Pragmatická přítelkyně

[Krytak]

Zdravím,
celkem dlouho jsem přemejšlel, jestli sem psát, páč už od řady lidí jsem se dozvěděl, že řešim kraviny, ale zkusim to hodit mezi zkušenjší. Předesílam, že se nejedná o balící, anobrž o vztahovej topic. Navazuje to na topic "Jak reagovat na ztrátu zájmu", ke kterýmu se mi teda nikdo nevyjádřil, ale co už, třeba se teď někdo ozve  .
Takže, s touhle slečnou jsme spolu rok a půl. Jak už to tak bejvá, začátky byly kouzelný, trvalo to zhruba 9 měsíců s menšíma či většína zádrhelama, ale nic neni dokonalý. Kazit se to začlo na jaře (viz výše uvedenej topic), ale nějak jsme to zvládli, školní stres přítelkyně byl úspěšně zažehnán, zlepšilo se to. Ale stejně je to od tý doby jiný. O dost. Jak jsem už psal, tenkrát z našeho života tak nějak vymizely takový ty kravinky jako cukrování přes sms a vlastně i v reálu, pusinky atd., tenkrát jsem byl šíleně zamilovanej a hodně mě to sejmulo. Teď už zamilovanej zas tak moc nejsem. Nevim, jestli je to přirozenej vývoj (ano, je mi jasný, že zamilovanost časem opadá), ale řekl bych, že se na tom podepsala právě moje přítelkyně. O co jde? Oproti tomu, kdy do mě byla zamilovaná je to docela jinej člověk. Dřív to byla samá srandička, byla vtipná, já se smál s ní, samý špičkování, flirtování... Teď? Občas mam pocit, že chodim s ledovou královnou. Nechápu, co se stalo, je z ní extrémně pragmatickej člověk, suchej, bez emocí, bez jiskry. A tu jisrku samozřejmě už postrádá i náš vztah. Jedno důležitý upřesnění... když jsme fyzicky spolu, neni to tak strašný, ráda se přitulí, občas mi dá pusu (na tvář), vodíme se za ručičky... Horší to je, když se jedná jenom čistě o komunikaci, když spolu nejsme fyzicky. Až na výjimky neaktivní, suchej, pragmatickej styl konverzace, mnohdy až arogantní a odsekávací, je to klasickej případ sejde z očí, sejde z mysli. A teď, jak začla zase škola, mě to začíná žrát čim dál víc. Ten její pragmatickej a lhostejnej přístup ke mně, kolikrát se ani celej tejden nezajíma, jak se mam (kdybych jí nic neřekl, tak ani nic neví), když jí něco řikam o sobě, tak je to ponecháno většinou bez reakce, zato ona se o sobě a svejch problémech vykecává opravdu vydatně (což mi nevadí, rád vyslechnu, vadí mi její lhostejnost vůči mně - když jí pozorně a empaticky vyslechnu, chci na oplátku to samý, což se nějak neděje). Čili jí poslední dobou už ani nic moc o sobě neřikam, nechci se vnucovat, důvěra dostává na frak, mě to deptá, ve mně to zabíjí city, který k ní zatim chovám.
Samozřejmě jsem o tom přemejšlel, že chyba bude asi i někde ve mně. Ale absolutně netušim kde. Podle nedávnýho jejího vyjádření to ve mně neni, že jsem pro ni takřka dokonalej (když jsem takovej dokonalej, tak proč mi sakra nevyjde trochu vstříc? - ano, probírali jsme to, jinak bych sem nepsal ). Prej když nemá náladu, tak se prostě přetvařovat nebude. OK, beru, ale aby to takhle bylo v devíti případech z deseti? To je pro mě silná káva...
Záleží mi na ní, mam jí rád, když je v pohodě a vrací se to do chvil, kdy byla zamilovaná (asi jsem v ní dokázal utlumit její neurózy, či co ), tak je mi s ní krásně. A pak zase padnu na hubu a řikam si... chce se mnou bejt, je se mnou šťastná, jsem šťastnej já? Všechno mi to nakonec uzavře odpověď občas jo, občas ne... Houpačka jak ve vídeňskym Prateru.
Těžko říct, jak z toho ven, zkusil jsem načerpat inspiraci v topicu "Jak zachnánit situaci, když má holka pocit, že vás asi nemiluje?". Čili omezit aktivitu, udělat se vzácnějším, páč mi fakt někdy přijde, že si mě ani moc neváží. Možná jsem moc hodnej, nevim. A ona to pragmaticky bere tak, že mam kvality ideálního chlapa a má mě ráda (otázka je, jestli mě miluje, což je pro vztah zásadní) emoce do toho moc nezahrnuje. Ano, leckdo by si možná řekl, že mam kliku, nežárlí, nedělá scény, skoro nic nevyžaduje, žádný citový výlevy, nechce abych jí každej den napsal zamilovanou básničku... Jenže blbý je, že se na druhou stranu barikády dostávam já, jinak samotář, citově nijak extrémně závislej, ale v tomhle vztahu citově a trochu i fyzicky frustrovanej z jejího chladnýho přístupu, kterej hraničí s nezájmem a lhostejností...
No už radši nic psát nebudu, stejně už je to až moc dlouhý      

