nejhorší je, že to každý ví co mi udělala

I to je IMO další důvod, proč ji nechat... V očích mnoha kámošů (a nejen jich) budeš měkota a podpantoflák, dáš-li jí další šanci.

jeden můj kámoš je docela hezkej a já vždycky jen pozoruju jak k němu sama od sebe přijde nějaká holka a začne se vyptávat, smát se na něj,špásovat s ním, i když on nedělá vůbec nic, třeba jí i ignoruje nebo se jen usměje...já když se budu chovat podobně jako on, tak nikdy za mnou žádná nepřijde

Znám z vlastní zkušenosti, na jednoho známýho se holky taky lepěj daleko víc než na nás ostatní... Ale ona je pěkná hovadina se nad podobnejma věcma nějak extra zalamovat, když se stejně nemáš šanci něčeho kloudnýho dohrabat. - Nesrovnávej nesrovnatelný. - Každej sme nějakej. Tvůj kámoš je dobrej tady, ty třeba zase někde jinde. V žádnym případě to neznamená, že jeden z vás je lepší člověk než ten druhej.
Někdo už tu kdysi napsal, že je potřeba nejdřív přijmout sám sebe, jakej seš, a s tim pak pracovat.

A jak maj mít vysoký sebevědomí míň pohledný kluci, když všude vidí, jak je ty holky ignorujou, i když se snaží?

Tim se jeden nesmí nechat zdeptat. Copak tobě je hned sympatickej úplně každej člověk, kterýho potkáš? - A na kolik lidí už jsi změnil názor danej prvním dojmem, až si je líp poznal? - Já teda na víc než dost... - Ale nevnucuj se; když nechcou, je to jejich svobodná vůle. | Víš, kolik holek už mi odmítlo byť i pos*aný pozvání na kafe? Víš, kolik jich najednou z ničeho nic "spěchalo", když sem něco víc naznačil? Taky sem mj. zažil pár srandovních situací, když sem zkoušel nějakou oslovit a jí to viditelně překvapilo... No aspoň se pak máme s kámošema čemu zasmát.

prostě tomu něco chybí...

Zas jestli to ale nejni oboustranný (TY ji nemiluješ), tak je to něco jinýho...

O tom to tady je, ne? 

Jj, to je hold tak, když si jeden (tedy já ) nepročte příspěvek důkladně do konce...
Jinak se ale snad shodnem na tom, že házet si popel na hlavu stylem "sem blb, kterej za to nestojí", je pitomost.

[Slečna, se kterou se chceš rozejít, je ta ze třídy, OK?]

Pro ujasnění: Slečna, se kterou se chceš rozejít, je ta ze třídy, OK? -> [Na tom postavim svou reakci.]
Jen že mi z těch tvejch 2 příspěvků nebylo úplně jasný, jestli mluvíš o jedný a tý samý osobě...

jsem prostě jen blb, co za to nestojí

Ale prdlajs... Nezbavoval bych se milující holky jen kvůli tomuhle subjektivnímu pocitu. Rozhlídni se, baby choděj s týpkama nejrůznějších nátur, a ba sou na to ještě v hloubi duše hrdý, že maj co probírat s kamarádkama, jak je ten jejich "hroznej". A navíc, třeba si zrovna jen něco namlouváš...
Tý slečně ZA TO STOJÍŠ, proto s tebou je. Seš pro ni krásnej a jedinečnej, tak proč ji honem zbavovat iluzí?
Zas jestli to ale nejni oboustranný (TY ji nemiluješ), tak je to něco jinýho...

"Najděte si ženu, se kterou se rádi hádáte. Jednou to bude jediná věc, kterou budete dělat společně."

Hmm, zajímavá teorie... a já musím potvrdit, že "kupodivu" funguje i v praxi -> viz děda s babičkou (cca 40 let).

Pokud se chceš vmísit do skupiny lidí, tak doporučuju: ... poslouchat o čem se baví

Ono je to dobrý aji když se zrovna nechceš nikam vměšovat... člověk se občas dozví věcí...

1-to ze se nebojis zacit mluvit s lidma neznamena ze s tebou mluvit budou
2-to ze s tebou bude holka mluvit neznamena ze se stebou bude chti jeste nekdy videt (da ti kontakt)
3-to ze ti da kontakt neznamena ze te chce
4-to ze te v nejakou chvili chce neznamena ze s tebou bude chodit
5-to ze s tebou bude chodit neznamna ze to bude obema prijemne..a ze to hned zas neskonci

Vždycky takhle uvažuješ před započetím rozhovoru?
Na kalby si lidi chodí orazit, ne něčeho dosahovat (leda tak se opít, případně si s někym nezávazně užít). Maximálně tam můžeš potkat nějaký nový tváře, ale doopravdy je poznáš stejně až "v civilu" (pokud se teda ještě někdy potkáte). Tohle je známej fakt a je lepší se s tim nijak moc nezalamovat.

