Kamarádství mezi mužem a ženou neexistuje .

Tohle je podle mě trochu složitější, ale na toto téma už jsem tady několikrát psal. Mám 1-2 kamarádky, to znamená, že si s nimi nic nedokážu představit. Dalších X jsou pseudokamarádky, to znamená, že za určitých okolností mám určité procento zájmu. Představa, že zájem má pouze absolutní hodnoty ano-ne, která mimo jiné předpokládá, že neexistuje šedá zóna mezi 100% balením a 100% kamarádstvím, situaci zkresluje.
Kromě toho nepanuje shoda, co to je kamarádství, a nebylo to zde mnou ani nikým definováno, proto je složité souhlasit s absolutizujícími výroky, že takové kamarádství existuje nebo neexistuje. Ale to už věc zbytečně komplikuju nad rámec účelu tohoto fóra.

Aha, já to nepochopil 

ve vztazich jsem o svych zkusenostech nelhala nikdy... kdyz se me nekdo neptal a domyslel si to? jeho problem. ma se zeptat.

Málo normálních mužů odradí trochu nezkušená partnerka, naopak je to sexy a hlavně to má antistresující účinek (u zkušené člověk čeká příliš vysoké požadavky a příliš velké možnosti srovnání). Opačně to odrazuje podle mě dost - nejde to srovnávat. Lhát je nicméně blbost, už z praktických důvodů (je těžké zůstat konzistentní, pravda je méně intelektuálně nákladná). Ale trochu mlžit, to je myslím proveditelné.

Jasně, jakápak nadřazenost. Že jsou ženy trochu napřed, cítím jasně i ve svém věku, i když možná nejsem typický vzorek. Přesto bych trval na jedné věci: nejde jenom o zkušenosti se vztahy, i když se na ně ženy hodně zaměřují, což mě trochu stresuje (dlouhodobý vztah s bydlením, řešením společných problémů atd. za sebou nemám, rozvod taky zatím ne ). I tím, že prostě "dýchám a roky přibývají", jsem se ledacos naučil a získal určitý životní nadhled a orientaci, které jsem třeba v 23 neměl.

Zkus si představit sebe na jejím místě. Myslíš, že si to nechá jen tak vysvětlit? Myslíš, že když jí provedeš něco škaredého, tak se pak budeš cítit líp než teď? Blbost, jen nahradíš malý problém velkým problémem. Podle mě má pravdu Barbarela a je nejlepší ji nechat, ať se s tím sama vyrovná. Pokud to budeš umět brát s nadhledem a tímhle nadhledem nakazit i Páju, tak patrně zmizí i problémy. A teprve kdyby dolejzala moc, což podle mě s největší pravděpodobností nebude, tak bude čas si to vyříkat.

Mne to prijde uhozeny...aspon teda pro mladsi vrstvu lidi. Kdyz si 40 leta zenska vezme 50 letyho chlapa, tak mi to nijak divny neprijde, ale kdyz 19 leta holka chodi s 30 letym typkem...no tedy. Ta holka si podle me spis na neco hraje, bavi ji, ze je starsi (chapejte jiny, lepsi, bohatsi, vystudovany, blablabla) a neni s nim snad proto, ze by ho milovala nebo ji nejak extremne pritahoval svymi vlastnostmi nebo vzhledem, ale spis tim, ze ma starsiho typka, kterej je... No ja nevim, uz sem se trosku rozvasnil, ale takhle to beru ja. 

Za pár let to budeš brát jako největší dobro: v době, kdy už to máš v hlavě daleko srovnanější, ještě můžeš zaujmout velký rozsah žen, které se ti líbí. A to je celkem fajn, ne?

BTW k téhle dvojici je ještě potřeba přidat zvyk

proč to, že na vzhledu nezáleží, říkají jen ti hezouni?

Málokdo říká, že na vzhledu nezáleží, zato ale hodně lidí včetně mě (BTW jako hezoun bych se necharakterizoval) si myslí, že a) zdaleka nezáleží jen na něm, b) vkusy jsou různé (viz příspěvek Avarangera) a c) pokud o sebe dbáš a jsi víceméně v normě, tak můžeš zaujmout i fajnovní holku. Neméně důležité je být v pohodě, nebát se a umět mluvit, například.

Za zkoušku nic nedáš: zeptej se, jestli má odpoledne čas, to pro začátek stačí Jinak gratuluju k matematickýmu klokanovi.

To bylo básnické přirovnání, kvarkopako

Měla tě, než si najde někoho jiného. Běžný postup. A tady je taky vysvětlení, jak se může odmilovat během 24 hodin.

qaz mi ušetřil práci:

pestuj oboje jak jen to jde

Děláš si moc hlavu ze vzhledu. Samozřejmě že na něm záleží. Samozřejmě že je daleko daleko těžší si věřit, když člověk spadá pod "celorepublikový průměr". Ale pokud jsi zhruba v normě, nemáš problém. Pracuj na tom, co se dá změnit. Víc to zkoušej (moje novoroční předsevzetí . Některá se "chytí".