[joei]

No a teď kde je pravda? Ono možnosté je opravdu několik
1) už tě nebere jako výzvu a nepoznává s tebou nové věci
2) už tě nemiluje, ale vlastně jí vyhovuje, že má někoho, kdo je docela fajn a jen čeká na někoho, s kým zažije vzrůšo
3) má nějakej problém, kterej může být už třeba z dětství
4) nějak ses jí dotkl a od té doby je odtažitá...

Ať už je to jakkoliv, tak v každém vztahu asi přijdou situace, které jsou lepší či horší.
Já měl 2 roky nádhernej vztah plnej lásky a pozornosti z obou stran.... pak jsme se pohádali o dost důležitých a závažných věcech....

Poradim ti jednu věc. Pokud ti na ni záleží a chceš s ní opravdu být, tak si najdi jiné aktivity, které tě baví a zaměstnají, nebudeš mít tolik času nad tím přemýšlet, budete spolu trávit méně času a budete si vzácnější... a v neposlední řadě si tě bude i tvoje partnerka zase víc zážit, pokud uvidí, že jdeš dopředu a děláš něco, co má cenu!

[Krytak]

Tak těch možností může bejt nekonečně mnoho a já se pravdu stejně asi nikdy nedozvim...
K Tebou navrženejm možnostem:
ad 1) částečně možný to je - pravděpodobně zní ta první část, že mě nebere jako výzvu. I když ono u tohohle typu holky, která je usedlá, nehledá moc vzrůšo těžko říct. Ale v tomhle může bejt zakopanej pes - prakticky nikdy nebojkotuju její snahu, když něco navrhne, tak to uděláme, kdežto ona má často jiný aktivity, takže já skoro neodmítam setkání, ona občas jo. Možná by to sem  chtělo hodit nějakej random prvek občas jo, občas ne, ať mě nemá tak jistýho.  Co se týče druhý části, myslim, že z tohohle hlediska vítr nevane. Ne nijak často, ale občas zajdeme na různý místa, v létě jsem jí vzal s sebou na dvě dovolený - jedna s partou, druhá sami dva. Nemohla si to vynachválit, jezdíme i na výlety, v tomhle myslim problém nebude. Ale v budoucnu může bejt, pokud nezačne bejt víc aktivní ona, mě ty návrhy přestanou brzy bavit.
ad 2) ano, tohle je pro mě ta nejpravděpodobnější a zároveň ta nehorší varianta. Nedokážu si dlouhodbě představit, že jsem s někym, kdo mě vlastně nemiluje, ale jenom je na mě zvyklej. Druhá možnost je, že jak byla zamilovaná, prostě se v ní vzbouřily hormony a chovala se tak vlídně a příjemně. Teď se to zase vrátilo do starejch kolejí a je to něco úplně jinýho, než na co jsem zvyklej a blbě se s tim srovnávam. Navíc občas řekne něco, z čeho je celkem jasný, že se mnou do budoucna jako s partnerem počítá
ad 3) taky možný, slečna má problémy hlavně se svym sebevědomim a pesimismem. Ostatně už dřívě, a to pro mě byla sprcha teploty tekutýho dusíku, mi řekla, že to s ní stejně nevydržim a jednou se s ní rozejdu. Nevěří si a mam dojem, že i kvůli tomuhle nevěří moc ani tomu vztahu, možná nevěří, že si bezproblémovej vztah zaslouží. Na druhou stranu mi řekla, že náš vztah je pro ní krásnej a uspokojující. Takže mam z toho hlavu v pejru. Ještě jedna věc tuhle možnost potvrzuje. Když se trošku připije, zábrany mizej a rázem je z ní ta milující, vtipná slečna, do který jsem se zamiloval. Stačí trocha vína. Jenže držej jí permanentně u lahve zrovna moc nejde
ad 4) nemyslim si, už jsem jí viděl vytočenou, ale nikdy to nebylo zas tak vážný

