Ahoj,
dneska se podělím o další vyprávění. Do kategorie "konec jedné éry" to bude jeden z posledních příspěvků, protože opravdu již jedna éra skončila. A přestože, některé věcy postupně doznívaly, tak jako ranní opice po večerním popíjení, je na čase se v tom již přestat hrabat, udělat za tím čáru, vzít si reálné zkušenosti do života a vydat se dál. Shrnu tedy finální zkušenosti a potom se pustím do vyprávění o novinkách ze svého života.
První zkušenost je taková, že než se pohrnu do nějakého vztahu, chci tu osobu víc poznat. U nás to šlo všechno strašně moc rychle, aniž bysme si o tom na začátku pořádně popovídali (co kdo očekáváme, kam v životě chceme jít atd.
Druhou zkušeností je nebát se upřímně vyjadřovat svoje pocity. S tim jsem měl často problém - častokrát jsem všechno tak nějak nechával bejt, ale tenhle pasivní přístup k životu způsobí víc škody, než užitku. Vždycky by měla druhá strana vědět co cítíme a co chceme. S tim souvisí to, že věci se mají řešit. Pokud se mi něco nelíbí, ihned o tom říct a najít řešení.
Třetí zkušenost je - nebýt manipulovatelný. Nechával jsem si se svojí povahou spoustu věcí líbit, a nechával se často skrze pocity ovládat a manipulovat.
Určitě je toho víc, ale nechci v tuhle chvíli psát celý příspěvek o zkušenostech ze vztahu. Takže prozatím to utnu tady a posunu se dál k vyprávění.
Předchozí příspěvek popisoval období jara a nástup léta. Upřímně jsem měl od léta poměrně velké očekávání. Ale zas takovej rock´n´roll to nebyl. V průběhu června jsme se celkem pravidelně scházeli s tou blondýnkou. Pod slovem "scházeli" je míněno sex. A bylo to super. Ale také jsem si uvědomoval, že to nebude pokračovat takhle věčně. Buď se jeden z nás zamiluje a bude chtít víc (tím je míněno vztah), nebo to skončí po vzájemné domluvě, a nebo si jeden z nás najde někoho jiného s kým se bude opakovat stejný vzorec. Nechtěl jsem se v tom ale moc patlat, proto jsem si s ní užíval dál. Až jednoho dne navrhovala jet na Šumavu, ale úplně jsme se neshodli v organizaci. Protože ona chtěla aby jeli i nějaký její kámoši, ale nemohla sehnat ubytování, a myslela, že se nabídnu s chalupou, kterou mají moji rodiče. Což jsem ihned zamítl. To ji asi naštvalo, protože od té doby náš kontakt postupně mizel až nastaly týdny, kdy jsme vůbec nebyli v kontaktu. Napsal jsem jí, že bychom se mohli sejít a dát kafe. Odepsala, že ráda, ale není teďka čas. V té zprávě nebylo nic jako
"ale mohla bych za týden" nebo
"necháme to na jindy" atd. Bylo to takový neoficiální rozloučení. Ještě jsem měl to potěšení párkrát vidět na instagramu storíčka napřed s jedním klučinou z práce, o kterým mi vyprávěla, že je to u nich v práci na hranici harašení, a po čase ještě s jedním. Došlo mi, že jsem byl ve "funkci nabíječe" nahrazen. Ale není čas na truchlení, tohle jsou nezávazné vztahy. Není v nich pro slabost prostor.
LolitkaTakže jsem pokračoval v cestě dál a do hry přicházela další holka, o který jsem se minule zmiňoval ke konci příspěvku pod označením "šťavnatá" což bylo slovo, jak jí nejlíp popsat. Dvacet let, blondýnka, hezká, taková která to o sobě ví a svoji krásu násobí svým oblíkáním (vyzývavý mini-šorkty, upnutý trika s výstřihem a tak podobně). Udělala na mě dojem. Líbí se mi na holkách, když o sebe pečují a umí se prodat. Krásný bylo to, že mi tenkrát dala číslo a já si představoval jaký by to s ní asi bylo. V představách to bylo krásný. Realita se vyvíjela ale zajímavě jinak.
