Je to rozchod?

[tomm]

Ahoj všichni.

Po 7 měsících vztahu, kdy mi přišlo všechno docela v pohodě, přišlo překvápko... S přítelkyní jsme se vídali o víkendech, obvykle na 1 den. Slečna mě začala na dálku ignorovat - vůbec si se mnou nepsala, nezajímala se o mě, odpovídala útržkovitě. Poprvé to trvalo asi 3 dny. Když jsme se pak viděli, byla naprosto v pohodě a bylo to zas fajn. Tvrdila, že to asi byla nějaká přechodná deprese, kdy na nic, ani na mě, neměla náladu a že jí to mrzelo. Chvíli (ani ne 2 týdny) jsme byli zase v pohodě. Pak následovala stejná situace, která trvala týden. Říkal jsem si, že když se se mnou nebaví a ani mi nenapíše aby se dozvěděla, jak se mám já, tak že jí nechám a nebudu se doprošovat...Do toho přišel víkend, kdy se obvykle vídáme - návrh vidět se odmítla (že má ten den nějaký povinnosti) a neprojevila nejmenší zájem vidět se v jinej den, podniknout něco jinýho... Takže jsme se celý víkend neviděli. Nechal jsem ji další 2 dny a pak jsem se jí zeptal, co se děje... Řekla že asi potřebuje pauzu, že toho teď bude mít hodně (včetně nějakých aktivit který vím, že pro ni nejsou povinný...) a že kdybychom se viděli, tak se bojí, že by na mě byla protivná, a to nechce... Když jsme se bavili dál, vypadlo z ní, že jí to se mnou prostě nebaví. (napsala to přesně takhle, natvrdo...) Veškerá popsaná komunikace byla přes fb.

Asi tuším že to je konec, ale rád bych slyšel ještě další názory a povzbuzení...

Díky

[joei]

To, že je to konec může být přece i povzbudivé:-) Ale to jsi asi slyšet nechtěl. Vypadá to na konec, ostatně tak to sama řekla. Že jí to nebaví. Drsné, ale lepší než milion lží a výmluv.

[petanx]

Měl by ses nad tím chvíli pozastavit a popřemýšlet kde je chyba. Možná ses ani ty o ni moc nezajímal, možná 1 týdně je málo, možná jsi ji nikam nebral ven - hádám, nepíšeš to tady do detailů.
Z té chyby je fajn se poučit. Můžeš to zkusit zachránit, nemusíš...nevypadá, že by ti to trhalo žíly. Na druhou stranu proč z toho nevymáčknout maximum (aneb horší už to nebude), tak to třeba ještě nějak zkus.
Je ale možný, že ty chybu nevidíš a nenajdeš, bohužel ani ta holka ti tu chybu a její trápení neřekne. Holky to nedokážou. Resp. je super, že ti řekla, že ji to s tebou nebaví, ale když se jí zeptáš proč, tak ti odpovědět nedokáže. Nemají racionální myšlení, musel bys to s ní zkusit znovu a postupně na to přicházet, nadhazovat jí tipy a ona bude nějak reagovat...

[tomm]

Žíly mi to netrhá...asi se pokouším si to racionalizovat - když jsem ji občas něčím naštval, tak mi to neřekla ani když jsem se jak blbec ptal, prostě byla naštvaná a já musel čekat, než to přejde...Nevím, jak čekat jiný výsledek vztahu, když mi holka není schopná říct, co jí vadí...

[petanx]

Jak píšu, to hodně holek nedokáže, holky prostě komunikují jinak.
Jestli je ti to tak nějak "jedno", tak jseš v dobré pozici. Myslím, že bys asi neměl mít výraznej problém se jí "nezávazně" ozvat a že bys z toho mohl ještě něco vymáčknout. Totiž nepochopitelně se může klidně stát, že najednou tě zase bude chtít, stačí jen správně zapůsobit...prostě ženy.
Jestli máš nějakou v záloze, tak raděj běž do dalších. BTW něco bych vsadil na to, že když se té tvé bývalce neozveš vůbec, tak ona tobě do měsíce jo.

[tomm]

Poslední co mi napsala bylo právě to, že ji to se mnou nebaví. Na to jsem neměl chuť reagovat a ani dál nemám. Nepřijde mi to moc správný, takhle se rozejít po fb... Takže jestli mi nenapíše něco sama, tak se už bavit prostě nebudeme...A nevím, jestli to mám zapotřebí, nechat se takhle posílat do prdele a pak, když se vzpamatuje, mít radost a jít zas do toho...

