K čemu by ti to bylo, "se třeba potkat a pokecat"?

Než odpovíš, tak tě upozorním, že je blbost se pokoušet slepit zpátky vztah (zvlášť po několika letech nemluvení spolu by jí projela hlavou věta "to je tak zoufalej, že za celý ty roky si nikoho nedokázal najít?") a holka taky nejsi, abys měl výčitky, žes někomu tím rozchodem strašně moc ublížil.

No já teda funím spíš až v záporné vzdálenosti, ale tak je možný, že každý to může mít trochu jinak.  

Myslím, že to způsobují dvě věci.
1) Už se z dřívějších zkušeností na to funění tak zaměřuješ, že ho (často nevědomě) vyhledáváš. To znamená, že třeba obyčejné dýchání můžeš slyšet subjektivně trochu hlasitěji, protože tvoje mysl přímo hledá zvuky podobné funění a ptá se "A kdy už začne i tenhle funět?".
2) Mluví rychleji než běžně a pak to po delším rozhovoru neudýchá. To může být způsobené tím, že se ti snaží v tom rozhovoru vyhovět a říct ti všechno, na co se ptáš a samozřejmě co nejkvalitněji.

Pak mě napadla ještě nervozita při běžným rozhovoru. V tom případě by nebylo funění jedinný znak, ale mohlo by to být třeba i zadrhávání řeči nebo lehký pocení. Ale to mi přijde podle běžný praxe tak malá možnost, že bys asi nenapsala slovo "občas", ale spíš bys nad tím mávla rukou jako nad něčím ojedinělým.

Předpokládám správně, žes byl její první partner (nebo že prostě nebyla dostatečně vztahově zkušená)? Nevím, proč se bojíš napsat důvod - hodně by nám to pomohlo, jak ti máme poradit. Ale stejně si myslím, že ten důvod bude zbytečný, protože podle tvých příspěvků vidím, že se nebudeš řídit radami, ale budeš chtít slyšet nějakou magickou formuli, jak ji dostat zpátky.

To, co chceš, je jednoduše nemožné. Vážně nedoporučuju s ní mít jakýkoliv kontakt, když tě nechce z vztahový stránky a ty jí jo - jednou to na ni vyklopíš, ona ti řekne, že to nejde a přijdeš i o to "kamarádství."

Takže podle mě rada ohledně chování, když spolu někam půjdete, je úplně zbytečná, protože by tahle situace vůbec neměla nastat.

---

Možná si teď říkáš, že jsem krutej, že nerozumím tomu, jak se cítíš a nevím co ještě. Ne. Rozhodně to s tebou nemyslím nějak zle - ale slepovat vztah je opravdu blbost, jak už říkal stoudy.

[tě třeba bude chtít]

samolepka kamarád není stopka...holky nejsou programy...

Souhlasím. Ale problém je podle mě v tom, že když někomu řekneš byť částečně, co chce slyšet ("ale po několika měsících, když se radikálně změníš, tě třeba bude chtít, i když už na tom budeš líp a poznáš, že je na světě spousta jiných kvalitních holek"), tak ho to vlastně vůbec nemotivuje na tu konkrétní holku zapomenout a zlepšovat se.

[jednorázovky]

Můj milý deníčku.
Opět jsem se přesvědčil, že mě jednorázovky (aneb kusovky, jak říká můj naturální kamarád) vůbec vnitřně nenaplňujou.

Právě jsem se vrátil z oslavy narozenin mé kamarádky. Dal jsem tam MC s jednou slečnou, která se po mě válela na matracích jen kvůli tomu, že zaslechla můj rozhovor s kamarádem, že podnikám a že jsem celkem úspěšný. Slovo dalo slovo, chvíli jsme mleli nějaký fluff talk, celou dobu mi seděla na nohách, postupně jsem ji chytil za ruce (nechala se), přitáhnul jsem si ji k sobě a už jsme se líbali... Ale vůbec z toho necítím žádný dobrý pocit. Zvýšila mi skóre, ale já prostě obecně mířím na víc.

Doufám, že už brzo ti budu moct napsat, že mám vztah, protože jak jsem napsal ve svém prvním příspěvku, to je můj dlouhodobý cíl. Před týdnem jsem na plese sbalil slečnu z mého social circle (dal jsem MC při cestě domů), se kterou to vypadá nadějně, ale uvidíme uvidíme, jak to s ní bude pokračovat. Rozhodně se nebudu bránit žádnému rande nebo jiným vztahovým aktivitám - i když se to ztěžuje tím, že se můžeme vídat jen o víkendech. Tahle holka mi za to riziko neúspěchu stojí.

Když jsem četl tvůj první příspěvek, říkal jsem si, že vypíchnu tu část "hezky nám to spolu klape" a zároveň všechny možný sviňárny z její strany, ale už to udělal joei. Takže to zkrátím:

Pokud nejsi absolutní ubožák, zasloužíš si lepší holku, než je ona. Čím dřív se s ní rozejdeš, tím líp pro tebe.

K té Havlově smrti se připojím. Nechápu, jak někteří lidé ho můžou obviňovat ze zničení naší české společnosti (viz diskuze na Novinkách, kde mu přípisují rozpad ČSR, a současné politické problémy typu korupce).


