Nu dobrá, dostali jste mě, taky si myslím že i přes veškerý aktivity a zájmy mi prostě pořád něco (spíš někdo) chybí a občas se cítím fakt osamělej a hodněkrát si říkám, že už by to prostě fakt někoho chtělo.

Hej, nebudeme si z toho nic robit, potom sa za 5 rokov obzriem, a zistim ze najlepsie roky zivota som totalne premrhal (co je ciastocne pravda uz aj teraz)...

Neber to tak, že nemít babu je mrhání životem. Já to teda vidím obdobně, že roky letí, ale nemyslím si, že by kvůli tomu měl člověk páchat sebevraždu a naříkat že prostě neměl v mládí babu.

Jak je to mozne, ze ti to (ci nam) stale nevychadza?

Nic si z toho nedělejte kuci, já su na tym podobně, ikdyž teda moje snaha je žádná sláva... Každopádně su zvědavej jak dopadne Bobo s těma dvěma 

[To Kazisvět:]

To Kazisvět:
To nezní vůbec špatně s těma prstama, třeba to jednou budu mít možnost vyzkoušet 

Jinak si ten příběh dovedu celkem představit, dopadl bych naprosto stejně, a to tak, že bych nic neudělal. Přesně jak píšeš, teorie a plány jsou na nic, jak přijde na věc, je to všechno jinak. A když seš zamilovanej, o to je to určitě těžší. Sám si říkám, proč to musí být všechno tak složitý    Každopádně držím palce a dej vědět

Hej no to si děláš srandu néé?  Taková havaj a pořád nic  Můžu se stavit do Prahy a pozvat Tě na něco? 

Držím ti palce a obdivuju, seš fakt borec...

Mimochodem... říká se "je lepší lásku ztratit než nikdy žádnou nemít" ... a... je to pravda...

Tohle teda nemůžu posoudit objektivně, ale je to pro mě jedna velká otázka. A naopak z neznalosti a ze strachu se klaním k opaku. Radši lásku nepoznat, než umírat její ztrátou. Těžko říct, co bych říkal na realitu...

Konečně jsem také pochopil zkratky u hodnocení bab  Mě u HB napadlo jenom Hot Blonde 

Včera mi jedna spolužačka napsala (sms), že je do mě zamilovaná a ptala se, jestli prej já taky. Jelikož je pěkná, napsal jsem jí, že jo, a pozval jsem ji do kavárny (přes sms)

To by jeden neřekl, jak se může člověk hned zamilovat 
Asi bych prostě klasicky s ní šel třeba na procházku, kecal třeba o všem možným a na rozloučenou něco zkusil. Když už jste do sebe zamilovaní  tak to snad nebude problém né?

Jej, nastalo trošku nedorozumění, nějak jsem si neuvědomil, že je to psané v 1. pádu  Tohle bohužel můj příběh není, ale prostě mě strašně zaujal. Tak si právě říkám, co kdyby jednou. Ale pravděpodobnost takového seznámení je asi fakt mizivá, skoro zázrak. Takže ať tak nebo tak, budu zkoušet oslovovat dál no 

[Stopaře nikdy]

Hodím vám sem jeden takovej příběh, kterej je pro mě tak trochu inspirující. Ale to je jenom tím, že su pořád strašně naivní a ikdyž si vždycky rozbiju držku, budu naivní dál  Hlavně ale ukazuje, co se všechno může v životě stát, ikdyž to přece jenom nečekáte a že podle mého názoru se zde nejedná o nic víc než osud. Toť můj názor, rád si přečtu vaše ohlasy 

