Těžký případ :)

[JoeyJoey]

Kdybych měla popsat svoji situaci ... spolužák z VŠ, strašně zvláštní člověk, spíše plachý, introvert, subtilní atletické postavy, snílek s duší umělce. Byla to právě jeho uzavřenost, která mě na něm fascinovala (i když ve společnosti dobrých přátel dokáže být i vtipný glosátor). Mám z něho značně smíšené pocity. Na jednu stranu je vidět, že je v mé přítomnosti opravdu rád, na stranu druhou mi občas přijde, jako by se mi vyhýbal, jako by se snažil přede mnou utéct do nějakého svého světa a zahrabat se tam na věky věků. Vždycky rád přijde, kam chci, a je šťastný, když se ozvu, ovšem nikdy nevyvinul žádnou vlastní iniciativu. Je milý, pozorný, obětavý, vnímám, že i v přítomnosti svých přátel je na mě hrdý. Ovšem všechno zabíjí skutečnost, že je to člověk neskutečně pasivní. Navíc se to už nějak zpětně přenáší na mě a i já coby člověk poměrně živý a impulsivní začínám být v jeho přítomnosti značně nervózní a nejistá. Přes to všechno nelze nezaznamenat určité nevyslovitelné jiskření mezi námi. Bohužel mě toto jeho chování dohnalo až do fáze jakési svázanosti, kdy nejsem schopna udělat žádný opravdu zásadní krok, i když mi na něm velice záleží.

[Monny]

Došlo mez vámi někdy k něčemu?

[JoeyJoey]

Myslíš jako fyzicky? Právě, že nedošlo... Kdyby došlo, měla bych se aspoň od čeho odrazit, na co navázat, ale takhle jsem absolutně bezradná 

[Monny]

MOžná to zní jednoduše.....ale proč se ho nějak nezeptáš.....To taky občas pomáhá

[GR77A]

A zkoušelas na něho něco? Jde totiž o to, že jak je velký snílek, tak má strach cokoliv udělat, resp. si třeba myslí, že něco dělá, ale ve skutečnosti to není poznat. Spíš sní o tom, že to budeš ty, kdo to všechno rozjede. Sice píšeš jakoby utíkal, to těžko říct co se mu honí hlavou, ale asi nezbude než něco zkusit a zjistit. Ještě je taky možný, že tě má rád platonicky, takže bude vždycky rád ve tvé společnosti, ale nikdy s tebou nebude chtít nic víc. Ale těžko říct no

[Blaueminence]

Nevim jestli jsi ten typ holky, co dokáže kluka absolutně sbalit, ale dost kluků fakt čeká na něco takovýho...

Každopádně jsi mi udělala radost, když vidim že i trochu zvláštnější a plašší kluk se může někomu líbit...

[JoeyJoey]

Monny: Myslím, že ani nejvyšší možná výše promile alkoholu těsně před smrtí by mi nedovolila se přímo zeptat 

[GR77A]

Monny: Myslím, že ani nejvyšší možná výše promile alkoholu těsně před smrtí by mi nedovolila se přímo zeptat 

To celkem chápu, podle mě by to ani nebyl moc dobrej nápad, prostě spíš klasicky jakoby víc tlačit na pilu - doteky, dlouhé pohledy, úsměvy... A jestli nemá místo testosteronu vodu, tak to s ním musí začít pořádně cvičit (teda se mnou by to pěkně zamávalo  )

A taky souhlasím s Blaueminence a chválím tě, že se ti líbí zrovna někdo tak jaksi "zvláštní" 

[Monny]

a proč ne....Čeho se bojíš?

