Uff, tak už to mám za sebou. Vše se povedlo myslím na jedničku. Chvilku mi povídala o tom, jak se těžko zamilovává a že jí bývalý přítel ublížil. Já jsem jí jenom řekl, že mám za sebou 2 dlouholetý vztahy a poslední rok se na nikoho radši nevážu a vážný vztah nehledám, i když třeba změním názor. Ale taky, že člověk není nikdy tak docela sám, jestli mi rozumí, a s dívkami se občas scházím. Ona souhlasně kývla, že rozumí a myslím, že v tu chvíli pochopila a vůbec nevypadala rozčileně nebo smutně. Poté jsem jí řekl,  že pokud budu chtít s někým navážno být, tak ho musím opravdu dobře poznat a vědět, že se k sobě opravdu hodíme a nejsem ten typ co hned s někým musí chodit po pár setkáních.

Poté jsem si asi 2 hodiny nenuceně povídali, běžná témata hovoru jsem proložil starými osvědčenými rutinami kostka, jahodový sad, prstýnky, atd.,  úplně pookřála a vypadala nadšeně jak je možný, že jí tak dokonale rozumím a umím v ní číst. Na konci jsem jí dal pusu a ona to opětovala, pak jsem jí poděkoval za pěkný odpoledne a teď jsem přijel.

Teď tomu dám pár dnů klidu a promyslím, co bude dál, hlavní je, že jsem ukázal svůj zájem, ale tak naznačil, že jí zatím nic vážnýho neslibuju. Vypadá to, že by možná brala i vztah založený na sexu bez nějakých závazků, což by bylo zatím pro mě úplně nejlepší, protože když se mám rozhodnout, tak souznění v intimních oblastech je jeden z důležitých aspektů.

Napadá mě otázka, má vůbec cenu tohle do hloubky řešit? Jestli ti vyhovuje sex s 21, spi s ní dál a poznávej i tu druhou, budeš mít pak možnost volby a až poznáš i tu druhou, rozhodneš se

Tohle si myslím taky, jen mě trochu trápí myšlenka, zda ve fázi poznávání té druhé se zmínit, že nejsem tak docela sám. Znáte to, někdo jí pak něco řekne a budu jí muset lhát. Nerad bych se do toho zamotal a chci hrát od začátku na rovinu. Chci jí to říct, ale chtěl bych znát názory i jiných lidí na tuto věc.

Ještě bych měl doplnit, že dělám vyhazovače v jednom klubu a jsem tam hodně na očích a může se stát, že se tam sejdou obě dotyčné najednou, přinejmenším jejich kamarádky a tam těžko můžu někam zmizet.

Ahoj všichni, určitě se to tu už mnohokrát řešilo, ovšem i po půlhodině vyhledávání jsem nenašel adekvátní odpověď. Mám menší problém : Asi půl roku se znám se znám s holkou (21), se kterou mám takový zvláštní vztah/nevztah. Zezačátku jsem byl do ní moc zaláskovanej a po 14 dnech známosti se ji zeptal, zda stojí o něco vážnějšího. Ona odpověděla, že má ráda volnost a zatím o nic vážnějšího nestojí, ale že mě má ráda jako lepšího kamaráda. Poté jsem spolu začali pravidelně spát a já si říkal že to začíná vypadat nadějně. Párkát u mě byla i přes noc. Jenže poté přišly Vánoce a štědrý den a zatímco já ji koupil dárek a těšil se, ona mi den před štědrým napsala, že odjela s rodiči na chatu a vrátí se za 3 dny. Tak jsem to bral jako konečnou a smířil se s tím. Jenže když se vrátila, dělala jako by se nic nestalo a začala se najednou chovat jinak, psát mi víc, oslovovat mě drahoušku, miláčku....,  z ničeho nic mi koupila plyšáka, sex byl pravidelnější atd. Když jsem se jí jednou ptal jak to vlastně mezi námi je, řekla mi, že mě už víc než kamaráda. Musím říct, že mezitím já jsem nezahálel, a pár úletů jsem měl, bral jsem to tak, že žádný vážný vztah nemám. Ale pořád ji beru víc, než všechny ostatní, hlavně ten sex mi s ní vyhovuje a poslední dobou se mi zdá z její strany, že to bere vážněji než dříve. Jenže já se v ní prostě nevyznám, teď jsem měl třeba svátek a ona mi ani nepopřála že zapomněla, někdy jde radši s kámoškou než aby byla se mnou atd i když jsme se dlouho neviděli atd. Nepředstavila mě nikdy svým rodičům, nic neplánuje.