Co mě dál nakoplo? Moje spolužačka ze základky, resp. její táta. Trochu víc se pohybuju v IT prostředí a tak si mě pozvala domů, že chtěli opravit počítač. Ok, s jejím tátou jsme se dohodli, co všechno s tím udělám, tak jsem taky udělal, její táta mi zaplatil a já jsem odjel domů. Ale ejhle, o pár minut později telefon od té spolužačky - "táta tě tady už nechce ani vidět, ty peníze si užij, nefungujou nám office." Snažil jsem se jí vysvětlit, že o Officech s jejím tátou nepadlo ani slovo, že jsme řešili něco úplně jiného a že to je otázka pár minut, takže sedám do auta a jedu to vyřešit. No, to by mi ale nesměla třísknout s telefonem a pak ještě poslat smsku, ať se neodvažuju tam přijet, že si na to její táta už pozval někoho jiného... Jak se říká, pro dobrotu na žebrotu.

Na kafe se chodí s kamarádkou, ne s holkou, co tě sexuálně přitahuje. Plus když si holka, se kterou jdeš na rande, přivede kamarádku, tak to svědčí buď o její morální nevyspělosti (což je u holek do nějakých 16 let normální) a nebo spíš o jejím nezájmu o tebe.

Anyway. Jak jsi ji měl izolovat? ... Ze začátku je určitě vhodný uvědomit si, že neexistuje nic jako "jedinná správná cesta." Těch správných možností je vždycky víc a vždycky záleží na tvý osobnosti a tvým přirozeným způsobu chování, kterou z nich se vydáš a kterým způsobem pak budeš chtít pokračovat, aby ses cítil dobře ty i ta slečna.

Na tvoji původní otázku ti neodpovím, stejně jako joei, protože jsi zatím neuvedl spoustu důležitých informací. Jestli ti ta první holka (kterou jsi chtěl předtím) dávala nějaký IZ, jestli ta druhá, co tě zaujalo na té druhé, o čem jste si povídali, jestli jsi s nimi (s první? s druhou?) aspoň trochu flirtoval, nějak se jich přirozeně dotýkal, udržoval oční kontakt, ... Bez těhlech informací bysme opravdu mohli popsat několik stránek s možnými řešeními možných situací.

[Můj milý deníčku.]

Můj milý deníčku.
Se slečnou od Paládia nic nebylo, nezdvihala telefon. Takže se posouváme dál.

Dneska v noci jsem byl asi 2 centimetry od polibku se 2 dívkami. Obě se jmenují stejně (a dokonce stejné jméno, jako ta od Paládia z minulého zápisu), obě zadané a s oběma to nevyšlo, protože jejich přítelové byli nablízku... Proč sem píšu neúspěch? Chci si totiž všechno srovnat v hlavě a tahle metoda mi na to přijde poměrně vhodná.


Slečna večera číslo 1:

Je to moje spolužačka ze základky. Má asi 3 roky přítele, se kterým bydlí u rodičů, ale podle jejích slov a činů jim to moc neklape. Několik týdnů zpátky mi volala, že se se mnou chce sejít a něco prodiskutovat. No že neuhádneš, co to bylo? Ano, její přítel jde každé ráno do práce, odpoledne se vrátí, doma se hádají kvůli tomu, že jí zakazuje kontakt s kamarády a jí se najednou připletl do cesty klučina, který je úplně jiný. Je to trenér nějakého sportu a celý jeho životní styl je tak trochu "free." Její kamarádky jí od něj odrazovaly ve stylu "vždyť máš kluka, který domů přinese výplatu, postará se o tebe a prostě skončit s ním nepřichází v úvahu." Moje rada zněla protiotázkou "Miluješ svýho kluka?" Odpověď? "No já nevim."

Čas plynul dál a trenér ji přestal zajímat, ale zahleděla se do syna majitele diskotéky. Stejná situace, stejné otázky, stejné odpovědi.

Před dvěma týdny jsme byli spolu ve vinárně. Co předtím říkala přes náznaky, jsem se v tu chvíli dozvěděl naplno. Ano, její přítel jí citově nedává, co chce, žárlivě zakazuje kontakt s kamarády, ale nedokáže si představit, že by se s ním rozešla. Prodrbali jsme bývalé spolužáky a rozloučili jsme se pusou na tvář, jako ostatně vždycky. Vzhledem k tomu, že bydlí za městem, byla domluvená s jejím přítelem, že ji v předem stanovený čas vyzvedne autem (řekla mu, že se sejde s jediným kamarádem, kterého jí povoluje - říká se o něm totiž, že je gay). O pár minut později mi přišla smska, ve které bylo "Možná to je tím alkoholem, ale všimla jsem si, že to s holkama umíš a ležíš mi to teď v hlavě. Nechtěla jsem se rozloučit tak rychle a ehm, formálně." Ráno jsem navrhnul, že se uvidíme o týden později a ještě s poznámkou, že se ale stydí, to potvrdila.

Co bys čekal deníčku? Jo, tu schůzku zrušila den předem, protože její kluk nejde do práce a nepustil by ji, ale vzhledem k tomu, že sama navrhla nový termín (už se konečně dostávám k jádru pudla), tak jsem to vzal... Ten nový termín byl přesně dneska (resp. včera večer).

