Láskou zmařený život

[Krakonoš]

Ahoj.Celý dny brecím.Nevím, co delat.Je mi 20 let a nemel jsem ani jedno rande, ani líbání.Proste nic.Jsem celkem pohledný, nosím hezké oblecení,chodím ke kadernici a hloupý také nejsem.Nevím, kde je ten problém.Všichni okolo me nekoho mají a já porád nic.Nechci jen tak nejakou holku, ale dívku, která se mi bude líbit.Krásku.Jak jí sbalit?Jaké oblecení je nejlepší?Jak se chovat?Nejaké tipy,triky?Jednu jsem už oslovil, jak jsem Ti psal, ale jak vidíš odkopla me a bylo to fiasko.Nechci kamarádku, tech mám dost, chci holku, která pujde na schuzku a bude se mnou chodit.Jak toho docílit?To mám ty holky zastavovat na chodbe ve škole a jako zoufalec je nekam zvát a prosit je?Je mi 21.To je už kritický kua.Jak mám sbalit holku až budu plešatej, starej chlap, když to nezvládnu v nejlepších letech kua.Doporuc mi triky.Kámoš ted sbalil modelku a já tak strašne závidím.ach jo.co delat?árcáárDo spolecnosti, kde jsou dívky chodím, navštevuji i školu, kde je 45% holek, ale porád nic.Odtažitý také moc nejsem, protože jsem jich pár i oslovil ale nevyšlo to.Jak sbalit dívku?Je mi už smutno a cítím, jak stárnu.Život mi utíká.Nemám ho radeji ukoncit?Dekuji mnohokrát.

[Tom Riddle]

Je mi už smutno a cítím, jak stárnu.Život mi utíká.Nemám ho radeji ukoncit?Dekuji mnohokrát.

mam sice (este stale) len 18, ale ako absolvent osemrocneho gymnazia narodeny na konci skolskeho roka som bol predcasne vrhnuty do ringu "dospelackeho" vysokoskolskeho zivota, takze to citim presne tak isto.. (aj v tom ostatnom sa celkom zhodujeme..) ach, jo.. 

na odpovede sa preto aj ja tesim..

[daemoniack]

Nebudte pitomi...

tohle rozhodne neni duvod k ukonceni zivota... laska je krasna, dulezita, ale neni to cil... teda, jinak. Je dulezite umet milovat, mit pratele, ktere mas rad a kteri Tebe, ale jestli se neco neda, tak je to je hledat cilene. Lidi se proste v Tvem zivote objevi, nemuzes je k tomu nutit, i kdybys vedel, ze tam proste musi byt at chtej ci ne.

Krakonos: zda se mi to, nebo jsi uz pred casem rozesilal zoufala PMka?? Nebyla jsem nikdy v Tve situaci, ale mnoho mych kamaradu ano a casem se proste slecna najde. Nesmis se na to tolik upinat... Hlavne jak o sobe pises,prijde mi, ze Ti ani tak nejde o holku, kterou bys mel rad a ona Tebe, ale o tu modelku, jako ma kamos... a co bys s ni delal? Psal bys sem zoufale zpravy kam jit, co rikat? Spis bych Ti rekla, at pockas... nemyslis na to, venujes se svym zalibam, skole a porad se koukej kolem sebe. Oblekej se, jak se citis dobre, ne jak diktuje modni casopis. Asi bych se bala chlapa, kterej by vedel lepe nez ja, jake barvy jsou v kurzu a kterej gel je na vlasy nejlepsi... No, nebo mozna najdes takovou, ktere jde pouze o tohle  a o nic jineho... nic proti, kdyz spolu budete stastni....

[R3v]

Asi tak, jednoducho bud sam sebou... Cielene hladanie obcas nie je na skodu, ale vacsinou to ta dievcina spozna ze sa to cele robi nasilu a vycuva z toho. Mozno aj to boli chyby v tvojom pripade. Modelka nemodelka, ty chces dievca alebo chces niekoho, s kym sa mozes ukazovat? Ako povedala deee tu hore nado mnou, moc to silis. A btw, ja modelky priam nemozem vystat a nedokazem pochopit co je na nich pekne (vratane vsetkych tych zmalovanych typov s odfarbenymi vlasami, desiatimi kilami hnoja na xichte a 50 kilami hnoja vo vnutri hlavy - cest vynimkam)... Najskor si urci priority co chces, ak hladas ozaj dievca, ktore chces aby ta malo rado a ty ju, tak sa na nic nehraj a hladaj intuitivne, nie nasilu...

[Av4]

Krakonosi, neuraz se, ale uz je z tobe napul spammer. Navic, to ze chces modelku jako ma kamos je fkt ubohy AFAIK. No, ale nebudu do tebe zbytecne rejpat.

[moby81]

Ahoj. Nezoufej! Buď sám sebou. Buď optimista a všechno nějak dopadne. Sedni si, poslechni si nějakou pěknou písničku, podívej se na dobrý film (ne Rambo XII ), přečti si nějakou knížku a hlavně nezáviď ostatním! Závist ti nepomůže - mám s tím opravdu hodně zkušeností.

Nebudte pitomi...

tohle rozhodne neni duvod k ukonceni zivota... laska je krasna, dulezita, ale neni to cil... teda, jinak. Je dulezite umet milovat, mit pratele, ktere mas rad a kteri Tebe, ale jestli se neco neda, tak je to je hledat cilene. Lidi se proste v Tvem zivote objevi, nemuzes je k tomu nutit, i kdybys vedel, ze tam proste musi byt at chtej ci ne.

No je jasné, že lidi k ničemu "nutit" nemůžeš - proto jsem absoulutní odpůrce všech totalitních systémů (ať už v politice nebo i v běžném životě). Jenže lásce se musí pomoct! Sama ti do klína nespadne. Nebo se opět mýlím? Zdá se mi to nebo je mezi muži a ženami opravdu tak veliký rozdíl v chápání lásky? Jak to teda chceš udělat? Já celý život hledám spontálně (proto jsem to zkoušel prakticky jen na kamarádky, protože holku musím ZNÁT, nejde mi o kozy a prdel) a láska nikde (tedy ta jednosměrná ze mě ven ano, ale nějak to vázne nazpět)...

Pokud si opět někdo chcete počíst, tak zde něco mám. Pro mě láska znamená následující - být druhému oporou, zastáním, mít o něj starost (zase ne zoufalou starost - prostě zvýšený zájem), vciťování se do něj (souvisí s předchozím), obrana partnera, hmotné zajištění partnera a případně rodiny. K tomu si s dívkou musím nutně rozumět - prostě povahy musí jakýmsi způsobem zapadat. Problém je, že takto to určitě holky nevnímají. Já bych řekl, že holka se tzv. zamiluje například do očí a černých vlasů muže, tím to pro ni začíná i končí a říká tomu láska (mluvím o ženách ve věku pod cca 25). Nějaké duševní kvality se neposuzují - viz. jejich ochota setrvávat ve vztazích s násilníky (to se ženám asi líbí a proto nechtějí "hodné" chlapečky - že by potřeba někomu patřit? jenže co když muž nechce ženu vlastnit, ale chce ji za rovnoceného partnera?), absolutní netolerance k jakýmkoli chybám během svádění (můj problém s doteky například nebude vhodné téma rozhovoru na rande, jenže zrovna tento problém "vztah" zničí hned v zárodku - bez možnosti nápravy a druhé šance a jako chlapa mě to diskvalifikuje bez ohledu na další mé vlastnosti, které už ovšem ženu nezajímají), vyžadování zábavného partnera (to musíme být šašci? musíme vážně stále něco říkat a bavit vás? co když nechci být ženě za šaška, ale partnera?), vyžadování optimismu (realističtí a pesimističtí kluci nejsou v kurzu. ale proč? vždyť život není legrace, stačí se trošku rozhlédnout. možná proto muži nechodí za kartářkami, nežerou horoskopy - mamut byl před ním a byl to mamut, jasný cíl - nesměl věřit, musel vědět), vyžadování perfektního odhadu situace a její využití (souvisí velice úzce s tlačením a netlačením na pilu. já nevím jak ostatní, ale já nejsem jasnovidec a ženy tyto informace na čele napsány nemají)...Bože já jsem nějaký zaujatý A teď co stačí ženě? - pěkná tvářička, úsměv, makeup a pěkné oblečení (a ani to není nutné). Fuj, teď mě tady holky zlikvidujou Ale je to tak! Že je upejpavá - nevadí, že lže sama sobě - nevadí, že je neupřímná - nevadí, že je bezcitná - nevadí, že je na prachy - nevadí, že je intelektuálka - nevadí, že má 30 kilo navíc - nevadí, že je nudná - nevadí, že nemá fantazii - nevadí, že je líná - nevadí, že je hysterická - nevadí, že neumí vařit a domácí práce jí vadí - nevadí (jsem hodně emancipovaný chlap a například mě osobně domácí práce včetně vaření a uklízení vůbec nevadí - to jen na okraj pro feminističtější jedince)...O všechno se postará chlap! Musí! Prostě holka si chlapa vždycky najde, ale trošku frustrovaný chlap - byť jen v jedné oblasti - má opravdu VELIKÝ PROBLÉM! Já na duševní vlastnosti kladu u holek veliký důraz, ale je to tak i od žen směrem k mužům? Máte v sobě nějakou toleranci a opravdový zájem člověka poznat nebo se řídíte jen intuicí? A teď se do mě pusťte!!!