Stopaře nikdy

Když workoholik potká lektorku osobnostního růstu

S Varvarou jsem se chtěl sejít jen proto, že neznám nikoho, kdo by se jmenoval Varvara. Byl jsem na dně. Začalo to nevinně. Občasné přesčasy a příležitostné braní práce domů. Po čtyřech letech bez dovolené, osobního života a přátel, takřka před sesypáním jsem si uvědomil, že potřebuju změnu, prostě něco. Dřív jsem sportoval, chodil na rande do kina, občas divadlo. Probrouzdal jsem internet a nic.
Až pak se mi jako kouzlem dostalo do rukou telefonní číslo na jistou Varvaru Urban, lektorku osobnostního růstu. Bohužel byla docela normální. Zklamání ale netrvalo dlouho. Přesně mě odhadla. Na druhé sezení jsme šli nakupovat. Musel jsem si pořídit ležérní vytahané oblečení. Nutila mě si vzpomenout, kdy jsem si koupil nějakou hloupůstku, blbost pro radost. Nejdřív to moc nešlo, ale díky jejím nadšeně dětinským poznámkám se kdesi uvnitř mě probudila dosud spící bytost, která je z krásných věcí nadšená. Na další schůzku přišla s lístky na bobovou dráhu. Místo v luxusní restauraci jsme jedli u stánku. Noc jsem sice proseděl na míse, ale stálo to za to. Donesla mi knihu, a když jsem chtěl další, vzala mě do knihovny. A já si pořídil průkazku!
Pak se jednou namísto pozdravu zeptala: „Co nikdy neděláte?“
„Nikdy neberu stopaře,“ vyhrkl jsem, hrdý na to, že mě konečně nevykolejila a já dokázal na její otázku odpovědět bez koktání.
„Tak se ozvěte, až nějakého vezmete!“ A odešla. Jenže u nás v rodině se stopaři neberou od té doby, co máminu sestru při stopu znásilnil řidič kamionu. Naštěstí to přežila, ale ne bez následků. Nebereme stopaře. Nikdy! Je to jako jedenácté přikázání. Vyjadřujeme tak němý nesouhlas se stopováním i soucit se všemi oběťmi tohohle způsobu cestování. Vězelo to uvnitř mě tak hluboko, že jsem byl zpočátku odhodlán paní Varvaře zavolat, a v případě, že bude trvat na svém, se s ní rozloučit a najít si někoho jiného, s kým bych rostl.
Týden jsem se na ni zlobil, ale nedokázal jsem jí zavolat a naše sezení skončit. Nepřitahovala mě jako žena. Byla mnohem starší než já, a mě starší ženy netáhnou, spíš jsem k ní cítil úctu a obdiv. Nechtěl jsem zatím přijít o její bláznivé nápady. Pomáhala mi a děsně mě štvala. Neberu stopaře! Nikdy! Vezmeš jednou, musíš vždycky. Co když ti dá pistoli k hlavě nebo nůž na krk a donutí tě vystoupit, vzpomeň si na nebohou tetu.
Pak se to stalo. Jel jsem ve Vysočanech po silnici, kde by se to dalo prát kilem, ale je tu padesátka, proč, kruci, vždyť tu není obydlená zóna. Často tu chytají, zpomalil jsem. Byla tma, venku začínalo pršet. Sjíždím z kopce a z dálky vidím autobus, jak se odlepuje od zastávky. V dešti, stěrače ho skoro neberou, běžící postava. Nestihla to, zastávka se střechou nikde ani žádný jiný přístěnek. Byla to vteřina. Hodil jsem blinkr vpravo a zastavil těsně u zastávky. Natáhl se, otevřel dveře a houkl, abych překřičel déšť a vítr: „Rychle, ještě ho doženeme.“ Ze tmy na mě koukal umáčený kukuč, urousané vlasy, rozmazaná řasenka. Autobusy tu asi nejezdí zrovna často. Dlouho neváhala.
Honili jsme tu červenobílou bestii a kvůli světelným křižovatkám to trvalo docela dlouho. Byla milá, tak jsem ji dovezl až domů. O dva dny později jsem našel v autě její doklady, musely jí vypadnout. Snad ještě nezačala obcházet úřady, říkal jsem si. Chtěl jsem je poslat, ale paní Varvara mě zpražila: „Jak chcete poznat nové lidi, když se jim budete vyhýbat?“
Zazvonil jsem a čekal zmáčenou divoženku. Nejdřív jsem ji vůbec nepoznal. Proměna z ošklivého káčátka v labuť byla dokonalá. Pozvala mě dál a já šel. Z těch dveří už jsem vyšel tisíckrát. Z jejího života snad neodejdu nikdy.