Trochu jsem jí to dal sežrat a nechal jsem jí, ať nám vymyslí celý program schůzky. Říkala něco o tom, že už vlastně 3 roky nebyla na rande a z hovoru vyplynula moje věta "Tak jo, ber to třeba jako rande." Což ale odmítla tím, že rande je přece něco, kde dva lidi jen sedí a neví, co si mají říct a že se jí se mnou dobře povídá (témata? celkem flirtovní - sex, podprsenky, a pořád jsem si trochu dobíral). Šli jsme se podívat na nový zimní stadion, kde byl právě nějaký hokejový trénink. Jak jsme tam tak stáli, chytnul jsem ji kolem pasu a vůbec jí to nevadilo. Podobná situace i o něco později, když jsem jí držel za ruce a přitáhnul jsem si ji k sobě, že mi je zima. Byl jsem asi 2 centimetry od její pusy a ... ucunul jsem. Jo, najednou jsem měl strach ze závazku. :/

Od té chvíle jsem vlastně ani nevěděl, co chci. Předtím mi to bylo jasné, že bych dokázal nahradit jejího přítele a že by se mnou byla šťastnější. Ale když mělo jít do akce, tak jsem si začal namlouvat, že on má stálou práci a já studuju, že on s ní bydlí a se mnou by musela začínat úplně odznova... Prostě jsem to odzvonil a šli jsme si sednout do místní kavárny/restaurace na čaj, kde jsme prakticky už jen čekali, než ji její kluk přijede vyzvednout. A v té kavárně to šlo už všechno dolů - ustal flirt, začalo obyčejné fluff téma o spolužácích a škole, přestala se mě dotýkat, přestala si dělat srandu z její podprsenky, přestala jakákoliv akce a já jsem věděl, že to je pro mě game over.

Závěr? Její současný přítel ji nevyhovuje jako životní partner, ale já nebudu ten, kdo ho nahradí. Líbila se mi a i já jsem byl pro ni přitažlivý (ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu), ale protože jsem se bál, že nebudu tak dobrý jako on, stala se ze mě vrba.


Slečna večera číslo 2:

Zaplatili jsme, ona se ani nerozloučila, odpelášila do auta ... a já jsem si v jiné části všimnul skupinky mých kamarádů a nějaké neznámé slečny. Zrovna taky odcházeli a jeden z nich, říkejme mu třeba Franta se mě zeptal, jestli půjdu s ostatními nebo s ním a tou jedinou slečnou (jméno zvolíme třeba Markéta), že ji doprovodíme do vedlejší vesnice. Výběr byl jasný a tak jsme vyrazili.

Cestou povídáme o všem možném. S Frantou se skvěle doplňujeme a rozhovor je často prokládaný dvojsmysly a nahráváme si a celkově se dobře bavíme. Dojdeme až k zámku s nádvořím a rozhodli jsme se, že se zdržíme. Potají se ho ptám, jestli je Markéta zadaná - a bohužel se mi dostává kladné odpovědi a že i když se mnou flituje a zdá se, že bych ji mohl mít, tak má přítele, kterého má strašně ráda. Ok, další zadaná holka dneska. No nic, líbilo se mi na ní, že ví, co od života chce, je rozhodná a celkově dospělá. A že i přes svou lehkou drzost je vlastně strašně zranitelná a potřebovala by nějakého ochránce. Prostě povahově opravdu zajímavá holka - a prý taky úžasně věrná. Tss.

Franta závodně tancuje společenské tance (já mám za sebou jen základní a 2 pokročilé kurzy ) a rozhodl se mě s Markétou zasvětit do tajů waltzu. Určitě většina čtenářů umí otáčet směrem doprava, jak nás to učili v tanečních, a třeba k tomu hodit nějaký zášlap a pár kroků do strany. Ale točit doleva a ještě k tomu si nezamotat nohy, to je teprve kumšt... Pevně chytám Markétu do držení a uprostřed noční scenérie se ozývá "raz-dva-tři raz-dva-au, to byla moje noha". Tanec je úžasná věc, protože padají bariéry a i když nám Franta vysvětluje, co děláme špatně, držím ji za pas a vůbec to nikomu nevadí. Po několika dalších neúspěších se mi s železnou pravidelností opírá čelem o čelo, pokládá hlavu na rameno a já ji utěšuju, že to vlastně dělá správně, jen "tady potřebuješ jakoby obejít kolem mě." Několikrát mám šanci si v tu chvíli její obličej přitáhnout k sobě a prostě do ní jít. Vykašlat se na nějaké dotýkání nosem a prostě ji začít líbat. Ale ten hlas v hlavě mi říká, že by to prostě nebylo správné, když má spokojený vztah, narozdíl od té první dívky.

Během "tréninku" jí zvonil telefon (její přítel - jak jinak, že ji vyzvedne). Takže když máme dost tancování, vyrážíme dál a já s Markétou jdeme vedle sebe, ruce za pasem toho druhého... Ups, její kluk! Ok, ona se s ním přivítala, to jsem zrovna vidět nemusel a já podle pár slov s ním uznávám, že to je člověk se silnou osobností a že se tihle dva k sobě hodí... Moment, tak proč mě teda Markéta právě chytá za ruku a proplétá si se mnou prsty? Holka, já s tebou nic mít nemůžu... Přenecháme ji jejímu klukovi a já s Frantou odcházíme zpátky do opuštěného nočního města.


Dvě holky, které o mě měly zájem a já o ně. Obě mě strašně přitahovaly jejich silnou osobností. A obě jsou zadané... Ale vím, že brzo se zas objeví nějaká další, která mě taky zaujme natolik, že ji budu chtít. A že tentokrát to vyjde.