Jenže teď mi přišla do cesty opravdu krásná a milá holka (18), která se do mě zakoukala na první pohled. Strávili jsem spolu jeden večer (bez sexu i doteků), píše mi moc milý smsky, já ji navrhl schůzku a v úterý jdeme na kafe. Ona mi řekla, že 2 roky už s nikým nechodila a o vážný vztah nemá zájem, jenže teď že se poprvé po dlouhé době do mě zakoukala. Sama se mě ale nezeptala jestli mám někoho já a já jí zatím nic neřekl.

Teď mám dost velký dilema, jestli jí mám na rovinu říct že se s někým scházím ale není to vážný nebo jestli mám mlžit. Sám totiž nevím jak si na to stojím, tohle je holka kterou bych moc rád poznal víc, protože ten dosavadní vztah mě moc nenaplňuje (kromě dobrého sexu) a mám pocit, že si mě dotyčná moc neváží. Nechci jí lhát ale ani ji odradit tím, že se jí svěřím že mám nějaký poměr. Zárověň se bojím vletět do vztahu s někým koho pořádně neznám a ztratit zatím sice ne moc vážný ale zatím pro mě docela vyhovující volný vztah.

Docela by mě zajímaly názory na to, jak příjímat od holek lichotky. Samozřejmě, že se člověk snaží dělat skromnýho, ale taková falešná skromnost podle mě taky není někdy na místě. A vrátit holce lichotku stejnou mírou nebo naopak využít své momentálníi převahy kdy máte u holky status loveného samce a radši lichotkami k ní šetřit, aby se situace neobrátila ve váš neprospěch ?

super, díky za inspiraci.

Protože jsem jí nedávno viděl a změnila se dost k lepšímu (vzhledově). Mně na tom až zas tolik nezáleží, spíš se snažím vypilovat svoji sms techniku  . Prostě mě zajímají nějaké tipy SMS když někoho nevidím delší dobu jinak než stylem "jak se máš".

Ahoj všichni, v jakým stylu byste napsal sms dívce, kterou jste asi 2 roky neviděli a teď byste se chtěli připomenout popř. ji někam pozvat. Podotýkám, že s dotyčnou jsem nikdy nic neměl, jen jsme si nezávazně občas popovídali.

SMS typu "ahoj Kamilo, jak se máš, podniknem něco?" mi připadá ukrutně fádní a neoriginální, ovšem po takové době mě nic jiného nanapadá. Holky který vídám denně mě vždycky něčím inspirují, že napíšu něco docela zajímavýho, ale tohle je těžší oříšek.

Mým problémem je, že mám svalů až moc. Posilovna mě baví a cokoliv jsem kdy dělal, snažil jsem se dělat s cílem být v daném oboru či činnosti nejlepší. Bohužel stále častěji narážím ne ten stejný problém, že se kolem mě motají některé slepice jenom kvůli těm svalům a kvalitní holky si myslí, že jsem hloupý nebo namyšlený narcis. Takžev dnešní době na rovinu a ze svých zkušeností říkám, že přemíra svalů je spíše na škodu. Chce to mít atletickou vysportovanou postavu, tak akorát.

