Měl by ses umět radovat nejen z velkých věcí, ale i z těch malých. Každý den si najít něco na co se těšíš a s tím vstávat z postele. Dnes jsem vstal v 6:30 s vyhlídkou že v práci budu až do půl osmé večer. Ale od rána se těším, jak si potom půjdu zaplavat. A večer si dám na verandě hrnek horkého čaje a budu koukat jak prší.

Pro zvýšení sebevědomí je potřeba na sobě pracovat a zlepšovat se. Z toho mám vždy dobrý pocit a pokud mě nikdo nepochválí,  pochválím se sám. 

Souhlasím s larry flint. V tomhle jsou chlapy i ženské úplně stejní. Zkouší kam až mohou zajít a snaží se získat nad tím druhým navrch (omotat si ho kolem prstu). Jenže ono ejhle - když se jim to podaří ztratí o partnera zájem protože už získali vše a není dál o co bojovat.

To henry: Jasně že u chlapa záleží víc na sebevědomí. Je to jedna obvykle jedna ze základních priorit, podle kterých si ženy muže vybírají.

Jedno pořekadlo tvrdí "chlap je Macho a ženská má být sexy". Vím že to na první pohled zavání nagelovaným týpkem a barbínou, ale zkuste se schválně trochu zamyslet podle jakých vlastností si partnery vybíráme a čím nám imponují. Jen bych dodal že Macho neznamená egoista a sexy neznamená hloupá + zmalovaná.

Ano pokud jsou si duševně blízcí svými zájmy, ideály a hodnotami, ale vzhledově jsou si natolik nepřitažlivý že mezi nimi nemůže nic být. V tu chvíli může kamarádství/platonická láska vzniknout.
Zažil jsem to s jednou nehezkou kamarádkou, která byla navíc o dost starší než já.
Teď už se tolik nevídáme je vdaná a má syna. Navíc je Pardubic a já z Prahy. Ale když se jednou za čas sejdeme na nějaké akci, provádíme věci při kterých se jejímu muži svírají pěsti a moje přítelkyně dostávají žárlivé záchvaty. 
Přitom je to holka s kterou jsem nikdy nic neměl a nikdy nic mít nebudu a nechci.
A to nejerotičtější mezi námi byla hlava na klíně a čechrání ve vlasech a i to už je drahně let zpátky. Teď se s ohledem na své známosti chováme korektně.

Nemáte někdo podobnou zkušenost?

Myslím že dost lidí na tomhle foru má alespoň lehce podobnou zkušenost.
Nelituj, ty jsi nezklamala.
Zvedni hlavu, čas to zacelí a zůstane jen tenká, nepatrná jizva.

Mám z toho pocit že partner má zájem o méně intenzivní vztah než ty. To nemusí znamenat že tě nemá rád, nebo že tě miluje méně než ty jeho. Za prvé si s ním o tom upřimně promluv a hlavně mu vysvětli jak moc je to pro tebe důležité. Pokud to pochopí a miluje tě, tak zřejmě dojdete k nějakému kompromisu. Přesto se asi budete vídat méně často než chceš ty, ale častěji než chce on. Lidé jsou prostě různí.
Pokud rozmluva nezabere, máš dvě možnosti. Buď ho můžeš pustit k vodě (nemyslím si že by to bylo nejlepší řešení). Nebo začít žít víc svůj soukromý život a méně ten společný. Věnovat se svým koníčkům a přátelům. Potom se nebudete vídat tak často, budeš pro něj vzácnější a misky vah se vyrovnají.

[Potažmo jeho kvalitu neposuzuji pouze podle jeho úspěšnosti.]

Musím říct že teď jsi to krásně vystihl.
  Partnerská láska není nezištná a vychází z obdivu a uspokojování osobních životních potřeb.

Žena může muže milovat kvůli jeho ekonomické uspěšnosti ale když zchudne obdiv se vytratí s penězi.
Může ho milovat kvůli jeho postavení a moci která z něj pramení, ale když o své postavení přijde obdiv zmizí.
Může ho milovat pro jeho vzhled, ale když přestane být krásný a obletovaný ženami, obdiv zmizí.

Skutečná láska není jen o obdivu, ale hlavně o tom že si partnera vážím. Vážím si ho pro to, jaký to je člověk a ne pro to kam to dotáhl, nebo kolik má na kontě. Potažmo jeho kvalitu neposuzuji pouze podle jeho úspěšnosti.