Tak doplním příhodu z pátečního koupaliště. Byl jsem tam s kamošem a najednou se tam objevila taková celkem nevýrazná, ale zato pro mě zajímavější slečna, která tam pořád byla jenom se dvěmi dětmi. Její nebyly, ale buď stála sama u kraje bazénu a sledovala je, nebo plavala s nimi. No samozřejmě než jsem se rozhoupal, tak od toho okraje bazénu, kde to bylo jako nachystaný na oslovení, odešla s děckama na deku. Řikam, tak to je zabitý. Tak jsem ju furt sledoval, ale naštěstí si nelehla ale pořád seděla a bavila se s těma děckama. Opět chvilka rozmýšlení, upozornění kamoša a šel jsem na věc. V klidu jsem přišel až k nim, řekl ahoj, zeptal se jestli je odsuď a doplnil že jsem si říkal, že bych ju pozval třeba na zmrzlinu. Ze začátku byla možná trochu překvapená, ale odvětila, že je tady s přítelem, takže by to nešlo. Tak jsem odvětil že to chápu, načež ještě dodala, ať se nezlobím. Řekl jsem, že se vůbec nic neděje a ať se má pěkně a odešel jsem. Tak mi ještě odpověděla čau. Opět jsem nic nezískal, ale měl jsem super pocit. A co bylo nejdrsnější, tak jsem za chvílu vysledoval, jak si k ní přilehává kamoš, se kterým jsem chodil na základku 
Na závěr bych dodal, že ikdyž jsem zatím poznal jenom tu odvrácenou tvář lásky, tak stačí mít na obzoru nějakej zajímavější objekt, a stejně to musim zkoušet pořád znovu. Nelze prostě jít proti přírodě. Hormony jsou silnější, zvlášť u létem obnažených těl... 

Možná by stálo za to trochu holku přemlouvat, že i když řekne, že někoho má, tak se zeptáš "a to vadí? Šel bych i tak"

To je právě to, ze mě hned vypadne že se nic neděje a mám se k odchodu. Zatím to moc neumím nějak obkecávat a rozvádět.

Tak jsem se taky rozhodl sem napsat pár svých pokusů, ikdyž zatím pouze na amatérské úrovni, ale i tak z toho mám radost. Začnu tím asi nejzajímavějším. Chodím v kroji na hody a před rokem sem tam objevil celkem v pohodě babu, vypadala možná trošku starší, ale co. Nějak jsem vypozoroval, že se zná se známým, takže jsem se nechal představit, ale ještě jsem nic nezkoušel a odešel jsem. Vrátil jsem za nějakou chvílu a požádal jí o tanec, načež se začala vykrucovat, že jí to moc nejde a kdesi cosi, a že mám přijít za chvílu. Tak říkám, že potom už ale musí jít. Přišel jsem tedy za další chvíli a opravdu šla. Tak sme kecali tak všeobecně a až sem jí odváděl pryč, zeptal jsem se jestli by někdy někam nezašla. Řekla že ani ne, tak říkám v pohodě, nic se neděje. Tím to skončilo, akorát že letos šla na hody ale tentokrát taky v kroju a co se nestalo, sama pro mě přišla tancovat a pořád po mě házela pohledy a úsměvy. Jenže rok je dlouhá doba a nějak jsem přestal mít zájem, takže jsem už nic nepodnikal. Tak jsem tam aspoň chodil pro zpěvačky z kapely a jejich matku. Nakonec jsem číslo od jedné dostal (a pro jistotu mně dala své číslo i ta jejich matka, které jsem se fakt zamlouval), ale jednak asi nebyl z její strany takovej zájem a i podle stylu jejího psaní bych k ní měl výhrady.
Další příhoda je ze včerejška, jel jsem s vozíkem na technickou a tam je za okýnkem neskutečná kobra, vídám ji tam už tak dva roky. Před těmi dvěmi roky už jsem měl v plánu ju někam pozvat, ale všiml jsem si že má prstýnek a že se bavila jak byli asi s manželem na dovolené, tak jsem to pustil z hlavy. No jenomže jel se mnou kamoš a říká, tam je upe krutá baba, řikam já vim, ale to je zabitý. No vejdu tam, nestíhám sledovat a tak po zaplacení říkam, zda by přijala pozvání třeba na kafe. Tady řekla celkem jasně že nepřijala, říkám v pohodě, nic se neděje a šel jsem počkat na technika. Po technické jsem šel počkat na papíry zase do té místnosti, ale dával mě to její kolega a ona tam obsluhovala někoho dalšího. Až jsem všechno měl, říkam všeobecně nashledanou, mrknu na ňu, už se na mě usmívala a říká nashledanou, tak jsem ještě taky hodil pěknej úsměv a znova řekl nashledanou a šel jsem. Tohle mě strašně potěšilo a celej den jsem měl perfektní náladu. I přes to, že se mně vlastně nic nepovedlo.
A ještě jedna příhoda, která by stála za zveřejnění, je z autosalonu, prostě jsem tam šel za jednou hosteskou a rovnou jsem se jí klasicky zeptal, zda bych ju mohl někdy někam pozvat. Celkem ju to překvapilo a řekla že má přítele, ale co dodala pro mě dost důležitýho, tak že je ráda, že jsem to nezkoušel nijak hrát a obkecávat, ale prostě šel rovnou na věc.
Dalších pár oslovení už bylo jenom pouze zeptání se na pozvání kafe, nic víc.
Zatím nedokážu rozvést nějak rozhovor nebo se prostě začít bavit jen tak, tak se vždycky rovnou jenom ptám přímo na pozvání, ale i tak mě to těší když to zvládnu.
Tak tolik já, kdybych prožil nějakou další zajímavější příhodu, určitě ji sem zase napíšu.