Asi jsi nečetla pozorně, ale já třeba tu rodinu myslel jako příklad. Mluvím tady o tom, že ty holky na vás nezajímá vůbec nic ani se nesnaží dozvědět co máte s nimi společného. Myslím že jo to jasné, jak jsem to myslel.

A vy si stěžujete ? Čím míň toho o vás dotyčná v začátku ví, tím líp, aspoň ji má na vás co zajímat

Jenže když ji níc nezajímá od začátku, tak se to těžko změní později. Navíc jak ti takový člověk může někdy udělat radost, když ani neví čím ti tu radost může udělat.

Ad muži: já mám problém si pamatovat detaily - jména sourozenců, morčat, psů atd. Neznamená to, že neposlouchám. Pingpongové otázky ("A moji rodiče dělají X. A vlastně dělají tvoji rodiče?") považuji za neoriginální a neobratné, takže je používám jen v nouzi nejvyšší. Opět to neznamená, že mě to nezajímá. Nemůže něco z toho být pravda i u těch holek, se kterými se setkáváš?
Zvaž techniky, jak holčiny "donutit", aby ti rády řekly nejen tohle, ale spoustu dalších, ještě zajímavějších věcí, tj. zkus se zaměřit na sebe a svou konverzační obratnost, ne na jejich reálný či zdánlivý egoismus, a sledovat, jestli je patrná změna. Pokud ne, jsou to egoistky a dobře jim tak :-D

Mě to přijde stejně originální jako tobě tyhle typy otázek, ovšem je pravdou že tyhle základní věci se člověk (alespoň) o tom druhém rád doví - pokud má zájem. Také to neznamená že se zeptám, ona odpoví a já to dál nerozvedu - např. když mi to povolání nebo místo nebo cokoliv něco říká, tak se rozpovídám třeba 10min jenom o tomhle a teprve potom když se odmlčím, tak čekám že se mě zeptá také také na něco v tomhle smyslu.  Většinou také těmito základními otázkami proložím nějaké jiné obšírnější téma, na které se bavím. Mě ale děsí ta skutečnost, že člověk takhle musí mistrně konverzovat, vymýšlet, dělat řečnické kličky aby měl možnost tomu druhému něco o sobě říct a nebylo to tak okaté. Ale o čem to potom proboha je ? Proč my tady řešíme jak holky rozkecat, zabavit atd. Proč tady horečně přemýšlíme nad tímhle vším, zatímco tyhle "slepice" teď asi sledují nějakou telenovelu a s nějakou komunikací s kluky si vůbec nelámou hlavu. Co oni dělají pro nás aby jsme si jich všimli vůbec my a aby nás zabavili ? Proč je to tak jednostranné, je mi vyloženě líto některých lidí tady, když slyším jak se snaží a dělají všechno možný i nemožný a ty "nány" se chovají jako princezny, že jim patří celý svět.
Nepozná se právě ta pravá podle toho, že ti dva se baví naprosto nenuceně na jakékoliv téma a je obou vidět zájem se dozvědět o tom druhém co nejvíce ? Pokud to tak není, dle mého názoru je lepší jít o dům dál i kdyby slečna byla sebehezčí a člověk by ji nechtěl jenom na sex.

