MikkiEX3: to jsi fakt přesně můj člověk...naprosto ta samá situace...taky se vždycky celý týden těším, až se v pátek večer uvidíme, dřív jsme se o víkendu vídali jak jen to bylo možné, spal jsem u ní atd. no a poslední dobou už mi třeba napíše - jako to bylo i u tvojí slečny - že se jí chce spát a uvidíme se až jindy, no a pak když se konečně sejdeme, je ke mně spíš jak kamarádka, která mi dá párkrát pusu a nic víc...jako by mě brala naprosto samozřejmě a jistě, tohle nevím jak jí vytlouct z hlavy...ve výsledku jsme na tom opět stejně - začínám přemýšlet, jestli pro ní náš vztah ještě má smysl a jestli mě ještě miluje, když mi o tom nedává žádné důkazy jako dřív...no dneska večer přijede a zůstane tu vyjímečně až do příští neděle, rád bych se s ní viděl za tu dobu aspoň třikrát, vzal jí třeba někam na kratší výlet, abychom se neomezovali jenom na schůzky v kavárně nebo doma...jenže nevím, jak uspěju, řekl bych, že těch 10 dnů bude poslední šancí...
jinak je to opravdu docela utrpení, když city projevuje jenom jeden a je to strašná škoda, pokud to na téhle komunikační překážce celé skončí...ale jak se tomu vyvarovat, to je skutečně jedna velká hádanka...
Mikkimu pochopitelně přeju, aby to ještě dobře dopadlo, doufám, že ta tvoje prolomí tuhle citovou bariéru a pokud je to opravdu ta nejlepší holka, co jsi potkal, budete dál spolu...a ta moje by jí mohla následovat  

avaranger: zahnout holce, která mi věří, bych nedokázal, mám k nevěře dost velký osobní odpor   ale jinak chodím třeba rekreačně hrát basket a tam jsme s holkama půl na půl...na tohle přítelkyně skutečně zareagovala rychle, ale jen takové popichování ze srandy nic víc...

b961: hehe zas taková lyrická a psací kapacita jako Štěpán z básníků nejsem  

jinak mě napadl ještě jeden dotázek k té mojí problematice - jak moc si myslíte, že je zdravé dělat ústupky? ono je to totiž vlastně skoro stejné - já po přítelkyni chci sem tam nějaké vyjádřeni pocitů a citů, resp. reakci na mojí smsku, ona říká, že to všechno mám brát jako samozřejmost a nebude mi přece každé ráno psát "dobrý jitro, no dneska jsem se vyspala dobře, nebo dneska pro změnu blbě"...dobře, jenže ona zase chce každý den smsku na spaní, stačí jí strohé "dobrou noc"..a kdybych měl být fakt sviňák, nabízí se to samé - ať to bere jako samozřejmost, přece nebudu den co den psát stejnou zprávu...jo je to blbé takové oplácení, ale nechce se mi ustupovat a skutečně se omezit jen na tu jednu dvouslovnou zprávu denně, chci najít kompromis..ještě jednou podotýkám, že mi nejde o nějaké hordy smsek a že bych do každé cpal nějaké milostné věci, to fakt ne, ale když jí napíšu k výročí a přijde mi po půlnoci jen to obligátní "dobrou noc", jednoduše mě to silně vytáčí...sorry, že jsem se zas tak rozepsal, ale skutečně mě toto začíná lézt na nervy a tady je to na vypsání se jak dělané  

myslím, že jde akorát o povahové rozdíly...některá holka takové zprávy vyžaduje až moc, jiná vůbec, a ani jedno z toho podle mě není ideální...ale jak už jsem psal, nepřijde mi jako blbost třeba jednou týdně hodit něco milejšího, mně ve vztahu nestačí jenom to "vědění a doufání", já miluju tebe a ty mě, oba to víme, tak na co si to ještě sdělovat...takhle ne, nějaké ty city tam potřebuju...v čem je to pak jiné od kamarádství?

