jojo, mlátil bych se pak asi do hlavy, takhle si přinejhorším budu moct říct, že jsem to zkusil...je to zvláštní paradox, že současně mě neskutečným způsobem uhání moje první expřítelkyně, až je mi to nepříjemné  dvakrát jsem to s ní tehdy zkusil, dvakrát mě odkopla a teď nevím co čekala, ale snaží se fakt hrozně, nicméně musel jsem jí slušně poslat do háje...hodně moc chci tu slečnu, o které je tady řeč, to kouření bych zatím nějak skousnul asi..horší je to s těma jejíma restama, co se vztahů týče - pokud jsem to správně pochopil, nastala u ní podobná situace jako u mě, tedy že se na scéně objevil ex, ale neví jak mu říct ne, aby mu neublížila...no a než se to dořeší, bůhví jak dlouho to bude trvat, můžu z toho mít časem přece jenom krásný vztah anebo taky dost bolestné čekání na nic...není tu někdo jasnovidec? 

kazda ma kluka dokud nepotka me

Tak tohle si s kámošem opakujeme pořád, naše motto 

sice nikdy neříkej nikdy, ale kouření bych si vnutit nenechal...mám k tomu takový odpor, že bych se s dotyčnou radši rozešel, kdyby to bylo nějak neúnosné...jinak mám taky ten pocit, že obecně holky maj s odvykáním mnohem větší problémy než kluci    bežně je to u mě asi tak, že jakmile holka vytáhne cigára, končí můj veškerý zájem, ale tady jsem prostě nejdřív poznal, jak je mi s ní hezky, jak moc bych jí chtěl a teprve pak se objevil tenhle problém  dneska jsem navíc zjistil (dřív než jsem čekal), že pociťuje podobné sympatie, dokonce jsem jí nějak dojetím trochu rozbrečel, ale ještě je v tom další háček, aby toho nebylo málo...prý si musí nejdřív dořešit předchozí vztah a neví, jak to udělá, protože tím někomu asi hodně ublíží  ne že by mě to překvapilo, už jsem zvyklý, že je všechno komplikované a zamotané 

je smutné, že dneska už je nekuřaček dost hrozně málo, teda aspoň v mém cílovém věku kolem těch 18-22...no mám sice kámoše, který si našel docela silnou kuřačku a kvůli němu to postupně omezila, až přestala úplně, ale to se asi nestává zrovna pořád...na druhou stranu je mi fakt líto jí nechat jenom kvůli tomu, risk je zisk (snad), tak asi fakt nejdřív zkusit hezky sbalit a pak začít vysvětlovat, jak moc mi to vadí...a když toho ani pak nenechá, tak už bych byl v háji, mohl bych si připsat bankrot kvůli kouření, to ještě ve sbírce nemám 

Zdravím, tak jsem po dlooouhé odmlce, která začala květnovým rozchodem s přítelkyní (jestli tu ještě jsou Daniel, MikkiEX3, curtis a spol., tak si určitě pamatují ), opět začal vířit vody v oblasti randění  Našla se jedna sympatická slečna, se kterou je mi moc fajn, líbí se mi, má smysl pro humor a dokonce je i romantička, což mi tolik chybělo u té minulé...No zatím k ničemu nedošlo, nejsem si úplně jistý, jestli mě třeba nechce jenom jako kamaráda, ale o to teď nejde, to se vykoumá  Problém je v tom, že si občas zapálí a to mě dost nervuje Já jako zapřísáhlý nekuřák jsem si už dávno řekl, že prostě holku kuřačku ne-e, tahle o tom mém postoji k cïgaretám ví a myslím, že bych moc nepochodil, kdybych jí to nějak zakazoval, to je asi blbost...Jenže se mi jinak fakt líbí po všech stránkách, tak co byste poradili? Jediné, co napadlo mě, je prostě počkat jak se to vyvine, kouření ignorovat a kdyby z toho čouhalo něco vážnějšího, tak by sama kvůli mně mohla přestat, ale nemám s tím nějak extra dobrou zkušenost, že by se toho člověk hned tak vzdal (vybavujete si Chandlera z Přátel? )