[Můj milý deníčku.]

Můj milý deníčku.
Dnes jsem byl na streetu s Eziem. Začínám mít pocit, že se stává pravidlem, abych na každém streetu potkal nějakou svoji kamarádku. Stalo se tak i dneska. Mimo jiné jsem tam potkal i slečnu, o které jsem ti nikdy neříkal (jak bych mohl, začal jsem si tě psát teprve nedávno) - ale ta stojí jen za malou zmínku. Procházíme s Eziem po Palladiu a v tom ji spatřím. "Je to ona, není to ona? Ale jo, je to ona," říkám nahlas. Pozdravíme se, v hlavě mi proběhne trapná scéna z mých AFC dob, kdy jsem ji pozval na rande a ona mě odmítla, a jdeme dál.


A teď konečně k něčemu více úspěšnému. Number close.

Vyšli jsme před Paládium a rozhlížíme se kolem sebe. "Tamhleten singl," říká Ezio. Podívám se na ní a ona pohled opětuje. Hm, tak asi bych tam měl jít. Chvíli postáváme, já svou AA zakrývám tím, že čekám, až se na mě podívá znova, ale ve chvíli, kdy se rozhlíží všude kolem sebe, jen nás rychle přeběhne, začíná Ezio počítat od 3 do 1 a já na jeho pokyn vyrážím.

já: "Ahoj. Nemáš prosímtě ořezávátko?" 
ona: "To vážně nemám, promiň."
já: "To vůbec nevadí. My jsme támhle s kamarádem nedávno četli Bravíčko a tam bylo něco o tom, že když se holce líbí kluk, tak se ho má zeptat, jestli nemá ořezávátko... Líbíš se mi." (zakláním se dozadu a opírám se o zábradlí/zeď - Ezio, který mě z dáli pozoroval, později podotknul, že jsem se zaklonil až moc, ale pak jsem to časem vyrovnal)
ona: (úsměv)
já: "My tady teď čekáme na třetího, takže asi půjdu zpátky za kamarádem, ale jen jsem za tebou chtěl přijít. Víš co? Dej mi na sebe kontakt."
ona: Číslo?
já: No jasně.
ona: (diktuje číslo - jsou tam nějaký zmatky, tak nabízí facebook, ale já jsem trpělivý a číslo si celý vyslechnu znova a pak prozváním)
já: Perfektní. Kdyžtak já jsem Beduin.
ona: (jméno)
já: Těší mě (podáváme ruku)... (pak ještě malý fluff talk, že tady čeká na kamarádku a já se pomalu loučím)
já: Jaj, mě ten kamarád právě zmizel, tak se jdu po něm podívat... Tak se měj hezky.
ona: Ty taky. Ahoj.

Plánuju ji zavolat asi zítra odpoledne nebo v sobotu, vzít ji ven a udělat z toho nějaký hmatatelný close. Na první pohled mě nezaujala až úplně extrémně, ale uvidím, co mi o sobě řekne dál (jestli teda vůbec řekne, i neúspěch je možný). 

P.S.: Mystery používá na svých lekcích nádherný pravidlo - KISS - Keep it simple stupid. Ale na to jsem si vzpomněl až teď, co si to po sobě čtu.

pata07: Abysme tady klukům zbytečně nepsali offtopic, k dalším dotazům tě rovnou odkážu na web jakpodnikat.cz ... Je rozdíl mezi příležitostnou činností (tam platí to osvobození od daně z přímu FO při základu daně do 20 000 Kč za rok a taky osvobození od zdravotního a sociálního pojištění) a soustavnou činností (jedna z podmínek definice podnikání - tam těch 20 000/rok neplatí, ale reálně se daň z příjmu FO platí stejně až od nějakých 130 000 zisku).

Abruzzi s Barzinim splňujou definici podnikání, ale dá se to navlíknout třeba tak, že oficiálně bude ty poradenský služby poskytovat jen Abruzzi, tzn. on vypíše paragon na celou částku, celou částku na konci roku zdaní a zaplatí z ní pojištění ... a tu polovinu peněz bude Barzinimu dávat jen proto, že ho má strašně moc rád. Tady by byl teda problém s dokazováním, že Barzini ty poradenský služby taky neposkytoval. ..Takže nejflexibilnější řešení by vážně bylo, kdyby A i B měli oba živnost a každý z nich vybíral polovinu částky a pak ji danil/platil z ní pojištění.

[úplně obyčejný kluk]

Pomohlo, dík. A teď mi dokonce přesně zapadají i zbytky té tvojí a Eziovy reakce.

Souhlasím s tím, že na první pohled vypadám jako úplně obyčejný kluk, který nemá co nabídnout. A myslím, že na tom budu muset ještě hodně zapracovat a zjistit, jak hned na první pohled prezentovat veškerý ty (myslím že zajímavý) věci, co během celýho života dělám, aby to zároveň nebylo vlezlý.

P.S.: Skutečně to je účel, že nezveřejňuju žádné názvy a jména. Osobně vám, kluci, bez problému povím všechny konkrétní podrobnosti, ale nechci, aby to tu viselo ještě třeba několik let bez mojí kontroly.

Díky za podporu kluci... Tuším, že mám trochu jiný psaný projev a trochu jiný mluvený. Je to asi tím, že při psaní můžu o něco déle přemýšlet, můžu stylisticky upravit věci, které napíšu a prostě si s tím můžu hrát. Což při mluvení moc dobře nejde.

