... ten vas sestej smysl zbytecne muze vodrovnat peknej vztah uvedomujete si to doufam

tak me tak napadlo jestli to vubec jde zobecnit ... slizoun je pro kazdou holku asi nekdo jinej co? tak to nikdy nebudu mit jistotu ze nejsem slizoun


aaaaaaaaaaaa ja nechci bejt slizoun

Já nevim, co sakra máte všichni proti nagelovanejm vlasům! Sám o sobě bych řek, že jsem občas egoistickej, občas až namachrovanej, ale určitě v normě. Vlasy mám nagelovaný, protože v tom vypadám líp, než bez.

Rady jsou suprový, ale natolik vyčerpávající, že jsem je ani všechny nepřečet. V tvym případě by bylo dobrý jít na nějakou akci (vzít sebou kámoše), dát si skleničku vína (popř. panáka nebo já nevim) a potom prostě první holku, kterou uvidíš stát u zábradlí na něco pozvat, nebo si s ní zatancovat a lepší je se na férovku zeptat. Ale hlavní je bejt sebevědomej a tvářit se příjemně a ne jako gladiátor ve stylu "Morituri te salutant". V tomhle případě nejde o to potkat holku na celej život, ale nějak začít. Možná si až moc "prkenej" a to holky poznaj. Vzpomínám si, že asi před dvěma lety mi něco podobnýho řekla jedna kámoška. Byl jsem dost vykulenej, že to na mě každej pozná.

Na žárlivost mám jednoduchej recept:
"Pokud s holkou nejsi nebo jí zrovna nevidíš na skrytý kameře u ní doma  tak ti může bejt nevěrná prakticky kdykoliv. Může si zrovna psát lovestory s někym po telefonu, chatu, icq apod. nebo se rovnou může s někym líbat, ale ty o tom nevíš a jestli ti to ona nebo někdo jinej nepráskne tak se o tom nikdy nedozvíš"
Je to hnusný od tý holky, ale ty s tim nic neuděláš. Nemůžeš mít holku na řetězu, nemůžeš jí pořád kontrolovat, nemůžeš jí pořád otravovat smskama stylu "Co děláš?", protože jinak dostaneš dost rychlý kopky tudíž, já se řídím pravidlem: "Holka mě může podvádět kdykoli, proti tomu nic neudělám." Tak jí buď důvěřuj nebo začni žít v celibátu, protože neznám holku, kolem který by se nemotali kluci (kamarádi).
Ale přeci jenom musíš občas udělat nějakej náznak žárlivosti, protože už se mi i stalo, že mi holka vpálila, že na ní vůbec nežárlim a že určitě někoho mám, tak od tý doby na oko žárlim, ale ve skutečnosti je mi to fuk, protože znám věc, který se řiká DŮVĚRA a když jí někdy zklame? Nic se neděje - život de dál.

Například mě dost deptalo, když jsem na akci viděl kámošku, tak jsem jí šel pozdravit (ale nikdy jsem holku nenechával u stolu samotnou), rychle jsem s ní pokecal a už jsem se dozvěděl, že se mi líbí víc než ona. To prostě nechápu!

Sice nejsem slečna, ale odpovědět můžu, že to většinou nevadí. Kamarád rovnátka má a o holky se fakt nebojí, takže bych řek, že se to bere jako neutrál.

Při přestavování je dobrý podat ruku, ale hlavně aby nebyla ulepená :-D - ne to byl vtip
Ale třeba, když jsem někde na nějaký akci nebo tak a pozvu nějakou holku, tak si s ní (za předpokladu, že přijme) podám ruku a pokud s ní mám nějaký úmysly    tak když si tu ruku podáme, tak jí dávám pryč pomalu a jakoby omylem se jí dotknu a ono to nějak funguje, možná víc než jsem si myslel

To msankh:

SpeedMaster to sice říká trochu neomaleně, ale v podstatě má pravdu.
Ty píšeš, že tvoje kámoška tě fyzicky přitahuje, ty jsi v podstatě volný, ale přesto se o nic nechceš pokusit. Tady něco nehraje. Nevím co nehraje v tvém případě, ale v devadesáti procentech podobných případů si kluk prostě nevěří.

Ale ani si neumíš představit jak hezký holky dostane, když se k nim chováš jako ke kámoškám a ne jako že je chceš sbalit!

A jak je to dostane? Rozhodně ne tak, že tě začnou balit samy
Kdysi mi taky jedna holka řekla, že je pěkný, když si se mnou může povídat a já jí přitom nebalím. Tehdy jsem to bral jako pochvalu. Až později jsem pochopil, že mi vlastně řekla "ty jsi takovej ňouma".
Taková holka sice ti sice říká,že se jí s tebou příjemně povídá, ale večer zaleze do postele s úplně jiným chlapem.

No řeknu to takhle. Když jsme byli v prváku na střední na seznamovacím kurzu hned jsme se poznali a byli kámoši. V tý době jsem jí fakt chtěl sbalit, ale potom jí sbalil jinej týpek, tak jsem pokračoval, protože jsem věděl, že on je debil a chytrý holce to s nim prostě nemůže vydržet. Jenomže s nim chodila dost dlouho a pořád jsme si povídali atd. a já jsem zjistil, že mi vlastně vůbec nic nechybí a normálně jsme se bavili, co kdo dělá s partnerem a prostě inspirace. A teď už asi přes rok chodí s jednim týpkem (samozřejmě jinym), já to střídám, ale každopádně sme pořád suprový kámoši, sedíme spolu v lavici, jasně, že se škádlíme a prostě děláme blbosti, takže si každej myslí, že spolu chodíme (a upřímně řečeno myslel bych si to taky, kdybych nebyl "viníkem" :-D ), ale pravdou zůstává, že kromě svátků, narozek apod. jsme si nikdy nedali ani pusu, ale stejně jsme suprová dvojka a ani jeden z nás na tom nechce nic měnit. A když do nás někdo reje, tak ho necháme myslet, co chce.
Takže rozhodně nesouhlasim s tím co jsi napsal. Vim, že jsem asi zanedbatelný procento kluků, který by se takhle chovali, ale je to tak.

