Muži, chápavost a trpělivost

[aila]

Ahoj, chtěla bych se zeptat, jak muži vnímají ženy, které si prošly sexuálním obtěžováním a znásilněním. Když mi bylo 14 prošla jsem si opakovaně tímto nepěkným zážitkem a následky si nesu dodnes. Bojím se mužů a ti mě vnímají jako odtažitou, nepřátelskou, takže jsem s nikým nikdy neměla žádný vztah. Když se někdo pokoušel mě jen políbit, bylo to pro mne odporné, mám strach. Psychology jsem navštěvovala, ale moc mi to nepomohlo. Nikdo z mých přátel o mém zážitku neví, vím, že se pár lidí domnívalo, že jsem homosexuální. Nejsem. A vysvětlovat jim příčiny své odtažitosti taky nebudu. Ale neumím si představit, že bych někomu na prvním rande vyprávěla: "Víš, seš fakt sympatickej, ale musíš mít trpělivost, protože jsem byla znásilněná, a tak to se mnou nebude lehké." Muži se mi líbí, ráda bych měla vztah, ale nevím, kde vzít někoho, kdo to všechno pochopí a nebudu mu to muset hned na začátku vysvětlovat, protože to bych fakt nedokázala. Máte s tím někdo zkušenost? Jak byste se zachovali - ať už jako žena nebo jako muž?

[Mr.LiWu]

Zkušenost ve vztahu ne, ale znám holčinu co si prošla něčím podobným. Zpočátku to taky měla jako ty, chce to čas a citlivý přístup, určitě najdeš partnera který to pochopí , pár jich po světě běhá

[Bobo]

V prvom rade musi ist trpezlivost aj s tvojej strany. Nemozes cakat tu trpezlivost od niekoho ineho, pokial trpezliva nie si ty. Ak chces najst priatela na vztah, tak mu davaj moznost. Rob male krocky, ktorymi sa dostanes do ciela. Ked sa ta aj bude snazit pobozkat a ty sa odtiahnes, tak mu daj sancu. Lenze ozvat sa potom musis ty. Pretoze on to pochopi asi tak, ze nemas o neho zaujem, preto ta uz nebude kontaktovat. Zavolaj mu a stretni sa s nim a skusaj dalej.

[LordAli]

Mě osobně by to vadilo mít odtažitou holku. Jednu odtažitou jsem kdysi chvíli měl, ale nebylo to ono. Možná to chce udělat pokus. Buďto ten hnusný pocit vydržíš a pak ti to přestane dělat problémy, nebo s tím budeš žít ještě dlouho a možná se toho ani nezbavíš. Pak zůstaneš třeba jednou sama, protože nebudeš schopná partnerského života. Ale je to jen můj názor, nemám s tím žádné zkušenosti.

Jestli ti nebyli psychologové schopni pomoct, tak to zkusit jinak. S psychologií se trochu zabývám a mám odzkoušeno, že pokud něco nejde z psychických problémů, lze to přejít proti srsti. Mozek to poté obrátí naruby. Ale u tebe těžko říct. Musela by jsi být silná 

[noghri]

Souhlasim s Bobom, pokud sama tomu klukovi nevyjdes vstric - treba i jen tim, ze mu naznacis, ze potrebujes, aby na to sel velmi pomalu a ze casem mu to i vysvetlis, az budes pripravena... Ten kluk ti neumi cist myslenky a nepozna, ze jsi odtazita, protoze mas problem. Bude si proste myslet, ze nemas zajem a tim jdes sama proti sobe. Ne vsichni kluci jsou necitlive obludy, kterym jde jen o to jedno. Pouze je potreba s nimi komunikovat. A jsem si jista, ze pokud to neni debil, ktereho bys stejne timpadem nemela chtit, pak to pochopi a moc rad si da na cas. Ber to tak, ze tim alespone vyeliminujes ty, kterym za cekani a trpelivost nestojis. Ale bez toho abys jim rekla, ze museji pockat a ze to, jak se chovas neni tim, ze by se ti nelibili, ale tvym osobnim problemem o kterem jeste nejsi pripravena mluvit a at ti daji cas... bez toho to nepujde.

Mela jsem na stredni kamaradku, ktere se v sestnacti stalo totez, ale prekonala samu sebe, pustila si k telu moc mileho kluka a ten ji dost pomohl zalecit si rany na dusi.

Drzim ti palce, at se s kazdym malym kruckem dostanes dal a dal a naucis se zase duverovat muzum. Je jich hodne, kteri za to stoj. Byla by skoda nechat si je utect mezi prsty kvuli dusevne vysinutym jedincum, kteri si nevazi zen.

[Blaueminence]

Asi potřebuješ nějakýho slušnýho kluka, kterej má trpělivost a je to s nim tak trochu běh na dlouhou trať (v tomhle asi funguješ jinak než většina holek)..... a bylo by i lepší, aby to byl jeden z těch nesmělejších, co jdou na holku opatrně. V tom je ale právě ten problém - stydlivější kluk se na tebe nikdy neodváží nic zkusit, zvlášť když se chovíš odtažitě. Pokus se chovat aspoň přátelsky (neni vůbec potřeba chovat se nějak vyzývavě) a snaž se si občas s nějakym tak nezávazně popovídat. Na nějaký tvrdší frajery bacha - seš ale ženská a určitě taky máš tu magickou ženskou intuici, která ti pomůže poznat, s kym máš tu čest.

[aila]

Děkuji za rady. Jen nevím, kde najít slušného nesmělého kluka, když znám spíše ty přehnaně seběvědomé a sama jsem zařaditelná do skupiny nesmělých a velmi nemluvných uzavřených lidí

Mela jsem na stredni kamaradku, ktere se v sestnacti stalo totez, ale prekonala samu sebe, pustila si k telu moc mileho kluka a ten ji dost pomohl zalecit si rany na dusi.