První pokus vytáhnout jí ven byl dva dny po našem seznámení. Psal jsem si s ní trošku, ale nijak do hloubky. Nechtěl jsem ztrácet čas vypisováním a vytáhnout jí ven. Což se zčásti tehdy podařilo, ale jak už to tak někdy bývá a zná to každý pickuper - holka to v den schůzky zruší. A to se stalo i mě. Což mě sice zamrzelo, ale bylo mi jasný, že ještě není dobojováno. Za pár dní přišlo další psaní na facebooku a po čase další termín setkání. Musela tehdy prý na Moravu za nějakým kamarádem na moravské víno. (ano taky jsem si představoval orgie). Ale když se vrátila z Moravy, byl tu další den, kdy jsme se měli vidět. A co se nestalo, tehdy to zase zrušila, protože prý musela hlídat kamarádce psa. Ať už to bylo jakkoliv, docela mě to naštvalo a ještě ten den jsem se šel do Prahy seznamovat. Stojí za povšimnutí, jak už tenkrát v tom byly z mojí strany emoce. Ani nevim proč. Mě se ta holka něčim prostě líbila a po fyzické stránce mě extrémně přitahovala.
Pár dní na to jsme se sešli s kámoškou na pokec a já jí říkal o týhle slečně. Dal jsem jí přečíst pár konverzací a tehdy mi dala zajímavou radu. Všimla si, že se ve zprávách o tu holku moc nezajímám. Že jedinej zájem je vytáhnout jí ven. Poradila mi víc prohloubit zájem o konverzaci. Ok, řekl jsem si, že to zkusím, protože už se podle mě nedalo co ztratit.
Uteklo pár týdnů a přestože už přišlo smíření s tím, že to s ní asi nevyjde, tak přesto jsem jí napsal na WhatsAppu. Prohodili jsme pár vět a nevim už jak, ale došli jsme v konverzaci až k tématu našeho seznámení. Neil Strauss měl na netu jeden citát, že
když chce muž ženu získat, musí riskovat, že ji ztratí. To mi dodalo odvahy a napsal jsem jí asi deset věcí, jak jsem to seznámení tenkrát viděl, co se mi na ní líbilo, a jak jsem si připravoval co jí řeknu, a co jsem si o ní myslel atd. Na to napsala, že to nečekala, a že tohle jí ještě nikdo neřekl. Najednou nastal celkovej obrat v našich konverzacích. Jakoby se mezi námi prolomila nějaká bariéra. Pak už to šlo celkem rychle a dobře. Domluvili jsme rande a někde uvnitř jsem věděl, že dneska to nezruší. A nezrušila, jen přišla pozdě, což jsem jí vysvětlil, že za každou minutu účtuju 10,- kč.
Chtěl jsem ji vzít do jedné kavárny, ale bohužel byla přes léto zavřená. (Taky mi to nedává logiku). Počkal jsem na ni u metra a pak vycházela ven, sexy kočka. Muj náhradní plán byl vzít ji na vyhlídku kousek odsud. Hodně mi o sobě řekla a já jí vyprávěl svoje storky ze života. Ta první schůzka byla super. K večeru jí vezu zpátky k metru a tehdy jsem s ní chtěl poprvé zkusit líbání. Ale hned jak jsem zastavil auto, řekla ať se ozvu až budu mít čas a hned vystoupila a vyrazila směr metro. Což bylo nečekaný, ale ok, aspoň se budu moct těšit na příště.
Cestou domu mi neustále hlavou probíhalo co všechno bych s ní dělal. Co probíhalo hlavou jí se bohužel už nikdy nedozvíme, ale příběh má stále ještě pokračování. Život šel dál a já se vrhl zase do svých denních povinností. Nebyl den, kdybychom nebyli v kontaktu. Což bylo příjemný. Já potom odjížděl na dovolenou, ale něco jsem chtěl ještě v Praze vyřešit.
Kdysi jsem tu psal o tom, že jsem dělal nějakej business, a od tohoto roku 2019 to chtěl budovat od začátku. Ale došlo mi, že se roky pohybuju mezi lidma, kteří se nikam moc v životě neposouvají, a že ani já neměl za poslední roky nějaké významné pokroky v životě kupředu. Během těch 6 let se dělo hodně věcí a hodně toho bylo špatně. Nechtěl jsem bejt už součástí této konkrétní komunity lidí. Čim víc mi přibývaj roky, tim víc chci bejt obklopenej mladýma, úspěšnýma lidma, a to mi tady chybělo. Zrušil jsem tedy svoji licenci a mám teď na nějaký čas pauzu.