[Bugsen]

Takže se snažím vymyslet něco rafinovanějšího, ale nic mě nenapadá...

Samozřejmě to nijak nechci hrotit...

V podstatě sis odpověděl sám. Nejni potřeba vymejšlet něco rafinovanýho, v jednoduchosti je krása: přijdeš, nahodíš úsměv, pozdravíš + něco plácneš (třeba něco z toho, co psal Bugsen). Klídek, teď ji ještě nejdeš balit, teď se deš jen seznámit. A na tom přece nic nejni, prohodit pár slov... Žádnej strach, třeba budeš ještě mile překvapenej.

(Taky sem měl prve strach, a když sem se konečně odhodlal, taky sem byl mile překvapenej její pozitivní reakcí - teda až do chvíle, než sem zjistil, že je zadaná... ale to sem nepatří...)

Jinak já bych ji spíš oslovil už při čekání na tý zastávce než až ve vlaku, když se bude učit. Až rozvineš konverzaci, můžete si spolu po nastoupení normálně sednout a bude to i vypadat přirozenějc, aspoň podle mě.

Mně spíš než první vzkaz (na kterej slečna prostě buď odpoví - OK -, nebo ne - deš dál) přišlo jako klíčovej okamžik první setkání naživo. Teprv tam se totiž začíná lámat chleba doopravdy... Spousta lidí působí na fotkách úplně jinak než ve skutečnosti. Taky elektronická komunikace (chat, ICQ,...) toho o druhym moc nevypovídá oproti komunikaci skutečný (charisma, mimika, gesta; jak ten člověk působí celkově).

Celý to navíc (aspoň v mym případě) provází takový divný pocity - s někym si nejdřív píšete a hop, najednou před váma stojí doopravdy a zíráte na sebe. Já nevim, přijde mi to takový strašně umělý... ani honem nevíš, co řikat (i když ti to třeba za normálních okolností jde bez problému a téměř s kýmkoliv) a slečna ti to rozhodně neulehčí, páč je sama dost vyjevená, zmatená a je to prostě celkově takový napjatý... nepřirozený. Prostě podle mýho nejni nad klasický spontánní seznamování v reálu (netu už sem samozřejmě nechal).

Jo, a jestli máš nějaký zajímavý zážitky, tak šup sem s nima!

[Jak poprvé oslovit tu svou vyvolenou na internetové seznamce?]

Jak poprvé oslovit tu svou vyvolenou na internetové seznamce?

K dispozici je široký spektrum možností, který záleží individuálně na každym a jeho fantazii, takže neexistuje ani jednoznačná odpověď.

Od klasickýho pochválení, jak má hezký fotky, přes nepřímý vypíchnutí něčeho, co tě zaujalo (třeba sem si všim, že spousta holek si na profil dává svou oblíbenou písničku - záminka k oslovení, co že je to za kapelu, která tak dobře hraje), až po pravdivou/upravenou/smyšlenou historku, že's ji někde náhodou potkal, líbila se ti, jenže's ji nestih z nějakýho důvodu oslovit, a teď považuješ za řízení osudu, že's ji našel na seznamce... Taky se dá seznámit přes diskusi tématu, který tě zajímá (na spoustě těhlech serverů sou diskuse docela běžný a je to možná i nejpřirozenější cesta - jestli se o "přirozenosti" přes net dá vůbec mluvit).

Zajímavou metodu měl Avi:

Třeba jedna slečna psala:
"Milá, hodná a docela pěkná mladá slečna hledá chápavého kluka. Jestli chceš vědět víc, tak odepiš."

Tak sem odepsal:
"Milý, hodný a docela pěkný kluk hledá chápavou slečnu. A protože chce vědět víc, tak píše."
+ Klasicky něco o mně a o tom, jakej jsem a tak.

Vsázel sem na to, že ji zaujme ta první věta a že bude zkoumat dál.

Dál o tom vyšla docela podrobná příloha v MF Dnes, tak můžeš zkusit trochu zapátrat.

A než přejdeš k akci, taky bych ti mj. doporučoval přečíst pár užitečnejch článků vztahujících se k tomuto tématu - 1, 2 - ať víš, do čeho deš. Je v nich zachycenej, řek bych, přesnej obrázek reality o tomto druhu seznamování; né, že bych tě chtěl předem nějak odrazovat, to né, ale abys pak jednou nebyl třeba překvapenej...

Hodně štěstí!

