Dívka z nádraží

[Adam1]

Ahoj všem!

Zase se po pár měsících hlásím, tentokrát s prosbou o radu. Abych vám řekl něco o sobě, co ještě nevíte - v září jsem nastoupil do prváku střední školy a za ty 2 měsíce si ve třídě vytvořil dobrý jméno. Vycházím tam dobře více méně se všema, cejtim že jsem oblíbenej a mám z toho radost.

Včera odpoledne jsme psali čtvrtletní velkej test, kterej celá třída pěkně pohnojila. Tak jsme vyšli ze školy a s kamarádem, ke kterýmu mam silnější přátelskej vztah než k ostatním, jsme se domluvili že než mu pojede vlak tak si můžem jít sednout trochu dál od nádraží a dát si pivko. Tak jsme taky udělali. Zakoupili jsme lahváče a šli (Ne, nejsme jedni z těch malejch smradů co pijou pivo aby se cejtili starší.) Když jsme měli nakoupíno tak jsme vyrazili vstříc placu opodál od nádraží. Procházeli jsme takovou budovou, možná nějaká továrna či co, no neměl jsem z toho dobrej pocit ale věřil jsem kámošovi. Potom jsme šli nějakou cca 500 metrů dlouhou úzkou chodbou. Sešli jsme po schodech a ocitli se venku na zmiňovanym placu. Sedli jsme si tam a otevřeli pivo. Strávili jsme tam asi půl hodiny a cejtil jsem že tohle dost posílilo naše kamarádství. Potom když už kámošovi měl jet vlak tak jsem ho šel doprovodit. Když si všimnul že mu vlak už jede a on je celkem daleko od nástupiště tak se rozloučil a sprintoval na nástupiště. Já jsem teda šel stejnou cestou zpátky. Všimnul jsem si ale že z vlaku vystoupili 2 lidi. Prvnim člověkem byl kluk věkově podobnej mně, ten na mě koukal jako kdyby si myslel že ho chci okrást. Druhej člověk mě ale zaujal mnohem víc. Byla to holka, blondýna, cca 165cm, 15-17 let, černý oční stíny, hezky oblečená. Potom jsme všichni 3 šli zase tou dlouhou chodbou přes továrnu zpátky do civilizovaný části města. Ten kluk šel dál před náma, já šel vedle tý holky po schodech. Dívala se zaujatě na mě a já cejtil tu vibraci, co mezi náma byla. Těžko se to popisuje slovama, každej kdo tu někdy lovil v terénu to asi zná. Nevím proč, ale zrychlil jsem. Kluk ve předu, já uprostřed a ta holka za mnou. Přibližně v půlce chodby jsem se na ní dozadu otočil a ona se na mě taky podívala. Otočil jsem se zpátky a došel až ke konci chodby na schodiště. V tom ji zazvonil mobil, říkala někomu že už je na cestě. Když jsem vystoupil už do části města kde jsou lidi tak jsem si všiml že s ní mám společnou cestu i dál. Šli jsme oba na autobusovou zastávku. Přišel jsem k jízdnímu řádu, přečetl že mi autobus jede za 3 minuty tak jsem šel k lavičce. V tom ona prošla kolem mě opačnym směrem. Naše oči se střetli a ona se na mě krásně usmála. Já jsem se rychle usmál taky. Potom jsem doufal že pojede stejnym autobusem jako já. Bohužel nikoliv. Šla po chodníku dál. Mě přijel autobus, nastoupil jsem a když jsem kolem ní projel naposledy jsme se na sebe podívali.

A to je konec příběhu. Ale pozor, teď přijde ta část, kvuli který to sem píšu. Potom jsem si na facebooku psal s tim kamarádem a tohle mu vyprávěl. On přišel se skvělym nápadem. Příští pátek tam budem znova. V tu stejnou chvíli. Já jsem si řekl ''Super, to bude skvělý!'' No jo, jenže co jí mam v tu chvíli říct? Napadlo mě něco jako ''Ahoj, předně se omluvám že sem na tebe tady takhle čekal, ale abych se představil. Jmenuju se Adam a minulej tejden jsme šli z nádraží spolu a ty ses na mě tak krásně usmála. Já jsem pak odjel pryč a mrzelo mě to, že jsem si s tebou nezačal povídat.'' Ale potom jsem si řekl že to je až možná moc DLV, zvlášť ta omluva a to že mě to mrzelo. Co myslíte vy?