No já jsem prve nemluvil o zlatokopkách ale spíš a ženách obecně. Je ale samozřejmě přirozené že si ženy hledají úspěšného partnera který je schopný se o ně postarat. V pravěku se úspěšnost muže měřila počtem vlčích zubů a v dnešní době ji většina lidí měří schopností vydělat. Já proti tomu nic nemám je to každého věc. Jen mi přijde těch ženských v hodně věkově rozlišném manželství trochu líto. Ženská se vdá má pár dětí, když trochu odrostou tak zjistí že má nejlepší roky za sebou, děti v pubertě které ji nepotřebují a manžela důchodce nad hrobem který už senilní.

Co se týče zlatokopek, zkuste s nimi trochu soucítit, taky to mají složité a musí být svým způsobem úspěšné v tom co dělají. Když se jim nepodaří zbalit boháče a případně ho i oškubat dokud jsou mladé a krásné, tak mají velký problém. Nic nemají a nic neumí. Ženská která investuje místo do vzhledu, do svých schopností a vzdělání, má sice menší šanci ulovit milionáře, ale to co má jí čas nevezme. Leda až na staré kolena strejda Altzhaimer.

Smutné, ale často pravdivé.
Obávám se že nechat se zaopatřit, patří k základním ženským potřebám. Při studiu stačí holce kluk s kterým procestuje kus světa stopem. Ale když jim přeskočí takové to malé kolečko v hlavě a začnou chtít děti, nebo hledají nové životní cíle. Potom hledají někoho kdo se o ně postará a to jejich vrstevník těsně po studiích s holým zadkem skutečně není. Myslím že tuto potřebu má v sobě více či méně každá žena a je dána evolucí.

Při své práci se často setkavám s manželskými páry a to zejména ze střední a bohatší třídy. Je na tom dobře vidět trend posledních deseti let. Prakticky vždy je mezi manželi velký věkový rozdíl. Chlap má obvykle k padesátce a jeho žena od dvaceti do třiceti.

Kamarádovi po rozchodu se dá pomoci jediným způsobem, najít si na něj čas a být s ním co nejvíc, aby nebyl sám. Z vlastní zkušenosti vím několik postřehů.
Člověk se zlomeným srdcem se potřebuje vypovídat.
Při rozhovoru s ním můžete připomenout že jeho bývalá má, nějaké chyby a není tak dokonalá jak se mu v dané chvíli jeví. Připomínky se ale musí zakládat na dokazatelné pravdě. Kamarádovi tak zprostředkováváte určitý reálný pohled, který on v danou chvíli nemá.
Člověk po rozchodu má obvykle sebevědomí na nule. Myslím že alespoň pro kluky je opuštění rovno větě "nejsi pro mě dost dobrý". A to špatně neseme. Kamarád potřebuje vědět že je v něčem dobrý a že si ho někteří lidé váží. To znamená hrozně moc.
Poslední věc buďte aktivní. Kamarád po rozchodu je v depresi a má svých starostí nad hlavu. Věta "je mi to líto, kdybych ti mohl nějak pomoct, tak řekni" je sice solidární ale naprosto nefunkční. Buďte s ním a donuťte ho mluvit a konat i když se mu moc nechce.

Pro příklad mě hrozně pomohl kamarád od kterého bych to ani nečekal, přijel že si chce promluvit. A když jsem mluvil o tom jak její stín vidím na každé zdi a jak nemůžu usnout v posteli, kde tři roky vedle mě usínala ona. Kamarád řekl "fajn, sbal si své věci, přespíš u nás". Opravdu jsem potom několik nocí přespal u něj. Když jsem se vrátil domu postel jsem rozštípal, přetřel zdi a začal znovu žít.