[Zítřek nebo příští život? Nikdy nevíme, co přijde dřív.]

jasne, ok Ja mam asi alergiu na tu vetu, asi preto ze u mna nikdy neplatila

Až to budeš nejmíň čekat, tak se může stát něco, co třeba tento tvůj pohled změní 
Zítřek nebo příští život? Nikdy nevíme, co přijde dřív.  Tohle má tuším někdo jako podpis, ale je to prostě fakt. Nenaděláš nic 

A do jakýho města chodíte pickupovat? Že bych se někdy možná přidal, teda spíš jenom podíval

To su "najlepsie rady", ze pride to ked to najmenej cakas. Platia mozno pre teenagerov, ale on uz myslim caka roky a nic neprislo

Není to rada, ale názor. Podle tebe se ti v životě přihodí všechno přesně jak očekáváš?

To si nedokážu představit,já už to nemůžu vydržet teď.Myslím,že to se toho radši nedožiju.

Tyjo trochu se seber, kde je to tvoje počáteční odhodlání? Vím moc dobře jaký to je nemít babu a taky sem tam mám depku a je mi jasný, jak by to bylo nádherný a neskutečně nepředstavitelně úžasný, ale nemít babu přece neznamená konec světa. Navíc nemůžeš vědět, že se třeba někde nečekaně jednoho dne objeví a všechno klapne jak na drátkách, právě když to budeš nejmíň čekat. Život jde přece dál. Podívej se na film Americká krása, v závěrečných titulkách se píše "Asi bych měl být pěkně naštvaný kvůli tomu, co se mi stalo. Ale je těžké zůstat rozzlobený, když je na světě tolik krásy." Prostě se zkus na ten svět dívat takovým pohledem, kdy tu krásu uvidíš. Ikdyž teda s holkou by ta krása byla daleko víc viditelnější 

[Tom371986]

Tom371986: tohle jsi nedávno napsal na můj příspěvěk

Ale chtěl bych něco říct k tomu přístupu,kterej si tu zmínil.Říkat si až to přijde,tak to přijde a nebudu to lámat přes koleno je docela pohodlný,ale podle mě to nikam nevede a možná to je ten důvod,proč si nikdy s žádnou nechodil.Já si prostě myslím,že nejlepší je uvolnit se a jít do boje,prostě pár holek oslovit a zkoušet to,až to jednou vyjde,nějaká se prostě chytne a třeba si padnete do oka.

Chtěl bych k tomu ještě dodat, že to lámání přes koleno spočívá právě v tom, že už tolik neřeším absenci dívky a nepovažuji to za největší problém. Neříkám si jak je život vůči mně nepsravedlivej nebo prostě tak nějak, že ostatní někoho mají a já ne. Problém bych měl, kdybych třeba byl na vozíku, nebo nějak jinak postiženej.

Po tý krátký aféře s tou hloupou patnáctkou sem do toho spadl znova a sem opět sám bez vyhlídky na seznámení a ač se snažím sebevíc,je to k ničemu.