*Adam1*

[Maxx]

Podľa mňa je to strašne DLV, vypáliť, že na ňu čakáš ako stalker
Proste by som tam normálne čakal s kamarátom a keď tam bude, tak ju oslov, prípadne daj direkt a skús closnuť. Minulý týždeň by som vôbec nespomínal, ako by sa nestal, rozhodne nevrav že si tam kvôli nej, tvár sa že je to náhoda.

[puzzle]

Adame, proboha...

To budeš celej tejden přemýšlet o jedný holce, se kterou si ani nemluvil? To vážně budeš příští týden podnikat tuhle šílenost, jen kvůli nějakýmu bezcenýmu úsměvu, který ona ten den použila nejméně tisíckrát? Babka od sousedů se na mě taky vždycky usměje a přesto nemám potřebu se takhle snižovat a dolejzat. Jdi radši někam s kámošema, vykašli se na ní, zapomeň.

Víš, popisuješ mi tu skvělý romantický příběh, nebýt tu tvůj nick, myslím si, že to psala ženská. Tak to na mě působí. Tohle chceš?

DLV je tady hlavně tvůj postoj, kdy už z textu je jasně vidět, že si v podřízené roli. S tou holkou si ani nemluvil a už dokonale ovládá tvůj čas, prostor a myšlení. Vidíš, jak lehce manipulovatelný seš? Zbav se toho. Vím, že to je těžké, sám si tou cestou procházím každý den. Musíš si to hlavně uvědomit a střípek po střípku skládat svojí osobnost.

Ať se daří.

[Adam1]

Puzzle, chlape asi máš pravdu...Takhle je to semnou vždycky. Usměje se na mě holka, já jí neoslovím a potom se tim užíram ještě pár dnů...Sakra měl bych se dát do kupy a fakt radši podniknout s kámošema a nenechat se tolik vodit za koule.

[puzzle]

Jsem rád, že to tak bereš. Ten příspěvek nebyl myšlenej špatně nebo nějak útočně, prostě jen chci, aby sis to pořádně uvědomil. Věřím, že ten správný postoj, se kterým budeš spokojený, najdeš.

To, že jsem to parádně vystihnul, je i díky vlastním zkušenostem. Nebudu si na nic hrát, momentálně jsem trochu rozsekaný z tý děvky Daniely, nějakou tu dobu spolu už flirtujem, jenže je to šílená party girl a jako takový si jí už nemůžu dál vážit, je to proti mým hodnotám, proto to utnu, i když je to pro mě těžký, protože samozřejmě je krásná, hravá a hezky se mnou flirtuje a navíc hraje florbal. Včera večer jsem zkusil poslední krok, kdy jsem jí zavolal a oznámil, ať vezme kámošky a jednou s náma do klubu. Buď by to byla jednorázovka, nebo nic. Nakonec nebylo nic, byla už na jiné party (překvapivě ), což mě jenom utvrdilo, že budem pouze kámoši.

Jinak třeba Abruzzi by ti mohl povídat, jak si od něj nechávám radit, jak jsou chvíle, kdy jsem totálně rozseklý. Jednou za čas se to stane každýmu, to je v pohodě. Důležitý je si z toho vzít něco do příště.

[Abruzzi]

Adame, chceš ji nebo ne ? Chceš, o tom věru neni pochyb. Tak něco udělej. POKUD TO NEUDĚLÁŠ TY, UDĚLÁ TO NĚKDO JINEJ. Život je boj. Je jedno jestli si myslíš že je to DLV nebo DHV. To hoď za hlavu. To tě teď nezajímá. Nejdůležitější je akce. Tohle znam, a není jedinný cesty ven, než udělat nějakou akci. Protože jinak si to budeš vyčítat věčně.

I kdybys to podělal, tak je to lepší, než kdyys neudělal nic. Proč ? Protože by ses měl z čeho poučit do příště, a mohl bys na sebe být hrdý, že jsi se k něčemu odhodlal.

Je jedno co řekneš. Můžeš k ní přijít a říct jí upřímně, že jí tu potkáváš nějakou dobu, a protože se na tebe pořád usmívá, tak jsi za ní šel. Seznámíte se, pokecáte a pak je to na tobě.


Přeju hodně štěstí.