Láskou zmařený život

Vítej, Host. Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
28. Březen 2024, 15:36:26

Přihlaš se uživatelským jménem, heslem a délkou sezení
Vyhledávání:     Pokročilé vyhledávání
JSI TU NOVÝ?
Nezapomeň si přečíst pravidla tohoto fóra!
68 112 příspěvků v 2 569 témat od 3 709 uživatelů
Nejnovější uživatel: sordson
* Domů Nápověda Vyhledávání Přihlásit Registrovat
+  forum.QARK.net
|-+  Prosby o radu a dotazy
| |-+  Jak na ženský (Moderátoři: Av4, Mistar)
| | |-+  Láskou zmařený život
0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma. « předchozí další »
Stran: 1 [2] 3  Vše Tisk
Autor Téma: Láskou zmařený život  (Přečteno 29522 krát)
noghri
*****


deadly assassin ;)

Karma: 81
Pohlaví: Ženské
Věk: 41
Místo: Honoghr
Příspěvků: 1 271


Zobrazit profil
« Odpověď #25 kdy: 04. Květen 2007, 09:56:37 »

Jenže to čekáš od muže, že tě bude celý život jen bavit, chránit a izolovat od problémů okolního světa, se kterými se sama budeš potýkat? Toršku útěk ne? Neměli by být partneři oporami sobě navzájem a ne jen muž ženě?

ne to skutecne necekam. nepotrebuji partnera aby me chranil ani izoloval od niceho, natozpak od problemu. jen nechci takoveho co prijde a kazdy den bude rikat: mam to tezke, mam maly plat, nezvladam zaplatit ucty, doma se deje to a to a neni to dobre, vsichni jsou na tom vlastne lip nez ja. politicka situace je na hovno...

no a tohle bude rozebirat kazdy zatraceny den a ja vzhledem k tomu, ze na lidi co miluji jsem bohuzel az moc hodna, ho necham vykecat a budu to dokola poslouchat a bude me to ubijet. je takovy problem chtit nekoho kdo uvidi problem, ale bude chtit ho resit ne se v nem utapet? a prijde, hele nejak nevychazime s penezi, tak co kdybychom utli tady utraty? ja se treba nabidnu, ze se vzdam neeho, on zase neceho jineho... proste najit reseni a jit dal...

promin, nechtela jsem aby ten dalsi prispevek znel jako osocovani. nebyl tak minen... vim jaky je pocit nikoho nemit, ale mam hodne pevnou jak rodinou zakladnu tak zakladnu pratel, blizkych pratel, takze mi toto zase tak moc nechybi. navic jsem od prirody spis clovek, ktery si docela vystaci sam. mam rada svuj klid a ticho a stejne rada obas jdu mezi lidi, pobavim se, mam sve zajmy... a kazdy den, ktery vstanu jsme vdecna za jednu prostou vec, ze jsem nazivu. promin, zivot proste vidim trochu jinak a mam k tomu sve duvody, klidne sdelim po pmkach, chces li.

k tomuhle foru jsem se nachomytla ciste nahodou a ani ne kvuli sobe, ale kvuli nekomu jinemu, kdo potreboval v tu chvili rozptyleni. a mozna je pravda, ze lidem davam rady a rada, ale zase me nikdo nemusi poslouchat. nemusis se tim, co tady napisu ridit. od toho je prece forum ne? jen si sdelime nazory. navic jsem tu poznala vazne fajn lidi, tak proc tu nebyt. ja si totiz uvedomuji, ze jsem docela dulezita hlavne pro ty lidi v tom realnem svete stejne jako oni pro me a nemam potrebu si tady na foru neco dokazovat...
Zaznamenáno

Jen stekam, nekousu...
moby81

Karma: 2
Pohlaví: Mužské
Věk: 43
Místo: Ostrava
Příspěvků: 17


Zobrazit profil
« Odpověď #26 kdy: 04. Květen 2007, 10:10:15 »

Jenže to čekáš od muže, že tě bude celý život jen bavit, chránit a izolovat od problémů okolního světa, se kterými se sama budeš potýkat? Toršku útěk ne? Neměli by být partneři oporami sobě navzájem a ne jen muž ženě?

ne to skutecne necekam. nepotrebuji partnera aby me chranil ani izoloval od niceho, natozpak od problemu. jen nechci takoveho co prijde a kazdy den bude rikat: mam to tezke, mam maly plat, nezvladam zaplatit ucty, doma se deje to a to a neni to dobre, vsichni jsou na tom vlastne lip nez ja. politicka situace je na hovno...

no a tohle bude rozebirat kazdy zatraceny den a ja vzhledem k tomu, ze na lidi co miluji jsem bohuzel az moc hodna, ho necham vykecat a budu to dokola poslouchat a bude me to ubijet. je takovy problem chtit nekoho kdo uvidi problem, ale bude chtit ho resit ne se v nem utapet? a prijde, hele nejak nevychazime s penezi, tak co kdybychom utli tady utraty? ja se treba nabidnu, ze se vzdam neeho, on zase neceho jineho... proste najit reseni a jit dal...

promin, nechtela jsem aby ten dalsi prispevek znel jako osocovani. nebyl tak minen... vim jaky je pocit nikoho nemit, ale mam hodne pevnou jak rodinou zakladnu tak zakladnu pratel, blizkych pratel, takze mi toto zase tak moc nechybi. navic jsem od prirody spis clovek, ktery si docela vystaci sam. mam rada svuj klid a ticho a stejne rada obas jdu mezi lidi, pobavim se, mam sve zajmy... a kazdy den, ktery vstanu jsme vdecna za jednu prostou vec, ze jsem nazivu. promin, zivot proste vidim trochu jinak a mam k tomu sve duvody, klidne sdelim po pmkach, chces li.

k tomuhle foru jsem se nachomytla ciste nahodou a ani ne kvuli sobe, ale kvuli nekomu jinemu, kdo potreboval v tu chvili rozptyleni. a mozna je pravda, ze lidem davam rady a rada, ale zase me nikdo nemusi poslouchat. nemusis se tim, co tady napisu ridit. od toho je prece forum ne? jen si sdelime nazory. navic jsem tu poznala vazne fajn lidi, tak proc tu nebyt. ja si totiz uvedomuji, ze jsem docela dulezita hlavne pro ty lidi v tom realnem svete stejne jako oni pro me a nemam potrebu si tady na foru neco dokazovat...