Myslím že stereotyp není problém, to je holý fakt. Po několika společných letech si lidi zevšední a do vztahu se dostane rutina, tomu nezabráníš. To ale nutně neznamená, že se lidi přestanou mít rádi a rozejdou se.
Partnera miluješ, protože ho obdivuješ. V další fázi vztahu ho miluješ proto, že si ho vážíš a on naplňuje tvoje životní potřeby (ale pozor životní potřeby se věkem mění). No a ze stejných důvodů on miluje tebe. Partnerská láska není nezištná.
Jediná nezištná láska je ta rodičovská. Myslim 
Ovlivnit se dá spousta věcí ale je potřeba se nad tím zamyslet.
Při rovnovážném vztahu do něj oba vkládáte a oba z něj stejně získáváte. Ve chvíli kdy tvůj partner začne dávat do vztahu méně můžeš reagovat několika způsoby.
1) Začneš do vztahu dávat taky méně. Tady je riziko že budete ubírat na intenzitě vztahu tak dlouho až se rozpadne.
2) Budeš dávat pořád stejně. Nastane ustálený i když nevyrovnaný vztah, ve kterém se budeš pravděpodobně trápit.
3) Budeš si chtít partnera získat zpět a začneš dávat do vztahu víc. Partner si tebou bude jistý a bude dávat naopak čím dál tím méně. Nakonec budou mističky vah vychýlené natolik, že se rozejdete.
4) Pokusíš se donutit partnera aby začal dávat do vztahu opět aspoň tolik, co předtím. Toho se dá dosáhnout tak, že ho donutíš aby tě obdivoval a nebyl si tebou jist. Což ale znamená, že alespoň na čas se budeš věnovat více sobě a méně partnerovi.

Nikdy neříkej lichotku dřív než dívka projeví v rozhovoru alespoň trochu iniciativy a zájmu.

Nemohl by jsi to trochu rozvést? To máš z vlastní praxe, odzkoušené ?

Jde mi o to, že jak třeba se slečnou mluvím, tak klidně něco při vhodném tématu nebo jako reakci provokativně prohodím.

To je v pořádku. Jen z vlastní zkušenosti usuzuji že pokud  začneš rozhovor lichotkou nebo vedeš hovor s neznámou slečnou a zatím co ty mluvíš, ona jen poslouchá.  Dáváš jí do ruky trumf v podobě zabité lichotky. Nebo jí naopak příliš brzy uvedeš do rozpaků. Podle mě je v takové situaci na lichotku ještě brzo. I když by měla být upřímná.
Cítím to tak že pokud přijdu k dívce a řeknu ahoj já jsem Lasendou. Máš hezké tričko/oči/úsměv. Je to stejné jako bych řekl (jdu tě balit, jdu s tebou flirtovat) Ale to není pravda protože já se jdu do začátku pouze seznámit a něco se o ní dozvědět.

Vím že názory na lichotky se budou lišit, ale moje osobní zkušenost je ta, že trochu plaše působící kluk vyvolá více sympatií než příliš sebevědomí. Plachého kluka se holka nebojí a rychle se uvolní. Pokud se na začátku chová kluk příliš sebevědomě, zatlačí holku do obrany. Potom trvá mnohem déle než se rozproudí rozhovor.

S improvizací má problém spousta lidí, kteří raději nejdřív přemýšlí a teprve potom mluví. Ale to co potom řeknou má alespoň smysl (nebo dvojsmysl - což je skvělá věc na testování inteligence slečny).

Jak přejít z neosobního rozhovoru do osobního, je snadné.

Dívej se do očí.
Mluv pomalu (tohle nejsou závody)
Usměj se.
Jestli je čemu, klidně se zasměj.
Pokud je dívka ze začátku zamlklá zkus povídat i trochu o sobě. Nikdo se necítí příjemě při výslechu.
Když se uvolní, víc se ptej. (koníčky, zájmy, přátelé, rodina)
(Ve společnosti muž volí téma a žena ho rozvíjí) neboj se rozvíjet a košatit téma i ty.
Vděčné téma je rozdílnost mužského a ženského pohledu na svět.
Nikdy neříkej lichotku dřív než dívka projeví v rozhovoru alespoň trochu iniciativy a zájmu.

Celou dobu ji pozoruj a poznáš co ji baví a zajímá.
A........usměj se.

Z vlastní zkušeností vím, že když je holka nejistá, snadno přebírá názory svého okolí na svůj život a vztah. Často jsem zůstal stát s otevřenou pusou, když jsem slyšel z úst své drahé polovičky slova jejích kamarádek/kamarádů nebo třeba její sestry.

Určitě by tvá přítelkyně měla vědět co si o tom myslíš a jak to cítíš, ale není řešením se s ní nevídat. Ubližuješ tím sobě, jí i vašemu vztahu. Čím víc času bude bez tebe, tím víc času bude naslouchat kamarádce. Je zajímavé, že ve svém vztahu je většina holek nejistá, ale co by měla udělat kamarádka, to ví úplně přesně. 
Navíc když strunu napínáš, má krásnější zvuk, ale když ji napneš příliš .....praskne.

