Ano, mám 1-2 opravdové kamarádky. Ale je to zřídkavé a nefunguje to tam, kde je byť jen náznak přitažlivosti. Psal jsem o tom na http://forum.qark.net/jak-na-chlapy/jak-poznam-ze-me-chce-t272.75.html. Podle mě jde o to, že spousta mužů tento typ vztahu (kamarádství s pro ně nepřitažlivou holkou) nevyhledává, a někteří z nich pak tvrdí, že takový vztah neexistuje.
Jakmile tam ale přitažlivost je, neřkuli když se spolu vyspí, tak je jasné, že to bylo o něčem jiném než o kamarádství. Je to takové pseudokamarádství, které má některé projevy balení a některé projevy kamarádství - oběma je to příbuzné, ale rozhodně bych to nebral jako opravdové kamarádství. Opravdové kamarádství je tím pádem nemožné s bejvalkou, holkou, o které uvažuji, že ji zkusím sbalit, s holkou, která mě odmítla, atd. Tak to chápu já.

ano, ale jen pokud maji oba dva stale partnery, ktere miluji. Jinak ne

Podle mě je většina kamarádských vztahů i tady pseudokamarádství, kde jiskří i něco jiného.
Jak to poznat? Asi jak kdy a jak u koho. Ale dobré kamarádce se svěřuji i s velmi intimními věcmi z jiného vztahu, aby mi poradila. U "pseudokamarádek", o které mám zájem (ne třeba stoprocentní, ale zájem), něco takového (aspoň u mně) nepřichází v úvahu.

No jasně, já jenom tak pro úplnost, když to chceme formulovat jako obecný problém

[Jinak opravdovou kamarádkou nemůže být podle mě holka, kterou jsem se snažil sbalit, natožpak bejvalka.

Ačkoli souhlasím, můžu se zeptat na přesnější důvody

Jinak k tématu - já osobně na přátelství mezi mužem a ženou věřím. Člověk, kterého bych označila za nejbližšího přítele je pohlaví mužského a obecně mám nejvíc přátel asi mezi klukama a téměř ve všech případech jsme nepocítili něco jiného než jen přátelství... No a s bývalým se snažím udržet přátelský vztak, ačkoli z jeho strany je to velmi čudné... Pod záminkou přátelství se mi snaží podsouvat veškeré jeho vztahy s různými děvčaty...  Asi si jen leští ego (já se rozešla s ním) 

Celý příspěvek byl psán z mužského pohledu, to jsem zapomněl upřesnit.
Ty je třeba bereš jako kamarády, ale počítej na 100 % s tím, že naprostá většina z nich je vůči tobě to, co jsem tu (pro jednoduchost, bez snahy tenhle typ vztahu shazovat!) označoval za "pseudokamarády" (myslím, že tak tomu někdo už na tomhle fóru říkal).
Proč nemůže být ta, která mě odmítla, nebo bejvalka, moje (opravdová) kamarádka, nýbrž maximálně pseudokamarádka? Nepřišel jsem zatím na žádnou teorii, protože mi stačí zkušenost - prostě jsem nikdy nebyl schopen k ní cítit kamarádství, i kdybych chtěl. Zkusím takovou rychlou a asi nepřesnou a neúplnou úvahu o důvodu: prostě kontakt s ní bolí, resp. vedle pozitivních emocí (ostatně emocí pseudokamarádského, nikoli kamarádského typu) jsou tu emoce negativní (ublížili jsme si, třeba už odmítnutím, stali se opatrnější, vznikla určitá tabu v komunikaci, konkrétně tabu toho typu, která mezi přáteli nebývají, nebo to pobolívá v tom smyslu, že ji dál chci a nemůžu s ní být, atd. atd.).
Důvody, proč ti říká o svých nových vztazích, mohou být různé, ale nejpravděpodobnější asi bude následující: chce Ti (možná i jenom podvědomě právě Tobě) ukázat, že není taková nula a že jsou holky, které ho chtějí, i když ty ne (tenhle pocit muži mívají po odmítnutí - sebevědomí jim klesá a to je asi hlavní zdroj negativních emocí z odmítnutí). Můžeme tomu říkat leštění ega, ačkoliv to není asi úplně spravedlivé a empatické.

Přesně tak.

nekdo tu rikal, ze vy nemate kategorii kamaradky - bud se o ni zajimate a chcete ji i do postele, nebo se o ni nezajimate.

Řekl bych to jinak. Jsou muži, kteří nehledají (a tudíž nemají) mezi holkami kamarádky, a někteří z nich pak tvrdí, že mezi mužem a ženou kamarádství neexistuje. Existuje. ALE: pokud je tam jen náznak přitažlivosti, tak je to o něčem jiném, je to takové pseudokamarádství: přitahuje mě, dal bych si říct (kdykoliv nebo za určitých okolností), jsem rád v její přítomnosti, nemusím se nutně snažit ji sbalit (někoho mám, balím někoho jiného, mám pocit, že jsem propásl vhodný okamžik a už je tu z její strany kamarádství > je to bez šance), není to normální kamarádství, ale ani to nejsou nějaké zbytečné nebo nekvalitní vztahy! Já mám jednu dvě opravdové kamarádky, dalších X jsou pseudokamarádky nebo oboustranně prospěšné kontakty bez opravdového kamarádství. Pseudokamarádství má některé projevy kamarádství a některé projevy balení. Možná právě kvůli kategorii pseudokamarádek někdy není snadné poznat, jestli má muž zájem. Zájem nemusí být jenom stoprocentní (100 % ano - 100 % ne).
Jinak opravdovou kamarádkou nemůže být podle mě holka, kterou jsem se snažil sbalit, natožpak bejvalka.

