Hlava vs. srdce

[tomm]

Ahoj všichni, rád bych se vás zeptal na názor - Má cenu pouštět se do vztahu bez počáteční zamilovanosti?

Dostal jsem se do situace, kdy se o mě "zajímají" 2 slečny.

1. slečna je spolužačka, se kterou jsme se nikdy moc nebavili, pak se nějakej čas jako kamarádi vídali, a ona se do mě zamilovala - nejen že se tak chová, ale dokonce mi to sama řekla. Hlava mi říká, že bychom spolu mohli tvořit skvělej pár...má vlastnosti, který jsem si u svojí přítelkyně vždycky představoval, je milá, citlivá, líbí se mi, atd... Každopádně, strávili jsme spolu už docela dost času, vídáme se, cítím se s ní dobře, párkrát jsme se líbali, ale prostě do ní nejsem zamilovaný.

Se druhou slečnou je to naopak. Taky jsme se poznali ve škole. Je krásná, vtipná, chytrá,... dlouho jsme si jen psali a na prvním rande mě pak okouzlila ještě víc. Trochu jsem se do ní zbláznil, ale když se nad tím zamyslím, hlava mi říká, že je to chyba (nevím proč).

Je docela pravděpodobný, že nakonec nebudu ani s jednou, ale jde mi o princip - je lepší poslechnout hlavu nebo srdce? Máte někdo podobnou zkušenost?

[Milhaus]

No skoro po dvou týdnech je už asi pozdě  na odpověď, ale já bych asi zvolil slečnu číslo dva... U mě vede srdce nad hlavou...

[Sith lord]

No myslím, že tady něco psát už nemá cenu, je to tu mrtvé RIP forum.

Jinak jestli 1 nebo 2, musíš hlavně vědět ty, jak to cítíš A jít do vztahu bez zamilovanosti? Jo proč ne, pokud se ti holka líbí a aspoň trochu tě přitahuje, tak si myslím, že to přijde časem.

[tomm]

Rozhodl jsem se to neřešit, protože bych se z toho akorát tak zbláznil Prostě to nechám plynout a uvidí se
Přemýšlím ale nad tím, jestli se mi to nemohlo nějak pomotat - nevím jistě, co mi říká hlava a co srdce.

Zkusím popsat, jak se teď cítím ohledně slečny 2 (říkejme jí Jana). Řekla mi, že je asi čtvrt roku po rozchodu (2letý vztah). Spolu s tím, že v podstatě první projevila zájem ona si trochu připadám jako "odrazovej můstek". Tzn. může si na mně jen zvedat sebevědomí. Každopádně, necítím se s ní tak uvolněně jako se slečnou 1 (kamarádka Adéla). S Adélou mám pocit, že jí dokážu rozveselit, udělat radost, naplánovat nečekanej vejlet a budu vědět, že bude souhlasit a bude mít radost.
Jana je sice půvabná, chytrá, vtipná, a neuvěřitelně mě okouzlila, ale nedokážu si s ní představit společnou budoucnost. Ač ji zas tak moc neznám, nemám pocit, že jí zvládnu "stačit". Pro holky je taky (v dlouhodobým horizontu) důležitý, aby se s chlapem cítily minimálně na stejný životní úrovni, jako v jaký vyrůstaly. Nebo se mýlím?

Snad jsem se vyjádřil pochopitelně, budu rád za každej postřeh

[Av4]

Pro holky je taky (v dlouhodobým horizontu) důležitý, aby se s chlapem cítily minimálně na stejný životní úrovni, jako v jaký vyrůstaly.

To je zajímavá myšlenka. Z čeho to soudíš? Spíš bych si myslel, že budou důležitý podobný hodnoty, jako ve kterých vyrůstala. Tedy, pokud vyrůstala v rodině, kde byl táta surovec a rodinu řídil pevnou rukou, tak bude hledat kluka, který bude ztělesňovat podobné hodnoty - byť třeba jiným způsobem (tj. rozhodný, rázný nebo třeba i cholerický). Nebo pokud třeba vyrůstala v rodině, kde se všechno zametalo pod koberec a problémy se neřešili, tak bude citlivá na to, aby ten kluk nedělal "scény" a nevybuchoval.

