Svoboda ve vztahu

[saila]

Jak si představujete svobodu ve vztahu, kluci? Před nějakým časem jsem se seznámila s jedním klučinou. Z našeho občasnýho scházení se nakonec vyklubalo zamilování. Nepíšu mu každej den sms, co dělá, kde je, jak se má...buď čekám, až se ozve on sám nebo se sem tam ozvu já. Nikdy se na něj nezlobim, když jde na schůzku s kamarádkou nebo bývalou přítelkyní (v uvozovkách  ). Jsem za to celekem i ráda! Myslim si, že ženy by muže v tomhle směru neměly nějak omezovat nebo jim tropit žárlvý scény. Když jdeme spolu posedět, tak oba u sebe nesedíme jako dvě hrdličky a nedržíme se pořád za ruce, ale každej se tam bavíme s nějakym jinym protějškem. Někdy vyrazíme s jeho přáteli, někdy s mými přáteli, někdy paří on sám (nikdy se ho ale na to nevyptávám - kde, s kym a jak - buď se rozhovoří on sám nebo ne - většinou mu popřeju hezkej večerí). To samý on praktikuje u mě.
Jak vidíte vy svobodu? Jasný, chápu, každej to má nastavený jinak, ale přecejen více názorů, více hlav a SNAD i více porozumění, co a jak a čeho se případně vyvarovat....

[Av4]

Já tyhle moderní móresy jako "svobodu ve vztahu" nějak nepobírám. Budto jsou dva spolu a milujou se a pak není dobře, když nejsou jen jeden pro druhého. A nebo se nemají jen jeden pro druhého, ale to pak nejsou v normálním vztahu a měli by mít vyjasněno, co je v pohodě a co už je za hranicí.

Když jsem měl svůj jediný nestandartní vztah, tak bylo hned předem jasně řečeno a vyjasněno, že z toho nebudou společné aktivity s kamarády, rodinné obědy atp. Dále bylo vyjasněno, že půjde především o občasné vypomáhání uvolňováním sexuálního napětí a taky to, že ani jeden z nás nebude spát s nikým třetím (dalším)...

Ale takhle "nevyslovená" svoboda, kdy si ani jeden nejste jistí, co je OK a co už ne se mi vůbec nepozdává. Navíc je vysoce pravděpodobné, že jeden z vás (tipuju kluka) toho začne využívat a zneužívat. A až padne kosa na kámen, tak se bude obhajovat tím, že ste to měli "takové volnější" a oba ste s tím počítali...

[bezradnej]

Mně to přijde něco jako obchodní partner... 

[D9]

a jsi si jistá, že spolu vůbec chodíte? mě to tak nepřijde

[Buchy]

To, že se neptáš, to je váš boj ... já se třeba zeptám a přítelkyně mě taky .... Co je na tom to vědět?
Když jdeme ven, tak jdeme spíš spolu my dva o samotě nebo občas někdy i s našema společnýma kámošema. Když jsme spolu, tak chceme spíš soukromí než bandu lidí okolo ...
Když se jde pařit, tak "kopem každej za sebe" - samozřejmě v rámci mezí ...
Každý to má nastavený jinak, jak říkáš ... Ale zase - kde se nežárlí, tam se nemiluje .... Vy na sebe očividně nijak nežárlíte neb osi to vůbec nedáváte najevo, přičemž žárlení je asi největší důkaz milování toho druhého

[bezradnej]

...nebo uraženýho ega 

[Av4]

Buchy, já to teda mám naopak, než ty. S partnerkou mám dost příležitostí být o samotě, když sme doma. A když jdeme někam ven, tak naopak jsem radši, když jdeme s více lidma. A to, že jsme spolu dáváme jasně najevo. Přijde mi to jako přirozená věc. Úplně nelogické mi přijde chování, které občas vidím (především) u kamarádek, kdy jsou s klukem ale když jsou ve společnosti tak se k sobě vůbec nemají. Přijde mi to blbý, protože tím vlastně říkají "hlavně, abych nevypadala zadaně, co kdyby mě nekdo tady chtěl"

Ale možná to je tím, že jsem extrover, sociální člověk a exibicionista a největší radost mi dělá, když můžu s někým něco sdílet.

[Buchy]

Asi jsem to blbě napsal... Není to přímo tak, že bychom se k sobě venku neměli. Jasně, že si sednem vedle sebe a dám jí třeba ruku na stehno a ona svoji ruku na moji a podobně. Že si taky občas dáme pusu atd., ale nepřehánět, protože je mi nepříjemný sdílet nějaké až moc intimní city ve společnosti.
Jinak moc volného času doma pro sebe nemáme, proto si to ještě vynahrazujeme venku ...

[Neferu]

Já si myslim, že tu svobodu, kterou popisovala saila, chápou lidi jako moderní součást vztahu. No a proto, že se snažíme být výbornými partnery, tak se takhle chováme...
Třeba je oba zajímá, jak se ten druhý měl. Jen se jeden druhýho nezeptá, protože by vlastně mohl vypadat jako "stíhačka". Připadá mi, že je takováhle svoboda něco jako nová společenská norma..

[Augi]

Souhlasím s Avou a položil bych stejnou otázku jako D9. Myslím, že ani tazatelce to nepřijde úplně OK, když se to rozhodla takhle řešit.
Nicméně takovýhle typ vztahu chápu, když jsou lidi mladí a chtějí si sem tam nezávazně užít. Pořád se ale nabízí otázka, kterou nastínil D9...

[bezradnej]

Mně přijde, že si na sebe lidi vymejšlejí furt větší a větší íčoviny, jenom aby vypadali free a cool a in.... Výsledkem pak je, že jsou z toho nešťastní, psychicky v háji, případně definitivně zparchantí.