[no tak se starej o to abys ji bavil ty tak aby bylo o cem povidat]

no tak se starej o to abys ji bavil ty tak aby bylo o cem povidat

pokud mi neco v tomhle topicu uniklo tak sry

Já se snažil brát situaci v potaz jako celek, tzn. pročet sem si celej problém od začátku...

Martanc DĚLÁ MAXIMUM (aspoň sem to tak z jeho příspěvků pochopil), jenže efekt je stejně nulovej, ba navíc ta slečna ještě ztrácí zájem -> a on neví, co je teda špatně.

...Ono moc tý snahy taky někdy škodí! Holka si na to zvykne, má tě za spolehlivýho kámoše, a hold jí začneš bejt po nějaký době lhostejnej, když má jistotu a může si přijít, kdykoliv se jí zachce (nemá po čem jít a tim pádem vlastně ztrácíš v jejích očích hodnotu). V tomhle je celej ten podělanej princip. - Já chodim na školu se značnym zastoupenim děvčat, takže to dobře znám; u spousty holek je todlencto úplně standardní způsob chování (i když je pár vyjímek).

Jj, přiznávám, že to občas i přeženu s odměřeností, ale sem už hold takovej.

[Nebaví se s tebou? - No tak se s ní taky nebav.]

Z mojí role nezávislýho pozorovatele, špatně děláš hlavně to, že ti na celý věci až moc záleží. "Co dělám blbě? Proč se se mnou nebaví? Dělá to schválně? A co ten její mladej?" ... Úvahy NAPRD!

  Nebaví se s tebou? - No tak se s ní taky nebav.

Když nechce, její smůla. Ty přece nemáš zapotřebí se někam vtírat, a ona nejni jediná holka na světě.

[to asi tak nemyslela a že ani neví, co mi přesně psala]

Taky mi nezbývá než souhlasit s Galileem a k tomu ještě přidám jednu osobní zkušenost ze života (kterou už sem tu kdysi párkrát řešil):
______________________________________________________________________

- Do třídy se mnou chodí jedna holka, který sem si původně nevšímal, ale náhoda tomu chtěla, abych si jí všim a začala se mi nehorázně líbit (přispěl k tomu hlavně školní zájezd na hory).

- Fascinovala mě ta její odlišnost, ona prostě na celej svět kouká z úplně jiný perspektivy než já - je společenská, oblíbená, usměvavá, sympatická...

- Snažil sem se jí všemožně přiblížit, jenže to šlo zezačátku dost blbě. Sem spíš introvert, moc přátel sem nikdy neměl. Navíc o mně kvůli několika incidentům panuje na škole vesměs záporná pověst; chybí kámoši, kteří by mě z toho vysekali, a pozitivní usměvavej sympaťák taky zrovna nejsem (z čehož to všechno pramení - většina lidí, která mě neodsoudí hned, mě zavrhne, jakmile mě kapánek pozná - jo, můžu si za to sám, ale sem prostě takovej).

- Stálo to teda dost energie a přemáhání, aby si mě pustila blíž k tělu. Někdy si řikám, že toho vynaloženýho úsilí bylo až moc vzhledem ke konečnýmu efektu... ale znáte to, když člověk doopravdy něco chce.

- Zezačátku sme si psali hlavně po ICQ. Jen sem si ji oťukával, dost pozvolna a opatrně. Vůbec sem netušil, co mám dělat, jak mám reagovat. Zoufale mi chyběly jakýkoliv zkušenosti a Qarka sem tehdá ještě vůbec neznal.

- Během poměrně dlouhejch rozhovorů sme mě probrali skrz-naskrz. Snažil sem se, aby mě líp poznala a zkusila pochopit. A tak mi slečna jednoho krásnýho sobotního poledne navrhla, že bysme spolu mohli někam zajít. Byl sem nadšenej.

- Počkal sem pár dní. Mluvil sem s ní dál jako by nic. Ve středu sem se během jednoho rozhovoru připomněl, co teda podniknem. Za chvíli přišla odpověď, co tim myslim, že sem asi musel něco špatně pochopit. Když sem napsal, jak mi to sama navrhovala, začala se vykrucovat, že to asi tak nemyslela a že ani neví, co mi přesně psala (???). Dost mě to rozhodilo, tak sem couvnul s tim, že sem to asi fakt blbě pochopil (tenkrát sem si nebyl jistej, protože sem si historii neukládal, ale dneska vim, že sem se s největší pravděpodobností asi nemejlil a ona si mě jen testovala - hmm, selhal sem). Slečna prej ať se nezlobim, že nechce, aby mě to nějak mrzelo a že na maturiťáku si spolu určitě zatancujem... Byl sem vyfrustrovanej až po krk. Napsal sem jí, že má moje sympatie, ale neodpověděla, takže sem pak s ní na nějakou dobu přerušil kontakt.

