forum.QARK.net

Ahoj,
zajimalo by me, jak resite tyhle situace?.. Neco vam na pritelkyni vadi nebo trapi, tak ji to reknete (nemyslim hadku) a potom si uvedomite ze ona
za to uplne nemuze, nebo ze chyba neni uplne na jeji strane a vas to mrzi a ji to mrzi. Proste se zachovate jako idiot:) Co potom? Vim, ze uznat chybu
a omluvit se by melo stacit, ale opravdu to staci? Co sem rek nevratim, ale muzu to premazat krasnyma vecma...vzit ji treba na vylet?
Obcas se me takova hloupost povede, ze reknu blbost za kterou bych si dal potom facku. A co vy? Snad nejsem jediny...

Občas se mi toto stane u psa když je bouřka...protože drápe nové parkety,většinou za ním pak přijdu a omluvím se...trochu trapné ale my se psovy  omlouváme furt...jezevčíci prostě dávají packy všude,a furt se jim na ně šlape,nebo na ocas.To se mu prostě potom omluvíme...a myslím že ÚPŘÍMNÁ omluva stačí.Jenom se člověk nesmí za něco omlouvat denně,protože to slovo potom ztratí význam a váhu.
Ale jak říkáš nevrátíš to,a myslím že omluva ani tak nehraje roli jak činy.To že někomu řekneš že ho miluješ/nebo cokoliv jiného je sice hezké,ale ty činy jsou duležitejší.

Člověk je přece jen člověk,a to ze zapomene,nebo mu něco ujede je běžné.

já bych to řešil upřímností, prostě bych si s ní někde sedl a normálně se omluvil. Chce toto mu samosebou dát váhu, takže "soráč za todle a todle" asi nebude ono...
Pokud to bylo něco jó hnusnýho a důležitýho, tak spolu s upřímnou omluvou i nějaká drobnost, pozvání  někam a podobně

Ano,buť to předvěd činy,nebo pokud je to něco vážnějšího tak nějaký malý dárek co potěší jak už tu zaznělo od kazisvěta

tuhle otázku řešim většinu života:
co je lepší? říkat pravdu nebo lhát, aby byl/a spokojený/á ... řešim to, i co se týče přátelství... jak to má bejt? přátelé si vždycky říkají pravdu, nebo přátelé si lžou a povzbuzujou se? já se pořád snažim zjistit nebo si uvědomit, jak to chci já. Chci, aby mi byla řečena pravda, která mě urazí nebo zesmutní a nebo chci, aby mi bylo lháno a abych se cejtil dobře?... poslední dobou už se dostávam k tomu, že je fakt lepší říkat pravdu... takže moje rada je: buď upřímnej, ale špatný věci neříkej, pokud nemusíš nebo pokud se tě na ně neptá...

Kdyby to byla nějaká blbost typu: "Nelíbí se mi tvoje oblečení, zkus nosit něco hezčího", a nespraví se to, tak bych to zaonačil do alfavtipu: "ty sis zase vzala ty starý džíny, ale stejně tě mám rád".

Nicméně to bude asi vážnější, to mi připomnělo jednu událost. Byl jsem s kamarádkou domluvenej na to jít na nějakou akci ve městě, bylo to celý odpoledne, já chtěl jít na 20h, pozděj mě přemluvila a já souhlasil, že možná se tam sejdem i dřív (v16h). No byl jsem na brigádě a končil jsem asi v 18h, načež začala být rozčilená, že jsme byli odmluvení dřív atd atd. Zachoval jsem se tak, že jsem se jí upřímně omluvil, nesvaloval jsem chybu na ni, jen jsem konstatoval, že jsem chtěl předtím ještě napsat.

Takže si nasypat popel na hlavu.

(koho by zajímalo pokračování, tak odešla naštvaná domů a od té doby se nebavíme - dle mého názoru si za to může tak nějak sama, proto to nehodlám nyní žehlit.Spíš jsem já ten naštvaný, kterej byl seřván, ještě jsem spěchal do města zbytečně a moje omluvy byly spláchnuty. Víc pro to dělat nebudu)

co je nejlepší.... příště se tomu vyvarovat. ona na to první brzo zapomene.

to se stává. Já taky vždycky řeknu lidem něco čeho potom lituju. :arrow: (třeba když se mě holka ptala kolik měřim a já jí řekl: 14 a půl cm  :D ) Ale za to bych se netrestal to byla sranda ale kolikrát řeknu neg kterej je silnější než se zdál a holka se urazí..