forum.QARK.net

Asi se spíš potřebuji vypsat.Abyste rozumněli situaci: já doteď nikdy nikoho neměla. Žádným způsobem. Dlouho jsem to neřešila, prostě to tak bylo, nechávám věcem volnej průběh. Ne že by mě to vůbec neštvalo, to ne, občas jsem měla takovej duševní záchvat, že to neni možný, že mně nikdo nechce, že se nikomu nelíbím a strašně toužila po vztahu. najevo to ale nedávám znát, nejsme zoufalec.
A najednou asi přišla doba, kdy o mně pravděpodobně začal stát spolužák z VŠ . A já se nebráním, je moc fajn a pomalinku se asi začíná něco vyvíjet? Snad...aJenže já mám na jednu stranu chci, na druhou se obávám a zjišťuji, že se asi nechci vázat? MÁM STRACH Z PRVNÍHO SEXU a dost z toho, že mi skončí ta svoboda, co momentálně mám. Chápete mně? Víte, jak to myslím?
Zase je ale dost divný napsat "že se asi nechci vázat", když je mi 20 a ještě jsem si ani nic nezažila, neznám pocit být zadaná a po rozhodu mít dobrej pocit z toho, že na druhou stranu má na sebe člověk aspoň trochu víc času...na druhou stranu zas vím, že ho uvidím až ke konci týdne a STRAŠNĚ se mi stýská. Ještě jsme si nedali ani pusu a nepíšeme si, ale vím, že tam něco je a mám hrozný strach, že se to v něm otočí a vykašle se na to/sbalí ho jiná/prostě to nevyjde. Sedím to, i tohle mě dost bolí a nejradši bych o těch několik dní posunula čas.

Zažili jste to někdy? Myslíte, že je to třeba strach z nového, neznámého?

Pokud se jedná o prvního kluka, tak je jasný, že nějakej strach mít budeš. Zkus si vzpomenout na to, jak si někoho chtěla a teď, když máš příležitost, tak jí nevyužiješ?  :wink: To, že ho budeš chtít nebo on tebe přece neznamená, že se s tebou hned vyspí. Klidně mu to časem řekni a on to určitě pochopí. Ale hlavně bych to toho šel  :wink:

Blbost, neztratíš nezávislost/svobodu, ale příležitost. Zažil sem si to sám - dramatizoval sem situaci, že si na nezávislosti zakládám a tak podobně. Byla to jen výmluva z mojí strany - pokud si člověk neudělá středem života svýho partnera, tak nepřijde o svou svobodu. No nakonec sem nic nepodnik a holka se vytratila.

Tak se pořádně podívej do svého nitra, jestli se náhodou nejedná o ochranej pláštík lenosti, obuj si boty s ostruhama a vyraž do světa  :wink:

Buď se na to vykašleš, při další příležitosti se nejspíš taky neodhodláš a pak už vůbec ne, a nebo to zkusíš. Neriskuješ skoro nic, získat můžeš hodně. Kdyby to nevyšlo, máš alespoň zkušenost do začátku dalšího vztahu.
Jo a ten strach je normální.. :)

Přejdi na "řeším problémy až když přijdou" :) To ti nejvíc pomůže. Nepřemejšlej dopředu. Vztah neni jako vězení, kam tě zavřou a 20 let nepustí. Není se čeho bát. Nic ti nebrání ten vztah ukončit, když ti nebude vyhovovat a budeš se cítit moc vázaná ;) Ale něco mi říká, že budeš mnohem víc řešit to, abys najednou nebyla zase sama. Protože ten pocit, kdy víš, že na tobě někomu záleží je hrozně opojný a příjemný a dává životu úplně nový smysl.

Naprostý souhlas s každým písmenem v posledním příspěvku. :-)

Najhorsie je riesit nieco, co neexistuje. Este spolu ani nie ste a uz mas kopu problemov. Sibe ti? :D Daj mu pusu radsej ;)

Pokud se máš něčeho obávat, tak ne toho, že by ses musela vázat, ale toho, jestli ti ten vztah vůbec vyjde! Jseš nešťastná co by kdyby, ale z toho, že to nevyjde nebudeš nešťastná? Myslím, že odpověď je jasná.

Nechci v tobě vzbudit pocit, že ti ten vztah nevyjde. Přeju ať vyjde. Ale stůj nohama na zemi a přestaň snít. Jasně, nech tomu volnej průběh. Každopádně nebuď negativní, bráníš se tomu co jsi předtím chtěla. Možná by to spíš chtělo na chvíli vypnout mozek a jednat "od srdce"?