- Během tý "pauzy" přišlo pár dalších holek, který se mi líbily. U jedný byl dokonce pravděpodobně zájem, jenže sem to všechno zvoral na celý čáře. Nevěřil sem si, absolutně mi chyběl i odhad situace a podle toho to taky vypadalo. Na konci tohohle "období" sem ale objevil Qarkovy stránky a všechno nabralo kapánek jinej rozměr.

- Slečna se mi po nějaký době zase sama ozvala, bylo to zrovna ve chvíli, když sem sledoval zápas český fotbalový repre. Ona ho sledovala taky, takže sme si o tom pěkně pokecali, jak naši hrajou zase mizerně. Následně sme si začali znova psát a bylo to teda o dost lepší než posledně.

- Jednou ve škole, když sem se bavil s ní a se spolužákem, nadhodila, že je u nich ve vesnici slavnost, jestli nechcem přijet, nocleh u ní prej nejni žádnej problém. Souhlasili sme, že o tom budem přemejšlet, já samozřejmě ucítil novou šanci. Všechno vypadalo velice slibně. No jo, jenže pak jela s tim spolužákem na zájezd od naší školy, kterýho sem se bohužel neúčastnil. Po návratu mi spolužák poreferoval, že slečna celou dobu básnila o nějakym maníkovi, co taky přijede na tu slavnost, a že on (spolužák) na to každopádně kašle, když je to ještě tak daleko.

- Pak sem dostal od tý holky zprávu, jak se těší, až přijedem. Ale ať nás je radši víc, protože nechce vidět, jak tam někde sedim sám, když ona s náma "třeba nebude". Tak to mě dorazilo - ve třídě sem jí narovinu řek, že o všem vim, nepolezu nikomu do zelí a nikam nepojedu, když nejede ani spolužák. Ať si to tam pěkně užije.

- A taky že jo! Ona se s tim jejim "princem" dala na tý slavnosti dohromady. Samozřejmě mi nezapomněla napsat a pochlubit se, jak krásně on tancuje, že takhle to žádnej chlap, kterýho zná, neumí. Chlapík jí následně na 1. Máje, cca tejden (!!!) po tý slavnosti, napsal SMSku, že se s ní chce vyspat. Několik dní na to se spolu skutečně vyspali. (S timdlenc už se mi teda nepochlubila, poslech sem si její rozhovor s kámoškou - ani netušily, že merčim za rohem.)

- Znechuceně sem to radši nechal plavat, nic jinýho rozumnýho ani nezbejvalo.

- Utekl měsíc, než mi znova sama napsala. Řešili sme vztahy mezi klukama a holkama, jakej na to každej z nás má názor a zkušenosti. Přišla mi taková jiná než předtim. Psala, že je na hlavu a jestli někdo někdy vůbec může chtít takovou holku, jako je ona ("princ" jí pravděpodobně odkopnul). Pak se plánoval společnej třídní vejlet, takže sme se najednou zase bavili...

- Na vejletě sem měl možnost jeden večer zůstat s ní, když většina lidí odjela na zábavu a ona zůstávala ještě s její kámoškou hlídat stany. Spolužáci měli kecy (ten, jak sem s nim měl předtim jet na slavnost, zřejmě něco tušil), a tak sem se nakonec rozhod držet partu, když holka se na mě tehdá vydělala, jak sme měli jít někam jen sami dva. Možná sem prošvih další ohromnou šanci, ale nelituju toho, kalba byla dobrá.

- Přiblížily se prázky, a když sme si zas jednou povidali, zmínila se o další akci, jestli nechcu přijet. Začal sem o tom uvažovat, ale těsně před tou akcí, už o prázkách, mě chytly nějaký podělaný zažívací potíže. Bylo mi teda dost na pytel a vypadalo to se mnou všelijak. Ale vylízal sem se z toho, uzdravovala mě vidina, že věci konečně naberou nějakej spád.

- I když žádní známí nejeli, jak původně slíbili, dostal sem se tam nějak na vlastní pěst. Horší bylo to, když mi v průběhu přišla od holky zpráva, že je unavená a neví, jestli přijede a ani se tam nemá jak dostat, když její známí jedou někam jinam. Dobrá, navrh sem jí, že se tam pro ni stavim, ale to odmítla, že se teda možná nějak dopraví sama...

- NEDOPRAVILA SE! Mrz sem tam celou noc sám jak k*k*t! Věřte mi, taková věc fakt nase*e... Ještě když mi další den napíše na ICQ, jak nelituje toho, že tam nebyla. Jak známí řikali, že je to tam zabitý, tak radši jela s nima někam jinam, kde potkala dva nový kluky, který se o ni míněj přetrhnout.