"Dát šanci" podle mě většinou znamená jenom oddálení konce, protože pokud k tomu přistoupíš tak, že "jí dáváš druhou šanci", tak tam zůstává nevyřešená věc a nerovné postavení (tys udělala chybu, já ti dávám šanci), a nevím nevím, jak dlouho to vydrží. Je potřeba takto pošramocený vztah budovat spíš na zdravějším základě než na modelu "dávání druhé šance" - pokud to teda stojí za to. Mně asi ne, pokud tam nejsou další vazby (majetkové, právní, děti...), ale každý svého štěstí strůjcem.

Nevím, jsou lidé, kteří peníze mají a někoho hledají, a že by se kolem nich ženy točily, to teda ani moc ne. A zase si člověk řekne - je to tím, že sice mám peníze, ale nemám auto nebo vilu nebo nebo nebo. Je to snaha vysvětlit neúspěchy. Myslím si, že to je jako se vzhledem: pokud člověk zapadne do určité normy nebo střední třídy, tak to stačí. Takže na otázku, jestli makat na sobě v tomhle směru přinese úspěch u žen, odpovídám, že ne. Je to spíš okrajové, jakmile je člověk v normě, to znamená že nějaké rozumné peníze vydělá.

Celkově souhlasím s Avarangerem, na druhou stranu uznávám, že kritiku od holky beru pozitivně jen v malých a obratně podávaných dávkách, jinak mě buď srazí náladu a sebevědomí, nebo mě naštve, a těžko povede ke kýženému výsledku

Tak nějak se mi zdá, že holka, která mě odmítla, není nejvhodnější na to, abych se jí ptal, co jí na mně vadí. Stejně nikdy nemůžeš vědět, jestli ti řekla pravý důvod (viz příspěvek mawe).

Nemá cenu psát ani tohle - přesněji je to přímo kontraproduktivní a staví tě to do špatné pozice. Jak dál? Jak říkám, odkazy na city ("že moc dobře ví, že jsem tu a co cítím") jsou tu zbytečné až kontraproduktivní. Musíš do toho dostat jiskru a nadhled, až se uvidíte - to je asi jediná cesta. A to není lehké, když tě takhle znejistila, nemám pravdu?
Jinak mám z nedávna velmi podobný příběh (včetně řečí o nedořešeném minulém vztahu a o tom, jak jsem skvělej a super, ALE...). Je to většinou způsob, jak říct, že už nějak nemá zájem.

Navzdory veškeré kritice, která tu zazněla, se mi ten test líbí. Dík za něj, zaujal mě.

Po přečtení Avarangerova příspěvku beru zpět výrok o zbytečnosti tohohle vlákna :-D

Zamysli se: měl bys ze svého přání radost, kdybys napsal své přítelkyni něco, co ti poradil někdo tady na fóru, kdo ji vůbec nezná a nic k ní necítí? Není lepší si místo psaní příspěvků tohohle typu vzpomenout na to, co jste spolu hezkého prožili a jak ji máš rád, a vymyslet něco z vlastní hlavy?

jak sem se za ten rok, co sem byl sám "uvolnil" a prostě třeba někde jdeme se slečnou a já si v duchu řeknu "tyjo, tahle, ta by byla..." ... ne snad, že bych chtěl (většinou z toho mam takový ty typický výčitky), ale prostě to dělám nějak tak automaticky Snad to brzo přejde

Já poslední dobou taky. Říkám si, jestli mě v tomhle nezkazily Qarkovy stránky ;-)

Do téhle situace jsem se taky dostal. Nešel jsem do toho s tím, že je super, ale kouření prostě přes srdce nepřenesu. Pak si našla kuřáka. Po krátké době spolu přestali kouřit. Idylka, ale tak nějak beze mě Závěr - radil bych jít do toho a moc se tím nestresovat.

To se mi taky neco podobneho stalo... Byl jsem s holkou na rande, uzasny vecer oba jsme si ho pardne uzili, ale pak uz se neozvala 

Niečo také i u mně teďka. Šla do toho sama, pusu jsem dostal, ani jsem nevěděl jak (a kamarádská to nebyla, nejsme kamarádi), pak krásné rande a další plány, pak najednou výmluvy a faktické přerušení kontaktů. Hm jo. Njn.

No, Maxxova rada se mi zdá lepší: neptej se vůbec.

Jo, být tebou, dal bych si chvíli pauzu (týden, měsíc, to uvidíš), nevěnoval se přímo balení, ale komunikaci a sobě, svým zájmům atd.