Tak to ji obdivuju, že o tom dokázala mluvit. Klobouk dolů.
Já jsem rodičům donekonečna vykládala, že jsem spadla do skla, nebýt těch ran, tak se to ani oni, ani policie nikdy nedozvěděli. Nikdo z mých nejbližších přátel to dodnes netuší. To je právě problém - strašně těžko se o tom mluví, je to nesmírně ponižující, bojím se, že bych to někdy musela někomu vysvětlovat. Potřebovala bych chlapa, který si všechno tak nějak domyslí, najednou mu bude vše jasné. Bohužel, tato představa je asi poněkud nereálná

[noghri]

trvalo ji to. ja to take nevedela i kdyz jsem v te dobe zaznamenala, ze se chova jinak a ze se neco deje. tohle by me ale nikdy nenapadlo. vypadlo to z ni az po roce... pri jedne stupidni hre na pravdu. s tim klukem se dala dohromady az pak, cili o tom vedel. ale pomohlo, ze o tom byla schopna alespon s nejblizsimi prateli mluvit.

[profi]

no muj nazor je takovy že, když na prvním rande povíš něco ve smyslu, že si jiná a že potřebujes čas, tak budeš určitě pochopena a aspoň poznáš jestli tě muž doopravdy miluje, protože ten který ne na to nebude mít trpělivost. A o znásilnění se může dovědět až pod dlouhém čase. Navíc si myslím že po jednom opravdu povedeném vztahu se té fobie nějak zbavíš a pujde to. každopádně ti přeju hodně stěstí

[Av4]

Potřebovala bych chlapa, který si všechno tak nějak domyslí, najednou mu bude vše jasné. Bohužel, tato představa je asi poněkud nereálná

Ano, ta představa je nereálná.

Dovolím si trochu delší příspěvek (a promiň, jestli na tebe něco z toho nesedí nebo tak, zkusil sem jen sesumírovat myšlenky a zkusi to nějak "našroubovat" na něco co jsem zažil).

Musím souhlasit se všemi předchozími (více méně). Souhlasím s LordemAli v tom, že pokud očekáváš od kluka trpělivost (svým způsobem je to určitá oběť), tak se nemůžeš chovat, jako kdyby se to muselo řídit jen podle tebe a sama musíš v určitých věcech ze svých pozic ustoupit a něco obětovat. Na to je potřeba myslet.

Dále je velká pravda, že pokud se chováš odtažitě tak MUSÍŠ dávat zájem najevo jinak. I sebecitlivější a milejší kluk se nebude snažit do nekonečna, když budeš odmítat jakékoli snahy o intimnější zblížení z jeho strany. Podle mně je potřeba mu dát JASNĚ (nejlépe slovy, protože nějak to "udělat" je pro tebe, zdá se, problém) najevo, že o něj máš zájem, ale že potřebuješ, aby byl trpělivý.

Ovšem, napadá mě, že pokud nyní máš tak nepřekonatelný problém jen s líbáním, tak co se stane, až tvůj nově sbalený objev bude chtít něco víc. A on bude chtít. Dříve nebo později. Znám páry, které odmítají předsvatební sex, OK, ale myslím, že neznám nikoho, kdo by žil do svatby zcela asexuálně. Takže je otázka, zda jsi připravená to s tím dotyčným CHTÍT PŘEKONÁVAT. A také, jestli by nebylo lepší než řešit "jak sbalit někoho v tomhle 'stavu' " řešit spíš, "jak se z toho 'Stavu' dostat a pak začít".

Nevím, co ses dozvěděla od psychologů, ale podle mně je důležité se za to přestat stydět. Chápu, že nemám ani ponětí jak na to, ale podle mne je to jediná šance. Tím, že ses s tím NIKOMU nesvěřila, podle mně ubližuješ sama sobě. Zdá se mi, jako bys to pořád brala jako zlý sen, ze kterého se možná jednou probudíš, tak to nemusí nikdo vědět, když to za chvíli bude pryč. Ale ono to nezmizí, takže se s tím budeš muset nějak vyrovnat.

Nechci to zlehčovat, to jistě ne, ale je to podobné jako když se kluk po spoustě předchozích odmítnutí snaží o holku. Je to obava o svojí důstojnost a pozici ve společnosti. "Když jí zkusim zbalit, tak to řekne všem kamarádkám a všichni to budou vědět." Tuhle obavu z ponížení se musíš naučit překonávat. Můžeš začít se svými NEJBLIŽŠÍMI přáteli. Pokud jsou to skutečně přátelé, tak si neumím představit, jak by to mohlo váš vztah ovlivnit. Možná se jen připrav, že tě budou litovat. Na druhou stranu, co jiného by měli dělat. Na zvládání takovýhle zpráv jsou lidi úplně nepřipravený. Důležité na tom je, že to budeš sdílet. Nebudeš na to sama.

Půjdeš na rande s klukem, při první puse se odtahneš a on s tebou už pak nebude chtít nic mít. Zkažené rande. Teď bys šla domů a sama si řikala, proč jen jsem ... Když to řekneš např. své nejlepší kamarádce, tak můžeš po rande zajít k ní a říct jí jak to probíhalo. A v tu chvíli ti bude rozumět. A to je příjemné. Vědět, že ti někdo rozumí. A to ti teď, myslím, chybí.

Ale už jen podle toho, že si se odhodlala to sdílet takhle "veřejně" (i když anonymně) je známka toho, že jsi na (z mého pohledu) dobré cestě. Takže přeji hodně štěstí.

[larry flint]

když na prvním rande povíš něco ve smyslu, že si jiná a že potřebujes čas, tak budeš určitě pochopena a aspoň poznáš jestli tě muž doopravdy miluje

no na prvnim rande se dost tezko pozna, kdo te doopravdy miluje.

vazne si myslim, ze nejlepsi je asi pockat nejakou dobu, nez si k tomu cloveku vybudujes vztah (takovy, ktery by eliminoval pozdejsi mozny odpor) a pak se proste trochu zaprit a skocit do toho. Chapu ze takovy zazitek musel byt strasny zasah do psychiky, ale prece nejakymu hajzlovi nedovolis, aby ti takhe znicil zivot, ne? Mas pravo na lasku a na vztah jako kazdy jiny, akorat se v tobe neco zablokovalo a s tim necim je potreba bojovat.

