Jak jsem už jednou říkal, je to spíš neomalenost než signál čehokoli jiného: choval se přirozeně ve chvíli, kdy se měl radši ovládat, nic víc bych v tom opravdu nehledal

Před přítelkyní to sice já osobně považuji za neomalené a negentlemanské, ale rozhodně to není signál nezájmu o tebe, nýbrž běžné mužské chování

Ne, starý mládenec opravdu nejsi O tom, zda říct či neříct, je tu zvláštní vlákno.

Tak už se nemám snažit?

Je pravda, že jinak to vidím teď a jinak to vidím, kdyby mi bylo 14 a jí 13. Ale ano, řekl bych, že se nemáš snažit o tuhle, protože to nemá cenu.

Velmi pěkně řečeno, Barbarello, karma +.  Já těm holkám rozumím, a klidně o 15 A nemyslím, že jsou v tom v první řadě peníze, vůbec ne.

Poraďte - OK, ale s čím Tohle je zabité, tak to ber s nadhledem a hledej jinde.

A ona je pak taky šťastnější, ten vztah dostane úplně jinou dimenzi. Je to investice, která se ženě fakt vyplatí ;-)

Jojo, přesně tak. Snaha, občas (nebo spíš často) chválit, navrhovat setkání, aspoň občas navrhnout i intimnější setkání (milování), aby podnět k setkání v soukromí furt nevycházel jen od chlapa a aby tím pádem cítil ten zájem... Dále pak sex... aby se nestyděla říct, co je jí příjemné, tím pádem aby to mělo celkově větší grády. A hlavně chlapa furt chválit, chválit, chválit Mě to aspoň vždycky dostane.

Co myslíš tím extra? Neobvyklé a originální (nechtěné společné potápění s žraloky a tak )? A myslíš první rande, nebo jakékoliv? Jistě, některá se mi vryla do paměti, ale spíš tím, že to vyšlo a že jsme si se slečnou hodně sedli, než nějakou neobvyklostí.

No, to určitě ne. Naopak bych trochu couvl.

ja proste nerozumim tomu, ze tys na ni byl par dni neprijemnej a ona najednou chodi s nejakym kamosem ... docela by me zajimalo, jaktoze byl ten "kamos" hned tak pekne po ruce. To se snad normalne nestava, ne? Pochopila bych ze odejde od tebe, ale kvuli blby nalade se neodchazi k nekomu.

Takový kámoš je po ruce naopak vždycky, se mi zdá
Celé to má trochu příznaky sebeujišťujícího chování. Nebyl jsi na ni hodný a pozorný, tak ti něco "provedla", aby zjistila, jak to je, a teď je jí fajn, že jí zase dáváš najevo, jak ti chybí a jak ji hrozně chceš.

Nezačínej vysvětlováním, proč ses neozval, spíš jí napiš zajímavý pozdrav, něco, čím vzbudíš pozornost a chuť odepsat. Jak psala noghri, nemáš co ztratit.

Přesto si myslím, že mi důvěřuje (že by žárlivost jen hrála?! ).

Ne, podle mě nehraje. Důvěra a žárlivost nejsou na stejné ose. I racionálně vzato ti může zároveň důvěřovat, a přitom žárlit (nevadí, že věří, že nebudeš "kamarádku" balit, stačí když si myslí, že to na tebe zkusí "kamarádka"). Navíc žárlivost má rozhodně jiný zdroj než racionální zhodnocení rizik.

Zajímavé téma, které se na žárlivost dívá z celkovější perspektivy. Inspirovalo mě k tomu, abych něco málo napsal, protože mám podobný problém: velmi žárlivou přítelkyni, která má jiný metr na mě a na sebe pod záminkou, že u kluků je to s kamarádkami jinak než u holek s kamarády. Takže já nesmím nic, ona může cokoliv kromě intimních fyzických kontaktů (jako samozřejmě že ji neposlechnu, ale problém je v přístupu a řečech). Já jsem na sobě co do žárlivosti hodně pracoval a ze značné žárlivosti jsem se dopracoval na celkem zdravou, která se ledaskomu zdá neobvykle nízká, na druhou stranu žárlit se trochu má a hlavně tento jiný metr mi vadí.

Ad 1: musí na sobě sama chtít pracovat. Snížení žárlivosti je mimo jiné jeden z průvodních jevů zvýšení sebevědomí: čím víc si člověk věří, že partner má sakra proč zůstat právě s ním, tím míň mu některé věci vadí. Jinak jistá poměrně značná změna je v tomto možná, když se chce, jsem toho živým důkazem. Problém, na který asi narazíš, je v tom, že u ní bude chybět ta důležitá podmínka - chtění.

Ad 3a (žena, které nevadí polygamie): takovou osobně určitě neznám.

Já si vždy kontakty nechávám. Nepokouší mě. Navíc když mi pak volá nebo SMSkuje, tak vím, kdo to je.