[Av4]

Moby, uz ses jak dextera Sechny hazis do jednoho pytle. Je to JEN A JEN TVOJE CHYBA (resp. SMULA), ze si nenasel tu pravou. Je jich vic nez dost. Ale nevim proc chodi vzdycky s myma kamaradama

[dextera]

to Avaranger: možná házím všechny do jednoho pytle, ale mám teď k tomu dobrej důvod...časem to možná přejde...

to Krakonoš: stárneš od té doby, co jsi se narodil  takže bych to tak tragicky neviděla...a příjde mi jako totální blbost ukončovat život v 21 letech kvůli tomu, že jsi nenašel ještě tu pravou..to jsi snad ani nemohl myslet vážně????

[dextera]

vyžadování optimismu (realističtí a pesimističtí kluci nejsou v kurzu. ale proč? vždyť život není legrace,

Právě proto musíš být optimista, pže život není legrace...chceš se snad s někým druhým utápět v žalu? Každej má právo na smutnou náladu, ale nesmí to být pořád...Chlap, co by se pořád litoval a všechno viděl černě by se mi příčil...

[moby81]

Chraň pánbůh, že bych házel všechny do jednoho pytle! Vím moc dobře, že co člověk to názor a co člověk to postoj! Respektuji to. Jen mě sere, že mám takovou smůlu Už se tomu směju.

Pesimismus či realismus není o utápění v žalu! Já si v něm nelibuji. JE TO O REALITĚ (SKUTEČNOSTI)! Ne o vidění černobíle. Ne o pohádce, kterou lidé chtějí žít (to je to "veselí" - bílo)! Rozhlédni se! Jak chceš být z okolního světa veselý? Jak? Jedině přes ignoranství, přehlížení, přetvářku, lež a lhostejnost! Jinak nemáš šanci...

[Av4]

Moby81: To vis, ze je to o pesimismu / optimismu a utapeni v zalu. Ty nejsi zadnej realista, prosimte Jen se neumis radovat ze vsednich veci a hladis si svoje male bolistky, a doufas, ze se sami od sebe vyleci a nebo ze se nevyleci nikdy. Jak chci byt z okolniho sveta vesely? Jednodusse. Staci se neupinat na svoje problemy. Jak sem psal nahore, mozna sem na tom dost podobne (podminkami) jako ty. Jenze rozdil mezi nami je v tom, ze ja se dokazu raodvat z malickosti. Dneska sem se usmal na asi 50 lidi. A jedna moc pekna slecna se na mne usmala zpatky. A to je pak jako balzam na dusi. Jiste, hned behem prvnohi nasledujiciho cvika se na mne nahrnulo tolik problemu, ze sem nevedel kde mi hlava stoji. Ale to predse neni duvod byt zahorkly a zanevrit na cely svet. Nekdy je dobre (pekna slecna se na tebe usmeje) nekdy je spatne (netusis co to sakra je smerove pole diferencialni rovnice), ale neni furt jen spatne. Problemy prijdou sami, ale radost si musis zaslouzit a nebo mit jen stesti

[moby81]

Avanger: Raduji se z drobností. Jenže zároveň vidím svět jako šedou plochu. Jsem realista. Není zde ani čisté dobro (radost, láska, optimismus) ani zlo (žal, smutek, bolest, pesimismus). Když vidím usměvavou slečnu (například) nebo hezký film, slyším pěknou písničku (teď zrovna mi řve do uší Summer of 69 od Bryana Adamse) či něco podobného, tak to je to světlo. Jenže pak si pustím televizi a vidím dokument o českých dobrovolních v humanitárních misích (například) nebo o vývoji vodíkové pumy či uvidím na ulici zamračnou slečnu - to je zase tma a smutek. A to jsem já. Nejsem ani jedno. Hledám rovnováhu. A radost si nemusíš zasloužit. Jde jen o tvé svědomí a co jsi schopný (nebo ochotný) přehlížet - existují lidé, kteří si nejen dělají srandu (vtip je vtip) z holocaustu, ale dokáží jej i přímo zpochybnit (to je jen příklad, našel bych další desítky jestli chceš, ale všeobecně sem leze zařadit veškerou radost z lidského utrpení a smrti), znevážit a mít z toho "radost". Nejedná se o zaslouženou "radost", ale o "radost" vykonstruovanou jejich (dle mého názoru) chorou duší. Má je chorá taky, protože nedokáži pochopit proč SE VYŽADUJE optimistické vidění (a popis) světa, i když se jedná o pouhou LEŽ!!! (Ještě jednu poznámku - myslím, že nejsem žádný suchar. Rád se směju, ale musí být čemu. Například z hudby si vybírám pouze optimistické kusy, na depresivní písničky moc nejsem. I když Pink Floyd si poslechnu, ale radši Dire Straits, Satus Quo, Def Leppard, atd...)

Já jsem "splínař". Když jsem se dozvěděl o jistém Sungovi a 32 mrtvých studentech na univerzitě, tak mi nebylo ani trošičku dobře. Prostě se vciťuji i do úplně cizích lidí, kteří jsou na tisíce kilometrů daleko. Celý život  jsem se zajímal o války, konflikty a násilí, které způsobilo lidské plémě. Byl jsem v Osvětimi. Přečetl jsem řady knih. A nechal jsem toho! Prostě je toho moc! Má duše není schopna více snést. Lépe nevědět! Jenže už to ze sebe nedostanu, nejde to jen tak vymazat. Nehraju si na žádného moralistu. Nepřísluší mi moralizovat. Jen bych byl rád, kdyby na světě bylo trošičku více tolerance a pochopení pro druhé...a zároveň moc dobře vím, že se jedná jen o pouhé přání...to je to, z čeho je mi tak šoufl. Ta marnost. Ani nevím proč to sem píšu. Většina lidí má proti těmto pocitům jakési "požární" stěny skrze které to neprojde. Já také, ale jen ne tak pevné. Mrzí mě to...vybrečel jsem se sem, tak mě prosím neukamenujte...

Jo, a protože jsem realista, tak se také podle toho stavím k problémům a krizím - předcházím jim jen co to jde a pokud to nejde, tak se k nim stavím čelem a s vypnutou hrudí. Vím - neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Chce to však sakra práci, aby se vyhýbání problémům nějak dařilo (nechlubím se, furt je co zlepšovat - nejsem jasnovidec a nikdy nebudu) a navíc se to tak nikdy dařit nebude (jasnovidectví), takže se stejně nějaké problémy dostanou skrz...člověka to zamrzí a odradí od předcházení, začne je brát jako samozřejmost (vyhnout se tomu přece nejde a řešení je příliž namáhavé, přitom je to jen a jen o lidské lenosti) a začne hledat útěchu v radosti (zapomenout je přece tak snadné - proto se fetuje a chlastá, ne?)...Vybulte mi prosím někdo tuto logiku (jsem samolibý hajzl, který má rád pravdu - just kidding - jen prosím argumenty, ne demagogii)...

PS: k těm knihám - Sofiina volba, Jiskra života, 1984 (měl jsem tu 1982, stydím se Orwell se musel obrátit v hrobě), Farma zvířat, Souostroví gulag - samé optimističtější čtení...pokud nemáte přečteno, vřele doporučuji...a pak také ryzí literaturu faktu a historickou literaturu...možná mě pak pochopíte o trošičku lépe.

PSS: Musím se zdát jako úplný studený čumák. Není to pravda! Emoce spolu a city mne velmi, ale velmi zasahují a velmi je prožívám. Jen mi to neochromuje hlavu - prostě stále mi ještě funguje rozum, i když citově velmi strádám nebo naopak se mnou "mlátí radost" jako sedlák cepem...ach jo...Teď mám smíšené pocity...ani nevím proč. 

[Av4]

Uf, tak a ted se mi to smazalo - sem klepnul na tlacitko na strane mysi a dlao to back a ted uz to tu neni.. .OMG SUX. Napsal sem asz 40 radku. No, to je pekny. No nic. Napisu to rano, ted uz se mi nechce.

[dextera]

moby, tady přece nikdo nemluví o tom, že by se problémy měly obcházet a řešit chlastem nebo čímkoliv jiným. Ber je jako výzvu, kdybys byl v životě pořád jen spokojenej, tak nemáš přece potřebu se měnit a nikam se neposuneš...Proč si někdy místo těch depresívních knih, co jsi zmiňoval nahoře nepřečteš třeba Stopařova průvodce po galaxii Život přece není jen samej smutek...Příjde mi, že jsi moc empatickej a všeho moc škodí...