Mám pocit, že v mém okolí nenasvědčuje nic tomu, že by si holky nutně hledaly kluky finančně podobně situované, jako její rodiče. Spíš bych řekl, že čím níž sociálně jsou, tím jsou citlivější na to, aby kluk byl někde okolo průměru. Ale naopak - že by ty lépe situované nešly do průměrně situovaných kluků mi nepřijde. Předpokládám, že je to protože být chudý je těžší než nebýt bohatý

[tomm]

S těma hodnotama je to určitě pravda taky. Ale když holka u rodičů nestrádá a dostává se jí všeho co chce (možná je i trošku rozmazlená), očekává pak totéž od přítele. To se na začátku těžko pozná, protože to sama nedává najevo. Když se už ale vztah počítá na roky, může si začít uvědomovat, že její přítel/manžel na tom není tak dobře jak by chtěla a začne se cítit nespokojeně, ač jí to racionálně nemusí dávat smysl - prostě očekávala, že manžel bude jako tatínek a o všechno se postará. Neříkám, že to tak je vždycky, ale z reálu o pár takových případech vím...

A nějak tak mám pocit, že bych s Janou mohl dopadnout. Navíc se divím, že se o mě vůbec zajímá, protože vzhledově je o 3 třídy vejš a na takovej zájem nejsem zvyklej  Podle mě můžu být vážně jen "hojítko" po expříteli, na druhou stranu, jsme v relativně intenzivním kontaktu (na dálku, viděli jsme se jen 1) už 3 měsíce. Jak se pozná, jestli holka kluka netahá jen za nos? 

S Adélou vím, že by mi bylo dobře ve společný domácnosti, prostě jako s holkou do života. Problém je, že do ní nejsem tak poblázněnej a chybí mi mezi náma ta jiskra.

[Av4]

na druhou stranu, jsme v relativně intenzivním kontaktu (na dálku, viděli jsme se jen 1) už 3 měsíce

?!

To teda moc intenzivní není. A na dálku to nemá cenu.

Není to třeba tak, že si chce s tebou povídat, škádlit se a mít pocit, že o ni někdo má zájem, ale nic víc nechce?

[tomm]

Relativně intenzivní Ze zkušeností už vím, že vztahy na dálku jsou k ničemu a nechci se do ničeho takovýho pouštět. Domů se vracím za 3 měsíce, ale kdybychom oba chtěli, můžeme se v pohodě vidět.

Právě to si taky trochu myslím. Jak to poznat? Když si píšeme je to fajn, když konverzace vyprchá a 4 dny se nic neděje, neřeším to a nepíšu, po pár dnech se většinou ozve sama. Mám takový tušení, že má nižší sebevědomí, což by tvou teorii mohlo potvrzovat.
Vyprávěla mi, jak odmítla zamilovanýho kamaráda i jak se k ní snaží vrátit její ex. Do něčeho takovýho mi ani omylem nestojí za to se plíst 

[Sith lord]

Z vlastní zkušenosti můžu říct to co napsal Ava, holka, co si s tebou neustále píše a je hodně daleko od tebe, tak si chce jen povídat a max. škádlit, nic jiného bych od toho asi nečekal něco podobnýho jsem tu řešil asi rok a půl zpět, občas se spolu vídáme nebo něco podniknem, ale to je vše. A to jsme si psali cca půl roku než jsme se tehdy viděli

[tomm]

Díky za potvrzení, myslel jsem si to Ani doteď jsem toho moc neočekával, takže s tím prostě nebudu začínat Vidět bychom se sice mohli kdykoliv, ale budu ji brát jako kamarádku a nebudu to hrotit. Trochu se stáhnu a budu pozorovat, co se bude dít  

Musím víc věřit svým pocitům, který maj v tomhle fakt často pravdu