Puzzle, zkus prosím trochu víc popsat v čem si myslíš, že se liší můj deník od skutečného života. Nejsem si moc jistý, že tě chápu. Předpokládám, že to bude tím, že jsem na streetu nebyl moc aktivní, měl jsem nehoráznou AA a bál jsem se, abych něco nepodělal - a tím jsem to podělal. Ano, nejsem zvyklý cíleně otvírat holky s účelem je sbalit - nikdy předtím v životě jsem to nedělal. Ale nevidím důvod, proč bych neměl psát o úspěchu a neúspěchu (a žádat o rady) při akcích, na kterých se cítím v pohodě.

Edit: Hoši zasáhli jste mé srdce, ale prý si to nemám tak brát. Jak jsem řekl Eziovi, jsem přirozeně hodně sebevědomý, někteří lidé (např. moje máma) říkají, že až nezdravě. Ve chvílích, kdy se nebojím odmítnutí/ztrapnění (což zase tyhle svoje negativní stránky ukazuju před váma a ne před zbytkem světa).

[Můj milý deníčku.]

Můj milý deníčku.
Nikdy jsem tuhle větu nebral vážně a dělal jsem si z ní srandu. V poslední době jsem ale pochopil, že i já můžu tuhle dětskou frázi obrátit v úvod zajímavých příběhů a perliček ze života. Budu ti tu psát své úspěchy a neúspěchy při balení, svádění, sargeování či dokonce čisté naturální hře. A budu tady psát i své neúspěchy. Doufám totiž, že s pomocí tebe, můj deníčku, i tvých čtenářů, kteří jsou pro mě taky hodně důležití, se ty neúspěchy naučím eliminovat a tím pádem se budu moci posouvat pořád výš a výš.

Co bys o mě všechno chtěl vědět? Před pár týdny jsem se nastěhoval do Prahy a to mě přimělo začít chodit s klukama na sarge. Na jedné z nich mi doporučili, ať si založím deník. Napřed jsem namítal, že můj život přece není tak zajímavý, abych denně přispíval o svých svůdnických úspěších. Plus já skutečně nejsem pickupper - nebojím se tvrdit, že neznám prakticky žádné otvíráky, rutiny, fáze svádění, ale prostě si s tou holkou hraju. Což má své výhody i nevýhody, ale o nich se rozepíšu třeba později... Mám za sebou dva dlouhodobé vztahy (za dlouhodobý považuju alespoň rok - v mém věku celkem slušně dlouhý čas), sem tam nějaké úlety, i nezávaznou kamarádskou výpomoc. S nadsázkou řečeno mi tikají biologické hodiny a můj primární dlouhodobý cíl je LTR, ale když je nějaká slečna tak netrpělivá, že si do pusy strčí můj jazyk nebo jinou část těla a pak se už nikdy nevidíme, tak mi to taky nevadí.

Takže jsem tu pro tebe, můj deníčku, i pro tvé další čtenáře. Budu upřímný, sebekritický a zároveň se budu snažit být objektivní. A budu rád, když mi tvoji čtenáři budou pomáhat se posouvat stále výš a - umělecky řečeno - být lepším člověkem.


I pád na hubu je cesta dopředu - pár týdnů zpátky - s Puzzlem, Eziem, Markkem a dalšími

Hned své první dny v Praze jsem se rozhodl poznat místní pickuppery osobně. Během několika sargí jsme prochodili několikrát Palladium i Příkopy a nezískali jsme žádný close. Proč to sem tedy vůbec píšu? V tyhle chvíle mě totiž napadlo, že streety vlastně vůbec neumím a přemýšlel jsem, jestli se to vůbec shoduje s mým dlouhodobým cílem. Jestli to vlastně není zbytečné oslovit holku na ulici a nechat se odpálit. Nebo v lepším případě jí za půl roku říct - "no víš, tys byla ten den dvacátá sedmá holka, kterou jsem oslovil." Neviděl jsem v tom žádný smysl. Na druhou stranu, je to trénink a bez tréninku prostě vysokých cílů nedosáhnu.


Road trip po Praze - 15.10.2011 - s Barzinim, Markkem a Marshallem - makeout close

Po několika desítkách minut cesty autobusem přes celou Prahu (zdálo se to jako věčnost) a příjemnému spestření času se slečnou, která se nemohla dostat do nějaké restaurace, jsme se objevili v klubu jménem Lávka. Místní čas - 3 hodiny ráno. Počet holek - žalostně málo. Barzini navrhnul, abysme se rozdělili do dvojic. Mě to přišlo jako celkem dobrý nápad a hned jsem si ho urval pro sebe.

Byl jsem z celé noci rozjetý a tak mě překvapilo, že člověk s takovým velkým jménem, jako je Barzini, nezačal hned otvírat. Když mi o něco později říkal, že si celý approach musí napřed promyslet, začal mi jeho styl dávat smysl. Rozdíl je v tom, že já přemýšlet nesmím. Když při balení přemýšlím, napadají mě věty typu "co když" a to nikdy nedopadne dobře. Takže jsme si vybrali 2set - nádherná černovláska v bílém tílku a její malá kamarádka, špinavá blondýnka. Mám rád výškově malý holky, cítím se pak jako jejich opatrovatel.