[moby81]

Bože...všechno jen ne výzvy Dělám ve větší nadnárodní firmě a tam je to přesně o tomtéž - samé rostoucí grafy (musí růst, i když je to lež - prostě vyžadování optimismu) a "motivační" maily, kde se to výzvami jen hemží Let's uptake this challange! Já z toho rostu jako bambus Proboha jen ne výzvy! Prostě dělám co musím a hotovo Jo pozor - cíle a sny mám. Jen tomu říkám "cíle a sny" a ne výzvy A problémy tady nejsou od toho, aby mě k něčemu vyzývaly, ale od toho, aby se co nejrychleji a nejefektivněji zrušily...pokud už něco považuji za problém nehledám v sobě nejdříve nějaké výzvy (co to sakra vlastně vůbec je ta výzva? ), ale vím, že musím problém vyřešit. Zdá se mi to rychlejší a efektivnější.

Vždyť píšu, že nejsem takový suchar - miluju MASH, Červeného trpaslíka, Ženatého se závazky (třeba) a z veselejších knih jsem četl i toho Stopařova průvodce a nebo pár kousků od Pratchetta. Mám rád filmy (prakticky se na nic jiného nedívám - Hostel nebo Saw jsem neviděl a nikdy neuvidím, protže nechci) jako Hledá se nemo, Shrek, Ice Age, Po čem ženy touží, atd... Jenže zároveň vím moc dobře, že to jsou jen pohádky a z tohto "nereálného" světa úsměvů (něco jako rodinná idylka v reklamě na Floru) zase velice rychle procitám zpět do reality. Ale když se směju, dobré pocity zažívám. To určitě, bez toho se žít nedá. Takže tak.

[dextera]

Heh, tak to věřím, že ti to leze na nervy...tam už je to s těma výzvama extrém... a z přednášek z psychologie mi utkvěla v hlavě jedna zásadní věc, kterou nám vtloukali do hlavy: "Když nemůžeš změnit to, co se děje kolem tebe, musíš změnit svůj postoj." Réalnej svět bude takovej, jakej si ho uděláš...

[moby81]

"Když nemůžeš změnit to, co se děje kolem tebe, musíš změnit svůj postoj." Réalnej svět bude takovej, jakej si ho uděláš...

No jo...je šedý - já ho takový mít chci. Jak jsem psal...jen nerozumím tomu, proč se všude vyžaduje jen ta bílá? Sakra...Asi se ze mě ten "klaun" bude muset stát, protože s ostatními nepohnu. Tedy ne s ostatními, ale se slečnami při navazování a budování vztahu. Jenže pak mám jeden další problémeček - já nechci, aby milovala mou zábavnost (navíc hranou; nebo mé břišní svaly nebo já nevím do čeho se holky zamilovávají), ale mě a to takového jaký jsem a pokud možno vcelku! Totéž by dostala ona ode mě...Ach jo...

Neumím a nechci lhát, nejsem pokrytec a navíc jsem romantik => absolutní looser. A pak člověk nemá propadat depresím...

[ja]

Neumím a nechci lhát, nejsem pokrytec a navíc jsem romantik => absolutní looser.

Hm, na to uz jsem prisel taky. Akorat jsem neprisel na to, co s tim 

[noghri]

2 moby81:

nevim ani, ze se dnes ta bila vyzaduje... ale je fakt, ze take nemam rada depresivni typy. a nemyslim si, ze bych realny svet nevnimala. daemoniack muze potvrdit, protoze se nechci sirit o detailech, ze toho o realnem, krutem svete vim vi nez dost, rozhodne vic nez bych chtela a o to vic odmitam zit tou cernou. proste obas je zle, vsem je obcas zle a maji obdobi, kdy je vsechno spatne. ale mit nekoho, kdo tou cernou, event. sedou zije kazdy den?? mam jednoho takoveho kamarada a uprimne receno, nejednou jsem mu rekla, ze dnes uz ho nechci poslouchat, protoze je to porad o tomtez. a jeste k tomu s tim zit?!?! ne dekuji... pricemz romantika jako takoveho bych asi i skousla kdyby to pateticky neprehanel )) takze romantik neni minus, tam venku jsou slecny ktere hledaji treba prave tebe, depresivniho romantika...

a tady vidis ten rozdil v postoji... ja verim tomu, ze tam nekde venku nekdo pro me je, ze je tam nekdo pro kazdeho... a krom obcasnych zachvatu menecennosti se tehle filozofie pevne drzim. a kdyz neprijde, no tak holt asi neprijde. vstavat kazde rano s tim, ze takovou jaka jsem me nikdo nechce, uz bych asi davno skoncila v bohnicich nebo pod nuselakem...

[dextera]

Nikdo vám přece neříká, abyste se přetvařovali a stylizovali se do něčeho, co nejste...ono by se to stejně jednou provalilo, že takoví nejste   Jen to chce se pořád nelitovat a nepropadat depresím, že vás nikdo nebude milovat takoví, jací jste...Mě se třeba líbí, když je někdo romantickej a nejlíp pokud je to ještě idealista a ty jeho ideály jsou předem ztracený

[ja]

Nikdo vám přece neříká, abyste se přetvařovali a stylizovali se do něčeho, co nejste...ono by se to stejně jednou provalilo, že takoví nejste   Jen to chce se pořád nelitovat a nepropadat depresím, že vás nikdo nebude milovat takoví, jací jste...Mě se třeba líbí, když je někdo romantickej a nejlíp pokud je to ještě idealista a ty jeho ideály jsou předem ztracený

Vis, my se nelitujem, ani se nepretvarujem ani se nestylizujem do nekoho jinyho nez jsme... a proto jsme taky porad sami

Vy holky totiz neco jineho rikate a neco uplne jineho pak delate ve skutecnosti 

[noghri]

no nelitujete se? vazne? ja to z teh prispevku nejak nevidim.. a jse se sebou spokojeni takovi jaci jste? fakt? tak proc si stezujete... tady je zakopany pes. bud jste spokojeni a pak vam takova malikost jako ze nemate dvece nemuze vadit ( a pak se paradoxne to devce najde) nebo spokojeni nejste, tady nam povidate pohadky o tom , ze chcete slecnu a nemate ji (a hadej co? je to dane tou nespokojenosti, ktera z vas vyzaruje, nicim jinym).

sakra i ten depresivni kamarad si ted nekoho nasel... to uz to musi zvladnout kazdy, kdo se nauci mit rad sam sebe!!!

[moby81]

Noghri: Já se umím smát. Nemám ze života jen to černo. ŠEDÁ!!! Bože, mě snad opravdu nikdo nechápe A pořád o tom nemluvím - uvědomuji si až moc dobře, že by se mnou žádná nevydržela, kdybych jen brčel - a já nebrečím. Tak je to se vším, když se něco přehání a točí pořád dokola - žádné extrémy. Zde jsem se s tím pouze svěřil a postěžoval si.

Určitě kdybych byl se slečnou, tak nebudu mluvit o tom, jaké to bylo při procházce Osvětimí...nejsem morbidní a nechci tyto pocity přenášet na jiné. Jen prostě nejsem tak veselý, jako většina ostatních. Nesnažím se tady někomu zalíbit, jen o sobě píšu a určitě je to o "štěstí" a potkání správného člověka. Jenže fakt nechápu, jak je možné, že jsem ještě nikoho takového nepotkal...Ale budiž. My dva určitě nebudeme typy, které by do sebe zapadly. Jenže to čekáš od muže, že tě bude celý život jen bavit, chránit a izolovat od problémů okolního světa, se kterými se sama budeš potýkat? Toršku útěk ne? Neměli by být partneři oporami sobě navzájem a ne jen muž ženě?

Deprese nemám ani tak z okolního světa (ta "požární" stěna ještě nějak funguje a fungovat musí), ale ze sebe samého a mých frustrací, které řeším na jiném místě tohoto fóra. Tady už to stejně nějak zklouzlo...

Dextera: Idealista...a jaký idealismus máš namysli? Není idea nahodou myšlenka? Takže chceš muže, který myslí a zároveň díky tomuto myšlení sní. Sny mají snad všichni. Já nesním o Lamborghini a vile na Seyschelách, ale o mnohem přízemnějších věcech, jako je o prozumění, lásce, radosti, rodině - prostě štěstí...a pokud jde o nesplnitelné sny - ty mám taky - třeba aby na světě bylo více toho pochopení a tolerance, světový mír, aby nebyl hlad, nvybíjeli jsme velryby a neřezali si pod sebou jako lidstvo tu větev, na které sami sedíme...V každém je kousek idealisty...

