Čau kluci,
moc sem nepíšu, ale nyní asi opravdu potřebuji radu, nějaký pohled z druhé strany a kopnout do prd*ele.
Píše se rok 2010 a já jsem 18ti letý, nezkušený Jarda, co jenom chlastá a hledá sebemenší zkušenost se ženou. Není divu, že když se mi jednou konečně podařilo nějakou krasavici dostat do postele, můj lulan se v důsledku alkoholu ani nehnul. To byl asi první impuls ke změně. Začal jsem tedy hledat informace jak na to a dostal jsem se na Qarka, kde jsem hltat veškerý cenný materiál, který mi měl pomoci v mé "baličské kariéře". Bylo to pro mne jako polití živou vodou, ale všichni víme, že vědomosti jsou pořád málo a chce to hlavně praxi. Jednoho dne zavítám na forum a co to vidím..pánové Abruzzi a Barzini de Tutto pořádají za "pětikilo" jakýsi seminář o balení žen. Samozřejmě jsem do toho šel a musím říct, že tohle mě neskutečně nakoplo. Kluci byli borci, ač byli mladší než já, jejich přehled, vědomosti a způsob prezentování mě nakopnul takovým způsobem, že jsem oslovil dívku hned na cestě z Prahy. Mé sebevědomí narostlo a se ženami najednou nebyl problém. To byl stručný úvod a něco o mně. Kvůli tomu tu ale nejsem.
Rok 2012, poznal na jednom maturitním večírku moc fajn holku. Vzali jsme si na sebe kontakt a já ji pozval na procházku. Všechno bylo moc fajn a na druhé schůzce došlo na líbání. No netrvalo dlouho a začali jsme spolu chodit a byl na světě můj první opravdový vztah (předtím jsem měl jen holky na sex). Jak jsem měl znalosti s quarka, tak jsem přesně věděl jak si takovou holku udržet. Byl jsem ten zaneprázdněný, asertiviní, veselý kluk, po kterém všechny touží, což mělo za následek opravdu velikou fixaci z její strany, což znamenalo logicky i úbytek zájmu z mojí strany. Ale říkám, chlape ta holka je fakt super zkus to s ní. Žili jsme opravdu aktiní vztah, měli spoustu zážitků a po 4 měsících mi přítelkyně řekla to slavné "miluji tě". Musím říct, že jsem celkem zpanikařil a nakonec jsem ze sebe vysoukal děkuji. Ještě jsem se s tím nikdy nesetkal a nechtěl jsem zkrátka říkat něco, čím jsem si nebyl vůbec jistý. Přítelkyně se samozřejmě rozbrečela a já se cítil provinile. No nakonec jsme to nějak přešli a zůstali jsme u "mám tě moc rád(a)" atd. V tu dobu jsem pokračoval v taktikách zaneprázdněnosti, rýpání..zkrátka jsem měl ve vztahu navrch, nechával čas plynout a čekal jak se to vyvine dále. Když jsme v tomto období někam šli, mluvil jsem pořád jen já, přítelkyně občas něco odvětila a bylo to takové..nemastné neslané. Říkala mi, že jsem chladný a že nevyjadřuji city. Že si se mnou nedokáže pokecat, že když je se mnou, nedokáže se uvolnit, bojí se cokoliv říct, abych si o ní nemyslel něco špatného.
Rok 2013, já si uvědomil, že tu holku fakt miluju a že bez ní nedokážu být. Řekl jsem jí to, odpověděla "taky tě miluji". Bohužel do teď trvá stav, kdy se nedokáže předemnou uvolnit, neřekne mi nic, abych si o ní něco nepomyslel, nedělá se mnou žádný vylomeniny a je to takový..divný a chladný. Sex máme a je skvělý, ale v komunikaci to nějak vázne. Například mi vyčetla, že když mi napsala jak nedala test o jeden bod, napsal jsem jí: "to víš měla ses víc učit". Za to bych si teď nejraději nafackoval, ale už jsem asi tak zblblej těma taktikama jak na ženy, že se chovám úplně jinak, než by bylo vhodné. Bojím se teď, že ji ztratím a nechci být needy, chci být ten, co má navrch a prostě ten týpek se kterým žena vydrží. Na druhou stranu nechci být ten chladný se kterým se nedá ani pokecat. Asi to celý vyzní hodně zmateně, ale v této situaci jsem se ještě nenacházel. Strašně se bojim, že jí ztratim, chovam se jak idiot a tim ji spíš odrazuji. Věřim, že z toho co jsem tu napsal uvidíte víc než já. Jsem teď totiž zaslepený láskou
Autor