Obnovení vztahu, z kamaráda partner

[raute]

Zdravím,
přítelkyně se se mnou nedávno rozešla, za takových zvláštních okolností, bohužel nemohu pořádně vysvětlit. Prostě si představte, že rozchod nebyl kvůli někomu jinému nebo kvůli nějaké extra závažné věci mezi náma.
Má to teď v životě hodně složité a potřebuje si pěkně po žensku "ujasnit pár věcí".

No a dohodli jsme se, že ji dám měsíc prostoru bez jakékoli komunikace a pak, že budem kamarádi. A tady potřebuju radu a Váš názor. Jak z kamaráda znovu udělat přítele? Nejlépe, aby ona byla ten iniciátor obnovení vztahu...

[stoudy]

1. Lepit vztah, když důvod jeho rozpadu (opravdový důvod, ne ten, který ti plácne!!!) nepominul,  je cesta do pekla.

2. Proč jsi souhlasil s kamarádstvím, když o něj evidentně nestojíš?

3. Tím, že si jí všechno odkýval, ses hodně shodil.

Doporučuju utnout kontakt a vůbec se neozývat. Nechat ji, ať se ozve (pokud vůbec).

Musíš začít žít spokojeně bez ní, stýkat se s kamarádama/dkama a s jinýma holkama. Ovšem kvůli sobě, nikoliv kvůli ní. Takové chování by jí eventuálně mohlo přitáhnout zpátky.

[raute]

1. Znám opravdový důvod a chápu ho (je to velmi složité, takže nemá smysl to sem psát).
2. Neznám člověka ve kterým by něco po 3 letech vztahu něco nezůstalo. Budu "kamarád" a budu jí na očích. Jinak by byl složitej jakejkoli kontakt.
3. Možná, ale nebyla jiná cesta v tuhle chvíli (ona není v psychickém stavu, abych ji jakkoli trápil)

Tohle mám v plánu, ale bohužel to nejde uplatnit tak jednoduše...

Potřeboval bych spíše radu ohledně chování, když třeba někam spolu půjdem.

[Beduin]

Předpokládám správně, žes byl její první partner (nebo že prostě nebyla dostatečně vztahově zkušená)? Nevím, proč se bojíš napsat důvod - hodně by nám to pomohlo, jak ti máme poradit. Ale stejně si myslím, že ten důvod bude zbytečný, protože podle tvých příspěvků vidím, že se nebudeš řídit radami, ale budeš chtít slyšet nějakou magickou formuli, jak ji dostat zpátky.

To, co chceš, je jednoduše nemožné. Vážně nedoporučuju s ní mít jakýkoliv kontakt, když tě nechce z vztahový stránky a ty jí jo - jednou to na ni vyklopíš, ona ti řekne, že to nejde a přijdeš i o to "kamarádství."

Takže podle mě rada ohledně chování, když spolu někam půjdete, je úplně zbytečná, protože by tahle situace vůbec neměla nastat.

---

Možná si teď říkáš, že jsem krutej, že nerozumím tomu, jak se cítíš a nevím co ještě. Ne. Rozhodně to s tebou nemyslím nějak zle - ale slepovat vztah je opravdu blbost, jak už říkal stoudy.

[raute]

Abych řekl pravdu, tak si myslím, že ona by mě chtěla zpátky, ale ne v nejbližší době (tak za rok). Máš pravdu, že vám to nevysvětlím, ale já chápu i váš pohled na věc.
Důvod rozchodu byl zapříčiněnej dlohodobýma psychickýma problémama z její strany. Svým způsobem se ve vztahu necítila dobře, protože si myslí, že je na mě až příliš závislá a že její stav zatěžoval náš vztah.

[henry]

Svým způsobem se ve vztahu necítila dobře, protože si myslí, že je na mě až příliš závislá a že její stav zatěžoval náš vztah.

ježiš co je tohle za blábol???? 
kvůli tomuhle se holky nerozcházej....aneb ženská se většinou nerozchází kvůli tomu, čím ti to odůvodňuje.....

[Av4]

Mě řekla, že "potřebuje aspoň rok bejt sama a urovnat si věci v hlavě, protože na sebe v poslední době neměla vůbec čas". Což v praxi znamenalo "potřebuju se dát do hromady s tímhlectím týpkem se kterým už prakticky jsem, ale nechci ti to řikat, protože bych si připadala blbě" To "potřebuju bejt sama" trvalo ani ne dva měsíce.

Tedy možnosti jsou:
 - Má destruktivní sklony a chce si ubližovat a proto tě opustila i když  tě miluje - POTŘEBUJE PSYCHOLOGA NE TEBE.
- Normálně tě opustila - přestaň jí řešit a smiř se s tim, že už spolu nebudete ...

[raute]

Ač nerad sem vložím verzi, kterou jsem vložil i na http://www.socialdynamics.cz

Přítelkyni jsem sbalil před 3 lety, byla můj první vztah, já jsem byl její první vážný vztah. Od začátku jsem věděl, že je divočejší povahy a že má netypické chování, které se mi ovšem líbilo. Já jsem byl její pravý opak, klidný vyrovnaný apod.. Během prvních 2 let jsme zjsitili, že jsme oba dominantnější povahy a ve vztahu se občas přetláčíme. Byly tu i vcelku výrazné rozdíly, co se týče výchovy od našich rodičů a to způsobovalo občasné nepochopení. Ale tohle všechno dokázala přebít kromě zamilovanosti i taková celková duševní propojenost (od kluka, co má první vztah to zní asi směšně .).