Nejde jen o tuhle "svobodu ve vztahu", neboť tohle podle mne není zkrátka vztah, ale i kecy typu, že monogamie a věrnost je přežitek a v přírodě rarita, není dobrá, atd. Takže předpokládám, že časem si chlapi budou běžně volizovat kulky a nikomu to nepřijde divný, páč v přírodě to je naprosto běžný. Stejně jako se nezajímat o partnerku/partnera, atd. a víceméně se jen využívat k sexu.

Někdo tomu možná říká pokrok, já degenerace.

[cassies]

Vy spolu asi nejste moc dlouho, co? Typuju tak mesic, dva.
A mym nazorem je - neboj, to výše popsané, co nepraktikujes, to teprve delat zacnes, pokud jde o vztah s city.


(mam vztah, nejsem stihacka, ale prijde mi normalni se pritele zeptat, kdyz nekam jde, jak se mel, kdo tam byl a podobne. Kdyz spolu jdeme parit, tak parime vesmes spolu, nebo s prateli, kdyz jdeme kazdy sam, tak  se bavime s kym chceme...ono tolerance je dobra vec, ale ty popisujes spis nezajem, nebo jeste spis nuceny a hrany nezajem)

[saila]

spis nuceny a hrany nezajem

Možná, že jsi na to kápla. Myslim, že problém je nejspíš i v tom, že druhá polovička je mladší než já a v podstatě nikdy ještě neměla dlouhodobý vztah (my jsme spolu rok) a u mě v tom, že jsem měla několikaletej utaženej vztah, plnej žárlivejch scén, kterej nechci nikdy už opakovat. Pravda je i v tom, že kdyby mi tohle téma neleželo v hlavě, nenapíšu ho do diskuze k rozebírání. Mám teď poměrně dost času nad spoustou věcí přemýšlet.....a tak trochu tohle všechno považuju za chybu...

Rozhodně bych ale nemluvila o zparchantění nebo modernim pojetí vztahu.

[cassies]

A opravdu ti to takhle vyhovuje? Nechybi ti pri posezeni se znamymi to, ze sedite vedle sebe, sem tam se dotykate a pusobite jako par? Nemas chut se ho poptat, jak bylo a povidat si vlastne uplne o vsem?
Uz jsem mela vztah, ktery ted popisujes ty, ale bylo to jen proto, ze mi nic jineho nezbyvalo a ...vztah to vlastne nebyl.

[Kenich]

Monogamie je blbost. To, že si jeden druhýmu patří a nesmí si užívat, je pěkná blbost. Prostě lidi jsou sobci, tak si snaží druhý lidi k sobě přivázat, ale stejně je jim to k ničemu, protože když si chce někdo užít, tak si užije...

[redweed]

Mě to připadá jako takový vztah nevztah.
Vztah bez citů. Protože když k někomu chovám city, emoce, tak mu je chci vyjádřit a chci, aby je vyjadřoval i on mě. A to myslím nejde bez toho, abych se o partnera zajímala, abych s ním sdílela své myšlenky a pocity. Vztah přece vzniká na základě podobného vnímání věcí, to nás spolu spojuje. A když tohle funguje, tak cítíme velké uspokojení. To je to, proč vztahy navazujeme, tím nás obohacuji a tím se tvoří citové pouto.
Možná se mýlím, ale ve vztahu, který ty popisuješ tohle asi nefunguje. Buď tedy k sobě nic necítíte, nebo ano, ale z nějakých důvodů tomu nedáváte průchod a tím se ochuzujete o to nejlepší, co nás v životě může potkat. Pravda je, že se tím asi lze vyhnout i možné velké bolesti při krachu vztahu.
Ta vaše neangažovanost mi připadá buď jako v úplném začátku vztahu, prvních pár dnů, kdy si ještě nejsme jisti tím, co k nám cítí objekt našeho zájmu, tak jsme ve vyjadřování vlastních citů opatrní, nebo vztah po x letech, který je v podstatě vyčerpaný a ztratil se zájem o druhého.

[Steamfox]

Jestli muzu odpovedet na to zarleni (Buchy): Ja treba vubec nesouhlasim s tim, ze zarlit znamena milovat. Spis mi pripada, ze z toho vylezl jakejsi fenomen, kdy si nejisty (prevazne) holky mysli, ze pokud zarlis, tak je strasne chces. Ver nebo ne, delej to moc a protejska to zacne, ehm, nebavit. Ja si myslim, ze pokud slecnu miluju, nepotrebuju na ni zarlit. Jednak ji plne verim o na mi lasku vraci plnou merou a pokud se ji zda, ze by se mela lip jinde / s nekym jinym, branit ji v tom nebudu. Prece ji preju to nejlepsi.

Nevim kdo kdy prisel na to, ze zarleni je kladna vlastnost nebo dukaz lasky. Nic proti  

[joei]

no vidíš. a já si zase myslím, že žárlení je důkazem toho, že někoho miluješ. ale ono asi i záleží na tom, jaký jsi typ člověka.

ono taky lhostejnost může vyvolat pro tvoji partnerku pocit toho, že o ni nestojíš... každopádně pokud ti bude chtít být tvoje holka věrná, bude, pokud ne, nebude a to nejspíš nezměníš vůbec ničím.

[Steamfox]

no vidíš. a já si zase myslím, že žárlení je důkazem toho, že někoho miluješ. ale ono asi i záleží na tom, jaký jsi typ člověka.

ono taky lhostejnost může vyvolat pro tvoji partnerku pocit toho, že o ni nestojíš... každopádně pokud ti bude chtít být tvoje holka věrná, bude, pokud ne, nebude a to nejspíš nezměníš vůbec ničím.

Nežárlit nemusí znamenat to, že je ti lhostejná, respektive to vůbec neznamená Ale jasný, každej to má jinak.