[JoeyJoey]

GR77A: A já myslela, že už jsem to všechno rozjela    Co Ty si představuješ pod slovem "platonicky"? Původní pojem "platonická láska" má jasný erotický podtext, ovšem v současnosti je spíše zvykem používat ho pro prudce asexuální vztah mezi "hodnými" kamarády, tak proto se ptám 

[GR77A]

No abych řekl pravdu, tak vlastně pojem platonická láska pořádně vysvětlit nedokážu, jenom použiju svůj vlastní zážitek. Prostě je ten člověk rád s Tebou, jakoby cítí, že ho k Tobě něco poutá a dodáváš mu energii a možná je tu i jistý erotický podtext, ale prostě nechce jakoby přejít do dalšího levelu, kdy by se mezi váma už něco stalo a pokračovalo to klasicky dál. Jakobys byla nějaká múza, kterou má sice na dosah ruky, ale pocházíš z jeho snů, takže si asi nemůže dovolit nic víc. Já nevím, asi je to blbost, spíš záleží jakej ten člověk má svůj svět a jak ho nechává zasahovat do toho reálného. Ale takový lidi existují, a není to zrovna příjemný zjištění, že nic víc nebude, když seš v tom po uši... 

[JoeyJoey]

Každopádně jsi mi udělala radost, když vidim že i trochu zvláštnější a plašší kluk se může někomu líbit...

Já su asi úchylná  

Nevim jestli jsi ten typ holky, co dokáže kluka absolutně sbalit, ale dost kluků fakt čeká na něco takovýho...

a proč ne....Čeho se bojíš?

A tady jste narazili hřebíček na hlavičku.. Proto píšu, že jsem se stáhla... S tímhle jsem problém nikdy neměla, vždycky jsem byla ta suverénní, sebevědomá atd. Ovšem několik nepříjemných životních zkušeností ve vztazích s muži se ze mě udělaly pěkného paranoidního strašpytla. Jinak jsem opravdu živý, upřímný, otevřený, veselý člověk. Ovšem co se této roviny týče, je to nukleární katastrofa    Abych pravdu řekla, mám pocit, že občas sama utíkám, podvědomý reflex....  Každopádně se chovám naprosto asexuálně, nemáme si absolutně co vyčítat    ... zřejmě psychický blog, přes nějž se nedokážu přenést. Přes to všechno jsem ale já ta aktivnější...

[Monny]

on má strach X ty máš strach = jeden se musí hecnout, jenak žádný výsledek nebude.....

Já chápu, tvoje důvody, rozepsala jsi je pěkně....ale sama určitě víš, že bez určitého přemáhání nic neztratíš, ale ani nic nezískáš.....

[JoeyJoey]

A jestli nemá místo testosteronu vodu...

Právě, že má - je v Rybách.  Jinak já jsem Beránek    Ale to je asi nepodstatné... Zkrátka jeden muž a jedna žena....

[JoeyJoey]

No abych řekl pravdu, tak vlastně pojem platonická láska pořádně vysvětlit nedokážu, jenom použiju svůj vlastní zážitek. Prostě je ten člověk rád s Tebou, jakoby cítí, že ho k Tobě něco poutá a dodáváš mu energii a možná je tu i jistý erotický podtext, ale prostě nechce jakoby přejít do dalšího levelu, kdy by se mezi váma už něco stalo a pokračovalo to klasicky dál. Jakobys byla nějaká múza, kterou má sice na dosah ruky, ale pocházíš z jeho snů, takže si asi nemůže dovolit nic víc. Já nevím, asi je to blbost, spíš záleží jakej ten člověk má svůj svět a jak ho nechává zasahovat do toho reálného. Ale takový lidi existují, a není to zrovna příjemný zjištění, že nic víc nebude, když seš v tom po uši... 

To mě zajímá ... ale už samo o sobě jako studijní materiál, jak jsi to pěkně vysvětlil... Píšeš, že vycházíš z vlastní zkušenosti - Tys byl pro nějakou slečnu múzou?    Nebo co Tě inspirovalo dát si do avataru Muncha? 

[Moby]

Já si myslím, že jeho problém je vcelku srozumitelný. Je to projevování nějakých vřelých citů, s kterým maji introverti často problém (a navíc kluci introverti  ). To, že ještě neudělal nějaký významný krok ke vzájemnému sblížení, nemusí znamenat, že ho nechce udělat. Je pravděpodobné, že by rád, akorát zřejmě neví jak na to .

[P1R3K]

Nebo to ví a bojí se a) že se ztrapní b) že to podělá c)...

