forum.QARK.net

Zdravím, nebudu zdržovat nesmyslnými úvody, kdyžtak se ptejte - rovnou k věci:

Mám přítelkyni, se kterou jsme již něco přes 2 roky (je nám 20 let). Já jsem byl vždy (v tomhle vztahu) spíše racionální, nezávislejší, měl jsem i své zájmy,... Ona byla více citově upnutá, chtěla být stále se mnou, byla ochotná pro mě hodně obětovat, potřebovala abych jí stále dokazoval svou lásku... prostě silná romantička. No ale i přesto, že jsme byli trošku jiní - rozuměli jsme si. Vždy jsme se snažili o kompromis a bylo to fajn.

Jenže před pár týdny jsme se trošku víc pohádali kvůli nesmyslu (jak jinak). Následně jsme spolu několik dní vůbec nemluvili. Až jsem to nevydržel a pokusil se o usmíření. Ona byla ráda, zdálo se, že vše bude pokračovat dál stejně dobře jak předtím. Ale ouha - stalo se něco, čemu vůbec nerozumím! ... Jakoby se ona stala mnou a já jí - vyměněné role.... Já cítím (a chovám se) jak kdybych se znovu zamiloval - nemůžu bez ní být, myslím na ni neustále, říkám jí romantické věci, atd. nemůžu si pomoct.... No a ona je zase více nezávíslá, chodí na akce (i) s kámošema, nezavaluje mě svými city jako dřív, atd. Říká, že se naučila, že pro ni neexistuji jen já a že by chtěla být více samostatná, věnovat se kamarádům, atd. ... Také mám trošku strach abych se pro ni nestal "hodným blbcem" (qarkův článek jsem četl) .... Oba jsme se shodli, že se každý chová tak jak se předtím choval ten druhý...

Já absolutně netuším čím se to může stát, že jsme se takto (nárazově) změnili... Každopádně bych o ni určitě nechtěl přijít! Uvítám jakékoliv nápady, tipy nebo podobné zkušnosti. Jsem z toho hodně zmatený. Díky za pozornost a případně odpovědi

V tom posledním odstavci jsi to sám vystihnul. Nechceš o ni příjít. Proto se chováš tak jak se chováš. To je čistě logický - když o ni necheš přijít, tak děláš všechno pro to, aby byla s tebou. Ale tím se stává to, že ona tě má jistýho. A tak tráví čas s jinýma, ... myslím že teď už ty spojitosti chápeš.

Řešení? Chovat se zas tak, aby tě neměla jistýho. Když tě nebude mít jistýho, bude na tebe víc myslet, bude zase chtít být častěji s tebou, a mělo by to být v pohodě. Jedinný riziko je, jestli už není moc pozdě. Jako jestli se jí ta volnost nezačala líbit natolik, že by kvůli ní i obětovala vztah. Ale zkus být zase volnější. :wink:

Díky za názor. Jo, asi máš pravdu. To co máme jisté, toho si nevážíme. Ono to akorát bude dost těžké, abych se choval tak jak říkáš. Asi to bude docela překonávačka. Ale chovat se strašně zamilovaně, když ona to tak nevidí, je asi cesta do pekel, že?

Jo :)

Tak je konec... bylo už pozdě - zalíbila se jí volnost - chtěli jsme každý něco jiného.... Jsem sám a po 2 letech je to hodně těžké a bolí to. Ocením nějakou podporu kdyžtak

Karta v každym vztahu se vždycky obrátí...

Trochu v tom vidím svojí zkušenost. A co jsem z toho já vyvodil? Jen hledala příležitost, při které mě opustit tak, aby to vypadalo, že za to můžu já. Povedlo se jí to. Ve falešném domnění, že je chyba na mé straně, jsem se jí snažil dostat zpět. Čim víc jsem se snažil, tim víc to bolelo a ztrácelo na efektu.
Pamatuj si: "Žádný sraní s mladou paní!"  :wink:

Jasně, to je samozřejmě možné taky. I když věřím, že to tak není. Každopádně skutečnou pravdu se už asi nikdy nedozvím, a proto to nehodlám řešit. Jak říká Qark - nejlepší je se pokusit odpustit - tak se o to snažím. Řeším ale trošku jiný problém teď.

