No já teda funím spíš až v záporné vzdálenosti, ale tak je možný, že každý to může mít trochu jinak.
Myslím, že to způsobují dvě věci.
1) Už se z dřívějších zkušeností na to funění tak zaměřuješ, že ho (často nevědomě) vyhledáváš. To znamená, že třeba obyčejné dýchání můžeš slyšet subjektivně trochu hlasitěji, protože tvoje mysl přímo hledá zvuky podobné funění a ptá se "A kdy už začne i tenhle funět?".
2) Mluví rychleji než běžně a pak to po delším rozhovoru neudýchá. To může být způsobené tím, že se ti snaží v tom rozhovoru vyhovět a říct ti všechno, na co se ptáš a samozřejmě co nejkvalitněji.
Pak mě napadla ještě nervozita při běžným rozhovoru. V tom případě by nebylo funění jedinný znak, ale mohlo by to být třeba i zadrhávání řeči nebo lehký pocení. Ale to mi přijde podle běžný praxe tak malá možnost, že bys asi nenapsala slovo "občas", ale spíš bys nad tím mávla rukou jako nad něčím ojedinělým.