Myslel jsem spíš někoho kdo tu vyrustá od mala. Pokud vám to výslovně neřekne nepoznáte to. Prostě když vám řekne, že je cizinec a jmenuje se třeba Hugačaga, jak zareagujete?

Tak to moc nechápu, co máš za problém? Soudíš snad někoho podle jména?  A pokud tu někdo vyrůstá od mala, tak už ho moc jako cizince neberu. I když může mít třeba pořád jinou národnost...je ovlivňenej naší kulturou a předpokládám že i mluví česky...beru ho za čecha.

tak jestli to správně chápu, tak všichni bývalý, co mi dali kopačky už navždycky zůstanou zidealizovaný v mým srdci? tak to je blbý...

to curtis: ale ty sis za to trochu mohl sám, ne? zamiloval jsi se do někoho, ale odmítl jsi ji nakonec ty, ne? Mohl jsi ji mít...jestli jsem to správně pochopila...stejně to moc nechápu. Zamilovat se do někoho a pak zůstat sám, abys neublížil ani jedné straně? Čím víc nad tím přemýšlím tak si říkám, jestli nejsem tak trochu sobec  Já totiž moc odvázáná z toho, že bejvalej je šťastněj s někým jiným moc nejsem...    sice se za to stydím, ale prostě je to tak...

to Avaranger:  no právě, že se neptal, tak si říkám, jestli to chlapi nedělají proto, aby nás naštvali 

A jeste teda otazka na zensky... kdyz mi holka, ktera me odmitla (ale cele dva roky po me porad kouka - je to tu nekde popsane) rekne:
ona: "já nemám potřebu si povídat"
ja:   "ok, tak já nebudu rušit"
ona: "ne, ne, můžeš tady být"

Tak to znamená co
[/quote]

Tzn: zůstaň, ale buď zticha  ne, ted vážně...může to být třeba nesmělá holka, která by s tebou ráda byla, ale špatně hledá nějaký téma o kterým by si s tebou mohla povykládat...prostě se trochu stydí, si myslím já. Nesmělost je fakt blbá věc a někdy může pokazit začínající vztah tak, že vůbec nezačne. Takže se nenech odradit, myslím si, že to, že se po tobě dívá a řekla ti, že s ní můžeš být jasně svědčí o tom, že jí ukradenej nejsi. Pokud by jsi jí totiž ukradenej byl, tak by na tvou reakci: "ok, tak já nebudu rušit" odpověděla: "ok, tak neruš a pokračuj v cestě." 

strniště ano  neznám na chlapech nic tak sexy jako strniště....takže si ho pánové pěstujete 

myslím, že to není jen o vzhledu (samozřejmě, vzhled taky trochu hraje roli, co  si budeme nalhávat)...komunikativnost je přirozená, najít nějakou přirozenou, inteligentní záminku proč s tím druhým komunikovat. Ale musíš taky odhadnout, zda ten druhej s tebou komunikovat chce. Ne vždycky má někdo náladu se s někým cizím bavit..a pokud máš pocit, že to toho druhýho nezajímá, co mu vykládáš, tak rychle vyklidit pole, pže pak už je to vlezlost A už vůbec nepokračovat s někým v komunikaci, pokud ti otevřeně řekne, že nemá zájem se s tebou bavit ( i takový typy chlapů bohužel existují)

Mě to teda bejvalej dělal často, spíš mě teda vždycky vší silou pleskl, když jsem to nečekala...vždycky mě tím akorát nas**l, pže jsem se lekla...

Slizoun je něco těžko definovatelnýho...Myslím, že je to spíš určitej druh chování, který tu ženskou odradí...vlezlost a blbý kecy o ničem...i když vzhled hraje asi taky trochu roli, i když to zní povrchně - maník s mastnou přehazovačkou, se zlatejma řetězema na krku,  co se považuje za play-boye a klidně mě zastaví na ulici a zve mě na kafe je pro mě slizoun...

To Dextera:

Neopětovaná láska je věčná ...

Tak to mám pěkný vyhlídky do budoucna

Mozna je porad lepsi verit v romantickou lasku, nez byt takovej cynik jako ja...