[Může a stane.]

Prohrává ten, kdo do toho zcela spadne.
Šance, že najdeš partnera, který do toho spadnes tebou a nebude se toho chtít nikdy vzdát, zároveň s tebou, je míň než 10% si myslím.

No a teď jsi právě naťuknul problém dlouhodobých vztahů. To se totiž právě obvykle potkají lidi, kteří o toho spadnou spolu. Všechno klape rok, dva, tři (znám i pár kterým to klape jednadvacet let a oba v tom lítají jak puberťáci). A potom si jeden řekne "vždyť žiju jen pro něj,  chtělo by to víc samostatnosti" a začne žít víc pro sebe, víc svůj život a méně ten společný.
Ten druhý to zaregistruje a myslí že je něco špatně. Snaží se prvního zpátky přitáhnout k sobě.
Dál už to znáte, mističky vah se začínají vychylovat.

Ve vztahu musí být rovnováha. A riziko dlouhodobých vztahů zpočívá v tom, že si myslíte že partnera dokonale znáte, důvěřujete mu a předpokládáte že vám se něco takového stát nemůže. Může a stane.
Vztah může být intezivní když žije jeden pro druhého, nebo laxní když vedle sebe žijí lidé s bohatým samostaným životem. A jakkoli intezivní vztah může i fungovat. Je jen na vás jaký vztah chcete a budete mít. Důležité ale je udržovat v něm rovnováhu a nepropadat (nadávat) do vztahu o moc víc než partner. Zní to nepěkně, ale taková je realita.

Takové věci je nejlepší řešit v posteli. Vem ji do náručí a klidně si s ní začni povídat o tom jak to vidí ona a jak to vidíš ty. Použij tochu citu a zkus se na to podívat i z její strany. Takhle jsem vždy řešil všechny milostné problémy, které mě kdy ve vztahu potkaly a pokud se nepletu tak i všechny vyřešil.
 

Jak se zdá ne ve všem mohu s Qarkem souhlasit.

Já znám slečnu která když zrovna nepoužívají HA, tak jí nevadí kupovat kondomy. Někdy partner, někdy ona. Vztah je totiž o tom že se lidé učí žít v páru a myslet i na druhého. Prostě přemýšlet ve dvou.

Myslím že lidi vychovávaní dnešní společností, by se neměli brát před pětadvacátým rokem, protože většinou ještě nejsou dospělí (mohu se mýlit a výjimky potvrzují pravidlo). Pro ženy typuji ideální období na vdávání 25-30let a u mužů je to úplně jedno (od 25 nahoru).

Tenhle kvíz mi ale připoměl príma vtip který se týká problematiky.
http://mongol.jinak.cz/index.php?article=studie

Jen jsem chtěl prostě říci. Že ty, já ani nikdo jiný nemůžeme vědět jakou budoucnost vám osud přichystá. Co ale vím je, že míru toho jak se budeš trápit a prožívat nejbližší období, můžeš z velké části ovlivnit ty sám.

Měj se a....... no vždyť víš.

Jinou?  Ted to asi opravdu nepůjde .Jestli osud bude chtít aby jsme byli zase spolu tak to nikdo nepřekazí

[/quote]

Možná máš pravdu...... pokud jste si souzeni, tak se vrátí. Tak co řešíš? Jenže.....nebude to hned.
Vím jaké to je když ji vidíš všude a když její hlas slyšíš ze všech stran. Jenže teď máš dvě možnosti.
Buď se budeš litovat, sedět v prázdném bytě a představovat si její stín na zdi.
Nebo chytíš život za pačesy a budeš se rvát jako správný chlap.

Není ostudou spadnout na "hubu" ubohé je odmítat se zvednout.

Co mi to jen připomíná? Zdá se že některé věci se neustále opakují podle podobného klíče.

Dlouholetý vztah, ve kterém nejsou žádné viditelné problémy. Slečna začne pracovat. Vše funguje, plánuje se svatba, rodina, společné bydlení a v tom......... já už tě asi nemiluju.
Tak mě napadá že pro holku ideální kluk (studia) se možná nerovná ideální muž/manžel (rodina, děti).

O rozchodech tady už bylo napsáno hodně, tak přidám jen něco málo z vlastní zkušenosti. Vím že srdci neporučíš, alespoň prozatím a devět let života taky nemůžeš vymazat jen tak z paměti. Po takové době prostě vztah zevšední a navíc se do něj dostane rutina. Nediv se, že ji pak lehce omámí pozlátko nepoznaného.