Jasně, všude je to hezký a i to míň hezky (optimisticky řečeno ;-) ). Problém je, že u nás převládá to pro mě dusnější ovzduší. Je to jak na houpačce, chvíli super, chvíli jako by mě ani neznala. A ona si to vůbec neuvědomuje, pro ni je ten vztah v pohodě. Páč jsem takovej milej, a hezky se o ní staram - tohle bude další věc, která to může bejt. Prostě a jednoduše jsem jí dával všechno zadarmo a ona zlenivěla.

Každopádně jestli existuje univerzální řešení na jakejkoliv důvod, tak je to ten, kterej píšeš. Už jsem se začal zase přeprogramovávat do módu single . Aspoň si snad něčim zaměstnam palici a nebudu tolik přemejšlet, jak je mym blbym zvykem. A dál chci omezit elektronickou komunikace (sms i icq), kde se to projevuje nejvíc. Každopádně díky  

[Lalanea]

A nezměnila antikoncepci?
(btw. to může měnit nálady fakt hodně, až mě to samotnou zaskočilo)
Viděla bych to nejspíš na joeiho 1+2, podle mě to do sebe postupně přechází.
Když se budeš víc věnovat svým koníčkům, nebudeš na to tolik myslet, ona se ti taky bude muset občas přizpůsobit a budeš jí vzácnější.
Random mít/nemít čas mi přijde trochu dětinské - když ho máš, proč s ní nebýt, ale pokud zrovna máš naplánovaný program, tak jí to řekni.

[Krytak]

Ne-e, antikoncepcí ani PMS to neni ;-).
Takhle... s náladama to určitě spojitost má, ale spíš si myslim, že je na vině právě ten její pragmatismus. Ono když člověk slyší, že nemá smysl, aby se na mě těšila, když ani neví, kdy se uvidíme, a že by jí pak bylo jenom smutno, že na mě kolikrát ani nemyslí, jenom, aby jí nebylo smutno... že spolu nemůžeme bejt tak často, protože nemá moc času (samozřejmě si potom ten čas najde, že ;-) ). Na jednu stranu se tohle hezky poslouchá, páč vim, že je se mnou asi ráda. Ale ty projevy jsou celkem na prd. Jak řikam, je to jako když sejde z očí, sejde z mysli. Když jsme spolu, tak je to většinou fajn, když je k ruce kapka vína, tak je to úplně super, připadá mi, jako by to v ní bouralo zábrany a zase se z ní stávala ta okouzlující slečna. Ale jakmile má v hlavě i svoje problémy, svoje starosti, tak z ní vydolovat kouska citu je heroickej výkon.
Jinak dětinský nedětisnký... ano, je to dětinský, ale nějak zjišťuju, že do svýho života musim aplikovat nějaký jiný zvyky. Jde o to, že jsem vždycky skončil s kopačkama jako ten hodnej kluk. A mam pocit, že se do týhle pasti začínam znova chytat. Tady jde o takovou berličku, abych si na podobnej styl zvyknul. Už mě totiž nebaví vždycky skončit na lopatě jenom kvůli svojí přirozenosti dobráka. Lidi si toho prostě nevážej a možná je to proto, že to přehánim. Ale jak řikam, je to moje přirozenost. Měnit to nechci. Jenom omezit. A než si najdu aktivity, který mě budou zaměstnávat, tak to chci řešit takhle . Samozřejmě občas odmítnout je jenom část tý změny, kterou chci podstoupit. Potřebuju si zvednout sebevědomí (ostatně vzhledem k tomu, že si všechno beru moc osobně i ten přístup přítelkyně nadělal i na tom sebevědomí celkem paseku), prostě ze sebe udělat kvalitnějšího člověka, kvalitnějšího v mejch očích   

[joei]

Dělat, že něco děláš je fakt low!