- Abych to neprotahoval, po timhle sem se doopravdy nas*al a nechal ji plavat nadobro. Sice sme si ještě párkrát všemožně psali, ale postupně to vyprchávalo. Když sem se 14 dní neozval a ona pak, co se děje, že sem tak dlouho nebyl připojenej, náznakem sem jí sdělil, že mám důležitější věci na práci (šel sem po jinejch holkách).

- Ale jo, odpovim jí na pozdrav, ve vší slušnosti, popřál sem jí k narozkám (páč i ona předtim přála mně), ale jináč už na to kašlu. Natož o nějakym kamarádství nemůže bejt po tom všem ani řeč...

Závěrem: Jí to samozřejmě vyšlo s jednim z těch kluků, který poznala v den, kdy měla bejn na akci SE MNOU. Nechci zas vypadat nějak jó dotčenej, mně už je to teď všechno docela u p*dele, ale co opravdu nechápu, tak to její tvrzení, jak nesnáší lži, přetvářku a neupřímný lidi, a přitom SAMA něco takovýho dělá!


______________________________________________________________________

Dál už radši no comment, ale musim uznat, že to byla aspoň dobrá lekce a zkušenost.

Hmm, tak já teď během posledních 48 hodin taky dostal parádní ledovou sprchu. Věci se maj asi takto:

--------------------
- Už několikátá holka v pořadí, po který sem šel, odmítla pozvání s tim, že "nějak nemá čas". Sice psala, že nevidí důvod k tomu, proč bysme se spolu neměli dál normálně bavit, ale mně je jasný, že je konec a víc než kámoška na dopisování z toho nebude. (Ta předchozí to aspoň řekla narovinu, i když spolu poté nepromluvíme už ani slovo.)

- Slečen, o který sem potenciálně stál, bylo samozřejmě víc. 3 takový sem potkal v kurzu, kterej sem navštěvoval přes léto. Paráda, přestože byly starší než já, s nikym sem se dlouho tolik nenasmál. Bohužel pak vyšlo najevo, že sou všechny šťastně zadaný, takže sem je nikam nezval. Jedna mi to řekla sama, dalším dvěma přišli/přijeli jejich borci naproti. Nakonec to dopadlo tak, že sem si ani nevzal kontakty. Nevim, prostě na to v danou chvíli nedošlo a mě bylo blbý tahat z nich čísla, když někoho maj... Jednu z nich ještě občas vídám, pokecáme (když teda zrovna nejde s přítelem), ale to je tak všechno.

- Jako třešnička na dort, když sme se bavili se spolužákama, co kdo plánuje na víkend, vylezlo z jedný kámošky, která se mi už delší dobu líbila, že ji známej pozval do divadla, jak je fajn a že po představení ještě "někam" pojedou (to radši nedomejšlim, "kam" a "co" tam budou dělat). Přestože sem jí v minulosti několikrát něco naznačoval, nechtěla se mnou jít ani na blbou zábavu, zkrátka nikdy neopětovala moje sympatie. Jasně že přes to nejede vlak, když nechtěj oba; musel sem počítat, že ji dřív nebo pozdějc uloví někdo jinej - jenže když to teď, ještě po tom všem, přišlo, dost nepříjemně mě to zaskočilo.
--------------------

Jednotlivě bych to asi přešel bez větších cavyků, tak nějak sem si zvyk... ale jak se to seběhlo takhle pitomě dohromady, cejtim se teda dost mizerně. Ono se hezky řiká "Tak to neřeš, věnuj se svejm zájmům, však ona se ta pravá najde." , "Vyraž na ulici/na diskotéku/někam a o*ukej 10 dalších, spraví se ti nálada." apod. Já mám kurňa taky nějaký pocity, a právě ty mě teď docela paralyzujou!

Prostě se najednou nedokážu jen tak zvednout a vyrazit dál. Po takový sérii fiasek nemám k ničemu potřebnou chuť, jen ležim na posteli a čumim do stropu, případně vezmu čokla na procházku do přírody.
Lidem okolo sem nic neřikal, jen naznačoval, když se ptali. Nechci, aby mě takhle viděli, i když ti nejbližší asi něco tušej. Hold asi potřebuju na chvíli pauzu, abych si sám pár věcí srovnal v kebuli...

 

Děkuju všem, kteří měli tu trpělivost si to přečíst.

Tohle je dost relativní záležitost... Já vůbec nejsem od přírody vtipnej člověk, přesto se ve společnosti určitejch lidí dokážu na výsost pobavit. V zásadě jde spíš o to si umět nebo se naučit vybrat skupinu, kam zapadneš.
Samozřejmě existujou i lidi, baviči, kteří dokážou bejt středem pozornosti, ať už jsou kdekoliv. Ale to je dar, kterej bohužel nevlastním...