[tomm]

Tak jsem se neudržel a napsal jí, jestli se ještě se mnou hodlá aspoň sejít nebo jestli opravdu bude takovej charakter a zůstane u rozchodu po fb. Přecijen ve 20 letech a po 7 měsících bych očekával aspoň nějakou slušnost. Když se konečně odhodlala odpovědět, napsala jen, že je srab a že ani na tenhle víkend nepřijela domů ze školy (jinak jezdí pravidelně). To je vše. Tak jsem jí napsal pár zpráv o tom, že jsem čekal víc, že mě zklamala atd. atd. Opět bez reakce.
Cítím absolutní bezmoc - rozchod v podstatě bez důvodu, navíc touhle cestou, navíc mě při jakýkoliv zprávě ignoruje. Utěšuju se jen tím, že jít životem s člověkem, kterej takhle řeší problémy, by bylo jen utrpení.

[D9]

Podle mý zkušenosti takhle probíhá většina rozchodů ze strany holek - tj. z ničeho nic, a důvod se NIKDY nedozvíš. Holka ti skutečnej důvod nikdy neřekne (ne proto, že by vyloženě nechtěla, nýbrž ho sama neví)

[petanx]

Vykašli se na ni.
Bude tě to teď asi trochu trápit. Ne kvůli tobě, ale kvůli jí: asi brzo postne na FB nějaký status "hledá se chlap, ale žádnej není" nebo něco takovýho a tebe by to jen deptalo. Prostě logicky úplně mimo a akorát tě to nasere. Rovnou si běž spravit chuť někde jinde, protože tohle NEMÁ význam řešit.

[tomm]

Známe se vážně hodně dlouho (už plno let předtím než jsme spolu začali chodit) a bylo by mi líto jen tak to utnout bez jedinýho slova. Podařilo se mi s ní domluvit, že se v pátek sejdeme, normálně slušně si promluvíme jako lidi a bude. Už jsem jí naznačil, že bych byl rád, kdybychom se dál vídali jednou za čas a byli prostě kamarádi... Já budu mít klid a půjdu čumět na hokej 

[tomm]

Tak jsme se sešli a dozvěděl jsem se to, čeho jsem se někde hluboko nejvíc bál... Řekla mi, že jsem vlastně nic neprovedl a že se nic extra mezi náma nestalo, jen prostě vyprchala ta prvotní zamilovanost - do toho se 2x sešla s jedním klukem, se kterým se líbala. Tohle když z ní vypadlo, něco ve mně se hnulo a cítil jsem se jako ještě nikdy...nedokážu ten pocit popsat. Asi si za to můžu sám a osud mi to vrací - před 2 lety jsem byl já na straně toho někoho, s kým se líbala (v opilosti), když jí její tehdejší vztah po nějakým půl roce taky přestal bavit... nakonec spolu byli 2 roky. Tentokrát prý byla naprosto střízlivá. Když jsem se zeptal, jestli k němu něco cítí, řekla že neví, že má zmatek... Řekl jsem jí, jak se cítím ublíženě a vůbec všechno, co na mě v tu chvíli přišlo. Nakonec ze mě vypadlo, že chybu může udělat každej, ale že z její strany nevidím ani tak žádnou snahu o to náš vztah udržet a shodli jsme se docela v klidu na tom, že by se to nezměnilo. Nakonec jsme se spolu ještě vyspali. Tomu sráči jsem si neodpustil napsat, že je to hajzl. Jí jsem naprosto upřímně řekl (a večer ještě napsal), že doufám, že bude šťastná a že nějaký vídání se dál jako kamarádi (což jsem navrhl předtím, než jsem se tohle dozvěděl) bych nezvládl, protože bych nemohl sledovat jak jí to začíná klapat s ním...Nevím, hlava mi poroučí na ni úplně zapomenout a už nikdy s ní nechtít nic mít, ale něco ve mně (malá část) ji má pořád rádo a asi trochu doufá, že to třeba za dlouhou dobu dáme zase dohromady. Doufám, že se tohohle chtíče rychle zbavím, protože vím, že bych byl znovu jenom zklamanej. Poslední upřímnou zprávou na fb, že už jí nebudu psát a že doufám, že bude šťastná, to považuju za ukočený. Ať žije první máj.