forum.QARK.net

Ahoj,
rád bych se optal na názory či postřehy k následující situaci. Už víc než 2 roky mám přítelkyni, kterou neustále považuji za největší výhru v mém životě a jsem upřímně rád, že máme jeden druhého. Všechny vzniklé problémy ve vztahu se nám vždy podařilo poměrně rychle vyřešit, místo "tiché domácnosti" si to radši co nejdřív vyříkáme, vyčistí se vzduch a je pohoda. Jediný problém, který přetrvává a je to už skoro takový evergreen, je můj vztah k jejím kamarádkám a kamarádům. Přítelkyně má už od školy takovou svou partu, respektive tři kamarádky, které si s sebou všude vodí i partnery, a jsou zvyklí sem tam někam pospolu vyrazit do hospody a pokecat. Bohužel mně zkrátka už od začátku moc nepadli do oka a dodnes mám celkem problém najít s nima společnou řeč, navíc zrovna nejsem hospodský typ, takže po nějakých dvou třech hodinách sezení v jejich společnosti moje nálada rychle klesá a už se v duchu vidím, jak mizím pryč. S přítelkyní už jsme to řešili několikrát a přijde mi, že to nějak nechce pochopit nebo nevím co, prostě vždycky pak zase v klidu přijde s tím, že jí někdo z nich psal, že se jde posedět např. v pátek v sedm tam a tam a že máme oba přijít. Když jdu, mám náladu v pytli já, když nejdu, má náladu v pytli přítelkyně, protože je u těch třech partnerských párů jaksi do počtu a neustále argumentuje tím, že by chtěla, abychom se bavili takhle spolu. Já mám svoje kamarády mimo město a vidíme se ne moc často, takže protiargument, že mám svůj program, respektive ať jde pro změnu ona mezi moje kamarády, je vcelku nepoužitelný. Mám se tedy snažit dál nějak přemáhat a zapadnout mezi ně, nebo jí mám nechat chodit se s nimi bavit samotnou? Případně nějaký kompromis?

Nejlepší by byl kompromis, že bys s nimi pobyl ty 2-3 hodiny a pak jak tě to začne nudit tak jít domů. Každopádně se nenech do ničeho nutit.

Po nějaké době bohužel nemůžu říct, že by se situace nějak výrazně zlepšila  :( Přijde mi, že to je s přístupem přítelkyně k téhle problematice jak na houpačce - jednou je to v pohodě a řekne, že mě nechce do ničeho nutit a když někam v partě jdou, tak ať za nima přijdu, kdykoliv budu chtít a na jak dlouho budu chtít. Jindy je zase naopak naštvaná, když to po dvou hodinách sezení zabalím s tím, že už jsem unavený a nebavím se...Zvlášť když se v jednu ráno rozhodnou jít ještě někam na diskotéku, což je prostředí mně naprosto proti srsti, takže s omluvou odcházím domů. Mívám v těhle chvílích trochu morální dilema - chtěl bych, aby pak dobře došla domů a nejradši bych ji osobně doprovodil, ale na druhou stranu užírat se 3 hodiny v prostředí, které mi vůbec nesedí, mi přijde takové nefér (možná to vyzní lehce sobecky :|). Začal jsem to řešit aspoň tak, že jí dám peníze na taxika, aby přímo z místa dojela až domů k baráku, přece jenom je to určitě lepší, než aby šla v noci sama 20 minut přes město...Nevím no, ve všem ostatním si hezky rozumíme a po dvou společných letech se dobře známe, ale ve stylu večerní zábavy se asi neshodneme  :( Já jsem přistoupil na ten výše uvedený kompromis, že klidně pobudu v hospodě dvě tři hoďky a pak jdu domů, nicméně tak trochu čekám na nějaký kompromis z druhé strany a ne že bude můj krátký pobyt skoro vždycky problém...

Nedělej co nechceš. Nejdůležitější osoba ve vztahu seš ty. Ať to zní jakkoliv sobecky, je to pravda.
Hypotetickej případ - dejme tomu, že ty strašně žereš fotbal a ona se u něj kurevsky nudí. Myslíš že kdybys jí řekl, ať se na ten zápas v televizi dívá s tebou, udělala by to? Pokud by to vydržela jen kvůli tobě, fajn, můžeš dělat kompromisy a jít s ní občas do hospody. Ale pokud by odmítla, nemáš vůbec proč mít výčitky svědomí, že s ní nechceš bejt v hospodě ;).

P1R3K: S tím fotbalem a všeobecně sportem jsi to docela trefil, teda ne že bych byl úplně skalní fanoušek, ale rád se na něco v bedně podívám, případně i třeba s kámošem vyrazím někam na stadion. Ona, jako spousta ženských, na ten sport tolik není, a tak mě ani nenapadlo jí nějak přesvědčovat, aby koukala nebo jela se mnou...Když už si v její přítomnosti fotbal pustím, tak jsou samozřejmě hned připomínky, že to sledovat nechce, takže když to chci fakt vidět, koukám se sám doma. Myslím, že kdybych zapůsobil v tomhle smyslu, aby to udělala kvůli mně, že si to hrozně přeju, tak to asi sledovat bude, ale je mi jasné, že jí to po pěti minutách nebude vůbec bavit, takže mi to přijde zbytečné chtít. Takže díky za odpověď, tohle srovnání mě ještě nenapadlo a zní to logicky, výčitek mám asi fakt zbytečně moc  :)