Najdi si hodnyho kluka a zacni s nim neco budovat. Neodmitej jeho doteky, dotek je vyraz naklonosti a nevede nutne k sexu (takze si nenamlouvej, ze kdyz na tebe sahne, tak na tebe vzapeti skoci). Casem se do toho kluka zamilujes a budes mu chtit dat sama sebe (to je biologie a mozek do toho nema az tak co mluvit). Mozna, ze te lapne nejaka panika, ale zkus ji pro nej prekonat.

NEmyslim, ze bys mela hned kazdymu o svem zazitku vypravet. Spousta kluku nebere sex jako neco, co dostane po par tydnech znamosti. Takove muzes klidne poslat k sipku.

[Av4]

NEmyslim, ze bys mela hned kazdymu o svem zazitku vypravet. Spousta kluku nebere sex jako neco, co dostane po par tydnech znamosti. Takove muzes klidne poslat k sipku.

Jestli to byla reakce na mně, tak sem to takhle nemyslel. A mimochodem souhlas.

[aila]

A také, jestli by nebylo lepší než řešit "jak sbalit někoho v tomhle 'stavu' " řešit spíš, "jak se z toho 'Stavu' dostat a pak začít".

S tím mohu jen souhlasit, jenomže například po návštěvě psychologa jsem si vždy připadala, jako by se zážitek vracel, ve stejné intenzitě. Do jisté míry mi psychiatři pomohli, ale spíše od nenávidění sebe sama, od strachu z kontaktu s muži moc ne. Taky mi doporučovali, ať si najdu "někoho", kdo bude trpělivý. No jo, jenže to se snadno řekne, ale kde ho tak najít. Mám mnoho zájmů přes které se často seznamuji s novými lidmi, ale na ty trpělivé nezadané muže se mi zatím narazit nepodařilo. Chtěla jsem se se svým problémem svěřit kamarádce, ale není to vůbec lehké popisovat něco, co se stalo před necelými 7 lety a o čem jsem více než 4 roky nemluvila. Anonymita tohoto fora je skvělá, ale v reálu je to úplně něco jiného. Myslela jsem, že jsem už se mi podařilo to vytěsnit z hlavy, ale před pár dny mě objal kamarád - jen objal, je zadaný, takže jsem žádné obavy mít nemusela, ale prostě mi najednou bylo děsně špatně, dřív se ten pocit hodně vracel, teď dlouho ne. Trochu mě to vyděsilo, protože jsem si poprvé uplně uvědomila, že se toho asi nikdy nezbavím. Nechci na to myslet, nenávidím sebelítostné pocity a lítost ostatních by mi taky vadila. Bohužel některé zážitky mají ve zvyku se v mysli vracet, když jsem nepřipravena.

Mas pravo na lasku a na vztah jako kazdy jiny, akorat se v tobe neco zablokovalo a s tim necim je potreba bojovat.

Hezky jsi to napsal, děkuju. Jen mi vysvětlete, jak mám budovat s někým vztah, když mám zavedenou pověst jako ta, která zkrátka "nemá zájem". Jak mají chudáci muži poznat, že to tak nemyslím. Nechovám se nějak nepříjemně, jen všichni ví, že když se někdo o něco pokoušel, byl velmi rychle odbyt. Jsem braná jako kamarádka, která si ale nikoho moc k tělu nepustí. Jenže muži kombinovali pozvání na rande s nějakým letmým fyzickým dotykem a to já pak reaguju zcela nevhodně, přemýšlí za mě můj strach, ne já

[LordAli]

Vidíš, tak když budeš trénovat, jako např. s tím kamarádem co tě objal a až tě obejme třeba po 50x, tak už by ti to nemělo připadat tak hrozný. Tím nechci říct, aby jsi šla za kamarádem a řekla: Hele, 50x mě obejmi potřebuju trénovat. Určitě máš víc kamarádů u kterých by šlo se nechat občas obejmout. Nebo něco jinýho, dotýkat se dá všelijak.

Ale pochybuju, že když si někoho trpělivýho najdeš, že tvůj problém zmizí tím, že si necháš dát 2x pusu. Je to na tobě 

[D9]

Já teda nevim... víceméně souhlasim s ostatníma, ale vesměs na to mam trochu odlišný názor... z mého pohledu by nejlepší bylo, kdyby to ten kluk od začátku věděl, prostě abys na něj nemusela nic hrát... neměj představu o klucích, že jsou to všechno zlý prasata, tak to vůbec neni... naopak, já znam velmi málo kluků, který bych mohl označit za zlé nebo nechápavé... každej kluk se pokusí tě pochopit a troufam si říct, že pokud za to stojíš (a já myslim, že určitě jo), tak i každej kluk ti vyjde vstříc a pujde na tebe pomaleji... nebudu tvrdit, že ti rozumím a že chápu, proč o tom nechceš mluvit, protože jsem tím neprošel... ale myslim, že v dnešní době už nic neni tabu, o všem se dá mluvit a vždycky se najdou lidi, kteří tě pochopí... tobě přijde ponižující o tom mluvit, ale ostatním to ponižující nepřijde, věř mi...

[Blaueminence]

Otázka je, jestli na ní zas takovej kluk nebude "až moc hodnej atd." - víte co tim myslim. Je to dost komplikovaný...

[Av4]

Ale pochybuju, že když si někoho trpělivýho najdeš, že tvůj problém zmizí tím, že si necháš dát 2x pusu. Je to na tobě 

To sem přesně chtěl vyjádřit výše citovanou větou.

Aila: To, že "máš pověst" znamená asi tolik, jako že "venku prší". Říkáš, že koníčků máš dost. Poznáváš nové lidi. A neřikej mi, že všichni tvoji známí, jen co se s ěnkým seznámíš, tak na něj naběhnou a řeknou "bacha na ni, nenechá na sebe šahnout". To je přece blbost. To čemu říkáš "pověst" je podle mého jen to, že nejsi ochotná ustupovat.