[JoeyJoey]

Ještě bych chtěla probrat jednu věc... Vnímáte z psychologického hlediska rozdíl mezi pasivitou a introverzí?? Myslím tím člověka načichlého jakousi životní pasivitou. Onen člověk je pasivní i v případě, kdy se mu něco nelíbí. Nepoznáte na něm, co doopravdy chce. A často to netuší ani on sám. Chcete-li pro dotyčného cokoliv "dobrého", strašně vás vyčerpává zjistit, co to vlastně je. Takový človíček se totiž tolik podřizuje a snaží vyhovět, pokud mu to vyloženě neškodí, že nakonec neví, kdy překročí své hranice. Ale díky pasivitě vám často ani neřekne, co mu vadí. Takže vy se dohadujete... Pak přijde sprcha, možná ani ne tak v podobě výčitek, ale jakési (opět pasivní) uraženosti, vzdalování se, problémy řešit není ochota... Ten člověk se tak bojí, že si to s vámi ani nevyříká. Bohužel vztahy s lidmi s takovým přístupem dříve či později vyšumí, neboť vy na prahu energetického vyčerpání nemáte sílu žít život i za ně. Jaké jsou příčiny chorobné pasivity? Asi se nabízí, že takový člověk nemá životní cíl, čímž mu nezbyde než stát se robotem, mysle, kdo ví, jak není svobodný. Zkrátka jen tak přežívá a čeká, čeká, že se všechno vyřeší samo, odmítá přijmout odpovědnost. Co je to odpovědnost? Odpovědnost je odpověď, tj. odpověď na určitou situaci, ve které se nacházíme, jak jsme schopni se k té situaci postavit, tzn. předpokládá nějakou naši reakci. Situace, ve které se rozhodujeme, je nejednoznačná - stejně jako budoucnost. Nicméně břímě odpovědnosti zároveň s sebou paradoxně nese lehkost svobody, té skutečné, plnokrevné. Když na sebe totiž beru větší odpovědnost, jsem schopná náhledu za, do budoucnosti, tj. otevírají se mi nové možnosti, což s sebou rovněž přináší větší svobodu. Příklad: Nastoupíte do vlaku ... kam si spíše sednete? Do prázdného, nebo do plného kupé? Většina zřejmě do prázdného. Během cesty přistoupí ožralý bezdomovec a začne vás obtěžovat. Kdybyste si však již dříve sedli do toho zaplněného, mohli jste si sami zvolit, s kým budete sdílet cestu. Přijali byste sice mnohem větší odpovědnost, avšak s ní i větší svobodu.

Jen mě napadlo, že je možná třeba navíc rozlišovat mezi introverzí jako takovou, o níž se tu mluví dnes a denně, a jakousi všeobecnou životní pasivitou. Jistě to není jedno a totéž (obzvláště pro nějaký intimní vztah, kdy by se intro- a extro- mělo stírat). Ne každý introvert je pasivní a ne každý pasivní je introvert.

[Av4]

Onen člověk je pasivní i v případě, kdy se mu něco nelíbí. Nepoznáte na něm, co doopravdy chce. A často to netuší ani on sám. Chcete-li pro dotyčného cokoliv "dobrého", strašně vás vyčerpává zjistit, co to vlastně je. Takový človíček se totiž tolik podřizuje a snaží vyhovět, pokud mu to vyloženě neškodí, že nakonec neví, kdy překročí své hranice. Ale díky pasivitě vám často ani neřekne, co mu vadí. Takže vy se dohadujete... Pak přijde sprcha, možná ani ne tak v podobě výčitek, ale jakési (opět pasivní) uraženosti, vzdalování se, problémy řešit není ochota... Ten člověk se tak bojí, že si to s vámi ani nevyříká.

No, to mi něco připomíná.

A je to přesně jak říkáš. A není to vždy jen pasivita. Někdy je problém i v tom, že ten člověk si není ochotný připustit, že bys ho měla mít ráda stejně i když s tebou nebude souhlasit nebo když se na něčem neshodnete. V takovým vztahu je nejvíc za trest, když ti na tom druhém záleží. Kdyby ti to bylo jedno, tak OK, pohoda, ať nic neřiká. Má smůlu, měl něco říct. Ale jak ti na něm záleží tak se těžko srovnáš s tím, že se ti stále podřizuje a dělá věci co nechce, jen kvůli tobě. A co je nejhorší, časem se to začne projevovat tak, že začneš pochybovat i o věcech, které mu skutečně nevadí a pak už to jde do ....

