Emocionální závislost?

[Krytak]

Zdravím, upřímně se přiznam, že nevim, jestli je to, co popíšu problém, ale vzhledem k tomu, že to sem píšu, tak asi jo . Jde o tohle... S přítelkyní jsme spolu skoro půl roku, klape nám to, máme společnej postoj k životu, podobnej vztah k intimnostem, podobný povahy. Problém neni ve vztahu, problém je ve mně. V předchozích vztahů jsem byl poměrně dost dožranej, choval jsem se jako hodnej trouba a taky to tak vždycky dopadlo. I když jsem spoustu věcí z tohohle chování odstranil a vidim, že funguje přirozenost, nekoukat se na tu holku jak na bohyni atd. tak ve mně pořád zůstává nejistota. Takovej ten strašák, kterej mi občas řiká "chlape, stačí něco udělat špatně a můžeš si rozšířit zásobu kopaček". Moje racionální stránka mi řiká, že tyhle myšlenky jsou absolutní kravina (v rámci svýho upgradu z hodnýho trouby na normálního chlapa jsem se snažil implemenovat i pozitivní myšlení - pozitivně , bohužel až na vztahy, tam jsou moje zkušenosti takový, že asi nikdy nebudu opravdu věřit, že to s tou holkou dlouhodobě vyjde), když nám všechno klape. Ale stačí maličkost, neodpoví na sms, neozve se, neni jí do řeči - všechno se to dá vysvětlit tim, že ona je celkem trémistka, občas náladová, málo sebevědomá spolu s tim, že toho má teď ve škole moc. A co se mi honí v hlavě? Neodepsala ti - ztrácí zájem, nesměje se - neumíš jí rozesmát. Dokud jsem s ní nebyl ve vztahu a i v začátku, první dva měsíce, se mi tyhle myšlenky vyhejbaly. Tak proč sakra teď? Připadá mi opravdu jako bych na ní byl emocionálně závislej, nálada se mi občas mění s její náladou, když má blbou náladu, sám si to dávam za vinu, sakra proč? Rád bych se týhle závislosti zbavil, vim jak na to (zhruba), najít si vlastní zábavu, tolik na ní nemyslet. Jenže i když už teď mam volnýho času málo, tak na ní myslim opravdu hodně často. A jak to potom udělat, abych tim neohrozil jinak fungující vztah? Současná míra kontaktu (vidíme se 2x-3x týdně) nám oběma vyhovuje, ale kdybych to snížil, míň psal sms, tak vycejtí, že se něco děje, je na tohle opravdu dost citlivá.
A je tu ještě jedna věc. Když si to přomejšlim, tak to evidentně celkem souvisí s prvnim odstavcem... Trochu mi vadí, že se moc nezajímá o muj život, sama od sebe se skoro nezeptá, jak mi vyšla nějaká akce v práci, co zrovna dělam, jak jsem dopad u doktora... Já se o její věci zajímam pořád, protože mě to prostě zajímá. Trošku mi to chybí, občas mi připadá jako by jí to ani moc nezajímalo, jak žiju, jaký mam problémy... Na druhou stranu, když už s tim přijdu sám, tak se o tom v klidu pobavíme. Občas mi přijde, že se o mě nezajímá, občas že se zase chovam jak hysterka. Všechny problém řešíme na rovinu, ale tady si nejsem jistej, jestli vyjít s pravdou ven. Na jednu stranu k ní mam důvěru a už se celkem známe, na druhou stranu bych tim řikal "zajímej se o mě", jak nějakej nuzák. Že by se vytrácela zamilovanost si nemyslim, kolikrát je ona první, kdo napíše, přítulí se, obejme, líbá. Pravda, iniciativa v setkáních jí chybí, ale na to už jsem si celkem zvyknul u minulejch vztahů. 
Asi celá tahle nejistota pramení z mejch nevydařenejch předchozích vztahů a z toho plynoucího nízkýho sebevědomí, rád bych znal Vaše názory, jak se s tim vypořádat. Díky 

[joei]

Nazdar Krataku,

tohle zažívám taky.... ale vždycky to zaženu tím, že vidím, jak mě miluje.... ne tím, že to říká slovy, ale tím, jak se chová. Je mi oddaná, obdivuje mě.
Samozřejmě vím, že jsem narazil na vyjímečnou ženskou (aspoň pro mě).

Snad máš taky takovou a její občasný nezájem je vyvolaný jen tím, že občas potřebuje mít to svoje. Když moje přítelkyně odjede na víkend za rodiči, tak jí napíšu 1-2 zprávy za den a jinak ji neřeším a stačí, když mi napíše zprávu, že je v pořádku a taky ji neuháním.... má to svoje a hlavně jí věřím.

Takže pokud ti nenapíše sms v tu chvíli, kdy ji čekáš, ale až když jste spolu, je to úžasný a dává ti najevo zamilovanost, neřeš to.... zkus si zvednout sebevědomí. to vždycky pomůže.

[Krytak]

Zdarec, díky za reakci.
Samozřejmě, tak vím, že jsem potkal výjimečnou ženskou, taky jsem jí hledal pěkně dlouho. Má toho za sebou taky dost těžkýho, takže je i dost rezervovaná vůči ostatnim lidem, na druhou stranu my se poslu známe už víc než 3/4 roku. Já bych tohle nijak moc neřešil, ale krom toho, že mi to trochu chybí se trošku obávam toho, aby mezi náma nevzniknul určitej problém co se důvěry týče.
Ptal jsem se hlavně proto, že přestože mam za sebou pár vztahů, tak pořádně nevim, jak to ve vztahu chodí, všechny moje vztahy byly víceméně krátký a buďto byla tehdejší přítelkyně stíhačka nebo na mě později totálně kašlala. Těžko se mi v tom hledá rovnováha.

[Krytak]

Takže menší aktualizace stavu .
Vzal jsem koule, dal je do svěráku a na roinu jí řekl něco podobnýho, co jsem vysmolil tady. Vzala to dost odměřeně a bylo vidět, že jí to zarazilo, ale je pravda, že od tý doby je to poněkud jiná káva, slečna se kolikrát ozve sama od sebe a já se musim krotit, abych toho nezačal zneužívat .
A čim dál o tom vim víc, tim víc si řikam, že její občasnou rezervovanost má na svědomí hlavně její náladovost. O prázdniny bylo všechno ok, jakmile nastoupila do školy, tak to šlo dolu. Na druhou stranu hodně mě uklidňuje, že když jsme spolu fyzicky, tak si nemůžu stěžovat. I když někdy jí na depka napadne strašně nečekaně a vypadá jak tělo bez duše, nereaguje, nemluví, nic.
Takže bych měl další dotaz. Jsou vaše přítelkyně náladový? A jak se k nim zachováváte, když to na ně padne?

[Sammys]

Jj, náladovost žen...věčné téma...Ze začátku vztahu člověk neví, kde může být příčina. Později již sám něco odhalí nebo ví, že slečna má to a to a jak reaguje na podněty...Mně se osvědčuje zeptat se, zda ji něco trápí attp, odpověď většinou je NIC...Nemá cenu tahat z holky důvody. Já většinou vyjádřím své city k ní a slovně ji podpořím, že vše bude fajn. Za pár dní je pak obyčejně vše v poho...Vždy je to tak u mé slečny 2 - 3 dny v kuse/ měsíc....Možná menstruace a podrážděnost, rivalita se sestrou a vnitřní rodinné a studijní chmury...