Lidi mají nějak úchylně vrozený pocit, že lidem se pomáhá JEN motivací a zlepšováním lálady. Klasickým případem budiž "Neboj, jednou si někoho najdeš a budeš šťastná" - tak to přece není. Ano, na začátku, tam má motivace smysl - ale tuhle fázi už si překonala, nebo ne? Třeba ses do teď vnímala jako 'TA, co se jí TO stalo' - dá se na TO svést neúspěch, obava z neznámého a dá se k TOMU utíkat, kdykoli se děje něco nepříjemného. Nejsi to ty. 'TY jsi TY' nic víc. Teď musíš pochopit, že bez toho, aby ses snažila to překonat to nezmizí. Jsou lidi, co se naučí žít a užívat si života třeba bez nohy. BTW: vzpoměl sem si na poručíka Dana z Forrest Gumpa - ve Vietnamu přišel o obě dvě nohy. Nejdřív chtěl umřít. Pak se ponořil do sebelítosti a nevážil si ničeho, ani sám sebe. A nakonec se našlo něco, co mu pomohlo to překonat. A v závěru filmu přijde "po svých" a hrdě. Jestli si ten film neviděla, doporučuji sehnat, zkouknout, zamyslet se.

Zas "našroubuju" na sebe. Lehce mě šikanovali na základce (jak lehce je otázka, už si to moc nepamatuju). Hrozně sem zpohodlněl v takové té sebelítosti - všichni se do mě trefují, přitom za nic nemůžu, jsem přece dobrej a oni všichni jsou ti špatní, když to neumim s holkama, je to protože mě nemají rádi a všechny holky se to dozvěděli, atd. To byla chyba. Tohle pomůže překonat ten samotný nepříjemný zážitek, ale nic to neřeší. Musel sem přiznat, jak to je a zkusit s tim něco udělat. Že to bylo k ničemu je jiná věc. Protože sem to díky tomu přestal vnímat útrpně, jako něco co je a nic s tím neudělám a začal sem to vnímat jako věc, kterou musim prostě skousnout a vydržet. (vypadá to jako by to bylo to samé, ale není) Je rozdíl 'holt to vydržim, co nadělám' a 'vydržim to proto, abych věděl, že sem se nevzdal'. Nakonec to skončilo až když sem odešel ze školy a určitě mě to ovlivnilo, ale ten postun v tom uvažování byl hodně důležitý a posilující.

každej kluk se pokusí tě pochopit a troufam si říct, že pokud za to stojíš (a já myslim, že určitě jo), tak i každej kluk ti vyjde vstříc a pujde na tebe pomaleji...

On je spíš problém, že takové "pomaleji" jaké by si předstvovala je hodně za hranicí snesitelnosti normálního kluka. A chyba není ani na jedné straně, prostě to tak je.

[Monny]

aila -> už se tady toho řeklo hodně....ale TY si o tom s někým MUSÍŠ popovídat - myslím, že je to hodně důležité a hodně ti to pomůže....
Snažíš se o velký krok - a to, jak si najít hodného kluka......nejdřív se vyrovnej se svou minulostí a pak pokroč na další metu....
Pochopení z jiné strany ti určitě ulehčí a pomůže....

[profi]

no hele neber si to osobně, vubec to nemyslim zle, ale mozna by bylo dobre  pozadat o pomoc nekoho komu se stalo take- Už jen z duvodu, že ja ani nikdo kdo dosavaď napsal nema s tim zadne zkušenosti a nemůžeme ti naplno rozumět

[aila]

On je spíš problém, že takové "pomaleji" jaké by si předstvovala je hodně za hranicí snesitelnosti normálního kluka.

Docela by mě zajímalo, kde je ta hranice snesitelnosti pro normálního kluka?

[Av4]

Docela by mě zajímalo, kde je ta hranice snesitelnosti pro normálního kluka?

Věř mi, že někde úplně jinde.

Když to bude kluk co tě bude mít vážně rád a bude ti chtít hodně moc pomoct zacenu toho, že se sám omezí, tak bych řek, že reálný je tak dva, tři roky do prvního milování. Ale když se třeba teprve po půl roce dostanete k vášnivějšímu líbání, tak už toho možná bude i na něj moc. Sice tě nebude asi k ničemu nutit a bude trpělivější, ale jednou toho bude na něj taky asi moc.

Na druhou stranu, když si najdeš někoho méně chápavého, tak tě bude chtít trošku "natlačit", abys něco dělala. Což nemusí být na škodu. Protože se s ním (možná) rychleji otrkáš. Ale zase nebude chtít čekat tak dlouho.

Já myslím, že bys potřebovala najít někoho, kdo tě ne "skutečně miluje a chápe", ale spíš "nemá žádné sebevědomí". Je to tvrdý, ale myslim si, že pokud ten kluk má jakés takés sebevědomí, tak mu musí být jasné, že s tebou to nikam nepovede. Bude mu jasné, že on je jen "přechodná stanice", než se to s tebou zlepší. A že až budeš v pohodě, tak zjistíš, že máš mnohem na víc a s ním to půjde do kytek (ajk. zas vlastní zkušenost).

A z toho, co se tu denně řeší je jasné, že takovéhle ženy jsou Třeba bys mu byla vděčná, ale rozhodně bys s ním nebyla protože chceš, spíš z vděčnosti. A to je snad ještě horší. Takže já bych řek - nezabývat se tím jak, ale nejdřív vyřešit a ptát se kdy

[Monny]

Já myslím, že bys potřebovala najít někoho, kdo tě ne "skutečně miluje a chápe", ale spíš "nemá žádné sebevědomí". Je to tvrdý, ale myslim si, že pokud ten kluk má jakés takés sebevědomí, tak mu musí být jasné, že s tebou to nikam nepovede. Bude mu jasné, že on je jen "přechodná stanice", než se to s tebou zlepší. A že až budeš v pohodě, tak zjistíš, že máš mnohem na víc a s ním to půjde do kytek (ajk. zas vlastní zkušenost).

a to si má jít jako sednout před nějakou psychiatrickou léčebnu a vyhlížet chlápka, který bude vypdat, že si dostatečně nevěří, aby ho mohla jít sbalit?....
Myslím, že si může najít normálního a rozumného chlapa, když svou situaci začne opravdu řešit a bude ji chtít změnit (řeči nestač)

[aila]

Já myslím, že bys potřebovala najít někoho, kdo tě ne "skutečně miluje a chápe", ale spíš "nemá žádné sebevědomí". Je to tvrdý, ale myslim si, že pokud ten kluk má jakés takés sebevědomí, tak mu musí být jasné, že s tebou to nikam nepovede.