Tak je to zase v p*deli. Slečna odmítla pozvání na kafe s tim, že zrovna teďkom "nějak nemá moc času".

Je zvláštní, jak málo lidí má dneska čas... Anebo by si spíš měli začít pomalu vymejšlet originálnější vejmluvu?

(Já sám si teda nejsem vědomej, že bych tentokráte něco vysloveně podělal. Hold sem jí asi jen nepad do oka.)

 

je momentálně kapku rozdrážděná a přecitlivělá (všichni ví, co mám na mysli)

pry mela divny tyden

No comment.
Snad jen: radši si zvykej.

Tohle moc dobře znám. Jj, je to nepříjemný. Ale neboj, většinou to rychle přejde - jen jakmile se vzpamatuješ z nepříjemnýho překvapení a podvědomě akceptuješ realitu.
Důležitý je si uvědomit, že když o tebe nestála, tak's stejně o nic nepřišel. Nech ji plavat...

Tak slečna už je ze seznamovacího kurzu zpátky. Na profilu už aktivita byla, ale mail ještě žádnej nepřišel. Na předchozí dvě zprávy, kde sem minulej tejden komentoval naše první náhodný setkání v reálu a přál hezký prožití zájezdu, taky neodpověděla.

Teď si řikám, jestli mám zas psát jako první, nebo čekat a kdyžtak napsat o něco pozdějc. U starší holky bych neváhal - kdyby chtěla, napsala by, její věc - ale týdle teprv bude 16, tak nevim, jestli náhodou nečeká permanentní příval zpráv, aby si byla jistá mym zájmem... Slyšel sem a viděl sem, že mladší holky právě tohle dělaj (kámoš je na to balil), ale já to nechcu zbytečně přepísknout s aktivitou jako posledně, aby si zas neřekla, že dolejzám.

Vono to taky možná bude individuální u každý holky, ale má třeba někdo z vás hlubší zkušenosti s těmahle mladšíma?

Jinak je tu ještě další holka. Sice ji znám pár dní od vidění, prodávala mi učebnice, a nic o ní nevim... ale moc krásně se směje. Dneska sem ji zas potkal - řekla, že jde na cigáro; já bohužel zrovna kutil jednu neodkladnou věc. Pakovala se ale nějak sakra dlouho (došlo mi to až potom, bejva bych se i na tu "neodkladnou věc" klidně vyprd). Jestli ta první nenapíše, tuhle druhou nejspíš nejdřív někam pozvu, než budu psát další mail.

[A když už sme u dominantních ženskejch, neodpustim si přihodit jednu (zdánlivě nesouvisející) zkušenost ze života:]

Tady to začíná bejt zajímavý.

Ono je těžký se zamejšlet, když ani pořádně nevíš nad čim. OK, zapomněl na ten autobus, ale prostě stalo se. Sme lidi, sme omylný... nějaká ta vzájemná tolerance je ve vztahu taky důležitá. A oficiálně to maj přece dávno vyřešený - vyříkali si to, omluvil se a dones' kytku. Z jeho strany hotovka; ale slečinka se hádá dál, tak kde je problém? U něj??

Btw. Možná by chtělo malinko rozvíst aspoň podstatu těch hádek, aby bylo na čem stavět, takhle je to jen suchá teorie...

Tipuju, že holčina teď sedí doma, brečí a v jednom kuse študuje mobil, kdy jí konečně napíšeš. Čeká na to. Sou tu v zásadě 2 možnosti: Buď je momentálně kapku rozdrážděná a přecitlivělá (všichni ví, co mám na mysli ), což ale zase rychle vyprchá a vše bude v OKeji. Anebo je tu ta obtížnější varianta - její hrdost, častá věc u dominantních holek (a to tahle pravděpodobně bude, když popisoval, jak se dávali dohromady a aktivitu vyvíjela převážně ona). Může toho bejt i daleko víc - mj. ona výchovná filozofie "sex až po svatbě" se pak snadno odrazí i v přístupu ke vztahu, kdy očekává od kluka určitou preciznost a může jí na něm vadit i to, co by "normální" holce nevadilo. A jestli se se všim ještě ke všemu svěřuje svý "drahý" máti, nabírá to terpv grády... Ale to už je zas jen teorie.

Co bych udělal já, šel za ní a narovinu si to vyříkal. Že ti na ní sice záleží, ale máš i vlastní pocity a názory, a teď opravdu netušíš, co děláš tak hroznýho... Klidně i za cenu další hádky, ale ujasnit si to.