mám naprosto stejnou zkušenost - "ty jsi takovej hodnej, že to snad ani neni možný, myslela jsem, že takový kluci už ani nejsou" kolikrát jsem tohle slyšel nebo četl...na první pohled lichotka, na pohled druhý už je to průser, protože to právě kvůli tomu většinou ztroskotá...moje první holka a doposud asi nejvážnější známost o mě pak všude tvrdila, že jsem "ten nejhodnější kluk, jakýho poznala"  jenže já si to o sobě taky zdaleka nemyslím, dokážu holku utřít a sprasit, když je k tomu důvod, ale když je naopak všechno ok, proč bych dělal nějaké scény a choval se k ní hnusně? tuhle ženskou (ne)logiku taky nepobírám...
nicméně se připojuju k názoru, že je lepší zůstat sám sebou a neměnit se kvůli nějakým pipkám, jsou snad stále i holky, které si toho všeho umí vážit a nezneužijou toho...jen je jich hrozně málo a sám nevím, kde hledat 

jo to je ono, spoustu nádherných holek je slušně řečeno uplně vymaštěných a za chvíli si s nima neni co říct...takže takových případů se dá využít akorát do postele, kde slečna moc nemluví  ale na vztah nepoužitelné...asi i proto mě přitahujou obyčejnější holky, respektive hezké, ale ne žádné sexbomby a modelky...
no jinak od rozchodu už jsem byl dvakrát slušně odpálkován, takže doma určitě na ten osud nečekám, ale nakonec to stejně patrně dopadne tak, že se ta pravá najde někde úplnou náhodou, aniž bych se o to výrazně snažil 

Daniel: no vida, tak pokud to má pro oba do budoucna nějakou pozitivní vyhlídku a hodnotu, ono to nějak půjde 
já byl dneska na téma vztahy filozofovat s kámošem v hospůdce, to je přesně ten stejný typ jak já - kliďas, vylítne jenom když už to fakt musí být, romantik a bohužel i smolař s holkama...teď ale má už dlouhodobější vztah, takže si ho beru za vzor, nicméně poznat holku na vztah je pro mě asi jen a jen záležitost několika po sobě jdoucích náhod a asi se to dá těžko ovlivnit, takže to abych čekal, kdy se ta další objeví 

Daniel: ale tak aspoň něco, třeba to nedopadne tak blbě  i když teda věřím, že ti asi dost chybí nějaká ta jistota, jestli ten vztah má budoucnost...to je dost děs, když člověk neví, na čem je...
no jinak já se zatím ani moc nesnažím o seznamování, na našem srandabasketu mám jednu protihráčku, která je fajn, tak jí občas trochu pošťuchuju a snad to i zabírá, ale nevěřím tomu, že by z toho něco bylo, nemám ještě moc energii na pokročilejší snažení  kamarádka se mě taky snažila zlanařit jako vedoucího na tábor, kde bude slečen dost, jenže mezi nima i ta moje ex, což bych asi nerozchodil...ona je splachovací a je jí všechno jedno, ale já abych jí měl 14 dní skoro pořád na blízku, z toho bych nebyl moc na větvi, holt pro každou bývalku už asi navždycky mám nějakou slabost nebo něco takového a jsem pak hrozně nesvůj, když dojde na osobní setkání po rozchodu...a hlavně už mám na léto jiný job, tak třeba se něco urodí, uvidíme 

Daniel: to by bylo super takovou najít, ale buďto je jich tak katastrofálně málo, nebo se přede mnou někde schovávaj  těžko můžu očekávat naprosto dokonalý vztah, ale stačilo by mi to, co jsi psal - být naladění na stejnou vlnu, maximálně si rozumět a vycházet vstříc...no ze svých zkušeností vím, že hledat novou přítelkyni je pro mě záležitost dost dlouhodobá a paradoxně se najde vždycky, když bych to ani moc nečekal, spíš mi vždycky spadly tak nějak najednou do klína, aniž bych se snažil...kdykoliv jsem sám usiloval o nějakou slečnu, vytáhl jí na rande atd., nikdy z toho nic nebylo, tak jsem hodně zvědav, kdy a jak se zadaří příště  jinak samozřejmě taky přeju co nejvíc úspěchů při hledání 

musim souhlasit s Avarangerem, někdy je potřeba zatnout zuby a jít prostě dál...mně ta moje bývalá taky chyběla, ten pocit, že už je to zase všechno minulost a jsem sám, nebyl úplně nejlepší  ale je to tak nejlepší, sejde z očí, sejde z mysli, funguje to celkem spolehlivě...teď už si na ní sotva vzpomenu a i když pro ní asi napořád budu mít nějakou slabost a potkat jí, tak mě to pěkně rozhodí, ale je to pryč a mám se líp než abych se pořád trápil v nefungujícím vztahu...