Se slečnou bylo domluveno druhé setkání. Nicméně do hry vstupoval největší nepřítel a to je čas. Mezi těma našema schůzkama byly poměrně dlouhý prodlevy. A když se s někým delší dobu nevidíte a nechcete vypadnout ze hry, nezbývá nic jiného, než udržovat kontakt skrze telefon. To by nebylo ještě to nejtěžší. Těžký bylo držet v tom psaní stále tu flirtující energii. Nechtěl jsem skončit ve friend-zone. Bylo mi jasný, že o ní určitě nebojuju sám. Atraktivní holky mají vždycky na výběr. Je to tvrdá realita, ale je to prostě tak. Proto pro mě bylo neuvěřitelně těžký a vyčerpávající držet s ní konverzaci přes sociální sítě, a zároveň si to hlídat, aby to nezapadlo někam do fáze, kdy to bude nuda a já ve friendzone. Přijel jsem potom z dovolený a bylo domluveno naše další rande. Chtěl jsem pokročit dál, víc doteků, větší rapport, a líbání. Věděl jsem, že tenhle večer hraju o všechno. Chtěl jsem jí moc. Vzala mě na vyhlídku kousek od místa, kde bydlí. Bylo tam krásně. Byli jsme tam asi dvě hodinky. Měla kašel, ale já to chtěl risknout i tak. Vyměnil jsem priority (napřed holky, pak až zdraví
) Byly asi tak dva momenty, kdy se to hodilo, ale pohltila mě nejistota. Čekal jsem na třetí příležitost a tu už neprokaučoval, pohladil jsem jí a začal jí hezky něžně líbat, což mi tak příjemně vracela. Bylo to krásný, a já věděl, že je všechno zase na správné cestě. Byla už tma, doprovodila mě na tramvaj a ještě proběhlo pár líbaček na rozloučenou. Jelo se mi domu s krásnýma pocitama. Nicméně netušil jsem, že život má rád zvraty všechno bude zase jinak....
Ten den byl čtvrtek. Na víkend jsem pak jel s rodičema na chalupu. Vše šlo dobře. Zase začínám konverzaci přes WhatsApp, a cca do odpoledne z toho mám dobrý pocit. Pak přišla zpráva, která všechno změnila. V tý zprávě bylo, že jede na nějakou tunning akci, že ji přemluvili. Což mi bylo takový divný. Původně měla být doma a léčit kašel. Tak nějak mi docházely souvislosti (na takový akce jezdí hodně chlapů, kdo jí přemluvil? Respektive - kvůli komu tam jde?) Přestože mezi námi nebylo nic vážnýho, na mě tehdy poprvé šel dojem, že přichází bod zlomu. A moje intuice se nemýlila. Na mojí další zprávu už pak dlouho neodpovídala, což bylo neobvyklé. Většinou mi do půl hodiny vždycky odepsala. A najednou nic, přes tři hodiny. Pak přicházel večer. Na mě přicházel děsivej zmatek z toho, co se kurva děje? Docházelo mi, že je zvláštní co to se mnou dělá, když jsme spolu ani nespali. Ale v mojí hlavě probíhaly scénáře, že ten večer všechno shrábne někdo jinej - že se mnou to možná bylo fajn, ale nemusel jsem ji možná už tolik přitahovat a tak si večer užije s někym jinym. Což mě by ani nevadilo, to že si užije s jinym, ale to, že mě někdo odstaví ze hry. Napsal jsem jí ještě když jsem šel spát a pokoušel se usnout, což šlo hrozně těžce. Nevim proč, já jí nemohl dostat z hlavy. Byly to zžírající pocity zmatku a hořkosti. Ráno koukám na mobil a stále nic. Bylo to kruté smíření s realitou, že do něčeho investuji čas a energii a pak je lusknutím prstu všechno pryč. Ale co, zažil jsem horší věci. Vyrazil jsem dopoledne na procházku a průběžně kontroloval telefon. Pořád nic. Napadl mě ještě jeden scénář, že se možná moje zprávy neodeslaly, protože mi často blbnul telefon. Kolem poledne mi pak konečně napsala, ale už to bylo všechno takový jiný. Prý přišla domu až někdy v sedm ráno. No prostě, u někoho musela spát atd. Ale to nemělo smysl řešit.