No, vratit se... to ze je pouzitej od jine, to bych i prezila, ale to, ze se nechal pouzivat a jeste se k tomu priznal, to vazne ne (nedelam si iluze o vernosti, ale tak at aspon poradne zatloukaj a nemusim to zjistit, budu to delat stejne)... Po tomhle bych mu asi nedokazala verit a kdyz s nim nemas deti, nic... najdi si nakeho pekne francouze, aspon mi pak budes moc rici, co je pravdy na te jejich povesti (abych vedela, kam jet na staz ))

Máš recht. Taky jsem mu říkala, že by bylo pro mě lepší, kdyby mi to neřekl a zatloukal...odpověděl mi, že by mi tak ubližoval a že by nejraději byl s náma oběma, ale že to nedokáže a že ji miluje víc, tak prostě bude s ní. Stejně nechápu, jak někoho můžeš milovat víc po měsíci....ledaže by mě nikdy nemiloval. Je do ní zamilovanej, to asi jo..ale milovat někoho je, sakra, přece o něčem úplně jiným než o vzbouřených hormonech.....

je to o toleranci na druhou - opačný pohlaví a ještě cizinec s jinýma kulturníma návykama...a pak jazyková komunikační bariéra, v cizím jazyce nikdy zpočátku nevyjádřiš věci tak přesně jak by jsi chtěl, možná až po delší době žití s nativcem...občas mi dělá problémy se domluvit s čechem ale proč ne, zkusit se má všechno

Já teda nevím..asi jsem úplně mimo. Knižku Řeč těla jsem sice četla, ale pokud se mi někdo líbí, tak prostě jdu a začnu s ním o něčem kecat...téma se vždycky najde neříkám, že vždycky někoho takhle sbalím, ale třeba jsem takhle poznala spoustu chlapů, kteří jsou teď mý kámoši....Ale záleží samozřejmě s kým tam ten chlap je, že jo...pokud tam bude se svou slečnou, tak si asi s ním vykládat nebudu, že jo. Zadny signaly nevysilám...stejně by se to minulo účinkem, pže podle mě to chlapům nedochází...A navíc, povykládat si s někým cizím přece můžeš vždycky, na tom přece nic není...Ale jsem asi extrém, vykládám si s lidma i na zastávce tramvaje ..

Já teda nevím, ale mě příjde, že někdy to fakt nejde nespálit mosty...většinou ta ublížená strana to nezvládá a nemůže se chovat jakože nic...jsou v tom emoce a podle mě je alespoň na chvíli (tím myslím tak 1-2 roky) ty mosty definitivně spálit. Pokud po delší době se z partnerů stanou kámoši...tak ok..hned po rozchodu to většinou nejde...

to john: s tím emotivním romantismem to budeš mít těžký....doba holt dneska romantikům nepřeje...navíc začínám mím pocit, že je to něco, čím nás naočkovali filmy a knížky a realita je pak úplně jiná...v realitě to bohužel nefunguje...láska až za hrob? tak leda ve snu...

Už jsem nad tím taky přemýšlela....co kdyby se vrátil....ale nějak by mi asi vadilo, že už je použitej od jiné... jj, romantická představa o lásce a věrnosti je dneska na hovno...někteří z toho nevyrostou až do smrti

Myslím, že právě tady v těch situacích lidi tu hranici rozpoznat nedokážou...v tom je ten problém už jsem o tom tu myslím psala...možná někdo to dokáže, já ne a jdu vždycky až skoro do potupnýho škemrání.... no, aspoň jsem se mu zhnusila a dokázal se rozhodnout Někde jsem četla, že věčná láska je jako lov na ryby, nebo sáňkování...ale koho by bavilo 30 let sáňkovat? Myslím, že je to trefný...vždycky v tom vztahu to jednoho asi omrzí a jde hledat jinam...jj

No, teda zubaři moc odvázaný z piercingu v jazyku nejsou....kazí se po tom totiž zuby a obrušuje sklovina...a teda docela zírám, že se chlapům pierciing v převážné většině nelíbí...Myslela jsem, že jo..