Barzini vyráží k černovlásce, směle se k ní přitancuje a začínají si spolu povídat. A že já otálím? Jdu směrem k blondýnce, na nic nemyslím a říkám "ahoj, jdu s tebou tancovat." Ona že jo a hned si ji protočím pod rukama ve stylu latinsko-amerických tanců. Na ten hip-hop, co tam hráli, to teda moc nešlo, ale aspoň něco. Ruce mi nějak automaticky padají na její zadek a ona se přede mnou perfektně svíjí. Ptám se na jméno a pohotově odpovídá. Mlčím. Jí to asi přijde divné a tak se ptá, jak se jmenuju já. "Budu trochu tajemnej," problesklo mi hlavou a navrhuju jí, ať si tipne. Světe div se, opravdu uhádla moje jméno na první pokus. Dost mě to překvapilo, potvrzuju, ale zároveň namítám, že občanku ukazovat nebudu. Říká mi, že hezky tancuju a já na to odpovídám, že to možná bude tím, že ve volném čase skutečně trochu tancuju. Trochu naznačím krokama nějakou latinu, ale znova - na ten hip-hop to opravdu nejde. Takže toho radši s lehce rudým výrazem ve tváři nechávám a jen se oddávám tomu, jak se kolem mě svíjí, otáčí se ke mě zády a tře se o můj rozkrok. Navrhuju jí, že se půjdeme podívat, jestli nejsou nějaký volný sedačky, beru ji za ruku a vyrážíme z parketu pryč. Bohužel sedačky volný nebyly, ale tancovat se mi taky nechce. Jdeme tedy na kraj parketu, chytnu ji kolem pasu, chvíli se jí koukám do očí a slečna najednou otvírá pusu, natahuje se nahoru za mnou a ... MC. Mimochodem, podle Hitchovy rady, že 90% cesty za polibkem má udělat chlap, jsem se dneska neřídil, a taky to šlo. ... No, to je ta hezká část. Pak jsem to trochu podělal, protože jsem chtěl eskalovat dál, ale zapomněl jsem na to, že verbálně to není dobrý nápad. Jak se mi pořád tře o rozkrok, tak namítám, že mě přitahuje ... "Běž se radši vrátit ke svým kamarádům." ... Možná to bylo tím, že za ní přišel nějaký 15ti letý hoper, podle znaků co jsem sledoval, její "milášek", možná jsem to fakt podělal. To se už nikdy nedozvím. Vracím se za klukama a poslouchám Barziniho, jak tancoval s černovláskou a pomalu se ještě jednou otáčím na tu svou blondýnku, která si ale už povídá s miláškem.

Samozřejmě že tohle nebyl můj jedinný approach v Lávce. Chvíli předtím jsem přišel k 2setu, beru je za ruce a chci protočit. Jenže slečny mě rejectují se slovy "my jsme lesby." A to jsem neřekl ani slovo, jen jsem přišel. Možná čtenáři mi pomůžou rozluštit myšlení těch holek, když tam ani nebyl žádný prvek, který bych mohl ovlivnit. Je mi naprosto jasný, že nemůžu mít každou. Jde mi jen o to pochopit, co jim zrovna v tu chvíli probíhalo hlavou... Teda uvědomuju si, že nejsem Brad Pitt, Ronaldo, nebo žádná jiná světově známá celebrita. Ale jinak netuším.


Malý šéf mezi velkými šéfy - 22.10.2011 - handjob close

Tenhle zápis je ze školící akce jedné organizace, kde jsem na svůj věk na poměrně vysoké pozici. O školení ale psát nebudu, spíš o lidech. Jsem doslova obklopený naturály, mnohem zkušenějšími kluky, než jsem já, jenže toho neumím využít. Ty holky po nich jedou prostě protože to je Adam, Bořek nebo Cyril, ať udělají cokoliv. A já jednoduše neumím analyzovat, co vlastně dělají správně a co špatně. Například když jsem zaslechnul rozhovor dvou holek o jednom naturálovi, říkaly že se strašně moc dotýká lidí, až nezdravě. A samy s ním před pár minutama laškovaly... Dlouhodobě na sobě vidím změny, že se díky těmhle klukům dokážu mnohem líp vyjadřovat před skupinou lidí, dokážu házet C&F poznámky na spoustu věcí, ale hold mě často přebijou.