A když už sme u dominantních ženskejch, neodpustim si přihodit jednu (zdánlivě nesouvisející) zkušenost ze života:
Moje babička je typická domina - energická, hrdá, sebevědomá. Děda dělá sám na sebe, co považuje za nejlepší - o názory okolí se příliš nestará, má svůj svět a svý vlastní hodnoty, do kterejch si nenechá příliš mluvit (což ale neznamená, že by ostatnim rád nepomoh v nouzi - ba právě naopak). Ti dva se dali dohromady čistou náhodou, zkrátka protipóly se přitáhly. Do manželství ho dokopala babička, protože chtěla mít jistotu. - Od začátku se hádali prakticky kvůli všemu. Děda si obdělával svůj pozemek a políčko, babička vládla ráznou rukou v domácnosti. Obyčejně se sešli tak 2x do dne, v poledne a večer. Každej měl "svý území", a jakmile ho ten druhej narušil někdy jindy než ve zmíněnou dobu, bylo zle. Zkrátka jak typický italský manželství, někdy lítaly i talíře a nadávky nejrůznějšího kalibru. Tu si babička nastěhovala do ložnice svoji matku, děda naoplátku pozval domů kamarády a pořádně se nalili. Jinak závažnější vzájemný spory žehlil vždycky děda, babička se zas starala o chod rodiny jako celku. Ale vždycky byly jasně daný pravidla... Tyhle dvě naprosto protichůdný povahy musí držet při sobě nějaká magická síla, jinak si to nedokážu vysvětlit. Klape jim to už skoro 40 let.

Hmm, tak je to asi v pytli. Ale neva, po světě přece běhá i spousta jinejch fajn holek...

Jestli to chceš posichrovat, napiš jí, že je to škoda, že se ti docela líbila, ale že ji nebudeš nutit. (Ale DECENTNĚ, vyvaruj se litování nebo nedejbože prošení!) Na závěr mailu jí nezapomeň popřát hodně štěstí do budoucna. (Nepoužíval bych ani frázi typu "třeba se ještě někdy uvidíme". Musí to vypadat, že definitivně končíš, aby to mělo patřičnej efekt.) Stručně, jasně, výstižně. Možná odpoví, možná taky ne - ale ty odcházíš se vztyčenou hlavou.

[Neházej flintu do žita, dokaď to nejni definitivně uzavřený.]

Neházej flintu do žita, dokaď to nejni definitivně uzavřený. Heleď, každá situace je svym způsobem unikátní a může se vyvíjet odlišně. Je to daný zúčasněnejma lidma a dalšíma vedlejšíma okolnostma. - Ty vedlejší okolnosti sou tu sice nápadně podobný, ale TY jsi přece skoro určitě jinej člověk než JÁ (chováš se a reaguješ jinak) a ty holky asi taky nebudou přes kopírák stejný jako ta "moje".

Jestli chceš radu... S odstupem času vidim, že sem udělal spoustu chyb, ale nejhorší byla jednoznačně ta, že sem do toho šel od začátku s POUZE jednim cílem: dostat tu holku. (Jasně, určitě byla nějaká šance uspět - to bych ale musel bejt podstatně zkušenější a okouzlit ji, což se mi evidentně nepovedlo.) A jakmile sem tento JEDINEJ cíl ztratil, ztratila smysl i celá ta šaškárna a všechno šlo definitivně do kopru; nemělo už prostě smysl dál pokračovat, když věci nabraly zrovna takovej směr. - Brát to tehdá víc na pohodu, moh sem mít aspoň další kámošku ze sousedství... Takhle mám h***o! (Ale zas každá zkušenost se počítá.)

Podobný téma už máme tady, tak si ho můžeš zkusit projet, třeba tě inspiruje...

[Když něco dělám, dělám to pořádně!]

ako ste na tom s tym dopisovanim a ako dlho si asi pisete? je vidiet, ze ti na nej velmi zalezi ale neviem ci je to aj naopak. skus to popisat z tvojho pohladu

Když něco dělám, dělám to pořádně! Abych už nikdy nemusel litovat, že sem neudělal svý maximum, i když se něco třeba nepovedlo. Jo, záleží mi tom; ale to i na ostatních věcech, kde chci něco málo dosáhnout...

Píšem si asi tejden a půl maily. Zatím jen tak lehce, seznamujem se, pochválil sem jí fotky na profilu. Pak sme se náhodou jednou potkali (na víc než pozdrav ale nebyl v danou chvíli bohužel čas). Je to v začátcích. - Ale možná vás poslechnu a trochu teď zvolnim. Tahat z ní číslo přes internet by asi fakt nebylo nejvhodnější a mohlo by to vypadat vlezle. Počkám, až se vrátí, a uvidim, co bude dál.