Bože, slyšel tady někdo ode mě, že bych si stěžoval na malý plat, málo vzdělání, málo fyzických sil, melého...víte co  Úsměv  Mrkající Že bych někomu něco záviděl? Ne, nad těmito věcmi vůbec nepřemýšlím - jak jsem psal výše - problémy řeším, nemluvím o nich a nebrečím nad nimi. Jediná vyjímka je to, že jsem stále sám. Ale tohle bolí! Je to jako zlomenina duše. Jenže my se opět asi mýlíme v tom, co ty a já považujeme za osamění. Pro tebe to bude měsíc dva tři nebo i rok dva bez kluka. Ale předtím jsi někoho měla. Máš vzpomínky, ke kterým můžeš unikat a víš, že to jde (už někdo byl). Já v tom žiju celý život! Ta bolest se nastřádala. Nikdy jsem si na samotu nestěžoval. Až do chvíle, kdy už to prostě nešlo dále. Nejsem superman - jen člověk. Taky mám své limity - jak fyzické tak duševní. A prostě už jsem to neunesl a váha té samoty mě zlomila...Mno, víc už asi říkat nemá smysl...
Zaznamenáno
marcus
*


Karma: 2
Příspěvků: 128


Zobrazit profil
« Odpověď #27 kdy: 04. Květen 2007, 10:18:37 »

A nemluví ze mě sobec. Já nechci jen brát! Schází i to, že někdo bude scházet mě!

Lenze tebe chyba niekto, komu by si chybal, a ked ho budes mat, tak ty s toho budes mat dobry pocit.
Podla mna si sebec.  Mrkající
« Poslední změna: 04. Květen 2007, 10:25:38 od marcus » Zaznamenáno

Pane, daj mi pokoru prijať veci, ktoré neviem zmeniť, odvahu zmeniť všetko to, čo zmeniť môžem, a múdrosť, aby som dokázal jedno od druhého odlíšiť. - František z Assisi
moby81

Karma: 2
Pohlaví: Mužské
Věk: 43
Místo: Ostrava
Příspěvků: 17


Zobrazit profil
« Odpověď #28 kdy: 04. Květen 2007, 10:38:42 »

Recht! Jsem. Ale dočti i zbytek toho postu, prosím ("Že mě někdo pozlobí, ale bude tady! A já budu tady pro ni!"). Vytrhávat z kontextu je nehezké, ale co...já to psal hodně emotivně. Nejsem stroj za klávesnicí...Text je text, spoustu toho do něj nedáš, ale bránit se nebudu. V každém je troška sobce...nebo ne? Mrkající
Zaznamenáno
daemoniack
****


Karma: 58
Pohlaví: Ženské
Věk: 41
Místo: Praha
Příspěvků: 1 082


Zobrazit profil
« Odpověď #29 kdy: 04. Květen 2007, 13:30:18 »



No jo...je šedý - já ho takový mít chci. Jak jsem psal...jen nerozumím tomu, proč se všude vyžaduje jen ta bílá? Smutný Sakra...Asi se ze mě ten "klaun" bude muset stát, protože s ostatními nepohnu. Tedy ne s ostatními, ale se slečnami při navazování a budování vztahu. Jenže pak mám jeden další problémeček - já nechci, aby milovala mou zábavnost (navíc hranou; nebo mé břišní svaly nebo já nevím do čeho se holky zamilovávají), ale mě a to takového jaký jsem a pokud možno vcelku! Totéž by dostala ona ode mě...Ach jo...


A proc nemit rad  barvy.... nekoukam na svet jako  na sedy, bily, cerny... ale koukam na to, co v nej je. Na lidi, zvirata, prirodu, techniku... ja nevim, ale kdybych mela na neco koukat jenom protoze je to pekne (bile), nebo nepekne (cerne) nebo vlastne nijake (sedive) se asi zblaznim. Tak proste nehodnostim, jenom koukam, vstrebavam... snazim se to prozit a neskatulkovat (asi proto mi rikaj, ze se nekdy chovam jak 4 lete dite....no a co)

Nekoho milovat - miluju sve pratele a rodinu, miluju sve ex. (ano byli), miluju lidi, kteri to nejspis ani netusi, ze pro me tolik znamenaji a ja se proste snazim jim to rikat ciny...protoze tomu se da rozumet a nezni to trapne. Nekterym dam sve srdce a oni ho nechtej, ale vetsinou to prijmou a jsme pratele. Ja nevim, cim to je...

S tim, co chces od vztahu - to chce asi kazdy, ale mozna je problem v tom, ze nez se tomuhle dostanes musis projit tim "namlouvacim tancem", kde povetsinou logika nema co delat. Jsme preci jen lide... a tak to tam chceme, namlouvani, svadeni, trosku hlani, pretvarky, boje.... patri to k tomu. Pak prijde to dalsi. Ovsem nevim, zda bez toho zacatku to jde - me se to jeste nepovedlo a ani nechci, i kdyz muzu citit, ze je to ON, ze to preci neni nutne - asi je to prvni prekazka, kterou musime prekonat, abychom si navzajem dokazali, ze za to stojime...