Nevim, jak v tomhle konkrétním případě, ale asi s třema kámošema, kterejm 100% důvěřuju si řikáme docela dost.

Co myslíte jsou lepší začátky, když se učíte jak na holky nebo období, kdy už jasně víte jak co a proč a prostě jdete, řek bych skoro na jistotu?
Osobně se mi víc líbili začátky, kdy jsem byl stydlivější a prostě pozvat holku byl pro mě mistrovskej výkon a než jsem se k tomu odhodlal ... Tak jsem byl schopnej na sebe použít celej slovník nadávek, proč jsem jí už nepozval. Ale potom, když sem se k tomu odhodlal, tak i když odmítla, tak jsem se cejtil suprově, že jsem to zvládnul. Když jsem se s holku políbil a zase dřív jsem k tomu jaksi neměl odhodlání a když jsem to konečně udělal, tak jsem měl taky strašnou radost. A moch bych pokračovat ve všem, co je poprvé, ale tyhle úplný začátky byly prostě nejlepší. Co myslíte vy?

U mě francouzák v 16ti a dobrou půlminutu sem přemejšlel, co to ta baba s tím jazykem sakra dělá

Nápodobně  Takhle já jsem byl ještě lepší, když ona mě chtěla políbit jakou dobu, ale mě to nějak nedocházelo, tak jsem pořád shodou náhod uhybal, až potom mi asi zapnul mozek, tak jsem pochopil, že se teda budeme líbat, a pak mi další slušnou chvíli trvalo, než jsem pochopil, co že tam teda sakra dělá s tim jazykem  - no prostě začátky jsou nejlepší

Já vim, že je to jenom můj osobní názor, ale francouzák mi nepřipadá odpornej naopak. A normální polibek se v něj klidně může zvrtnout  

Teď mluvim z vlastní zkušenosti, protože mým největším koníčkem jsou počítače a vim o nich fakt hodně. Na střední mám jednu dvojku (čeština) a moje názory nejsou většinou nijak výstřední, ale jsem ten typ, kterej se je nebojí prosazovat No, každopádně (teď budu přehánět) když přídeš k holce v košili, v kapsičce propisky, ve vlasech pěšinku a v ruce kufřík, tak tvoje ambice nevidim jako moc optimisticky (pokud se teda nesnažíš sbalit nějakou ve středních letech, protože tam tohle prej zabírá - nezkoušel jsem to :-D ), ale pokud si chytrej, ale normální, tak se to dá v pohodě, protože kombinace zajímavej, vypadá normálně a ještě k tomu chytrej je docela dobrá. Ale druhou věcí je, že ty se musíš snažit zvát spíš chytřejší holky, protože když pozveš nějakou "míň chytrou" tak se budeš nudit buď ty nebo ona. Já tohle řešim tak, že když zjistim, že se s ní nemám v podstatě o čem bavit, tak prostě využívám toho, že dokážu prokecat komukoliv díru do hlavy a prostě bavim jí a pak se rozejdeme domů a prostě jí třeba napíšu, že tohle by nešlo. Ale aspoň někdo si to rande užil a ty potom můžeš bejt happy, že aspoň šla, protože se ti povedlo jí "sbalit". To že si introvert to vůbec nevadí pokud teda sebereš odvahu jí pozvat (což mi občas dělá i problémy (velký problémy :-D ), ale potom když ze sebe vysoukáš nějaký ahoj nebo prostě ten začátek, tak už to de samo). Vzhled nic moc ... Tak to by mě štvalo nejmíň.

Takže když to shrnu, taky jsem v tvym popisu docela poznal :-D a věř mi, že můžeš uspět.

Je možný, že teď se mnou nesouhlasíte, tak to napište, rád se poučim.

Tohle přátelství je suprový. S jednou kámoškou jsme ve škole jak pejsek a vocásek, ale nikdy jsme spolu nic neměli a ani mít nebudem, protože ani jeden nechcem, aby se něco změnilo. Oba máme svý vztahy (ona už asi rok, já to střídám, protože nějak se mnou žádná nevydrží nebo já s ní - to je teď jedno) a prostě tohle přátelství může existovat.


To SpeedMaster: Jo kdybys viděl sex-appeal mý kamarádky, tak bys asi změnil názor. Ale ani si neumíš představit jak hezký holky dostane, když se k nim chováš jako ke kámoškám a ne jako že je chceš sbalit!

Pro daemoniack: No, jestli mám bejt upřímnej, tak kdybych šel po ulici a pozvala mě nějaká holka, kterou vidím poprvý v životě někam, tak bych asi slušně odmít, protože o ní nevim vůbec nic a přišlo by mi to dost divný, ale třeba kdyby mě pozvala holka, která má ve škole skřínku vedle mě (s kterou se ani nepozdravíme), tak bych asi šel, protože aspoň něco o ní vim (to byl jenom příklad). Ale u tebe je to něco naprosto jinýho a myslim, že ten kluk pude na hodně procent (radši nepíšu číslo :-D ). A i kdyby nešel (jako že o tom pochybuju, protože on pude), tak se vsadim, že by to řek svejm kámošům a u těch by si teda určitě stoupla v ceně. Zkus to a uvidíš!