Až na to, že to funguje tak trochu kontraproduktivně. Čím víc se o někoho snažíš a bojuješ, tím víc to jde všechno do hajzlu  :|Ale co, možná by si pak člověk vyčítal, že pro záchranu neudělal nic...

Je pravda, že takovou bezohlednost jsem nečekala  A vždycky se snažím, aby se za mě chlap nemusel stydět, aby se se mnou dalo bavit...fakt na sobě makám a pak příjde nějaká sekretářka a všechno je to pryč...Tak by mě zajímalo, jestli chlapům tak nějak vadí trošku ambicioznější ženský ale to je asi téma na jinou diskusi...je fajn přečíst si názory  nezaujatých a aspoň trochu získat nadhled...

NJN, jsem holt blbá...Vždycky když se se mnou někdo rozejde, tak se zapřísáhám, že už za ním nepolezu, když o mě nestojí a vždycky je ten scénář stejnej...zajímavý je, že já jsem se ještě s nikým nerozešla, vždycky to za mě udělá někdo jinej třeba bych fakt měla začít konečně přemýšlet, proč tomu tak je 

jo, je pravda, že je hezký, že mi to řekl, ale až po dvou měsících, co mě vodil za nos. Navíc je strašně těžký pochopit, proč se se mnou vídal a když byl se mnou, psal si s tou druhou....a ještě mu to nebylo blbý. A rozdělilo nás údajně to, že já pořad studuji a on už pracuje. Podle něj jsme každý jinde. Taky mi vyčítal, že hodně cestuju, zatímco on nechce. ....tak si asi musel najít někoho v práci, aby mu byl pořád nablízku...nevím. Nejvíc mě štve, že tvrdí, že se k někomu ta jeho nová přítelkyně vůbec nehodí...ach jo...no, každopádně, teď už je to měsíc, co jsme se neviděli ani nenapsali a asi je to tak lepší....Každopádně se tak nějak za ten rozchod cítím vinna, pže mi to tak nějak vyložil....vím, že to bývá chyba obou, ale přece....Pořád se užírám tím, co kdybych udělala to a nedělala tamhleto...vím, že to nikam nevede, a pokud mě nebyl schopen akceptovat takovou, jaká jsem, tak by to asi stejně dřív n. později nikam nevedlo...Jsem ráda, že to tu některým moc normální nepřišlo, jak se se mnou rozešel...Aspoň se už nebudu tolik obviňovat a vidět to tak, že já jsem ten kdo dělal chyby a on je ten skvělej Jinak obdivuju tě, curtisi, že jsi dokázal zůstat sám, když jsi miloval dvě ženský...to by jen tak někdo asi neudělal..

Zajímalo by mě, proč chlapi při první krizi ze vztahu zdrhnou? Byla jsem se svým bývalým 6 let. Všechno bylo super, pak jsem na 2 měsíce odjela do Francie a po mým návratu to trošku ochladlo. Byli jsme spolu ještě půl roku (bohužel ani jeden jsme to nějak neřešili) až mi po půl roce, jestli bysme si nemohli dát tak měsíc pauzu. Chtěla jsem vědět, tak mi vysvětlil, že se zamiloval do kolegyně z práce, že se teda k němu absolutně nehodí a že to asi tak za měsíc. Po 14 dní čekání mi řekl, že to asi do měsíce nepřejde. Tvrdil mi, jak mě strašně miluje, ale ji taky a že nejraději by byl s náma oběma a že si nedovede představit, že by mě ztratil a že už bysme spolu nikdy nebyli. Asi 2 měsíce jsme se ještě vídali až na moje narozeniny se se mnou rozešel. Rekl mi, že se se mnou vídá jen z alibismu, aby viděl, jak se mám...že už jsem jako v pohodě. Pak mě objal, políbil na čelo (já jsem se mu rozbrečela na rameni,pže jsem to nějak psychicky nezvládla) a řekl mi že je to smutná tečka za naším vztahem (teda spíš pak ještě napsal po smsce) a že dokud bude ten jeho vztah s kolegyní z práce křehkej (pže se často hádají a ona pořád na mě žárlí), tak se vídat nebudeme. Ze se asi neuvidíme dřív, než se vrátim z Francie ze stáže (jedu tam na rok). Vyčetl mi, že jsem do toho našeho vztahu pul roku nic nedávala a že se snažil jen on. Ze kdyby to tak nebylo, tak by ta jeho zamilovanost do jiné přešla mnohem dřív. Že se nebude ne mě dívat jak hubnu a hulím jedno cigáro za druhým, pže to ničí jeho a jeho vztah s novou přítelkyní. Stalo se to všechno po tom, co mi ještě tak před měsícem tvrdil, že jsem pro něho hrozně moc důležitá a ať ten rozchod neberu definitivně. Mohli byste mi někdo rozumně vysvětlit, co si mám o něm myslet? Je fakt, že po tom, jak mi vykládal, jak je ta jeho nová přítelkyně strašně hodná a chápavá a jak ji představil doma a jeho máti ji nesnáší jsem mu řekla, že je čur.k. Už jsem to nějak psychicky nevydržela. Nějak nechápu, proč mě 2 měsíce udržoval v naději a pak se mi ještě svěřoval s tím, jak ta jeho přítelkyně to má těžký, pže ji někteří lidi z jeho okolí nemají rádi a jak se mu ničí ten jeho novej vztah, pže ho začal hned co mi řekl, že je zamilovanej a pořád ke mě něco cítí....Možná je to strašně zamotaný, ale zajímal by mě váš názor. Co si mám o takovým člověku myslet?