(tak doufam? ze to neni moc zmatene... no, mozna jo, tak pardon)
Zaznamenáno

Zitrek nebo pristi zivot. Nevime nikdy, co prijde driv.
SpeedMaster
*
Karma: 6
Příspěvků: 86


Zobrazit profil
« Odpověď #30 kdy: 04. Květen 2007, 13:45:17 »

Nejlépe bys ve své situaci udělal kdybys zašel za nějakou kurvičkou, kterou napíchneš, ona tě zaučí, ukáže co a jak. Na zbytek sám intuitivně přijdeš sám. (Jen třeba dát pozor na zdraví, takže zásady bezpečného sexu)
Tento první krok prolomí bariéry vstupu na dosud neznámé prostředí a velmi ti usnadní další postup.
Zvýší se ti sebevědomí, a tato první zkušenost ti zprostředkuje a ozřejmí fakt, že všechny buchty se napichují víceméně stejně. A z této premisy budeš vycházet při svém dalším společenském postupu u svých kamarádek, spolužaček, holek v baru atp. A tento tvůj další postup už nebude zatížen takovou trémou, nedůvěrou, ostychem a strašákem odmítnutí/zklamání.
Je to jako ve všem, co si jednou někde "nanečisto" natrénuješ, jde příště snadněji a lépe.

Samozřejmě nejlepší by bylo hned zprvu napíchnout nějakou buchtu z diskotéky, ale když to nejde, nebo ne snadno, tak co se dá dělat. Na té první variantě nevidím nic špatného. Od toho tady nakonec kurvičky jsou.

P.S: V případě, že by ses rozhodnul pro tu variantu placené kurtizány, tak to chce zase prolézt pár jiných fór a najít nějakou s dobrými referencemi a přístupem, aby tě nakonec paradoxně takovýto start neodradil v další činnosti, kdybys narazil na nějakou otřesnou kurvičku, s kteroužto by byla premiéra spíše traumatizující, než poučná. Ale to snad nemusím připomínat, to je logické.
Zaznamenáno
moby81

Karma: 2
Pohlaví: Mužské
Věk: 43
Místo: Ostrava
Příspěvků: 17


Zobrazit profil
« Odpověď #31 kdy: 04. Květen 2007, 14:52:31 »

SpeedMaster: Tak teď umírám smíchy Šťastný Mám tady pro tebe link - http://forum.qark.net/jak-na-zensky/u-nevim-jak-dale-pomote-prosim/ Počti si...najdeš tam i můj postoj k tomu cos mi právě poradil Úsměv To jsem psal taky já (to jen pro informaci, určitě jsi bystrý a všimnul by sis toho Úsměv).

daemoniack Zmatené to není. Úsměv V pohodě. Ale vždyť tím prožíváním také hodnotíš, ne? Také máš pocity - kladné (bílé), záporné (černé) a něco mezi (šedivé - to už je dle mě spíše celkový dojem z dané chvíle, věci, člověka, události, atd...). Třeba já když vylezu na Lysou a rozhlédnu se po krajině, tak se cítím naprosto perfektně (bílo), vnímám přírodu, čistý vzduch, oblohu nad hlavou, slunce na tváři, vítr ve vlasech...zvuky, barvy, vůně...prostě cítím - a na nějaký bílošedočerný svět, realismus a přesné popisy kašlu - nekalkuluji. Mám radost (podpořenou příjemnou únavou - ať žijou endorfiny Mrkající) a podléhám kouzlu okamžiku - můj popis zredukovaný na dvě barvy a jejich mix používám až toto kouzlo odezní a zůstává jen vzpomínka. Abych dokončil to s tou Lysou - pak za mnou přijede po silnici nahoru auto se zásobováním. Samozřejmě mi to ten pocit a atmosféru nezkazí úplně, ale jedná se o něco, co tam v tu chvíli prostě nepatří. Rázem už to není jen radost, ale ta bílá barva se zakalí do šeda trochou černi. Takto je to u mě i s lidmi, prací, prostě se vším. Jsem opravdu tak mimo? Asi jo...

Co se týče těch začátků - určitě tam být musí. Všechno musí začít (jak jinak, že?) a bojovat se prostě musí. Jenže co chceš dělat ve chvíli, kdy vítězíš, ale prostě víš, že vyhoříš (a to je u muže obrovský problém, řekni že ne) na dotecích. Hmm? Jsem otevřený a přístupným všem návrhům - ale zatím nejlepší mi přijde to dívce říct. Pokud to neřeknu, končím určitě, když to řeknu můžu skončit, ale nemusím...odvahu na to neseberu - je to jako chtít po tobě, abys políbila sklípkana (pokud teda máš strach z pavouků - je to blbý příklad, holky nejsou pavouci, ale už mě lepší nenapadají Mrkající jde mi čistě o ilustraci mého pocitu v danou chvíli). No a teď si představ, že nutně toho sklípkana políbit chceš, toužíš po tom, víš, že musíš, ale prostě to nejde kvůli strachu...

No a s dáváním srdce to je u mě kapitola sama pro sebe - zatím vždy jsem jej nabídl (teda bohužel i s tím zbytkem mého těla Mrkající), byl jsem pozorný, milý, ochotný, ale nikdo o něj nestál...Dlouho, moc dlouho, jsem toto přecházel mlčením a tichým vnitřním utrpením. Až to dopadlo tak jak to dopadnout muselo...deprese a jedem z kopečka...