No, a pak nastal zlom díky její divokosti a tak nějak celkové životosprávě (nedostatek spánku apod) omdlela/zhroutila se. Byla na několika vyšetřeních, kde se zjišťovalo, co jí vlastně je. byl to strašně vleklý proces (v tomto je naše zdravotnictví fakt strašny). Zjistilo se, že má nepatrnou srdeční vadu, z která se nejspíš ztratí kolem 30. věku života. Problém byl, že jí poloodborník začal líčit, jak se jí zastaví srdce na několik sekund, říkal spoustu polopravd nebo extrémní scénáře... Díky tomuto vznikly u ní psychické potíže, které se projevovaly tak, že nebyla schopná vyjít téměř ven a to ani s doprovodem, protože měla obrovský strach, že znovu omdlí a zastaví se jí srdce. Celé dny jen polehávala v posteli, dívala se na seriály, ale jinak nic nedělala. Doma měla náročné prostředí (otec na ni měl vždy hodně vysoké nároky ve studiu, ale i tak celkově, máma byla sice srdečná, ale nebyl na ní v ničem spoleh a taky má sestru, která je neslyšící a celková komunikace a vztah sní je velmi problematický).
Rozhodli jsme se, že si na prázdniny pronajmeme byt v jejím rodném městě, aby se ze všeho nějak dostala. Během této doby, samozřejmě chodila i k psychologovi, ale nijak extra jí nedokázal pomoc. za tyto dva měsíce udělala celkem slušnej pokrok, že dokázala se mnou vcelku vklidu dojít kamkoliv. A bylo na ní vidět, že má i víc energie a větší chuť žít.
Přišel školní rok, já jsem nastoupil do školy, ona měla přerušené studium. Pronajali jsme si další byt v městě, kde oba studujeme. Bydlení tady mi přišlo, že bylo ještě lepší, než to předchozí, už jsme věděli, co od sebe čekat a celkem dost ubylo i hádek. Problém byl, že já jsem studoval (sice jsem tam moc nechodil, ale i tak jsem měl nějaky školní povinnosti) a ona si připadala tak trochu jak žena v domácnosti, co nemůže vyjít sama ven a je na mně závislá. Ale pořád se její stav zlepšoval, dokázala dojít do obchodu sama a z jejího strachu, že omdlí se spíš stal strach, že se začne třást (tohle se těžko popisuje, musím tady hodně zkracovat, prostě strach je sviňa).
Dostala se jí možnost, že pojede na 3 týdny k jedné psychiatričce na skupinovou terapii, která se zabývá vztahy v rodině a rodinnými kořeny (sice to nebyl její hlavní problém, ale usoudila, že to chce doma spravit). Tady jsme se pohádali, protože mi vše oznámila až na poslední chvíli a já musel spoustu věcí zařizovat na poslední chvíli + bylo zkouškové období, takže toho bylo na mě celkem dost.

Nakonec teda odjela na tu terapii, moc jsem ji v tom nepodporoval, ale ani jsem na ni nebyl nějaký nepříjemný nebo tak. Po prvním týdnu terapie jsem pochopil, že je to celkem intenzivní a že to hltá plnými doušky. V tuhle chvíli se už začala pomalu měnit a snažila se poznatky, které pochytila uplatňovat i v našem vztahu. Byla myšlenkově strašně sobecká a extrémně prosazovala svou osobu. V celé terapii se řídili všichni "mottem" každý musí mít rád hlavně sebe, více než kohokoli jiného a to včetně rodičů, partnera, dítěte. Já měl problémy doma u rodičů, s ní a ještě ve škole, měl jsem tak trochu černé myšlenky a deprese o kterých jsem se jí zmínil. Napřed se zachovala pěkně a snažila se mě podpořit. Pak ale začala opět nabíhat ta její extrémnost. Pohádali jsme se, ale ne víc než normálně. Další den šla do své terapeutické skupiny, kde se zmínila, že nemohla celou noc spát a že přemýšlela, že se se mnou rozejde. Skupina = 9 žen, především 40-50 let s problémy v rodině. Pak mi odpoledne volala přes skype a řekla mi, že mi za všechno děkuje, za podporu a tak, ale že se se mnou rozchází. Úplně mě to zdrtilo. Volal jsem psychiatričce, co tu terapii vedla... ta mi kromě typických psychologických keců řekla, že ona musí teď myslet především na sebe a že tam byla spousta žen, co mají životní zkušenosti.

Důvody rozchodu: Musí se ze všeho dostat hlavně sama a nebýt na mě tolik závislá, musí najít své pravé já, nechce zatěžovat mě, sebe a taky náš vztah, zmínila i to, že jsme příliš rozdílní. Určitě tam patří i to, že jsem ji zatěžoval já tím, že jsem už byl na konci sil a měl jsem depresivní myšlenky, se kterýma jsem se jí svěřil a to ji psychicky zatížilo.