jo chce to být na holku občas trochu ostřejší, na ty slušňáky, co jim všechno tolerujou a přejdou, se brzo každá vykašle (hned po tom, co je přestane bavit toho zneužívat)...zkušenosti mě tomu už trochu (ale pořád ještě ne asi dostatečně) naučily, stát si někdy pevně za svým a pokud je důvod, tak se zdravě naštvat a dát důrazně najevo svůj nesouhlas...blbé je na tom akorát to, že přestože vždycky dotyčná sklopila uši a snažila se věc napravit, nevydrželo jí to moc dlouho...

Asi se snazime az moc, ale ja nevim jak vy, kdyz si reknu, ze si dupnu, bojim se, ze tu holku ztratim, proto se nekdy chovam radsi ze mi to nevadi, jenze jak tak zjistuju, je to jeste horsiii...

Přesně, i když nechci, dělám to občas stejně a asi to je chyba...Jinak ta věta "ty jsi strašně suprovej kluk a já si nezasloužim takovýho kluka" je naprostá klasika, jedna z nejčastějších a nejhorších výmluv  Tohleto přesně jsem slyšel i od mojí první a od té doby na to mám averzi...

Kinght, Curtis: tak si můžeme podat přes net ruce  je to opravdu hodně zajímavé, jak se často opakuje ta samá věc - začátek nádhera, dokonalost sama, a když by se ten vztah měl posunout někam dál, tak holka začne dělat tohle, je si svým protějškem asi až moc jistá a směřuje to do háje...nevím, jestli něco děláme blbě či co  svou povahu změníme těžko, furt budeme ty hodný a snažící se kluci, asi to chce najít holku, která si toho bude vážit...
jinak i když to byla už dlouho jasná věc, že směřuju k rozchodu, až teď večer mi to tak nějak dochází a je to zvláštní pocit - zase single, "oficiálně" nikoho nemít...ale to spíš jde jenom o zvyk, člověk na to rychle přivykne a hůř se odvyká

u mě taky právě ende zavolali jsme si a zjistil jsem, že prý pro ní už to poslední dobou taky nemá cenu...navíc jsem to teď samozřejmě já, kdo se vůbec neozýval, ona byla tahounka vztahu, ona mi strašně moc vycházela vstříc atd...no co si budem povídat, čekal jsem to...zakončil jsem to tím, že já nepochopím jí, ona nepochopí mě, nikdy se to nezmění a tahle situace mě leze akorát na nervy...ona mi to odkejvala, hotovo konec ahoj 

Knight: tak zkus zavolat a na rovinu se jí zeptej  já se dneska probudil a na mobilu 2 nepřijaté hovory od té mojí, tak se s ní jdu teď spojit a čekám definitivní hovor...definitivní, jakože už opravdu konec 

Daniel: to je ono, když city poráží rozum a člověk to zkouší pořád a pořád, i když tam jsou jasné zásadní problémy...zažije si to asi každý a ztratit holku, ke které přetrvávají nějaké city, je dost těžká věc...pro mě to byl momentálně ten případ, co jsi psal výše - pomalé rozpadávání vztahu a tím pádem zmírnění těch špatných pocitů a deprese z rozchodu - čím dál víc jsem se smiřoval s tím, že to nemá budoucnost, i když jsem si to navenek nechtěl přiznat..a nakonec už mě opustily i ty city, které bych k přítelkyni měl cítit...

Daniel: přesně, slepování málokdy končí dobře, nebo teda aspoň i já mám zkušenost, že pokud je ve vztahu zásadní problém, obejde se a pokračuje se dál, tak se dřív nebo pozdějš zase vrátí...pokud člověk hledá protějšek, který by měl být takovou tou spřízněnou duší, tak by neměl po několika týdnech nebo měsících cítit žádné takovéhle překážky, které fakt vadí...mně už to pomalu, ale jistě došlo, že jsem zatím tu spřízněnou duši, se kterou bych si skvěle rozuměl a se kterou bysme tvořili stabilní pár, nenašel a současný "vztah" nemá budoucnost...