Jedna věc se musí tomuhle psaní na fóra nechat - nutíte mě sakra přemýšlet nad sebou samým. Díky lidi! Úsměv
Zaznamenáno
dextera
***


Karma: 10
Místo: Praha
Příspěvků: 339


Zobrazit profil
« Odpověď #32 kdy: 04. Květen 2007, 19:12:16 »

moby, nestav svoje štěstí na někom jiným...to nikdy není dobrý...musíš ho najít v sobě a být se sebou spokojený. Z tvých příspěvků mi připadá, že neumíš být sám se sebou a hledáš někoho, kdo tě z toho vytáhne...zkus si přečíst knihu "Cesta ke štěstí" - je to rozhovor Dalajlamy s psychiatrem Cutlerem. Myslím, že by jsi tam mohl najít na některé své otázky odpovědi Úsměv vím, že člověk nezmění postoj ze dne na den, není to ani možný...ale na druhou stranu, všechny postoje a vzorce chování jsou NAUČENY...jsi navyklý v určité situaci jednat určitým způsobem a to se dá změnit...Přemýšlel jsi třeba o tom, proč jsi tak nervozní pokud se schyluje k tomu, že by jsi měl nějakou slečnu políbit nebo se jí dotknout? Musíš prostě najít důvod, proč jsi tak nervózní, že ve finále nepodnikneš žádné kroky...tam začni...
Zaznamenáno

"Na ranách na duši je krásné to, že z nich rostou křídla." (Jung)
Daniel
*


Karma: 11
Pohlaví: Mužské
Věk: 35
Místo: Praha - New World Disorder
Příspěvků: 125


Zobrazit profil
« Odpověď #33 kdy: 04. Květen 2007, 20:54:45 »

Já můžu akorát souhlasit s tim, že bys neměl na sebe tlačit!!! Když budeš, bude to na tobě poznat... prostě pak nejsi sám sebou. Je mi jasný, že to neni nic co by si chtěl nějak extra slyšet, ale je to tak. Prostě choď ven, piš si s dalšíma holkama - tim získáš zkušenosti a můžeš vyzvídat co maj na chlapech rady a co jim vadí... a třeba ti to s nějakou z nich vyjde.

Jakmile si budeš řikat "už musim... prostě musim" tak to pujde většinou do kopru... vydržel si to doteď tak už tě pár týdnů nezabije ne chlape!!! Choď ven... piš si se slečnama a ono to nakonec půjde. Já si řek nedávno, že do toho taky už "vkročim" a začátky sou opravdu těžký  Znepokojený ale časem se to poddá... zezačátku sem si řikal "ty vole... co ti chybělo teďka si akorát nanervy"  Smějící se a o tom to právě je... teďka už mi došlo, že je lepší bejt nanervy z někoho než bejt v klidu nebo bejt nanervy z něčeho jinýho.

Všechno se ti dokonale začne komplikovat  Šťastný nejhorší je, když tě to začne rvát na dvě strany - na to si zkus dát pozor. Základem je, že vždycky chceme to co se nám zdá, že nemůžeme mít ( alespoň u mě to tak je ) a světe div se většinou se mi to splní. Ale někdy to chce velkou výdrž...  Mrkající nejhorší je když začneš ztrácet dech na konci a už nevíš jestli "doběhneš" nebo jestli vlastně vůbec "doběhnout" chceš  Smutný
Zaznamenáno

Kdo nehraje nemůže nikdy vyhrát.

Jak hluboká je řeka, když nevidíš dno?

Jestli je strach vše čeho bysme se měli bát
Tak čeho se tolik děsíme?
Přece strach je jenom v našich rukách
Tak proč ho necháváme aby nás ovládal?
msankh
***


Karma: 47
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 374


Zobrazit profil
« Odpověď #34 kdy: 04. Květen 2007, 20:59:53 »

Rady jsou suprový, ale natolik vyčerpávající, že jsem je ani všechny nepřečet. V tvym případě by bylo dobrý jít na nějakou akci (vzít sebou kámoše), dát si skleničku vína (popř. panáka nebo já nevim) a potom prostě první holku, kterou uvidíš stát u zábradlí na něco pozvat, nebo si s ní zatancovat a lepší je se na férovku zeptat. Ale hlavní je bejt sebevědomej a tvářit se příjemně a ne jako gladiátor ve stylu "Morituri te salutant". V tomhle případě nejde o to potkat holku na celej život, ale nějak začít. Možná si až moc "prkenej" a to holky poznaj. Vzpomínám si, že asi před dvěma lety mi něco podobnýho řekla jedna kámoška. Byl jsem dost vykulenej, že to na mě každej pozná.
Zaznamenáno

moby81

Karma: 2
Pohlaví: Mužské
Věk: 43
Místo: Ostrava
Příspěvků: 17


Zobrazit profil
« Odpověď #35 kdy: 04. Květen 2007, 21:51:44 »

msankh
"Prkenej" jsem. To proto, že moc myslím...do háje! Já nevím jak se odnaučit myslet!!! Smutný Já to nevím...jak vypneš mozek (chlast na mě tak nepůsobí, i po mnoha pivech se stále velmi dobře ovládám a stále myslím, ne tak "bystře" jako za střízliva, ale myslím - a i kdyby fungoval tak myslím, že bych byl odmítnut kvůli smradu jako z lihovaru, protože 2 deci se mnou nehnou)? A přitom uvnitř vřou city, které mě rozkádají. Proto jsem zoufalý... Smutný Navenek si myslím v této době působím velmi deprimovaně, žádný gladiátor nejsem...spíše naprosto utrápený a duševně rozložený jedinec hledající poslední zbytky motivace pro to, aby něco dělal (deprese)...A vím, že takhle taky nikoho nezískám.

Daniel
V pořádku, zde není názor, který bych nechtěl slyšet. Mě život naučil jedno - musím se nutit. Smutný Jinak to prostě nejde. Nejsem tak geniální, abych si zapamatoval všechno co po nás chtějí ve škole nebo v práci, tzn. musím se učit a ne vše je "zábavné". Mám náledy a jsou situace, kdy se mi chce a kdy nechce, ale vím, že musím. Zde bez vůle prostě nepochodím. Vážil jsem 135 kilo, kdybych se nedonutil s tím něco udělat, tak se taky nic nestane. A to že bych byl tzv. v pohodě by mi asi stěží pomohlo. Prostě využívání vůle je pro mne naprosto elementární záležitost. Máš pravdu v tom, že když vidím, že na to má vůle nestačí (není to mnou ovlivnitelné, ale já se přizpůsobit můžu - jen zrovna nevím jak), tak začnu být zoufalý...IMHO nemůžu jen "být v pohodě" a doufat, že ono to všechno nějak dopadne...I k té změně se musím donutit...kdybych se nenutil, tak sem ani nepíšu.

dextera
Máš pravdu. Trápím se sám sebou. Jenže už se mi to dávno vymknulo z podkontroly. Nechal jsem to zajít moc daleko. Smutný Sám už se z toho dostat neumím...to bych sem nepsal, kdybych věděl jak z této situace ven... Smutný Nechci za každou cenu odpovídat dotazem, ale proč si lidé hledají partnery (sami jim do klína nepadají)? Aby byli se sebou spokojení - tzn. staví své "štěstí" na jiných.