Ta přemíra snažení je možná právě špatná. Někde se tady právě psalo, jak to ty holky vycítí, že právě nejsi v pohodě a že se snažíš za každou cenu a už nemáš šanci.

Přece ale musí bejt někde holka,se kterou si budu rozumět a bude mi vyhovovat a ona bude to samý cítit ke mě.

V tohle doufám s tebou, ale myslím, že to bohužel neplatí na 100%. Jediný co ti můžu za sebe poradit, je fakt to tak nehrotit, přespříliš na to nemyslet a snažit si užívat ty nejlepší roky života i bez holky. Třeba potom s holkou přijdou ještě lepší 

Tak to já budu ta výjimka, která potvrzuje pravidlo. Sice mě holka neřekla že budeme jenom kamarádi, zametla se mnou daleko ve větším stylu  ale kašlu na to, prostě asi pravděpodobně taky nechtěla aby to skončilo takhle tvrdě, takže prostě zapomínám (pomalu to naštěstí jde) a dělám, jakoby se nic nestalo. Navíc o to hodně usilovala, abychom zůstali dál přátelé. Možná su strašně hodnej blbec, ale nedokázal sem ji říct navždy sbohem.

[Talkboy]

Talkboy
Na předpis to není, jsou to celkem normální doplňky stravy  Jinak pro ženy nevím, protože mají estrogen, a u toho nevím které látky dokážou zvednout jeho hladinu

Ja som raz oslovil jednu uplne bez pripravy (v obchode), len som sa na nu pozrel parkrat, a ako som stal vo dverach vratil sa spat a povedal ze mi je sympaticka a ci by nesla na rande...V jednej jedinej vete, bez zakecavaciek. A predstav si, ze sla

Tohle jsem taky jednou zkusil, byl jsem tankovat na benzínce a byla tam fakt krutá blondýnka, tak jsem se furt rozmýšlel, no a když už jsem byl venku, tak jsem se rozmyslel, vrátil zpátky a zeptal se na pozvání někam nebo něco v tomto smyslu, už si to moc nevybavuju. Akorát že by teda nešla, řekla že by její přítel asi nebyl moc nadšenej, takže tak no. Ale sranda musí byt, šlo mně hlavně o pokus 

Kdybys slyšel,o čem si povídáme

Tak to bys mohl něco zkusit né? 

Občas si z ní upustim, i když si jen povídáme

To si jako povídáte a najednou jseš mokrej? Jinak věřím, že v těch plavkách to musí být peklo to nějak maskovat, a popravdě řečeno, vidět ji pořád v plavkách, tak bych se asi taky neudržel 

Ber to z té lepší stránky. Věř mi, že spousta fajn kluků hledá právě tebe - holku, která je trochu nesmělejší a uzavřenější, nemá milión kamarádek a kamarádů, se kterými jezdí chlastat na chaty...

Přesně tak, tohle je spíš můj případ. Nechci holku, která každej týden přemýšlí kam půjde v pátek zapařit, která má milion kamarádů a kamarádek, takže s nima furt musí mít nějaký akce... Já sice rád někam zajdu s kamošama nebo tak, ale je to spíš výjimečná situace. Prostě to nějak nepotřebuju. Co by mně stačilo, tak by byla holka, se kterou bych byl spíš víc sám než s dalšíma lidma. Prostě si myslím, že by mně stačila ona sama.

Ono to asi vyznělo trochu jinak než jsem měl na mysli. Rozhodně to neberu tak, že čekám až u nás doma zazvoní nějaká havaj a řekne tak tady mě máš  Taky se snažím zkoušet a hlavně to brát jako hru. Spíš jsem měl na mysli, jak jsi rozvažoval, jestli chodit s tou patnáctkou i přes to, že se ti nelíbí, jenom kvůli tomu, aby jsi nabral zkušenosti. Tímhle jsem myslel to lámání přes koleno. Protože já osobně bych to hned zavrhl. A k tomu zas bylo počkat si na princeznu - já prostě radši budu dál sám, než mít vztah, spíš nějakej polovztah, kterej by byl z mé strany založenej jenom na nutnosti nebýt sám. Takže spíš nečekám přímo na tu princeznu, ale na příležitost, které se chytnu a která mě k té princezně dovede. Třeba