Rozešli jsme se v dobrém a domluvili se, že budeme kamarádi (jsme ze stejné školy, vidíme se denně, takže je to tak lepší). Problém je, že ji pořád miluju a nemůžu se toho zbavit. Jak s ní být kamarád, ale přitom nepůsobit dojmem, že ji chci za každou cenu zpět (srdce by chtělo, ale rozum si myslí že je to nesmysl a jen bych byl za blbce a ztratil dustojnost) ??? Také mám trošku strach, abych nedospěl do stádia "přehnané fixace" jak se píše v jednom zdejším článku.

No, nejlíp je "nebýt s ní kamarád" :) To že ste si řekli, že budete kamarádi nic neznamená. Prostě bejt tebou bych jí řekl, že to nezvládáš se s ní jen tak stýkat a že ti to ubližuje. Že potřebuješ být bez kontaktu s ní a urovnat si věci v hlavě. Jestli je rozumná, pochopí to. Jestli ne, tak je nejlepší ji ignorovat :)

Taky si myslim, že není dobrý být kamarád. To se podle mě říká jenom tak.

(kdo to zažil, tak už to ví, a taky se tím poučil ale....) ... knečně to nějaká slečna řekla "na plnou hubu" jak to je :)

Aha, no ale chodíme na stejnou školu a vidíme se velmi často... nevím jestli to půjde abysme se vůbec nebavili... já bych s ní byl kamrád moc rád, ona je skvělá - jen by se hodilo aby dala pokoj ta "láska"

To je ta škola tak malá?
Když jí jenom potkáš a budeš jí ignorovat, tak se to dá. S jednou mojí bývalou známostí jsem asi na tři měsíce přerušila veškerý kontakt a pak jsme se mohli v pohodě bavit.. A teď spolu chodíme darovat krev. I když ono je něco jinýho se vidět jednou za čtyři měsíce než denně ve škole. Ona bude asi vážně nejlepší ta ignorace.

se zeptám jen orientačně, před jak dlouho nastala ta výměna?
protože tady to vypadá že to má šíleně rychlej spád. Před pár dněma chceš radu a hned je pozdě...

Takže jestli to dobře chápu - bavit se s ní až tehdy, když zjistím že k ní už nic necítím (repsektive citím to stejné jak ostatním). Dokud ji ještě miluju, tak se o nic nepokoušet a snažit se na ni zapomenout, protože jinak by to nemuselo dopadnout dobře. Je to tak?

Škola je velká, ale kontaktu bohužel nezabráním, vídat se budeme často (3 hodiny týdně máme dokonce společné)... Takže ji budu mít neustále na očích a mám se snažit omezit jakýkoliv další kontakt? Ono to zní velmi rozumně a logicky, jen nevím jestli to zvládnu. Při pohledu na ni prostě nezůstanu chladný, jsem asi moc citově vázaný....


Ano má to rychlý spád - výměna se stala koncem sprna - rozešli jsme se v neděli 13.9.... ten rozchod (jeho příčiny atd.) by se dal taky asi velice zajímavě řešit, je tam mnoho zapeklitostí. Ale myslím, že by se tenhle thread velice znepřehlednil a že to už asi nemá moc cenu....

doporučím ti, přečti si na mainwebu článek "jak přežít rozchod"  :wink:

Tady všichni berou všechno ad-absurdum. Když máte spolu hodinu, tak jistě, že jí nebudeš přehlížet. Ale nesedneš si vedle ní. Když tě osloví, tak neutečeš, ale odpovíš krátce a nebudeš sám rozhovor rozvíjet. atp...

Tak a je to... domluvili jsme se, že pro oba bude lepší když teď nějakou dobu "nebudeme kamarádi" ... sama přiznala, že jí taky chybím a že se jí také příliš nedaří být se mnou kamarádka... Mometálně se cítím o něco hůř (ještě víc ji nemůžu mít), ale veřím že do budoucna to bude spíše lepší a snad se tak zbavím toho citového pouta...

Taková hrozně omletá fáze ... čas všechno zahojí .... prostě platí ...
Byli jste spolu dva roky, tak si proste budete chybět ... to je jasné ... zažili jste spolu mnoho a máte k sobě pouto ... Nerozešli jste se v hádce nebo v afektu ... "ve zlém" ... Ona nějaký čas bude chybět tobě a ty nějaký čas budeš chybět jí .... doporučuju samozřejmě pobývat s kámošema a jednoduše se odreagovávat ... zkusit to vnitřně neřešit ...  :wink: Věřím, že to zvládneš a brzo ty špatné časy pominou :-)

Petr N.: prosimtě, můžu se tě zeptat, jak a o čem jste se pohádali?... jak přesně proběhla ta výměna rolí? můžeš mi o tom napsat víc? třeba do soukromý pošty? díky