To tedy děkuju, s názorem, že chlap musí mít nízké sebevědomí, aby si se mnou něco začal, jsem se opravdu ještě nesetkala. V sexuálních záležitostech je sice mé sebevědomí hanebně nízké, ale v jiných ohledech na tom snad tak špatně nejsem Neumím si představit, jak dlouho by mi mohlo trvat než bych se psychicky srovnala s fyzickým kontaktem, je možné, že tvůj časový odhad je reálný, ale nechápu, proč jsem kvůli tomu "vhodná" jen pro pány s nízkým sebevědomím. Taky nevím, proč bych měla po určité době hledat jinde. Nedokázala bych si začít s mužem, kterého bych si nemohla vážit. A pokud bych si ho vážila, nebyl by důvod k "měnění".
Jinak děkuju za názor, jsem vděčná za každý úhel pohledu.

[LordAli]

Bych asi ze začátku nedoporučoval hned někoho hledat. Spíš se vyrovnej s tím, aby ti nevadilo, když se tě někdo dotýká a potom si někoho hledej. Žádnýho kluka nebude bavit věčně čekat. A i když se takový najde, tak ho to přestane časem bavit a uteče s první u který získá pocit, že by to mohlo zajít dál, což by tě ranilo znova a jinak.

Ale dělej jak myslíš, nápadů tu byla spousta, tak si to rozeber co ti je nejvhodnější.

[LordAli]

Ještě mě napadl jeden trik. Ale nejdříve informace....

Tobě vadí, když tě objímají nebo se nějak dotýkají kluci, nebo ti to vadí i u holek ?

[Georg]

Zdravím,

všichni jste to tu vzali ze špatného konce. Proč by se měl přizpůsobovat kluk?? Hledat nějakého co by byl snad ke slečně trpělivým a shovívavým a myslet si, že se něco spraví... To ne e to je to samé jako když si myslíte, že cestování se vyřeší vaše psychické problém, že změna prostředí vám pomůže a utečete od svých potíží. Těch problému se tak nezbaví půjdou všude s vámi ,tak jako její problém setrvá s jakýmkoliv klukem...
Svého ducha musí změnit ne kluka... ! Tvůj problém s tebou půjde ať budeš s kýmkoliv ! ... Nemůže se divit, že jí nikdo neprospívá dokud bude tahat sebe samu... musíš se zbavit svého starého já minulostí se jen zbytečně trápíme... a až si to v sobě urovnáš a pochopíš že tě nechce každý znásilnit, ale milovat tě, star se o Tebe. Ale až budeš o tom opravdu v sobě pevně přesvědčena tak pak můžeš začít něco podnikat...
Ze začátku bych to ani moc nevytahoval na venek před klukem, ač sinek může byt úžasný skvělý, hold se někteří přes některé věci nedokážou přenést a maximálně by jsi to tím pokazila minimálně do té doby než bude vaše láska tak daleko, že to dokáže překonat. Neboť na začátku je slabá jak nově zasazený stromeček, až postupem času zesílí a dokáže odolávat i velkým větrům...
A psychiatr nedokáže pořádně pomoct ani sám sobě natož jinému čti filozofii. Určitě by ti maximálně pomohl Seneca a jeho Výbor z listů Luciliovi. Nemá cenu, abych Ti vybíral jednotlivé pasáže lepší je si tu skvělou knihu přečíst celou.

[Av4]

Pokud si myslíš, že jsem úplně mimo a myslíš, že to co tady radím nemá cenu a není v tom kouska smyslu, tak stačí říct a já už nebudu přispívat. Nemam potřebu se do tebe nějak navážet - snažím se poradit, podle toho co si myslím.

Pozn: Pro všechny další příspěvky berme "sex" jako jakékoli fyzické sbližování, které odpovídá té, které době vztahu (líbání, nějaké osahávání, orální sex, atp). Nechce se mi to rozepisovat, co kontrétně mám v tu kterou chvíli na mysli.

To tedy děkuju, s názorem, že chlap musí mít nízké sebevědomí, aby si se mnou něco začal, jsem se opravdu ještě nesetkala. V sexuálních záležitostech je sice mé sebevědomí hanebně nízké, ale v jiných ohledech na tom snad tak špatně nejsem

To je právě ta pointa. Ať chceš nebo ne, sex je pro chlapy důležitý, ne-li ve vztahu nepostradatelný. A pokud bude kluk sebevědomý (jak bys chtěla), tak ví, že může mít jinou holku, která mu poskytne to samé co ty + sex. A proto myslím, že by musel být nesebevědomý, aby byl s tebou - musel by mít pocit, že žádná lepší holka není. A to je ten kámen úrazu, proč myslím, že bys měla nejdřív zapracovat na sobě a až pak balit kluky.

aila & Monny: Říkám to nerad, ale muž je tvor racionální. Na povídání má kamarády. U ženy vyžaduje nějaké sexuální napětí. (To, že ženskou společnost vyhledává TAKÉ kvuli pochopení, pocitu potřebnosti, chce se o někoho starat, jak zmínil Georg a dalším ponechme stranou) A nikdo mi to nevymluví. Stačí se podívat, kolik je tu témat ve stylu "nechce se mnou spát, proč?" a podobné. A tyhle témata nebudou zakládat z valné většiny "sebevědomí kluci". Ti vědí, že jestli jim to nevyhovuje, tak můžou hledat jinde. Nezažít to, nepíšu o tom. A tady se nabavíme jen o sexu samotném. Tady jde o většinu intimnějších věcí. Myslíš, že se normálně sebevědomý kluk uváže dobrovolně k tomu, že bude žít možná rok možná víc dobrovolně v celibátu, kde vrcholem sexuálního napětí bude trochu vášnivější polibek po několikaminutové přípravě? Já tedy myslím že ne. A pokud se přítomní pánové oprostí od pocitu, že by pro holku udělali cokoli (ti, kteří jí momentálně nemají) a vcítí se do toho, že by byli v té situaci - tak mi jistě dají zapravdu. Není to hezké, bohužel, ale je to život.