Takže v tuhle chvíli jsme se oba odstěhovali z bytu, kde jsme měli už i nakoupené společné spotřebiče a věci. Vztah bych před jejím odjezdem přes všechny problémy chrakterizoval jako opravdu solidní a vždy jsem si myslel, že je založen na vzájemné lásce.

Před pár dny jsme si volali na skype, aby jsme vyřešili věci ohledně bydlení, z čistě formálního rozhovoru se stal vcelku vřelý telefonát, kdy mi řekla věci, jako že jí chybím nebo že mi to sluší. Navrhnul jsem jí, že by možná byla lepší pauza než rozchod, ale na tohle vůbec neslyšela. Říkala něco ve smyslu, že to musí být uzavřené. Pak pronesla i něco o tom, že nezavrhuje společnou budoucnost, že se třeba zase někdy shledáme. Domluvili jsme se, že jí nechám měsíc, kdy ji nebudu kontaktovat a pak budeme kamarádi.

Já s ní samozřejmě nechci být jen kamarád i přes to všechno. Už teď si říkám, jak bych se měl chovat, abych ji dostal zpátky.
Osobně na to celé nahlížím tak, že není úplně sama sebou.

Rád bych slyšel nějaký nezaujatý pohled na celou situaci, ale prosím o určitou dávku empatie.

[Av4]

Podle mého je to hotovka (pokud se tedy po skončení terapie nezhroutí - to by byla šance). Je to podobný případ, jako když někdo kdo v životě nezavadil o brigádu a dostával jen peníze od rodičů (i když třeba ne moc) najednou dostane při škole práci. Hodně často se stane, že se rozhodne tý školy nechat, prostě proto, že najednou má 10k za měsíc a příjde mu to jako neskutečný peníze. Pronajme si s kamarády byt a připadá si jak je hrozně na výši a jak má život konečně ve vlastních rukách. Každej měsíc mu zbyde pár tisíc, který může propařit někde nebo někam vyrazit. Ale až si za čas bude chtít založit rodinu nebo koupit vlastní byt, tak mu dojde, že to s 10K půjde jen těžko. A pak si horko těžko dodělává při práci školu.

Legenda: Ona je ten člověk. Ty jsi škola A ta terapie je těch pár tisícovek, co každej měsíc zbydou

Pokud (podle mého je to kardinální blbost) se rozhodneš na ní čekat, tak si dej hodně záležet, aby to bylo jako s tou školou - dělat jí při práci a ještě si platit školné.

Nikdy si nebudeš vážit něčeho do čeho jsi neinvestoval.

Ty si jí vážíš, protože jsi jí věnoval spoustu "práce" (myšleno podpory a snahy). Ona si tě vážit nemůže, protože do tebe nemusela nic investovat. Takže pokud by se kdy k tobě měla vrátit, tak to NESMÍ mít bez práce, protože jinak to nebude mít dlouhého trvání.

[joei]

Tak to je absolutne awesome:)

nechat si radit ve vztazich od zenskych, ktere maji zpackany zivot.
už jen toto ukazuje na to, že je ta holka absolutně nesamostatná.

Prač od takové,co ti nohy stačí

[raute]

Tak to je absolutne awesome:)

nechat si radit ve vztazich od zenskych, ktere maji zpackany zivot.
už jen toto ukazuje na to, že je ta holka absolutně nesamostatná.

Prač od takové,co ti nohy stačí

Když má člověk narušenou psychiku už nějakou dobu, tak se strašně lehce upíná na autority (psychiatrička) a taky zažívá pocit sounáležitosti s celou skupinou, protože ta terapie je opravdu intenzivní a "probrečely" tam spolu 3 týdny.

Já vím, že bych měl, ale zatím to prostě nejde.

...

Tohle mi přijde jako dost mechanickej pohled. Ale pravdou je, že si bráním svůj ideál a svou naději.

[king666]

Jestli s ní být nebo ne rozhodovat nebudu, není to tak úplně černobílé jak se může zdát, nicméně...

Já vím, že bych měl, ale zatím to prostě nejde.

Když to teď chce ona skončit (a ty jsi nalomený), kdy jindy budeš mít lepší příležitost vzít nohy na ramena? Pokud to budeš chtít skončit ty a ona zase ne, bude to ještě těžší... Pokud píšeš, že bys to měl udělat (tvoje podvědomí ti říká že to je správná cesta), tak to raději udělej

[raute]

Jestli s ní být nebo ne rozhodovat nebudu, není to tak úplně černobílé jak se může zdát, nicméně...

Já vím, že bych měl, ale zatím to prostě nejde.

Když to teď chce ona skončit (a ty jsi nalomený), kdy jindy budeš mít lepší příležitost vzít nohy na ramena? Pokud to budeš chtít skončit ty a ona zase ne, bude to ještě těžší... Pokud píšeš, že bys to měl udělat (tvoje podvědomí ti říká že to je správná cesta), tak to raději udělej

On je to spíš můj rozum. Srdce mi říká to zkusit.