(Tahle závorka tu původně nebyla, ale musím to upřesnit. Nejsem spokojený protože nikdo není spokojený kvůli mě a tomu co jsem a co nabízím. Tím, že já nikomu nejsem schopen dát cit (protože nikoho takového nemám), starost, oporu, tak nemohu být šťastný. Mé štěstí není dáno jen přijmáním, ale také dáváním. Když o to nikdo nestojí, tak trpím Smutný Jo, samozřejmě se nikomu nechci nutit - je to jeho věc, zda bude brát či nebude a jestli cit oplatí či neoplatí).

Jsem společenský tvor, všude kolem vidím, že to tak funguje (toto není závist, ale pozorování a zároveň vrozený pud, či snad ne?)... Kdyby tomu tak nebylo, tak proč by zde bylo tolik žalu, smutku a zoufalství po rozchodech a úmrtích partnerů? Kdyby přece "štěstí" daného člověka stálo jen na jeho vlastní osobě, tak to s ním nemůže pohnout...

"Přemýšlel jsi třeba o tom, proč jsi tak nervozní pokud se schyluje k tomu, že by jsi měl nějakou slečnu políbit nebo se jí dotknout?" Ano, přemýšlel. Strach. Je to stejné jako se strachem z výšek, pádu nebo pavouků. Každý snad něco takového v sobě máme. Nevím kde se to ve mě bere...Kolik lidí pokousal pavouk, že z nich mají takový strach? Smutný Mě také žádná holka nikdy "nukousla", ale prostě to nejde...Jak se "fóbie" zbavíš sám (sama)? Pokud vím, tak se téměř vždy postupuje léčbou šokem (nebo postupným přiblížením se k cíli, ale pak stejně musí přijít ten šok). Já jsem schopný se slečnou sejít a povídat si (přiblížení se), sice se značným úsílim, ale dokážu i zamaskovat nervozitu (doufám) a to, že jsem uvnitř rozložený na tisíce kousíčků. Jenže zde nejde o dotyk s pavoukem či slanění z mostu. Mám se dotknout cítícího, dýchajícího, myslícího stvoření, od kterého mám jen náznaky o tom, zda se mu to bude či nebude líbit (nedůvěra v sebe sama bohužel, já vím Smutný)...A dál už to znáte...je to tady na minimálně pěti místech. Smutný

Jo a tu knihu si seženu...díky za tip Úsměv
« Poslední změna: 04. Květen 2007, 22:05:49 od moby81 » Zaznamenáno
Av4
Globální Moderátor
*****


Married since 2017

Karma: 228
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 5 415


Zobrazit profil
« Odpověď #36 kdy: 04. Květen 2007, 22:48:08 »

Fobie se neleci "sokem" tak jak myslis. Dela se to cituji: Vystavenim realne situaci. Pod dohledem. Cilize, treba ja stole je pripichnuty pavouk. A dotycny se k nemu priblizuje, za popory (psychycke nebo fyzicke) lekare. => Pro tebe by mela fungovat nejake takove akcneni s nejakou dobrou kamaradkou. Proste ji "jakoby" zkusit sbalit. Projet si tu situaci. Prozit si to az do konce. A pak bys sice zase vedel prd, jako na zacatku, ale uz by ses nebal.
Zaznamenáno

Upozornění: Veškeré informace v tomto příspěvku jsou mým osobním názorem. Pokud se nimi chcete řídit, tak vizte, že mám mnohem víc teorie než praxe.
ja
**
Karma: 0
Pohlaví: Mužské
Věk: 41
Příspěvků: 279


Zobrazit profil
« Odpověď #37 kdy: 04. Květen 2007, 23:03:46 »

Fobie se neleci "sokem" tak jak myslis. Dela se to cituji: Vystavenim realne situaci. Pod dohledem. Cilize, treba ja stole je pripichnuty pavouk. A dotycny se k nemu priblizuje, za popory (psychycke nebo fyzicke) lekare. => Pro tebe by mela fungovat nejake takove akcneni s nejakou dobrou kamaradkou. Proste ji "jakoby" zkusit sbalit. Projet si tu situaci. Prozit si to az do konce. A pak bys sice zase vedel prd, jako na zacatku, ale uz by ses nebal.

Fobie se tak mozna leci, ale tohle je neco jineho  Mrkající  Proste kdyz ti na tom cloveku moc zalezi a nechces to podelat, tak to nakonec podelas tou prilisnou snahou Velmi smutný Znam to...

A s tou kamaradkou, zkusit to muzes, ale to k nicemu neni. Protoze nasimulovat city nejde. S kamoskou jsi v pohode, o nic ti nejde, nechces ji...Tam jde totiz o ten pocit a to se s kamoskou neda...aspon myslim

Prevedeno na pavouka, je to jako bys mel pavouka, ktereho dost dobre znas.. Vis, jak se zachova..Vis, ze te nekousne..a jeste by ti rekl, ze ho muzes pohladit....klidne by ses ho dotkl...a nemel bys z toho stres...
« Poslední změna: 04. Květen 2007, 23:10:07 od ja » Zaznamenáno

Když už člověk jednou je,
tak má koukat, aby byl.
A když kouká, aby byl, a je,
tak má být to, co je,
a nemá být to, co není,
jak tomu v mnoha případech je.

