Poslední příspěvky

S těma hodnotama je to určitě pravda taky. Ale když holka u rodičů nestrádá a dostává se jí všeho co chce (možná je i trošku rozmazlená), očekává pak totéž od přítele. To se na začátku těžko pozná, protože to sama nedává najevo. Když se už ale vztah počítá na roky, může si začít uvědomovat, že její přítel/manžel na tom není tak dobře jak by chtěla a začne se cítit nespokojeně, ač jí to racionálně nemusí dávat smysl - prostě očekávala, že manžel bude jako tatínek a o všechno se postará. Neříkám, že to tak je vždycky, ale z reálu o pár takových případech vím...

A nějak tak mám pocit, že bych s Janou mohl dopadnout. Navíc se divím, že se o mě vůbec zajímá, protože vzhledově je o 3 třídy vejš a na takovej zájem nejsem zvyklej  Podle mě můžu být vážně jen "hojítko" po expříteli, na druhou stranu, jsme v relativně intenzivním kontaktu (na dálku, viděli jsme se jen 1) už 3 měsíce. Jak se pozná, jestli holka kluka netahá jen za nos? 

S Adélou vím, že by mi bylo dobře ve společný domácnosti, prostě jako s holkou do života. Problém je, že do ní nejsem tak poblázněnej a chybí mi mezi náma ta jiskra.

Pro holky je taky (v dlouhodobým horizontu) důležitý, aby se s chlapem cítily minimálně na stejný životní úrovni, jako v jaký vyrůstaly.

To je zajímavá myšlenka. Z čeho to soudíš? Spíš bych si myslel, že budou důležitý podobný hodnoty, jako ve kterých vyrůstala. Tedy, pokud vyrůstala v rodině, kde byl táta surovec a rodinu řídil pevnou rukou, tak bude hledat kluka, který bude ztělesňovat podobné hodnoty - byť třeba jiným způsobem (tj. rozhodný, rázný nebo třeba i cholerický). Nebo pokud třeba vyrůstala v rodině, kde se všechno zametalo pod koberec a problémy se neřešili, tak bude citlivá na to, aby ten kluk nedělal "scény" a nevybuchoval.

Mám pocit, že v mém okolí nenasvědčuje nic tomu, že by si holky nutně hledaly kluky finančně podobně situované, jako její rodiče. Spíš bych řekl, že čím níž sociálně jsou, tím jsou citlivější na to, aby kluk byl někde okolo průměru. Ale naopak - že by ty lépe situované nešly do průměrně situovaných kluků mi nepřijde. Předpokládám, že je to protože být chudý je těžší než nebýt bohatý

Rozhodl jsem se to neřešit, protože bych se z toho akorát tak zbláznil Prostě to nechám plynout a uvidí se
Přemýšlím ale nad tím, jestli se mi to nemohlo nějak pomotat - nevím jistě, co mi říká hlava a co srdce.

Zkusím popsat, jak se teď cítím ohledně slečny 2 (říkejme jí Jana). Řekla mi, že je asi čtvrt roku po rozchodu (2letý vztah). Spolu s tím, že v podstatě první projevila zájem ona si trochu připadám jako "odrazovej můstek". Tzn. může si na mně jen zvedat sebevědomí. Každopádně, necítím se s ní tak uvolněně jako se slečnou 1 (kamarádka Adéla). S Adélou mám pocit, že jí dokážu rozveselit, udělat radost, naplánovat nečekanej vejlet a budu vědět, že bude souhlasit a bude mít radost.
Jana je sice půvabná, chytrá, vtipná, a neuvěřitelně mě okouzlila, ale nedokážu si s ní představit společnou budoucnost. Ač ji zas tak moc neznám, nemám pocit, že jí zvládnu "stačit". Pro holky je taky (v dlouhodobým horizontu) důležitý, aby se s chlapem cítily minimálně na stejný životní úrovni, jako v jaký vyrůstaly. Nebo se mýlím?

Snad jsem se vyjádřil pochopitelně, budu rád za každej postřeh

No myslím, že tady něco psát už nemá cenu, je to tu mrtvé RIP forum.

Jinak jestli 1 nebo 2, musíš hlavně vědět ty, jak to cítíš A jít do vztahu bez zamilovanosti? Jo proč ne, pokud se ti holka líbí a aspoň trochu tě přitahuje, tak si myslím, že to přijde časem.