Utekl týden a po udržování konverzace přišla ta osudová neděle. Chtěl jsem ji vidět a ze zpráv na mě šel pocit, že ona mě taky. V plánu byl sraz v Praze - půjdeme napřed někam posedět a dát si něco dobrého a pak můžeme autem zajet na výlet za Prahu. (ideálně někam na pole
). Čekám kousek od metra. Moje pocity byly, že všechno je zase v pořádku. V těch našich zprávách bylo všechno v pohodě. Když vyšla z metra a šla ke mě, byl to už ale úplně jinej člověk. Prostě všechno bylo jinak. Byla taková bez nálady, nebyla úplně příjemná a nechtěl jsem si připustit, že to bude stát za hovno. Já to nečekal, a chvíli mi trvalo uvědomit si, že nejlepší bude to rozpustit. Nechtěl jsem si to připustit a na ten výlet jsme fakt ještě jeli. Ale nebylo z toho nic, jen vyhozenej čas. Co mě ale doslova sralo nejvíc, bylo to, že si pořád s někym psala, a pouštěla si na WhatsAppu hlasové zprávy. Fyzicky byla venku se mnou, ale myšlenkama už byla někde jinde s někym jinym. To ve mě vzbuzovalo strašnou nejistotu, a strašně nepříjemný pocity. Je to pro chlapa takový nepříjemný ponížení. Hodil jsem ji na metro, na rozloučenou jsme si dali pusu, ale už to bylo takový vynucený. Jel jsem domu se strašně divnym pocitem. Štvalo mě to. A štvalo mě, že do dneška nevim co se mezi tou druhou a třetí schůzkou stalo. Po tý neděli mi přišlo nejlepší už jí nic nepsat. Čtyři dny jsem se vůbec neozval, a čtvrtej den jsem to už nevydržel a chtěl aspoň zjistit co se teda stalo. Takže jsem jí napsal. Vyměnili jsme si pár názorů na celou situaci, což už začínalo mít nádech jakési trapnosti. A od 29.8. již nejsme v žádném kontaktu. Což s odstupem času působí vcelku ironicky - dva měsíce skoro denně vymejšlim a přemejšlim co jí napíšu a odepíšu, abysme pak už nikdy nebyli v kontaktu
Taky jsem někde četl vtip, že to je výsada králů - dlouhý měsíce do něčeho investovat čas a úsilí, a pak se na to vysrat..
Shrnutí: Chyby byla, že jsem v tom měl emoce. A to, že mě vedly emoce mělo za následek, že jsem se choval jako AFC. Prostě nemělo smysl si s ní vypisovat takovou dobu. Prodlevy byly protože ona jezdila třeba na týden (má prázdniny) zpátky do města odkud pochází, a já zase měl přes léto dva týdny dovolenou. Takže příště bych asi zůstal u dvou pokusů o rande, a pak bych do toho dál neinvestoval. Ale stalo se. Nevadí, budou jiný holky.
Jinak jsem se ke konci léta celkem často seznamoval, posbíral spoustu čísel, ale bylo málo dates. Rozhodl jsem se vyzkoušet i Tinder. Uvidíme příště jaké budou zkušenosti.
Mám v plánu přečíst si knížku Pravidla Hry od Neila Strausse. Před 5 lety jsem si ji koupil, ale protože přišlo LTR, zahrabal jsem ji do skříně aniž bych jí někdy otevřel.
Také mi stále z cílů na tento rok ještě zbývá cvičení a fyzická kondice - chci víc sportovat a zdravěji jíst.
Zavedu si zápisník na SD fóru, kde chci psát krátký reporty a posuny s holkama.
Jinak rád poznám nové lidi. Pokud byste někdo chtěl dát sraz a pokec tak se rád sejdu. Stačí napsat zprávu tady na fórum.
Do téhle sekce hodím ještě příspěvek na konci roku, abych mohl shrnout a zhodnotit celý rok. Ale závěrem můžu říct, že po rozchodu žiju naplněnější život. Mam klid od těch emocionálních zmatků, do kterých mě bejvalka pořád tahala. Není to vůči ní zlé, ale je mi samotnýmu líp. Takže díky za to, že se to stalo. Škoda je, že to nepřišlo dřív, protože ty poslední roky už jsem s ní byl spíš jen ze strachu se rozejít, možná z lítosti... Naštěstí je to pryč a život jde dál. A přestože třeba teď přes léto to nebyl úplně úspěšnej měsíc, tak ničeho nelituju.
Dnešní zápisek bych zakončil slovy Toma Hankse na konci filmu Trosečník -
"Zítra je další den. A kdo ví co přinese příliv?"Mějte fajn den
,
Abruzzi
Kdyby chtěl někdo z Ostravy společně oslovovat slečny pište PM.
). Zkuste mu někdo z Vás koho "zná" napsat.