Knight: tak to mě mrzí, koukám, že se ten krátkodobý efekt dá pozorovat u spoooousty holek  to je přesně ono, dupneš si, slečna se začne snažit a za chvíli si řekne, že už je to zase ok, tak proč se snažit dál...a to co jsi popsal s tou hospodou, to je fakt dost síla, ta na ten vztah vysloveně se*e  ta moje sice nic takového neudělala, ale její pasivita, nekomunikace a nesmyslné zákazy bavit se o ní dají stejný výsledek...taky jsem ten hodnej, co se snaží pořád nějak vztah oživovat a co vztah bere vážnějš než jenom vodění se za ručičku jednou dvakrát za měsíc...pokud si to holka nezaslouží aspoň troškou svojí snahy a vycházením vstřc, tak asi tohle urovnávání a snažení se nemá cenu...myslím, že je čas jít o krok dál a radši než se trápit, tak vyhlížet novou a snad stabilnější známost...to mluvím za sebe, samozřejmě tvůj vztah určitě nejlíp posoudíš sám a uvidíš, jestli vyhrajou city nebo rozum 

Knight: tak to nezbývá než pogratulovat, jak to dobře dopadlo a držím palce, ať ta snaha a pěkné smsky slečně vydržej...  není nic lepšího než když se dá s holkou všechno v pohodě rozumně probrat...snad to nebude jak u té mojí - že se začala snažit jenom když jsem "pohrozil" rozchodem a po pár dnech to bylo zpátky v pytli, navíc je dost tvrdohlavá a mele si pořád to svoje...
jsem oficiálně pořád ještě s ní, ale už jsme si 4 dny nenapsali ani slovo a neviděli jsme se 2 týdny...začátkem týdne mě vytočila tím, že mi zakázala se byť jen slůvkem zmínit o ní naší společné kamarádce, to už bylo na mě fakt moc...té kamarádce jsem totiž řekl o plánovaném výletu, dostalo se to k přítelkyni a ta začala vyšilovat, že už mi jednou řekla, abych nic neřešil s ostatníma, takže podle ní bych měl dělat, jako bych snad chodil s duchem či co...no občas mi to tak ale i připadá 
prostě tohle už je na 1000% konec a začínám nabírat energii na další seznamování 

henry: koukám ty jsi můj člověk, taky občas hledám ve všem něco a přemýšlím, co by jak mohlo být, někdy i dost zbytečně ono je to fakt docela těžké, hodně holek si takhle s oblibou zahrává, nasazujou brouka do hlavy, všechny ty jejich signály a náznaky, čert aby se v tom vyznal, jestli to něco znamenalo nebo ne  každopádně ten dodatek smsky, co ti slečna napsala, je zajímavý, ale sám o sobě právě nicneříkající, takže bych pokračoval v tom, co jsi začal - sem tam nějaké to milé rýpání, narážky, pošťouchnutí...plus vždycky nějaké ty smajlíky k tomu, aby bylo jasné, že to není nic ve zlém nebo tak...mám zkušenost, že to hodně zabírá a slečny se na to chytaj 

tak horská dráha pokračuje  akorát že momentálně, a nechci to zakřiknout, směrem nahoru...od toho bouřlivějšího vyjasnění situace, kdy už jsem to chtěl definitivně zabalit, je všechno v pohodě...úplně přestala psát strohé suché smsky a píše najednou mile a sem tam i s vtípky nebo s takovým občasným pošťuchováním...včerejší schůzka byla rozhodně nejlepší za poslední dobu a to stačilo jenom si sednout v parku na lavičku a povídat si...nebylo žádné ticho, uteklo to hrozně rychle, zase nějaké ty vtípky a pusinky, taky něco říkala, že bychom mohli v létě na pár dnů někam spolu vyrazit, s takovými plány jsem sice opatrný (většinou se mi zhroutily), ale kdyby to vyšlo, bylo by to moc pěkné...jednoduše řečeno, jako bych se do ní znovu zamiloval, trošku zatím s rezervou, ale zapípá mi mobil a já se po něm vrhám jak na úplném začátku vztahu  je možné, že teď už bychom mohli být ve fázi, kde si oba dokážeme vyjít vstříc a po té bouři by mohl následovat pevný vztah, teda aspoň bych si to přál, momentálně si nedokážu vedle sebe představit nikoho jiného  jsem připravený i na to, že to zase nevyjde, ale tak kdo nehraje, ten nevyhraje, že? 