[aila]

Tobě vadí, když tě objímají nebo se nějak dotýkají kluci, nebo ti to vadí i u holek ?

Já od přirozenosti nejsem zrovna "objímací typ", ale špatně jsem to napsala. Já nejsem zase taková padavka, když mě obejme holka, nevadí, asi tak od tří mých mužských přátel (z toho 1 gay) mi to taky většinou nedělá problém. S kamarádem-gayem i chodím tančit, v dětství jsme spolu tančili sportovně, takže na jistý fyzický kontakt jsem zvyklá. Proto mne překvapilo, když se mi najednou vrátil ten dávný pocit, ještě k tomu ve velké intenzitě, další noc se mi vrátila i noční můra. Mezi 14-cca18 to pro mne bylo dost těžké, obejmutí jsem nesnesla-od nikoho. Pak jsem se snažila "zatnout zuby" a už objímání beru jako docela snesitelnou věc. Zezačátku mě děsilo, když mně někdo třeba jen poklepal na rameno. Nedávno bylo těžké, když mi kamarádka šáhla na břicho, když řešila, jak ho tak zpevnit. Na břiše jsem měla řezné rány od napadení, nejsou zrovna moc viditelné, ale zjistila jsem, že i dnes mi dotek (byť od ženy) v těchto místech hodně vadí. Každopádně nevím, na čem závisí, zda-li mi obejmutí od muže bude nebo nebude vadit. Ale v posledních dnech najednou nesu fyzické kontakty zase o něco hůř, jako bych se o pár let vrátila. Nevím, proč. Psycholožka mi řekla, že je to běžné, vrací se to. Což mi radost nečiní. Ale třeba kamarád-gay mě může objímat jak chce, od toho jsem si zvykla na fyzický kontakt dřív než u žen, asi proto, že ho znám celý život a hodně mu důvěřuju.

[Av4]

No, tak z toho posledního příspěvku to už ale nevypadá tak tragicky jako ty předchozí.

[aila]

A psychiatr nedokáže pořádně pomoct ani sám sobě natož jinému čti filozofii. Určitě by ti maximálně pomohl Seneca a jeho Výbor z listů Luciliovi. Nemá cenu, abych Ti vybíral jednotlivé pasáže lepší je si tu skvělou knihu přečíst celou.

Zajímavá poznámka, Epistulae morales ad Lucilium jsem dokonce četla, nejen kvůli školní latině. Seneca je skvělý, ale že by mi pomohl vyrovnat se s mou "nehodou"... to se vážně říct nedá.

[profi]

A psychiatr nedokáže pořádně pomoct ani sám sobě natož jinému čti filozofii. Určitě by ti maximálně pomohl Seneca a jeho Výbor z listů Luciliovi. Nemá cenu, abych Ti vybíral jednotlivé pasáže lepší je si tu skvělou knihu přečíst celou.

Zajímavá poznámka, Epistulae morales ad Lucilium jsem dokonce četla, nejen kvůli školní latině. Seneca je skvělý, ale že by mi pomohl vyrovnat se s mou "nehodou"... to se vážně říct nedá.

no mozna je to blbost, ale ptal jsem se kvuli tobě po kamarádech a jeden mi, že se dá vyřešit pomocí hypnozy. Asi to bude drahé a snějakým rizikem, ale já osobně bych to zkusil

[Georg]

Tak si ho nečetla pořádně

[aila]

Pokud si myslíš, že jsem úplně mimo a myslíš, že to co tady radím nemá cenu a není v tom kouska smyslu, tak stačí říct a já už nebudu přispívat. Nemam potřebu se do tebe nějak navážet - snažím se poradit, podle toho co si myslím.

Každý názor má smysl. Napsala jsem sem, abych slyšela různé názory. To, že mě nepotěšil, přece ještě nemusí znamenat, že je nesmyslný. Kdybych potřebovala utěšit, jdu jinam.

Myslíš, že se normálně sebevědomý kluk uváže dobrovolně k tomu, že bude žít možná rok možná víc dobrovolně v celibátu, kde vrcholem sexuálního napětí bude trochu vášnivější polibek po několikaminutové přípravě?

No, to teda moc dobré vyhlídky vážně nemám. Ale když je chlap třeba dva roky sám, tak to přece taky v pohodě a spokojenosti přežije.

[aila]

no mozna je to blbost, ale ptal jsem se kvuli tobě po kamarádech a jeden mi, že se dá vyřešit pomocí hypnozy. Asi to bude drahé a snějakým rizikem, ale já osobně bych to zkusil

Taky jsem to slyšela, možná bych to měla zkusit, ale není příjemná představa, že by mi někdo měl rachtat v hlavě bez mého vědomí  Asi to fakt chce zkusit, ale já ke všemu bohužel přistupuju dost skepticky (ten nejhorší přístup, co znám)

[aila]

Tak si ho nečetla pořádně

  Tak to hlavně neříkej mému latináři, rozmáznul by mě a ještě uškrtil.

[Georg]

  Ono to má i Latináře
Na jaké škole jsi já tam mám akorát tak bandu elektrofyziku a podivně se tvářících češtinářů ... Ale kontakt na latináře mi určitě dej takové nedostatky ve vzdělání se musí hlásit    !!!! APORIA !!!! tak poslechni a čti ještě jednou Pozorněji

[Av4]

No, to teda moc dobré vyhlídky vážně nemám. Ale když je chlap třeba dva roky sám, tak to přece taky v pohodě a spokojenosti přežije.

Ano. Když je sám, tak nic nemusí a nic nemá. Jen spoustu možností. Jenže pokud bude mít vztah s tebou, tak do toho musí něco investovat a omezit se a v tu chvíli logicky očekává, že něco získá.

Jinými slovy, tím že je s tebou se připravuje o možnost být s ěnjakou jinou a proto to není jako když je sám.

