forum.QARK.net

Řeším teď takovýto příběh. Přes net jsem se poznal s jednou holkou, je o dva roky starší. Akorát že ze začátku byla taková pořád strašně vážná a bez života, připadlo mi, že jde se mnou na schůzku snad z donucení. Jenže po schůzce mi vždycky napsala že se jí to líbilo a že ráda zase někde zajde. Tak nějak postupem času trošku ožila, ale pořád prostě byla dost nestandardní, při setkání stále žádnej úsměv a vůbec žádná projevovaná radost z toho, že mě vidí, prostě pořád jsem z toho byl hodně zmatenej. Když jsem se u ní třeba díval na film, tak absolutně žádná odezva na moje doteky atd. Když to shrnu, tak se mě sama z vlastní vůle nedotkla skoro ani jednou. Teď naposledy jsme se v kavárně dostaly k jednomu tématu, kterej se týkal jejího života (o tom jsem samozřejmě neměl tušení). Cestou zpět mi řekla (bylo to jak v nějakým filmovým dramatu s absolutně nečekanou pointou), že má schizofrenii, bere léky a má kvůli tomu invalidní důchod. Mívá pocity úzkosti, nemůže kvůli tomu najít práci, což ji ještě více deptá. Nevěděl jsem, co jí na to mám vlastně říct, ale postupně mi docvaklo, proč je taková bez života. Na netu jsem si o tom četl a je až neuvěřitelný, jak to všechno sedí. Ztráta citů, vášně, pomalu i smyslu života...
No a já teď vlastně nevím, co dál. Ona má „zájem“ stále. Jenže prostě mně ty úsměvy, doteky, její radost a nadšení prostě chybí, bez toho já žít nedokážu a postupně to dusí můj zájem. Sice už se teď usměje častěji, ale pořád mi u ní chybí taková jakási radost a vášeň. Ukončit to ale taky nedokážu, je mně jí prostě líto, ona za svůj stav nemůže. Prostě nevím, nicméně to zatím ještě nebudu řešit a dám tomu šanci. Buď se to bude zlepšovat, nebo to zůstane pořád na stejném bodě a budu to muset ukončit. Jak byste postupovali vy?

schizofrenie není léčitelná, pokud vím, dá se akorát držet na uzdě. Chápu tvou lítost, ale nežil bych svůj život proto, abych se o někoho pouze staral. Napiš si vedle sebe na papír pro a proti.... a pak se rozhodni.... já bych věděl, jak se rozhodnout.

edit: ty sám víš, co chceš udělat a jen to chceš mít potvrzené od nás, že je to OK. A za mě to OK je.

Zpoza monitoru se takovýhle věci vždycky řeší snadno. Spousta věcí ti už teď chybí. Jaká je šance, že se to v budoucnu změní? Zraní jí to, až zjistí, že si s ní jenom z lítosti (pokud to tak bude)? Byla tvoje představa o vztazích podobná, jako realita? Může tě její schizofrenie ohrozit? (Nikoliv přímo fyzicky, ale například časem uvrhnout do depresí, finančně zatížit, vysávat energii). Může ti v opětování za tvý úsilí a snahu reálně něco nabídnout? (Od emocí, přes zážitky, až po materiální hodnoty). Uvědomuješ si, že vztahy začínají a končí? Váš vztah může skončit během pár týdnů, je lepší to ukončit hned, nebo ne? Váš vztah může pokračovat až do aleluja, naplní tě? Bude tím, co sis představoval?

Mým záměrem není ukázat se, jako necitlivej. Tohle je poměrně závažnej problém a u těch preferuju mluvení bez obalu. Odpovědi na tyhle otázky by ti mohli pomoct v rozhodování. Snažil sem se je koncipovat tak, aby se na ně dalo odpovědět jak v pozitivním smyslu, tak v negativním. Sám ji určitě ještě pár vymyslíš.

Ať už tak nebo onak, přeju ti spoustu kuráže, budeš jí potřebovat...

Na závěr (teď už otřepanej) Jobsův citát. Your time is limited, so don't waste it living someone else's live

Proč s ní vlastně chceš být? To už si spíš pořiď kočku. Já bych raději týden brečela než v tomto pokračovala.

Nejdřív se rozhodni, jestli do toho budeě nebo nebudeš plést lítost. Jestli jo, tak se na to vys...r.

Jestli ne, tak se chovej tak, jako kdyby byla OK. Když ti to bude vadit, tak se s ní rozejdeš. Když uvidíš, že to nefunguje, můžeš jí klidně nechat. Na druhou stranu nikdy nevíš, co z toho může vzniknout. Schizofrenie je sice dost na prd, ale základ je brát léky a nepít. Když to člověk dodržuje, tak je většinou docela v pohodě - občasné záchvaty nejsou nic co bys nezažil i s normální holkou... jen budou třeba skutečně nesmyslné - narozdíl od těch holčičiích, které jsou nesmyslné jen zdánlivě (ty většinou mají nějakou megavykonstruovanou pointu). Ale to stejně nikdy nepoznáš, takže vnější projevy +/- stejné :D

Tak jenom info o vývinu situace. Dohromady jsme spolu byli cca 3 měsíce, před týdnem jsem to ukončil. Sice už byla veselejší a usměvavější, ale je prostě takovej vážnější typ, takřka vůbec žádnej vtípek, když jsem něco zkusil já, tak se vůbec nechytala... A to já celkem potřebuju se s někým furt takhle slovně pošťuchovat. No ale co se vůbec nezlepšilo, tak její doteky, to od ní pořád nehrozilo. Když jsem jí to říkal, tak řekla, že prostě má být iniciativní chlap. Neříkám, že jsem byl nějak extra aktivní, ale snažil jsem se. A co mě děsně štvalo, tak že se mě nijak nedotýkala ani při kousačce, ikdyž z mé strany tady bylo doteků dost.
Mrzí mě to, je mi jí i líto, z rozumu by to byl na druhou stranu perfektní vztah, ale bez citu to prostě nejde, to bych nezvládl. Spíš bych jenom čekal, kdy ten cit přijde od někoho jinýho.
Takže tak