No nic, jak to tak na školících akcích bývá, večer si všichni sednou s nejrozličnějšími druhy alkoholu a začnou se bavit. Jeden z těch naturálních lidí, tam trochu hrál na kytaru a v tom jsem si všimnul slečny, která úžasně zpívá. Zpívala tak čistě a jasně, že jsem na ni chvilku koukal, ona opětovala pohled a trochu jsme se dali do řeči. Většinou jen fluff talk, ale samozřejmě vše s lehkým humorem. Říká, že nemůže najít šálu a já odpovídám, že se po ní půjdeme podívat (ano deníčku, už mám nekalé úmysly, ale naštěstí jsem je nijak neverbalizoval). Vyrážíme ze třídy na chodbu - zapomněl jsem dodat, že celá akce byla v budově jedné střední školy - a já ji nějak instintivně chytám kolem pasu. Jí to asi nevadí, když udělá to samé a tak spolu jdeme zaklesnutí směrem k místnosti, kde má věci. Na chodbě před dveřmi ji ale chytám za ruku, přitáhnu si ji k sobě a cítím, že bych si ji měl přitáhnout JEŠTĚ blíž. Není proti, a začínáme se líbat. Protože se k nám ale někdo blíží, navrhuju jí, že se půjdeme podívat do chodby "támhle." Něco namítá, ale už ji beru za ruku a jde se mnou. Je tam tma, tak jdeme opatrně, až se zastavíme u okna, posadím ji na parapet a začínáme znova. Ona se najednou ohradí "ale já s tebou nebudu spát, vždyť tě vůbec neznám." Odpovídám "samozřejmě," ale nějak tomu, co řekla, nepřikládám důležitost. Ani nevím, proč mi teda najednou rozepíná pásek, když říkala, že se mnou nebude spát. ... Uvědomuju si, že jsem ještě nikdy neměl sex ve škole a tak ji pobízím, abysme šli trochu dál od centra dění, trochu hlouběji do chodby. Nemá nic proti, a tak se přesouváme ještě víc do tmy. No, a v tu chvíli se rozrazí dveře a jde směrem k nám celkem početná skupinka kazišuků. Grr. Narychlo se pozapínáme a utíkáme po schodech pryč... Dojdeme na větší chodbu, kde potkáváme jnějaký šílence, kteří se rozhodli, že celou školu proběhnou jen v trenkách, tak je spolu s ostatními ještě chvíli sledujeme. Říkám, že bysme se měli odpojit a jít si trochu povídat, ale ona že ne, že půjde spát. Myslel jsem, že to nemyslí vážně a tak udělám pár kroků, jako že odcházím bez ní, ... a ona nic. Prosit ji nebudu, ale přijde mi to škoda. No a to je konec příběhu o nadějném, ale nepovedém tahu na full close.


Deníčku, nečekej, že budeš přeplněný spoustou zápisů. Nejsi jedinný, komu se věnuju - plus teď bych zase měl dát trochu času svým klientům a svým profesorům. Ale rád ti budu psát všechny možné zajímavé věci.

Tvůj,
Beduin

Ok. Pojďme se dohodnout na té Milé tchýni. Jedinný návrh na čas tady zazněl na šestou a myslím, že to je ok.

Takže 18:00 Milá tchýně? Nebo jiný návrhy?

Já do toho taky rád půjdu. Akorát středa se blíží a myslím, že bysme měli už dohodnout nějaké místo a čas.

V Praze jsem teprve pár dní, takže taky moc nápomocný nebudu. Ale vzpomínám si, že ten předchozí větší sraz, který organizoval Commanch, byl někde ve Vršovicích v baru Milá tchýně (nebo nějaký takový zajímavý název to byl). Tak co třeba opět tam?

Doufám, že se to tu nezvrhne v žádný flame.

Tenhle systém znám. Před nějakou dobou jsem provozoval určitý druh "výdělku na internetu" typu klikačky/e-mailovky, akorát to, co jsem dělal já, bylo přes mobil. Ne že bych byl účastník tohohle systému, ale prostě jsem ho vytvořil a používali ho jiní lidé. Proč ten systém nakonec neuspěl, se teď nebudu rozepisovat. Talk fusion mi za těch půl roku běhu mého systému nabízelo asi 50 klientů. Ono přece jen mít ve svém downlinu šéfíka není až tak špatná představa. Od jednoho z těch prvních jsem se nechal zlákat a podíval jsem se na to instruktážní video. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že se jedná o obyčejné MLM, stejně jako jsou Amway, Goldway, a podobné "zaručené výdělky", tak jsem to zavřel.

Proč nemám důvěru v MLM systémy? Z pozice ajťáka se mi nelíbí, protože lidi s tím všude spamují. Z pozice poctivého podnikatele mi vadí, protože se prezentují jako "peníze bez práce", i když to vůbec není pravda, za těma penězma stojí tvrdá práce a přesvědčování desítek/stovek lidí a odmínutí od stovek/tisíců dalších. Z pozice koncového příjemce takové zprávy nechci otravovat svoje známé s nabídkou "zaručeného výdělku - stačí když tohle podepíšeš a tamto zaplatíš".

Vím, že někteří kluci tady z fóra MLM provozují a že jsou na poměrně vysokých pozicích. Určitě tě obohatí o pohled zevnitř. Ale já prostě myslím, že tohle je byznys jen pro určitou skupinu lidí a protože umím něco jiného, tak se ani nehrnu do tohohle.

Pokud se do toho, Joshi, nakonec pustíš, určitě doporučuju nevnucovat to svým přátelům a rodině. Existují lidé, kteří díky těmhle MLM systémům přišli o přátele, protože přátelé platili a najednou nic nevydělávali. Jak běžné...

Puzzle to je skvělý. Četl jsem tvoje reporty a určitě se dohodneme, že půjdeme někam do terénu. Do Prahy se stěhuju během příštího týdne, takže se ti pak ještě ozvu.

Dneska večer byla u nás ve městě kulturní akce. Mám kamaráda v zákulisí, tak mě (plus slečnu Danu a ještě jednoho kamaráda) propašoval za pódium. Kdyby nás securiťáci nevyhodili, že tam nemáme co dělat, mohlo to tam být zajímavý. A nebo taky nemuselo. Těsně před tím, než nás vyhodili, tam do zákulisí přišli Cyril s Adélou a začali se tam vykusovat... Přímý pohled do jejích očí, když byla v objetí s ním, se mnou nic neudělal - až se tomu sám divím. No, šel jsem se projít s Danou, že půjdeme dál od davu. Všechno v pohodě, až do chvíle, kdy jsme seděli naproti sobě na lavičce, nohy zakleslý v sobě, jdu na MC - a ona že ne, že má přítele. No nedala se, takže dneska totální fail. Ale už se těším na ty další holky, na ty kvalitní, který za to stojí.