[profi]

no mozna je to blbost, ale ptal jsem se kvuli tobě po kamarádech a jeden mi, že se dá vyřešit pomocí hypnozy. Asi to bude drahé a snějakým rizikem, ale já osobně bych to zkusil

Taky jsem to slyšela, možná bych to měla zkusit, ale není příjemná představa, že by mi někdo měl rachtat v hlavě bez mého vědomí  Asi to fakt chce zkusit, ale já ke všemu bohužel přistupuju dost skepticky (ten nejhorší přístup, co znám)

 
 
 No už jen to že si napsala sem a svěřila se chtělo odvahu a to je nejlepší cesta.  jinak čtu teď skvelou kniho o psychologii. Derren Brown  magie a manipulace mysli. Fakt jsem se odtud hodně naučil. Je tam kapitola léčba fobii. Četl jsem tuto kapitolu a měl tam způsob, který ti nikdy nikdo neporadí. Vsadím cokoliv, že když to na sebe jeden měsíc každý den jednou aplikuješ  přijde zlepšení, nebo úplné vyléčení

nevím jestli už jsem to psal ale hodně štěstí při tomtu pokusu 

[Bobo]

Ked chalan dlho nikoho nemal a zrazu sa mu vyskytne take dievca, ako si ty, tak podla mojho nazoru bude s tebou, pretoze nema ziadnu inu, ale kedze mu nedovolis zajst dalej, tak to bude skusat este aj na dalsie. Tvoja smola potom bude, ak nahodou pocas tej doby, kym to bude skusat u teba, najde nejaku inu, ktora mu da vsetko, co ty nie.

[profi]

Ked chalan dlho nikoho nemal a zrazu sa mu vyskytne take dievca, ako si ty, tak podla mojho nazoru bude s tebou, pretoze nema ziadnu inu, ale kedze mu nedovolis zajst dalej, tak to bude skusat este aj na dalsie. Tvoja smola potom bude, ak nahodou pocas tej doby, kym to bude skusat u teba, najde nejaku inu, ktora mu da vsetko, co ty nie.

toto ale vůbec nic neřeší. Namlouvat si zoufalce se vůbec nevyplatí, protože on jen získá seběvědomí které dříve neměl a najde si lepší holku. Navíc celou dobu mu jde o to mít vztah a né o ni. Dopadne to tak, že ona jemu prokázala obrovskou službu, ale on by jí nic nedal jen utrpení z rozchodu

[Av4]

Tvoja smola potom bude, ak nahodou pocas tej doby, kym to bude skusat u teba, najde nejaku inu, ktora mu da vsetko, co ty nie.

Tak sem to myslel. Tyjo, začínám mít asi problémy s vyjadřováním !

[petanx]

Možná zopakuju co už bylo řečeno.
Jestli najdeš kluka, kterýmu nebude vadit tvoje situace? Určitě, ale buď ho musíš sbalit ty, nebo se nesmíš bránit sbalení od něj. Tím nesmíš myslím NESMÍŠ. Chápu, že to pro tebe není lehký, i když jsem nikdy nic takovýho nezažil. Ale možná bude lepší léčba "šokem". Prostě třeba ten polibek poprvé oproti všem předsudkům přetrpět, pak si řekneš, že to nebylo nic hroznýho. Ber to reálně, že se ti jednou něco stalo a teď už se ti to stát nemůže. Že kluk, kterej se tě snaží sbalit nemá důvod být tebou opovrhovaný. Proč se mu vyhýbat? Proč být pro něj odtažitá? Prostě to zkus!

Možná to bude znít divně, ale když se potřebuji k něčemu dokopat (nebezpečnému apod.) tak si přestanu vážit svého života (řeknu si že když zemřu, tak se svět nezmění a mě už to pak bude jedno) a jdu do toho. Třeba nedávno jsem chodil po lávkách a skákal přivázán na laně v 6metrové výšce. To lano tam je, ale člověk se i tak bojí, jako by nebylo. Proto ty se asi bojíš o sebe. Proč jinak by jsi se strachovala? Tohle bylo možná divné přirovnání, tak ho nechme být stranou.

Každopádně do toho jdi, neboj se, dotýkej se, objímej se, vždyť to dělají všichni ostatní, tak proč ne ty?

[LordAli]

Aila: Je to více zamotané, než jsem si myslel, ale ve výsledku je to to co jsem předpokládal.

Pointa je v tom, že člověk, kterého znáš déle v tobě vyvolává jiné pocity, než když toho člověka neznáš moc nebo vůbec. Zkus více doteků od různých lidí (kamarádi, přátelé) i když to bude nepříjemné. Lehký flirt. Časem se ti to v hlavě otočí a nebude ti to dělat problém. Bylo by ale vhodnější vyřešit nejdříve toto a potom si hledat kluka.

Momentálně ti moc neporadím jak se dotýkat, protože tě neznám a nevidim tvoje reakce a ani situaci. Holt, zkus se dotýkat a nechat se dotýkat. Postupně, vklidu. Když to bude hodně špatný, tak nachvíli přestaň atd. Nebo si najdi koníčka, sport nebo nějaké společenské aktivity, kde jsou dotyky normální záležitost. Víc mě nenapadá....trénuj  Hodně štěstí




BTW Georg: Když nemáš co napsat k věci, tak nás ušetři tvých keců.

[profi]

no ono se to lehce řekne trénuj ale lehce udělá.. Navíc kamarádi si o ní múou myslet, že je divná, když na ně bude šahat, jelikož ona se v tom asi moc nevyzná a nezná tu hranici. Slyšel jsem, že je dobré představit si kino, ve kterém sedíš uplně sama. A na plátně se promítá situace, ve které ti tvůj problém vadil nejvíce. Pokud sis to představila bylo všechno se zvukem a v ostrých barvách, také ses pavděpodobně koukala ze svých očí. Potom co vše přehrajes, film uprav : nech vyblednout barvy, aby byli vybledlé. Ztlum zvuk jestůi tam nějaký je. Umísti se tam ještě jednou do prostoru abys nemusela koukat ze svých vlastních očí. film si pospátku přetoč na začátek a pust si ho10 krát. Nemělo by tě to nijak rozrušovat a v tvé psychice to udělá veliké stopy. Opakuj každý den jeden měsíc. Mělo by to vyléčit tvůj problém.Nejsem si jistý, jestli jsem to popsal, tak abyste to pochopili. Když nečemu nebudete rozumět můžete poprosit o vysvětlení.
Snad ti pomůže 

[LordAli]

Nejsem psycholog, ale myslím si, že je lepší spíš na to nemyslet.