Prostě něco dělej. Zkoušej nový věci, ale jen jí prosímtě neříkej, že někam dješ a přitom budeš sedět doma na zadku, to je kontraproduktivní.... a navíc to ta holka pak pozná a budeš za blbce.

[Krytak]

Jak jsem řikal, je to spíš taková berlička do začátku a je mi jasný, že to neni úplně košér. Tady jde o to, že se vždycky nějak sám zabavim, vždycky si můžu vybrat jestli bejt s ní nebo se věnovat sobě, neni to tak, že bez ní dřepim na zadku. Když jsem to psal, tak jsem chtěl hodně rychle něco změnit, něco udělat, abych s tim taky nějak bojoval. Ono je to těžký, jsem už z toho pěkně frustrovanej, když se člověk o něco pořád snaží, snaží se jí zabavit, zapojit jí do smysluplný konverzace a ne rozmluvy pomalu jak v manželství po třiceti letech a veškerý úsilí přijde na zmar. Člověk je z toho otrávanej, znechucenej a i mě jako kliďase to nenechává klidným. Je mi z toho smutno. Dřív jsme se bavili spolu pořád o něčem, smáli jsme se, flirtovali, laškovali... Teď jsem rád, když se na mě jednou za čas usměje, když zareaguje, na co řikam, když se zeptá i na takovou blbost jako jak se mam, tak z toho málem skáču radostí do stropu. K tomu většinou když mluvim o sobě (což mi moje bejvalka dost vytýkala, že o sobě moc nemluvim), tak reakce téměř žádná, prostě mam pocit, že jí to nezajímá. Že jí nezajímam já. Ale když může mluvit o sobě... tak to je občas k nezastavení. Prostě je v naší komunikaci něco špatně a já nevim co s tim. Mam z toho vztahu rozporuplný pocity, podle komunikace jí prakticky ani nezajímam, ale setkání navrhuje sama a když sejdeme, tak je to celkem fajn... pokud nezačnu mluvit o sobě, to se zase potom žádný reakce nedočkam. Prostě to nechápu.
Jinak psal jsem, že se to týká hlavně elektronický komunikace, když jsme spolu, tak je to celkem v pohodě... Jak vy se koukáte na množství elektronický komunikace ve vztahu? Jasně je to individuální, ale každej má nějakou zkušenost. Podle mýho jí to se mnou ani moc nebaví, ale stejně se vždycky připojí (a to jsem její jedinej kontakt na ajsku). Když už jsem z toho otrávenej, že nereaguje, a nejsem aktivní, tak se akorát dozvim, že se s ní nechci bavit, což mě dožere ještě víc. Připadam si, jako kdyby ona chtěla jenom brát, ale dávat se jí moc nechce. To jsem ale odbočil... Už jsem nejen tady četl, že chatování a větší množství smsek je zabiják vztahu. S pár lidma jsem se o tom bavil, ale co jsem se dozvěděl, vždycky se jejich vztah rozpadnul i kvůli dalšim věcem, a ne jenom kvůli tomu, že trávili moc času na chatu. Každopádně já můžu říct, že čim dýl tam s ní jsem, tim míň mě to k ní táhne. Jakej na tohle máte názor?   

[joei]

Začni se něčemu věnovat, moje rada zůstává stejná....
Možná když nebudeš na tom icq pokaždé, když se připojí ona, někam se ten vztah pohne.... pokud má budoucnost, tak dopředu, pokud nemá, tak třeba se vše urychlí.

[Av4]

Elektronickou komunikaci bych do vztahu vůbec netahal, bejt tebou. U mě nikdy nefungovala a dycky sem se během ní nudil nebo dělal jiné věci a celkově to působilo na slečny asi dost blbě.

Elektronicky to omez a vylepši to na živo. Když si nebudete denně psát, tak se IMO nic nestane. Jako samozřejmě kromě případu, kdy se vidíte jednou za měsíc. Stačí si napsat jednou za dva, tři dny pár věcí, co se událo. Nedělal bych z toho deníček nebo výslech. Když máš chuť tka jí napiš, jak se má, nebo co zajímavého se ti stalo. Ale nepiš jí protože si jí dlouho nepsal, ale protože jí chceš něco sdělit. A to samé očekávej od ní. Když se jí nic zajímavého neděje, tak prostě třeba nechce jen tak tlachat. Online je to něco jiného a lidi jsou tam myslím o dost citlivější na fluff talk