Myslim, že je to hlavně problém prvních vážnějších vztahů citlivějších uzavřenějších lidí. Představují si vztah jako ideál, kde mají dva lidé stejné názory, stejné hodnoty a jsou prakticky jedno tělo, jedna duše. A pokud se bojí, že by podobný vztah nemuseli už nikdy prožít, tak dojde k tomu, že se snaží "zachraňovat" tu ideální představu tím, že dorovnávají to, co chybí do "stejné názory, stejné hodnoty a jsou prakticky jedno tělo, jedna duše".

Introverze je na prd při seznamování. Jinak je to IMO v pohodě. Ve vztahu k sobě mají ti dva tak blízko, že ta introverze není takový problém. Narozdíl od tebou nastíněné pasivity (resp. indiferentnosti - staví se navenek stejně k věcem, které mu vadí, jako k věcem, které mu nevadí).

Ale i když se s tím pokouším všemi možnostmi bojovat, tak nějak narážím pořád na ten problém toho, že mi na dotyčné záleží. A to hatí všechny možnosti. Jediná šance je to v dobách kdy se nic neděje prostě zkousnout a pak když to dotyčný přežena za svojí hranici, tak si zachovat nadhled a nevracet mu to ve stylu "tak proč si něco neřek, co?". Takhle je to udržitelné IMO. A mimo to se snažit budovat pořád takovou "náladu", že i když v nečem nesouhlasíte, tak to není důvod k tomu, abys ho měla mín ráda.

Obecně se k někomu takovému vždy připlete někdo aktivní. A ten pak nutně trpí. Ale nemyslím, že by se to dalo vyřešit. Je to jako neléčitelná nemoc. Když to člověk ignoruje, tak je to smrtelný. Vyléčit se to nedá. Ale když se člověk snaží, tak se s tím dá docela dlouho žít.

[Blaueminence]

Přesně tak. Co se ale týče toho rozlišování, existuje několik druhů lidí, co navenek působí takhle tiše, pasivně, uzavřeně. Introvert nemá nějakou větší potřebu komunikace, žije si spokojeně. Člověk se sociální fóbií (často se vivine z ex-introverta, introverzi odbourá, ale neumí moc komunikovat) se vlastně pořád překonává, minimálně podvědomě se chce změnit (neni to lenochod, ale lev na krátkym řetězu, jestli to mám přirovnat). Oba typy maj ale úzkou souvislost, většina z "těhle lidí" se pohybuje někde mezi...

[Moby]

Souhlasím s tebou Joey. To jaký má člověk temperament, a to, jestli je tzv. aktivní nebo pasivní jsou rozdílné věci. Temperament je vrozený a nejde během života změnit, zatímco pasivita se dá naučit a stejně tak se dá i odnaučit. Jenom si jí člověk musí uvědomovat a chtít ji změnit. A jak vznikne? Nejčastěji výchovou. Takový člověk měl nejčastěji direktivní autoritativní rodiče, kteří za něj často rozhodovali, a nedávali mu prostor pro vlastní úsudek a uplatňování sebe sama. Dítě takových rodičů za to pochopitelně nemůže, protože tohle lze ovlivnit jenom do určité míry, často ale spíš ne. Tato "výbava" nezdřídka přetrvá do dospělosti, a to je chvíle, kdy už je možnost a prostor k nápravě. Akorát to ten dotyčný musí cítit jako svůj problém a chtít to změnit. 

[JoeyJoey]

Chtěla bych veřejně poděkovat GR77A za pomoc, ochotu a spolupráci, máte štěstí, že ho tu máte, takže díky GR77A

[Bobo]

A ako pokracujete dalej?

[JoeyJoey]

Bobo > Ne, to se vlastně netýkalo tématu

[GR77A]

Jej, tak to moc děkuju, ale myslím že jsem nic podstatného neporadil ani neprovedl, takže není ani tak za co děkovat. Ale tak těší mě to  A doufám, že se tohle téma také nějak šťastně dořeší