[aila]

Ještě jednou děkuju za rady. Osobně si myslím, že "nemyšlení" na danou věc je skvělé. Ale o to víc se jí pak člověk bojí. Na to už jsem před časem přišla, čím víc se budu snažit věci postavit, tím míň se jí budu bát. Problém je, že má "nehoda" nebyla jediná, jen a jen kvůli mé vlastní zbabělosti se o té první nikdo nedozvěděl, pan pachatel by světu nebyl nikdy předveden, kdyby se nedopustil ublížení na zdraví. Takže jsem si pro svou blbost během krátké doby vypěstovala skoro hmatatelný příšerný strach... strach ze sebe, strach ze zvuků, z pohybu, z doteku, nenávist vůči sama sobě a životu. Nevím, jak to správně popsat, aby to bylo pochopitelné. Bála jsem se naprosto všeho, nebyla jsem schopna se ani zabít. Když se to provalilo, prošla jsem dlouhou terapií a  začala si vážit sama sebe. Dřív jsem byla poměrně sebevědomé dítě a myslím, že i dnes se mohu považovat za sebevědomou individualitu. Když se mě ale třeba někdo pokusil políbit, připadala jsem si zase poníženě. Je možné to pochopit? Bylo to, jako by ze mě zase někdo zkusil udělat trosku, když má vaše podvědomí takový pocit, začne se bránit i tělo. Já to ani třeba nechtěla, ale zase se spustily staré obranné reflexy. Vím, že to lze psychicky potlačit a já se opravdu snažím. Ale nějak to nestačí. Je fakt, že na přemáhání své psychiky asi nejdu zrovna nejsprávněji. Jenže třeba doporučené flirtování... myslím, že i kdybych prošla normálním psychickým vývojem... já prostě nejsem člověk, který dokáže flirtovat, nemám to v povaze. Jistě, když něco od chlapa potřebuju, dokážu ho většinou přesvědčit, ale čistě flirtovat, to prostě nedokážu. A jen tak pro srandu králíkům se s cizím člověkem líbat se mi taky moc nelíbí. Ne kvůli fobii, ale tenhle typ chování pro mě zkrátka není přirozený. Další příklad: Provázela jsem cizince a jeden milý pán mě plácnul přes zadek a pokoušel se o rošťácký pohled. To mě taky vyděsilo. Nebyl důvod, ale je to nepříjemné. Nebo třeba i když kamarád začal vést řeči o tom, jak že to krásně voním, nechtěla-li bych si zajít na kafe apod., ruku kolem pasu... další příčina k panice. Nebo pár dní po seznámení se mnou začal další podezřelý jinoch dlouze hovořit o kráse dlouhých vlasu a šahat mi na ně. Fuj. Jak mám asi tak vést nějaké milé řeči, když mi někdo šahá na vlasy?? Třeba jim to připadá normální, ale oni si prostě nevšimnou, že mi to vadí. Nevšimnou a nevšimnou. Nepůsobí vůbec příjemně, když chlap pochválí libovolnou část těla, začnu pak z něj přece mít strach, i když vím, že jsem mu úplně ukradená.
Kamarádům by asi připadalo opravdu hodně hodně divné, kdybych si k nim dovolila jakkoukoli důvěrnost. Já se tak nikdy nechovám, z vlastní iniciativy nikdy nikoho neobjímám, fyzickému kontaktu se spíš vyhýbám. Mysleli by si, že jsem se najednou pomátla. Ne všechno koření z mé dávné příhody. Nenarodila jsem se jako objímavý člověk, udržuju si jistý odstup.
Vážně zkusím povědět o své malé nehůdce někomu blízkému. Soukromě jsem se o tom s nikým nikdy nebavila, rodiče to nikdy nijak nekomentovali, tak mi to vlastně docela chybí. Tady si to hezky chaoticky sepíšu, je to anonymní, takže úleva je ještě větší. Zjišťuji, že dušení informací v sobě vede k vytváření dalších fobií.

[Av4]

aila: "Zjišťuji, že dušení informací v sobě vede k vytváření dalších fobií."

BTW:
Jak mám asi tak vést nějaké milé řeči, když mi někdo šahá na vlasy??
Normálně. Protože to je normální. I když i průměrně citlivý chlap si všimne, že se ti něco nelíbí. Teď je otázka s ým se dáváš dohromady.
Provázela jsem cizince a jeden milý pán mě plácnul přes zadek a pokoušel se o rošťácký pohled.
Tohle NENÍ normální.
když kamarád začal vést řeči o tom, jak že to krásně voním, nechtěla-li bych si zajít na kafe apod., ruku kolem pasu... další příčina k panice.
To je příčina k panice i pro "normální" holky, i když možná z jiného důvodu.
Problém je, že má "nehoda" nebyla jediná, jen a jen kvůli mé vlastní zbabělosti se o té první nikdo nedozvěděl
O první části zatím nic nevíme. A ohledně té druhé - jestli si to stále vyčítáš, tak ti psychologové, či kdo, u kterých si byla neodvedli moc dobrou práci.

[profi]

To bylo uzavření topicu, nebo přinesení nových informací, kvůli větším možnostem řešení problému ? 

[aila]

To bylo uzavření topicu, nebo přinesení nových informací, kvůli větším možnostem řešení problému ? 

No protože problém přetrvává... nikoliv, každé další postřehy jsou vítány, měla jsem pouze nutkání dodat informace a vyjádřit díky za vaše myšlenky

[aila]

Tohle NENÍ normální.

Aspoň v něčem se shodneme.

[LordAli]

Aila, já už k tomu nemám co říct jinýho, než přestaň bědovat a začni něco dělat. Šedá je teorie, zelená je praxe.