Jan Werich
ja
**
Karma: 0
Pohlaví: Mužské
Věk: 41
Příspěvků: 279


Zobrazit profil
« Odpověď #38 kdy: 04. Květen 2007, 23:08:57 »

1) zezačátku sem si řikal "ty vole... co ti chybělo teďka si akorát nanervy"  Smějící se a o tom to právě je... teďka už mi došlo, že je lepší bejt    nanervy z někoho než bejt v klidu nebo bejt nanervy z něčeho jinýho.

2) Všechno se ti dokonale začne komplikovat

3) nejhorší je když začneš ztrácet dech na konci a už nevíš jestli "doběhneš" nebo jestli vlastně vůbec "doběhnout" chceš  Smutný

1) clovece, ja jsem prisel na to, ze pro me je lepsi byt v klidu nez byt na nervy z nejake holky...

2) to je pravda

3) to je taky dobra situace...

Podtrzeno, secteno, ja adrenalinove sporty nerad. O adrenalin a stres se stara okolni svet (skola, prace) a nejak nepotrebuju si to jeste zhorsovat

Zaznamenáno

Když už člověk jednou je,
tak má koukat, aby byl.
A když kouká, aby byl, a je,
tak má být to, co je,
a nemá být to, co není,
jak tomu v mnoha případech je.

Jan Werich
Daniel
*


Karma: 11
Pohlaví: Mužské
Věk: 35
Místo: Praha - New World Disorder
Příspěvků: 125


Zobrazit profil
« Odpověď #39 kdy: 04. Květen 2007, 23:21:48 »

Podtrzeno, secteno, ja adrenalinove sporty nerad. O adrenalin a stres se stara okolni svet (skola, prace) a nejak nepotrebuju si to jeste zhorsovat

Jak se to vezme  Úsměv málokdo chce zůstat do konce života sám a jiná cesta k tomu bohužel neni. Ukaž mi někoho kdo najde holku, se kterou si může povídat jako s nejlepším kámošem, přitahuje tě, nehádáte se, ani po roce se to co k ní cítíš a ona k tobě nezmění... pořád se milujete ( akorát třeba víc )... atd atd... to sou věci, který se těžko hledaj. Najdeš a nebo taky najít nemusíš...

Smůla je, když nějakou takovou najdeš a nevýjde vám to. Já mam pocit, že sem i možná takovou našel, ale ta naše společná cesta je od určitý doby dost trnitá... prostě nám to okolí ( její  Úsměv ) spíš dost ztížilo, než aby pomohlo. To tě pak mrzí o to víc... ale ještě neni všem dnům konec.

Občas musíme zatnout zuby a bojovat o toho koho opravdu milujem Mrkající a bez toho máš sice spoustu kamarádů, dobrejch kamarádů, ale jak bylo řečeno - nemáš pocit toho, že tě někdo miluje... a to je přece krásnej pocit  Andílek
Zaznamenáno

Kdo nehraje nemůže nikdy vyhrát.

Jak hluboká je řeka, když nevidíš dno?

Jestli je strach vše čeho bysme se měli bát
Tak čeho se tolik děsíme?
Přece strach je jenom v našich rukách
Tak proč ho necháváme aby nás ovládal?
dextera
***


Karma: 10
Místo: Praha
Příspěvků: 339


Zobrazit profil
« Odpověď #40 kdy: 05. Květen 2007, 14:24:05 »

A já tvrdím, najít si i jiné hodnoty, které pro vás budou stejně tak důležité jako to, že vás někdo miluje...A navíc, milují vás přece taky vlastní rodiče  Mrkající Vím, je to jiná láska, ale taky mnohem kvalitnější, která nezradí...

to moby: ano, lidé jsou nešťastní po rozchodu nebo úmrtí partnera, ale není to tak, že když nestavíš své štěstí na druhých, tak to s tebou ani nepohne. Ztráta někoho, koho miluješ s tebou vždycky zacloumá, ale jde spíš o to, jak se s tím vypořádáš...Pokud totiž budeš příliš citově závislý na svém partnerovi a budeš mít pocit, že bez něho by jsi šťastný být nemohl, tak po rozchodu/úmrtí se ti zhroutí celý svět. Ty máš teď pocit, že tvůj život, pokud jsi sám nestojí za nic, neumíš si užít to, že jsi teď momentálně sám a nejsi rád sám se sebou...jak potom chceš aby byl někdo rád s tebou?

Ano, nikdo nechce být sám, ale opravdu vám stojí za to zahodit svůj život věčným čekáním a trápením se kdy teda už konečně někdo příjde Otázka

btw: adrenalinový sporty nejsou tak úplně od věci...je to euforka a někdy lepší než sex  Smějící se
Zaznamenáno

"Na ranách na duši je krásné to, že z nich rostou křídla." (Jung)
Daniel
*


Karma: 11
Pohlaví: Mužské
Věk: 35
Místo: Praha - New World Disorder
Příspěvků: 125


Zobrazit profil
« Odpověď #41 kdy: 05. Květen 2007, 23:03:08 »

Souhlas! Adrenalin je fajn Smějící se a proto jezdim na kole... ona to nemusí bejt nuda jak se zdá!  Mrkající

Koukněte se sami...
http://www.youtube.com/watch?v=U7S5wgmVwmE&mode=related&search=
Zaznamenáno

Kdo nehraje nemůže nikdy vyhrát.

Jak hluboká je řeka, když nevidíš dno?