Souhlasím s Avarangerem. Je to risk, ale pokud ji chceš pro sebe, tak v téhle situaci nic moc jiného konstruktivního dělat nemůžeš.

Tak ty vaše příspěvky, pánové, se hrozně hezky čtou, ale mohl by mi někdo z vás vysvětlit, proč si chlapi většinou vyberou slečnu, která si moc nevěří a její sociální status je nižší?

Jednoduchý jak facka - chtějí mít ve vztahu převahu, kontrolu nad věcí, dominanci. Lidé mají rádi pocit moci, chlapi obzvláště.

Je to tak. Hodně mužů se "bojí" příliš sebevědomých žen, přesněji řečeno sebevědomějších, než jsou oni sami. Chtějí mít navrch. Některé kamarádky s tím mají taky problémy: jsou dost sebevědomé a dominantní a diví se, proč mají problém najít chlapa, když jim všichni okolo říkají, že jsou krásné a úžasné. Tak to holt funguje - neříkám, jestli je to dobře nebo špatně.

Akorát teď možná trochu lituju toho, že jsem mu to psala. Nevim no... On se ke mně sice nezachoval hezky, ale zase...pro něj to taky musel bejt šok, když jsem mu to napsala

Teda ono je to už pasé, vždyť je to z února, jenom chci říct, že ono je psaní v takových situacích většinou špatná volba. Lepší je si promluvit, je víc vůle ke shodě, míň nebezpečí špatného pochopení, míň nebezpečí přílišného přemýšlení a rozpitvávání konkrétních formulací, možnost využít nonverbální komunikaci, možnost operativně opravit něco, co nevyznělo dobře...

A jak utěšit po rozchodu kamarádku? Zakládám na to samostatné téma, protože to jsou dvě rozdílné věci.

Je samozřejmě spousta různých situací, ale rád bych tu podiskutoval obecně, jak je nejlepší utěšit kamaráda po rozchodu. Je potřeba si uvědomit, že strašně utrpí sebevědomí, nejen cit; u muže možná i víc, troufám si říct. Aspoň já jsem se vyrovnal s tím, že už mě nemá ráda, vždycky daleko rychleji, než s tím, že má ráda někoho jiného (a považuje ho tudíž za lepšího - z mužského pohledu, který ona sice nemá, ale tohohle způsobu myšlení se přesto nedá zbavit, i kdybychom stokrát věděli, že ona uvažuje jinak). Takže podle mě je určitě potřeba zdůraznit nejen klasické "pro jedno kvítí slunce nesvítí", ale hlavně že je správnej a super chlap a ta pravá si toho dřív nebo později všimne (od kamarádky to zní zvlášť dobře).

Takže buď rád že si tě drží od těla!!!

Jo, má to i svoje pozitiva, fakt. Když si tak třeba představím, že by každá furt něco chtěla a já to musel dělat nebo věčně odmítat, až by si řekly co je tohle za kámoše a ještě by začly pomlouvat... No nic, nemusíme si to hned představovat tak černě, ale svoje pozitiva to má.

To BouncyCastle: je mi lehce přes 10 a lehce pod 40 Kámošky mám ze školy a z ulice, velmi málo z akcí nebo ze sportu... Ale to je dobrá otázka, fakt. Řekl bych, že mám málo kamarádek, se kterým mám společné svoje nej zájmy. Na tom bych měl zapracovat.

Mám trochu pocit, že mám pasivní kamarádky. Většina aktivity vychází ode mě. Napíšu jak se máš, ony odpoví dobře, jak ty? Samy nenapíšou skoro nikdy, a že jich mám dost - čekal bych v průměru dva maily denně ;-). Někam je pozvu, ony mě skoro nikdy. Seznámím je s kamarádem, ony mě s kamarádkou ne. Nestěžuju si, za takové věci si člověk může často sám (třeba stačí jim naznačit, že mají být aktivnější, i když říct si výslovně o seznámení s jejími kamarádkami je dost "průhledné", a připadne mi to proto až nedůstojné). Berme to prakticky: zajímalo by mě, jestli máte s kamarádkami podobnou zkušenost a jestli s tím něco děláte (a co . Zajímá mě samozřejmě i pohled dívek.

Ani v 25 to není problém, věřte tomu. Důležité je, co jako problém vidíš. Když si třeba říkáš "hrůza, mně už je 16 a ještě jsem se s žádnou nelíbal, to nepůjde, propásl jsem pravý okamžik" apod., tak je to špatně. Když si říkáš "skvělý, je mi 16 a to je ten pravý čas začít, vzhůru do toho!", tak je to správně. Odbourej názor, že je to problém, pročti si Qarkovy články, pracuj na svém sebevědomí, rozhlédni se kolem sebe a půjde to samo. Za chvíli si holky budou hledat tebe!

Dárky jsou myslím dobré, jen když je věc v pohodě. Ve všech ostatních situacích podle mě víc pokazí než spraví. Jinak jak už tady psali jiní, v takové situaci celkově vidím jen mizivé možnosti.