No skoro po dvou týdnech je už asi pozdě  na odpověď, ale já bych asi zvolil slečnu číslo dva... U mě vede srdce nad hlavou...

Ahoj všichni, rád bych se vás zeptal na názor - Má cenu pouštět se do vztahu bez počáteční zamilovanosti?

Dostal jsem se do situace, kdy se o mě "zajímají" 2 slečny.

1. slečna je spolužačka, se kterou jsme se nikdy moc nebavili, pak se nějakej čas jako kamarádi vídali, a ona se do mě zamilovala - nejen že se tak chová, ale dokonce mi to sama řekla. Hlava mi říká, že bychom spolu mohli tvořit skvělej pár...má vlastnosti, který jsem si u svojí přítelkyně vždycky představoval, je milá, citlivá, líbí se mi, atd... Každopádně, strávili jsme spolu už docela dost času, vídáme se, cítím se s ní dobře, párkrát jsme se líbali, ale prostě do ní nejsem zamilovaný.

Se druhou slečnou je to naopak. Taky jsme se poznali ve škole. Je krásná, vtipná, chytrá,... dlouho jsme si jen psali a na prvním rande mě pak okouzlila ještě víc. Trochu jsem se do ní zbláznil, ale když se nad tím zamyslím, hlava mi říká, že je to chyba (nevím proč).

Je docela pravděpodobný, že nakonec nebudu ani s jednou, ale jde mi o princip - je lepší poslechnout hlavu nebo srdce? Máte někdo podobnou zkušenost?

Přijde mladík do květinářství a radí se co za květinu by měl koupit své dívce.
Prodavačka na to: “Zkuste vybrat podle květomluvy. Růže znamená chci Tě líbat, karafiát znamená chci tě hladit…”
Mladík na to: “Aha, tak v tom případě mi dejte kaktus.”

Láďa, bezdomovec, brňák jak hrom, přijde na úřad práce a žádá tam o nějakou práci. Tam sedí dva chlápci a jeden na to: "Láďo, my bychom ti hrozně rádi nějakou práci dali, ale máš smůlu, nic nemáme." Láďa se nevzdává a říká: "Chlapi, ale já se znám s Havlem." Oni: "To ti tak žerem." Tak Láďa vezme telefon, vytočí Pražský Hrad, tam to vezme Havel, pokecaj, takový ty fráze, jako, jak se má Dáša, nebo, tak co kdy zase zajdeme na hrba. Ti dva jako že no a co, Havla u nás zná každej. Nereagujou. Láďa: "Chlapi, ale já se znám i s Billem Clintonem." Zase vytočí Bílý dům. Zase pokecaj (Jak se má Hillary,...). No a zas nic, ti dva nereagujou. "Láďo, práci nedostaneš." Tak Láďa: "Chlapi, ale já se znám i s papežem." Tak vezmou dodávku, dojedou do Vatikánu, tam papež zrovna slouží mši, plný kostel lidí. Láďa se pustí nahoru k oltáři, už zdálky volá: "Nazdar Karle !" Papež ho uvidí, roztáhne ruce, objímají se, pokecaj, jak to jde a jak se má Bůh, ...atd. Láďa se vrátí zpátky, tam stojí ti dva chlapi, úplně vodvařený, dolní čelisti spadlý až na hrudník, voči vykulený. Láďa na ně kouká: "To jste tak hotový z toho, že se znám s papežem?" "Ne to ne, ale před chvilkou tudy šli dva Japonci, a ten jeden se ptal: "Co je to za kreténa, co támhle stojí vedle Ládi?

 

Na gynekologii lékař paní říká: "Paní, vy musíte být v posteli pěkný dřevo?" a paní se zeptá: "Proč?" .. "No, já myslel, že to je filcka, ale on je to kůrovec."

Opékají si kanibalové nad ohněm Cikána.
Kolem jde polda a povídá: Proč s ním točíte tak rychle?
A oni na to:"Když s ním točíme pomalu,tak nám krade brambory z roštu."

Potkají se dvě:
"Kam jdeš? "
"Jdu navštívit manžela do nemocnice. Je tam od včerejška, nějak ho bolelo na prsou."
"A dneska už je mu lépe?"
"Asi jo, protože už má jenom něco s patama. "
"S patama? Jak jsi na to přišla? "
"No, když jsem tam ráno volala, tak mi řekli, že je na patologii."