Zkus se na to podívat z jiného úhlu. Tvoje slečna asi udělala chybu, je dost pravděpodobné že toho časem olituje a bude se chtit vrátit. V tuto chvíli ale nic nevyřešíš, protože ti nebude naslouchat. Ber to tedy jako dočasné prázdniny a svobodu. Děvět let si žil s jednou ženskou a teď máš možnost poznat i jiné. (Jen jim dej šanci a nesrovnávej je s ní). Až slečna pozná že udělala blbost a bude se chtít vrátit. Bude na tvém rozhodnutí, jestli o to ještě budeš stát.

Předpokládám že i takový chlap/kluk existuje. Dokonce možná i ve více exemplářích. 
Jen si slečny uvědomte, že muž splňující vaše desatero bude:

1) mít na stálou partnerku takové nároky a požadavky, že drtivá většina z vás nemá vůbec žádnou šanci
nebo
2) si bude vědom své dokonalosti natolik, že mu přijde sobecké se o ni dělit s trvalou partnerkou

Já to cítím tak, že je to společná záležitost páru, stejně jako intimní chvíle. V podstatě s každou přítelkyní jsem se na antikoncepci skládal rovným dílem a považuji to za správné.

[Dextera:]

Dextera: Jde to. Je mnoho kluků, kteří by pro tebe šli na konec světa. Když takového kluka pustíš do svého srdce a dáš mu šanci, tak ti dokáže, že si tě nejenom zaslouží, ale že s ním budeš i šťastná. Srovnáváním ale takovému klukovi zlomíš vaz, aniž by jsi mu dala šanci. Žádný kluk na světě nemůže mít všechny vlastnosti tvého bývalého a nebude ve všem lepší. Tak zvedni hlavu, otevři srdce a oči, protože pro někoho to budou ty nejkrásnější oči na světě.

Přidám ti k tomu dvě rady.
1) Jestli jsi se už dost vypovídala, tak je načase přestat rozchod s bývalým řešit. Tím si jen buduješ přehnanou fixaci a ta tobě i tvým potencionálním partnerům podráží nohy.
2) Z toho co jsi psala tady i jinde na Qarkovi, mi přišlo že preferuješ vztahy ve kterých máš hodně svobody a volnosti (kterou nabízíš i partnerům). Ne každému to tak vyhovuje, lidé jsou různí a vztah je vždy o kompromisu. Věř mi že kluk, stejně jako holka potřebuje cítit že o něj stojíš. Hloupá smska, nebo zavolání není ani tolik o tom co napíšeš, nebo řekneš, ale je to projev náklonosti a hlavně zájmu. Možná proto ti kluk zdrhnul ke stíhačce, což je zase opačný extrém. Ono ho to časem začne taky štvát, že nemá chvíli soukromí, ale teď si užívá to co od tebe neměl. Zkus si v příštím vztahu vzpomenout, že lhostejnost a nezájem se neodpouští.

[Death_Angel]

Death_Angel Počítal jsem s tím, že moji radu nepřijmeš 

Je zajímavé že některé věci si člověk musí zažít sám a spadnout na hubu aby uvěřil. Já nejsem jiný a často jsem si natloukl právě proto, že jsem odmítl přijmou radu od zkušenějších. Ale nelituji toho, kdybych to nezkusil podle svého, měl bych pochybnosti. A hlavně by mi chyběla ta vlastní zkušenost, i když je někdy hodně krutá.

Tak hodně štěstí......a pevné nervy.

no, abych pravdu řekla, já se taky moc nechápu....podle toho mailu mi přišlo, že mi to píše někdo úplně jinej, tak nevím, jestli nemiluju někoho, kdo už dávno neexistuje....a nevím jestli bych to nazvala sílou, spíš asi, pokud bych měla být k sobě upřímná, citová závislost  každopádně tady takový nesmysly si musím do budoucna odpustit...naštěstí svátek i narozeniny má už za sebou, tak nebude důvod mu psát  možná až tak na Vánoce a to doufám, že už budu úplně někde jinde...snad...

Ukončit to musíš v sobě.
Dej šanci někomu jinému. Pokud ho nebudeš srovnávat s bývalým tak se budeš moct zamilovat. A láska léčí.