Asi si založím deník, ať tu nespamuju threadama ohledně jednotlivých holek... Je tu někdo, kdo by si vzal věčnýho teoretika (to jako mě ) v Praze pod svá ochraná křídla? Kdyžtak PM. Rád poznám osobně další lidi, se kterýma tu sdílím názory.

Buchy: Souhlasím s tebou, že v některých případech může vzniknout z kamarádství vážnější vztah. Jak ale popisuju v té větě o vyjímkách, plus podle Reyovy první věty, myslím si, že Ray patří do té většinové skupiny, která z kamarádství vážný vztah nebude mít.

Asi jo. Asi se fakt jedná jen o takovou malou ješitnost typu "takže se mnou se rozešla kvůli mý záletnický minulosti, že si prý nemůže být jistá, kdy ji podvedu, a teď jde s ještě větším holkařem, tak proč teda chce jeho a neozvala se mě?". Pustil jsem si nějaký písničky, na večer mám naplánovanou kamarádku, a už snad v pohodě... Ale neříkám, že mě to nezaskočilo.

Ahoj.
Už podle té tvé první věty radím - ruce pryč od ní. Ušetříš si spoustu starostí, nadávek, a špatných nálad, když do ní vůbec nepůjdeš. Holky to mají v hlavě nastavený trochu jinak a pokud seš jednou pro ni kamarád, tak s tebou prostě nemá důvod mít jakýkoliv vztah / jednorázovku / cokoliv sexuálního. Vyjímky potvrzují pravidlo - ale vyjímka se děje v takových případech, že ten kamarád se radikálně změní a to ještě líp po nějaký dlouhý době, co se spolu nevidí, protože jinak k tý změně ani nemusí dojít.

Co se týče toho, jestli jít do bývalé kamaráda, nebudu ohledně toho dávat žádný rady, protože taky něco podobného řeším a tak bych nebyl objektivní. Ale z mýho osobního názoru to vůbec není morálně v pořádku.

V každým případě ještě jednou: kamarádka (přeškrtnutá šipka) přítelkyně. Takhle to prostě nefunguje.

I když jsem vcelku optimistický člověk a mám kolem sebe dost úspěchů, stačí, aby přišla nějaká špatná příhoda a ta mě dokáže srazit dolů. Nastíním osoby, o kterých se bude v příběhu mluvit. Moje bývalá přítelkyně Adéla (hlavní role), druhá bývalá Bára (vedlejší role) a bývalý kamarád Cyril... Adéla se se mnou rozešla loni v létě po ročním vztahu kvůli tomu, že jí Bára nakukala, že ji chci podvést. Ano, před rokem, a přesto je o ní tenhle příběh. Cyril byl vždycky největší holkař ve městě, naturál, rozuměli jsme si v jiných oblastech a byli jsme dobří kamarádi, ale postupem času jsme se oba vydali jinou cestou a kamarádství ochladlo.

Včera jsem byl ve městě. Čistě náhodou jsem potkal Cyrila a protože jsme se dlouho neviděli, dali jsme se do řeči. Začali jsme se bavit mimo jiné o holkách a přišla řeč i na Adélu. Prý se s ní před pár dny rozešel její kluk (to mi je jedno, nezajímám se o ní) a Cyril se s ní už tak dva týdny intenzivně baví. Nedělalo mu problém mi vpálit do obličeje, že jí na rovinu řekl "mohl bych tě mít, kdybych chtěl", že do ní v nejbližší době určitě půjde a jak si s ní celkově pohrává.

Myslím si, že nejsem nějaký zamilovaný AFC klučina. Mám pravidelnou sexuální kamarádku, pár 15ti-letých fanynek díky tomu, že přednáším na středních školách, a i když mám kamarády (myslím teď skutečný kamarády, ne známý) roztahaný po celý republice, tak jsem spokojený... Bára má kluka, nezajímám se o ní. Adéla měla kluka, bylo mi to jedno. Každý jsme si prostě jeli po svém. Ale nějak nedokážu překousnout, že by Adéla teď byla s Cyrilem. Já bych to na jeho místě neudělal - nepřijde mi to morálně správný. Ostatně, nic s tím nemůžu udělat a tak jen předpokládám, že to spraví čas.

A co vy? Myslíte si, že Cyrilovo chování je nesprávný nebo si to možná jen moc beru? Zažili jste podobnou situaci? Jak jste se s tím vyrovnávali?

P.S.: Příští týden se kvůli škole stěhuju do Prahy. Bude mi potěšením s váma zajít do terénu, kluci.

Skvělý odpoledne s kámoškou v posteli. 

Člověče tohle téma jsem shltnul na jeden dech a určitě ho budu číst dál. Před dvěma rokama jsem žil na předměstí Washingtonu, takže celkem chápu, jaký z toho všeho máš pocity. No a těším se na další reporty.

Jinak přes Baltimore určitě pěšky nechoď, ale vem si taxík, pokud nepojede nějaký MHD. V noci tam fakt není moc bezpečno.