[moby81]

no nelitujete se? vazne? ja to z teh prispevku nejak nevidim.. a jse se sebou spokojeni takovi jaci jste? fakt? tak proc si stezujete... tady je zakopany pes. bud jste spokojeni a pak vam takova malikost jako ze nemate dvece nemuze vadit ( a pak se paradoxne to devce najde) nebo spokojeni nejste, tady nam povidate pohadky o tom , ze chcete slecnu a nemate ji (a hadej co? je to dane tou nespokojenosti, ktera z vas vyzaruje, nicim jinym).

sakra i ten depresivni kamarad si ted nekoho nasel... to uz to musi zvladnout kazdy, kdo se nauci mit rad sam sebe!!!

No a pokud se dostaneme do roviny osočování proč kde kdo je a co dělá, tak mě by zajímal důvod proč sem píšeš ty? Nechceš si jen taky náhodou dokázat, že tě někdo poslouchá, že někomu pomůžeš, že budeš pro někoho důležitá? Byť jen ve "virtuálním" světě...

[moby81]

Jo a to že nemám děvče NENÍ ŽÁDNÁ MALIČKOST PROBOHA!!! Víš jaký je to pocit neobjímat? Znáš to? Víš co se člověku honí hlavou? Víš co je to skutečné osamění? Víš jaký je to pocit sedět jakoby na ledové plání a třást se sám zimou? Víš jak to bolí? A nemluví ze mě sobec. Já nechci jen brát! Schází i to, že někdo bude scházet mě! Že mě někdo pozlobí, ale bude tady! A já budu tady pro ni! Ach jo...jsem v hajzlu...nelituju se, zoufám a propadám se...to je vše...

[noghri]

Jenže to čekáš od muže, že tě bude celý život jen bavit, chránit a izolovat od problémů okolního světa, se kterými se sama budeš potýkat? Toršku útěk ne? Neměli by být partneři oporami sobě navzájem a ne jen muž ženě?

ne to skutecne necekam. nepotrebuji partnera aby me chranil ani izoloval od niceho, natozpak od problemu. jen nechci takoveho co prijde a kazdy den bude rikat: mam to tezke, mam maly plat, nezvladam zaplatit ucty, doma se deje to a to a neni to dobre, vsichni jsou na tom vlastne lip nez ja. politicka situace je na hovno...

no a tohle bude rozebirat kazdy zatraceny den a ja vzhledem k tomu, ze na lidi co miluji jsem bohuzel az moc hodna, ho necham vykecat a budu to dokola poslouchat a bude me to ubijet. je takovy problem chtit nekoho kdo uvidi problem, ale bude chtit ho resit ne se v nem utapet? a prijde, hele nejak nevychazime s penezi, tak co kdybychom utli tady utraty? ja se treba nabidnu, ze se vzdam neeho, on zase neceho jineho... proste najit reseni a jit dal...

promin, nechtela jsem aby ten dalsi prispevek znel jako osocovani. nebyl tak minen... vim jaky je pocit nikoho nemit, ale mam hodne pevnou jak rodinou zakladnu tak zakladnu pratel, blizkych pratel, takze mi toto zase tak moc nechybi. navic jsem od prirody spis clovek, ktery si docela vystaci sam. mam rada svuj klid a ticho a stejne rada obas jdu mezi lidi, pobavim se, mam sve zajmy... a kazdy den, ktery vstanu jsme vdecna za jednu prostou vec, ze jsem nazivu. promin, zivot proste vidim trochu jinak a mam k tomu sve duvody, klidne sdelim po pmkach, chces li.

k tomuhle foru jsem se nachomytla ciste nahodou a ani ne kvuli sobe, ale kvuli nekomu jinemu, kdo potreboval v tu chvili rozptyleni. a mozna je pravda, ze lidem davam rady a rada, ale zase me nikdo nemusi poslouchat. nemusis se tim, co tady napisu ridit. od toho je prece forum ne? jen si sdelime nazory. navic jsem tu poznala vazne fajn lidi, tak proc tu nebyt. ja si totiz uvedomuji, ze jsem docela dulezita hlavne pro ty lidi v tom realnem svete stejne jako oni pro me a nemam potrebu si tady na foru neco dokazovat...

[moby81]

Jenže to čekáš od muže, že tě bude celý život jen bavit, chránit a izolovat od problémů okolního světa, se kterými se sama budeš potýkat? Toršku útěk ne? Neměli by být partneři oporami sobě navzájem a ne jen muž ženě?

ne to skutecne necekam. nepotrebuji partnera aby me chranil ani izoloval od niceho, natozpak od problemu. jen nechci takoveho co prijde a kazdy den bude rikat: mam to tezke, mam maly plat, nezvladam zaplatit ucty, doma se deje to a to a neni to dobre, vsichni jsou na tom vlastne lip nez ja. politicka situace je na hovno...

no a tohle bude rozebirat kazdy zatraceny den a ja vzhledem k tomu, ze na lidi co miluji jsem bohuzel az moc hodna, ho necham vykecat a budu to dokola poslouchat a bude me to ubijet. je takovy problem chtit nekoho kdo uvidi problem, ale bude chtit ho resit ne se v nem utapet? a prijde, hele nejak nevychazime s penezi, tak co kdybychom utli tady utraty? ja se treba nabidnu, ze se vzdam neeho, on zase neceho jineho... proste najit reseni a jit dal...

promin, nechtela jsem aby ten dalsi prispevek znel jako osocovani. nebyl tak minen... vim jaky je pocit nikoho nemit, ale mam hodne pevnou jak rodinou zakladnu tak zakladnu pratel, blizkych pratel, takze mi toto zase tak moc nechybi. navic jsem od prirody spis clovek, ktery si docela vystaci sam. mam rada svuj klid a ticho a stejne rada obas jdu mezi lidi, pobavim se, mam sve zajmy... a kazdy den, ktery vstanu jsme vdecna za jednu prostou vec, ze jsem nazivu. promin, zivot proste vidim trochu jinak a mam k tomu sve duvody, klidne sdelim po pmkach, chces li.

k tomuhle foru jsem se nachomytla ciste nahodou a ani ne kvuli sobe, ale kvuli nekomu jinemu, kdo potreboval v tu chvili rozptyleni. a mozna je pravda, ze lidem davam rady a rada, ale zase me nikdo nemusi poslouchat. nemusis se tim, co tady napisu ridit. od toho je prece forum ne? jen si sdelime nazory. navic jsem tu poznala vazne fajn lidi, tak proc tu nebyt. ja si totiz uvedomuji, ze jsem docela dulezita hlavne pro ty lidi v tom realnem svete stejne jako oni pro me a nemam potrebu si tady na foru neco dokazovat...

Bože, slyšel tady někdo ode mě, že bych si stěžoval na malý plat, málo vzdělání, málo fyzických sil, melého...víte co    Že bych někomu něco záviděl? Ne, nad těmito věcmi vůbec nepřemýšlím - jak jsem psal výše - problémy řeším, nemluvím o nich a nebrečím nad nimi. Jediná vyjímka je to, že jsem stále sám. Ale tohle bolí! Je to jako zlomenina duše. Jenže my se opět asi mýlíme v tom, co ty a já považujeme za osamění. Pro tebe to bude měsíc dva tři nebo i rok dva bez kluka. Ale předtím jsi někoho měla. Máš vzpomínky, ke kterým můžeš unikat a víš, že to jde (už někdo byl). Já v tom žiju celý život! Ta bolest se nastřádala. Nikdy jsem si na samotu nestěžoval. Až do chvíle, kdy už to prostě nešlo dále. Nejsem superman - jen člověk. Taky mám své limity - jak fyzické tak duševní. A prostě už jsem to neunesl a váha té samoty mě zlomila...Mno, víc už asi říkat nemá smysl...

[marcus]

A nemluví ze mě sobec. Já nechci jen brát! Schází i to, že někdo bude scházet mě!

Lenze tebe chyba niekto, komu by si chybal, a ked ho budes mat, tak ty s toho budes mat dobry pocit.
Podla mna si sebec. 

[moby81]

Recht! Jsem. Ale dočti i zbytek toho postu, prosím ("Že mě někdo pozlobí, ale bude tady! A já budu tady pro ni!"). Vytrhávat z kontextu je nehezké, ale co...já to psal hodně emotivně. Nejsem stroj za klávesnicí...Text je text, spoustu toho do něj nedáš, ale bránit se nebudu. V každém je troška sobce...nebo ne?

[daemoniack]

No jo...je šedý - já ho takový mít chci. Jak jsem psal...jen nerozumím tomu, proč se všude vyžaduje jen ta bílá? Sakra...Asi se ze mě ten "klaun" bude muset stát, protože s ostatními nepohnu. Tedy ne s ostatními, ale se slečnami při navazování a budování vztahu. Jenže pak mám jeden další problémeček - já nechci, aby milovala mou zábavnost (navíc hranou; nebo mé břišní svaly nebo já nevím do čeho se holky zamilovávají), ale mě a to takového jaký jsem a pokud možno vcelku! Totéž by dostala ona ode mě...Ach jo...