Já teda nevím, proč lidi při rozchodech zahazujou svou hrdost někam do haj..u. Po šesti letech se se mnou rozešel přítel kvuli jiné ženské. Lezla jsem za ním uplně přesně jak je uvedno výše. Dokonce jsem s ním byla na svoje narozeniny, kde mi řekl, že se se mnou vídá z alibismu, že už se dokáže představit, že by se se mnou už nevídal (pro upřesnění: 14 dní předtím mi tvrdil, jak mě pořád strašně miluje). Celou dobu co byl se mnou si s tou druhou psal smsky, pže ho celou dobu asi pronásledovala a tak trochu citově vydírala. Nakonec mi ještě předtím co už jsme si koupili lístky do kina řekl, že nikam nejde, ať jdu sama. Nakonec jsem ho přemluvila (nevím proč), ale musel se dovolit jí...tzn. že jí volal a já čekala před kinem jak debil, jak se rozhodne.... Pak jsem si ještě vyslechla jak ji představil doma a jak se často hádají a to pak myslí na mě. Moje uštěpačná poznámka, zda na mě myslí i když s ní zrovna spí, zůstala nevyřčena. Ano ano, kampak se poděla hrdost? Podotýkám jen, že mi je 29 let, se státnicemi z psychologie (kovářova kobyla chodí bosa ) a v září raději odjíždím do Francie na stáž, abych se neztrapnila ještě víc....člověk se po rozchodu bohužel dostává do nějakýho "čangru" a není schopen racionálně uvažovat. Jinak bych Ti, nightwishi, doporučila knihu Partneři a rozchody od Jeronýma Klimeše. Jsou tam popsané fáze rozchodu a jak by se ten "odopnutý ve vztahu" měl v jednotlivých fázích chovat. Možná ti to pomůže a možná ti to dá i trochu naděje, pže se tam mluví o tzv. paradoxní fázi rozchodu, kdy je ještě možný návrat. Ale musíš tomu teď dát volný průběh a netlačit na pilu....Vím, jak tě to moc bolí, pže prožívám to samé, zhoršené o to, že ten můj bývalý má někoho jiného a možnost na návrat je téměř nulová. A s tou idealizací je to pravda, člověk má tendenci vzpomínat na to hezké a to špatné nějak potlačuje. Zkus si třeba přehrát situaci, kdyby se k tobě tvá bývalá láska chtěla vrátit...opravdu by jsi chtěl zpátky? opravdu by jsi chtěl zpět člověka, kt. ti řekl, že už k tobě nic necítí? Ta trhlina by tam možná už byla pořád...možná ne, to záleží, jak tolerantní jsi člověk a dokážeš se přenést přes nepříjemný věci a zapomenout....