Čím dál častěji si všímám o holek dost nemilého trendu a to je sebestřednost. Při konverzaci s opačným pohlavím (s dívkami které projevili o mě jistý zájem - pozvali mě nebo souhlasili s pozváním ode mě) si všímám, že zatímco já se snažím o té druhé dozvědět co nejvíce (rodina, škola, bývalé vztahy, co má ráda - jídlo, četba, zvířata,  atd.) tak dotyčná se na tyto věci mě téměř nikdy nezeptá. Prostě mi připadá, že je to nezajímá. Konverzace probíhá většinou tímto stylem : otázka: "co dělají tvý rodiče?" : nějaká odpověď, ale už z 80% se nezeptá ona na to co dělají třeba moji rodiče, přitom jí tím tak krásně nahraji pro další komunikaci. Potom jí to musím říct já sám od sebe aby konverzace nějak pokračovala. A tak to jde většinou dál, otázka - odpověď - já musím dopovědět to co se týká mě bez jejího otázky. Pak stočím řeč na nějaké obecné téma, snažím se aby jí to zajímalo, to se rozmluví, ale na konci schůzky si uvědomím, že zatímco já o ní vím spoustu věcí ona by nevěděla kromě jména snad nic, kdybych jí to sám neřekl . Nejparadoxnější je, že i po této téměř jednostranné konverzaci mi pak dotyčná většinou napíše jak jí bylo se mnou hezky, jak jí to bavilo a jak to chce zopakovat. Jenže já většinou už ani neodepíšu, protože jsem znechucenej hloupostí a nezájmem o moji osobu z druhé strany. Přece pokud se má vztah někam vyvíjet, měli by se aspoň na začátku ti dva o sobě něco dozvědět, o ženách se traduje, že jsou zvědavější než chlapi tak co se to kolem mě proboha děje. Podotýkám, že tento způsob komunikace se děje s ženami, které projevili zájem o to se se mnou seznámit a nemyslím si, že by zrovna u mé osoby nebylo na co se zeptat. Nebo se musím smířit s tím, že to tak prostě je a ženy se o nás nezajímají tak jako my o ně ?

Díky, taky mám vnitřní pocit že to dopadlo tak jak to dopadnout mělo a sám před sebou si nic nevyčítám a jsem hrdý na to jak jsem to zvládl. Poté co jsem jí nabídl všechno co předtím chtěla (bydlení, později dítě) a co bylo důvodem prvního rozchodu (tyhle věci jsem předtím odmítal) z toho najednou vycouvala, že si prý uvědomila, že žádnou rodinu ani vážný vztah vlastně nechce. Zajímavé je, že teď na ni ani moc nemyslím, zjistil jsem že je mnohem lepší být sám než se cítit samotný ve vztahu bez možnosti hledání štěstí jinde.

Ahoj, kdyby to někoho zajímalo tak nám to bohužel nevyšlo. Právě jsme se opět rozešli po měsíční křeči. Nějak jsem už ztratil veškeré iluze o životě, potvrdila se slova že slepovaný vztah nemá většinou dlouhého trvání. Bohužel tentokrát nevidím chybu v sobě ale v ní. Ani nedokážu brečet, jen tupě civím a tak nějak přemítám co vlastně ten můj život znamená a jestli to není všechno sen. Snad bude líp, aspoň jsem se tentokrát rozešel jako chlap bez slz a výčitek, popřál jsem hodně štěstí a odešel se vztyčenou hlavou, ale je to slabá náplast.

aby těch zad nebylo málo 

Ahoj "Georgina". Moc děkuji za tvá slova, vážím si toho stejně jako všech lidí co se mi snažili svými radami pomoci. Myslím že tohle období pro mě byla obrovská zkušenost pro nalezení sama sebe. To co píše GIZMO je pravda, já jsem se do vztahu nevrátil coby polepšený hříšník s prosíkem o druhou šanci, já ji prostě začal znovu dobývat jako by to bylo poprvé a nechal ji do sebe znovu zamilovat tak aby návrat k sobě chtěla sama. Prostě ukázat ji že mám zájem na znovuobnovení toho krásného mezi námi, že si ji vážím a jsem si vědom svých chyb, ale zároveň že mám svoji hrdost. Myslím že taky dost pomohlo, když se dověděla že o mě stojí i jiné ženy  , sama mi řekla že se k ní jisté věci donesly a poté začala na mě docela žárlit. Bylo to všechno dost náročné ale podařilo se a má z toho obrovskou radost. Víš myslím že pokud si něco opravdu přeješ a jdeš si zatím, podaří se to.