A proc nemit rad  barvy.... nekoukam na svet jako  na sedy, bily, cerny... ale koukam na to, co v nej je. Na lidi, zvirata, prirodu, techniku... ja nevim, ale kdybych mela na neco koukat jenom protoze je to pekne (bile), nebo nepekne (cerne) nebo vlastne nijake (sedive) se asi zblaznim. Tak proste nehodnostim, jenom koukam, vstrebavam... snazim se to prozit a neskatulkovat (asi proto mi rikaj, ze se nekdy chovam jak 4 lete dite....no a co)

Nekoho milovat - miluju sve pratele a rodinu, miluju sve ex. (ano byli), miluju lidi, kteri to nejspis ani netusi, ze pro me tolik znamenaji a ja se proste snazim jim to rikat ciny...protoze tomu se da rozumet a nezni to trapne. Nekterym dam sve srdce a oni ho nechtej, ale vetsinou to prijmou a jsme pratele. Ja nevim, cim to je...

S tim, co chces od vztahu - to chce asi kazdy, ale mozna je problem v tom, ze nez se tomuhle dostanes musis projit tim "namlouvacim tancem", kde povetsinou logika nema co delat. Jsme preci jen lide... a tak to tam chceme, namlouvani, svadeni, trosku hlani, pretvarky, boje.... patri to k tomu. Pak prijde to dalsi. Ovsem nevim, zda bez toho zacatku to jde - me se to jeste nepovedlo a ani nechci, i kdyz muzu citit, ze je to ON, ze to preci neni nutne - asi je to prvni prekazka, kterou musime prekonat, abychom si navzajem dokazali, ze za to stojime...

(tak doufam? ze to neni moc zmatene... no, mozna jo, tak pardon)

[SpeedMaster]

Nejlépe bys ve své situaci udělal kdybys zašel za nějakou kurvičkou, kterou napíchneš, ona tě zaučí, ukáže co a jak. Na zbytek sám intuitivně přijdeš sám. (Jen třeba dát pozor na zdraví, takže zásady bezpečného sexu)
Tento první krok prolomí bariéry vstupu na dosud neznámé prostředí a velmi ti usnadní další postup.
Zvýší se ti sebevědomí, a tato první zkušenost ti zprostředkuje a ozřejmí fakt, že všechny buchty se napichují víceméně stejně. A z této premisy budeš vycházet při svém dalším společenském postupu u svých kamarádek, spolužaček, holek v baru atp. A tento tvůj další postup už nebude zatížen takovou trémou, nedůvěrou, ostychem a strašákem odmítnutí/zklamání.
Je to jako ve všem, co si jednou někde "nanečisto" natrénuješ, jde příště snadněji a lépe.

Samozřejmě nejlepší by bylo hned zprvu napíchnout nějakou buchtu z diskotéky, ale když to nejde, nebo ne snadno, tak co se dá dělat. Na té první variantě nevidím nic špatného. Od toho tady nakonec kurvičky jsou.

P.S: V případě, že by ses rozhodnul pro tu variantu placené kurtizány, tak to chce zase prolézt pár jiných fór a najít nějakou s dobrými referencemi a přístupem, aby tě nakonec paradoxně takovýto start neodradil v další činnosti, kdybys narazil na nějakou otřesnou kurvičku, s kteroužto by byla premiéra spíše traumatizující, než poučná. Ale to snad nemusím připomínat, to je logické.

[moby81]

SpeedMaster: Tak teď umírám smíchy Mám tady pro tebe link - http://forum.qark.net/jak-na-zensky/u-nevim-jak-dale-pomote-prosim/ Počti si...najdeš tam i můj postoj k tomu cos mi právě poradil To jsem psal taky já (to jen pro informaci, určitě jsi bystrý a všimnul by sis toho ).

daemoniack Zmatené to není. V pohodě. Ale vždyť tím prožíváním také hodnotíš, ne? Také máš pocity - kladné (bílé), záporné (černé) a něco mezi (šedivé - to už je dle mě spíše celkový dojem z dané chvíle, věci, člověka, události, atd...). Třeba já když vylezu na Lysou a rozhlédnu se po krajině, tak se cítím naprosto perfektně (bílo), vnímám přírodu, čistý vzduch, oblohu nad hlavou, slunce na tváři, vítr ve vlasech...zvuky, barvy, vůně...prostě cítím - a na nějaký bílošedočerný svět, realismus a přesné popisy kašlu - nekalkuluji. Mám radost (podpořenou příjemnou únavou - ať žijou endorfiny ) a podléhám kouzlu okamžiku - můj popis zredukovaný na dvě barvy a jejich mix používám až toto kouzlo odezní a zůstává jen vzpomínka. Abych dokončil to s tou Lysou - pak za mnou přijede po silnici nahoru auto se zásobováním. Samozřejmě mi to ten pocit a atmosféru nezkazí úplně, ale jedná se o něco, co tam v tu chvíli prostě nepatří. Rázem už to není jen radost, ale ta bílá barva se zakalí do šeda trochou černi. Takto je to u mě i s lidmi, prací, prostě se vším. Jsem opravdu tak mimo? Asi jo...

Co se týče těch začátků - určitě tam být musí. Všechno musí začít (jak jinak, že?) a bojovat se prostě musí. Jenže co chceš dělat ve chvíli, kdy vítězíš, ale prostě víš, že vyhoříš (a to je u muže obrovský problém, řekni že ne) na dotecích. Hmm? Jsem otevřený a přístupným všem návrhům - ale zatím nejlepší mi přijde to dívce říct. Pokud to neřeknu, končím určitě, když to řeknu můžu skončit, ale nemusím...odvahu na to neseberu - je to jako chtít po tobě, abys políbila sklípkana (pokud teda máš strach z pavouků - je to blbý příklad, holky nejsou pavouci, ale už mě lepší nenapadají jde mi čistě o ilustraci mého pocitu v danou chvíli). No a teď si představ, že nutně toho sklípkana políbit chceš, toužíš po tom, víš, že musíš, ale prostě to nejde kvůli strachu...

No a s dáváním srdce to je u mě kapitola sama pro sebe - zatím vždy jsem jej nabídl (teda bohužel i s tím zbytkem mého těla ), byl jsem pozorný, milý, ochotný, ale nikdo o něj nestál...Dlouho, moc dlouho, jsem toto přecházel mlčením a tichým vnitřním utrpením. Až to dopadlo tak jak to dopadnout muselo...deprese a jedem z kopečka...

Jedna věc se musí tomuhle psaní na fóra nechat - nutíte mě sakra přemýšlet nad sebou samým. Díky lidi!

[dextera]

moby, nestav svoje štěstí na někom jiným...to nikdy není dobrý...musíš ho najít v sobě a být se sebou spokojený. Z tvých příspěvků mi připadá, že neumíš být sám se sebou a hledáš někoho, kdo tě z toho vytáhne...zkus si přečíst knihu "Cesta ke štěstí" - je to rozhovor Dalajlamy s psychiatrem Cutlerem. Myslím, že by jsi tam mohl najít na některé své otázky odpovědi vím, že člověk nezmění postoj ze dne na den, není to ani možný...ale na druhou stranu, všechny postoje a vzorce chování jsou NAUČENY...jsi navyklý v určité situaci jednat určitým způsobem a to se dá změnit...Přemýšlel jsi třeba o tom, proč jsi tak nervozní pokud se schyluje k tomu, že by jsi měl nějakou slečnu políbit nebo se jí dotknout? Musíš prostě najít důvod, proč jsi tak nervózní, že ve finále nepodnikneš žádné kroky...tam začni...

[Daniel]

Já můžu akorát souhlasit s tim, že bys neměl na sebe tlačit!!! Když budeš, bude to na tobě poznat... prostě pak nejsi sám sebou. Je mi jasný, že to neni nic co by si chtěl nějak extra slyšet, ale je to tak. Prostě choď ven, piš si s dalšíma holkama - tim získáš zkušenosti a můžeš vyzvídat co maj na chlapech rady a co jim vadí... a třeba ti to s nějakou z nich vyjde.

Jakmile si budeš řikat "už musim... prostě musim" tak to pujde většinou do kopru... vydržel si to doteď tak už tě pár týdnů nezabije ne chlape!!! Choď ven... piš si se slečnama a ono to nakonec půjde. Já si řek nedávno, že do toho taky už "vkročim" a začátky sou opravdu těžký  ale časem se to poddá... zezačátku sem si řikal "ty vole... co ti chybělo teďka si akorát nanervy"  a o tom to právě je... teďka už mi došlo, že je lepší bejt nanervy z někoho než bejt v klidu nebo bejt nanervy z něčeho jinýho.

