forum.QARK.net

Potřeboval bych radu, jak překonat jeden pravděpodobně psychický blok. Vždy, když se bavím s nějakou cizí holkou (nejde jen o seznámení, např. ve škole se chce občas někdo na něco zeptat), tak jsem nervozní. Když jdu na rande, nebo třeba jen ven s kamarádkou, o kterou mám větší zájem, tak i když si řeknu, že o nic nejde (což v 99,9999% nejde), tak se ve mě něco semkne, jsem nervózní, červenám se, nevím moc o čem mluvit, bojím se cokoliv říct, abych se neztrapnil apod. Řeknu si vždy, příště tam půjdu s chladnou hlavou, ale zase ve mě něco přeskočí a je to podobné. Zkrátka já si řeknu že o nic nejde ale podvědomí to vidí jinak.
Teď nedávno jsem poznal kamarádku, na první pohled kočka, vídáme se 3x-4x týdně, ani jsme se neznali moc dlouho, už po pár dnech a bylo to úplně o něčem jiném - jsme naladění docela na stejnou notu, vím, že je vždy hotová i s těch mých debilních vtípků, nebojím se cokoliv říct aniž bych řešil jestli se ztrapním nebo ne, tím že je zadaná tak to asi řeším ještě míň, zkrátka sebevědomí je tu úplně někde jinde... A myslím že mě má i aspon trochu ráda (jako kamaráda samozřejmě).

Já jsem si myslel, že jsem prostě od narození introvert a něco jako komunikace a vztah s opačným pohlavím mi nebylo naděleno, ale teď si říkám... Proč když jsem se s hezkou (nerozumím moc těm vašim hodnocením co se tu občas používá, ale na stupnici bych dal tak pro mě 8-9) holkou po krátké době byl schopen naprosto normálně, uvolněně a otevřeně bavit, proč to teda nejde sakra s těma ostatníma, abych mohl konečně někoho ulovit? Ona nebyla pro mě nějak moc v jiné pozici, než byly ty ostatní holky předtím, že někoho má jsem ze začátku ani nevěděl...

Odpověď znáš pouze ty.
Bude tu nějaká atribuce (ze situace, z jiného člověka), kterou jsi přenesl na danou slečnu (byla-li tato atribuce pozitivní), příp. jsi slečnu exkludoval z atribuce (negativní), čímž byly zásadně ovlivněny východiska tvého postoje k ní.

Např. jsi mohl vyrůstat v rodině bez sester (a tak se pro tebe staly ženy něčím neznámým), dotyčná však mohla disponovat podobnými rysy jako tvůj oblíbený kamarád ........ říkám v rovině čistých hypotéz, jako jednu z možných odpovědí (ne, patent na rozum nemám).

Osobně bych doporučil chodit ven s co nejvíc holkami. Pak se to pro tebe stane normálka a nebudeš nervózní. Stačí i sestřenice, kamarádky nebo spolužačky ať to je ze začátku nižší level. Ale je otázka jak dlouho to bude trvat.

S tímto moc nesouhlasím. Osobně sem vyrůstal se sestrou a měl sem to samé, jak píše Klmpl.
Spíš bych to viděl v nedostatku chlapský výchovy a disciplíny, proto ten nedostatek sebedůvěry.
Jinak souhlas.

Klmpl:
Jestli to chceš změnit řeknu ti to takhle => musíš tu trému odbourávat častými schůzkami a brát ty holky jenom jako "doprovod" na tvůj program.
Je jedno o jaký holky jde. Ta nervozita vychází z nejistoty (neznámé prostředí) a také, že nejsi zvyklý.
Taky sem to míval a je to normální. Hodně záleží na tvé uvolněnosti a tu získáš, když budeš aktivně tuto oblast trénovat.

Držim palce

Poznávám se :) Píšu to tu častokrát jako vlastní zkušenost ze života, takže na to odpovím mou zkušeností i tobě: klmple, víš, jak vypadalo moje první rande? Vlastně to nebylo první rande, byly to 3 rande... Pokaždé jsem byl s holkou venku a jediné, co jsme si řekli, bylo "Ahoj" na začátku a "Ahoj" na konci. A dneska? Dneska o mně holky říkaj, že jsem ukecanej...

Takže si z toho nic nedělej, je to jak říkají ostatní - chce to zkušenosti. Časem zjistíš, že mluvit s holkama je víc v pohodě, než mluvit s klukama :wink:

Jinak bych ti doporučil knihu "Jak se stát alfou" (najdeš ji třeba na Ulozto.cz). Jestli chceš, přečti si to - mně pomohla ;)

Já si holku představim plešatou nebo cokoliv legračního, tím pádem moje nervózita jde stranou, jelikož se začnu v duchu smát.  :D
Není to extra účinný, ale na to jak je ta metoda rychlá, tak pomůže.

5% žen v průběhu života postihne plešatost (typicky až po menopauze).

Hmm...
"Vypadáš jako Bohuslav Sobotka".  :D