Píši po delší době a musím říct že kupodivu má nakonec vše šťastný konec. Vsadil jsem vše na jednu kartu, nové přítelkyni řekl že to nemá cenu že myslím stále na bývalou a bývalou jsem začal znovu dobývat. Ale jinak než předtím,  nikoho jsem o nic neprosil, spíš jsem jí ukázal o co všechno přichází když mě nemá, byl jsem pozorný, ale ne podlézavý a dotěrný. Hodně inspirace mi dal tento web. Dalo to hodně práce,ale nakonec se podařilo, jsem zase spolu a připadá mi že je to hezčí než když jsme se poznali tehdy poprvé. Z obou stran. Díky za rady, jednu vám dám taky. Dělejte radši vždy to co vám říká srdce, protože i když to dopadne špatně můžete si říct že jste jednali podle svého svědomí. Přeji hodně štěstí všem.

To cxdf    Díky, máš určitě pravdu ve všem co jsi napsal. Nejhorší je, že já to rozumově mám srovnané co bych měl udělat, ale city mi to nedovolí. Myslím teď jenom na ni a nejde zapomenout, všechno mi ji připomíná, pořád se mě někdo na ni ptá atd. Nejradši bych se přestěhoval. Já bych se na to všechno vykašlal, kdyby se kamarád nebavil s její kámoškou, která říkala, že o mě hodně často mluví a že je tam velká šance na návrat. Jenže ona si to možná jen přeje ale když ji dám tu možnost, tak najednou couvne a snaží se držet odstup.

Myslím, že už jsem se rozmyslel. Není co řešit. Rozhodilo mě to tak, že s tou novou už nemůžu mít ani sex, prostě to nejde, mám blok. Takže jí budu muset říct, že si nemůžu pomoct, ale že s ní nemůžu mít vztah protože ještě nejsem vyléčený z toho předešlého. Bohužel ale ta bývalá se zase začíná chovat divně, dnes jsem byli domluvení na kafe, ale zrušila to s tím, že musí jet domů a má toho hodně na vyřizování. Typická výmluva, připadá mi, že si se mnou hraje, jenže už otevřela staré rány tak, že na ni stejně pořád myslím a nejsem schopen začít s nikým jiným.

Ještě dodám, že bývalá přátelkyně mi sama nabídla jestli by mi neměla zmizet ze života na vždy. Jenže to je dost těžký, když bydlíme v jednom městě, určitě bych o ní přinejmenším slyšel. Víte, ona má takový zvláštní charisma, ten její pohled je šílenej (myslím v dobrým), já bych se snad zbláznil vidět ji s někým jiným. Pořád na ni hrozně mylím a chtěl bych ji mít jen pro sebe. Bojím se, že mě tohle zničí.

Ty 3 řešení se mi honí hlavou snad každou vteřinu. Nejhorší je, že každou chvíli to vidím jinak, stačí nějaká vzpomínka a změním zase na něco názor. Nasadil jsem antidepresiva protože se cítím opravdu hrozně. Pro mě znamená to rozhodnutí mnohem víc, než by se mohlo zdát. Má bývalá je starší a je mi jasné, že pokud bychom se k sobě vrátili, musel bych už řešit společný bydlení, za 1-2 roky dětí atd. Prostě bylo by to takové životní rozhodnutí. Moje současná přítelkyně zase chodí na VŠ, čekají jí ještě 3 roky a já se dost bojím jak náš vztah bude fungovat když se 5 dní v týdnu neuvidíme. Moc na tyhle vztahy nevěřím, vím jak to na VŠ chodí a časté odloučení může znamenat i odcizení. Prostě taková sázka na jistotu to také není. bojím se že si pak budu celý život vyčítat že kvuli holce se kterou budu třeba jen pár měsíců ztratím životní lásku. Jenže se současnou přítelkyní se cítím dobře, je na mě hrozně milá atd., ale znáte to, ze začátku se zdá každý vztah dobrý  a ty negativní vlastnosti se začnou ukazovat později, takže možnost objektivního srovnání také nemám. Řekla mi že je do mě blázen. Opravdu nevím jak z toho všeho ven, myslel jsem že už jsem v pohodě a můžu začít nový vztah ale neměl jsem to dělat. Teď jsem tam kde jsem byl před 4 měsíci.