Všechno se ti dokonale začne komplikovat  nejhorší je, když tě to začne rvát na dvě strany - na to si zkus dát pozor. Základem je, že vždycky chceme to co se nám zdá, že nemůžeme mít ( alespoň u mě to tak je ) a světe div se většinou se mi to splní. Ale někdy to chce velkou výdrž...  nejhorší je když začneš ztrácet dech na konci a už nevíš jestli "doběhneš" nebo jestli vlastně vůbec "doběhnout" chceš 

[msankh]

Rady jsou suprový, ale natolik vyčerpávající, že jsem je ani všechny nepřečet. V tvym případě by bylo dobrý jít na nějakou akci (vzít sebou kámoše), dát si skleničku vína (popř. panáka nebo já nevim) a potom prostě první holku, kterou uvidíš stát u zábradlí na něco pozvat, nebo si s ní zatancovat a lepší je se na férovku zeptat. Ale hlavní je bejt sebevědomej a tvářit se příjemně a ne jako gladiátor ve stylu "Morituri te salutant". V tomhle případě nejde o to potkat holku na celej život, ale nějak začít. Možná si až moc "prkenej" a to holky poznaj. Vzpomínám si, že asi před dvěma lety mi něco podobnýho řekla jedna kámoška. Byl jsem dost vykulenej, že to na mě každej pozná.

[moby81]

msankh
"Prkenej" jsem. To proto, že moc myslím...do háje! Já nevím jak se odnaučit myslet!!! Já to nevím...jak vypneš mozek (chlast na mě tak nepůsobí, i po mnoha pivech se stále velmi dobře ovládám a stále myslím, ne tak "bystře" jako za střízliva, ale myslím - a i kdyby fungoval tak myslím, že bych byl odmítnut kvůli smradu jako z lihovaru, protože 2 deci se mnou nehnou)? A přitom uvnitř vřou city, které mě rozkádají. Proto jsem zoufalý... Navenek si myslím v této době působím velmi deprimovaně, žádný gladiátor nejsem...spíše naprosto utrápený a duševně rozložený jedinec hledající poslední zbytky motivace pro to, aby něco dělal (deprese)...A vím, že takhle taky nikoho nezískám.

Daniel
V pořádku, zde není názor, který bych nechtěl slyšet. Mě život naučil jedno - musím se nutit. Jinak to prostě nejde. Nejsem tak geniální, abych si zapamatoval všechno co po nás chtějí ve škole nebo v práci, tzn. musím se učit a ne vše je "zábavné". Mám náledy a jsou situace, kdy se mi chce a kdy nechce, ale vím, že musím. Zde bez vůle prostě nepochodím. Vážil jsem 135 kilo, kdybych se nedonutil s tím něco udělat, tak se taky nic nestane. A to že bych byl tzv. v pohodě by mi asi stěží pomohlo. Prostě využívání vůle je pro mne naprosto elementární záležitost. Máš pravdu v tom, že když vidím, že na to má vůle nestačí (není to mnou ovlivnitelné, ale já se přizpůsobit můžu - jen zrovna nevím jak), tak začnu být zoufalý...IMHO nemůžu jen "být v pohodě" a doufat, že ono to všechno nějak dopadne...I k té změně se musím donutit...kdybych se nenutil, tak sem ani nepíšu.

dextera
Máš pravdu. Trápím se sám sebou. Jenže už se mi to dávno vymknulo z podkontroly. Nechal jsem to zajít moc daleko. Sám už se z toho dostat neumím...to bych sem nepsal, kdybych věděl jak z této situace ven... Nechci za každou cenu odpovídat dotazem, ale proč si lidé hledají partnery (sami jim do klína nepadají)? Aby byli se sebou spokojení - tzn. staví své "štěstí" na jiných.

(Tahle závorka tu původně nebyla, ale musím to upřesnit. Nejsem spokojený protože nikdo není spokojený kvůli mě a tomu co jsem a co nabízím. Tím, že já nikomu nejsem schopen dát cit (protože nikoho takového nemám), starost, oporu, tak nemohu být šťastný. Mé štěstí není dáno jen přijmáním, ale také dáváním. Když o to nikdo nestojí, tak trpím Jo, samozřejmě se nikomu nechci nutit - je to jeho věc, zda bude brát či nebude a jestli cit oplatí či neoplatí).

Jsem společenský tvor, všude kolem vidím, že to tak funguje (toto není závist, ale pozorování a zároveň vrozený pud, či snad ne?)... Kdyby tomu tak nebylo, tak proč by zde bylo tolik žalu, smutku a zoufalství po rozchodech a úmrtích partnerů? Kdyby přece "štěstí" daného člověka stálo jen na jeho vlastní osobě, tak to s ním nemůže pohnout...

"Přemýšlel jsi třeba o tom, proč jsi tak nervozní pokud se schyluje k tomu, že by jsi měl nějakou slečnu políbit nebo se jí dotknout?" Ano, přemýšlel. Strach. Je to stejné jako se strachem z výšek, pádu nebo pavouků. Každý snad něco takového v sobě máme. Nevím kde se to ve mě bere...Kolik lidí pokousal pavouk, že z nich mají takový strach? Mě také žádná holka nikdy "nukousla", ale prostě to nejde...Jak se "fóbie" zbavíš sám (sama)? Pokud vím, tak se téměř vždy postupuje léčbou šokem (nebo postupným přiblížením se k cíli, ale pak stejně musí přijít ten šok). Já jsem schopný se slečnou sejít a povídat si (přiblížení se), sice se značným úsílim, ale dokážu i zamaskovat nervozitu (doufám) a to, že jsem uvnitř rozložený na tisíce kousíčků. Jenže zde nejde o dotyk s pavoukem či slanění z mostu. Mám se dotknout cítícího, dýchajícího, myslícího stvoření, od kterého mám jen náznaky o tom, zda se mu to bude či nebude líbit (nedůvěra v sebe sama bohužel, já vím )...A dál už to znáte...je to tady na minimálně pěti místech.

Jo a tu knihu si seženu...díky za tip

[Av4]

Fobie se neleci "sokem" tak jak myslis. Dela se to cituji: Vystavenim realne situaci. Pod dohledem. Cilize, treba ja stole je pripichnuty pavouk. A dotycny se k nemu priblizuje, za popory (psychycke nebo fyzicke) lekare. => Pro tebe by mela fungovat nejake takove akcneni s nejakou dobrou kamaradkou. Proste ji "jakoby" zkusit sbalit. Projet si tu situaci. Prozit si to az do konce. A pak bys sice zase vedel prd, jako na zacatku, ale uz by ses nebal.

[ja]

Fobie se neleci "sokem" tak jak myslis. Dela se to cituji: Vystavenim realne situaci. Pod dohledem. Cilize, treba ja stole je pripichnuty pavouk. A dotycny se k nemu priblizuje, za popory (psychycke nebo fyzicke) lekare. => Pro tebe by mela fungovat nejake takove akcneni s nejakou dobrou kamaradkou. Proste ji "jakoby" zkusit sbalit. Projet si tu situaci. Prozit si to az do konce. A pak bys sice zase vedel prd, jako na zacatku, ale uz by ses nebal.

Fobie se tak mozna leci, ale tohle je neco jineho    Proste kdyz ti na tom cloveku moc zalezi a nechces to podelat, tak to nakonec podelas tou prilisnou snahou Znam to...

A s tou kamaradkou, zkusit to muzes, ale to k nicemu neni. Protoze nasimulovat city nejde. S kamoskou jsi v pohode, o nic ti nejde, nechces ji...Tam jde totiz o ten pocit a to se s kamoskou neda...aspon myslim

Prevedeno na pavouka, je to jako bys mel pavouka, ktereho dost dobre znas.. Vis, jak se zachova..Vis, ze te nekousne..a jeste by ti rekl, ze ho muzes pohladit....klidne by ses ho dotkl...a nemel bys z toho stres...

[ja]

1) zezačátku sem si řikal "ty vole... co ti chybělo teďka si akorát nanervy"  a o tom to právě je... teďka už mi došlo, že je lepší bejt    nanervy z někoho než bejt v klidu nebo bejt nanervy z něčeho jinýho.

2) Všechno se ti dokonale začne komplikovat

3) nejhorší je když začneš ztrácet dech na konci a už nevíš jestli "doběhneš" nebo jestli vlastně vůbec "doběhnout" chceš 

1) clovece, ja jsem prisel na to, ze pro me je lepsi byt v klidu nez byt na nervy z nejake holky...

2) to je pravda

3) to je taky dobra situace...

Podtrzeno, secteno, ja adrenalinove sporty nerad. O adrenalin a stres se stara okolni svet (skola, prace) a nejak nepotrebuju si to jeste zhorsovat

[Daniel]

Podtrzeno, secteno, ja adrenalinove sporty nerad. O adrenalin a stres se stara okolni svet (skola, prace) a nejak nepotrebuju si to jeste zhorsovat

Jak se to vezme  málokdo chce zůstat do konce života sám a jiná cesta k tomu bohužel neni. Ukaž mi někoho kdo najde holku, se kterou si může povídat jako s nejlepším kámošem, přitahuje tě, nehádáte se, ani po roce se to co k ní cítíš a ona k tobě nezmění... pořád se milujete ( akorát třeba víc )... atd atd... to sou věci, který se těžko hledaj. Najdeš a nebo taky najít nemusíš...