moc díky za reakce...souhlasím, že ta magická a sladká slůvka by se neměla moc opakovat, jinak zevšední, což bych nerad...potíž je ale právě ta, že když třeba jednou za týden napíšu něco takového, tak se mi nic podobného od ní nevrátí, podle ní je zbytečnost na to reagovat a mám brát automaticky, že jí to potěšilo...no zkoušel jsem i nedávno takové překvápko, jak psal tady Daniel, prostě jí zkusit dostat až takovou lehce erotickou zprávou, ale taky žádný megaúspěch...co se týče toho samostatného života přes týden, s tím problém nemám, jsem často někde s kámošema, chodím na basket (aktivně i pasivně), rád provětrám kolo nebo se věnuju mixování hudby, takže že bych celý den jen myslel na ní a přemýšlel co napsat, to rozhodně ne   dneska jsem se dostal k napsání zprávy víceméně až v jedenáct večer, jenom dobrou noc, pěkný sny, toť vše   z jejího přístupu mi ale přijde, že ten vztah bere moc samozřejmě a jako jistotu, což je zčásti asi dobré, zčásti dost na škodu...

kámoš mně řekl, že jsem větší romantik než ona a jsem asi zvyklej na citovější a intenzivnější vztahy...na sebeanalýzu mě zrovna neužije, ale asi na tom něco bude  

no mně 2-3 smsky denně nepřijdou vůbec nijak přehnané, co je na tom si napsat občas něco milého? ještě před měsícem po mně chtěla, abych jí psal co nejvíc...to bylo tak 20-30 smsek denně a třeba i 4 hodiny jsme byli na ICQ, tohle bylo trochu přehnané...jasně, to je asi u každého vztahu takový ten počáteční boom a pak se to nějak ustálí, ale vzhledem k tomu, že se vídáme tak málo, aspoň nějakou tu zprávu bych rád, nechci z toho mít vztah na dálku s týdenním bobříkem mlčení, toť celá moje problematika  

Nejde mi o počet smsek, taky bych si vystačil maximálně se 2-3 denně...jde o jejich obsah a o to, že zatímco ona bere věci jako "už se na tebe moc těším", nebo "miluju tě" už jako naprostou samozřejmost a nemá potřebu si to dál psát ani sdělovat. V tomhle jsme prostě jiní, já tyhle milé věty jednou za čas potřebuju slyšet nebo si je aspoň přečíst...Ale jak už tu bylo psáno, je to o toleranci, takže pokud se jí do ničeho takového nebude chtít, mám smůlu, jenom nevím, jestli se mi s tím podaří úplně smířit...

Rád bych hodil do placu svůj problém, jak se říká víc hlav víc ví a s tímhle si zatím sám nevím moc rady.
Mám 2 měsíce přítelkyni (já 22, ona 21) a ten první měsíc bylo naprosto všecko v pořádku a super. Vídáme se kvůli škole víceméně jen o vikendech a přes týden je jediným kontaktem mobil nebo ICQ. V tom je právě ta potíž - já jsem ten typ, který sem tam potřebuje nějakou tu milou, resp. stejskací smsku, no prostě mi to dokáže udělat ohromnou radost a rád si s přítelkyní sděluju svoje pocity, řekl bych, že by to tak mělo ve vztahu být. Jenže v poslední době nastal z její strany útlum, tyhle věci psát přestala a na moje pokusy jí potěšit něčím milým byla nulová reakce. Samozřejmě mi to nedalo a zeptal jsem se na to při schůzce, odpovědí bylo to, že je všechno v pořádku, jenom už jí přijde zbytečné pořád posílat věty typu "moc se na tebe těším", protože už bych to měl brát automaticky a vystačila by si klidně s jednou zprávou denně na dobrou noc. Když bych jí nutil svůj postoj, že mi ty slaďárny chybí, nebude to pak psát z vlastní vůle jako dřív, ale spíš z donucení, že na to čekám a to zase nechci. Takže co s tím? Ona na sms komunikaci moc nedá, já to občas potřebuju, abych neztrácel pocit, že tam někde v dálce někoho mám, i když nejsme dýl spolu, nestačí mi jen ta samozřejmost a automatičnost nebo jak to nazvat...No, nejlíp mě pochopí asi podobně citově založení jedinci Jinak jsem s touhle slečnou moc rád a přijít o ní rozhodně nechci kvůli takovéhle pakárně...Já jen kdyby měl někdo nápad, jak tohle vyřešit, moc rád si počtu...