Jestli je strach vše čeho bysme se měli bát
Tak čeho se tolik děsíme?
Přece strach je jenom v našich rukách
Tak proč ho necháváme aby nás ovládal?
Bob
*
Karma: 3
Pohlaví: Mužské
Věk: 37
Místo: Brno
Příspěvků: 50


Zobrazit profil
« Odpověď #42 kdy: 06. Květen 2007, 09:08:27 »

Ahoj.Celý dny brecím.Nevím, co delat.Je mi 20 let a nemel jsem ani jedno rande, ani líbání.Proste nic.Jsem celkem pohledný, nosím hezké oblecení,chodím ke kadernici a hloupý také nejsem.Nevím, kde je ten problém.Všichni okolo me nekoho mají a já porád nic.Nechci jen tak nejakou holku, ale dívku, která se mi bude líbit.Krásku.Jak jí sbalit?Jaké oblecení je nejlepší?Jak se chovat?Nejaké tipy,triky?Jednu jsem už oslovil, jak jsem Ti psal, ale jak vidíš odkopla me a bylo to fiasko.Nechci kamarádku, tech mám dost, chci holku, která pujde na schuzku a bude se mnou chodit.Jak toho docílit?To mám ty holky zastavovat na chodbe ve škole a jako zoufalec je nekam zvát a prosit je?Je mi 21.To je už kritický kua.Jak mám sbalit holku až budu plešatej, starej chlap, když to nezvládnu v nejlepších letech kua.Doporuc mi triky.Kámoš ted sbalil modelku a já tak strašne závidím.ach jo.co delat?árcáárDo spolecnosti, kde jsou dívky chodím, navštevuji i školu, kde je 45% holek, ale porád nic.Odtažitý také moc nejsem, protože jsem jich pár i oslovil ale nevyšlo to.Jak sbalit dívku?Je mi už smutno a cítím, jak stárnu.Život mi utíká.Nemám ho radeji ukoncit?Dekuji mnohokrát.

1. Kašli na sebelítost, tím nic nespravíš.
2. Krásky nechtějí zoufalce. Takže budeš se muset dát do pohody.
3. Oblékej se tak ať se v tom cítíš dobře.
4. Píšeš, že jsi několikrát oslovil a nevyšlo to. Podle mě to je úspěch. Díváš se na všechno z té špatné stránky.
Víš, že když holka řekne "ne" tak to znamená "v tuto chvíli ne". A když ty uslyšíš "ne", tak to pro tebe znamená neúspěch, už nikdy nemám šanci. Ti co mají holku se ptají stále dokola a i když stále dostávají odpověď "ne", tak to pro ně nic neznamená a zkouší to znovu a znovu. Tak dlouho dokud se jim nezadaří.

Nejlepší způsob jak sbalit holku je být absolutně v klidu a zkoušet to pořád znovu znovu a znovu tak dlouho dokud to nevyjde. Klidně i 1000 krát a stále víc a víc dokud to nevyjde. Aspoň budeš mít dobrej pocit z toho, že pro to něco děláš.  Mrkající
Zaznamenáno

"Jak vypadáte je daleko méně důležité, než jak se cítíte." - D. Lewis
R3v
***


;-D

Karma: 9
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 386


Zobrazit profil
« Odpověď #43 kdy: 06. Květen 2007, 11:20:00 »

Ja len taka otazka - nechyba vam tu niekto? Podivený Kde je autor tohoto threadu?  Šokovaný
Zaznamenáno

When I get sad, I stop being sad and be awesome instead... True story.
moby81

Karma: 2
Pohlaví: Mužské
Věk: 43
Místo: Ostrava
Příspěvků: 17


Zobrazit profil
« Odpověď #44 kdy: 06. Květen 2007, 11:42:26 »

A já tvrdím, najít si i jiné hodnoty, které pro vás budou stejně tak důležité jako to, že vás někdo miluje...A navíc, milují vás přece taky vlastní rodiče  Mrkající Vím, je to jiná láska, ale taky mnohem kvalitnější, která nezradí...

to moby: ano, lidé jsou nešťastní po rozchodu nebo úmrtí partnera, ale není to tak, že když nestavíš své štěstí na druhých, tak to s tebou ani nepohne. Ztráta někoho, koho miluješ s tebou vždycky zacloumá, ale jde spíš o to, jak se s tím vypořádáš...Pokud totiž budeš příliš citově závislý na svém partnerovi a budeš mít pocit, že bez něho by jsi šťastný být nemohl, tak po rozchodu/úmrtí se ti zhroutí celý svět. Ty máš teď pocit, že tvůj život, pokud jsi sám nestojí za nic, neumíš si užít to, že jsi teď momentálně sám a nejsi rád sám se sebou...jak potom chceš aby byl někdo rád s tebou?

Ano, nikdo nechce být sám, ale opravdu vám stojí za to zahodit svůj život věčným čekáním a trápením se kdy teda už konečně někdo příjde Otázka

btw: adrenalinový sporty nejsou tak úplně od věci...je to euforka a někdy lepší než sex  Smějící se

Jenže já nejsem momentálně sám...já jsem sám celý život (tohle je fakt, žádná doměnka)...Ty bys se sebou byla ráda, kdybys věděla, že to nikdo "neocení"? A nikdy to nikdo "neocenil"? Ano, jsem zde snad jen díky rodičům a hrstce opravodvých přátel...ale je to trošku málo... Jen ještě dodám, že pocitu "osamění" jsem si v životě užil více než dost a už si jej opravdu užívat NECHCI! Rozumíš mi alespoň trošičku? Kroutící očima

Oceněním myslím ne to, že ti kamarádi pogratulují ke státnícím a jdou se stebou opít. Nemyslím tím radost rodičů, že jejich dítě "něco dokázalo". Nemyslím tím ani to, že díky (je to příklad se školou, ale totéž lze říci o čemkoli) vyššímu vzdělání ti zvednou plat a budeš mít o něco lepší společenské postavení. Jsou to důležité faktory...ale jeden zde chybí - někdo přijde a dá ti pocit, že to děláš pro něj. Že nejsi jen sobec a vlastně samotář, který vše dělá jen a jen pro sebe. Toto je část štěstí, které mi chybí. A jsem chamtivý sobec, který jej chce zažít Mrkající...je můj postoj opravdu tak ujetý? Samozřejmě to celé "stavění štěstí na někom jiném" má ještě v tomto případě ještě jeden rozměr - jedná se mi o partnerský vztah, tzn. přece jen zde pracují vrozené vzorce chování, pudy a naprosto elementární pyramida potřeb člověka.