Smůla je, když nějakou takovou najdeš a nevýjde vám to. Já mam pocit, že sem i možná takovou našel, ale ta naše společná cesta je od určitý doby dost trnitá... prostě nám to okolí ( její  ) spíš dost ztížilo, než aby pomohlo. To tě pak mrzí o to víc... ale ještě neni všem dnům konec.

Občas musíme zatnout zuby a bojovat o toho koho opravdu milujem a bez toho máš sice spoustu kamarádů, dobrejch kamarádů, ale jak bylo řečeno - nemáš pocit toho, že tě někdo miluje... a to je přece krásnej pocit 

[dextera]

A já tvrdím, najít si i jiné hodnoty, které pro vás budou stejně tak důležité jako to, že vás někdo miluje...A navíc, milují vás přece taky vlastní rodiče  Vím, je to jiná láska, ale taky mnohem kvalitnější, která nezradí...

to moby: ano, lidé jsou nešťastní po rozchodu nebo úmrtí partnera, ale není to tak, že když nestavíš své štěstí na druhých, tak to s tebou ani nepohne. Ztráta někoho, koho miluješ s tebou vždycky zacloumá, ale jde spíš o to, jak se s tím vypořádáš...Pokud totiž budeš příliš citově závislý na svém partnerovi a budeš mít pocit, že bez něho by jsi šťastný být nemohl, tak po rozchodu/úmrtí se ti zhroutí celý svět. Ty máš teď pocit, že tvůj život, pokud jsi sám nestojí za nic, neumíš si užít to, že jsi teď momentálně sám a nejsi rád sám se sebou...jak potom chceš aby byl někdo rád s tebou?

Ano, nikdo nechce být sám, ale opravdu vám stojí za to zahodit svůj život věčným čekáním a trápením se kdy teda už konečně někdo příjde

btw: adrenalinový sporty nejsou tak úplně od věci...je to euforka a někdy lepší než sex 

[Daniel]

Souhlas! Adrenalin je fajn a proto jezdim na kole... ona to nemusí bejt nuda jak se zdá! 

Koukněte se sami...
http://www.youtube.com/watch?v=U7S5wgmVwmE&mode=related&search=

[Bob]

Ahoj.Celý dny brecím.Nevím, co delat.Je mi 20 let a nemel jsem ani jedno rande, ani líbání.Proste nic.Jsem celkem pohledný, nosím hezké oblecení,chodím ke kadernici a hloupý také nejsem.Nevím, kde je ten problém.Všichni okolo me nekoho mají a já porád nic.Nechci jen tak nejakou holku, ale dívku, která se mi bude líbit.Krásku.Jak jí sbalit?Jaké oblecení je nejlepší?Jak se chovat?Nejaké tipy,triky?Jednu jsem už oslovil, jak jsem Ti psal, ale jak vidíš odkopla me a bylo to fiasko.Nechci kamarádku, tech mám dost, chci holku, která pujde na schuzku a bude se mnou chodit.Jak toho docílit?To mám ty holky zastavovat na chodbe ve škole a jako zoufalec je nekam zvát a prosit je?Je mi 21.To je už kritický kua.Jak mám sbalit holku až budu plešatej, starej chlap, když to nezvládnu v nejlepších letech kua.Doporuc mi triky.Kámoš ted sbalil modelku a já tak strašne závidím.ach jo.co delat?árcáárDo spolecnosti, kde jsou dívky chodím, navštevuji i školu, kde je 45% holek, ale porád nic.Odtažitý také moc nejsem, protože jsem jich pár i oslovil ale nevyšlo to.Jak sbalit dívku?Je mi už smutno a cítím, jak stárnu.Život mi utíká.Nemám ho radeji ukoncit?Dekuji mnohokrát.

1. Kašli na sebelítost, tím nic nespravíš.
2. Krásky nechtějí zoufalce. Takže budeš se muset dát do pohody.
3. Oblékej se tak ať se v tom cítíš dobře.
4. Píšeš, že jsi několikrát oslovil a nevyšlo to. Podle mě to je úspěch. Díváš se na všechno z té špatné stránky.
Víš, že když holka řekne "ne" tak to znamená "v tuto chvíli ne". A když ty uslyšíš "ne", tak to pro tebe znamená neúspěch, už nikdy nemám šanci. Ti co mají holku se ptají stále dokola a i když stále dostávají odpověď "ne", tak to pro ně nic neznamená a zkouší to znovu a znovu. Tak dlouho dokud se jim nezadaří.

Nejlepší způsob jak sbalit holku je být absolutně v klidu a zkoušet to pořád znovu znovu a znovu tak dlouho dokud to nevyjde. Klidně i 1000 krát a stále víc a víc dokud to nevyjde. Aspoň budeš mít dobrej pocit z toho, že pro to něco děláš. 

[R3v]

Ja len taka otazka - nechyba vam tu niekto? Kde je autor tohoto threadu? 

[moby81]

A já tvrdím, najít si i jiné hodnoty, které pro vás budou stejně tak důležité jako to, že vás někdo miluje...A navíc, milují vás přece taky vlastní rodiče  Vím, je to jiná láska, ale taky mnohem kvalitnější, která nezradí...

to moby: ano, lidé jsou nešťastní po rozchodu nebo úmrtí partnera, ale není to tak, že když nestavíš své štěstí na druhých, tak to s tebou ani nepohne. Ztráta někoho, koho miluješ s tebou vždycky zacloumá, ale jde spíš o to, jak se s tím vypořádáš...Pokud totiž budeš příliš citově závislý na svém partnerovi a budeš mít pocit, že bez něho by jsi šťastný být nemohl, tak po rozchodu/úmrtí se ti zhroutí celý svět. Ty máš teď pocit, že tvůj život, pokud jsi sám nestojí za nic, neumíš si užít to, že jsi teď momentálně sám a nejsi rád sám se sebou...jak potom chceš aby byl někdo rád s tebou?

Ano, nikdo nechce být sám, ale opravdu vám stojí za to zahodit svůj život věčným čekáním a trápením se kdy teda už konečně někdo příjde

btw: adrenalinový sporty nejsou tak úplně od věci...je to euforka a někdy lepší než sex 

Jenže já nejsem momentálně sám...já jsem sám celý život (tohle je fakt, žádná doměnka)...Ty bys se sebou byla ráda, kdybys věděla, že to nikdo "neocení"? A nikdy to nikdo "neocenil"? Ano, jsem zde snad jen díky rodičům a hrstce opravodvých přátel...ale je to trošku málo... Jen ještě dodám, že pocitu "osamění" jsem si v životě užil více než dost a už si jej opravdu užívat NECHCI! Rozumíš mi alespoň trošičku?

Oceněním myslím ne to, že ti kamarádi pogratulují ke státnícím a jdou se stebou opít. Nemyslím tím radost rodičů, že jejich dítě "něco dokázalo". Nemyslím tím ani to, že díky (je to příklad se školou, ale totéž lze říci o čemkoli) vyššímu vzdělání ti zvednou plat a budeš mít o něco lepší společenské postavení. Jsou to důležité faktory...ale jeden zde chybí - někdo přijde a dá ti pocit, že to děláš pro něj. Že nejsi jen sobec a vlastně samotář, který vše dělá jen a jen pro sebe. Toto je část štěstí, které mi chybí. A jsem chamtivý sobec, který jej chce zažít ...je můj postoj opravdu tak ujetý? Samozřejmě to celé "stavění štěstí na někom jiném" má ještě v tomto případě ještě jeden rozměr - jedná se mi o partnerský vztah, tzn. přece jen zde pracují vrozené vzorce chování, pudy a naprosto elementární pyramida potřeb člověka.

btw: Adrenalin je fajn

R3v: LOL Dobrý postřeh

[dextera]

ano, chápu, co myslíš tím osaměním, ale nemůžeš napsat, že jsi sám celý život...je ti 26...Pochopila bych to, kdybys to napsal v 80-ti letech  .. A ano, jsem se sebou ráda, i když jsem teď po rozchodu a sama a nikdo neoceňuje to, co dělám tak mi nepříjde, že je všem dnům konec...Chybí mi bejvalej jako člověk, chybí mi to, že nemám komu říct, jak jsem se celej den měla, chybí mi, že se vedle mě nikdo neprobouzí, chybí mi, že nikoho nezajímají moje plány do budoucna, chybí mi spousta věcí, ale tím, že budu řešit, co všechno mi chybí bohužel nic nevyřeším...Tvůj postoj není ujetý, ujetý je jenom to, jak moc se na to "mít partnerský vztah stůj co stůj" upínáš...