jinak taková zajímavost spíš pro pobavení: říká se "štěstí v lásce, neštěstí ve hře" nebo naopak...pozoruju už delší dobu, že to na mě funguje opačně - buď oboje, nebo nic...sem tam si vsadím na pár zápasů a moje bilance je následovná: začátek vztahu a takové to vzplanutí - 2 výhry po sobě...březnové upadání vztahu - naprosto nic...obnovení vztahu po rozchodu - další výhra...druhá bouře a úpadek - zase všechno KO...no a v současnosti znovuzamilování a (snad) konečně lepší stabilita vztahu - další prachy doma 
to je jak nějaké znamení nebo co, nakonec ještě budu pověrčivý 

Daniel: to je pravda, jsem docela rád, že konečně poznala a pochopila, co mi celou tu dobu vadilo...pořád říkala, jak je to všechno normální a standardní přístup ke vztahu a když jsem začal (ne)dělat to samé, tak je najednou oheň na střeše... 
dextera: ono je to fakt jak na horské dráze, jednu dobu to ze mě všechno vyprchává a z fleku bych to ukončil, no a pak přijdou zase takové emocionálnější dny, hlavně když dá upřímně najevo, jak moc mě nechce ztratit, to na mě působí...přece jenom už to bude asi navždycky někdo, pro koho mám slabost a komu jsem dal ze sebe všechno, takže se mi do toho pálení mostů přirozeně moc nechce...jinak ta poslední věta je naprostá pravda, neustále si přát, aby se změnila, je zbytečné, nereálné a pro vztah nepřirozené...

curtis: jak na houpačce si připadám dost  proto si myslím, že je těch trhlin už moc...

zkusím ještě jednu věc - příští neděli jí při slušném počasi vytáhnu na výlet na rozhlednu nad městem a jsem náramně zvědavý, jak bude takový společný výlet probíhat...počítám, že se bude snažit, abych viděl, že to má cenu jí takhle někam brát, ale nevěřím tomu, že to může být nějak dlouhodobějšího rázu...je jaká je a jen tak se nezmění...pokud jí i nejbližší kamarádky označujou za tajemnou a ne moc sdílnou, tak moc šancí na to nemám ani já...

tak dneska večer to byl zase porod  od té doby, co ze mě vymáhala to heslo, jsme si napsali všehovšudy jednou dobrou noc a jinak nic...no a najednou se odhodlala zavolat, začala dost zostra útočit, proč už jako nepíšu, že o mně teď nic neví a že na ní jednoduše se*u...což je zčásti pravda, začal jsem prostě hrát tu její hru, její postoj se mi vnutil a začal jsem dělat víceméně to samé, co ona mně...všechno jsem jí to takhle vysvětlil, ale nic moc úspěch, nakonec poté, co jsem lehce ze vzteku řekl, že už ani nemám moc potřebu jí psát, když se stejně žádné kloudné odpovědi nedočkám, uraženě zavěsila...napsal jsem jí potom smsku, že tohle fakt není nic pro mě, její přístup nechápu a je to kritický rozdíl mezi náma...hned volala zase, co to má znamenat, že se mnou chtěla plánovat výlety (v průběhu vztahu mi tři tipy na výlet odmítla), celé prázdniny a podobně, tak jsem si dal docela pěkně dlouhý monolog a tím se mi to konečně snad všechno podařilo ujasnit, hlavně jsem narážel na její nesdílnost...ona mi řekla, že považovala za zbytečné mi všechno vykládat, co kde dělala, kde byla atd. a nevěděla, že mě to zajímá...no pak se má člověk divit, že se nemá o čem bavit a dozví se jenom "jo dobrý" nebo "nic"  prý teda co s tím, tak jsem vyjádřil dost velkou pochybnost s hledáním nějakého řešení, ona prý že východisko vidí a chtěla by tomu ještě dát třeba dva týdny...s tím jsem souhlasil, aspoň se to pak případně bude řešit osobně, ne telefonem...ale nevím no, je sice patrné, že o ten vztah nechce přijít, jenže ta snaha přichází jenom vždycky když už nad ní visí hrozba rozchodu  je to těžké se v tom vyznat...ale z mého hlediska už ten vztah má takové trhliny, které už asi nepůjdou spravit.....?