btw: Adrenalin je fajn Úsměv

R3v: LOL Dobrý postřeh Šťastný
Zaznamenáno
dextera
***


Karma: 10
Místo: Praha
Příspěvků: 339


Zobrazit profil
« Odpověď #45 kdy: 06. Květen 2007, 12:37:55 »

ano, chápu, co myslíš tím osaměním, ale nemůžeš napsat, že jsi sám celý život...je ti 26...Pochopila bych to, kdybys to napsal v 80-ti letech  Šťastný.. A ano, jsem se sebou ráda, i když jsem teď po rozchodu a sama a nikdo neoceňuje to, co dělám tak mi nepříjde, že je všem dnům konec...Chybí mi bejvalej jako člověk, chybí mi to, že nemám komu říct, jak jsem se celej den měla, chybí mi, že se vedle mě nikdo neprobouzí, chybí mi, že nikoho nezajímají moje plány do budoucna, chybí mi spousta věcí, ale tím, že budu řešit, co všechno mi chybí bohužel nic nevyřeším...Tvůj postoj není ujetý, ujetý je jenom to, jak moc se na to "mít partnerský vztah stůj co stůj" upínáš...
Zaznamenáno

"Na ranách na duši je krásné to, že z nich rostou křídla." (Jung)
moby81

Karma: 2
Pohlaví: Mužské
Věk: 43
Místo: Ostrava
Příspěvků: 17


Zobrazit profil
« Odpověď #46 kdy: 06. Květen 2007, 13:07:11 »

ano, chápu, co myslíš tím osaměním, ale nemůžeš napsat, že jsi sám celý život...je ti 26...Pochopila bych to, kdybys to napsal v 80-ti letech  Šťastný

Tvůj postoj není ujetý, ujetý je jenom to, jak moc se na to "mít partnerský vztah stůj co stůj" upínáš...

Tak a to je přesně ono...nechci se jednou vzbudit v 80ti letech, ohlédnout se a vědět, že jsem celý život sice byl v pohodě, ale tak nějak jsem ho prožil sám...Něco jako s tou mou váhou...samo se dle mého názoru nevyřeší vůbec nic. A nebo ty bys mě chtěla, jen tak? Mrkající Úsměv Ne, že? Bez přičinění nejde NIC, VŮBEC NIC!!! Zkus mi toto vyvrátit...Ne že bych byl konfliktní typ nebo nutně potřeboval mít pravdu, ale vycházím z jednoduchých faktů - muži dobývají ženy, ne ženy muže. Kdo se veze a kdo se musí snažit? Mrkající A znovu opakuji, že si nestěžuji - jen chci ukázat, že v tomto se asi bude ženský a mužský přístup ZNAČNĚ lišit. Jen jedna poznámka k tomu kdo koho dobývá - žena se může nabídnout, ale pokud chlap nic neudělá, tak už to podruhé nezkusí. Značný rozdíl oproti přístupu mužů, kteří zkouší útočit vícekrát, i když žena na první pokus zájem nejeví (tedy pokud neřekne "Vodpal slizoune!" Úsměv tam už je všechna snaha marná a taky to něco vypovídá o povaze dané slečny).

No jo no, tak já se teda zkusím trošku méně "upínat" Úsměv Nejsem břečťan, že? Mrkající (jo, kdyby to někdo nepochopil, tak tohle byl pokus o vtip Úsměv)
Zaznamenáno
dextera
***


Karma: 10
Místo: Praha
Příspěvků: 339


Zobrazit profil
« Odpověď #47 kdy: 06. Květen 2007, 13:38:40 »

Tak já nevím, ale své partnery jsem si vždycky vybrala sama, nemuseli se o to nějak přičiňovat, to dobývání začalo až v době, kdy já už jsem v tom měla dávno jasno, věděla jsem, že s tím chlapem chci být a určitě jsem dala podnět jako první, takže z mé strany ta fáze "dobývání" bylo tak trochu naoko, aby měli pocit, že si mě musí vybojovat  Mrkající Někdy to bylo i obráceně, ale takový vztahy mi většinou moc dlouho nevydržely...
Zaznamenáno

"Na ranách na duši je krásné to, že z nich rostou křídla." (Jung)
curtis
*
Karma: -1
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 100


Zobrazit profil
« Odpověď #48 kdy: 06. Květen 2007, 14:31:16 »

To Dextera:

Podle me to je i o moc lepsi kdyz si partnera vyberes ty, tj. zena. Pak je ten vztah teprve naplneni tou opravdovou laskou ...

Neco mi to pripomina  Mrkající
Zaznamenáno
Av4
Globální Moderátor
*****


Married since 2017

Karma: 228
Pohlaví: Mužské
Příspěvků: 5 415


Zobrazit profil
« Odpověď #49 kdy: 06. Květen 2007, 14:40:26 »

No, ale tim si nerekla nic jineho nez to co psal moby Mrkající ty sis sice vybrala, ale kdyby on nic neudelal, tak se na nej vyprdnes Šťastný Chlap jedna, zena si vybira Šťastný
Zaznamenáno

Upozornění: Veškeré informace v tomto příspěvku jsou mým osobním názorem. Pokud se nimi chcete řídit, tak vizte, že mám mnohem víc teorie než praxe.
Stran: 1 [2] 3  Vše Tisk 
« předchozí další »
Skočit na:  

Copyright © 2005–2024 QARK.net Powered by SMF 1.1.11 | SMF © 2006-2008, Simple Machines LLC sitemap | RSS