Ahoj, všem, před pár měsíci jsem tu psal o svém rozchodu i jak to probíhalo. Během 4 měsíců jsem se snažil zapomenout, hledal útěchu v příležitostném sexu, chodil cvičit, věnoval se práci, postupně jsem z toho dostal. Postupně jsem se ale připadal dost sám, chyběl mi někdo bližší. Asi před měsícem jsem si začal vztah z jednou milou holkou. Je na mě hrozně hodná, rozumíme si atd., ale pořád jsme nemohl dostat z hlavy bývalou. Nedávno jsem ji náhodně potkal a to byl kámen úrazu. Jenom jsme se pozdravili, ale bylo vidět že jsem z toho oba dost hotový. Poté jsem se bavil s její kamarádkou, která mi řekla že o mě stále mluví a nikoho nemá. Využil jsem že měla za pár dní svátek a poslal ji sms, že ji přeji vše nejlepší. Začli jsme si psát, nic vážného jenom přání na dobrou noc a přání hezkého dne atd. Včera jsme byli na kafi, povídali si, řekl jsem jí že nemám nic vážného jen že se občas s někým vídám. Svým způsoběm jsme měl pravdu, ale neřekl ji že mám vztah (bál jses e). Pak mě pozvala domů, asi mě provokovala protože se v tom vedru svíkla jenom do spodního prádla. Já se jí začal dotýkat ale ona mi řekla at to nekázím, že jestli se ted spolu vyspíme tak mě už nikdy nebude chtít vidět a vycouvá z toho. Já přestal,řekl jsem jí že jeden sex mi nestojí za  to, abych ztratil možnost jí vídat. Pak jsem odešel. Své nové přítelkyni jsem jenom řekl že jsem byl s bývalou na kafi a o nic nešlo. Vůbec nevím co to má všechno znamenat. Bývalá mi poté napsala, at se nezlobím ale že to nechce kazit a nechce nic uspěchat. Teď ale vůbec nevím na čem jsem, nedokážu mít svůj nový vztah s tím, co se ted děje. Mám hrozný deprese, probrečel jsem celý večer, vše se mi vrátilo, jsem nešťastný a mám pocit že jakékoliv rozhodnutí bude špatné. Nechci nikomu ubližovat a bojím se že se tomu nevyhnu. Je také dost možné že nakonec nebudu mít nikoho. Svou novou přítelkyni začínám mít rád, je hrozně hodná ale asi ji nemiluji (možná proto že mám blok právě kvuli bývalému vzahu). Vím že na to není rada, chtěl jsem se jen vypsat a dostat to ze sebe protože mě to hrozně trápí.

Dnes ráno mi napsala že hodně přemýšlela, ale že chce definitivní konec a že bude lepší pro nás pro oba se nevidět. Já jí zavolal, řekl jsem jí že jí že chci aby věděla že opouští někoho kdo ji moc miluje a byl rozhodnutý se pro ní změnit a napravit vše co kdy pokazil. Popřál jsem jí hezký život a poprosil jestli můžem někdy zajít třeba na kafe nebo tak, v budoucnu. Souhlasila, i když nejsem naivní a vím jak to chodí. Hrozně moc to bolí, jsem si teď jistý že nikoho jako je ona už nepotkám. Já jsem o žádné v životě nikdy nemohl říct že ji doopravdy miluju, ale teď se mi zdá že jsem najednou procitl a poznal ten pocit někoho milovat poprvé v životě. Bohužel po nás pro oba až tehdy, kdy jsem ji ztratil a nenávidím se za to. Mám pocit že jsem jí neřekl všechno co jsem chtěl, přemýšlím o dopisu, vím že tím nic nezměním ale potřebuju avy věděla všechno co teď cítím a proč jsem dělal některé věci které jsou mi teď moc líto.