Na tu holku se vykasli a zkus tohle, kazdy den zkus oslovit deset cizich holek. Garantuju, ze po deseti dnesch s tim nebudes mit problem a budes se seznamovat jedna radost. Jako motivacni faktor si vem sebou kamose, kterej ti vzdycky ukaze na nejakou holku(klidne i ve skupine, s klukem...) a ty ji budes muset oslovit, jinak mu das treba kilo.
Jeste bych doporucil, neber si telefonni cisla, jenom se s ni prijemne pobav a pak se ztrat. Na cisla se zameris pozdeji.

A proč bych se na ni měl zrovna teď vykašlat?? Když už sem něco začal, tak si za tim snad pudu!
Ty sis asi spletl topic... Já nikde nepsal, že mám problém s oslovováním cizích lidí. Sice neběhám za holkama po ulici alà Qark, ale pokud to nejni vysloveně v nevhodnou chvíli, vždycky s někym novym rád pokecám - třeba na zastávce, v autobuse nebo kdekoliv jinde, kde to jen trochu jde. Normálně přijdu, pozdravim a no problem. | Horší už je to s balenim - zatim se mi nijak moc nedaří vytvářet "jiskření" a flirtovat, prostě to tak nějak přirozeně nedovedu... nepoznám, kdy má holka zájem a tak. Snad časem, ale od tohohle je tušim vyhrazený jiný téma na fóru (ale případný rady ocenim).

Jasně, znám hafo dalších slečen, nejni to jen tahle jedna. Ale tady už sem něco začal, ona se mi líbí, tak proč nepokračovat? - Až kdyby se to nepovedlo, můžu začít odznova někde jinde. Prostě nerad odcházim od rozdělaný práce.

[jak si po mailu o ten telefon říct, aby to nevypadalo nějak stupidně nebo vlezle]

Nejni to až zas tak úplně jednoduchý... Zapomněl sem poznamenat, že jde o SEZNAMOVACÍ kurz.

Z racionálního hlediska je sice hezký s ní přerušit kontakt, aby se jí případně stejskalo. - Ale já na tom kurzu taky kdysi byl, takže vim, že na něco podobnýho tam prakticky nejni čas. Celý je to zaměřený ryze na poznávání se studentů mezi sebou, tomu odpovídaj i aktivity. Kámoš tam skoro sbalil ZADANOU (!!!) holku a celý to nakonec ztroskotalo jen na tim, že je ze stejný třídy a on nechtěl chodit se spolužačkou.

Prostě se bojim, že když to teď celý nechám jen "osudu", zakouká se mi tam do nějakýho frajera (což je docela i možný, zvlášť když všade po netu visej její inzeráty, jak je hrozně osamělá). A kdyby se to stalo, nechci mít znova v životě ten pocit, že sem udělal míň, než šlo udělat - už nikdy víc!

Proto mi teď jde spíš o to, jak si po mailu o ten telefon říct, aby to nevypadalo nějak stupidně nebo vlezle.

I jestli vám to celý přijde jako pitomost, tak to taky klidně napište. Ocenim každej postřeh, jen jich pro tuhle chvíli potřebuju co nejvíc - já totiž absolutně netušim, jak se teď zachovat...

[jak]

Tak sme se konečně viděli i v reálu. Sice ne ve škole, jak sem měl původně v plánu, ale na busáku (asi nějaký magií opředený místo; pro připomenutí sem tam potkal i tu, kterou sem přes net oslovil jako první).

Byla to teda rychlovka, oba sme dost spěchali. Šla s kámoškama, ale to sem v danou chvíli prostě nějak neřešil a šel ji aspoň pozdravit, i když mi bus už skoro odjížděl. Slečna byla teda evidentně dost překvapená, ten pohled stál opravdu za to. Kámošky to viditelně pochopily, načež se všechny někam záhadně vypařily. Ale teda jinak sem toho moc nestih, kromě ujištění se, že je to fakt ona. Jela (bohužel) jinym busem, takže sem se zas rychle rozloučili...
----------
Z toho, jak si dopisujem přes mail, vim, že příští tejden jede na kurz pořádanej naší školou, kde ale bohužel nebudu. Nechci s ní ztratit kontakt, proto sem chtěl splašit její číslo ještě než odjede. Ale to sem nestih, aspoň teda né naživo, jak bych to udělal nejradši. - Sou tu dvě možnosti: Buď ji nechám ten tejden plavat (ale to se mi teda vůbec nechce) a znova jí napíšu, až se zase vrátí; nebo z ní zkusim dostat mobil přes mail. Druhá možnost se mi zdá mnohem lepší, ale zase vůbec netušim, jak to udělat kulantně, a už vůbec né, jestli to nejni tak trochu blbý žádat ji o telefon takhle neosobně.

  Můžu se zeptat, co o tom soudíte?