[moby81]

ano, chápu, co myslíš tím osaměním, ale nemůžeš napsat, že jsi sám celý život...je ti 26...Pochopila bych to, kdybys to napsal v 80-ti letech 

Tvůj postoj není ujetý, ujetý je jenom to, jak moc se na to "mít partnerský vztah stůj co stůj" upínáš...

Tak a to je přesně ono...nechci se jednou vzbudit v 80ti letech, ohlédnout se a vědět, že jsem celý život sice byl v pohodě, ale tak nějak jsem ho prožil sám...Něco jako s tou mou váhou...samo se dle mého názoru nevyřeší vůbec nic. A nebo ty bys mě chtěla, jen tak? Ne, že? Bez přičinění nejde NIC, VŮBEC NIC!!! Zkus mi toto vyvrátit...Ne že bych byl konfliktní typ nebo nutně potřeboval mít pravdu, ale vycházím z jednoduchých faktů - muži dobývají ženy, ne ženy muže. Kdo se veze a kdo se musí snažit? A znovu opakuji, že si nestěžuji - jen chci ukázat, že v tomto se asi bude ženský a mužský přístup ZNAČNĚ lišit. Jen jedna poznámka k tomu kdo koho dobývá - žena se může nabídnout, ale pokud chlap nic neudělá, tak už to podruhé nezkusí. Značný rozdíl oproti přístupu mužů, kteří zkouší útočit vícekrát, i když žena na první pokus zájem nejeví (tedy pokud neřekne "Vodpal slizoune!" tam už je všechna snaha marná a taky to něco vypovídá o povaze dané slečny).

No jo no, tak já se teda zkusím trošku méně "upínat" Nejsem břečťan, že? (jo, kdyby to někdo nepochopil, tak tohle byl pokus o vtip )

[dextera]

Tak já nevím, ale své partnery jsem si vždycky vybrala sama, nemuseli se o to nějak přičiňovat, to dobývání začalo až v době, kdy já už jsem v tom měla dávno jasno, věděla jsem, že s tím chlapem chci být a určitě jsem dala podnět jako první, takže z mé strany ta fáze "dobývání" bylo tak trochu naoko, aby měli pocit, že si mě musí vybojovat  Někdy to bylo i obráceně, ale takový vztahy mi většinou moc dlouho nevydržely...

[curtis]

To Dextera:

Podle me to je i o moc lepsi kdyz si partnera vyberes ty, tj. zena. Pak je ten vztah teprve naplneni tou opravdovou laskou ...

Neco mi to pripomina 

[Av4]

No, ale tim si nerekla nic jineho nez to co psal moby ty sis sice vybrala, ale kdyby on nic neudelal, tak se na nej vyprdnes Chlap jedna, zena si vybira

[dextera]

Ne tak úplně...reagovala jsem na tu jeho otázku, jestli bych chtěla někoho jen tak, bez přičinění...tak je to většinou tak, že mě zajímá ten, kdo o mě nejeví zájem, takže mi vlastně žádnou příčinu k tomu, abych se o něho zajímala nedává...

to curtis: jestli to naplnění láskou ale není jen z mé strany  někde jsem četla, že ten kdo toho druhýho sbalí pak líp snáší v tom vztahu partnerský krize, pže si vzpomene, jak musel o toho druhýho bojovat...ten druhej to tak nemá, pže se vlastně nechal sbalit

[curtis]

To Dextera:

Vis ono samozrejme hodne zalezi na tom koho sbalis. Ty city musi byt vzajemne, ale pokud mohu mluvit jen za sebe, tak pokud zena citi mozna ke me neco vic, je ten vztah o necem uplne jinem.

V kazdem vztahu je vzdy nekdo silnejsi a u mych to byla vzdy zena, alespon co se tyka vztahu jako takoveho. Krize v jakemkoli vztahu prijde a nikdo se ji asi nevyhne, ale milujici zena je oporou ... teda alespon pro me ... mozna je to proto, ze si me vybrala a bojuje daleko vic o zachranu ...

[dextera]

no tak o zachranu vztahu by měli bojovat oba stejně, jinak to snad nemá ani cenu zachraňovat, když ten druhej o to nestojí, i když to lidi dělají (včetně mě)...a máš pravdu, asi je lepší jít do vztahu, kde miluješ míň aspoň tě to pak tak nerozhodí, když to skončí...se tou radou začnu asi řídit...

[curtis]

To Dextera:

Mas pravdu, ze o zachranu vztahu musi bojovat oba dva, ale jeden je vzdy silnejsi a toho druheho vraci zpatky, pokud tedy chce. Pokud ne, bude alespon zit s pocitem, ze udelal maximum.

Nevim nakolik jsi odhodlana se zmenit, ale podle toho, jak jsi psala jsem usoudil, ze jsi vzdy ta silnejsi.

Za sebe mohu rict, prosim nemen se !

 

 

[Tom Riddle]

Ja len taka otazka - nechyba vam tu niekto? Kde je autor tohoto threadu? 

to je jasne, spachal samovrazdu

[Av4]

To Dextera:...

POUZIVEJ QUOTE! Neda se to normalne cist!

[GR77A]

Ahoj.Celý dny brecím.Nevím, co delat.Je mi 20 let a nemel jsem ani jedno rande, ani líbání.Proste nic.Jsem celkem pohledný, nosím hezké oblecení,chodím ke kadernici a hloupý také nejsem.Nevím, kde je ten problém.Všichni okolo me nekoho mají a já porád nic.Nechci jen tak nejakou holku, ale dívku, která se mi bude líbit.Krásku.Jak jí sbalit?Jaké oblecení je nejlepší?Jak se chovat?Nejaké tipy,triky?Jednu jsem už oslovil, jak jsem Ti psal, ale jak vidíš odkopla me a bylo to fiasko.Nechci kamarádku, tech mám dost, chci holku, která pujde na schuzku a bude se mnou chodit.Jak toho docílit?To mám ty holky zastavovat na chodbe ve škole a jako zoufalec je nekam zvát a prosit je?Je mi 21.To je už kritický kua.Jak mám sbalit holku až budu plešatej, starej chlap, když to nezvládnu v nejlepších letech kua.Doporuc mi triky.Kámoš ted sbalil modelku a já tak strašne závidím.ach jo.co delat?árcáárDo spolecnosti, kde jsou dívky chodím, navštevuji i školu, kde je 45% holek, ale porád nic.Odtažitý také moc nejsem, protože jsem jich pár i oslovil ale nevyšlo to.Jak sbalit dívku?Je mi už smutno a cítím, jak stárnu.Život mi utíká.Nemám ho radeji ukoncit?Dekuji mnohokrát.

Tak to seš na tom ještě v pohodě, mě je skoro 24 a mohl bych napsat to samý  Zkus si najít něco čím si to budeš vynahrazovat. Je jasný že to uplně nejde vynahradit ničím, ale aspoň něco. Já su strašně zažranej do motorek, na podzim jsem si koupil japonca silničku a musim říct že ta projížďka u mě dělá strašně moc. Taky mám občas dny kdy su upe ve sračkách, ale tak co už no, říkam si že to nějak dopadne. Taky si myslím že přehnaná snaha je škodlivá, takže se to prostě snažím moc neřešit a čekám že přijde situace, kdy bude stačit jenom trochu tomu dopomoct a povede se to. Asi tak no

[whisper]

Počuj, si ten typ, čo použiva všetky krémiky, stavia si vlásočky, nafarbý si ich na blond, oblečie si ružové košielky a tak??? Si tak na svojom vzhľade závislý?? Ak je to takto nezúfaj a bež baliť sliepočky ktorím o toto ide! Ja neznášam ľudí ktorí musia mať pri sebe modelku za každých okolností. Inak to nádherne nasvedčuje posratému sebavedomiu. A bez sebavedomia, nedojdeš ďalej ako len po ahoj...takže zbohom model...uži si to.

[MikkiEX3]

...Nemám ho radeji ukoncit?

Kvuli tomuhle ukoncit zivot? To je snad hloupej vtip ne? Chapu ze te to mrzi ale tohle jedna z veci co se da resit... a premyslet kvuli tomu nad sebevrazdou je ze prinejmensim uhozeny! 

[Mr.LiWu]

Neboj to přijde, jenom to chce tolik neřešit, být nad věcí...holky to poznaj když budeš moc řešit že nikoho nemáš...když to nebudeš řešit budeš v pohodě a to na holky působí pozitivně

[Paul Denton]

co tady hrotíte?

no po přečtení některých neuvedených přííspěvků na první straně od nejmenovaných uživatelů (jedná se hlavně o upínání smyslu života na holčičky, resp. život jako šedou plochu marnosti), bych vám, kterých se to týká, spíš jak to tu rozpatlávat doporučil uvědomit si že máte problém - a navštívit kvalifikovaného psychologa. je to v pořádku, všichni občas potřebujem pomoc, oni jsou profesionálové, vám pomůžou líp jak my tady 

... a přehodnotit svý hodnoty, to může být sakra dřina, zvlášt když se nechce, či nevidí podstata věci ...