Ahoj, tak píšu po týdnu. Vypadá to blbě, s každým dnem cítím jak se sobě vzdalujeme. Mám těžky deprese, musel jsem vyhledat psychologa a být na práškách jinak bych nebyl schopnej  zvládnout. Mám pocit že přicházím o svoji životní lásku svoji vinou. Včera jsem se ale bavil s někým kdo ji zná a nestačil jsem koukat co mi ta osoba řekla. Prý ví, že je to holka která je závislá na rodičích, je jí 30, vyhovuje ji žít doma s rodiči a mít svoje pohodlí. Prý je ráda že má přítele se kterým se občas vidí ale na bydlení spolu nemá ani pomyšlení. To je přesněj opak toho co mi celou dobu tvrdila. Jeden z nich zákonitě musí lhát. Připadá mi, že kdybych ten vzah nebral od začátku s odstupem a chtěl po ní hned společný bydlení atd. tak jsme skončili už dávno protože by couvla. Takhle to vzala jako výmluvu pro rozchod, když já jsem celou dobu váhal. Ted když jsem jí řekl že bych s ní bydlet šel a že pro ni udělám všechno tak řekne že už je pozdě. Mám pocit že si se mnou celou dobu jenom hrála. Nevím co mám dělat, jiný holky mě absolutně neberou, mám pocit že lepší už nikdy nepotkám a budu sám. Sere se mi práce, jsem projektant a musím se soustředit a to teď nemůžu. Všichni z okolí se mě snaží držet ale nejde to.

Tak jsem se teď vrátil z toho výletu. Musím říct, že mám z toho dobrý pocit. Byli jsme na zámku, smáli se spolu a bavili, jako by to bylo všechno při starým. Akorát jsem se jí bál dotknout nebo pohladit a tak. Při cestě zpátky jsem ji pozval na oběd a tam ji řekl že chci aby věděla že pro mě moc znamená a že jsem si uvědomil sílu svých citů k ní. Dozvěděl jsem se, že to chtěla skončit už před rokem, ale že jsme oba neměli odvahu se o tom bavit. Já v klidu pokračoval, že vím kde jsem dělal chyby a že si plně uvědomuju že jsem jí nedával to co by chtěla. Vyříkali jsem si toho hodně, byl jsem celou dobu naprosto v klidu (na oko, v duši jsem se klepal jak ratlík), řekl jsem ji že jen chci aby věděla co cítím a že rozchodem může přijít o někoho kdo o ni stojí a chce ji udělat štastnou. Taky jsem ale řekl že si může být jistá, že už před ní brečet nikdy nebudu a ať se nebojí že bych ji bombardoval lítostivými smskami. Ona mi řekla že si právě hodně váží toho, jak se o tom dokážu v klidu pobavit a nedělám žádný srdceryvný scény, že tohle dělal její bývalej a tím se jí dokonale zprotivil. Že aspoń vidí, že jsem nějaká osobnost a ne nějakej ukňučenec. Řekla mi že teď neví co chce a nemůže mi odpověděť ano nebo ne. Na to jsem jí odpověděl že jí dám dostatek času na přemýšlení, že na ni nebudu tlačit a ať si v klidu uvědomí, jestli se mnou chce nadále být nebo ne. Poděkovali jsme si vzájemně za hezkej den, jo a pžekvapila mě že mi dala sice opožděně dárek k narozeninám. Teď nevím jak to bude dál, každopádně jsem rád že jsem jí v klidu dokázal říct všechno co jsem chtěl a že ona ke mně není lhostejná. Ať to dopadne jakkoliv, mám pocit že je to člověk, kterého budu moci vždy aspoň vídat a bavit se o všem možném. Děkuji všem za rady, je možné že mi za týden oznámí že je opravdu konec ale naděje umírá poslední a já v ni věřím.