Ad muži: já mám problém si pamatovat detaily - jména sourozenců, morčat, psů atd. Neznamená to, že neposlouchám. Pingpongové otázky ("A moji rodiče dělají X. A vlastně dělají tvoji rodiče?") považuji za neoriginální a neobratné, takže je používám jen v nouzi nejvyšší. Opět to neznamená, že mě to nezajímá. Nemůže něco z toho být pravda i u těch holek, se kterými se setkáváš?
Zvaž techniky, jak holčiny "donutit", aby ti rády řekly nejen tohle, ale spoustu dalších, ještě zajímavějších věcí, tj. zkus se zaměřit na sebe a svou konverzační obratnost, ne na jejich reálný či zdánlivý egoismus, a sledovat, jestli je patrná změna. Pokud ne, jsou to egoistky a dobře jim tak :-D

Je to patrně údaj z Guinessovy knihy rekordů, který někdo honem zobecnil

Překvapilo mě spíš, že neměly strach za dané situace. Oslovení neznámé holky na ulici, to taky dělám a přijde mi to lehčí než na diskotéce, tam prostě nepatřím...

J/R ti radil dobře, no... A ICQ nejlíp smazat...

Hm, dobrá práce!

osamělé holky někde po nocích oslovovat to chce odvahu  a netvářit se jak úchyl asi co 

Toto mi taky není jasné. Musíš asi působit hodně důvěryhodně. Ve dne v pohodě, ale v noci, osamocená holka... Jak jsi na to šel?

Možná by nebylo od věci si vyměnit zkušenosti na téma: Jak být středem pozornosti? Výhody jsou jasné, nesouvisí to jen s balením, i když taky, ale celkově s respektem, který člověk budí, a když ho lidi kolem berou, zajímá je, co řekne, váží si ho atd., má celkově lepší pocit sám ze sebe. Takže jak na to? Jak to děláte vy, jak to dělají lidé z vašeho okolí, kteří dokáží být středem pozornosti, co naopak zabraňuje tomu, aby člověk byl dlouhodoběji (pozitivním) středem pozornosti, tj. co naopak nedělat?

Několik prvních podnětů:

to není o tématu, spíš o tom zůstat pořád ve středu dení, nemusíš říkat nic zajímavého, hlavní je říkat aspon něco, být ve středu skupiny, dívat se do očí hlavně lidem které považuješ za další důležité body a s nimi se hlavně bavit. Neřekl bych že jde o to co říkáš, ale spíš komu a jak. Vždycky mluv sebevědomě a řečí těla vyjadřuj otevřenost a chu't se bavit s těmi dalšími dominantními osobnostmi a ti ostatní tě pak budou automaticky respektovat. Důležité je vždycky se bavit s těmi, kteří na tebe působí, jak alfasamci a s těmi nastoli minimálně něco jako souřadný vztah. Ostatní tě potom budou poslouchat jako ovečky....(pokud správě odhadneš s kým že se to máš bavit)

Spousta užitečných tipů je taky v Qarkově trochu jinak zaměřeném článku Jak se skvěle začlenit do společnosti.

Mám pocit, že zaměřuješ energii (a dotaz) špatným směrem. Důležité není, "jak jí to říct" nebo "co jí říct", ale jak se hodit do pohody, aby ses mohl na rande chovat sebevědomě a přirozeně.

No holku, která mě hltá očima a jinak ji neznám, já teda pořád za neznámou považuju A dostalo by mě to asi natolik, že bych neudělal nic Zažil jsem jen jednou, že mě holka, se kterou jsme se míjeli v tiché studovně, opravdu úplně hltala očima a usmívala se, ale já jsem neudělal nic a pak jsem si náležitě nadával Tam slyšíš špendlík upadnout a oslovení se opravdu nečeká, zlaté dopravní prostředky, ale neříkám, že to nešlo. Všechno jde.

Nemohl to s tou mikinou být náznak, že na ni nemáš zírat, a nedělala si z tebe srandu? Protože to je rozhodně trochu mimo normální signály zájmu A co říct? Pokud tě její pohled nedostane do kolen, tak to co vždycky - ahoj.

Jo a pro příště.. když ti nechce dát číslo, tak jí nedávej svoje. Taková holka nezavolá sama.

Já jsem s tím nepočítal, že zavolá, ale nějak mi nevadí, že má moje číslo, bral jsem to i jako komunikační cvičení (byl jsem na tom tehdy líp než teď). Po pravdě řečeno si detaily "vyjednávání" už moc nepamatuju; nemyslím, že to bylo tak, že jsem to jakože jenom usmlouval ve stylu "když mi teda nedáš číslo ty, tak si aspoň vezmi moje", z toho bych neměl asi tak dobrý pocit, jak jsem měl. Myslím, že to bylo takhle, protože jsem to používal jako metodu: neřekl jsem si jí hned o její mobil, ale dal jsem jí svůj, ona si ho zapsala, a pak jsem jí řekl, ať mě prozvoní, a ona se začala vymlouvat až pak, což je jiná situace. Ale možný to je, že to bylo tak, jak odhaduješ, fakt už si detaily nejsem jistý. Pokud to tak bylo, tak máš určitě pravdu - je k ničemu jí cpát číslo, o které nestojí, a působí to zoufale, lepší je se prostě rozloučit a nazdar.